Šelmy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Šelmy

alternativní popis obrázku chybí
Tygr ussurijský
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Bowdich, 1821
Čeledi
Sesterská skupina
luskouni (Pholidota)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šelmy (Carnivora) jsou různorodý řád zahrnující okolo 260 placentálních savců. Potravu téměř všech šelem tvoří maso, některé (například kočkovití) jsou dokonce pravými masožravci, jiné (například medvědovití) jsou spíše všežravci. Hyenka hřivnatá a mnoho dalších druhů se živí hmyzem. Absolutní výjimkou je panda velká, která je býložravá. Šelmy identifikujeme podle charakteristického tvaru lebky a podle chrupu s typickými špičáky a řezáky.

Anatomie[editovat | editovat zdroj]

Obecné[editovat | editovat zdroj]

Šelmy se co do velikosti velmi liší, ale sdílí několik podstatných znaků, které je předurčují k loveckému stylu života. Typická šelma je rychlá a hbitá s ostrými zuby a drápy, má vynikající sluch, zrak a čich. V oku je odrazová vrstva, tapetum lucidum, které umožňuje vidět ve tmě.

Kočkovité šelmy kromě geparda mají zatahovací drápy a tak si je udržují ostré. Ostatní šelmy mají drápy většinou tupější a nezatažitelné, často je používají k hrabání. Masožravé šelmy mají velmi dobře vyvinuté trháky, jinak je tomu u šelem všežravých a býložravých.

Levhart mandžuský trhá kus masa

Čelist[editovat | editovat zdroj]

Čelisti u většiny šelem jsou mohutné plné ostrých zubů, uzpůsobené pro efektivní zabíjení, ale i porcování kořisti. Dolní čelist je k lebce připojena válcovitým kloubem, takže se může pohybovat jen nahoru a dolů. Pro mocný stisk ostrých špičáků mají vyvinutý spánkový sval, který dosahuje nejvyšší účinnosti při otevřené tlamě. Stoličky a třenové zuby bývají uspořádané do trhákového komplexu, zuby do sebe při skusu dokonale zapadají. Pro trhání používají hlavní žvýkací sval. Chrup je heterodontní, počet zubů je 28 – 48, podle druhu[1].

Kostra[editovat | editovat zdroj]

Dravé druhy šelem se adaptovaly k rychlému pohybu, který potřebují k pronásledování kořisti. Páteř je velmi pružná, nohy dlouhé, klíční kost značně redukovaná, aby dala větší prostor pro pohyb lopatek. Některé zápěstní kůstky jsou srostlé (scaphoid a lunatum), čímž umožňují delší krok a zvýšení rychlosti běhu. Radius a ulna jsou volné, bez srůstu a redukcí.

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Některé šelmy žijí samotářsky, jiné se spojují do párů. Další se spojují do všemožných skupin. Například lví smečky mají poměrně složitou strukturu, skládají se z několika sobě příbuzných rodin. Lvi, mnohé psovité šelmy a někteří další žijí ve smečkách, společně pečují o mladé, spolupracují při lovu a vůbec spolu tráví většinu času.

Lov[editovat | editovat zdroj]

Šelmy jsou jedni z nejefektivnějších predátorů vůbec. Loví ve smečkách ale i osamoceně. K lovu využívají své ostré smysly a velmi často na kořist zaútočí z úkrytu. Některé šelmy se ke kořisti připlíží a kořist uštvou během na dlouhé trati, případně loví skokem po krátkém sprintu. Způsob usmrcení oběti je různý podle druhu šelmy, kočky se zakousnou do šíje a snaží se poškodit míchu, případně prokousnou krk a tím kořist udusí. Psi naproti tomu obětí prudce třesou, až ji zlomí vaz. Oproti tomu lasičky prokousnou kořisti lebku, tuto techniku lovu používá i jaguár jako jediná kočkovitá šelma. Šelmy často loví zvířata, jež jsou větší než ony samy.

Šelmy od útlého mládí rozvíjejí své bojové schopnosti. Mláďata si spolu často hrají a tím se učí zjišťovat sílu protivníka.

Lvi obvykle loví ve smečkách, když se chtějí zmocnit velkého zvířete, tak se samice plíží v rojnici až do vzdálenosti pár desítek metrů, při tom se snaží kořist obklíčit. Po krátkém útoku se snaží skolit zvíře na zem a prokousnout mu hrdlo. Dospělí samci většinou žijí samotářský život, a proto se lovu ve smečce účastní jen málokdy.

Komunikace[editovat | editovat zdroj]

Šelmy mezi sebou navzájem komunikují a to jak pachovými značkami tak i signály. Pachové značky většinou používají k vymezování teritorií ale i k vyhledávání potencionálního partnera. Když se šelmy potkají, používají ke komunikaci různé pozice a gestikulace, dokonce i výrazy v obličeji hrají roli. Hlasové projevy používají k předávání různých sdělení jako je vstřícnost k partnerovi nebo hrozba nepříteli.

Systém šelem[editovat | editovat zdroj]

Dříve se šelmy dělily do dvou oddělených řádů: šelmy (Carnivora) a ploutvonožci (Pinnipedia). Skutečně se šelmy z těchto dvou řádů na první pohled liší. Ale při bližším prozkoumání se přišlo na to, že ploutvonožci jsou vlastně šelmy, které se specializovaly na vodní život. Pravděpodobně vznikly z předků společných s medvědovitými.

Podřád: psotvární (Caniformia)

Podřád: kočkotvární (Feliformia)

Původ[editovat | editovat zdroj]

Šelmy vznikly koncem druhohor ve svrchní křídě a vyvinuly se zejména v raných třetihorách z čeledi Miacis.

Význam šelem v přírodě[editovat | editovat zdroj]

Většina šelem se řadí k sekundárním konzumentům, to znamená, že se živí jinými konzumenty. Velké šelmy jsou dokonce vrcholovými konzumenty, v dospělosti nemají přirozené protivníky a stojí na vrcholu potravní pyramidy. Šelmy udržují ekologickou rovnováhu mezi býložravci a vegetací (více viz zpětná vazba kořisti a dravce). Tedy pokud dojde k přemnožení býložravců s negativními dopady na vegetaci, šelmám se daří dobře a rychleji se množí a omezují stav býložravců. A naopak, pokud se přemnoží šelmy, poklesne množství kořisti (býložravců) a snižují se následně i stavy šelem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Šelmy, s. 230.  
  2. Pandy malé [online]. BioLib.cz, [cit. 2009-10-10]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]