Medvěd lední

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMedvěd lední
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Podřád psotvární (Caniformia)
Čeleď medvědovití (Ursidae)
Rod medvěd (Ursus)
Binomické jméno
Ursus maritimus
K. J. Phipps, 1774
Rozšíření medvěda ledního
Rozšíření medvěda ledního
Synonyma
  • Ursus eogroenlandicus
  • Ursus groenlandicus
  • Ursus jenaensis
  • Ursus labradorensis
  • Ursus marinus
  • Ursus polaris
  • Ursus spitzbergensis
  • Ursus ungavensis
  • Thalarctos maritimus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medvěd lední (Ursus maritimus), označovaný též jako polární medvěd či bílý medvěd, je velký druh medvěda typický pro severní polární oblasti. Oproti ostatním druhům vládne užšímu ekologickému niku, na které se výborně adaptoval tělesnými vlastnostmi uzpůsobenými na nízké teploty, pohyb na sněhu, po ledu a v neposledním řádě na plavání v chladné vodě. Živí se zejména lovem, přičemž jeho hlavní kořistí jsou tuleni (Phocidae), zdržující se při okrajích mořského ledu. Není-li potravy dostatek, žije ze své tukové rezervy a je schopný hladovět po dobu několika měsíců. Tuková tkáň dosahuje tloušťky 10 centimetrů a dobře jej chrání proti mrazivým teplotám. Patrně hůře snáší přívětivější teploty vyšší než 10 °C a dostává se do stavu hypertermie.

V kohoutku měří zhruba 1,5 metru, délka těla činí přibližně 2,5 metru a stojí-li na zadních nohou, dosahuje výšky okolo 2,4–3,3 metru. Samci váží 300–800 kg, samice 150–300 kg – je-li březí až 500 kg.[2] Zjevně doposud největší exemplář, samec s hmotností až 1000 kilogramů, byl nalezen a zastřelen v Kotzebueově zálivu na západním pobřeží Aljašky v roce 1960. Stál-li tento medvěd na zadních nohou, vysoký byl skoro 3,5 metru.

Lední medvěd se ve volné přírodě jen zřídka dožije více než 25 let, přesto bylo u jednoho nalezeného mrtvého kusu odhadnuto staří okolo 32 let.[3] V zajetí, v detroitské zoo, se samice medvěda ledního dožila úctyhodných 43 let a 10 měsíců.[2]

Rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd při tzv. driftování

Lední medvědi se pohybují prakticky po celé Arktidě, a v zimě je lze spatřit až na jihu Kanady v zamrzlém Jamesovu zálivu. Podobně se v období migrace stahují do blízkosti kanadského města Churchill v provincii Manitoba, kde vyčkávají, než zamrzne Hudsonův záliv.[4] Do Churchillu se na tuto podívanou každým rokem sjíždí stovky turistů. Vlivem takzvaného driftování na ledových masivech je může mořský proud či poryv větru zanést daleko na jih, a tak byli spatřeni například až v Norsku.

Celkově se tedy medvěd lední rozšířil do oblasti Dánska (Grónsko), Norska (Špicberky), Ruska, USA (Aljaška) a Kanady. Všechny zmíněné národy jednotně spolupracují pod záštitou dohody, v níž se společně shodují na důležitosti zachování a ochrany přeživší populace medvěda ledního, a zároveň přislíbily spolupráci v oblasti výzkumu. Ilegální lov je kontrolován příslušnými úřady.

Vzhledem k očekávané ztrátě biotopu v důsledku klimatických změn, je lední medvěd označen na zranitelný druh. K poklesu dochází u tří z celkem devatenácti známých regionálních populací. Až dvě subpopulace geologové označily za rostoucí a zbylých čtrnáct považují za stabilní, ačkoli u více než poloviny těchto zjištěných populací pracují odbornicí s nepřesnými čísly, tedy s nepodloženou vědeckou studií. Na základě těchto nekompletních studií biologové usuzují, že žije v divoké přírodě okolo 21 000–31 000 jedinců.[5]

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd tráví více než polovinu svého života na mořském ledě, a na základě této skutečnosti nese i vědecké jméno; poprvé jej popsal anglický důstojník královského námořnictva Konstantin John Phipps roku 1774, a přiřadil mu vědecké jméno latinského původu Ursus maritimus, v překladu námořní či mořský medvěd, právě na základě jeho biotopu a způsobu života. Protože je doslova závislý na plovoucích ledových krách, považuje se druh za mořského savce.

Původně byl lední medvěd řazen do vlastního rodu Thalarctos z čehož sešlo poté, co byly nalezeny důkazy o křížení s medvědy hnědými (Ursus arctos), objasňující druhovou evoluční divergenci.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd má velmi dobře vyvinutý čich

Lední medvědi žijí většinou samotářsky. Po většinu dne hledají potravu, za kterou jsou schopni denně putovat i několik desítek kilometrů. Jsou velmi obratní, silní a mrštní. Dokážou vyšplhat na téměř kolmé kry a dovedou přeskočit až čtyřmetrové díry v ledu. Jsou to také velmi zdatní plavci, nejlepší ze všech medvědů. Dokáží v kuse plavat až 10 dní a urazit při tom stovky kilometrů.[6] Umějí se také potápět, pod vodou vydrží až tři minuty.

Medvěd lední má celkem 42 ostrých zubů a obzvláště výrazné jsou jeho velké špičáky
Lední medvěd dokáže uplavat stovky kilometrů a pod vodní hladinou vydrží až tři minuty

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se převážně lovem a jejich nejčastější kořistí bývají tuleni (Phocidae). Přikrčený na okraji ledové kry dokáže i hodiny vyčkávat, než se potenciální kořist ukáže nad hladinou. Tu pak mohutně kousne do oblasti hlavy a síla tohoto skusu je tak velká, že doslova rozdrtí lebku zvířete. Usmrceného tuleně pak silnými čelistmi odtáhne na souš. V opačném případě na tuleně číhá ve vodě, podobně jako krokodýl, zatímco se ploutvonožec vyhřívá na souši. Ve správný okamžik jej strhne pod vodu a usmrtí. Medvěd lední má celkem 42 ostrých zubů a obzvláště výrazné jsou jeho velké a ostré špičáky. Zubní vzorec vypadá takto;

Pro ledního medvěda je snadné vypátrat i jinou možnou kořist, protože má velmi dobře vyvinutý čich. Jsou schopni ucítit pach mrtvé velryby i na vzdálenost několika kilometrů a zrovna tak snadno vyhledají doupata tuleňů, nacházející se více než jeden metr pod sněhem. Své tulení oběti zabíjí i jen jediným mohutným úderem do hlavy. Ze své kořisti zkonzumuje kůži, tuk a vnitřnosti. Kromě tuleňů loví i další ploutvonožce (Pinnipedia) jako například mrože ledního (Odobenus rosmarus), a výjimečně i malé kytovce (Cetacea) jako třeba některé druhy narvalovitých (Monodontidae) nebo běluhu severní (Delphinapterus leucas).[7] Během letních měsíců žere různé druhy bobulí a v nouzi loví taktéž suchozemské savce (Mammalia) nebo opeřence (Aves).[7] Za pochodu dokáže pozřít hned několik zatoulaných kuřat. Poněkud rozrušení ptáci si často pomáhají navzájem a několikanásobně větší šelmu odhání dotěrnými nálety. Větší druhy ptáků dokážou medvěda až bolestivě klovnout. Zaměří-li se ale na větší kořist, spoléhá na své zbarvení a opatrně se k ní plíží. Jeli zvětřen, v okamžiku znehybní a vyčká, jak se zvíře zachová. Následně kořist překvapí svým rychlým během, avšak takový pohyb je schopný vyvinout pouze na krátkou dobu. Musí být dostatečně blízko kořisti a tím znemožnit šanci na její únik.

Přirození nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Jako jedna z největších šelem nemá lední medvěd na souši svého přirozeného nepřítele. Jedinými nepřáteli jsou lidé nebo jiní lední medvědi (samci zabíjejí mláďata).[2] Při okrajích jeho teritoria mu může být konkurentem medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis), který má v případných střetech o potravu obvykle navrch.[8] Ve vodě pro něj ve zcela výjimečných případech představují nebezpečí mroži, kteří se mohou ohnat ostrými kly a tak ho poranit.[9] Do střetu se může případně dostat s kosatkou dravou (Orcinus orca), která by ho s největší pravděpodobností dokázala i zabít.[10]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Souboj ledních medvědů

Lední medvědi začínají s námluvami v době od konce března až začátku června, kdy už se samice nestarají o mláďata z minulých let. Shromažďují se obvykle na místech, kde se hojně vyskytují tuleni, tedy jejich běžná potrava. Samec vystopuje a pronásleduje samici, přičemž může urazit i více než 100 kilometrů. Následně dochází ke konfrontaci s jinými medvědy s nimiž svádí souboj. Často si navzájem způsobí těžká poranění a odnesou si ošklivé jizvy. Samci mají na předních nohách výrazně dlouhé chlupy, které přestávají růst po dovršení 14 let. Odborníci se domnívají, že s nimi přitahují samice podobně, jako když postavení lva prozrazuje mohutnost jeho hřívy, a jsou tedy znakem jakési vyspělosti.[11] Samotné párování probíhá asi jeden týden.

Samice s mláďaty

Samice je gravidní 8–9 měsíců, ale prodělává takzvanou utajenou březost, kdy se nejprve pozastaví vývoj oplozeného vajíčka a posléze znovu obnoví v příhodnou dobu, zpravidla v srpnu nebo září. Matka se během těchto asi čtyř měsíců pořádně nasytí a může přibrat až 200 kg. V listopadu a prosinci, když si lední medvědi vyhrabávají ve sněhu doupě na zimu, rodí samice obvykle dvě mláďata v jednom vrhu (výjimečně pouze jedno, nebo až čtyři medvíďata). Zasněžené stěny brlohu působením medvědího teplého dechu zledovatí, díky čemuž se uvnitř doupěte udržuje příhodná stabilní teplota (okolo 18 °C). Mláďata si medvědice navíc přidržuje tlapami ve svém kožichu, neboť se rodí holá, slepá a hluchá, a taktéž poměrně malá: svými 450 až 900 gramy se velikostí podobají kryse. Medvědice se o potomky stará po dobu maximálně tří let a v začáteční fázi upadají některé z nich do hibernace, která však nespočívá v nepřetržitém spánku, ale zpomaluje jejich tepovou frekvenci z obvyklých 46 na asi 27 úderů za minutu. Zhruba v jednom měsíci začínají mláďata vidět a o pár týdnů později i chodit. Samice je krmí vlastním výživným mlékem obsahujíce asi 33% tuku[12]. Následně společně opouštějí doupě. Ve věku 4–5 měsíců pozřou již tuhou stravu a až do stáří 2–3 let sbírají zkušenosti od své matky, která je učí především lovu. V konečné fází chovu samice mláďata opustí, ale než se medvíďata vydají zcela vlastní cestou, mohou ještě týdny až měsíce zůstat spolu, přičemž se mezi sebou dělí i o potravu. Lední medvědi pohlavně dospějí asi v 4–6 roce života[13] a dožívají se průměrně 25–30 let.

Řeč těla: 1. v klidu, 2. posuzování situace, 3. při krmení

Útoky na člověka[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od jiných druhů medvědů, zvětří-li člověka medvěd lední, považuje jej za potenciální kořist.[14] Vzhledem k řídkému osídlení Arktidy a celkově ojedinělé interakci s člověkem, nevykazuje lední medvěd instinktivní (plaché) chování, a tak může být blízké setkání s touto šelmou rizikové.[15] K útokům dochází především v situacích při konfrontaci s matkou, když instinktivně brání svá medvíďata.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Dříve byli lední medvědi pronásledováni zdejšími domorodými obyvateli, a to zejména kvůli medvědí kůži, rezervě podkožního tuku i možnému zdroji obživy. Ve 20. století docházelo již k intenzivnějšímu lovu za účelem komerčního využití různých částí jejich těla, avšak často šlo jen o pouhý trofejní hon. Taková přítomnost člověka spolu s využívanou leteckou a pozemní dopravou natolik narušovala životní prostor medvědů, až došlo k dramatickému poklesu populace (v letech 19501960 žilo odhadem 5000 až 10 000 jedinců).[16] Od roku 1973, po společné dohodě států na jejichž půdě se medvěd lední nachází (Dánska, Norska, Ruska, USA a Kanady), je lov těchto šelem omezen[17] (jeden takový může stát údajně v přepočtu až tři čtvrtě milionu korun), pracuje se na kontrole či ochraně jejich stanovišť a došlo k posílení v oblasti výzkumu. Na základě těchto opatření populace medvěda ledního vzrostla, přibližně na 21 000–31 000 jedinců.[18][19] Přesto jej Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) vede jako zranitelný[18], na základě nejisté budoucnosti s ohledem na novodobé hrozby.

Lední medvěd zkoumající pevnost ledu

Moderní a relevantní hrozbou je například expandující průmyslová aktivita (těžba ropy a zemního plynu) a zvýšená frekvence lodní, pozemní či letecké dopravy, a to z hlediska omezování, narušování i znečisťování biotopu šelmy. Navíc zde roste vyšší riziko ekologické katastrofy. Rovněž nebezpečný je rozmach turismu a také ilegální lov medvědů porušující různě stanovené normy v jednotlivých státech. Standardy se jako takové neustále mění přibližně od druhé poloviny 20. století, a to na základě nových na sobě nezávislých studií řešící otázku, na kolik ovlivňuje umožněný lov medvědů přeživší populaci v daném regionu.[18]

Na základě rychle rostoucí průměrné teploty v arktické oblasti došlo během tohoto století k výraznému úbytku mořského ledu a předpoklady jsou takové, že bude-li tento trend pokračovat, dojde k rozsáhlé ztrátě jejich životního prostředí a tak ke snížení stavu populace (rapidně poklesla například v oblasti Beaufortova moře[20]). V případě, že ledová pokrývka zcela zmizí, vědci spekulují, že může dojít i k postupnému vymírání druhu.[21] Takováto změna klimatu neznamená výhradně jen proměnu citlivého geotopu ale může dojít i k rozšíření stálých nebo úplně nových patogenů, a tedy k výskytu nových infekčních chorob. Navíc se pobřežní oblasti vlivem ustupujícího arktického ledu otevírají ostré konkurenci hnědých medvědů (Ursus arctos) nebo medvědů grizzly (Ursus arctos horribilis). Přitom na dřívější podmínky byl přizpůsoben výhradně medvěd lední.[18]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd v zoologické zahradě
Lední medvěd v Zoo Praha

Celosvětově první úspěšný odchov mláděte v zajetí se podařil v roce 1942 v Zoo Praha.[22][23] Odchovy ledních medvědů v zajetí mají nízkou úspěšnost, uvádí se 10–20 %.[22][24][24][25][26]

V Evropě byli v roce 2018 chováni přibližně v pěti desítkách zoo, nejvíce v Německu a Rusku.[27] V současné době chová lední medvědy Zoo Brno a Zoo Praha, a obě se proslavily úspěšnými odchovy. V minulosti je chovaly i další české zoo: Zoo Děčín, Zoo Dvůr Králové, Zoo Liberec, Zoo Ostrava, Zoo Plzeň a Zoo Zlín.[27]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Enrichment medvěda ledního v Zoo Praha

Chov tohoto druhu v pražské zoo započal v roce 1932, tedy již rok po otevření zoo. O deset let později (konkrétně 20. 12. 1942[28]) se v ní podařil první umělý odchov ledního medvěda na světě. Samička dostala jméno Sněhulka.[28] O tomto úspěchu vyšla dokonce i kniha. Na české vydání se však čekalo až do roku 2012.[28]

Do roku 2018 se podařilo odchovat 7 mláďat.[29] Ke konci roku 2017 žila v zoo trojice medvědů ledních[30]:

  • samec Tom – narozen v Zoo Brno 23. 11. 2007 (matka Cora, otec Umca), příchod do Zoo Praha 2009[31]
  • samice Berta – narozena v Zoo Praha 2. 12. 2003 (matka Bora, otec Alík) – původně bylo Petrem Hapkou pokřtěnou jako Albert, později se zjistilo, že se jedná o samici.[31]
  • samice Bora – narozena v Zoo Vídeň 20. 11. 1986, příchod do Zoo Praha (ze Zoo Dvůr Králové) 10. 9. 1997; nejprve společně se samcem Alíkem a jeho dcerou Pú, v letech 2001–2005 pár s Alíkem (do jeho úmrtí); matka Berty[32]

Expozice medvědů ledních, skládající se z dvojice na sebe navazujících výběhů, je umístěna v horní části zoo, poblíž pavilonu Indonéská džungle. Výběh je umístěn na klimaticky teplém místě, pro ochlazení slouží medvědům od roku 2015 ledovač.[31] V budoucnu je plánována výstavba nové rozsáhlejší expozice v příhodnější lokalitě – v nejchladnější severozápadní části areálu – v rámci plánovaného expozičního celku Arktida. Počítá se se samostatnými výběhy pro samce a samici, vždy včetně bazénů. Součástí má být též podvodní tunel atraktivní pro návštěvníky.[33]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Lední medvěd na snímku termovize
  • Pro Inuity je lední medvěd posvátným zvířetem. V jejich jazyce se nazývá nanuk. Toto slovo bylo převzato jako název značky zmrzliny. S ledním medvědem souvisí i pojmenování zmrzliny Polárka, ta byla totiž nazvána podle prvního úspěšně odchovaného medvíděte v pražské zoo.
  • Játra ledního medvěda jsou pro člověka nepoživatelná. Obsahují totiž příliš velké množství vitamínu A. Jejich požití tak zpravidla vyvolá nebezpečnou hypervitaminózu.
  • Černý čenich medvěda ledního je za jasného dne viditelný dalekohledem až na vzdálenost několika kilometrů. Uvádí se, že medvědi, číhající na tuleně, si v některých případech čenich zakrývají přední tlapou, aby je neprozradil. Patrně se však jedná o obecně rozšířený mýtus.
  • Když je medvěd lední donucen okolnostmi, dokáže vyvinout rychlost až 40 km/hod, ale rychle ho taková zátěž unaví. Běžně se pohybuje rychlostí jen 3 až 6,5 km/h.
  • Medvěd lední má černou kůži (mláďata růžovou), aby lépe vstřebával teplo. Chlupy jsou duté a průhledné.
  • Jeho kožešina je výborným izolačním materiálem, ledního medvěda jde proto jen těžko zachytit termovizí.
  • Lední medvěd se může křížit s medvědem grizzly, hybrid se jmenuje pizzly.[34]
  • Lední medvědi se zřejmě vyvinuli už před 600 000 lety.[35]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]
  2. a b c GUNDERSON, Aren. Ursus maritimus (polar bear). Animal Diversity Web [online]. 2009 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. 
  3. WRIGLEY, ROBERT. The Oldest Living Polar Bear. web.archive.org [online]. 2008-06-26 [cit. 2018-02-27]. Dostupné online. 
  4. FENDRYCHOVÁ, Simona. Oceány se oteplují, ledních medvědů ubývá. Přicházejí o kry, na kterých si loví potravu. Aktuálně.cz [online]. 2017-01-14 [cit. 2017-01-15]. Dostupné online. 
  5. IUCN Red List (2008)
  6. ROSEN, Yereth. Polar bears can swim vast distances, study finds. Reuters. 2012-05-01. Dostupné online [cit. 2016-12-23]. 
  7. a b E. DEROCHER, Andrew; WIIG, Øystein; ANDERSEN, Magnus. Diet composition of polar bears in Svalbard and the western Barents Sea. Polar Biology. 2002-06-01, roč. 25, s. 448–452. Dostupné online [cit. 2017-12-11]. DOI:10.1007/s00300-002-0364-0. 
  8. O´HARRA, Doug. Polar bears, grizzlies increasingly gather on North Slope. Anchorage Daily News [online]. 2005-04-01 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. 
  9. WALEED. PolarBearFacts.net [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Zooologist [online]. 2017-12-01 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. WIIG, Øystein; ANDERSEN, Magnus; DEROCHER, Andrew E. Sexual Dimorphism of Polar Bears. Journal of Mammalogy. 2005-10-20, roč. 86, čís. 5, s. 895–901. Dostupné online [cit. 2019-02-09]. ISSN 0022-2372. DOI:10.1644/1545-1542(2005)86[895:SDOPB2.0.CO;2]. (anglicky) 
  12. polar-bear. www.biologicaldiversity.org [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  13. STIRLING; IAN. "Reproduction". Polar Bears. University of Michigan: Ann Arbor, 1988. ISBN 978-0-472-10100-9. 
  14. Heave Media [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. RAMACHANDRAN, Arjun. Frozen with fear: stranded teen v polar bears. The Sydney Morning Herald [online]. 2009-11-10 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. BRUEMMER; FRED. World of the Polar Bear. Toronto, Ontario, Canada: Key Porter Books, 1989. ISBN 978-0-7368-0031-0. 
  17. PM-Eisbären Grönland. web.archive.org [online]. 2005-03-28 [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  18. a b c d The IUCN Red List of Threatened Species. IUCN Red List of Threatened Species [online]. [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  19. https://polarbearscience.com/2015/11/18/iucn-red-list-says-global-polar-bear-population-is-22000-31000-26000/ - IUCN Red List says global polar bear population is 22,000 – 31,000 (26,000)
  20. jaz. Lední medvědi vymírají. Potravu jim bere globální oteplování, varují vědci. Aktuálně.cz [online]. 2015-09-14 [cit. 2016-11-24]. Dostupné online. 
  21. VIDEO: Vyzáblý medvěd na pokraji smrti. Odraz změn klimatu, míní experti. iDNES.cz [online]. 2017-12-10 [cit. 2017-12-11]. Dostupné online. 
  22. a b V pražské zoo uhynulo lední medvídě, máma je pak sežrala
  23. Lední medvědice Cora byla mámou jen pár dní, obě mláďata sežrala
  24. a b Medvědice sežrala i druhé mládě
  25. Zoo chystá porod. Snad tentokrát nebude imaginární
  26. Odchov mláďat medvědů ledních se nezdařil
  27. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. 
  28. a b c Sněhulka. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  29. Medvěd lední. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  30. Výroční zpráva Zoo Praha 2017
  31. a b c Tom a Berta – medvědi lední. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  32. Medvěd lední – Bora. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  33. Jak se lední medvěd potápí? Zoo Praha bude lákat návštěvníky do nových pavilonů | Zajímavosti. Lidovky.cz [online]. 2017-06-08 [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  34. Grizzly end for polar bear crossbreed (anglicky)
  35. Dlouhá historie ledních medvědů

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]