Nosál červený

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxNosál červený
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen Strunatci (Chordata)
Podkmen Obratlovci (Vertebrata)
Třída Savci (Mammalia)
Podtřída Placentálové (Placentalia)
Řád Šelmy (Carnivora)
Čeleď Medvídkovití (Procyonidae)
Rod Nosál (Nasua)
Binomické jméno
Nasua nasua
L., 1766
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nosál červený (Nasua nasua Linné 1766) je medvídkovitá šelma. Má velmi dobře vyvinutý nos, kterým může otáčet až o 45° a prozkoumávat tak své okolí. Nejen čich, ale i ostatní smysly mají nosálové velice dobře vyvinuté: například smysl pro rovnováhu, využívá svůj ocas, který ji udržuje. Nosál je velice přizpůsobivým tvorem, je všežravec, žije v oblastech deštných pralesů, kde jsou velice tvrdé podmínky pro život.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Nosál červený se vyskytuje v Jižní Americe, v oblastech Venezuely a KolumbieArgentiny. Žije v listnatých a smíšených lesích.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Nosál červený se živí plody, hlízami, půdními živočichy, ptáky, jejich vejci a mláďaty. Je to všežravec.

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

Jeho délka těla je 35 – 69 cm, délka ocasu je 32 – 68 cm, výška v kohoutku je 27 – 30 cm a hmotnost je 3 – 7,7 kg.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nosál červený se dožívá až 18 let. Samice je březí 77 dní a rodí v průměru 1 - 7 mláďat. Zpočátku jsou v hnízdě na stromě nebo v dutině, matka je kojí asi měsíc.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Nosál červený

Drsné podmínky mají za důsledek i jeho inteligenci, pro kterou ho chovaly tamní kmeny. Ochočovaly si povětšinou družné samice, které se ve volné přírodě pohybovaly ve smečkách i se svými mláďaty. Samci se mohli přiblížit ke skupině pouze když samice byly březí (cca 77 dnů). Jinak samci po dovršení 2 roků života byli vyhnáni ze samičí smečky a pak žili osaměle. Pokud se samec pouze přiblíží, začnou samice hájit svá mláďata. Samci ovšem mezi sebou také cítí rivalitu, bojují o samice, jídlo i o teritorium. Nosálové jsou velice milá a bystrá zvířata, první kolonizátoři přijíždějící do Jižní Ameriky si je velice oblíbili.

Nosál červený se stává v poslední době i oblíbeným domácím mazlíčkem při chovu v bytě, protože se jedná o snadno ochočitelné a učenlivé zvíře.[2] Setkat se s ním můžete také v mnoha českých zoologických zahradách, často zmiňovaný v médiích je např. chov nosálů v Zoo Tábor[3].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. Chov nosála [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné online.  
  3. Nosály červené od divokých hrátek neodradí ani chladnější počasí [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]