Lemur kata

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLemur kata
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád Strepsirhini
Infrařád lemuři (Lemuriformes)
Nadčeleď lemurové (Lemuroidea)
Čeleď lemurovití denní (Lemuridae)
Rod lemur
Binomické jméno
Lemur catta
(L., 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lemur kata (Lemur catta) patří do řádu primátů, podřádu poloopic, čeledi denních lemurů (Lemuridae). Patří k nejoblíbenějším a nejvíce chovaným lemurům v zajetí (v zoologických zahradách). Stejně jako ostatní lemuři je ohroženým druhem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Lemuři se objevili na Zemi asi před 58 miliony let. Jméno pochází z latinského Lemures, což byli duchové zemřelých, kteří se prý za nocí ozývali pekelným křikem a nářky (období starověkého Říma). Ve skutečnosti jde o mírumilovné býložravce, živí se však i hmyzem.

Výskyt a biotop[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako ostatní lemuři je lemur kata endemitem ostrova Madagaskar. Je nejrozšířenějším druhem čeledi. Obývá listnaté lesy, suchá křovinatá území, vlhké horské lesy a lesní porosty podél břehů řek ve výše položených oblastech na jižním a jihozápadním Madagaskaru. Pobývá převážně v korunách stromů. Vytváří skupinky. Počet zvířat v nich se liší podle regionu a dostupnosti potravy. Většinou kolísá od 6 do 25 zvířat.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lemur kata je poměrně velký druh lemura. K jeho typickým znakům patří dlouhý pruhovaný ocas, který pomáhá udržovat rovnováhu při skocích a slouží mu také k dorozumívání ve vysoké trávě. Délka jeho těla je 39–46 cm, samotného ocasu 56–63 cm, celkově pak 95–110 cm. Váží v průměru 2,2 kg. Má velmi hustou srst. Je zbarvená od šedé po růžově hnědou a na hrudníku, krku a obličeji je bílá až krémová. Nos je černý. Lemur kata má reflexní vrstvu na sítnici oka, což zlepšuje jeho noční vidění. Také má vlhký, žláznatý nos, stejně jako ostatní druhy lemurů. Kůže lemura katy je černá až šedá, hladká a na rukou usnadňuje pohyb po zemi. Obě pohlaví mají pachové žlázy nad zápěstním kloubem a vylučují páchnoucí, hnědou, lepkavou látku. Lemur kata má štíhlé prsty; palec je oddělen od ostatních prstů na dlani, nejdelší je čtvrtý prst. Druhý prst je malý a slouží k čištění srsti. Má 36 zubů: dva řezáky, jeden špičák, tři premoláry a tři stoličky.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Lemur kata se živí zejména plody a listy tamarindu indického, známého jako kily. Nepohrdne však ani květy, různými bylinami, kůrou, mízou, shnilým dřevem, pavučinou, larvami hmyzu, členovci a malými obratlovci (plazi a ptáci).

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Páří se v polovině dubna, mláďata se rodí jako dvojčata v srpnu a září. Zpočátku se drží matce na břiše, později se budou nosit na jejích zádech. Mláďata ochutnávají pevnou stravu již v prvním týdnu. Odstavena jsou v 5–6. měsíci života.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Lemur kata patří mezi nejčastěji chované druhy. V Evropě to představuje takřka 400 zařízení; jen v Česku jde o 19 zoo.[2] Z těch tradičních, založených před rokem 1989, jsou to:

Chován je však i v dalších zařízeních:

Na Slovensku je chován v Zoo Bratislava (k roku 2020) a Zoo Košice (k roku 2020)[3][4]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

První lemur kata přišel do Zoo Praha v roce 1960. První úspěšný odchov se podařil roku 1986. Na dlouhou dobu poslední pak o osm let později, konkrétně 15. března 1994.[5] Během té doby se podařilo odchovat šest lemurů. Dlouhou dobu (1996–2016) pak byla chována jen expoziční samčí skupina. Z původní skupiny se v roce 2016 do nově vzniklé chovné skupiny zapojil jen nejmladší samec, kterého doplnily dvě samice z Paříže a jedna z olomoucké zoo.[6] V roce 2018 tak skupina čítala jednoho samce a tři samice a byla snaha tento druh po letech opět rozmnožit.[7] To se podařilo, když se 16. dubna 2019 narodilo mládě (otec Tali ze Zoo Bratislava, matka Anka z Paříže), první po 25 letech.[5] Další mládě přišlo na svět 11. 5. 2019.[8] 4. března 2020 se samici Ance a samci Talimu narodilo v pořadí druhé mládě.[9] 13. března 2020 přišla na svět dvojčata (matkou samice Móni, otcem Tali). Jednalo se o první mláďata narozená v době uzavření Zoo Praha z důvodu epidemie koronaviru.[10] V tu dobu tak měla skupina osm členů.[11]

Lemuři kata obývají ostrov nedaleko vstupu do zoo. Jejich expozice je pro návštěvníky průchozí. Vznikla v roce 2005.[12]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2020.2. 9. července 2020. Dostupné online. [cit. 2020-07-10]
  2. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-06-19]. Dostupné online. 
  3. Lemur kata, ZOO Bratislava. www.zoobratislava.sk [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  4. ZOO Košice, lemur kata. www.zookosice.sk [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  5. a b V Zoo Praha se narodilo mládě lemura kata. První po 25 letech. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-17]. Dostupné online. (česky) 
  6. Nové chovné skupiny lemurů v Zoo Praha. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-06-19]. (česky) 
  7. Přehled vzácně chovaných druhů, Zoo Praha 2018
  8. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. 
  9. V Zoo Praha se narodil lemur kata. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. (česky) 
  10. 12 mláďat v době karantény. Vydejte se do uzavřených prostor Zoo Praha, kde se život nezastavil. Dvojka [online]. [cit. 2020-04-30]. Dostupné online. (česky) 
  11. Do rodinky lemurů kata přibyla dvojčata. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  12. Ostrov lemurů. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-06-19]. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

DOBRORUKA, Luděk J. Opice a poloopice. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. 203 s. S. 40-41. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]