Třetihory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Terciér)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stratigrafické členění terciéru
perioda
/ útvar
epocha /
oddělení
věk /
stupeň
počátek[1]
v Ma B2k[pozn. 1]
délka trvání
v Ma
neogén pliocén piacenz 3,6 1,02
zancl 5,333 1,733
miocén messin 7,246 1,913
torton 11,63 4,384
serravall 13,82 2,19
langh 15,97 2,15
burdigal 20,44 4,47
aquitan 23,03 2,59
paleogén oligocén chatt 28,1 5,07
rupel 33,9 5,8
eocén priabon 37,8 3,9
barton 41,2 3,4
lutet 47,8 6,6
ypres 56 8,2
paleocén thanet 59,2 3,2
seeland 61,6 2,4
dan 66 4,4

Terciér (třetihory) je označení pro geologické období patřící do éry kenozoika. Jeho počátek před 66 miliony let je spojen s velkým vymíráním druhů (např. amonitů a velkých plazů), na jeho konci 2,58 milionů let před dneškem došlo k razantnímu globálnímu ochlazení. V roce 2004 Mezinárodní komise pro stratigrafii pojem terciér zrušila, v roce 2005 byl však opět povolen, ale jen jako neformální označení období spojující periody, které na sebe navazují: paleogén a neogén.

Zařazení třetihor a stratigrafie[editovat | editovat zdroj]

Název pochází z označení „Monti tertiarii“, které poprvé použil r. 1759 Giovanni Arduino pro málo zpevněné souvrství severoitalských Alp. Jako geologické období byly třetihory popsány až v 19. století. Český název terciéru - třetihory, odkazuje na předchozí období druhohor. Ve skutečnosti ale druhohory (mezozoikum) jsou názvem pro geologickou éru, což je velmi dlouhé období, v případě druhohor trvající celých 180 milionů let, ohraničené dvěma katastrofickými událostmi, zatímco třetihory (terciér) jsou v současnosti spíše neformální časová jednotka spadající do éry s názvem kenozoikum. Výrazu třetihory (terciér) se však v populárně-vědecké i odborné literatuře stále užívá, jelikož je již zažitý mezi odborníky i laickou veřejností.

Geologie a klima[editovat | editovat zdroj]

Kontinenty se v průběhu terciéru postupně dostávaly do dnešní polohy. Rozevíral se Atlantský oceán, čímž se Amerika vzdalovala od ostatních kontinentů. Naopak se uzavíral oceán Tethys, z něhož do dnešních dnů zůstalo zachováno Středozemní a Černé moře. Africká tektonická deska se pohybovala k severu, díky čemuž došlo k další fázi Alpinského vrásnění. Započal výzdvih Himálaje. Antarktida se oddělila od Austrálie a doputovala do oblasti jižního pólu a v průběhu eocénu se působením studených mořských proudů, jež jí od té doby obklopují, začala zaledňovat.

Terciérní klima se vyznačovalo sériemi teplých a chladnějších výkyvů se sklonem k postupnému ochlazování, s tím souvisel i postupný pokles mořské hladiny a celkové vysušování klimatu. O ledové doby jak je známe z pozdějších čtvrtohor, však ještě zdaleka nešlo. Na počátku neogénu též definitivně ustoupilo moře z prostoru dnešního Česka. Poslední dva zaznamenané studené klimatické výkyvy z pliocénu lze již považovat za počátek čtvrtohorního cyklu glaciálůinterglaciálů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Deinotherium, vymřelý chobotnatec typický i pro oblast střední Evropy

Na rozhraní druhohor a třetihor došlo pravděpodobně ke katastrofické události, kvůli které vymřelo velké množství živočišných i rostlinných druhů. Řada druhů dříve dominantní skupiny dinosaurů a dalších plazů buď vymřela, nebo se výrazně snížila jejich druhová diverzita a uvolnil se tak prostor k bouřlivému rozvoji savců a ptáků. Ve spodním miocénu se objevili první hominidé.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Počátek jednotky, resp. stáří její báze (dolní hranice), se uvádí v miliónech let před dneškem (přesněji před rokem 2000). Data jsou nepřesná s odchylkou až několik procent. To je způsobeno převážně nejistotou použitého měření.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Global Boundary Stratotype Section and Point (GSSP) Table - All Periods [online]. International Commission on Stratigraphy [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHLUPÁČ, Ivo; BRZOBOHATÝ, Rostislav; KOVANDA, Jiří; STRANÍK, Zdeněk. Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1961-5. Kapitola Terciér, s. 297-358. 
  • FEJFAR, Oldřich. Zkamenělá minulost. Praha: Albatros, 1989. (česky) 
  • ŠPINAR, Zdeněk. Terciér (Kniha o pravěku) [online]. Praha: 1988. Dostupné online. 
  • GRYGAR, Radomír. Platformní vývoj Českého masivu v terciéru [online]. Fond rozvoje vysokých škol. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kenozoikum
Terciér Kvartér
Paleogén Neogén
Paleocén Eocén Oligocén Miocén Pliocén Pleistocén Holocén