Zoologická a botanická zahrada města Plzně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zoologická a botanická zahrada města Plzně
Lev berberský "Matýsek"
Lev berberský "Matýsek"
Stát ČeskoČesko Česko
Město Plzeň
Zakladatel Spolek přátel přírody, akvaristů a teraristů IRIS
Datum založení 1926
Počet druhů 1210[1]
Počet zvířat 6991[1]
Vyhledávané druhy šimpanzi, lvi berberští, tygři ussurijští, lemuři, tučňák Humboldtův, nosorožec indický, žirafy, hrošík liberijský
Rozloha 21 ha
Členství UCSZ
EAZA
EEP
ESB
BGCI
BAG
IOF – International Organization for Succulent Plant Study
Souřadnice
Zoologická a botanická zahrada města Plzně
Red pog.svg
Zoologická a botanická zahrada města Plzně
Oficiální webové stránky

Zoologická a botanická zahrada města Plzně (zkracovaná často jako Zoo Plzeň) je zoologická a zároveň botanická zahrada v Plzni, druhá nejstarší zoo v České republice. Plzeňská zoo je nejnavštěvovanější turistickou atrakcí Plzeňského kraje a 4. nejnavštěvovanější zoo v České republice.[2] Od roku 2007 překračuje pravidelně roční návštěvnost počet 400 000 osob. Pod tímto názvem působí od roku 1981, kdy se zoo a bot. zahrada sloučily a osamostatnily z Parku kultury a oddechu v Plzni.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Botanická zahrada[editovat | editovat zdroj]

Podle jiných zdrojů v roce 1811 na nařízení císaře Františka I. a žádost opata, purkmistr Emanuel David nařídil upravit místo mezi hradbami a příkopem (naproti dnešní Studijní a vědecké knihovně) na gymnazijní botanickou zahradu.[3] Zahrada byla zrušena v roce 1844, kdy se opat pro spory s vojenskou posádkou při užívání pozemku zahrady vzdal.[3]

V roce 1899 byl jako botanická zahrada v Plzni upraven prostor v tzv. Královských sadech, kde bylo vysázeno 337 listnatých a 44 jehličnatých dřevin, včetně araukárií, jinanu, cedru, sekvojovce obrovského, liliovníku a korkovníku.[3] Tyto dřeviny zde rostly ještě na konci 20. století.[3] Tato zahrada byla používána pro výuku studentů, avšak brzy zanikla. Podobně skončily pokusy založit botanické zahrady u měšťanských škol (výuka druhého stupně) v Plzni. Plzeňský botanik František Maloch se pokoušel v roce 1926 založit ústřední botanickou zahradu, avšak návrh byl pro nedostatek finančních prostředků zastupiteli Plzně zamítnut.[3]

Teprve v roce 1956, během komunistické diktatury, byla na podnět Městského národního výboru v Plzni ustanovena komise pověřená založením botanické zahrady. V roce 1959 byla zahájena výstavba a zahrada byla zpřístupněna, částečně jako úprava bývalé soukromé zahrady, v roce 1961.[3] Dlouholetým vedoucím a zakladatelem byl pan Miroslav Vaňousek.

Zoo[editovat | editovat zdroj]

Zoo v západočeské metropoli vznikla již v roce 1926 na břehu řeky Radbuzy v městské části Doudlevce. V roce 1940 byla krátce s soukromém nájmu. V 50. letech přešla pod vedení Národního výboru a po několika letech se stala součástí nového Parku kultury a oddechu. V roce 1961 byla na původním území uzavřena kvůli infekci anthraxu. Od roku 1963 zoo působí v současném areálu na Lochotíně, kde se v roce 1981 sloučila se sousední botanickou zahradou.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Členitý přírodní areál má rozlohu 21 ha a od roku 1996 je intenzivně přetvářen na zoogeografický biopark. Do té doby byla zahrada známa například velkou kolekcí plazů, chovem ocelota velkého a sovice sněžné, odchovy plameňáka chilského, hyeny žíhané nebo umělým odchovem kondora krocanovitého. Významný je československý prvoodchov anakondy velké (1984, zopakovaný i 1988), plameňáka chilského (1984) nebo kajmana žakaré (1980).

Po roce 1996 zanikla řada nemoderních výběhů a expozic, zvířata i rostliny začaly být rozmísťovány rovnoměrně po celém areálu, vznikla naučná stezka „Vývoj přírody ve čtvrtohorách“ s hektarovým lesním výběhem pro větší skupinu medvědů hnědých. Postupně přibývají vzácné a atraktivní druhy, z nichž je nejvýznamnější příchod mladého páru varanů komodských, nejmohutnějších ještěrů světa, v říjnu 1997. Celkově se kolekce vyšplhala na téměř 1100 taxonů živočichů zastoupených asi 7000 exempláři. Pro více než 45 z nich je veden Evropský záchranný program. Pozoruhodným údajem je skutečnost, že odhadem 70 % chovaných druhů se nevyskytuje v žádné jiné české ani slovenské zoo.

Leguán

Od února 2001 slouží po tříleté rekonstrukci expozice AKVA-TERA, což je samostatná expozice v centru Plzně, kde návštěvníci v biotopových smíšených nádržích poznají bezobratlé, ryby, obojživelníky a plazy.

Nový směr vývoje zoo je patrný například na prezentaci opic, kde místo původních pěti druhů v jediném pavilonu chová nyní zahrada více než 30 druhů rozložených asi na sedmi místech. Žádná opice již v podstatě neví, co je to mříž. Šimpanzi mají od léta roku 2000 k dispozici přírodní výběh s trávou, keři a stromy a současná skupina má proti původnímu páru již 6 členů; podobně ostrovní nebo přírodní výběhy mají giboni, guerézy angolské, makakové lví nebo lemuři vari a kata.

Také velké šelmy byly postupně ze společného pavilonu přemístěny do vlastních – svou „voliéru“ má levhart sněžný a ussurijští tygři a 800 m² rozsáhlou expozici, která nahradila řadu drobných klecí a výběhů, mají lvi berberští. Novou expozici získal rys kanadský nebo rys červený. Původní pavilon šelem byl v roce 2001 proměněn na africké nokturnárium nazvané „Tajemný svět africké noci“. Sousední budova, rovněž původně stodola, je od roku 2007 pavilonem "Madagaskar". V roce 2007 byl postaven první velký samostatný pavilon v celé historii plzeňské zoo - stáj zeber, antilop a dalších afrických kopytníků.

Výběh tygrů ussurijských

Zvláštností je zrekonstruovaný statek 19. století Lüftnerka s kolekcí domácích zvířat a 400 exponáty zemědělského náčiní. U něj byl v září 2009 veřejnosti zpřístupněn projekt „Česká řeka“, který představuje tok řeky Úhlavy. Deset akvárií je rozděleno do čtyř rybích pásem, v nichž žijí desítky druhů ryb – od sumce a štiky, přes candáty, okouny a kapry až po střevle, mihule či vranky.[4]

Milovníci rostlin si přijdou na své zejména v sukulentním skleníku s více než 1000 taxony polopouštních rostlin Starého světa, v kolekci plazů upoutají například krajty mřížkované, krokodýli siamští a velké želvy ostruhaté s téměř 600 odchovanými mláďaty, ale v neotropické části návštěvníci rádi sledují i dovádění nosálů na stromech nebo vydry říční ve vodě. Mezi nejpopulárnější obyvatele zahrady patří hejno tučňáků Humboldtových, kteří jsou každý den pro návštěvníky krmeni rybami z rukou ošetřovatelů. Exotičtí ptáci, savci a plazi jsou k vidění v nejstarším pavilonu plzeňské zoo, který se pro svůj tvar nejmenuje pouze „Tropický pavilon“, ale i pavilon „Z“. V roce 2007 zoo dosáhla světového prvoodochovu varana druhu Varanus macraei v prostředí zoologických zahrad.

Přelomový byl rok 2010, kdy se poprvé, díky dotaci EU, objevují v nových expozicích žirafy Rothschildovy, nosorožci indičtí či hrošíci liberijští. V roce 2014 byl odchován nosorožec indický Maruška, u tohoto druhu jako v 2. zoo v ČR.

V roce 2012 byla otevřena další unikátní expozice "Svět v podzemí", která vznikla rekonstrukcí německého objektu z doby 2. světové války a představuje různé typy podzemních prostor a jejich živé obyvatele. Později byla rozšířena o muzeální expozici slavné cestovatelské dvojice Jiří HanzelkaMiroslav Zikmund s názvem „Past na rovníku“. Roku 2014 přibyly v ZOO dva expoziční celky v rámci projektu Stopy člověka v přírodě - Amazonie a Mediterraneum (Středomoří).

Rozsáhlá je také nabídka zahrady pro návštěvníky. Byla zde rozmístěna řada nápojových automatů a zřízeny restaurace Kiboko a Sibiřský srub, i prodejna Suvenýry u lemura.

Rozsáhlé investice, spolupráce se sousedním Dinoparkem a masivní reklamní kampaně vedou k růstu počtu návštěvníků. V roce 2011 šlo o rekordních 460 969 návštěvníků.[5]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Zahradou chované živočichy a pěstované druhy rostlin představují publikace Dodo byl jen první Františka Hykeše a knihy Tomáše Peše Ohnisko biodiverzity v srdci Evropy, Botanický průvodce Zoologickou a botanickou zahradou města Plzně a Zahrada plná pokladů : genofond Zoologické a botanické zahrady města Plzně doplněné fotografiemi Jaroslava Vogeltanze.

Historii Zoologické a botanické zahrady města Plzně mapují knihy Zoo Plzeň 80 let, Kolébka plzeňské zoo : 1926–1961 a Zoo Plzeň 1963–2000 : Jak se rodí Lochotín autora Martina Vobruby a 11 šťastných let Zoologické a botanické zahrady města Plzně Františka Hykeše. Každý rok vydává zoo výroční zprávu a umisťuje ji na internet.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2007
  2. 5. 1. 2009 – Návštěvnický rekord padl!
  3. a b c d e f ŠETELOVÁ, Vlasta. Botanické zahrady. 1. vyd.. vyd. Praha : SPN, 1977. 277 s.  
  4. V expozici české řeky v plzeňské zoo fotili potápěči 14 druhů ryb
  5. Návštěvnost 2011 - rekord padl!

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHYTRÁ, Magdalena; HANZELKA, Petr; KACEROVSKÝ, Radoslav. Botanické zahrady a arboreta České republiky. Praha : Academia a Unie botanických zahrad České republiky, 2010. 403 s. ISBN 978-80-200-1771-0. S. 110-123.  
  • HYKEŠ, František. Dodo byl jen první : přiměřeně naučná procházka po plzeňské zoologické a botanické zahradě. Fotografie Jaroslav Vogeltanz. Plzeň : Nava, 2009. 137 s. ISBN 978-80-7211-316-3.  
  • VOBRUBA, Martin. Kolébka plzeňské ZOO : 1926-1961. Žehušice : Městské knihy, 2011. 95 s. ISBN 978-80-86699-61-5.  
  • VOBRUBA, Martin. ZOO Plzeň 1963-2000 : jak se rodí Lochotín. Žehušice : Městské knihy, 2014. 107 s. ISBN 978-80-86699-76-9.  
  • VOBRUBA, Martin; VOGELTANZ, Jaroslav. ZOO Plzeň : 80 let. Plzeň : Starý most, 2006. 131 s. ISBN 80-239-6771-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]