Třetihory
| perioda / útvar |
epocha / oddělení |
věk / stupeň |
počátek[1] v Ma B2k[pozn. 1] |
délka trvání v Ma | |
|---|---|---|---|---|---|
| neogén | pliocén | piacenz | 3,6 | 1,02 | |
| zancl | 5,333 | 1,733 | |||
| miocén | messin | 7,246 | 1,913 | ||
| torton | 11,63 | 4,384 | |||
| serravall | 13,82 | 2,19 | |||
| langh | 15,97 | 2,15 | |||
| burdigal | 20,44 | 4,47 | |||
| aquitan | 23,03 | 2,59 | |||
| paleogén | oligocén | chatt | 28,1 | 5,07 | |
| rupel | 33,9 | 5,8 | |||
| eocén | priabon | 37,8 | 3,9 | ||
| barton | 41,2 | 3,4 | |||
| lutet | 47,8 | 6,6 | |||
| ypres | 56 | 8,2 | |||
| paleocén | thanet | 59,2 | 3,2 | ||
| seeland | 61,6 | 2,4 | |||
| dan | 66 | 4,4 | |||
Terciér (třetihory) je označení pro úsek geologické historie Země patřící do éry kenozoika. Jeho počátek před 66 miliony let je spojen s velkým vymíráním druhů (např. amonitů a dinosaurů), na jeho konci 2,58 milionů let před dneškem došlo k razantnímu globálnímu ochlazení.[2] V roce 2004 Mezinárodní komise pro stratigrafii pojem terciér zrušila, v roce 2005 byl však opět povolen, ale jen jako neformální označení období spojující periody, které na sebe navazují: paleogén a neogén.
Zařazení terciéru a stratigrafie[editovat | editovat zdroj]
Název pochází z označení „Monti tertiarii“, které poprvé použil r. 1759 Giovanni Arduino pro málo zpevněné souvrství severoitalských Alp. Jako geologické období byly třetihory popsány až v 19. století. Český název terciéru – třetihory, odkazuje na předchozí období druhohor. Ve skutečnosti ale druhohory (mezozoikum) jsou názvem pro geologickou éru, což je velmi dlouhé období, v případě druhohor trvající celých 180 milionů let, ohraničené dvěma katastrofickými událostmi, zatímco třetihory (terciér) jsou v současnosti spíše neformální časová jednotka spadající do éry s názvem kenozoikum. Výrazu třetihory (terciér) se však v populárně-vědecké i odborné literatuře stále užívá, jelikož je již zažitý mezi odborníky i laickou veřejností.
Geologie a klima[editovat | editovat zdroj]
Kontinenty se v průběhu terciéru postupně dostávaly do dnešní polohy. Rozevíral se Atlantský oceán, čímž se Amerika vzdalovala od ostatních kontinentů. Naopak se uzavíral oceán Tethys, z něhož do dnešních dnů zůstalo zachováno Středozemní a Černé moře. Africká tektonická deska se pohybovala k severu, díky čemuž došlo k další fázi Alpinského vrásnění. Započal výzdvih Himálaje. Antarktida se oddělila od Austrálie a doputovala do oblasti jižního pólu a v průběhu eocénu se působením studených mořských proudů, jež jí od té doby obklopují, začala zaledňovat.
Terciérní klima se vyznačovalo sériemi teplých a chladnějších výkyvů se sklonem k postupnému ochlazování, s tím souvisel i postupný pokles mořské hladiny a celkové vysušování klimatu. O ledové doby jak je známe z pozdějších čtvrtohor, však ještě zdaleka nešlo. Na počátku neogénu též definitivně ustoupilo moře z prostoru dnešního Česka. Poslední dva zaznamenané studené klimatické výkyvy z pliocénu lze již považovat za počátek čtvrtohorního cyklu glaciálů a interglaciálů.
Život[editovat | editovat zdroj]
Na rozhraní druhohor a třetihor došlo pravděpodobně ke katastrofické události, kvůli které vymřelo velké množství živočišných i rostlinných druhů.
Řada druhů dříve dominantní skupiny dinosaurů a dalších plazů buď vymřela, nebo se výrazně snížila jejich druhová diverzita a uvolnil se tak prostor k bouřlivému rozvoji savců a ptáků. Mezi známé třetihorní tvory patří velcí „hrůzoptáci“ (čeleď Phorusrhacidae), dále pak mohutná uintatéria[3] a brontotéria, chobotnatci deinotéria a mnoho dalších savců. Ve spodním miocénu se objevili první hominidé, ze kterých se postupně vyvinuli předkové dnešního člověka.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Počátek jednotky, resp. stáří její báze (dolní hranice), se uvádí v miliónech let před dneškem (přesněji před rokem 2000). Data jsou nepřesná s odchylkou až několik procent. To je způsobeno převážně nejistotou použitého měření.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Global Boundary Stratotype Section and Point (GSSP) Table - All Periods [online]. International Commission on Stratigraphy [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ heslo Terciér; Geologická encyklopedie on-line
- ↑ https://www.idnes.cz/technet/veda/cesta-do-praveku-dinosaurus-uintatherium-dinocerata.A191122_125239_veda_vse
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHLUPÁČ, Ivo; BRZOBOHATÝ, Rostislav; KOVANDA, Jiří; STRANÍK, Zdeněk. Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1961-5. Kapitola Terciér, s. 297-358.
- FEJFAR, Oldřich. Zkamenělá minulost. Praha: Albatros, 1989. (česky)
- ŠPINAR, Zdeněk. Terciér (Kniha o pravěku) [online]. Praha: 1988. Dostupné online.
- GRYGAR, Radomír. Platformní vývoj Českého masivu v terciéru [online]. Fond rozvoje vysokých škol. Dostupné online. (česky)