Zajímavý Článek
|
Hadrocodium ( hadro z řeckého ἁδρός/ hadros, velký, plný; latinské codium z řeckého κώδεια/ kodeia, hlava) je vyhynulým rodem terapsida z kladu Mammaliaformes, s jediným druhem Hadrocodium wui (podle objevitele Xiao-Chun Wua). Žil během raného jurského věku sinemur před asi 195 miliony lety. Fosilie pocházejí z oblasti takzvané Lufengské pánve v oblasti dnešního Jün-nanu na jihozápadě Číny. Hadrocodium je nejstarším známým živočichem, u kterého se vyvinulo střední ucho, což společně s relativně objemnou mozkovnou představuje nejstarší příklad několika vlastností typických pouze pro savce. Tyto znaky byly předtím zaznamenány pouze u tvorů starých maximálně 150 milionů let, tedy z období střední jury, a objev hadrocodia naznačil, že se tyto adaptace objevily již asi o 45 milionů let dříve, než se myslelo. Jedinou zachovalou zkamenělinou hadrokodia je jeho lebka, velikost těla byla odhadnuta na 3,2 cm a hmotnost na asi 2 gramy, což by z něj dělalo jednoho z nejmenších savců vůbec. Více...
|
|
Obrázek
|
 Detailní záběr hlavy pavouka skákavky druhu Clynotis severus. Skákavky náležící do rodu Clynotis se přirozeně vyskytují v Austrálii a na Novém Zélandu |
|
Živočich
|
Šakal obecný (Canis aureus) je druh psovité šelmy. Obývá především jihovýchodní Evropu a jihozápadní, jižní Asii, ale i některé regiony jihovýchodní Asie. Nejpozději od roku 2006 byla jeho přítomnost zaznamenaná i v Česku, přičemž pozorování postupně přibývají. Oproti nejmenšímu poddruhu vlka obecného, vlku arabskému (Canis lupus arabs), je šakal menší, má kratší končetiny i ocas, protáhlejší trup a užší čenich. Barva srsti se mění v závislosti na ročním období. Zatímco v létě je krémově žlutá, v zimě se zbarví do tmavé béžové.
Je uváděno sedm poddruhů šakala obecného, které se liší vzhledem i areálem výskytu. I přes shodu jmen není tento druh úzce příbuzný africkému šakalovi čabrakovému (Canis mesomelas) ani šakalovi pruhovanému (Canis adustus), zato jeho blízkými příbuznými jsou vlk africký (Canis anthus), vlček etiopský (Canis simensis) a kojot prérijní (Canis latrans).
Obývá otevřené travnaté louky s křovisky, nejčastěji v okolí řek, jezer a v údolích. Šakal obecný je společenské zvíře a žije v malých smečkách tvořených párem a jejich potomky. Aktivní je hlavně v noci. Podobně jako liška obecná ( Vulpes vulpes), jeho největší konkurent, má velmi široký jídelníček, který zahrnuje vše od hmyzu až po malé kopytníky. Oba druhy se také snadno dokáží přeorientovat na jinou stravu, pokud je nedostatek. Dalšími hlavními konkurenty jsou kočka bažinná ( Felis chaus), na Kavkazu též mýval severní ( Procyon lotor) a ve střední Asii kočka stepní ( Felis lybica ornata). Více...
|
|
Živočich 2
|
Tygr (Panthera tigris) je velká kočkovitá šelma žijící v Asii. Ze současných kočkovitých šelem je největší a díky charakteristickým tmavým pruhům na zlatožluté či rudohnědé srsti nezaměnitelný. Rozlišujeme osm až devět poddruhů. Z těch, které nebyly vyhubeny, je největší rozdíl mezi malým, velmi kontrastně zbarveným tygrem sumaterským a velkým, světleji zbarveným tygrem ussurijským. Tygr sumaterský má délku trupu od 140 cm, délku ocasu kolem 60 cm s váhou od 120 kg u samce a 90 kg u samice. Tygr ussurijský a indický naproti tomu běžně dosahují délky trupu přes 2 m, délka ocasu bývá až 90 cm a váha samců mnohdy více než 200 kg; samice jsou výrazně menší, dosahují váhy kolem 130 kg. Díky těmto parametrům je tygr po ledním a hnědém medvědovi třetím největším suchozemským predátorem. Jako běžné poddruhy stojící mezi oběma výše zmíněnými extrémy můžeme označit tygra čínského a tygra indočínského. Nejmenším poddruhem byl dnes již vyhubený tygr balijský.
Tygři jsou obvykle samotáři. Jejich hlavní kořistí jsou velcí sudokopytníci. Obývají různé biotopy, od tropických lesů, přes stepi a mokřady až k severským tundrám. Původně areál rozšíření sahal od Kavkazu a východního Turecka do středoasijských stepí, od indického subkontinentu přes Zadní Indii a východní Čínu na ruský dálný východ. Areál také zahrnoval indonéské ostrovy Sumatra, Jáva a Bali. Dnes tygr obývá pouze malé zbytky původního areálu, tři poddruhy byly již vyhubeny. Podle odhadů v současnosti žije v divočině 3 000 až 5 000 tygrů, většinou v národních parcích či rezervacích. Tygr je klasifikován IUCN jako ohrožený druh. Více...
|
|
|
Systematika
|
Mnohobuněčné živočichy můžeme zjednodušeně rozdělit na dvě skupiny - „dvojlisté“ a „trojlisté“. Skupina „dvojlistých“ živočichů je ale nepřirozená (parafyletická), neboť „trojlistí“ (vhodněji nazývaní Bilateria, tedy živočichové s dvoustrannou symetrií) se odvětvují uvnitř ní. Nejbazálnější větev živočichů tvoří pravděpodobně žebernatky (Ctenophora), poté se odvětvují houbovci (Porifera) a vločkovci (Placozoa). Všichni ostatní živočichové, tedy žahavci (Cnidaria) a Bilateria, asi tvoří monofyletický taxon Planulozoa. Nejbazálnější skupinou dvoustanně symetrických jsou pravděpodobně Xenacoelomorpha, molekulárními analýzami odhalené seskupení praploštěnců a mlžojedů, hlavními vývojovými liniemi jsou pak prvoústí a druhoústí.
Více...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
.jpg)
_with_its_prey.jpg)
.png){kind=small}
