Medvěd lední

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMedvěd lední
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Podřád psotvární (Caniformia)
Čeleď medvědovití (Ursidae)
Rod medvěd (Ursus)
Binomické jméno
Ursus maritimus
K. J. Phipps, 1774
Rozšíření medvěda ledního
Rozšíření medvěda ledního
Synonyma
  • Ursus eogroenlandicus
  • Ursus groenlandicus
  • Ursus jenaensis
  • Ursus labradorensis
  • Ursus marinus
  • Ursus polaris
  • Ursus spitzbergensis
  • Ursus ungavensis
  • Thalarctos maritimus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medvěd lední (Ursus maritimus), označovaný též jako polární medvěd či bílý medvěd, je velký druh medvěda typický pro severní polární oblast. Oproti ostatním druhům využívá užší ekologickou niku, na níž se výborně adaptoval tělesnými vlastnostmi uzpůsobenými na nízké teploty, na pohyb na sněhu, po ledu a v neposledním řádě na plavání v chladné vodě. Živí se zejména lovem, přičemž jeho hlavní kořistí jsou tuleni (Phocidae), zdržující se při okrajích mořského ledu. Není-li potravy dostatek, žije ze své tukové rezervy a je schopný hladovět po dobu několika měsíců. Tuková tkáň dosahuje tloušťky 10 centimetrů a dobře jej chrání proti mrazivým teplotám. Patrně hůře snáší teploty vyšší než 10 °C a dostává se do stavu hypertermie.

V kohoutku může měřit až 1,6 metru, délka těla činí přibližně 2,5 metru a stojí-li na zadních nohou, dosahuje výšky okolo 2,4–3,3 metru. Samci váží 300–800 kg, samice 150–300 kg, jsou-li březí až 500 kg.[2][3] Údajně největší doposud známý exemplář dosáhl váhy 1002 kg a vzpřímený mohl být vysoký kolem 3,5 metru.[3][4][5]

Lední medvěd začíná s námluvami v době od konce března až začátku června. Samice je gravidní 8–9 měsíců, ale prodělává takzvanou utajenou březost, kdy se nejprve pozastaví vývoj oplozeného vajíčka a posléze znovu obnoví v příhodnou dobu, zpravidla v srpnu nebo září. Medvíďata se rodí holá, slepá a hluchá, a taktéž poměrně malá s hmotností 450 až 900 gramů. Ve věku 4–5 měsíců jsou již schopna pozřít tuhou stravu a až do stáří 2–3 let sbírají zkušenosti od své matky. Do pohlavní zralosti se dostanou při dovršení čtvrtého až šestého roku života. Lední medvěd se ve volné přírodě jen zřídka dožije více než 25 let, přesto bylo u jednoho nalezeného mrtvého jedince odhadnuto staří okolo 32 let.[6] V zajetí, v detroitské zoo, se samice medvěda ledního dožila úctyhodných 43 let a 10 měsíců.[2]

Na základě nekompletních studií odborníci usuzují, že v přírodě žije okolo 22 000–31 000 jedinců.[7] Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jej vede jako zranitelný[7], a to především na základě nejisté budoucnosti s ohledem na možné či už působící hrozby způsobené člověkem, nebo vzniklé v důsledku ekologických změn. Od roku 2008 se nachází v úmluvě CITES, v příloze II.

Rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd při tzv. driftování

Lední medvědi se pohybují prakticky po celé Arktidě a vidět jsou téměř po celé šíři severního ledového oceánu. Přirozeným prostředím jsou pro ně bloky ledových ker, okraje břehů a otevřené vody, tvořící vzájemnou kombinaci. V nepříznivém období, při letním tání, jsou nuceni pobývat i na pevnině.[8] V zimě je lze spatřit až na jihu Kanady v zamrzlém Jamesovu zálivu. Podobně se v období migrace stahují do blízkosti kanadského města Churchill v provincii Manitoba, kde vyčkávají, než zamrzne Hudsonův záliv.[9] Do Churchillu se na tuto podívanou každým rokem sjíždí stovky turistů. Vlivem takzvaného driftování na ledových masivech je může mořský proud či poryv větru zanést daleko na jih, a tak byli spatřeni například až v Norsku.

Celkově se tedy medvěd lední rozšířil do oblasti Dánska (Grónsko), Norska (Špicberky, Jan Mayen, Medvědí ostrov), Ruska (Země Františka Josefa, Nová země – proslulá testy jaderných zbraní v letech 1955 až 1990, které mohly mít negativní vliv na genetiku zdejších medvědů[10], Severní země, Novosibiřské ostrovy, Wrangelův ostrov, Kamčatka, Anadyrský záliv), USA (Aljaška, okolí Yukonu, Labrador) a Kanady. Všechny zmíněné národy jednotně spolupracují pod záštitou dohody, v níž se společně shodují na důležitosti zachování a ochrany přeživší populace medvěda ledního, a zároveň přislíbily spolupráci v oblasti výzkumu. Ilegální lov je kontrolován příslušnými úřady.[3][11][12][13] Vzácně se může objevit na severu Finska či na Islandu. Konkrétně na zmíněném stejnojmenném ostrově není zrovna dvakrát vítaným a z bezpečnostních důvodů je zde likvidován.[14]

Vzhledem k očekávané ztrátě biotopu v důsledku klimatických změn je medvěd lední od roku 2008 uveden v úmluvě CITES, v příloze II (obchodování je na mezinárodní úrovni omezeno a podřízeno dozoru), a podle svazu IUCN označen za zranitelný druh. Nejen Světový fond na ochranu přírody (WWF) naznačuje, že je lední medvěd důležitým indikátorem změn v arktickém ekosystému. Studie této šelmy může tak pomoci odhalit, jak nebezpečná je, nebo může být proměna zdejšího prostředí. V otázce globálního oteplování je proto považován za vlajkový druh. S touto tématikou je obecně úzce spojován a zrovna tak je častým terčem médií, co by odstrašující případ. Nicméně tyto sdělovací prostředky, převážně pak masmédia, mají tendenci ve svých tvrzeních přehánět a namísto faktů upřednostňují spíše senzaci.[15][16][17][18][19]

K poklesu dochází asi u tří z celkem devatenácti známých regionálních populací. Až dvě subpopulace geologové označily za rostoucí a zbylých čtrnáct považují za stabilní či blíže nespecifikovanou, neboť u více než poloviny těchto zjištěných populací pracují odbornicí s nepřesnými čísly, tedy s nepodloženou vědeckou studií. Na základě těchto nekompletních studií biologové usuzují, že žije v divoké přírodě okolo 22 000–31 000 jedinců.[11][20][16][21]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd se přímo adaptoval na život v chladné Arktidě.

Lední medvěd je členem rodu Ursus (medvěd) a řadí se do čeledi Ursidae (medvědovití). Od ostatních savců řádu Carnivora (šelmy) se tento rod robustních šelem rozdělil před asi 38 miliony let.[22]

Fylogenetický strom vytvořený na základě fosilních nálezů dokazuje, že nejblíže příbuzný medvědovi lednímu je medvěd hnědý (Ursus arctos). S tímto druhem sdílí hned několik společných znaků, například podobnou chemicko-biologickou strukturu mozku nebo je hostitelem stejných střevních parazitů (např. Toxascaris transfuga).[23] Objevené fosílie a složitý genetický výzkum (mitochondriální DNA) naznačuje, že se od medvěda hnědého samostatně oddělil asi před 300–150 tisíci let, a pravděpodobně kvůli změně klimatu.[24] Podrobná analýza jaderné DNA zase prokázala, že se mohl vyvinout daleko dříve, údajně už před 600 000 let.[25] Ovšem nejnovější výzkum založený na analýze kompletních genomů prozradil, že se jeden od druhého oddělil asi před 400 000 let.[26] Kosterní pozůstatky dále prozradily, že se podoba jeho stoliček oproti příbuznému druhu změnila na ty, které jsou typické pro masožravce (medvěd hnědý je všežravec). Stalo se tak přibližně v období před 20–10 tisíci let.[27] Za nejstarší dochovanou fosílii medvěda ledního se považuje nález dolní čelisti dospělého samce z roku 2004 na Špicberkách, jejíž stáří se datuje do doby před 130–110 tisíci let.[24][13]

Původně byl lední medvěd řazen do vlastního rodu Thalarctos z čehož sešlo poté, co byly nalezeny důkazy o křížení s medvědy hnědými, objasňující druhovou evoluční divergenci.[28] Hybrid vzniklý křížením s poddruhem grizzly se nazývá pizzly.[29] Na základe této skutečnosti by mohl být medvěd lední s medvědem hnědým natolik blízce příbuzný, že by se mohlo jednat o poddruh. Jejich vzájemné morfologické a fenotypické rozdíly však tuto možnost vylučují.[13][28]

Složitá a často nekompletní studie zabývající se početností medvěda ledního způsobuje, že se od sebe výzkumy od jednotlivých autorů velmi liší. Rozdíly jsou někdy natolik markantní, že zatímco většina odborníků neshledává v případě této arktické šelmy žádné poddruhy, jiní je uznávají a rozlišují podle oddělených populací nebo starších doložených dokumentací, viz medvěd lední americký (Ursus maritimus maritimus) a medvěd lední sibřiský (Ursus maritimus marinus).[30][31]

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd tráví více než polovinu svého života na mořském ledě a na základě této skutečnosti nese i vědecké jméno; poprvé jej popsal anglický důstojník královského námořnictva Konstantin John Phipps roku 1774 a přiřadil mu vědecké jméno latinského původu Ursus maritimus, v překladu námořní či mořský medvěd, právě na základě jeho biotopu a způsobu života.[32] Protože je doslova závislý na plovoucích ledových krách, považuje se druh za mořského savce.

Fyzické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd má velmi dobře vyvinutý čich
Medvěd lední má celkem 42 ostrých zubů a obzvláště výrazné jsou jeho velké špičáky
Lední medvěd dokáže uplavat stovky kilometrů a pod vodní hladinou vydržet až tři minuty

Medvědi jsou vůbec největší žijící suchozemští predátoři planety. Na čele mezi všemi druhy se umístil medvěd lední, který dosahuje až čtyřikrát větší hmotnosti než uznávaný král zvířat. Co se týče velikosti a fyzické síly se v těsném závěsu pohybují medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis) nebo medvěd kodiak (Ursus arctos middendorffi), poddruhy medvěda hnědého (Ursus arctos).[33][34][35]

Tělo medvěda ledního je velké a podsadité, podobné medvědovi hnědému. Hlava je relativně menší, avšak delší než hlavy většiny medvědů, krk je také protáhlý. Uši jsou v poměru k hlavě poměrně malé, při nízkých teplotách jsou tedy lépe chráněný před mrazem. Černý čenich medvěda ledního je za jasného dne viditelný dalekohledem až na vzdálenost několika kilometrů. Uvádí se, že medvědi, číhající na tuleně, si v některých případech čenich zakrývají přední tlapou, aby je neprozradil. Patrně se však jedná o obecně rozšířený mýtus. V kohoutku, tedy po výšku ramen může dospělý medvěd měřit až 1,6 metrů.[2] Stojí-li na zadních nohou dosahuje výšky okolo 2,4–3,3 metru. Dospělý samec dosahuje hmotnosti 300–800 kg a délky těla kolem 2,5 metru (počítaje od konce nosu po špičce ocasu). Samice je patrně menší, váží zhruba 150–300 kg (je-li březí až 500 kg) a její tělo nebývá delší jak dva metry. Medvěd lední je proto jedním z nejpatrnějších v otázce pohlavního dimorfismu u savců. Údajně doposud největší exemplář, samec s hmotností až 1000 kilogramů, byl nalezen a zastřelen v Kotzebueově zálivu na západním pobřeží Aljašky v roce 1960. Stál-li by tento medvěd na zadních nohou, vysoký by byl kolem 3,5 metru.[2][3][4][5][36][37] Dostupné údaje získané ze studií naznačují, že druh nyní neroste do tak ohromných rozměrů, jako někteří jeho předchůdci z 20. století. V provincii Ontario zkoumala řada výzkumníků téměř tisíc medvědů ledních. Studie publikovaná v časopise Arctic Science ukázala, že mezi lety 19842009 klesla průměrná váha samce o 45 kg, samice o 31 kg. Pravděpodobným viníkem je měnící se klima. Pokud se populace nachází na jižněji položených místech, je očividně náchylnější na změnu svého prostředí.[38]

Medvěd lední má celkem 42 ostrých zubů a obzvláště výrazné jsou jeho velké a ostré špičáky.[8] Na rozdíl od jiných druhů medvědů je chrup medvěda ledního vhodně uzpůsobený k chytání kořisti a trhání masa, daleko méně pak k rozmělňování vegetace.[8] Jak medvěd roste, s každým rokem se v jeho zubech vytváří tenké vrstvy cementu, díky kterým se může určit stáří zvířete. Zubní vzorec většiny jedinců vypadá takto; [8]

Lední medvěd na snímku termovize

Medvědí kůže je černá a lépe tak vstřebává teplo, medvíďata mají kůži růžovou. Jeho srst má obvykle bílý vzhled, vlivem oxidace může však vypadat nažloutle, hnědě až šedě. Za bílým vzhledem srsti stojí optický jev (tzv. lom světla), ve skutečnosti je ale čirá (průhledná), chlupy jsou tedy bez pigmentu.[2] Jeho kožešina je výborným izolačním materiálem, ledního medvěda lze proto jen těžko zachytit termovizí. Má poměrně široké přední tlapy na kterých mají samci výrazně dlouhé chlupy. Ty přestávají růst po dovršení asi 14 let a pravděpodobně nosí známky vyspělosti, na které mohou reagovat i samice v případě výběru potencionálního partnera.[39] Podobně důležitou roli hraje například lví hříva (Panthera leo). Mohutné tlapy s plochou o průměru až 30 cm jsou přizpůsobené k chůzi po sněhu a díky nim se i při své větší váze nezaboří. Účelné jsou také při plavání. Disponují více jak pěti centimetrovými drápy, které jsou zakřivené, velmi ostré a podobně jako jeho zuby vyvinuté k uchopení kořisti, nebo k udržení na kluzkém povrchu. Medvěd lední je velmi obratný, silný a mrštný. Obecně je to velmi zdatný plavec, který dokáže v kuse plavat i několik dní a urazit přitom stovky kilometrů.[40] Ve vodě se pohybuje rychlostí okolo 5 až 10 km/h. Umí se i potápět a pod vodní hladinou setrvat až tři minuty. Nechává při tom oči otevřené a nozdry uzavřené. Rovněž dokáže vyšplhat na téměř kolmé kry nebo dovede přeskočit až čtyřmetrové díry v ledu. Pokud je medvěd lední donucen okolnostmi dokáže běžet rychlostí až 40 km/hod, tedy stejně rychle jako kůň. Brzy ho však taková zátěž unaví, proto se běžně se pohybuje rychlostí v rozmezí 3 až 6,5 km/h.[41][42]

Lední medvěd má velmi dobře vyvinutý čich, je schopen zaznamenat pachovou stopu ve vzdálenosti více než jednoho kilometru od kořisti. V případě rozkládající se mrtvoly je pach nepochybně intenzivnější a ucítit ji může mnohem dříve. Stejně tak snadno vyhledá doupata tuleňů nacházející se více než jeden metr pod sněhem. Za zmínku jistě stojí také jeho citlivý sluch, kterým si pomáhá při hledání potravy tak, že naslouchá odrazům vody o tvrdý led, aby našel vhodné místo k jeho rozbití. Na okraji štěrbiny pak číhá na tuleně. Je schopný slyšet frekvence v rozmezí 20–25 000 Hz.[3] Zrak je slabší, podobný lidskému.[13]

Není-li dostatek potravy, je schopný díky své tukové rezervě hladovět po dobu několika měsíců. Polovinu jeho tělesné váhy tvoří právě tuk a díky přizpůsobenému oběhovému systému mu nedělá problém ani vyšší hladina cholesterolu.[43] Tato tuková tkáň dosahuje tloušťky okolo 10 centimetrů a dobře jej chrání i před mrazivými teplotami. Patrně hůře snáší přívětivější teploty vyšší než 10 °C a může se dostat do stavu hypertermie.[42]

Biologie a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Medvěd lední u vody, zjevně číhající na kořist

Lední medvědi žijí většinou samotářsky. Po většinu dne hledají potravu, za kterou jsou schopni denně putovat i několik desítek kilometrů.[35] Na jaře, v období tání, je schopen v hojném počtu krmit se vedle ostatních souputníků na mršině velryby, přičemž se neprojevuje teritoriálním chováním. V jednom případě se u mrtvého kytovce nacházelo až 180 medvědů.[44]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Medvěd lední je oproti jiným druhům nejvíce specializovaný na masitou stravu, trávící ústrojí má k tomu přímo uzpůsobené.[35][45][46] Maso je obecně vysoce energetická potrava a snadno ji vstřebá. Živí se převážně lovem a jeho nejčastější kořistí bývají tuleni (Phocidae), výhradně pak tuleň kroužkovaný (Pusa hispida) nebo tuleň vousatý (Erignathus barbatus) [13] Přikrčený na okraji ledové kry dokáže i hodiny vyčkávat, než se potenciální kořist ukáže nad hladinou.[46] Případně mu nedělá problém prorazit svou obrovskou silou silnější vrstvu ledu a ulovit kořist ze zdánlivého bezpečí doupěte. Tu pak mohutně kousne nebo udeří do oblasti hlavy, případně krku, a síla tohoto skusu nebo úderu může být tak velká, že doslova rozdrtí lebku zvířete. Usmrceného tuleně pak silnými čelistmi odtáhne na souš. V opačném případě na tuleně číhá ve vodě, podobně jako krokodýl, zatímco se ploutvonožec vyhřívá na souši. Ve správný okamžik jej strhne pod vodu a usmrtí.[47][48] Ze své kořisti zkonzumuje kůži, tuk i vnitřnosti. Naráz je schopný sežrat až 70 kg masa, průměrně asi 10 kg.[13]

Lední medvěd s kořistí

Pro ledního medvěda je snadné vypátrat i jinou možnou kořist, protože má velmi dobře vyvinutý čich. Není-li vyhnutí, je tak přizpůsobivým oportunistou, který kromě obvyklých tuleňů loví i jiné ploutvonožce (Pinnipedia), jako například čepcola hřebenatého (Cystophora cristata), vzácněji mrože ledního (Odobenus rosmarus), a dále menší kytovce (Cetacea), jako třeba některé druhy narvalovitých (Monodontidae) nebo běluhu severní (Delphinapterus leucas).[49] Rovněž často se však živí mršinami a nepohrdne ani mrtvolou velryby. Během letních měsíců, kdy je pro medvěda složitější shánět potravu, žere i různé druhy bobulí, mech, mořské řasy nebo chaluhy, a v nouzi loví taktéž pozemní savce (Mammalia) nebo opeřence (Aves).[49] Za pochodu dokáže pozřít hned několik zatoulaných kuřat. Poněkud rozrušení ptáci si často pomáhají navzájem a několikanásobně větší šelmu odhání dotěrnými nálety. Větší druhy ptáků dokážou medvěda až bolestivě klovnout. Zaměří-li se ale na větší kořist, spoléhá na své zbarvení a opatrně se k ní plíží. Jeli zvětřen, v okamžiku znehybní a vyčká, jak se zvíře zachová. Následně kořist překvapí svým rychlým během, avšak takový pohyb je schopný vyvinout pouze na krátkou dobu. Musí být dostatečně blízko kořisti a tím znemožnit šanci na její únik.[13] Nezbytný pro medvěda je rovněž pravidelný přísun tekutin. Pije několikrát denně, často pak vodu z odtátých ledovců.[13]

Řeč těla: 1. v klidu, 2. posuzování situace, 3. při krmení

Ve výjimečných případech má medvěd lední sklon ke kanibalismu. Především tak činí dlouhodobě vyhladovělý samci, kteří se v bezvýchodné situaci nezdráhají zabít i matku s mláďaty. Kvůli stresu z nedostatku potravy se navzdory svému silnému rozmnožovací pudu zachová zcela odlišně, staví na první místo sebe sama a vítězí tedy pud sebezáchovy. Napadnout a sežrat může i jiného slabšího samce.[50][51][52]

Přirození nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Jako jedna z největších šelem nemá lední medvěd na souši svého přirozeného nepřítele. Jedinými nepřáteli jsou lidé nebo jiní lední medvědi (samci zabíjejí mláďata).[2] Při okrajích jeho teritoria mu může být konkurentem medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis), který má v případných střetech o potravu obvykle navrch.[53] Ve vodě pro něj ve zcela výjimečných případech představují nebezpečí mroži, kteří se mohou ohnat ostrými kly a tak ho poranit.[54] Do střetu se může případně dostat s kosatkou dravou (Orcinus orca), která by ho s největší pravděpodobností dokázala i zabít.[55]

Rozmnožování, epigamie[editovat | editovat zdroj]

Medvěd lední nežije v trvalém páru a není monogamní, proto je u něj vždy prioritní naleznout partnera. S námluvami začíná asi v polovině února a zpravidla do půlky května se páry shledají. Mladým nezkušeným jedincům (do 6 let) se období hledání může prodloužit až do června. Shromažďují se obvykle na místech, kde se hojně vyskytují tuleni, tedy jejich běžná potrava. Medvědi mají tendenci vracet se na přibližně stejná jim známá místa, nebo blízké okolí. K nalezení jeden druhého jim pomáhá dokonalý čich a záměrně ponechané pachové stopy. Samice proto často močí a svůj pach dále roznáší za pomoci předních tlap, kterými se předtím dotýkala své vulvy. Několik dní před pářením samice přestává přijímat potravu a vnější část pohlavních orgánů se jí nápadně zvětšuje. Samec dokáže putovat za družkou klidně několik dní, přičemž může urazit i více než 100 kilometrů. Při tomto pochodu ani většinou nežere. Samice s výběrem partnera často nespěchá a pečlivě si jej volí. [3][13][42][8]

Souboj ledních medvědů

Konkurence mezi samci je vysoká, neboť každý rok se může pářit jen necelých 30 % samic, které se již nestarají o potomky z předešlých let.[13][35] Možná to je důvodem, proč jsou samci oproti samicím znatelně mohutnější, musí totiž o jejich přízeň často bojovat. Sejde-li se pak u jedné samice více samců, slabší z nich se buďto předem vzdá, nebo dochází k oněm soubojům. V konfrontaci s jiným medvědy se nejprve pozorují a případně zastrašují. Upřený pohled z očí do očí znamená hrozbu, proto submisivní jedinec hlavu odvrací. Pokud medvěd nemá v plánu zaútočit, zůstává stát s upřeným pohledem na místě. Zdvižená hlava druhého medvěda může však souboj vyprovokovat. Oba se postaví na zadní nohy, hlasitě řvou a slintají. Mají široce otevřenou tlamu, cení zuby a jeden druhého se může pokusit hryznout. Hlavní zbraní medvěda jsou ale jeho mohutné tlapy s více jak pět centimetrů dlouhými drápy. Údery jsou často mířeny na hlavu, hruď nebo břicho. Svou nezměrnou sílou dokáže sokovi rozpárat kůži a servat maso, často také přijde medvěd o ucho, oko nebo zuby. V porovnání s člověkem se může statný dospělý medvěd prezentovat silou až 10krát větší, než jakou disponuje průměrný dospělý muž o váze asi 80 kg.[3][13][35][41][8]

Samotné párování již nalezených dvojic, při kterém se pouze registrují a z kratší vzdálenosti pozorují, probíhá asi jeden týden. Odvážnější samec dotírá na samici dříve, ovšem pokud se samice ještě necítí připravena, dá to najevo jasnými výhružnými signály například tak, že vycení zuby, kousne jej nebo se posadí na zadek. Teprve až bezprostřední přiblížení doprovázené očicháváním značí brzké spáření. Samec družce olizuje obličej, uši, slabiny a nakonec pohlavní orgány. Při páření se samec nachází na zádech samice, objímá předními tlapami břicho a hlavu má položenou na jejím hřbetě. Samotná kopulace trvá asi 10–40 minut a samec při ní několikrát ejakuluje. V pauze ze samice nesleze, drží stejnou pozici a olizuje jí uši. Kopulace se v průběhu dne může 10–15krát opakovat. O potomky se stará pouze samice a svého otce mláďata prakticky nikdy nepoznají. Stává se také, že mláďata z jednoho vrhu nemají stejného otce.[3][13][8]

Březost a péče o mláďata[editovat | editovat zdroj]

Samice s mláďaty

Samice je gravidní 8–9 měsíců ale prodělává utajenou březost, tzv. embryonální diapauzu, kdy se nejprve pozastaví vývoj oplozeného vajíčka a posléze znovu obnoví v příhodnou dobu, zpravidla v srpnu nebo září. Matka se během těchto asi čtyř měsíců pořádně nasytí a může přibrat až 200 kg. V listopadu a prosinci, když si lední medvědi vyhrabávají ve sněhu doupě na zimu, rodí samice obvykle dvě mláďata v jednom vrhu (výjimečně pouze jedno, nebo až čtyři medvíďata). Zasněžené stěny brlohu působením medvědího teplého dechu zledovatí, díky čemuž se uvnitř doupěte udržuje příhodná stabilní teplota (okolo 18 °C). Mláďata si medvědice navíc přidržuje tlapami ve svém kožichu, neboť se rodí téměř holá (pokryta jen krátkou měkkou srstí), bezzubá, slepá, hluchá a navíc poměrně malá: svými 450 až 900 gramy se velikostí podobají kryse. Medvědice se o potomky stará po dobu maximálně tří let a v začáteční fázi upadají některé z nich do hibernace, která však nespočívá v nepřetržitém spánku, ale zpomaluje jejich tepovou frekvenci z obvyklých 46 na asi 27 úderů za minutu.[34][42][3][8][56]

Malý medvědi rostou poměrně rychle. Během prvního měsíce od narození střídavě spí a krmí se, začínají postupně vidět a o pár týdnů později i chodit. Téměř po celou tuto dobu jsou ukryta v brlohu. Samice je krmí vlastním výživným mlékem s vysokým procentem tuku a proteinů, průměrně obsahuje 30–40% tuku.[57] Koncentrace se může výrazně měnit v závislosti na její kondici a také jeho hodnota rapidně klesá v období, kdy je potomkům více než jeden rok a konzumují masitou stravu. S příchodem jara opouští asi dvou až tří měsíční mláďata bezpečí doupěte a postupně si začínají hrát, zbystřují a trénují tak své smysly. Jejich váha se pohybuje okolo 10–12 kg. Brzy se naučí také plavat. Ve věku 4–5 měsíců pozřou tuhou stravu a sama lovit začnou již v jednom roce, ovšem znatelně úspěšní bývají až okolo druhého roka života. Zkušenosti od své matky sbírají asi do stáří 2–3 let, jindy, například v Hudsonově zálivu jsou mláďata ponechána osudu při dovršení jednoho a půl roku života. V konečné fází chovu samice medvíďata opustí a často je od sebe musí doslova odehnat, přičemž se projevuje podobně jako při střetu s dospělým medvědem. Zmatení potomci zprvu nechápou co se děje, avšak patřičně vystrašení brzy matku přestanou pronásledovat. Než se medvíďata vydají zcela vlastní cestou mohou ještě týdny až měsíce zůstat spolu, přičemž se mezi sebou dělí i o potravu. Nejpozději je odloučí pohlavní zralost. Lední medvědi pohlavně dospějí asi v 4–6 roce života[8] a dožít se mohou 25–30 let. Často se však nedožijí ani 20 let a kritickým obdobím je pro medvědy první rok života, během kterého nepřežije až 60 % mláďat.[13] Faktory jako nedostatek potravy, tedy nízká hmotnost potomka a slabší kondice matky, případně její nedostatečná zkušenost, bývají hlavní příčinou neúspěchu.[3][13][58]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Dříve byli lední medvědi pronásledováni původními domorodci, a to zejména kvůli medvědí kůži, rezervě podkožního tuku i možnému zdroji obživy (zajímavostí je, že játra ledního medvěda jsou pro člověka nepoživatelná, neboť obsahují příliš velké množství vitamínu A, a jejich požití tak zpravidla vyvolá nebezpečnou hypervitaminózu). Ve 20. století docházelo již k intenzivnějšímu lovu za účelem komerčního využití různých částí jejich těla, avšak často šlo jen o pouhý rekreační, trofejní lov. Taková přítomnost člověka spolu s využívanou leteckou a pozemní dopravou natolik narušovala životní prostor medvědů, až došlo k dramatickému poklesu populace (v letech 19501960 žilo odhadem 5000 až 10 000 jedinců).[59] Od roku 1973, po společné dohodě států na jejichž půdě se medvěd lední nachází (Dánska, Norska, Ruska, USA a Kanady), je lov těchto šelem omezen[60] (jeden takový může stát údajně v přepočtu téměř tři čtvrtě milionu korun[61]), pracuje se na kontrole či ochraně jejich stanovišť a došlo k posílení v oblasti výzkumu. Na základě těchto opatření populace medvěda ledního vzrostla, přibližně na 22 000–31 000 jedinců.[7][62] Přesto jej Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) vede jako zranitelný[7], na základě nejisté budoucnosti s ohledem na novodobé hrozby.

Lední medvěd zkoumající pevnost ledu

Moderní a relevantní hrozbou je například expandující průmyslová aktivita (těžba ropy a zemního plynu) a zvýšená frekvence lodní, pozemní či letecké dopravy, a to z hlediska omezování, narušování i znečisťování biotopu šelmy. Navíc zde roste vyšší riziko ekologické katastrofy. Rovněž nebezpečný je rozmach turismu a také ilegální lov medvědů porušující různě stanovené normy v jednotlivých státech. Standardy se jako takové neustále mění přibližně od druhé poloviny 20. století, a to na základě nových na sobě nezávislých studií řešící otázku, na kolik ovlivňuje umožněný hon na medvědy přeživší populaci v daných regionech. Nelze opomenout, že pro původní obyvatele je lov medvědů kulturní záležitostí a stále taktéž zdrojem živobytí.[7][63]

Na základě rychle rostoucí průměrné teploty v arktické oblasti došlo během tohoto století k výraznému úbytku mořského ledu a předpoklady jsou takové, že bude-li tento trend pokračovat, dojde k rozsáhlé ztrátě jejich životního prostředí a tak ke snížení stavu populace (rapidně poklesla například v oblasti Beaufortova moře[64][65]). V případě, že ledová pokrývka zcela zmizí, vědci spekulují, že může dojít i k postupnému vymírání druhu.[66][67][68] Ztrátou stanoviště bude pravděpodobně medvěd lední hladovět, nebo bude přinejmenším podvýživený a nedostatečně zásoben tukem. Návazně na to může být ohrožena porodnost či úspěšnost v odchovu mláďat. Proto je druh od roku 2008 zapsán v úmluvě CITES, kde je řazen do přílohy II (podle rozhraní EU je kategorizován obdobně, pod písmenem b). Takováto změna klimatu neznamená výhradně jen proměnu citlivého geotopu ale může dojít i k rozšíření stálých nebo úplně nových patogenů, a tedy k výskytu nových infekčních chorob. Navíc se pobřežní oblasti vlivem ustupujícího arktického ledu otevírají ostré konkurenci hnědých medvědů (Ursus arctos) nebo medvědů grizzly (Ursus arctos horribilis). Přitom na dřívější podmínky byl přizpůsoben výhradně medvěd lední.[7] Skutečnost, že se útočiště ledních medvědů geograficky zmenšuje znamená, že se následkem toho častěji dostávají i do kontaktu s lidmi.[69] Na mnoha místech je přítomna takzvaná medvědí hlídka, doprovázející především skupiny turistů, která se stará jak o bezpečnost lidí, tak i samotných medvědů. V bezvýchodné situaci mohou ovšem nebezpečnou šelmou zastřelit a tím jejich počty mírně regulovat.[70] V Ruském souostroví Nová Země došlo počátkem roku 2019 k poměrně velké invazi asi 3000 medvědů ledních. Nacházeli se v těsné blízkosti obydlených oblastí a mnoho z nich se také pokoušelo navštívit lidské příbytky. Příslušné úřady byly nuceny vyhlásit stav nouze a učinit další nutné kroky pro bezpečí lidí i medvědů (například proběhla instalace nového oplocení v okolí škol). Za touto, od roku 1983 údajně ojedinělou situací, se dle odborníků skrývá dopad změny klimatu.[71][72][73]

Vztah s lidmi[editovat | editovat zdroj]

Hokejový brankář Justin Peters, v dresu amerického týmu Charlotte Checkers, na jejichž logu je vyobrazen medvěd lední

V kultuře domorodých obyvatel, obecně známých Eskymáků (Inuité, Aljašští domorodci či Nenetové), hraje medvěd lední významnou roli už asi více než 2500 let. Traduje se, že stavbou iglú a lovem tuleňů se zdejší národy částečně inspirovali od dovedností této medvědovité šelmy. Medvěd lední figuruje taktéž v řadě legend, v kterých je považován za mocného či siného tvora, nebo tvora úzce spřízněného s člověkem. Není divu, že zdolání medvěda bylo jistou známkou odvahy či síly, a dlouho se o takto schopném lovci mluvilo. Často ještě dnes padá za oběť různým náboženským rituálům. Domorodí Nenetové věřili, že talisman v podobě špičáku vyjmutého z čelistí medvěda ledního, ochrání jeho nositele před jinými medvědy. Pro Inuity je druh posvátným zvířetem a v jejich jazyce se nazývá Nanuk. Toto slovo bylo převzato a používá se jako další název pro mražený mléčný výrobek (zmrzlinu). Když jej uloví, uctí jeho duši například tím, že v jejich příbytku věší medvědí kůži a vybrané vnitřnosti, a k tomu přikládají různé dary; zbraně a lovecké nástroje jde-li se o samce, jehly a škrabky pokud jde o samici.[8][63][74][75][76]

Medvěd lední je hlavní postavou několika známých značek v potravinářském průmyslu, například:

Medvěd lední nechybí ani ve sportu. Jeho podobu má ve znaku německý hokejový tým Eisbären Berlin[78], hrající nejvyšší tamní hokejovou ligu, a rovněž americký Charlotte Checkers[79] působící v AHL. V roce 1988 se stal také maskotem zimních olympijských her v Calgary.[80]

Grónsko, autonomní součást Dánského království, má ve znaku vyobrazeného ledního medvěda na modrém podkladu

Dne 27. února se slaví Mezinárodní den medvěda ledního, který upozorňuje na skutečnost, že se jedná o ohrožený druh. Obzvláště zoologické zahrady často s tímto významným dnem koordinují a pořádají společenské akce, jejichž součástí je osvěta.[81][82][83]

Útoky na člověka[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od jiných druhů medvědů, zvětří-li člověka medvěd lední, považuje jej za potenciální kořist.[84] Vzhledem k řídkému osídlení Arktidy a historicky ojedinělé interakci s člověkem, nevykazuje lední medvěd instinktivní (plaché) chování a tak může být blízké setkání s touto šelmou rizikové.[85] Jako schopný lovec a druh nejvíce specializovaný na masitou stravu je o to nebezpečnější.

Jeden z posledních smrtelných útoků se stal v červenci roku 2018. K incidentu došlo v severní Kanadě (v nejsevernějším teritoriu Nunavut), kde se nacházel muž se dvěma dětmi při rekreačním rybaření. Neozbrojený jednatřicetiletý otec se šelmě hrdinně postavil, ve snaze uchránit své potomky. Na následky svých zranění sice podlehl, avšak dětem se nic nestalo. Medvěd byl nakonec zastřelen jinou dospělou osobu nacházející se v inkriminované době opodál, přilákanou děním incidentu.[86] V této oblasti již v roce 1999 zabil lední medvěd ženu, která zde tábořila.[87]

K tragické události došlo také v srpnu 2011 na Špicberkách, kde napadl hladový lední medvěd skupinu turistů. Při tom zabil 17letého chlapce a čtyři další lidi zranil.[87] Na těchto místech roku 2015 napadla šelma i českého turistu, který zde s dalšími členy výpravy stanoval. Díky rychlé reakci kolegyně, která na medvěda vystřelila, byl sedmatřicetiletý muž zachráněn, ale hospitalizován s ošklivým poraněním na hrudi a v oblasti hlavy.[88]

Útoky lední medvědů jsou ale jinak velmi vzácné. Organizace Human-Polar Bear Conflict Group zdokumentovala mezi lety 18702014 asi 73 útoků, při kterých 20 lidí přišlo o život. Největší nebezpečí představují vyhladovělý samci. Samice se do křížku s lidmi dostávají jen velmi zřídka a napadení ve většině případech souvisí s ochrannou mláďat.[87][89]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd v zoologické zahradě
Lední medvěd v Zoo Praha

Celosvětově první úspěšný odchov mláděte v zajetí se podařil v roce 1942 v Zoo Praha.[90][91] Odchovy ledních medvědů v zajetí mají nízkou úspěšnost, uvádí se 10–20 %.[90][92][93][94]

V Evropě byli v roce 2018 chováni přibližně v pěti desítkách zoo, nejvíce v Německu a Rusku.[95] V současné době chová lední medvědy Zoo Brno a Zoo Praha, a obě se proslavily úspěšnými odchovy. V minulosti je chovaly i další české zoo: Zoo Děčín, Zoo Dvůr Králové, Zoo Liberec, Zoo Ostrava, Zoo Plzeň a Zoo Zlín.[95]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Enrichment medvěda ledního v Zoo Praha

Chov tohoto druhu v pražské zoo započal v roce 1932, tedy již rok po otevření zoo. O deset let později (konkrétně 20. 12. 1942[96]) se v ní podařil první umělý odchov ledního medvěda na světě. Samička dostala jméno Sněhulka.[96] O tomto úspěchu vyšla dokonce i kniha. Na české vydání se však čekalo až do roku 2012.[96]

Do roku 2018 se podařilo odchovat 7 mláďat.[97] Ke konci roku 2017 žila v zoo trojice medvědů ledních[98]:

  • samec Tom – narozen v Zoo Brno 23. 11. 2007 (matka Cora, otec Umca), příchod do Zoo Praha 2009[99]
  • samice Berta – narozena v Zoo Praha 2. 12. 2003 (matka Bora, otec Alík) – původně bylo Petrem Hapkou pokřtěnou jako Albert, později se zjistilo, že se jedná o samici.[99]
  • samice Bora – narozena v Zoo Vídeň 20. 11. 1986, příchod do Zoo Praha (ze Zoo Dvůr Králové) 10. 9. 1997; nejprve společně se samcem Alíkem a jeho dcerou Pú, v letech 2001–2005 pár s Alíkem (do jeho úmrtí); matka Berty[100]

Expozice medvědů ledních, skládající se z dvojice na sebe navazujících výběhů, je umístěna v horní části zoo, poblíž pavilonu Indonéská džungle. Výběh je umístěn na klimaticky teplém místě, pro ochlazení slouží medvědům od roku 2015 ledovač.[99] V budoucnu je plánována výstavba nové rozsáhlejší expozice v příhodnější lokalitě – v nejchladnější severozápadní části areálu – v rámci plánovaného expozičního celku Arktida. Počítá se se samostatnými výběhy pro samce a samici, vždy včetně bazénů. Součástí má být též podvodní tunel atraktivní pro návštěvníky.[101]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]
  2. a b c d e f GUNDERSON, Aren. Ursus maritimus (polar bear). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j All About Polar Bears | SeaWorld Parks & Entertainment. seaworld.org [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  4. a b polarbearscience [online]. 2013-03-10 [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b SCHUBERT, Blaine W.; SOIBELZON, Leopoldo H. The Largest Known Bear, Arctotherium angustidens, from the Early Pleistocene Pampean Region of Argentina: With a Discussion of Size and Diet Trends in Bears. Journal of Paleontology. 2011/01, roč. 85, čís. 1, s. 69–75. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 0022-3360. DOI:10.1666/10-037.1. 
  6. WRIGLEY, ROBERT. The Oldest Living Polar Bear. web.archive.org [online]. 2008-06-26 [cit. 2018-02-27]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f WIIG, O., a kol. Ursus maritimus. IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2015 [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  8. a b c d e f g h i j STIRLING; IAN. "Reproduction". Polar Bears. University of Michigan: Ann Arbor, 1988. ISBN 978-0-472-10100-9. 
  9. FENDRYCHOVÁ, Simona. Oceány se oteplují, ledních medvědů ubývá. Přicházejí o kry, na kterých si loví potravu. Aktuálně.cz [online]. 2017-01-14 [cit. 2017-01-15]. Dostupné online. 
  10. KHALTURIN, Vitaly I.; RAUTIAN, Tatyana G; RICHARDS, Paul G., William S. Leith. A Review of Nuclear Testing by the Soviet Union at Novaya Zemlya, 1955--1990. Science and Global Security. 2005, roč. 1955–1990, čís. 1, s. 1–42. Dostupné online. ISSN 0892-9882. DOI:10.1080/08929880590961862. 
  11. a b IUCN Red List (2008). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2011-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-04. 
  12. Polar Bear. National Wildlife Federation [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b c d e f g h i j k l m n Reprodukční chování medvěda ledního, Masarykova Universita, Marie Chamillová, doc. RNDr. Zdeněk Řehák, Ph.D. (2010)
  14. Killing polar bears in Iceland “only logical thing to do”. Iceland Monitor [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. 
  15. STIRLING, Ian. The importance of polynyas, ice edges, and leads to marine mammals and birds. Journal of Marine Systems. 1997-01-01, roč. 10, čís. 1, s. 9–21. Dostupné online [cit. 2019-08-03]. ISSN 0924-7963. DOI:10.1016/S0924-7963(96)00054-1. 
  16. a b Polar Bear | Species | WWF. World Wildlife Fund [online]. [cit. 2019-07-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Záběry vyhublého medvěda obletěly svět. Bylo to ale trochu jinak. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. 
  18. Polar bears and climate change: What does the science say?. Carbon Brief [online]. 2015-03-04 [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. CUMMINS, Eleanor. Is That Starving Polar Bear Dying From Climate Change? Probably Not.. Slate Magazine [online]. 2017-12-12 [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Polar Bear (Ursus maritimus) | WWF-Canada. www.wwf.ca [online]. [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  21. Summary of polar bear population status per 2017. pbsg.npolar.no [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. 
  22. MASUDA, Ryuichi; PECON-SLATTERY, Jill; NAKAGOME, Shigeki. Unequal Rates of Y Chromosome Gene Divergence during Speciation of the Family Ursidae. Molecular Biology and Evolution. 2008-07-01, roč. 25, čís. 7, s. 1344–1356. Dostupné online [cit. 2019-06-29]. ISSN 0737-4038. DOI:10.1093/molbev/msn086. (anglicky) 
  23. WAITS, Lisette P.; TALBOT, Sandra L.; WARD, R. H. Mitochondrial DNA Phylogeography of the North American Brown Bear and Implications for Conservation. Conservation Biology. 1998, roč. 12, čís. 2, s. 408–417. Dostupné online [cit. 2019-06-29]. ISSN 1523-1739. DOI:10.1111/j.1523-1739.1998.96351.x. (anglicky) 
  24. a b Kompletní mitochondriální genom pleistocénní čelisti odhaluje původ ledního medvěda, Lindqvist a kol. (2010)
  25. Dlouhá historie ledních medvědů. Plus [online]. 2012-04-23 [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  26. WANG, Jun; WILLERSLEV, Eske; NIELSEN, Rasmus. Population Genomics Reveal Recent Speciation and Rapid Evolutionary Adaptation in Polar Bears. Cell. 2014-05-08, roč. 157, čís. 4, s. 785–794. PMID: 24813606. Dostupné online [cit. 2019-08-04]. ISSN 0092-8674. DOI:10.1016/j.cell.2014.03.054. PMID 24813606. (English) 
  27. KURTÉN, Björn. The evolution of the Polar Bear, Ursus maritimus Phipps. University of Helsinki (UH-Viikki). 1964. Dostupné online [cit. 2019-06-29]. ISSN 0001-7299. (anglicky) 
  28. a b LINDQVIST, Charlotte; SCHUSTER, Stephan C.; SUN, Yazhou. Complete mitochondrial genome of a Pleistocene jawbone unveils the origin of polar bear. Proceedings of the National Academy of Science. 2010-03-01, roč. 107, s. 5053–5057. Dostupné online [cit. 2019-06-29]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.0914266107. 
  29. Grizzly end for polar bear crossbreed (anglicky)
  30. List of Marine Mammal Species & Subspecies - Society for Marine Mammalogy. web.archive.org [online]. 2015-01-06 [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  31. Analýza populační struktury ledních medvědů v Kanadě
  32. ZICHA, Ondrej. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. 
  33. BRADFORD, Alina; NOVEMBER 24, Live Science Contributor |; ET, 2014 08:36pm. Polar Bear Facts. Live Science [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. 
  34. a b Polar Bear Facts. Animal Facts Encyclopedia [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. a b c d e Polar Bear. International Association for Bear Research and Management [online]. [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2008-06-05 [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  37. DEROCHER, A. E.; WIIG, Ø. Postnatal growth in body length and mass of polar bears (Ursus maritimus) at Svalbard. Journal of Zoology. 2002, roč. 256, čís. 3, s. 343–349. Dostupné online [cit. 2019-06-27]. ISSN 1469-7998. DOI:10.1017/S0952836902000377. (anglicky) 
  38. KASSAM, Ashifa. Polar bears losing weight as Arctic sea ice melts, Canadian study finds. The Guardian. 2016-04-05. Dostupné online [cit. 2019-06-29]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  39. WIIG, Øystein; ANDERSEN, Magnus; DEROCHER, Andrew E. Sexual Dimorphism of Polar Bears. Journal of Mammalogy. 2005-10-20, roč. 86, čís. 5, s. 895–901. Dostupné online [cit. 2019-02-09]. ISSN 0022-2372. DOI:10.1644/1545-1542(2005)86[895:SDOPB2.0.CO;2]. (anglicky) 
  40. ROSEN, Yereth. Polar bears can swim vast distances, study finds. Reuters. 2012-05-01. Dostupné online [cit. 2016-12-23]. 
  41. a b Polar Bear Characteristics: Fur, Skin, Paws, Claws, and Weight - Polar Bears International. polarbearsinternational.org [online]. [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  42. a b c d The Polar Bear - Ursus Martinus, Steven C. Amstrup, Ph.D., Polar Bear International (2003), PDF; (en)
  43. FRIDAY, 9 May 2014 Jennifer VeigasDiscovery News. Why do fat polar bears have healthy hearts?. www.abc.net.au [online]. 2014-05-09 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Whale-eating polar bears have dwindling food source: study. news.cgtn.com [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. NATURE . Arctic Bears | PBS. web.archive.org [online]. 2008-06-16 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  46. a b NATURE; The icon of the Arctic, the polar bear, is the ultimate survivor in one of the harshest areas on Earth... (web.archive.org)
  47. DYCK, M. G.; ROMBERG, S. Observations of a wild polar bear (Ursus maritimus) successfully fishing Arctic charr (Salvelinus alpinus) and Fourhorn sculpin (Myoxocephalus quadricornis). Polar Biology. 2007-11-01, roč. 30, čís. 12, s. 1625–1628. Dostupné online [cit. 2019-07-05]. ISSN 1432-2056. DOI:10.1007/s00300-007-0338-3. (anglicky) 
  48. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2007-10-25 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  49. a b E. DEROCHER, Andrew; WIIG, Øystein; ANDERSEN, Magnus. Diet composition of polar bears in Svalbard and the western Barents Sea. Polar Biology. 2002-06-01, roč. 25, s. 448–452. Dostupné online [cit. 2017-12-11]. DOI:10.1007/s00300-002-0364-0. 
  50. AMSTRUP, Steven C.; STIRLING, Ian; SMITH, Tom S. Recent observations of intraspecific predation and cannibalism among polar bears in the southern Beaufort Sea. Polar Biology. 2006-04-27, roč. 29, čís. 11, s. 997. Dostupné online [cit. 2019-06-30]. ISSN 1432-2056. DOI:10.1007/s00300-006-0142-5. (anglicky) 
  51. Brown, Pud. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. 
  52. SCHWEINSBURG, R. E.; LARSEN, Thor; TAYLOR, Mitchell. Observations of Intraspecific Aggression and Cannibalism in Polar Bears (Ursus maritimus). ARCTIC. 1985-01-01, roč. 38, čís. 4, s. 303–309. Dostupné online [cit. 2019-06-30]. ISSN 1923-1245. DOI:10.14430/arctic2149. (anglicky) 
  53. O´HARRA, Doug. Polar bears, grizzlies increasingly gather on North Slope. Anchorage Daily News [online]. 2005-04-01 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. 
  54. WALEED. PolarBearFacts.net [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. Zooologist [online]. 2017-12-01 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. BRUCE, David S.; DARLING, Nancy K.; SEELAND, Katheleen J. Is the polar bear (Ursus maritimus) a Hibernator?: continued studies on opioids and hibernation. Pharmacology Biochemistry and Behavior. 1990-03-01, roč. 35, čís. 3, s. 705–711. Dostupné online [cit. 2019-07-05]. ISSN 0091-3057. DOI:10.1016/0091-3057(90)90311-5. 
  57. polar-bear. www.biologicaldiversity.org [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  58. STIRLING; IAN. "Reproduction". Polar Bears. University of Michigan: Ann Arbor, 1988. ISBN 978-0-472-10100-9. 
  59. BRUEMMER; FRED. World of the Polar Bear. Toronto, Ontario, Canada: Key Porter Books, 1989. ISBN 978-0-7368-0031-0. 
  60. PM-Eisbären Grönland. web.archive.org [online]. 2005-03-28 [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  61. DOYLE. New book explores the fascinating cultural history of polar bears. Canadian Geographic [online]. 2016-10-20 [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. https://polarbearscience.com/2015/11/18/iucn-red-list-says-global-polar-bear-population-is-22000-31000-26000/ - IUCN Red List says global polar bear population is 22,000 – 31,000 (26,000)
  63. a b POLARBEARHABITAT. Polar Bear Habitat [online]. 2015-01-15 [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. jaz. Lední medvědi vymírají. Potravu jim bere globální oteplování, varují vědci. Aktuálně.cz [online]. 2015-09-14 [cit. 2016-11-24]. Dostupné online. 
  65. BROMAGHIN, Jeffrey F.; MCDONALD, Trent L.; STIRLING, Ian. Polar bear population dynamics in the southern Beaufort Sea during a period of sea ice decline. Ecological Applications. 2015, roč. 25, čís. 3, s. 634–651. Dostupné online [cit. 2019-08-02]. ISSN 1939-5582. DOI:10.1890/14-1129.1. (anglicky) 
  66. VIDEO: Vyzáblý medvěd na pokraji smrti. Odraz změn klimatu, míní experti. iDNES.cz [online]. 2017-12-10 [cit. 2017-12-11]. Dostupné online. 
  67. MOLNÁR, Péter K.; DEROCHER, Andrew E.; THIEMANN, Gregory W. Predicting survival, reproduction and abundance of polar bears under climate change. Biological Conservation. 2010-07-01, roč. 143, čís. 7, s. 1612–1622. Dostupné online [cit. 2019-06-28]. ISSN 0006-3207. DOI:10.1016/j.biocon.2010.04.004. 
  68. STIRLING, Ian; DEROCHER, Andrew E. Possible Impacts of Climatic Warming on Polar Bears. Arctic. 1993, roč. 46, čís. 3, s. 240–245. Dostupné online [cit. 2019-08-02]. ISSN 0004-0843. 
  69. Next up from climate change: More polar bears on land, potentially running into humans. Washington Post [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. Lední medvěd napadl muže z výletní lodi. Šelmu zastřelila medvědí hlídka. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-06-10]. Dostupné online. 
  71. BENNETTS, Marc. Russian islands declare emergency after mass invasion of polar bears. The Guardian. 2019-02-11. Dostupné online [cit. 2019-08-07]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  72. A ‘mass invasion’ of polar bears is terrorizing an island town. Climate change is to blame.. Washington Post [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. TELEVIZE, Česká. Ruská Nová země v pohotovosti. Odlehlý region čelí „invazi“ ledních medvědů. ČT24 - Nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR - Česká televize [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (česky) 
  74. Native American Indian Polar Bear Legends, Meaning and Symbolism from the Myths of Many Tribes. www.native-languages.org [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 
  75. Polar Bears in Popular Culture - Polar Bear Facts and Information. www.polarbear-world.com [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 
  76. Polar Bear Legends. Polar Bear Alley - Guide to the Polar Bears of Churchill [online]. 2014-04-29 [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. The Story of the Coca-Cola Polar Bears. The Coca-Cola Company [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. BERLIN, Eisbären. Eisbären Berlin. www.eisbaeren.de [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (německy) 
  79. The Official Site of the Charlotte Checkers - Charlotte Checkers Hockey - gocheckers.com. gocheckers.com [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. 
  80. Calgary 1988 Mascot(s) Hidy and Howdy | History & Photos. International Olympic Committee [online]. 2018-03-07 [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. International Polar Bear Day - February 27th! - Polar Bears International. polarbearsinternational.org [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. 
  82. Jedno z nejkrásnějších zvířat na světě má právě svůj den. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. 
  83. BRNO, Zoo. Mezinárodní den ledních medvědů. Zoo Brno [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (česky) 
  84. Heave Media [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. RAMACHANDRAN, Arjun. Frozen with fear: stranded teen v polar bears. The Sydney Morning Herald [online]. 2009-11-10 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. V Kanadě zemřel muž, který se postavil lednímu medvědovi, aby ochránil své děti, zpravodajský server CBC
  87. a b c NEWS, B. N. O. BNO News [online]. 2018-07-04 [cit. 2019-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. Českého turistu na Špicberkách napadl lední medvěd. Zachránila ho kolegyně. iROZHLAS [online]. [cit. 2019-06-10]. Dostupné online. (česky) 
  89. (PDF) Polar bear attacks on humans: Implications of a changing climate. ResearchGate [online]. [cit. 2019-06-10]. DOI: http://dx.doi.org/10.1002/wsb.783. Dostupné online. (anglicky) 
  90. a b V pražské zoo uhynulo lední medvídě, máma je pak sežrala
  91. Lední medvědice Cora byla mámou jen pár dní, obě mláďata sežrala
  92. Medvědice sežrala i druhé mládě
  93. Zoo chystá porod. Snad tentokrát nebude imaginární. www.bystrcnik.cz [online]. [cit. 2011-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04. 
  94. Odchov mláďat medvědů ledních se nezdařil
  95. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. 
  96. a b c Sněhulka. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  97. Medvěd lední. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  98. Výroční zpráva Zoo Praha 2017
  99. a b c Tom a Berta – medvědi lední. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  100. Medvěd lední – Bora. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  101. Jak se lední medvěd potápí? Zoo Praha bude lákat návštěvníky do nových pavilonů | Zajímavosti. Lidovky.cz [online]. 2017-06-08 [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sale, Richard & Michelsen, Peter (2018) Příroda Arktidy, Princeton University Press, USA, 304 stran, ISBN13: 978-0691180540 (en)
  • Struzik, Ed (2014) Ikona Arktidy: Jak se město Churchill naučilo milovat své lední medvědy, Fitzhenry & Whiteside, USA, 312 stran, ISBN13: 978-1554553228 (en)
  • Derocher, E. Andrew (2012) Lední medvědi: Kompletní průvodce jejich biologií a chováním, Johns Hopkins University Press, USA, 264 stran, ISBN13: 978-1421403052 (en)
  • Sale, Richard (2012) Kompletní průvodce arktickou divokou zvěří, Firefly Books, Kanada, 464 stran, ISBN13: 978-1770851290 (en)
  • Stirling, Ian (2011) Lední medvědi: Přírodní historie ohroženého druhu, Fitzhenry & Whiteside Ltd, Canada, 330 stran, ISBN13: 978-1554551552 (en)
  • Stirling, Ian (1999), Lední medvědi, The University of Michigan Press, USA, 232 stran, ISBN 13: 978-0472081080 (en)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]