V tomto článku je použita zastaralá šablona "Link FA".

Hlodavci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hlodavci

Myš domácí (Mus musculus)
Myš domácí (Mus musculus)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Bowdich, 1821
Čeledi
Sesterská skupina
zajícovci (Lagomorpha)

Hlodavci (Rodentia) jsou zdaleka nejpočetnější řád z celého stromu savců.[1] Většinou jde o menší živočichy. Jejich charakteristickým rysem je tvar a uspořádání zubů. Přední řezáky jsou přeměněny v hlodáky; špičáky chybí úplně. Hlodáky mají přední stranu pokrytou tvrdou sklovinu a zadní stranu mnohem měkčí zubovinou. Díky většímu obrušování měkčí zadní části si zuby udržují stále ostrou hranu.

Většina hlodavců je býložravá. Jejich největším žijícím zástupcem je kapybara.

Podmínky úspěchu[editovat | editovat zdroj]

Co umožnilo těmto živočichům dosáhnout tak velké úspěšnosti? V úvahu přicházejí tři hlavní faktory. Prvním je skutečnost, že ačkoli hlavní evoluční diverzifikace savců probíhala v eocénu (před 37 až 57 miliony let), jedna z čeledí hlodavců – Muridae – se objevila až v pliocénu (před 5 miliony let) a je tedy ještě relativně mladá. Se svými již více než 1000 druhy tato čeleď ještě stále zvyšuje svoji genetickou diverzitu. Během svého vývoje také zůstala poměrně nespecializována. Za druhé jsou hlodavci poměrně drobní. Většina z nich váží méně než 150 g, i když je známa řada výjimek, např. morče, které může vážit až 1800g a raritu tvoří kapybara, která váží až 80 kg. Malá tělesná velikost jim poskytuje příležitost využít širokou škálu mikrobiotopů. Za třetí jsou mnozí hlodavci mimořádně plodní. Krátká doba březosti, velké vrhy a časté rozmnožování jsou charakteristiky umožňující přežít v nepříznivých podmínkách a rychle využít příznivých. Kombinace evoluční přizpůsobivosti, malých tělesných rozměrů a vysoké reprodukce umožnila, aby poměrně neveliké strukturální a funkční změny postačovaly k vzniku záplavy současných druhů.

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

První hlodavci se objevili před 56 miliony lety v období eocénu. Nejstarší fosílie pocházejí z Laurasie. Koncem eocénu se hlodavci dostali do Afriky. Později, ještě před spojením Amerik se hlodavci dostali také do Jižní Ameriky (morčatovití) a později také do Austrálie. Největším hlodavcem všech dob je Josephoartigasia z období pliocénu, dlouhá byla tři metry, vysoká 1,5 metru a vážila až přes dvě tuny. Patří mezi morčatovité a žila v Jižní Americe.

Zástupci hlodavců[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Hlodavci se podle posledních poznatků dělí do 33 čeledí seskupených do pěti podřádů, navíc členěných do dvou infrařádů a dvou nadčeledí:[2]

řád Rodentia – hlodavci

  • podřád Myomorphamyšovci
    • nadčeleď Dipodoidea
    • nadčeleď Muroidea
      • čeleď Platacanthomyidae (ostnoplši)
      • čeleď Spalacidae – slepcovití
      • čeleď Calomyscidae (křečíci)
      • čeleď Cricetidae – křečci praví
      • čeleď Nesomyidae (některé krysy, myši a křečci vyčlenění z čeledi Muridae)
      • čeleď Muridae – myšovití

Základy systematiky hlodavců[editovat | editovat zdroj]

Fylogeneze hlodavců je velmi složitá, což je dáno zejména jejich rychlou evolucí, komplikující přesné stanovení fylogenetických vztahů. Dělení na základě morfologických dat není úplně přesné, nicméně základní dělení se odvíjí podle polohy angulárního výběžku na dolní čelisti (mandibule). Takto můžeme hlodavce rozdělit na sciurognátní (veverkočelistní) a hystrikognátní (dikobrazočelistní).

Dalším důležitým morfologickým znakem je utvoření komplexu žvýkacího svalu. Existují čtyři typy – protogomorfní, myomorfní, sciuromorfní a hystrikomorfní. Tyto dvě charakteristiky se mohou vzájemně různě kombinovat, např. rypošovití jsou hystrikognáti s protrogomorfním uspořádáním žvýkacího svalu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Hlodavci, s. 131.  
  2. Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009, [cit. 2015-02-22]. Kapitola Rodentia. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]