Amoniti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Amoniti
Stratigrafický výskyt: trias - svrchní křída, před 250-65.5 mil. let

Amonit rodu Asteroceras
Amonit rodu Asteroceras
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: měkkýši (Mollusca)
Třída: hlavonožci (Cephalopoda)
Podtřída: amoniti (Ammonoidea)
Zittel, 1884
Řády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amoniti (Ammonoidea) jsou velmi rozsáhlou skupinou vyhynulých hlavonožců, žijících od siluru až do konce křídy (asi před 425–65,5 miliony let). „Praví“ amoniti však vznikli až v triasu. Především v období druhohor byli nesmírně četní a jsou proto často využíváni jako indexové fosílie na paleontologických lokalitách.

Charakteristická je pro ně zavinutá schránka z uhličitanu vápenatého ve formě aragonitu. Schránka je rozčleněna přepážkami na komory vyplněné plynem a slouží i jako hydrostatický orgán. Samotný živočich je usazen v poslední a největší komůrce u ústí. Ústa jsou obklopená věncem ramen. Obvykle dosahovali velikosti v řádu několik centimetrů až několik desítek centimetrů, existovali však také druhy dosahujících obřích rozměrů, jejichž schránka mohla narůst do velikosti přes 2 metry. Dosud největší nalezený exemplář měří na výšku 2,3 metru, přičemž se předpokládá, že mohli být i větší.

Evoluce amonitů[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce stavby těla jurského amonita Asteroceras

Amoniniti představovali významnou součást potravních řetězců v druhohorních mořích, jejich konzumenty byli například někteří mosasauridi. Amoniti zřejmě vymřeli spolu s dinosaury na samém konci druhohor, některé objevy však naznačují, že mohli přežít ještě do starších třetihor (tzv. Dead Clade Walking).

Během více než 400 milionů let trvající existence prošli amoniti značným vývojem. Žili už v mořích paleozoika (spodní devon), výrazně je zasáhlo velké permské vymírání. Největší rozvoj potom zaznamenali v druhohorách s dosti omezeným trváním (např.: Ceratites, Phylloceras aj.), pro než jsou i vůdčími zkamenělinami. V období jurykřídy kolonizovali prakticky všechna mořská a oceánická prostředí (s výjimkou pobřeží) do hloubi 800 m. V křídě se objevily jejich největší druhy jako byl například Parapuzosia seppenradensis, který podle odhadů dosahoval velikosti až 2,3-2,5 m.[1]

Fosílie[editovat | editovat zdroj]

Jejich fosílie znali již starověcí učenci nejpozději v 1. století n. l. Sehráli také jistou úlohu v mytologii, kdy některé jejich zkameněliny byly považovány za magické „hadí kameny“.

Jejich zkameněliny dnes zdobí četné sbírky po celém světě. Mohou být otesané pro zvýraznění vnějšího tvaru schránky, vyleštěné pro odhalené vnitřní struktury, ale nejčastěji je můžeme vidět rozříznuté ve dví a na řezu vyleštěné. Jsou také hojným obchodním artiklem v mnoha muzeích i jinde. Mezi největší naleziště patří Maroko nebo Madagaskar, poměrně běžní jsou však také v České republice.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PATURI, F. R.. Kronika Zeme. Bratislava : Fortuna Print, 1995. ISBN 80-7153-088-3. S. 275.  
  2. Muzejníci vyzvedli z Ohře obří ulity z druhohor, dolovali je hodiny, 18. září 2015, dostupné online: http://usti.idnes.cz/amoniti-z-ohre-v-muzeu-usti-nad-labem-dv5-/usti-zpravy.aspx?c=A150918_115912_usti-zpravy_alh

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]