Gepard štíhlý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxGepard štíhlý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď kočkovití (Felidae)
Podčeleď malé kočky (Felinae)
Rod gepard (Acinonyx)
Binomické jméno
Acinonyx jubatus
(Schreber, 1775)
Rozšíření geparda
Rozšíření geparda
Poddruhy
  • Gepard východoafrický (A. j. fearonii)
  • Gepard severoafrický (A. j. guttatus )
  • Gepard kapský (A. j. jubatus )
  • Gepard středoasijský (A. j. raddei)
  • Gepard súdánský (A. j. soemmeringii )
  • Gepard indický (A. j. vanaticus)
Sesterská skupina
Puma
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gepard štíhlý (Acinonyx jubatus) je kočkovitá šelma, známá jako nejrychlejší suchozemské zvíře. Může vyvinout rychlost okolo 100 km/h. Rychlosti nad 110 km/h jsou jen mýtem. Ovšem podstatně zajímavější je neuvěřitelná možnost měnit akceleraci, a to z něj činí jednoznačně jednoho z nejhbitějších savců v přírodě. Dle zprávy Sarah Durantové z Londýnské zoologické společnosti z konce roku 2016 klesl počet gepardů na pouhých 7100 kusů a i nadále rapidně klesá.[2]

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Slovo gepard pochází z italského gattopardo, což je kompozitum ze slov gatto "kocour" a pardo "pardál, levhart". Anglický název cheetah je odvozen z hindského číta a sanskrtského čitraká ve významu "skvrnitý". V literatuře se lze setkat i s názvem gepard africký, který je však zavádějící, neboť gepardi žijí mimo Afriku i v Asii.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Hmotnost: 21–72 kg
  • Délka: 105–152 cm + 65–90 ocas
  • Výška: 70–94 cm

Gepard štíhlý se v mnoha ohledech liší od typického tělesného schématu kočkovité šelmy, některými znaky připomíná spíše šelmy psovité. Má poměrně malou, kulatou hlavu a dlouhé končetiny i ocas. Stavbou se podobá chrtům. Známým faktem je, že na rozdíl od většiny kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy. Samci jsou větší než samice.

Srst je zlatohnědá, tváře a břicho bílé. Gepardí kresba sestává z černých skvrn, čímž se liší od levharta, jehož kresba je tvořena černými rozetami. Typickým gepardím znakem jsou černé pruhy táhnoucí se z koutku oka až k tlamě - proto je někdy zoology nazýván „kočka, která pláče.“

Koťata jsou zbarvena nenápadně, zato mají dlouhou světlou hřívu, kterou během dospívání ztrácí.

Gepard královský[editovat | editovat zdroj]

Gepard královský

Jako královští gepardi se označují jedinci s neobvyklou kresbou - místo malých černých teček je jejich kresba tvořena velkými, splývajícími skvrnami a pruhy. Velmi dlouho byli považováni za mýtické zvíře nebo za nový, dosud neznámý druh kočkovité šelmy.

Až v roce 1975 se v jihoafrickém Krugerově parku podařilo kryptozoologům Paulovi a Leně Bottriellovým pozorovat a vyfotografovat královského geparda. Teorie, že se jedná o křížence mezi gepardem a levhartem, byla vyvrácena po provedení genetických testů. Dnes víme, že tzv. královský gepard je barevnou odchylkou, nesenou recesivní alelou pro mramorované zbarvení, podobně jako mramorovaná (=mourovatá) kresba domácích koček.

V roce 1981 se narodil první královský gepard v zajetí.

Někdy se, i když nesprávně, královští gepardi označují jako samostatný poddruh, A. j. rex.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní areál geparda zahrnoval Afriku, Arabský poloostrov, Blízký východ a Indii. V současnosti se vyskytují především ve střední, západní a jižní Africe. V Asii již téměř nežijí, gepard středoasijský je s největší pravděpodobností vyhuben, gepard indický je kriticky ohrožený. Malá populace (max. 200 jedinců) snad ještě přežívá v nedostupných oblastech Íránu a Pákistánu.

Největší populace gepardů žije v Namibii, 2000-3000 jedinců.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Gepardi jsou mezi kočkami jedineční tím, že kořist štvou, což je znak jinak spíše typický pro psovité. Jsou aktivní ve dne, aby se vyhnuli jiným, silnějším šelmám.

Gepard jako sprinter[editovat | editovat zdroj]

Gepardi jsou stvořeni pro rychlý běh. Mají neobyčejně ohebnou páteř, která při běhu slouží jako pružina. Gepard se při běhu prakticky nedotýká země, pohybuje se až 7 m dlouhými skoky. Drápy mu slouží jako hřeby treter, společně s hrubými chlupy na chodidlech mu umožňují co nejlepší odrazy. Ocas při běhu slouží jako kormidlo a umožňuje manévrovat i při vysoké rychlosti.

Gepardi kořist vyhledávají zrakem. Potom se snaží připlížit se co nejblíže, teprve pak rychle vyrazí. Běh je totiž velice vyčerpávající, gepard se přehřívá a rychle se unavuje. Dokáže běžet rychlostí okolo 100 km/h. Rychlosti nad 110 km/h jsou jen mýtem. Ovšem podstatně zajímavější je neuvěřitelná možnost měnit akceleraci a to z něj jednoznačně dělá jednoho z nejhbitějších savců v přírodě. Pokud ale kořist do 10-20 sekund nedostihne, lov vzdává.

Přesto je gepard nejúspěšnější samotářský lovec, až 70 % jeho loveckých pokusů končí úspěchem.

Pokud je gepard chován v zajetí, tak dosahuje zhruba jen poloviční rychlosti.[3]

Pozorování rychlosti s GPS obojkem

GPS obojky odhalily, že gepardi obvykle při lovu na svou maximální rychlost nespoléhají. Zvířatům byla naměřena okamžitá rychlost až 93 km/h, ale pouze jednou ze 367 pokusů. Průměrná nejvyšší rychlost dosažená při lovu byla zhruba 55 km/h, a to jen po dobu jedné až dvou sekund.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Gepard loví převážně malé kopytníky, jako je gazela Thomsonova, gazela Grantova nebo impala. Příležitostně uloví i drobnější savce. Po zabití kořisti dlouho odpočívá, teprve pak se snaží zkonzumovat najednou co nejvíce masa. O kořist často přichází, lvi nebo hyeny ho snadno odeženou.

Proto se gepard ke své kořisti nikdy nevrací, někdy také žerou mršiny.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rodina gepardů

Gepardi se mohou pářit celoročně, k námluvám ale dochází především v období dešťů. Samice je březí 90-98 dní, poté v hnízdě z trávy vrhne 3 až 6 koťata. Mortalita je velmi vysoká, hlavně protože lvi, hyeny nebo paviáni je zabíjejí, pokud je najdou. Matka proto koťata často přenáší z místa na místo. Přesto ale do jednoho roku věku přežije jen 5 % mláďat. Matka je odstaví ve 4 měsících věku, mláďata s matkou zůstávají až do roku a půl věku a učí se lovit.

Pohlavně dospívají ve třech letech, v přírodě se dožívají stáří až 12 let, v zajetí až 20 let.

V zajetí se gepardi rozmnožují velmi špatně. Z českých zoologických zahrad jsou chováni v ZOO Dvůr Králové,[4] Zoo Olomouc, Zoo Praha, Zoo Liberec a Zoo Chleby,[5] jsou zařazeni do EEP.

Sociální zvířata[editovat | editovat zdroj]

Gepardi nejsou takoví samotáři, jako ostatní kočkovité šelmy. Matka zůstává dlouho s odrostlými koťaty, sourozenci také často zůstávají spolu. Dospělí samci tvoří skupiny o dvou až pěti jedincích. Na některých místech, zvláště tam, kde nežijí žádné další velké šelmy, tvoří skupiny i 19 jedinců. Koalice gepardů jsou úspěšnější v lovu, lépe si hájí teritorium a nacházejí partnery.

Gepard jako domácí zvíře[editovat | editovat zdroj]

Ochočený gepard. Staroegyptská freska z Vésetu, asi 1700 př. n. l..

Už ve starém Egyptě, Persii a Indii byli cvičeni k lovu gazel. Lovci přivezli gepardy na vozech do blízkosti pasoucích se gazel či antilop a tam je vypustili. Poté, co gepard kořist strhl, dostal za odměnu gazelí krev a vnitřnosti. Z Persie se lov s gepardy rozšířil i do Turecka, Mongolska a Číny, kde gepardi nikdy volně nežili, v těchto zemích byl výsadou panovníků. Lov s gepardy na dvoře Kublaje, mongolského vládce Číny, popsal Marco Polo. Indický vládce Akbar choval kolem, roku 1570 na svém dvoře více než 300 gepardů a lovil s nimi hlavně antilopy jelení. Gepardi se mohli volně pohybovat po jeho paláci. Přesto nejsou domestikovaným zvířetem, protože v zajetí se rozmnožují jen vzácně a většina ochočených gepardů pochází z volné přírody. V období renesance a baroka lovili s gepardy i někteří evropští panovníci, kteří je získali darem z Osmanské říše či z Persie. Patřil k nim např. francouzský král Jindřich IV. Navarrský nebo římskoněmecký císař Leopold I. V Indii a Íránu se lov s gepardy udržel ještě na počátku 20. století, v současné době však už není provozován.

Mughalský císař Akbar loví s gepardy, miniatura z roku 1602.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Vědecké rodové jméno geparda, Acinonyx, pochází z řečtiny a znamená nepohyblivý dráp, druhové jméno jubatus je pak latinsky hřívnatý. České pojmenování gepard pak vychází ze středověkého latinského jména gattus-pardus, kočka-levhart.

Dříve byli gepardi řazeni do zvláštní podčeledi kočkovitých šelem Acinonychinae. Dnes je jasné, že patří k malým kočkám, do blízkosti pumy americké a jaguarundi. Na rozdíl od velkých koček neumějí řvát, zato však dokážou příst, podobně jako malé kočky.

Rizika[editovat | editovat zdroj]

Gepard je nelegálně loven kvůli atraktivní kožešině, také je pronásledován zemědělci. Kvůli nárůstu lidské populace je zatlačován do rezervací, ve kterých žijí také lvi a hyeny, po člověku největší nepřátelé geparda.

Kromě toho jsou gepardi ohroženi dalším problémem:

Efekt hrdla lahve[editovat | editovat zdroj]

Jako efekt hrdla lahve se označuje stav, který nastane při prudkém poklesu počtu jedinců v populaci. Dochází k příbuzenskému křížení a nevratnému snížení genetické variability.

Výzkumy ukázaly, že k něčemu takovému došlo u gepardů asi před 10 000 lety. Všichni žijící gepardi jsou si vzájemně velmi příbuzní, a to do té míry, že kožní štěp přenesený z jednoho geparda na jiného není odmítnut imunitním systémem. Vzory kreseb gepardů z různých koutů Afriky se od sebe prakticky neliší.

Vlivem příbuzenského křížení klesá vitalita mláďat a oplozovací schopnost spermií. Počet spermií v ejakulátu geparda je o 90 % nižší než u lva nebo tygra, a 75 % z nich je nějakým způsobem abnormální (mají dva nebo více bičíků, žádný bičík, deformovanou hlavičku atd.)

Budoucnost gepardů je tedy značně nejistá.

Ochrana gepardů[editovat | editovat zdroj]

V červené knize ohrožených druhů jsou gepardi klasifikováni jako zranitelný druh, asijské poddruhy jsou kriticky ohrožené. Je zařazen do Evropského záchranného programu, v mnoha zoologických zahradách se je daří odchovat i s použitím umělého oplodnění. Gepard je zapsán v příloze I, CITES.

Dle studie Sarah Durantové z konce roku 2016 vyplývá, že počet gepardů na světě klesl na 7100 kusů a i nadále rapidně klesá, a to kvůli veliké poptávce po jejich kožešině, která je velice žádoucím artiklem movitých lidí v oblasti Arabského poloostrova a Perského zálivu.[6]

Chov gepardů v zajetí[editovat | editovat zdroj]

První zoo, která chovala geparda, byla v roce 1829 Londýnská zoologická zahrada, tento jedinec zde ale žil méně než jeden rok. V roce 1956 se ve Filadelfii nečekaně narodila tři mláďata, první úspěšný odchov je ale zaznamenán až z roku 1960 ze zoo v Krefeldu (Německo), kde ale byla využita kočka domácí. První přirozený odchov je znám ze soukromého chovu doktora Spinelliho z Říma.

Z českých zoologických zahrad chovala geparda jako první pražská zoo. Získala ho v roce 1933 od cirkusu Kludský. Šlo o samce jménem "Mignon" možná indického poddruhu, uhynul během druhé světové války. Další gepardi byli v Praze až od roku 1954 a v roce 1972 se zde podařil první odchov. Do roku 2005 se zde narodilo 38 mláďat. 64 gepardů se v letech 19882005 narodilo také ve Dvoře Králové a další čtyři mláďata odchovala v roce 2004 zoo v Olomouci. Mezi tuzemské chovatele gepardů patří nebo patřila také brněnská zoo, Zoo Zlín - Lešná, kde zaznamenali rekordní věk; Zoo Ústí nad Labem (unikátní operace samičky Jane) . Gepardy chová také plzeňská zoo (získáni v červnu 2010 - gepardi súdánští), zájem ventilovala také zoo Chleby u Nymburka (mladou samičku ze SRN na umělém odchovu má od konce roku 2009). Chovatelem byl nový Zoopark Zájezd na Kladensku, krátce byl gepard v Zoo Tábor-Větrovy. Soukromě byl chován 1 samec na Chrudimsku, další jedinci např. v Brně. Podle deníku Aha gepardy v roce 2010 rozmnožil soukromý chovatel.

Chov gepardů ve Dvoře Králové[editovat | editovat zdroj]

První gepardi přišli do Dvora Králové 16. srpna 1967 (jeden samec a dvě samice) a pocházeli z divokých afrických populací. V letech 19701975 zoologická zahrada organizovala odchyty přímo v Africe a získala tím dalších 24 kusů. Kromě toho zoo s gepardy obchodovala, a tak celkový počet dovezených jedinců čítal do roku 1985 42 kusů (všechny původně z Afriky). Z nich 29 odešlo do jiných zoologických zahrad a 3 se rozmnožili (první odchovy v letech 19881990, samec Luso a samice Gaia a Asmara). V letech 19942005 do zoo přišlo dalších 10 jedinců. Do roku 2005 včetně se zde narodilo 64 mláďat a z nich bylo odchováno 42 kusů (úspěšnost 67,2 %).[7] Zoo má své chovné centrum nepřístupné návštěvníkům, kde odchovává gepardy i pro jiná zoo v Česku.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-10]
  2. Geparden: Schnellstes Landtier der Welt massiv bedroht. SPIEGEL ONLINE [online]. 2016-12-26 [cit. 2016-12-27]. Dostupné online.  
  3. http://vtm.e15.cz/proc-gepard-predhoni-chrta - Proč gepard předhoní chrta
  4. a b Informace o gepardech na webu ZOO Dvůr Králové
  5. Informace o gepardech na webu ZOO Chleby
  6. ČTK. Gepardům hrozí vyhynutí, šejkové za jejich kožichy platí zlatem. iDNES.cz [online]. 2016-12-27 [cit. 2016-12-27]. Dostupné online.  
  7. HOLEČKOVÁ, Dana, 2006: Chov gepardů v ZOO Dvůr Králové. In: HOLEČKOVÁ, Dana, MOUCHA, Pavel a ČIHÁK, Kamil, 2006: Chov ohrožených druhů v ZOO Dvůr Králové I. Vydala ZOO Dvůr Králové.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]