Amoniti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxAmoniti
Stratigrafický výskyt: silur - svrchní křída, před 425-66 mil. let
alternativní popis obrázku chybí
Amonit rodu Asteroceras
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen měkkýši (Mollusca)
Třída hlavonožci (Cephalopoda)
Podtřída amoniti (Ammonoidea)
Zittel, 1884
Řády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amoniti (Ammonoidea) jsou velmi rozsáhlou skupinou vyhynulých hlavonožců, žijících od siluru až do konce křídy (asi před 425–66 miliony let). „Praví“ amoniti však vznikli až v triasu. Především v období druhohor byli nesmírně četní a jsou proto často využíváni jako indexové fosílie na paleontologických lokalitách.

Charakteristická je pro ně zavinutá schránka z uhličitanu vápenatého ve formě aragonitu. Schránka je rozčleněna přepážkami na komory vyplněné plynem, a slouží i jako hydrostatický orgán. Samotný živočich je usazen v poslední a největší komůrce u ústí. Ústa jsou obklopená věncem ramen. Obvykle dosahovali velikosti v řádu několik centimetrů až několik desítek centimetrů, existovali však také druhy dosahujících obřích rozměrů, jejichž schránka mohla narůst do velikosti přes 2 metry. Dosud největší nalezený exemplář měří na výšku 2,3 metru, přičemž se předpokládá, že mohly existovat i větší druhy.

Evoluce amonitů[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce stavby těla jurského amonita Asteroceras

Amoniti představovali významnou součást potravních řetězců v druhohorních mořích, jejich predátory byli například někteří mosasauři. Amoniti zřejmě vymřeli spolu s dinosaury na samém konci druhohor, některé objevy však naznačují, že mohli přežít ještě do starších třetihor (tzv. Dead Clade Walking)[1].

Během téměř 400 milionů let trvající existence prošli amoniti značným vývojem. Žili už v mořích paleozoika (spodní devon), výrazně je zasáhlo velké permské vymírání. Největší rozvoj potom zaznamenali v druhohorách s dosti omezeným trváním (např.: Ceratites, Phylloceras aj.), pro než jsou i vůdčími zkamenělinami. V období jurykřídy kolonizovali prakticky všechna mořská a oceánická prostředí (s výjimkou pobřeží) do hloubi 800 m. V křídě se objevily jejich největší druhy, jako byl například Parapuzosia seppenradensis, který podle odhadů dosahoval velikosti schránky až 2,3-2,5 m.[2]

Fosílie[editovat | editovat zdroj]

Jejich fosílie znali již starověcí učenci nejpozději v 1. století n. l. Sehráli také jistou úlohu v mytologii, kdy některé jejich zkameněliny byly považovány za magické „hadí kameny“, které pomáhaly odvracet od stavení blesky a bránily uhranutí.

I samotný název "amoniti" je odvozen od egytpského boha Amona. Ten byl mimo jiné zpodobňován v podobě muže s beraní hlavou a vstupní cesta do jeho chrámu ve starověkém Vesetu byla lemována beraními sfingami (lví těla s beraní hlavou). Fosilie schránek amonitů svým vzhledem přípomínaly zakroucené beraní rohy[3].

Jejich zkameněliny dnes zdobí četné sbírky po celém světě. Mohou být otesané pro zvýraznění vnějšího tvaru schránky, vyleštěné pro odhalení vnitřní struktury, ale nejčastěji je můžeme vidět rozříznuté ve dví a na řezu vyleštěné. Jsou také hojným obchodním artiklem v mnoha muzeích i jinde. Mezi největší naleziště patří Maroko nebo Madagaskar, poměrně běžní jsou však také v České republice.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOCHA, Vladimír. Vymírali dinosauři již dlouho před koncem křídy?. OSEL.cz [online]. , 13. dubna 2017. Dostupné online.  
  2. PATURI, F. R.. Kronika Zeme. Bratislava : Fortuna Print, 1995. ISBN 80-7153-088-3. S. 275.  
  3. Naturalis Historia 37.40.167
  4. Muzejníci vyzvedli z Ohře obří ulity z druhohor, dolovali je hodiny, 18. září 2015, dostupné online: http://usti.idnes.cz/amoniti-z-ohre-v-muzeu-usti-nad-labem-dv5-/usti-zpravy.aspx?c=A150918_115912_usti-zpravy_alh

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]