Zajímavý Článek
|
Basilosaurus („královský ještěr“) byl rod dravých kytovců žijících v pozdním eocénu. Dosahoval délky až 20 metrů, pravděpodobně se jednalo o největšího tvora své doby. Měl štíhlé protáhlé tělo, lebku s nápadným rozlišeným chrupem, přední končetiny (ploutve) stále ještě ohebné v lokti, a také zakrnělé, ale pohyblivé zadní končetiny. Hlavní pohybovou funkci měl ocas vybavený horizontální ocasní ploutví. Byl to vrcholový predátor, který lovil kořist (ryby, paryby a menší kytovce) pomocí velkých pilovitých zubů.
Název znamená v řečtině doslova „královský ještěr“, protože jeho první studovaný pozůstatek, obratel, byl původně považován za obratel obrovského mořského plaza. Když byl omyl po několika letech napraven, dostal basilosaurus nové jméno: Zeuglodon cetoides. Pod tímto jménem je v některých zdrojích uváděn, podle taxonomických pravidel je však platné jeho původní jméno. V 19. století byly pozůstatky několika basilosaurů zneužity k sestrojení kostry „obřího mořského hada“, která byla jako atrakce předváděna ve velkých městech USA i Evropy.
Jako platné jsou dnes uznávány dva druhy: americký Basilosaurus cetoides a egyptský Basilosaurus isis. Basilosauři se řadí do čeledi Basilosauridae, která spolu s dalšími eocenními čeleděmi kytovců tvoří parafyletickou skupinu prakytovci (Archaeoceti). Basilosaurus je státní fosilie amerického státu Alabama. Více…
|
|
|
|
Živočich
|
Škeblice asijská či škeble asijská (Sinanodonta woodiana) je velký druh sladkovodního mlže z čeledi velevrubovití, jehož domovinou jsou řeky východní Asie. Těžiště přirozeného výskytu se nachází v povodí řek Amur a Jang-c’-ťiang, kde škeblice představují dominantní druh mezi velkými mlži.
Druh se na přelomu 50. a 60. let 20. století rozšířil do řady zemí Evropy, střední Ameriky a jihovýchodní Asie, kde se stal úspěšným invazivním druhem. K rozšíření patrně došlo ve formě glochidií přichycených na importovaných chovných rybách z východní Asie. V Česku byla škeblice asijská poprvé zaznamenána v roce 1996, od té doby se rozšířila do mnoha českých a moravských povodí. V místech postižených invazí škeblic dochází ke konkurenci s původními druhy velkých mlžů, a to jak ve stadiu glochidií, tak v dospělém stadiu. V krajních případech může dojít k úplnému nahrazení místní populace škeblí tímto invazivním druhem.
Vzhledem k tomu, že se jedná o hostitelského generalistu s vysokou biotopovou tolerancí, rychlým růstem i rozmnožovacím cyklem, jedná se o nebezpečný invazní druh, který může potenciálně způsobit rozsáhlé hospodářské škody i poškození ekosystémů. Více…
|
|
Živočich 2
|
Křižák podkorní (Nuctenea umbratica) je druh pavouka z čeledi křižákovití (Araneidae). Jde o hojný eurasijský druh, rozšířený prakticky v celé Evropě včetně Česka, přičemž areál výskytu zasahuje až do severní Afriky. Žije převážně v nížinatých stanovištích a jeho přirozeným biotopem jsou světlé lesy, často pobývá v mrtvém dřevě s odchlípnutou kůrou, což mu vyneslo i jméno. Velmi hojně se však vyskytuje i poblíž lidských obydlí. I díky tomu byl zvolen Evropským pavoukem roku 2017, což má mimo jiné zvýšit obecné povědomí o jeho původním stanovišti.
Křižák podkorní dosahuje velikosti 11–14 mm v případě samic a 8–9 mm v případě samců. Patří mezi nezaměnitelné druhy pavouků; snadno jej lze poznat podle zřetelně zploštělého těla s výraznou laločnatou skvrnou na zadečku. Ve volné přírodě křižák podkorní často tráví den v úkrytech pod odchlípnutou kůrou nebo ve skalních spárách. Loví, na rozdíl od mnohých jiných křižáků, v noci a na lov létajícího hmyzu si staví řídké kolové sítě, které mohou měřit až 70 cm. S přicházejícím rozbřeskem křižák své sítě většinou zničí a pozře. Vývoj křižáků podkorních je víceletý, dospělci a mladí jedinci mohou zimovat. Doba rozmnožování křižáků podkorních připadá ve střední Evropě na měsíce mezi červnem a srpnem, samice svá vajíčka kladou do kokonů. Mladé nymfy osidlují nová území tak, že se pomocí pavučinových vláken nechají unášet větrem. Více...
|
|
|
Systematika
|
Mnohobuněčné živočichy můžeme zjednodušeně rozdělit na dvě skupiny – „dvojlisté“ a „trojlisté“. Skupina „dvojlistých“ živočichů je ale nepřirozená (parafyletická), neboť „trojlistí“ (vhodněji nazývaní Bilateria, tedy živočichové s dvoustrannou symetrií) se odvětvují uvnitř ní. Nejbazálnější větev živočichů tvoří pravděpodobně žebernatky (Ctenophora), poté se odvětvují houbovci (Porifera) a vločkovci (Placozoa). Všichni ostatní živočichové, tedy žahavci (Cnidaria) a Bilateria, asi tvoří monofyletický taxon Planulozoa. Nejbazálnější skupinou dvoustanně symetrických jsou pravděpodobně Xenacoelomorpha, molekulárními analýzami odhalené seskupení praploštěnců a mlžojedů, hlavními vývojovými liniemi jsou pak prvoústí a druhoústí.
Více…
|
|
|
|
|
|
|
|
|
_-_(female_imago),_Arnhem,_the_Netherlands.jpg)
.png){kind=small}
