Přeskočit na obsah

Pakaranovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPakaranovití
alternativní popis obrázku chybí
pakarana (Dinomys branickii)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďpakaranovití (Dinomyidae)
Peters, 1873
Rod
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pakaranovití (Dinomyidae) je čeleď hlodavců z podřádu Hystricomorpha (dikobrazočelistných) infrařádu Hystricognathi.[1] Zahrnuje se jeden recentní rod s jedním druhem, který obývá Jižní Ameriku, a několik vymřelých rodů.

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Současné pakarany jsou větší hlodavci, kteří se tvarem těla podobají morčatům. Obývají horské oblasti na severozápadu Jižní Ameriky, především v Kolumbii, Peru a Brazílii.[2]

Pakarany mají 730–790 mm dlouhé tělo, ocas měří 200 mm.[2] Váží 10–15 kg. Je pro ně charakteristické několik řad světlých skvrn na bocích těla.

Jsou to noční živočichové, kteří se živí pouze rostlinnou potravou sestávající převážně z ovoce, listí a jiných měkkých částí rostlin.[2] Rodí obvykle jedno až dvě mláďata, která jsou plně vyvinutá a kromě mateřského mléka začínají ihned konzumovat i jinou měkkou stravu.[3] Dožívají se 8–9 let.

Podrobnější informace naleznete v článku Pakarana.
Josephoartigasia monesi, vymřelý hlodavec z čeledi pakaranovití z Uruguaye

Známé jsou tyto rody:[4]

rod Dinomys

rod †Josephoartigasia

rod †Olenopsis

Podle paleontologických, anatomických a parazitologických důkazů a podle chování by čeleď pakaranovití měla být blízko příbuzná s čeledí urzonovití (stromoví dikobrazi).[2]

Historický výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Příslušníci této čeledi se na Zemi vyskytují od třetihor (od počátků oligocénu) do současnosti. Jejich vyhynulý příbuzný z rodu Telicomys byl největším hlodavcem všech dob. Dosahoval velikosti menšího nosorožce.[2]

Stupeň ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Pakarana je v červeném seznamu druhů zařazena jako zranitelný druh.[5] Je ohrožena především úbytkem jejího přirozeného prostředí – lesů. Její stavy se snižují.

  1. Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009 [cit. 2015-12-26]. Kapitola Dinomyidae. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Pacarana, s. 1663. (anglicky) 
  3. WHITE, Teresa G.; ALBERICO, Michael S. Dinomys branickii. Mammalian Species. American Society of Mammologists. Roč. 410, s. 1–5. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-10-2015. (anglicky)  Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.
  4. Profil taxonu pakaranovití [online]. BioLib [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 
  5. TIRIRA, D.; VARGAS, J.; DUNNUM, J. Dinomys branickii [online]. IUCN, 2013 [cit. 2015-12-28]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]