Tuleň Weddellův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tuleň Weddellův

Tuleň Weddellův (Leptonychotes weddellii)
Tuleň Weddellův (Leptonychotes weddellii)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Podřád: ploutvonožci (Pinnipedia)
Čeleď: tuleňovití (Phocidae)
Rod: Leptonychotes
Gill, 1872
Binomické jméno
Leptonychotes weddellii
Lesson, 1826
WeddellRange 1.PNG
Synonyma
  • Leptonychotes weddelli
  • Otaria weddelli
  • Phoca leopardina [1]

Tuleň Weddellův (Leptonychotes weddellii) je savec jehož domovem jsou studené vody Jižního oceánu okolo celé Antarktidy, je jediný druh monotypického rodu Leptonychotes. Druhové jméno má podle mořeplavce a velrybáře ze Spojeného království Velké Británie a Irska sira Jamese Weddella.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jsou rozšířeni kolem Antarktidy a blízkých subantarktických ostrovů: Jižní Shetlandy, Jižní Orkneje, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy. Převážná většina se při cestách za potravou od oblastí plovoucího ledu v blízkosti antarktického pobřeží nevzdaluje dále než 15 až 20 km, jedinci však bývají občas zaznamenání v Jižní Americe na Falklandských ostrovech, v Patagonii, na jihu Afriky, Austrálie i Nového Zélandu. Nebojí se lidí, když odpočívají u své přístupové díry v ledu dovolí člověku přiblížit se do bezprostřední blízkosti a neprojevují žádný stres.[2][3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to velká zvířata s tělem vřetenovitého tvaru, která v nejlepších létech váží mezi 400 až 450 kg, samci dosahují délky 2,9 a samice 3,3 m. Dospělí mají srst šedivou s černými nebo světlými skvrnami kterými se jednotlivci od sebe odlišují. Krátká a tupá tlama je světlé barvy, také na ní bývají u očí tmavší skvrny. Poměrně krátké přední ploutve jsou zakončeny velkými černými drápy používanými při výstupu z vody na kru. Oči mají přizpůsobené pro šerosvit panující při lovu pod ledovým příkrovem. Pro ochranu očí před slanou vodou je mají potaženy tenkou blánou.

Jsou vynikající plavci a potápěči s dokonalou orientací. Dokážou se potopit do hloubky přes 600 m a zdržet se pod vodou i 80 minut, od vstupního otvoru se pod ledem vzdálit dále něž 5 km a bezpečně se k němu vrátit a nadechnout se. V zimním období loví pod zamrzlým oceánem a proto si musí hlavně pomoci špičáků udržovat své dýchací i vstupní otvory do vody před zamrznutím. V letním období při tání ker je v ledu již více trhlin, které svým vynikajícím zrakem dovedou z vody spatřit a použít je.

Jsou to nejhlučnější tuleni, mají široký zvukový repertoár, bylo zaznamenáno asi 34 různých hlasových projevů vydávaných většinou pod a v malé míře i nad vodou. Odpočívají na ledových krách v poloze na břichu nebo na zádech po celé hodiny, často leží kolmo na svítící slunce. Jejich potravu tvoří nejrůznější ryby, hlavonožci a korýši. Troufnou si i na větší ryby, jsou popisovány útoky na ryby o velikosti okolo 50 kg.[2][3][4][5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Tuleň Weddellův

Od září do listopadu vrhne na ledě březí samice, v malých koloniích společně s dalšími samicemi, většinou jen jedno mládě, dlouhé asi 1,5 m a vážící okolo 30 kg. Krmí jej hodnotným mlékem plným bílkovin a tuků, takže mládě přibírá denně asi 2 kg, samice jej v blízkosti střeží a nežere. Asi po dvou týdnech bere mládě do vody a učí ho plavat. Po sedmi až osmi týdnech jsou mláďata odstavená a ponechána svému dalšímu osudu.

Nedospělí potomci se shromažďují ve velkých skupinách na volném moři při ledovém okraji, zatímco dospělí samci se zdržují pod ledem v místech otvorů v ledu které používají samice pro odchod z hnízdicí kolonie. Po odstavení mláďat se samice dostávají do říje a u otvorů na ně čekají dychtiví samci. Polygamní páření nastává ve vodě za hlasitého volání i boje samců o území i samice. Růst oplodněného embrya se zastaví na dobu asi dvou měsíců, než se samice zotaví z laktace a následné výměny srsti. Zárodek se začne opětovně vyvíjet tak, aby k vrhu došlo opět ve stejnou dobu jako předešlého roku. Ročně zabřezne 70 až 80 % samic. Samci dospívají za sedm až osm roků, samice za tři až šest let, Dožívají se přibližně 25 let.[2][3][4][5]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Přirozeným nebezpečím pro tuleně Weddellovy je kosatka dravá (Orcinus orca) a v mládí ještě tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx), v bezpečí před jejich útoky jsou při lovu pod ledovým polem, tam se tito dravci nevydávají. Většinou mají organismus silně zamořen různými parasitickými červy a jejich poměrně krátká srst, intenzivně máčená v mrazivé slané vodě, je zase častým hostitelem vši Antarctophthirus ogmorhini.

Tuleň Weddellův nebyl příliš ohrožován lidmi v minulosti, tehdy se pro jeho roztroušený výskyt v rozsáhlé a těžko dostupné oblasti lov nevyplácel a není ani v přítomnosti. Současné Smlouva o Antarktidě a Úmluva o zachování antarktických tuleňů zakázala veškerý lov od pólu až po 60. jižní rovnoběžku. Počet tuleňů Weddellových se odhaduje na nejméně 500 000 až jeden milión jedinců a jsou na Červeném seznamu IUCN považováni za málo dotčený druh.[2][3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Tuleň Weddellův [online]. Ondřej Zicha, BioLib.cz, rev. 16.11.2002, [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d BATTY, Kristin. Animal Diversity Web: Leptonychotes weddellii [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2008, [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d ARKive: Leptonychotes weddellii [online]. ARKive, Wildscreen Trading Ltd., Bristol, UK, [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d IUCN Red List of Threatened Species: Leptonychotes weddellii [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2011, [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Weddell seal [online]. Australian Antarctic Division, Kingston, Tasmania, AU, [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky)