Stejnonožci
 Stejnonožci | |
|---|---|
.jpg) Stínka zední | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | rakovci (Malacostraca) |
| Řád | stejnonožci (Isopoda) Latreille, 1817 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stejnonožci (Isopoda) je řád korýšů. Vyznačují se zploštělým tělem a přisedlýma očima. Hlava jim srůstá s předními hrudními články. Na rozdíl od většiny korýšů karapax nekryje celé tělo, ale pouze hlavu. Mají sedm párů nohou: hrudní končetiny slouží k pohybu, na rozeklaných zadečkových končetinách jsou umístěny dýchací orgány.
Je známo asi 4000 druhů. Žijí převážně ve vodě (např. beruška vodní z čeledi beruškovití – Asellidae), i suchozemské druhy vyhledávají stinná a vlhká místa (např. svinka). První stejnonožci se objevili na Zemi před 300 miliony lety.[1] Měří zpravidla několik centimetrů, ale největší z nich, batynomus obrovský, dorůstá až půlmetrové délky.[2]
Mezi stejnonožci jsou dravé, býložravé i parazitické druhy, např. Cymothoa exigua je jedním z nejzajímavějších parazitů ryb.
V našich podmínkách se ve sklepích a na vlhčích místech v domech hojně vyskytuje stínka zední (Oniscus asellus) z čeledi stínkovití (Oniscidae). Živí se různými organickými zbytky a je neškodná. Na zastíněných a vlhčích místech na loukách a v lesích, pod kameny, kůrou, příp. ve sklepích, často mezi cihlami složenými pod širým nebem se vyskytuje stejně neškodná stínka obecná (Porcellio scaber). Živí se tlejícími organickými zbytky. Obvykle se shlukuje do větších skupin složených z různě starých jedinců (mohou být cítit čpavkem). Stínky se v nebezpečí nedokážou svinout do kuličky jako svinky (čeleď Armadillidiidae – svinkovití) a svinule (řád Glomerida – svinule, čeleď Glomeridae – svinulovití).
Podřády[editovat | editovat zdroj]
- Asellota
- Calabozoida
- Cymothoida
- Limnoriidea
- Microcerberidea
- Oniscidea
- Phoratopidea
- Phreatoicidea
- Sphaeromatidea
- Tainisopidea
- Valvifera
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BRUSCA, Richard. Isopoda. In: Tree of Life Web [online]. Version 06 August 1997. The Tree of Life Web Project. Dostupné z: http://tolweb.org/Isopoda/6320/1997.08.06 Archivováno 22. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ Giant Isopod. In: Sea and Sky [online]. ©1998–2016 [cit. 7. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.seasky.org/deep-sea/giant-isopod.html
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů.. Praha: Karolinum, 2015. 192 s. ISBN 978-80-246-2258-3.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu stejnonožci na Wikimedia Commons 
Taxon Isopoda ve Wikidruzích
Encyklopedické heslo Stejnonožci v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- BioLib.cz – Isopoda (stejnonožci) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- BRUSCA, Richard. Isopoda. In: Tree of Life Web [online]. Version 06 August 1997. The Tree of Life Web Project. Dostupné z: http://tolweb.org/Isopoda/6320/1997.08.06 Archivováno 22. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Isopod Crustaceans na MarineSpecies.org
