Medvěd lední

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Wikipedie:Jak číst taxoboxMedvěd lední
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Podřád psotvární (Caniformia)
Čeleď medvědovití (Ursidae)
Rod medvěd (Ursus)
Binomické jméno
Ursus maritimus
K. J. Phipps, 1774
Rozšíření medvěda ledního
Rozšíření medvěda ledního
Synonyma
  • Ursus eogroenlandicus
  • Ursus groenlandicus
  • Ursus jenaensis
  • Ursus labradorensis
  • Ursus marinus
  • Ursus polaris
  • Ursus spitzbergensis
  • Ursus ungavensis
  • Thalarctos maritimus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medvěd lední (Ursus maritimus), označovaný též jako polární medvěd či bílý medvěd, je velký druh medvěda typický pro severní polární oblasti. Oproti ostatním druhům vládne užšímu ekologickému niku, na které se výborně adaptoval tělesnými vlastnostmi uzpůsobenými na nízké teploty, pohyb na sněhu, po ledu a v neposledním řádě na plavání v chladné vodě. Živí se zejména lovem, přičemž jeho hlavní kořistí jsou tuleni (Phocidae), zdržující se při okrajích mořského ledu. Není-li potravy dostatek, žije ze své tukové rezervy a je schopný hladovět po dobu několika měsíců. Tuková tkáň dosahuje tloušťky 10 centimetrů a dobře jej chrání proti mrazivým teplotám. Patrně hůře snáší přívětivější teploty vyšší než 10 °C a dochází u něho k přehřátí.

V kohoutku měří zhruba 1,5 metru, délka těla činí přibližně 2,5 metru a stojí-li na zadních nohou, dosahuje výšky okolo 2,4–3,3 metru. Samci váží 300–800 kg, samice 150–300 kg – jeli březí až 500 kg.[2] Zjevně doposud největší exemplář, samec s hmotností až 1000 kilogramů, byl nalezen a zastřelen v oblasti severozápadní Aljašky v roce 1960.

Lední medvěd se ve volné přírodě jen zřídka dožije více než 25 let, přesto bylo u jednoho nalezeného mrtvého kusu odhadnuto staří okolo 32 let.[3] V zajetí, v Detroitské Zoo, se samice medvěda ledního dožila úctyhodných 43 let a 10 měsíců.[2]

Rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd (Ursus maritimus)

Lední medvědi se pohybují prakticky po celé Arktidě, a v zimě je lze spatřit až na jihu Kanady v zamrzlém Jamesovu zálivu. Podobně se v období migrace stahují do blízkosti kanadského města Churchill v provincii Manitoba, kde vyčkávájí, než zamrzne Hudsonův záliv.[4] Do Churchillu se na tuto podívanou každým rokem sjíždí stovky turistů. Vlivem takzvaného driftování na ledových masivech je může mořský proud či poryv větru zanést daleko na jih, a tak byli spatřeni například až v Norsku.

Celkově se tedy medvěd lední rozšířil do oblasti Dánska (Grónsko), Norska (Špicberky), Ruska, USA (Aljaška) a Kanady. Všechny zmíněné národy jednotně spolupracují pod záštitou dohody, v níž se společně shodují na důležitosti zachování a ochrany přeživší populace medvěda ledního, a zároveň přislíbily spolupráci v oblasti výzkumu. Ilegální lov je kontrolován příslušnými úřady.

Vzhledem k očekávané ztrátě biotopu v důsledku klimatických změn, je lední medvěd označen na zranitelný druh. K poklesu dochází u tří z celkem devatenácti známých regionálních populací. Až dvě subpopulace geologové označily za rostoucí a zbylých čtrnáct považují za stabilní, ačkoli u více než poloviny těchto zjištěných populací pracují odbornicí s nepřesnými čísly, tedy s nepodloženou vědeckou studií. Na základě těchto nekompletních studií biologové usuzují, že žije v divoké přírodě okolo 20 000–30 000 jedinců.[5]

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd tráví více než polovinu svého života na mořském ledě, a na základě této skutečnosti nese i vědecké jméno; poprvé jej popsal anglický důstojník královského námořnictva Konstantin John Phipps roku 1774, a přiřadil mu vědecké jméno latinského původu Ursus maritimus, v překladu námořní či mořský medvěd, právě na základě jeho biotopu a způsobu života. Protože je doslova závislý na plovoucích ledových krách, považuje se druh za mořského savce.

Původně byl lední medvěd řazen do vlastního rodu Thalarctos z čehož sešlo poté, co byly nalezeny důkazy o křížení s medvědy hnědými (Ursus arctos), objasňující druhovou evoluční divergenci.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Medvěd lední v Pražské Zoo

Lední medvědi žijí většinou samotářsky. Po většinu dne hledají potravu, za kterou jsou schopni denně putovat i několik desítek kilometrů. Jsou velmi obratní, silní a mrštní. Dokážou vyšplhat na téměř kolmé kry a dovedou přeskočit až čtyřmetrové díry v ledu. Jsou to také velmi zdatní plavci, nejlepší ze všech medvědů. Dokáží v kuse plavat až 10 dní a urazit při tom stovky kilometrů.[6] Umějí se také potápět, pod vodou vydrží až tři minuty.

Medvěd lední má celkem 42 ostrých zubů a obzvláště výrazné jsou jeho velké špičáky
Lední medvěd dokáže uplavat stovky kilometrů a pod vodní hladinou vydrží až tři minuty

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se převážně lovem a jejich nejčastější kořistí bývají tuleni (Phocidae). Přikrčený na okraji ledové kry dokáže i hodiny vyčkávat, než se potenciální kořist ukáže nad hladinou. Tu pak mohutně kousne do oblasti hlavy a síla tohoto skusu je tak velká, že doslova rozdrtí lebku zvířete. Usmrceného tuleně pak silnými čelistmi odtáhne na souš. V opačném případě na tuleně číhá ve vodě, podobně jako krokodýl, zatímco se ploutvonožec vyhřívá na souši. Ve správný okamžik jej strhne pod vodu a usmrtí. Medvěd lední má celkem 42 ostrých zubů a obzvláště výrazné jsou jeho velké špičáky.

Pro ledního medvěda je snadné vypátrat i jinou možnou kořist, protože má velmi dobře vyvinutý čich. Jsou schopni ucítit pach mrtvé velryby i na vzdálenost několika kilometrů a zrovna tak snadno vyhledají doupata tuleňů, nacházející se více než jeden metr pod sněhem. Své tulení oběti zabíjí i jen jediným mohutným úderem do hlavy. Ze své kořisti zkonzumuje kůži, tuk a vnitřnosti. Kromě tuleňů loví i další ploutvonožce (Pinnipedia) jako například mrože ledního (Odobenus rosmarus), a výjimečně i malé kytovce (Cetacea) jako třeba některé druhy narvalovitých (Monodontidae) nebo běluhu severní (Delphinapterus leucas).[7] Během letních měsíců žere různé druhy bobulí a v nouzi loví taktéž suchozemské savce (Mammalia) nebo opeřence (Aves).[7] Zde spoléhá na své zbarvení a kořist loví opatrným plížením. Jeli zvětřen, v okamžiku znehybní a vyčká, jak se zvíře zachová. Následně kořist překvapí svým rychlým během, avšak takový pohyb je schopný vyvinout pouze na krátkou dobu. Musí být dostatečně blízko kořisti a tím znemožnit šanci na její únik.

Přirození nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Jako jedna z největších šelem nemá lední medvěd na souši svého přirozeného nepřítele. Jedinými nepřáteli jsou lidé nebo jiní lední medvědi (samci zabíjejí mláďata).[2] Při okrajích jeho teritoria mu může být konkurentem medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis), který má v případných střetech o potravu obvykle navrch.[8] Ve vodě pro něj ve zcela výjimečných případech představují nebezpečí mroži, kteří na něj mohou zaútočit ostrými kly, jež mu mohou způsobit smrtelná poranění.[zdroj?] Do střetu se může dostat taktéž s kosatkou dravou (Orcinus orca), se kterou se však pod vodní hladinou prakticky nemůže měřit.[zdroj?]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Souboj ledních medvědů

Lední medvědi začínají s námluvami v době od konce března až začátku června, kdy už se samice nestarají o mláďata z minulých let. Shromažďují se obvykle na místech, kde se hojně vyskytují tuleni, tedy jejich běžná potrava. Samec vystopuje a pronásleduje samici, přičemž může urazit i více než 100 kilometrů. Následně dochází ke konfrontaci s jinými medvědy s nimiž svádí souboj. Často si navzájem způsobí těžká poranění a odnesou si ošklivé jizvy. Samci mají na předních nohách výrazně dlouhé chlupy, které přestávají růst po dovršení 14 let. Odborníci se domnívají, že s nimi přitahují samice podobně, jako když postavení lva prozrazuje mohutnost jeho hřívy, a jsou tedy znakem jakési vyspělosti. Samotné párování probíhá asi jeden týden.

Samice s mláďaty

Samice je gravidní 8–9 měsíců, ale prodělává takzvanou utajenou březost, kdy se nejprve pozastaví vývoj oplozeného vajíčka a posléze znovu obnoví v příhodnou dobu, zpravidla v srpnu nebo září. Matka se během těchto asi čtyř měsíců pořádně nasytí a může přibrat až 200 kg. V listopadu a prosinci, když si lední medvědi vyhrabávají ve sněhu doupě na zimu, rodí samice obvykle dvě mláďata v jednom vrhu (výjimečně pouze jedno, nebo až čtyři medvíďata). Zasněžené stěny brlohu působením medvědího teplého dechu zledovatí, díky čemuž se uvnitř doupěte udržuje příhodná stabilní teplota (okolo 18 °C). Mláďata si medvědice navíc přidržuje tlapami ve svém kožichu, neboť se rodí holá, slepá a hluchá, a taktéž poměrně malá: svými 450 až 900 gramy se velikostí podobají kryse. Medvědice se o potomky stará po dobu maximálně tří let a v začáteční fázi upadají některé z nich do hibernace, která však nespočívá v nepřetržitém spánku, ale zpomaluje jejich tepovou frekvenci z obvyklých 46 na asi 27 úderů za minutu. Zhruba v jednom měsíci začínají mláďata vidět a o pár týdnů později i chodit. Samice je krmí vlastním dosti tučným mlékem. Následně společně opouštějí doupě. Ve věku 4–5 měsíců pozřou již tuhou stravu a až do stáří 2–3 let sbírají zkušenosti od své matky, která je učí především lovu. V konečné fází chovu samice mláďata opustí, ale než se medvíďata vydají zcela vlastní cestou, mohou ještě týdny až měsíce zůstat spolu, přičemž se mezi sebou dělí i o potravu. Lední medvědi pohlavně dospějí asi ve třetím až pátém roce života a dožívají se průměrně 25–30 let.

Stav ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Populace ledního medvěda rapidně poklesla například v oblasti Beaufortova moře[9], důvodem je údajně globální oteplování a úbytek potravy, vedoucí k vyhladovění.[10] Zaměření se na jednu konkrétní oblast značí však výběrové zkreslení, neboť Mezinárodní svaz ochrany přírody globální trend úbytku ledního medvěda nezpozoroval.[11]

Chov v českých Zoo[editovat | editovat zdroj]

V současné době chová lední medvědy Pražská a Brněnská Zoologická zahrada, a obě se proslavily úspěšnými odchovy. V minulosti je chovala i Zoo Zlín a také Zoo Ostrava.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd na snímku termovize
  • Pro Inuity je lední medvěd posvátným zvířetem. V jejich jazyce se nazývá nanuk. Toto slovo bylo převzato jako název značky zmrzliny. S ledním medvědem souvisí i pojmenování zmrzliny Polárka, ta byla totiž nazvána podle prvního úspěšně odchovaného medvíděte v pražské ZOO.
  • Játra ledního medvěda jsou pro člověka nepoživatelná. Obsahují totiž příliš velké množství vitamínu A. Jejich požití tak zpravidla vyvolá nebezpečnou hypervitaminózu.
  • Černý čenich medvěda ledního je za jasného dne viditelný dalekohledem až na vzdálenost několika kilometrů. Uvádí se, že medvědi, číhající na tuleně, si v některých případech čenich zakrývají přední tlapou, aby je neprozradil. Patrně se však jedná o obecně rozšířený mýtus.
  • Když je medvěd lední donucen okolnostmi, dokáže vyvinout rychlost až 40 km/hod, ale rychle ho taková zátěž unaví. Běžně se pohybuje rychlostí jen 3 až 6,5 km/h.
  • Medvěd lední má černou kůži (mláďata růžovou), aby lépe vstřebával teplo. Chlupy jsou duté a průhledné.
  • Jeho kožešina je výborným izolačním materiálem, ledního medvěda jde proto jen těžko zachytit termovizí.
  • První úspěšný odchov mláděte v zajetí se podařil v roce 1942 v Zoo Praha.[12][13] Odchovy ledních medvědů v zajetí mají nízkou úspěšnost, uvádí se 10-20 %.[12][14][14][15][16]
  • Lední medvěd se může křížit s medvědem grizzly, hybrid se jmenuje pizzly.[17]
  • Lední medvědi se zřejmě vyvinuli už před 600 000 lety.[18]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN. 5. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2017-12-21]
  2. a b c GUNDERSON, Aren. Ursus maritimus (polar bear). Animal Diversity Web [online]. 2009 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. 
  3. WRIGLEY, ROBERT. The Oldest Living Polar Bear. web.archive.org [online]. 2008-06-26 [cit. 2018-02-27]. Dostupné online. 
  4. FENDRYCHOVÁ, Simona. Oceány se oteplují, ledních medvědů ubývá. Přicházejí o kry, na kterých si loví potravu. Aktuálně.cz [online]. 2017-01-14 [cit. 2017-01-15]. Dostupné online. 
  5. IUCN Red List (2008)
  6. ROSEN, Yereth. Polar bears can swim vast distances, study finds. Reuters. 2012-05-01. Dostupné online [cit. 2016-12-23]. 
  7. a b E. DEROCHER, Andrew; WIIG, Øystein; ANDERSEN, Magnus. Diet composition of polar bears in Svalbard and the western Barents Sea. Polar Biology. 2002-06-01, roč. 25, s. 448–452. Dostupné online [cit. 2017-12-11]. DOI:10.1007/s00300-002-0364-0. 
  8. O´HARRA, Doug. Polar bears, grizzlies increasingly gather on North Slope. Anchorage Daily News [online]. 2005-04-01 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. 
  9. jaz. Lední medvědi vymírají. Potravu jim bere globální oteplování, varují vědci. Aktuálně.cz [online]. 2015-09-14 [cit. 2016-11-24]. Dostupné online. 
  10. VIDEO: Vyzáblý medvěd na pokraji smrti. Odraz změn klimatu, míní experti. iDNES.cz [online]. 2017-12-10 [cit. 2017-12-11]. Dostupné online. 
  11. https://polarbearscience.com/2015/11/18/iucn-red-list-says-global-polar-bear-population-is-22000-31000-26000/ - IUCN Red List says global polar bear population is 22,000 – 31,000 (26,000)
  12. a b V pražské zoo uhynulo lední medvídě, máma je pak sežrala
  13. Lední medvědice Cora byla mámou jen pár dní, obě mláďata sežrala
  14. a b Medvědice sežrala i druhé mládě
  15. Zoo chystá porod. Snad tentokrát nebude imaginární
  16. Odchov mláďat medvědů ledních se nezdařil
  17. Grizzly end for polar bear crossbreed (anglicky)
  18. Dlouhá historie ledních medvědů

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]