Hominidé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHominidé
alternativní popis obrázku chybí
Orangutan
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád vyšší primáti (Haplorrhini)
Infrařád opice (Simiformes)
Oddělení úzkonosí (Catarrhini)
Nadčeleď hominoidi (Hominoidea)
Čeleď hominidé (Hominidae)
Gray, 1825
rody
Sesterská skupina
gibonovití (Hylobatidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dnešní člověk s lebkou fosilního australopitéka
Přehled miocénních hominidů

Hominidé[1] (Hominidae) je čeleď primátůnadčeledi hominoidi (Hominoidea). Někdy se uvádí český název čeledi Hominidae jako „lidem podobní“ nebo „lidoopi".

Je třeba odlišovat:

Společné znaky[editovat | editovat zdroj]

Hominidé jsou středně velcí až velcí savci s výrazným pohlavním dimorfismem u orangutanů a goril a méně zřetelným u šimpanzů a lidí. Živí se plody, listy, pozemní vegetací a často i živočišnou stravou. Jsou schopni se adaptovat k životu v různých typech ekosystémů. Jsou typičtí poměrně řídkou srstí. Všechny druhy používají alespoň částečnou bipedii a brachiaci. Většina zástupců čeledi Hominidae umí velmi dobře manipulovat s nástroji a často je i vyrábět. Mnozí hominidé mají analytické schopnosti, umí napodobovat a uvědomují si vlastní osobnost.

Kosti obličejové části lebky jsou poměrně široké a robustní, spodní čelist je hluboká. Chrup je nespecializovaný, zejména krátké a velké třenové zuby a archaicky utvářené stoličky. Řezáky jsou široké, ale zároveň poměrně vysoké. Mozkovna je v poměru k rozměrům celé lebky relativně velká. Také mozek je poměrně velký, s rozsáhlým zbrázděním mozkové kůry. Pyramidové dráhy jsou rozvinuté. Základním smyslovým orgánem je zrak, zatímco sluch má význam zejména v komunikaci.

Postkraniální kostra je dobře přizpůsobená pohybu v částečně nebo zcela vzpřímeném postoji i závěsu na předních končetinách. Dlouhé kosti končetin jsou široké, s velkými hlavicemi. Výrazně je rozvinuto svalstvo zad a pánve, stejně jako mimické svaly. Ruka je schopná silného úchopu i jemné manipulace.

Všichni hominidé jsou si navzájem velmi podobní složením krve i geneticky. Orangutani, gorily i šimpanzi mají 48 chromozómů, zatímco lidé jen 46. Tento rozdíl však mohl vzniknout běžnou chromozomální mutací, takže neznamená výraznou genetickou odlišnost. Je ovšem zásadní pro nemožnost křížení lidí s kterýmkoliv jiným rodem, byť ze stejné čeledě. Orangutani, gorily i šimpanzi jsou vnímaví ke specifickým lidským nemocem, proti kterým jsou jiní primáti odolní.

Ontogeneze je dlouhá, a první početí přichází za normálních okolností až několik let po dosažení pohlavní zralosti. Typickým znakem je dlouhé sociální dozrávání. Důležitá je úloha učení, a to jak při zapojování se do sociální struktury, tak při poznávání prostředí, typu potravy, predátorů i při lokomoci. V tomto procesu hrají u všech hominidů zásadní úlohu samice – matky. Samci pečují o mláďata méně často.

Chování i komunikace jsou vysoce rozvinuté. Důležitou roli ve složité sociální struktuře hraje kontaktní chování (objímání, doteky, uchopování rukou) a neverbální komunikace symbolizovaným chováním, jako jsou hrozby, usmiřování, rituály při setkávání a podobně. Princip dominance bývá uplatňován značně složitým způsobem. Významnou roli mají postkonfliktní mechanismy, jako je usmiřování a utěšování. V chování všech druhů je možno pozorovat alespoň elementy emocí, které souvisí i s rozvinutou mimikou.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V oligocénu, zhruba před 25 - 30 miliony let se od úzkonosých opic Starého světa oddělila nadčeleď Hominoidea. Následující geologické obdobímiocén – bylo zlatým věkem hominoidů. Došlo během něj k velkému rozvoji celé nadčeledi a ke vzniku mnoha různých vývojových větví. Zlomkovité paleontologické nálezy hominoidů však komplikují poznávání těchto procesů. Velká část rodů je známá pouze z torzovitě dochovaných koster, převážně jen z fragmentů lebek, čelistí, zubů a podobně. Mnohé důležité identifikační znaky na nich proto nelze pozorovat a porovnávat. Mnohdy je velmi obtížné přesně určit příbuzenské vztahy i jejich pozici v evoluci.[2]

Zhruba před 18 - 20 miliony let došlo podle analýzy DNA k oddělení vlastních hominidů od gibonovitých (Hylobatidae).[3] Přibližně ve stejné době (před 17–18 miliony let) se hominoidi rozšířili z Afriky i do Evropy a Asie, přičemž podle dosavadních nálezů nelze rozhodnout, zda se linie hominidů vytvořila již v Africe nebo až v Eurasii. Nejstarší dosud známí hominidé (Dryopithecus, Sivapithecus, Pierolapithecus) byli nalezeni v Evropě a v Asii. Zde se úspěšně adaptovali a obsadili volné ekologické i potravní niky. Došlo tak ke vzniku mnoha nových rodů a druhů.[4]

V Africe jsou naopak nálezy hominidů v této době velmi vzácné a přibývá jich až v závěru miocénu. Dosud není jisté, zda zástupci nadčeledi Hominoidea v Africe na počátku středního miocénu téměř nebo zcela vyhynuli a byli později převrstveni hominidy z Eurasie,[5] nebo zda hlavní vývojová linie směrem k dnešním lidoopům pokračovala nerušeně v Africe, avšak v oblastech, které neměly vhodné podmínky pro fosilizaci.[6] Jednotlivé rody z Afriky, Evropy i Asie se spolu navíc mohly různým způsobem prolínat a v současnosti nelze určit, která z linií vymřela bez potomků a z které vzešli předci moderních hominidů. Lépe doložený je vývoj dnešního orangutana v jihovýchodní Asii (fosilní rody Sivapithecus, Lufengpithecus, Khoratpithecus) a člověka v Africe (Sahelanthropus, Orrorin, Ardipithecus, Australopithecus), zatímco fosilní předchůdci šimpanzů a goril jsou prakticky neznámí. Může to být způsobeno právě i tím, že šimpanzi a gorily žijí v prostředí, kde se fosilie dochovávají jen vzácně.

Do konce miocénu většina zástupců nadčeledi Hominoidea, včetně mnoha hominidů vyhynula. Vymírání úspěšné nadčeledi je dáváno do souvislosti s dalším vysušováním a ochlazováním klimatu a ústupem subtropického klimatického pásu blíž k rovníku. Spolu s lesními porosty se do výrazně zmenšených oblastí tropů a subtropů stahovali i hominidé. Opustili Evropu i rozsáhlé oblasti Asie a v současnosti obývající jen značně omezené regiony Asie a Afriky.[7] Geografické i klimatické změny však na druhou stranu mohly ve východní Africe stimulovat rychlý rozvoj přizpůsobivějších forem, aby se tam v závěru miocénu objevili první bipední tvorové, směřující ke vzniku rodu Homo.[7] V pliocénu se pak již všechny rody současných hominidů – orangutani, gorily, šimpanzi i lidé – vyvíjeli zcela samostatně.

Nedávné objevy v Evropě ale naznačují i něco jiného. Graecopithecus (srovnej Ouranopithecus) nalezený v Řecku a starý 7,2 miliónu let, by mohl být předkem rodu Homo.[8] Další objev typicky lidských stop na Krétě (ostrov, který se oddělil od řecké pevniny před 5 miliony let)[9] a datovaných na 5,7 miliónu let ukazuje na rané člověku podobné hominidy v Evropě.[10] Jsou tedy starší, než lidské nálezy v Africe (starší hominidé mají opicím podobné stopy).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hominidé jsou jedinou čeledí, jejíž zástupci (lidé) jsou rozšíření po celém světě. Zbývající rody však žijí v úzce vymezených oblastech a některým hrozí i vymizení.

Systematické změny[editovat | editovat zdroj]

Ještě v 80. letech 20. století patřili do čeledi Hominidae pouze člověku podobní australopitéci a rod Homo sensu lato. Rozvoj psychologie a etologie začal výrazně narušovat výlučnost a jasnou definovatelnost čeledi Hominidae z hlediska schopností komunikace, analytického myšlení, uvědomění si vlastní osobnosti, používání nástrojů, sdílení potravy a mnoha dalších psychických a sociálních vlastností, které byly do té doby považovány za výhradně hominidní. Důležitým impulsem pro taxonomické změny byly molekulárně-genetické studie, které prokázaly, že rozdíly v genetickém vybavení jednotlivých lidoopů a lidí jsou téměř zanedbatelné.

To vedlo k zahrnutí gorily a šimpanze do podčeledi Homininae. Současné studie však vyvracejí blízkou příbuznost šimpanzů a gorily. Geneticky je gorila šimpanzům vzdálenější, než je šimpanz člověku. Zároveň byla do čeledi Hominidae včleněna také podčeleď orangutani (Ponginae), a to také z toho důvodu, že v některých znacích, například ve stavbě vnitřních orgánů, je orangutan člověku velmi podobný. Orangutan také běžně úspěšně prochází zrcadlovým testem, který byl u goril mnohdy neúspěšný.

Starší taxonomie hominoidů
Nejnovější taxonomie hominoidů

Novější systematické členění nadčeledi Hominoidea, které lépe vyhovuje vývojovým vztahům, se dotklo i čeledi Hominidae a jejího rozdělení na podčeledi. S vypuštěním fosilních rodů vypadá následovně:

Třídění recentních hominidů[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Skloňování slova hominid (Ústav pro jazyk český)
  2. BEGUN, D. R. Fossil record of Miocene hominoids. In HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 2. Berlín : Springer, 2007. S. 921 - 977.
  3. DAWKINS, R. Příběh předka: pouť k úsvitu života. Praha : Academia, 2008. 831 s.  
  4. SENUT, B. Origin of hominids: European or African origin, neither or both?. Estudios Geologicos. 2011, roč. 67, s. 395 - 409.  
  5. BEGUN, D. R. Planet of the Apes. Scientific American. 2003, roč. 289, s. 74 - 83.  
  6. CONROY, G. C. Reconstructing human origins. New York : W. W. Norton & company, 1997. 547 s.  
  7. a b KOUFOS, G. D. Potential hominoid ancestors for Hominidae. In HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 3. Berlín : Springer, 2007. S. 1347 - 1377.
  8. https://phys.org/news/2017-05-scientists-million-year-old-pre-human-balkans.html - Scientists find 7.2-million-year-old pre-human remains in the Balkans
  9. http://www.cretanbeaches.com/en/facts/geology-of-crete - Crete's Geology: How was it formed?
  10. https://phys.org/news/2017-08-fossil-footprints-theories-human-evolution.html - Fossil footprints challenge established theories of human evolution
  11. ČTK. Na Sumatře objevili nový druh orangutana. Novinky.cz [online]. , 3. listopad 2017. Dostupné online.  
  12. kar. Vědci objevili neznámý druh orangutana. Už teď je ohrožený [online]. Česká televize, 2017-11-03, [cit. 2017-11-06]. Dostupné online.  
  13. NATER, Alexander, et al. Morphometric, Behavioral, and Genomic Evidence for a New Orangutan Species. Current Biology [online]. Elsevier Inc., , 2. listopad 2017, svazek 27, s. 1–12. Online před tiskem. Dostupné online. PDF: [1].ISSN 0960-9822. DOI:10.1016/j.cub.2017.09.047.  (anglicky) 
  14. tribus Hominini [online]. BioLib, [cit. 2013-02-21]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Vančata: Primatologie, 2. díl. Catarrhina – opice a lidoopi, Univerzita Karlova, PedF, Praha 2003, ISBN 80-7290-127-3
  • Václav Vančata: Paleoantropologie – přehled fylogeneze člověka a jeho předků, Masarykova universita v Brně, Brno 2003

Související články[editovat | editovat zdroj]