Ocas
Ocas (latinsky: cauda), je podlouhlá končetina, která se nachází u některých živočichů na zadním konci jejich těla. Tzv. pravý ocas je ocas strunatců, do kterého nezasahuje trávicí trubice (nachází se celý až za řitním otvorem, je tedy postanální).[1] U člověka je však zakrnělý a zbývá z něj jen kostrč.
Šířeji tento termín označuje veškeré ohebné přívěsky připojené k trupu.
Funkce[editovat | editovat zdroj]
Ocas jako orgán slouží k mnohým účelům. U ovcí se v něm skladují tukové zásoby. U kopytníků, jako je například tur, slouží k odhánění obtížného hmyzu. U bobrů slouží k pohybu ve vodním prostředí. Chápani na ocase mají výběžek, díky němuž se s ocasem mohou velmi dobře zachytávat na větvích v korunách stromů. I další savci žijícím v korunách stromů využívají ocasu k pohybu, ale zejména jako kormidlo při skákání ze stromu na strom. Ocasy veverek jsou tak huňaté, že zachytávají vzduch a prodlužují skok. Také u klokanů slouží ocas k pohybu - pomáhá jako pružina při skákání.[2]
Někteří živočichové jsou schopni odvrhnout ocas čili provést tzv. kaudální autotomii. Odvrhnout ocas jsou v případě nebezpečí schopny konkrétně mnozí ocasatí obojživelníci, haterie novozélandská, někteří ještěři, amfisbény, ale i několik hadů, a dokonce někteří hlodavci.[3]
Pokud ocas ztratil funkci, obvykle zakrňuje (stává se z něj rudiment, např. u člověka kostrč). Dalším příkladem jsou lenochodi a koaly. Ti se sice pohybují v korunách stromů, ale neskáčou a pohybují se v korunách velice obezřetně.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MILLER, Stephen A; HARLEY, John P. Zoology. 5. vyd. [s.l.] : The McGraw−Hill Companies, 2001.
- ↑ a b DAWKINS, Richard. Příběh předka. [s.l.] : Academia, 2008.
- ↑ ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců; evoluce, fylogeneze, systém. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0858-6.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo ocas ve Wikislovníku
