Tuleň Weddellův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxTuleň Weddellův
alternativní popis obrázku chybí
Tuleň Weddellův (Leptonychotes weddellii)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Podřád ploutvonožci (Pinnipedia)
Čeleď tuleňovití (Phocidae)
Rod Leptonychotes
Gill, 1872
Binomické jméno
Leptonychotes weddellii
Lesson, 1826
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • Leptonychotes weddelli
  • Otaria weddelli
  • Phoca leopardina [2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tuleň Weddellův (Leptonychotes weddellii) je savec jehož domovem jsou studené vody Jižního oceánu okolo celé Antarktidy, je jediný druh monotypického rodu Leptonychotes. Druhové jméno má podle mořeplavce a velrybáře ze Spojeného království Velké Británie a Irska sira Jamese Weddella.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jsou rozšířeni kolem Antarktidy a blízkých subantarktických ostrovů: Jižní Shetlandy, Jižní Orkneje, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy. Převážná většina se při cestách za potravou od oblastí plovoucího ledu v blízkosti antarktického pobřeží nevzdaluje dále než 15 až 20 km, jedinci však bývají občas zaznamenání v Jižní Americe na Falklandských ostrovech, v Patagonii, na jihu Afriky, Austrálie i Nového Zélandu. Nebojí se lidí, když odpočívají u své přístupové díry v ledu dovolí člověku přiblížit se do bezprostřední blízkosti a neprojevují žádný stres.[3][4][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to velká zvířata s tělem vřetenovitého tvaru, která v nejlepších létech váží mezi 400 až 450 kg, samci dosahují délky 2,9 a samice 3,3 m. Dospělí mají srst šedivou s černými nebo světlými skvrnami kterými se jednotlivci od sebe odlišují. Krátká a tupá tlama je světlé barvy, také na ní bývají u očí tmavší skvrny. Poměrně krátké přední ploutve jsou zakončeny velkými černými drápy používanými při výstupu z vody na kru. Oči mají přizpůsobené pro šerosvit panující při lovu pod ledovým příkrovem. Pro ochranu očí před slanou vodou je mají potaženy tenkou blánou.

Jsou vynikající plavci a potápěči s dokonalou orientací. Dokážou se potopit do hloubky přes 600 m a zdržet se pod vodou i 80 minut, od vstupního otvoru se pod ledem vzdálit dále něž 5 km a bezpečně se k němu vrátit a nadechnout se. V zimním období loví pod zamrzlým oceánem a proto si musí hlavně pomoci špičáků udržovat své dýchací i vstupní otvory do vody před zamrznutím. V letním období při tání ker je v ledu již více trhlin, které svým vynikajícím zrakem dovedou z vody spatřit a použít je.

Jsou to nejhlučnější tuleni, mají široký zvukový repertoár, bylo zaznamenáno asi 34 různých hlasových projevů vydávaných většinou pod a v malé míře i nad vodou. Odpočívají na ledových krách v poloze na břichu nebo na zádech po celé hodiny, často leží kolmo na svítící slunce. Jejich potravu tvoří nejrůznější ryby, hlavonožci a korýši. Troufnou si i na větší ryby, jsou popisovány útoky na ryby o velikosti okolo 50 kg.[3][4][5][6]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Tuleň Weddellův

Od září do listopadu vrhne na ledě březí samice, v malých koloniích společně s dalšími samicemi, většinou jen jedno mládě, dlouhé asi 1,5 m a vážící okolo 30 kg. Krmí jej hodnotným mlékem plným bílkovin a tuků, takže mládě přibírá denně asi 2 kg, samice jej v blízkosti střeží a nežere. Asi po dvou týdnech bere mládě do vody a učí ho plavat. Po sedmi až osmi týdnech jsou mláďata odstavená a ponechána svému dalšímu osudu.

Nedospělí potomci se shromažďují ve velkých skupinách na volném moři při ledovém okraji, zatímco dospělí samci se zdržují pod ledem v místech otvorů v ledu které používají samice pro odchod z hnízdicí kolonie. Po odstavení mláďat se samice dostávají do říje a u otvorů na ně čekají dychtiví samci. Polygamní páření nastává ve vodě za hlasitého volání i boje samců o území i samice. Růst oplodněného embrya se zastaví na dobu asi dvou měsíců, než se samice zotaví z laktace a následné výměny srsti. Zárodek se začne opětovně vyvíjet tak, aby k vrhu došlo opět ve stejnou dobu jako předešlého roku. Ročně zabřezne 70 až 80 % samic. Samci dospívají za sedm až osm roků, samice za tři až šest let, Dožívají se přibližně 25 let.[3][4][5][6]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Přirozeným nebezpečím pro tuleně Weddellovy je kosatka dravá (Orcinus orca) a v mládí ještě tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx), v bezpečí před jejich útoky jsou při lovu pod ledovým polem, tam se tito dravci nevydávají. Většinou mají organismus silně zamořen různými parasitickými červy a jejich poměrně krátká srst, intenzivně máčená v mrazivé slané vodě, je zase častým hostitelem vši Antarctophthirus ogmorhini.

Tuleň Weddellův nebyl příliš ohrožován lidmi v minulosti, tehdy se pro jeho roztroušený výskyt v rozsáhlé a těžko dostupné oblasti lov nevyplácel a není ani v přítomnosti. Současné Smlouva o Antarktidě a Úmluva o zachování antarktických tuleňů zakázala veškerý lov od pólu až po 60. jižní rovnoběžku. Počet tuleňů Weddellových se odhaduje na nejméně 500 000 až jeden milión jedinců a jsou na Červeném seznamu IUCN považováni za málo dotčený druh.[3][4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Tuleň Weddellův [online]. Ondřej Zicha, BioLib.cz, rev. 16.11.2002, [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d BATTY, Kristin. Animal Diversity Web: Leptonychotes weddellii [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2008, [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d ARKive: Leptonychotes weddellii [online]. ARKive, Wildscreen Trading Ltd., Bristol, UK, [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d IUCN Red List of Threatened Species: Leptonychotes weddellii [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2011, [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Weddell seal [online]. Australian Antarctic Division, Kingston, Tasmania, AU, [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky)