Živočichové (Animalia, syn. Metazoa) jsou mnohobuněčné heterotrofní organismy, které se již na buněčné úrovni odlišují od rostlin a hub. Jejich buňky nemají plastidy ani buněčnou stěnu. Jsou řazeni do skupiny Opisthokonta. Říše živočichů je dnes totožná se svou bývalou podříší mnohobuněční (Metazoa). Více…
Ploštěnci (Platyhelminthes) jsou kmenprvoústýchživočichů. Tradičně zahrnují třídu volně žijících ploštěnek a parazitické třídy motolice, tasemnice a jednorodí, ačkoli podle moderní systematiky parazitické skupiny tvoří kladNeodermata, jenž je vnořen v rámci „ploštěnek“. Ploštěnci se objevili zřejmě ve spodních prvohorách a dnes zahrnují přes 26 000 popsaných druhů.
Ploštěnci jsou podlouhlí, dvoustranně souměrní živočichové, přičemž tělní dutina je schizocoelní. Tělo však vyplňuje pouze řídká tkáň mezenchym, velké mezibuněčné prostory pak utvářejí komplex tekutinou naplněných štěrbinek a dutinek. Chybí oběhová a dýchací soustava; transport látek zajišťuje difuze, pro jejíž usnadnění mívají ploštěnci zploštěné tělo a bohatě větvený systém střev. Vylučovacími orgány jsou protonefridie. Pokožku ploštěnek tvoří bičíkatá epitelová tkáň s různě rozmístěnými žlázovými buňkami a nervovými zakončeními, u parazitických tříd však tělo kryje neodermis, jedinečný pokožkový kryt, který zřejmě zapříčinil jejich evoluční úspěch. Nervová soustava ploštěnců vykazuje koncentraci nervových uzlin do hlavové části těla.
Ploštěnky se většinou živí dravě, nebo mrchožravě, potravu pohlcují pomocí ústního otvoru, na který navazuje svalnatý, mnohdy vychlípitelný hltan. Jednorodí jsou typicky vnější parazité ryb a živí se buď pokožkou, anebo krví svých hostitelů. Motolice a tasemnice jsou parazity vnitřních orgánů, přičemž tasemnice přijímají živiny jen prostřednictvím neodermis. Ploštěnci jsou převážně hermafrodité, ale objevuje se i gonochorismus. Reprodukční biologie je velmi komplikovaná a zvláště vnitřní parazité demonstrují složité vývojové cykly zahrnující několik hostitelů, střídání nepohlavního a pohlavního rozmnožování a několika tělních plánů v různých fázích životního cyklu. Více…
Měří 45–50 cm. Samec váží až 3 kg, samice může vážit až 4,3 kg. Peří na hlavě, krku a břichu je šedé, zbytek těla je většinou kaštanový až žluto-hnědý. Od hlavy dolů má tmavé nepravidelné pruhování. Kiviho zobák je 80–130 mm dlouhý. Na jeho konci se nachází nosní dírky a senzory na vnímání vibrací, které mu pomáhají lokalizovat potravu. Zobák používá jako jakousi sondu, kterou zapichuje do země při hledání bezobratlých živočichů jako jsou žížaly a larvy. Je monogamní a žije v dlouholetých svazcích, i když rozchody mezi partnery se dějí. Snůšku tvoří pouze jedno velké vejce, které představuje zhruba 20 % váhy samice. Inkubační doba trvá okolo 70 dní, pár se v sezení na vejci střídá.
Kivi tráví většinu času na svém teritoriu, které dokáže agresivně bránit pomocí silných nohou s ostrými drápy. Své teritorium dává najevo hlasitým křikem, který je nejvýraznější 2–3 hodiny po západu slunce. Žije převážně ve výše položených vlhkých pabukových lesích, které představují nehostinné prostředí pro introdukované predátory, především hranostaje. Díky tomu je populace kiviho Haastova relativně stabilní. Světová asociace ochranářských organizací BirdLife International hodnotí kiviho jako zranitelný taxon. Maorové považují kiviho Haastova za taongu („posvátný klenot“), ke kterému mají emoční, spirituální a historické pouto. Více…
Krajta písmenková (Python sebae) je největší had Afriky a jeden z největších hadů světa z čeledi krajtovitých. Dorůstá délky i přes šest metrů a hmotnosti až kolem 100 kg. Běžní jedinci však měří pouze 3–4,5 metrů a váží do 55 kg. Vytváří dva poddruhy, jeden obývá střední a západní Afriku, druhý žije v jižní Africe. Jižní poddruh je obecně menší než jeho severní příbuzný.
Had se vyskytuje v různých biotopech, od lesů až po vyprahlé pouště, obvykle však v blízkosti vodního zdroje. V období sucha se povětšinou skrývá a odpočívá. Je to masožravec, který loví různé druhy živočichů do velikosti antilopy, ale dokáže se zmocnit i jiných predátorů, např. krokodýla nebo hyeny. Krajta písmenková zabijí svou kořist uškrcením (udušením) smyčkami svého těla, ale spíše než udušením či rozdrcením je oběť usmrcena v důsledku srdeční zástavy. V období rozmnožování samice klade v průměru 20–50 vajec. Na rozdíl od většiny jiných hadů střeží své hnízdo a někdy i vylíhlá mláďata.
Had může být člověku nebezpečný, ale k smrtelným incidentům dochází jen velmi zřídka. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí (IUCN) hodnotí druh jako téměř ohrožený, neboť čelí ztrátě životního prostředí a lovu; některé africké kultury považují hada za pochoutku, nebo je zabíjen kvůli orientální medicíně. Více...
Mnohobuněčné živočichy můžeme zjednodušeně rozdělit na dvě skupiny – „dvojlisté“ a „trojlisté“. Skupina „dvojlistých“ živočichů je ale nepřirozená (parafyletická), neboť „trojlistí“ (vhodněji nazývaní Bilateria, tedy živočichové s dvoustrannou symetrií) se odvětvují uvnitř ní. Nejbazálnější větev živočichů tvoří pravděpodobně žebernatky (Ctenophora), poté se odvětvují houbovci (Porifera) a vločkovci (Placozoa). Všichni ostatní živočichové, tedy žahavci (Cnidaria) a Bilateria, asi tvoří monofyletickýtaxonPlanulozoa. Nejbazálnější skupinou dvoustanně symetrických jsou pravděpodobně Xenacoelomorpha, molekulárními analýzami odhalené seskupení praploštěnců a mlžojedů, hlavními vývojovými liniemi jsou pak prvoústí a druhoústí.
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Živočichové}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, vizte návod.
Pokud založíte nový článek týkající se živočichů neváhejte ho přidat do nových článků.
_anterior.jpg)
,_canal_Fayal-Pico,_islas_Azores,_Portugal,_2020-07-27,_DD_14.jpg)
.png){kind=small}
