Savci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSavci
Stratigrafický výskyt: střední jura (před 167 miliony lety)- současnost
alternativní popis obrázku chybí
Lev (Panthera leo)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Podtřídy, nadřády a řády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Savci (Mammalia) jsou třída obratlovců, která se v současné době vyskytuje téměř po celém světě. Jejich hlavním spojovacím znakem je výživa mláďat produktem modifikovaných kožních žláz, tedy kojení mláďat (mléčné žlázylatinsky mammae – odtud název Mammalia). Dalším společným znakem celé skupiny je srst vyjma řádů kytovci, luskouni a sirény; mláďata jmenovaných jsou však také osrstěná. Všichni savci jsou teplokrevní. Tato skupina dosáhla mezi ostatními živočichy nejvyšší vývojové úrovně nervové soustavy. Věda, která zkoumá savce, se nazývá mammalogie nebo také teriologie.

Na světě žije kolem 5500 druhů savců zařazených do 1200 rodů, 152 čeledí a až 46 řádů. Rozmanitost savců je obrovská. Existují mezi nimi druhy vážící sotva několik gramů (rejsek bělozubka nejmenší) a naopak druhy vážící mnoho desítek tun (na souši byl rekordní rod Paraceratherium[1], v mořích recentní kytovec plejtvák obrovský).

Společné znaky savců[editovat | editovat zdroj]

  • mají stálou tělesnou teplotu, nejčastěji mezi 35 °C až 40 °C
  • tělo pokrývá srst, složená z několika typů chlupů (vlníky tvoří podsadu, osiníky a pesíky tvoří zbarvení srsti a hmatové chlupy což jsou třeba vousy), které se druhotně mohou přeměnit v bodliny, ostny, šupiny a krunýře či zcela vymizet
  • pokožka obsahuje mnoho žláz, zejména potních a mazových, jejichž přeměnou vznikly i žlázy pachové a mléčné
  • naprostá většina savců rodí živá mláďata, která jsou po narození krmena mateřským mlékem; zárodek prodělává vývoj v těle samice, vyživován prostřednictvím placenty; existují také vejcorodí savci (ale i ti kojí mláďata)
  • tělní dutina je rozdělena na břišní a hrudní část, které jsou od sebe odděleny plochým svalem zvaným bránice, který se vydatně podílí i na dýchacích pohybech
  • krevní oběh je zcela uzavřený, cévní soustava má pouze levý oblouk aorty a dokonale čtyřdílné srdce, červené krvinky jsou bezjaderné (mimo zástupce velbloudovitých)
  • na vnější zvukovod nasedá různě tvarovaný ušní boltec, jehož velikost je úměrná sluchovým schopnostem jednotlivých druhů (druhotně může chybět)
  • savci jsou odděleného pohlaví s občasnou pohlavní dvojtvárností (velikost, zbarvení, parohy, atd.)
  • z mnoha znaků na kostře jsou nejdůležitější: dva týlní hrboly, sedm krčních obratlů (ale existují i výjimky - kapustňáci a lenochodi)[2], tři sluchové kůstky, spodní čelist tvořená jedinou kostí a připojená k lebce druhotným čelistním kloubem na kosti spánkové
  • s mohutným rozvojem koncového mozku, zejména kůry na povrchu mozkových polokoulí, souvisí rozvoj nervové činnosti a složitého chování savců[3]
  • mají čelisti obsahující třenové zuby, stoličky, řezáky a špičáky

Fylogeneze savců[editovat | editovat zdroj]

Savci (v užším smyslu slova) se vyvinuli ze savcovitých plazů větve Synapsida (snahy některých vědců míří dokonce k synonymizaci Mammalia a Synapsida, aby bylo jasné, že se savci nevyvinuli z plazů, ale pouze z plazům podobných živočichů). První praví savci se objevili nejpozději asi před 180 miliony let v juře, od roku 2000 bylo učiněno mnoho významných paleontologických objevů pradávných forem.[4] Dnes žijící savci tvoří korunovou skupinu živorodých a zvláštní řád ptakořitných, který je podstatně starší. Mnoho vyhynulých řádů (např. Multituberculata) má blíže k živorodým než k ptakořitným. Živorodí se dělí na dvě větve - vačnatci a placentálové. V době zhruba před 100 miliony lety se odštěpily dvě hlavní větve placentálních savců – Afrotheria (zahrnující řády sirény, damani, chobotnatci, Afrosoricida, bércouni a hrabáči) a zbytek. Ten tvoří zvláštní větev chudozubých, která se oddělila zhruba před 90 miliony let a ostatní savce (skupinu Boreoeutheria). Současné druhy savců jsou potomky nočních druhů.[5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Podle způsobu rozmnožování se savci dělí do tří skupin. U všech savců je oplození vnitřní. První skupinou jsou ptakořitní savci (zahrnují ptakopyska a ježury), kteří kladou vejce. Savci dalších dvou skupin rodí mláďata. Z těchto dvou skupin nemají vačnatci pravou placentu, proto jsou mláďata při porodu nedokonale vyvinutá a "dozrávají" ve vaku tvořeném vně na těle samice, dokud nevyspějí. Největší skupinou jsou placentální savci - mláďata se vyvíjejí v děloze samice. Mláďata všech savců jsou krmena mlékem, které je vyměšováno mléčnými žlázami samice. Mléko zajišťuje výživu a odolnost vůči nákazám, protože obsahuje cenné protilátky. V jednom vrhu může být mláďat dvacet, i pouze jedno.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

K udržení konstantní teploty slouží bohatá a výživná strava. Ta je získávána různými způsoby. Někteří savci se živí jinými zvířaty – jedná se o masožravce (zahrnuje i hmyzožravce). Ostatní savci jsou tzv. býložravci. Živí se rostlinami, které obsahují sacharidy jako je celulóza. Velikost zvířete je také faktorem při určování typu potravy. Mnoho savců potlačuje svůj metabolismus a šetří energii v procesu známém jako hibernace. Tento stav nastává pokud neexistují dostatečné požadavky na potraviny v prostředí.

Anatomie a vzhled[editovat | editovat zdroj]

Až na výjimky mají prakticky všichni savci tělo členěné na hlavu, krk, dva páry končetin a ocas. Přesné proporce se však mezi jednotlivými taxonomickými jednotkami mohou výrazně odlišovat v závislosti na typu prostředí, způsobu pohybu a obživy, kterou konkrétní druhy (rody, čeledě) vedou.[3]

Kůže a srst[editovat | editovat zdroj]

Kůže savců je dvouvrstevná a výrazně silnější než u většiny dalších obratlovců. Dělí se na škáru a pokožku. Pod škárou se usazuje vrstva tuku, která slouží k izolaci a jako zásobárna živin a vody. Jedinečným savčím výtvorem vyrůstajícím z kůže je srst. Skládá se ze tří typů chlupů. Podsadu tvoří jemnější, kratší a početnější vlníky a osiníky, třetím typem jsou delší a silnější pesíky. Hustota srsti se liší v závislosti na prostředí, v němž konkrétní savci žijí. K nejhustším patří srst vydry říční, která má až 50 tisíc chlupů na cm². Aby savci reagovali na sezónní změny teplot a vyvarovali se přehřátí či prochladnutí, vyměňují obvykle dvakrát do roka alespoň zčásti svou srst línáním. Srst se rovněž mění u mláďat během dospívání.[6]

Řád Hlodavci (modrá), Letouni (červená) a Soricomorpha (žlutá) společně tvoří více než 70% druhů savců.

Taxonomie savců[editovat | editovat zdroj]

Standardní učebnicová klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Srovnáno podle abecedy.

McKenna-Bellová[editovat | editovat zdroj]

Začátkem 21. století je nejucelenějším obecně přijímaným systémem dělení zavedené paleontology Malcolmem C. McKennou a Susan K. Bellovou, jež publikovali v roce 1997 ve své knize Classification of Mammals: Above the species level. (České překlady jsou zde především orientační a nemusí vždy odpovídat přesnému vymezení skupiny. Skupiny označené † jsou vyhynulé – většina vyhynulých skupin ovšem není v tomto zjednodušeném přehledu zahrnuta.)

podtřída Prototheriavejcorodí

podtřída Theriiformes

Molekulární klasifikace[editovat | editovat zdroj]

V posledních letech se pomalu prosazuje klasifikace na základě DNA. Tato metoda dokáže odhalit příbuzenské vztahy, jež nejsou patrné z klasického zkoumání tělesné stavby – její nevýhoda však spočívá v tom, že obvykle nedokáže zohlednit paleontologická data a zařazení vymřelých druhů.

Prototheriavejcorodí

Theriaživorodí

Tato klasifikace je v plném souladu s aktuálními představami o fylogenetickém stromu vyšších taxonomických úrovní (nad úrovní řádu) recentních savců:[7]

savci

vejcorodí


živorodí

vačnatci


placentálové
Atlantogenata
Afrotheria
Afroinsectiphilia

bércouni, hrabáči, zlatokrtovití


Paenungulata

damani, chobotnatci, sirény



chudozubí

pásovci, Pilosa (lenochodi a mravenečníkovití)



Boreoeutheria
Euarchontoglires
Euarchonta

letuchy, primáti, tany


Glires

hlodavci, zajícovci



Laurasiatheria
Eulipotyphla

Erinaceomorpha (vč. ježků a srstíni), Soricomorpha (vč. krtků a rejsků)


Ferungulata
Cetartiodactyla

sudokopytníci (kytovci jsou podle nejnovějších výzkumů podskupinou sudokopytníků[8])


Pegasoferae

lichokopytníci, luskouni, šelmy a ploutvonožci








Rychlost pohybu některých druhů[editovat | editovat zdroj]

Gepard 
96 – 101 km/h (na úseku max. 400 m 112 km/h)
Antilopa 
88 – 95 km/h
Závodní kůň 
69 km/h
Hyena 
64 km/h
Delfín 
50 km/h (max. 64 km/h)
Kočka 
48 km/h
Lachtan 
40 km/h
Člověk 
37,6 km/h (prům. rych. Usain Bolt); (rekord 44,7 km/h)
Lenochod 
0,24 km/h

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://dinosaurusblog.com/2017/03/06/nejvetsi-nosorozec-vsech-dob/
  2. Sticking their necks out for evolution: Why sloths and manatees have unusually long (or short) necks. PhysOrg, 6. května 2011 (anglicky)
  3. a b ANDĚRA, Miloš. Svět zvířat I. Savci (1). Praha : Albatros, 1997. S. 8. (Dále jen Anděra 1997). 
  4. http://www.scientificamerican.com/article/mammals-meet-the-early-mammals/
  5. https://phys.org/news/2017-11-mammals-daytime-dinosaur-extinction.html - Mammals switched to daytime activity after dinosaur extinction
  6. Anděra 1997, s. 8-9.
  7. Sen Song; Liang Liu. Resolving conflict in eutherian mammal phylogeny using phylogenomics and the multispecies coalescent model. PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America ) [online]. , 28. srpen 2012, svazek 109, čís. 37, s. 14942-14947. Dostupné online. PDF: [1].ISSN 1091-6490. DOI:10.1073/pnas.1211733109.  (anglicky) 
  8. Jak kytovci přišli o nohy? , Osel.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚRA, Miloš; GEISLER, Jiří. Savci ČR. Praha : Academia, 2012. 288 s. ISBN 978-80-200-2185-4.  
  • ANDĚRA, Miloš. Svět zvířat I. Savci (1). Praha : Albatros, 1997. 144 s. ISBN 80-00-00541-7.  
  • BURNIE, David. Zvíře. Londýn : Dorling Kindersley Book, 2001. 624 s. ISBN 80-242-0862-8 (přeloženo)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]