Amoniti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxAmoniti
Stratigrafický výskyt: Silur - svrchní křída, asi před 425 až 66 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Amonit rodu Asteroceras
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen měkkýši (Mollusca)
Třída hlavonožci (Cephalopoda)
Podtřída amoniti (Ammonoidea)
Zittel, 1884
Řády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amoniti (Ammonoidea) jsou velmi rozsáhlou skupinou vyhynulých hlavonožců, žijících od siluru až do konce křídy (asi před 425–66 miliony let). „Praví“ amoniti však vznikli až v triasu. Především v období druhohor byli nesmírně četní a jsou proto často využíváni jako indexové fosílie na paleontologických lokalitách.

Charakteristická je pro ně zavinutá schránka z uhličitanu vápenatého ve formě aragonitu. Schránka je rozčleněna přepážkami na komory vyplněné plynem, a slouží i jako hydrostatický orgán. Samotný živočich je usazen v poslední a největší komůrce u ústí. Ústa jsou obklopená věncem ramen. Obvykle dosahovali velikosti v řádu několik centimetrů až několik desítek centimetrů, existovaly však také druhy dosahujících obřích rozměrů, jejichž schránka mohla narůst do velikosti přes 2 metry. Dosud největší nalezený exemplář měří na výšku 2,3 metru, přičemž se předpokládá, že mohly existovat i větší druhy.

Evoluce amonitů[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce stavby těla jurského amonita Asteroceras

Amoniti představovali významnou součást potravních řetězců v druhohorních mořích, jejich predátory byli například někteří mosasauři. Amoniti zřejmě vymřeli spolu s dinosaury na samém konci druhohor, některé objevy však naznačují, že mohli přežít ještě do starších třetihor (tzv. Dead Clade Walking)[1].

Během téměř 400 milionů let trvající existence prošli amoniti značným vývojem. Žili už v mořích paleozoika (spodní devon), výrazně je zasáhlo velké permské vymírání. Největší rozvoj potom zaznamenali v druhohorách s dosti omezeným trváním (např.: Ceratites, Phylloceras aj.), pro než jsou i vůdčími zkamenělinami. V období jurykřídy kolonizovali prakticky všechna mořská a oceánická prostředí (s výjimkou pobřeží) do hloubi 800 m. V křídě se objevily jejich největší druhy, jako byl například Parapuzosia seppenradensis, který podle odhadů dosahoval velikosti schránky až 2,3-2,5 m.[2]

Fosilie[editovat | editovat zdroj]

Amonit rodu Lewesiceras, objevený na území České republiky. Národní muzeum, 2007.

Jejich fosilie znali již starověcí učenci nejpozději v 1. století n. l. Sehráli také jistou úlohu v mytologii, když některé jejich zkameněliny byly považovány za magické „hadí kameny“, které pomáhaly odvracet od stavení blesky a chránily před uhranutím.[3]

I samotný název "amoniti" je odvozen od egytpského boha Amona. Ten byl mimo jiné zpodobňován v podobě muže s beraní hlavou a vstupní cesta do jeho chrámu ve starověkém Vesetu byla lemována beraními sfingami (lví těla s beraní hlavou). Fosilie schránek amonitů svým vzhledem přípomínaly zakroucené beraní rohy[4].

Jejich zkameněliny dnes zdobí četné sbírky po celém světě. Mohou být otesané pro zvýraznění vnějšího tvaru schránky, vyleštěné pro odhalení vnitřní struktury, ale nejčastěji je můžeme vidět rozříznuté ve dví a na řezu vyleštěné. Jsou také hojným obchodním artiklem v mnoha muzeích i jinde. Mezi největší naleziště patří Maroko nebo Madagaskar, poměrně běžní jsou však také v České republice.[5]

Pro uchování amonitů také posloužil jantar. Jantar v tehdejší době vznikl ze stromů. Jedním exemplářem zachyceným v jantaru je malý asi centimetrový jedinec rodu Puzosia. Byl objeven v jantaru asi s 40 dalšími organismy. Tento jantar uchovával tyto organizmy přibližně 99 milionů let. Tento amonit neobsahuje žádné měkké části, protože s největší pravděpodobností byla pohřbena pouze jeho schránka.

Odkazy

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOCHA, Vladimír. Vymírali dinosauři již dlouho před koncem křídy?. OSEL.cz [online]. 13. dubna 2017. Dostupné online. 
  2. PATURI, F. R. Kronika Zeme. Bratislava: Fortuna Print, 1995. ISBN 80-7153-088-3. S. 275. 
  3. https://www.nhm.ac.uk/discover/snakestones-ammonites-myth-magic-science.html
  4. Naturalis Historia 37.40.167
  5. Muzejníci vyzvedli z Ohře obří ulity z druhohor, dolovali je hodiny, 18. září 2015, dostupné online: http://usti.idnes.cz/amoniti-z-ohre-v-muzeu-usti-nad-labem-dv5-/usti-zpravy.aspx?c=A150918_115912_usti-zpravy_alh

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]