Letouni
 Letouni | |
 | |
| Vědecká klasifikace | |
|---|---|
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Třída |
savci (Mammalia) |
| Řád |
letouni (Chiroptera) Blumenbach, 1779 |
 Areál rozšíření
| |
| Podřády | |
| Sesterská skupina | |
| Zooamata | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Letouni (Chiroptera) jsou řádem savců, u jehož příslušníků se přední končetiny vyvinuly v křídla[1]. Na rozdíl od letuch a plachtících kuskusů, jsou letouni schopni skutečného aktivního létání. Jsou jedinými savci na světě, kteří jsou schopni aktivního letu. Jsou rozšířeni na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Po hlodavcích jsou druhým nejpočetnějším savčím řádem.
Orientují se pomocí echolokace (jedná se o ultrazvukové signály, které vysílají pomocí hlasového orgánu a jejich odraz jsou schopni zachycovat sluchem). Na světě je známo přibližně 1000 druhů letounů.
Rozdělení[editovat | editovat zdroj]
Fylogeneze[editovat | editovat zdroj]
Letouni jsou známí od spodního eocénu. Jejich sesterskou skupinou možná je vyhynulá čeleď Nyctitheriidae. Letouni se poměrně rychle vyvinuli do dnešní podoby. Jedním z nejstarších netopýrů je Australonycteris clarkae z Austrálie. Ze Severní Ameriky (Wyoming) je znám Icaronycteris index z čeledi Archaeonycteridae. Nejstarším známým kaloněm je Archaeopteropus transiens ze spodního oligocénu Itálie. Dosahoval rozpětí až 1 metr a měl poměrně dlouhý ocas. Dalším fosilním zástupcem kaloňů je Propotto leakeyi ze spodního miocénu východní Afriky.
Objevují se názory, že kaloni a netopýři si nejsou příliš příbuzní a jejich vývoj je konvergentní. Kaloni by možná mohli patřit k primátům a to na základě morfologie penisu a anatomie mozku. Molekulární a morfologický výzkum tento názor vyvrátil. Zároveň se zjistilo, že kaloni se nacházejí uvnitř fylogenetického stromu netopýrů.
Životní styl[editovat | editovat zdroj]
Pokud nelétají, neshání potravu, pak zpravidla odpočívají, spí zavěšeni hlavou dolů. Potravou je jim hlavně hmyz, některé druhy se živí i ovocem, krví nebo šťávami květin. Své úkryty opouští zpravidla za soumraku.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ REICHHOLF, Josef. Savci. druhé. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s., 2006. 288 s. ISBN 80-242-1637-X. S. 30.
- ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Letouni, s. 70.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Letouni ve Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo letoun ve Wikislovníku
Taxon Chiroptera ve Wikidruzích- http://savci.upol.cz/letouni.htm
