Letouni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o létajících savcích. O létajících strojích pojednává článek Letoun.
Wikipedie:Jak číst taxoboxLetouni
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen Strunatci (Chordata)
Třída Savci (Mammalia)
Řád Letouni (Chiroptera)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Podřády
Sesterská skupina
Zooamata
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Letouni (Chiroptera) jsou řádem savců, u jehož příslušníků se přední končetiny vyvinuly v křídla. Na rozdíl od letuch a plachtících kuskusů pouze klouzajících určitou vzdálenost vzduchem jsou letouni schopni skutečného aktivního létání. Jsou rozšířeni na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy a po hlodavcích jsou druhým nejpočetnějším savčím řádem. Orientují se pomocí echolokace (to jsou ultrazvukové signály, které vyluzují tlamičkou a jejich odraz zachycují sluchem)

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Fylogeneze[editovat | editovat zdroj]

Letouni jsou známí od spodního eocénu. Jejich sesterskou skupinou možná je vyhynulá čeleď Nyctitheriidae. Letouni se poměrně rychle vyvinuli do dnešní podoby. Jedním z nejstarších netopýrů je Australonycteris clarkae z Austrálie. Ze Severní Ameriky (Wyoming) je znám Icaronycteris index z čeledi Archaeonycteridae. Nejstarším známým kaloněm je Archaeopteropus transiens ze spodního oligocénu Itálie. Dosahoval rozpětí až 1 metr a měl poměrně dlouhý ocas. Dalším fosilním zástupcem kaloňů je Propotto leakeyi ze spodního miocénu východní Afriky.

Objevují se názory, že kaloni a netopýři si nejsou příliš příbuzní a jejich vývoj je konvergentní. Kaloni by možná mohli patřit k primátům a to na základě morfologie penisu a anatomie mozku. Molekulární a morfologický výzkum tento názor vyvrátil. Zároveň se zjistilo, že kaloni se nacházejí uvnitř fylogenetického stromu netopýrů.

Životní styl[editovat | editovat zdroj]

Pokud nelétají, neshání potravu, pak zpravidla odpočívají, spí zavěšeni hlavou dolů. Potravou je jim hlavně hmyz, některé druhy se živí i ovocem, krví nebo šťávami květin. Své úkryty opouští zpravidla za soumraku.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Letouni, s. 70.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]