Levhart skvrnitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Levhart skvrnitý

alternativní popis obrázku chybí
Levhart africký (Panthera pardus pardus) v Národním parku EtoshaNamibii
Stupeň ohrožení podle IUCN
Zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Podčeleď: velké kočky (Pantherinae)
Rod: Panthera
Binomické jméno
Panthera pardus
(Linné, 1758)
Mapa historického a současného (2016) rozšíření levharta skvrnitého
Mapa historického a současného (2016) rozšíření levharta skvrnitého
Synonyma
  • Felis pardus Linné 1758
  • Felis panthera Schreber 1775
  • Felis leopardus Schreber 1775[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Levhart skvrnitý (Panthera pardus) či pouze levhart, někdy také nazývaný leopard, panter, panther nebo pardál,[3] je velká kočkovitá šelma. Druh vědecky zařadil Carl Linné ve svém díle Systema Naturae v roce 1758 pod jménem Felis pardus. Později byl přeřazen do rodu Panthera. Levharti se vyvinuli pravděpodobně v Africe asi před 3–4 miliony lety, odkud se rozšířili do Asie a Evropy.

Levhart je statná kočkovitá šelma s velkou hlavou, středně dlouhými končetinami a dlouhým ocasem. Velmi se podobá jaguárovi, který je však robustnější, má relativně kratší ocas a poněkud jinak zbarvenou srst. Hmotnost dospělých jedinců se pohybuje od 17 kg do 90 kg, délka těla včetně ocasu od 140 do 240 cm, výjimečně i více.[4] Pohlavní dimorfismus je většinou výrazný, samci bývají minimálně o 30–50 % těžší než samice. Levhart je charakteristický žlutou, pískovou, okrovou, oranžovou či cihlovou barvou srsti, na níž jsou rozmístěny černé skvrny a rozety. Ty většinou nebývají vyplněny menšími skvrnkami, ale srst uvnitř rozet má často poněkud tmavší barvu než srst okolo. Spodní část těla je světlejší než boky a hřbet. Někteří levharti mají vyšší produkci pigmentu melaninu, který způsobuje černé zbarvení srsti, a jsou označování jako černí levharti či černí panteři.[5] Nejčastěji se vyskytují v jihovýchodní Asii.

Jako jedna z mála velkých kočkovitých šelem se zdržuje často v korunách stromů, kam si vynáší kořist a ukrývá si ji zde před dalšími predátory, například lvy a hyenami.[6] Má velkou sílu a stavbu těla uzpůsobenou ke šplhání, a tak je schopný vytáhnout na strom zvíře podstatně těžší, než je on sám. Jeho kořistí se může stát široká škála živočichů, především antilopy, gazely, divoké ovce, kozy a prasata, regionální druhy turů a jelenů, primáti, malé šelmy, ptáci a v nouzi i menší živočichové jako hlodavci, plazi a hmyz. Na vyhlédnutou oběť útočí ze zálohy, před finálním výpadem se snaží dostat na co nejkratší vzdálenost. K přiblížení využívá křoviny, podrost a skály, občas si na kořist počíhá i na stromě. Málokdy prchající oběť pronásleduje na delší vzdálenost než několik desítek metrů. Krátkodobě je schopen běžet rychlostí okolo 60 km/h.[7]

Levhart je skrytě žijící samotářské zvíře. Pokud jsou pozorovány skupinky levhartů pohromadě, jde vždy o samici s mláďaty nebo o pár v době páření. Je to spíše noční živočich, a to především v oblastech, kde ho ruší lidské aktivity. Velkou část dne tráví odpočinkem, k čemuž mu většinou slouží stromy nebo skály. Mezi jeho nepřátele a konkurenty patří lvi, hyeny, tygři, psi hyenovití, dhoulové, vlci a paviáni.

Levhart má důležité postavení v lidské historii a kultuře. Byl obdivován a zároveň obáván, symbolizoval sílu, divokost, eleganci a lstivost. Je jedním z heraldických zvířat, objevuje se na mnoha státních znacích. Spolu se lvy a tygry se právě levharti nejčastěji stávají lidožrouty, kteří především v Indii stále rozsévají hrůzu mezi lidmi. Kromě toho nezřídka napadají lidmi chovaná domácí zvířata a jsou proto již po staletí pronásledováni a zabíjeni.

Levharti žijí v Africe a v Asii (jižně od cca 45° s. š.) v mnoha typech prostředí. Nevyskytují se jen v rozsáhlých pouštích a v některých vysokohorských oblastech. Původní území výskytu levhartů bylo podstatně větší, ale kvůli pronásledování a dalším lidským aktivitám se neustále zmenšuje. Byli již vyhubeni v Jordánsku, Uzbekistánu, Jižní KorejiSingapuru, KuvajtuSýriiLibyiTunisku a pravděpodobně i Maroku.[8] Z fosilních nálezů vyplývá, že se v pleistocénu levharti vyskytovali i v Evropě, ale postupně odsud zmizeli.[9] Ačkoliv se stále jedná o nejrozšířenější kočkovitou šelmu, několik regionálních forem či poddruhů čelí akutní hrozbě vyhynutí. IUCN hodnotí levharta skvrnitého jako zranitelný druh.[8]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Jméno levhart se do češtiny dostalo ze staré němčiny, konkrétně ze slova lewehart, které poněkud zkomolilo latinský, resp. řecký název leopard či leopardus.[10] Název „leopard“ se i v češtině používá jako plnohodnotné synonymum. Toto pojmenování, užívané pravidelně od 13. století, vzniklo spojením dvou slov: leo resp. leon (lev) a pardos či pardus (pardál), neboť se myslelo, že se jedná o křížence lva a pardála, resp. pantera, který byl považován za jiné zvíře než levhart. Název jako jeden z prvních použil Plinius starší ve svém díle Naturalis Historia. Slovo pardos (pardál) má zřejmě spojitost se sanskrtským prdakuh, což je označení pro pantera či tygra.[11][12]

První vědecké pojmenování levharta Felis pardus vytvořil Carl Linné ve svém díle Systema Naturae. Kombinaci jmen Panthera pardus použil poprvé v roce 1868 Leopold Fitzinger.[13] Název vychází z latiny, i když původně jde o řecké πάνθηρ (pánthēr) a πάρδος (pardos). Pan- (πάν), znamená „vše“ a thēr (θήρ) „kořist“, což se dá přeložit jako „kořist je pro něj vše“ anebo volněji „predátor všech zvířat“, druhové pardos (πάρδος ) znamená „panteří samec“.[14][15]

Kresba levharta natočeného pravým bokem a běžícího
Obrázek levharta od Simona Charlese Migera z přelomu 18. a 19. století uvedený pod tehdy užívaným vědeckým pojmenováním Felis pardus

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Levhart skvrnitý patří do čeledi kočkovití a do podčeledi velké kočky (Pantherinae). Spolu s tygry, lvy, jaguáry a irbisy je řazen do rodu Panthera, jehož název nemá český ekvivalent. Toto zařazení zavedl v roce 1917 Reginald Innes Pocock, když prováděl revizi systematiky kočkovitých šelem.[16] Taxonomie rodu Panthera není doposud uspokojivě vyřešena, neboť nepanuje shoda ve fylogenezi. Začátkem 21. století byly uskutečněny několikeré studie, z nichž každá přinesla poněkud odlišné výsledky. Nicméně vyplývá z nich, že rod Panthera se od společného předka s ostatními kočkami oddělil asi před 11 miliony lety a samotný druh Panthera pardus vznikl asi před 2,8–4,35 miliony lety, což se zdají naznačovat i fosilní nálezy.[17][18][19][20][21] Zástupci druhu žili v různých obdobích pleistocénu v Africe, Evropě a Asii. Většina těchto původních levhartů ale postupně vyhynula.[22] Ve své moderní podobě se levhart skvrnitý objevil v Africe asi před 470 000–850 000 lety, odkud pak migroval do Asie.[22][23] Podle většiny fylogenetických vývodů je nejbližším příbuzným levharta lev (Panthera leo), následován jaguárem (Panthera onca). Naopak irbis (Panthera uncia), často nazývaný sněžný levhart, není zřejmě s levhartem skvrnitým tak úzce spřízněn.[17][18][19][20][21] Nicméně nejnovější studie z roku 2016 zkoumala jadernou i mitochondriální DNA a její výsledky reprezentují následující kladogramy.[24]

Fylogeneze rodu Panthera
podle jaderného genomu (vlevo) a podle mitochondriálního genomu (vpravo)[24]
   Panthera   



 Panthera leo (lev)



 Panthera pardus (levhart)




 Panthera onca (jaguár)





 Panthera uncia (irbis)



 Panthera tigris (tygr)




   Panthera   




 Panthera leo (lev)



 Panthera pardus (levhart)




 Panthera uncia (irbis)




 Panthera onca (jaguár)




 Panthera tigris (tygr)



V 19. a začátkem 20. století, kdy se teprve vytvářela systematika živočichů, se někteří vědci domnívali, že „levhart “a „panter“ (či „pardál“) jsou dva různé druhy kočkovitých šelem. Důvodem byly velké rozdíly ve velikostech zvířat a barevných odstínech srsti: panter byl oproti levhartovi údajně menší, měl kulatější hlavu a rozmazanější skvrny.[12] Stejně tak melanická forma byla některými označována za zvláštní druh.[25] Současná biologie považuje levharta skvrnitého za jeden druh, který však vytváří množství poddruhů a forem. Počet uznávaných subspecií se stále vyvíjí. Ještě do 80. let 20. století jich bylo vedeno okolo 30,[26] po taxonomické revizi se jejich počet na základě genetických zkoumání snížil na 8,[27] od roku 2001 jich je uznáváno 9.[22] Nejzásadnější změnou bylo zahrnutí všech afrických levhartů do jednoho poddruhu. Taxonomie západoasijských levhartů je stále předmětem sporů.[28] Někteří vědci věnovali velkou pozornost zvláštnosti levharta jávského a považují ho za poddruh značně odlišný od všech ostatních afrických i asijských levhartů, neboť žije již od středního pleistocénu (cca 600 tisíc let) odděleně od ostatních levhartů.[29][30][31]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Mapa ukazuje rozšíření 9 základních poddruhů levharta skvrnitého a formy P. p. tulliana. Mapa je sestavená na základě nejnovější studie publikované v roce 2016.
Mapa rozšíření 9 uznávaných poddruhů sestavená na základě nejnovějších dat (2015-2016)

Na rozsáhlém areálu rozšíření je popsáno 9 základních subspecií, mnohé z nich stojí na pokraji vyhubení:[22]

  • Levhart africký (Panthera pardus pardus) je základní a nejrozšířenější poddruh zahrnující všechny africké formy. Žije na většině území Afriky. Velikost se regionálně velmi liší - některé místní populace mohou být velkého vzrůstu, jiné naopak malého.[32]
  • Levhart arabský (Panthera pardus nimr) žije na jihu a západě Arabského poloostrova a v Izraeli, je nejmenším poddruhem a vyznačuje se světlým zbarvením. V přírodě kriticky ohrožený.[33]
  • Levhart perský (Panthera pardus saxicolor) vyskytuje se od Kavkazu až do Pákistánu. Je to největší poddruh, průměrná hmotnost samců dosahuje 67 kg.[34] Má šedookrové zbarvení, větší rozety a dlouhou, hustou srst. Je vzácný, v zoologických zahradách se s ním občas setkáme, neboť ty se pokouší o jeho záchranu. V Česku tento poddruh chovají Zoo Dvůr Králové nad Labem a Zoo Jihlava.[35][36]
  • Levhart indický (Panthera pardus fusca) žije v Přední Indii od Himálaje na severu až po mys Comorin na jihu, na východ areál výskytu zasahuje až po Myanmar. Je to velká forma, okrově žlutě zbarvená s pravidelně utvářenými velkými a poměrně řídce rozmístěnými rozetami. Dvůrek rozet nebývá výrazně tmavší než okolní základní zbarvení.[37]
  • Levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya) velký poddruh s tmavším zbarvením a malými rozetami. Je ohrožený a i v jeho případě se vede chovná kniha. V ČR chová Zoo Brno, Zoo Jihlava a Zoo Ostrava.[36]
  • Levhart indočínský (Panthera pardus delacouri) žije v zemích Zadní Indie, Malajském poloostrově a v jižní Číně. Zbarvení je živě okrově oranžové se středně velkými až velkými rozetami, někdy s černými skvrnami uvnitř.[37] Na Malajském poloostrově jižně od šíje Kra jsou téměř všichni jedinci melaničtí.[38]
  • Levhart jávský (Panthera pardus melas) je malým kriticky ohroženým poddruhem z Jávy. Má krátkou narudlou srst, často se u něj vyskytuje melanismus.[37] Z evolučního hlediska je považován za značně odlišný poddruh.[31] V Česku je chován pouze v Zoo Praha.[36]
  • Levhart čínský (Panthera pardus japonensis) žije ve východní a střední Číně. Má delší srst, tmavě okrové až cihlové zbarvení a je středního až většího vzrůstu.[37] Rozety má velké, občas s černými skvrnami uvnitř. U nás v Zoo Liberec.[36]
  • Levhart mandžuský (Panthera pardus orientalis) je středně velká forma s hustou a velmi dlouhou srstí žijící Přímořském kraji Ruska. Zbarvení je světlejší s velkými rozetami.[37] Počet zvířat v přírodě nepřevyšuje několik desítek jedinců a jde tedy o jednu z nejvzácnějších šelem. Zoologické zahrady se intenzivně pokouší o jeho záchranu a množství zvířat v zajetí převyšuje jejich počet v přírodě. U nás mají velmi dobré zkušenosti s jejich chovem Zoo Praha, Zoo Olomouc a Zoo Ústí nad Labem.[36]

Regionální formy nebo předpokládané, ale již/zatím neuznávané poddruhy jsou:[22][27][37]

  • Levhart berberský (Panthera pardus panthera) je v současnosti (2016) již zřejmě vyhubená forma, která žila v oblasti pohoří Atlas v Maroku, Alžírsku a Tunisku.[39] Řazen k poddruhu levhart africký.
  • Levhart eritrejský (Panthera pardus antinorii) obývá Eritreu a Etiopii. Řazen k poddruhu levhart africký.
  • Levhart etiopský (Panthera pardus adusta) obývá pohoří v jižní Etiopii, je poměrně velký, tmavě zbarvený. Černě zbarvení jedinci se vyskytují relativně častěji. Řazen k poddruhu levhart africký.
  • Levhart jihoafrický (Panthera pardus shortridgei) je velká forma se žlutooranžovým zbarvením žijící ve státech jižní Afriky. Řazen k poddruhu levhart africký.
  • Levhart kapský (Panthera pardus melanotica) je velmi malá regionální forma žijící v provincii Kapsko. Řazen k poddruhu levhart africký.
  • Levhart konžský (Panthera pardus iturensis) obývá tropické pralesy Konga, je menšího vzrůstu, zbarvení je šedookrové až nahnědlé. Řazen k poddruhu levhart africký.
  • Levhart senegalský (Panthera pardus leopardus) je znám z pralesních oblastí západní a střední Afriky od Senegalu až po Gabon. Středně velká, nejčastěji poměrně tmavě zbarvená forma s malými skvrnami a rozetami. Řazen k poddruhu levhart africký.
  • Levhart somálský (Panthera pardus nanopardus) obývá Somálsko a část Etiopie. Malá krátkosrstá forma; základní zbarvení světlé s převažujícími šedavými tóny, rozety malé a hustě umístěné. Řazen k poddruhu levhart africký.
  • Levhart súdánský (Panthera pardus pardus) žije v Egyptě, Súdánu a dalších zemích Sahelu. Byl vybrán za nominátní poddruh levharta afrického.
  • Levhart ugandský (Panthera pardus chui) obývá střední Afriku, především Ugandu. Řazen k poddruhu levhart africký.
  • Levhart východoafrický (Panthera pardus suahelicus) je velká světle zbarvená forma ze savan východní Afriky. Zařazen k poddruhu levhart africký.
  • Levhart zanzibarský (Panthera pardus adersi) se vyskytoval na ostrově Zanzibar. Byl světleji zbarvený s malými hustě rozmístěnými rozetami a skvrnami.[40] Řazen k poddruhu levhart africký.
  • Levhart západoafrický (Panthera pardus reichenowi) obývá západní lesnaté části Afriky. Řazen k poddruhu levhart africký.
  • Levhart sinajský (Panthera pardus jarvisi) obýval oblast sinajského poloostrova a v současnosti (2016) je již vyhubený. Řazen k poddruhu levhart arabský.[41]
  • Levhart balúčistánský (Panthera pardus sindica) obývá oblast Pákistánu a Afghánistánu. Řazen k poddruhu levhart perský.
  • Levhart středoasijský (Panthera pardus tulliana) žije především v Turecku a Iráku ve velmi malých počtech. Řazen k poddruhu levhart perský.
  • Levhart středoperský (Panthera pardus datbei) obývá větší část Íránu. Řazen k poddruhu levhart perský.
  • Levhart zakavkazský (Panthera pardus ciscaucasica) je název pro levharta z oblasti Kavkazu. Řazen k poddruhu levhart perský.
  • Levhart kašmírský (Panthera pardus millardi) je domovem v pohořích Kašmíru. Je poměrně velký a světle šedoplavě zbarvený. Rozety jsou husté a velmi drobné, s malým dvůrkem. Řazen k poddruhu levhart indický.
  • Levhart nepálský nebo levhart tibetský (Panthera pardus pernigra) obývá jižní podhůří a přilehlou část Himaláje (Nepál, Indie, Tibet). Srst je delší a hustší, zbarvení matně okrově žluté, rozety velké a nepříliš husté. Řazen k poddruhu levhart indický.

Vyhynulé poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Muž drží v náručí levharta arabského. Vyniknou zde malé rozměry tohoto poddruhu levharta.
Na fotografii z 80. let 20. století (mapování levhartů v Izraeli) vyniknou malé rozměry poddruhu levhart arabský.

Levhart skvrnitý patří v rámci rodu Panthera spolu s irbisem k dvěma nejmenším druhům. Jeho tělo v sobě snoubí zdánlivě protichůdné charakteristiky a to eleganci a štíhlost a zároveň sílu a robustnost. Nohy je možno označit za středně dlouhé a silné.[44] Tlapy disponují velkými zatažitelnými drápy. Ocas je poměrně dlouhý, nicméně irbis, levhart obláčkový a levhart Diardův ho mají absolutně i relativně delší.[45]

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

Dospělí levharti váží 17–90 kilogramů, tělo od hlavy po konec ocasu měří 140–240 cm, z toho na ocas připadá 50–100 cm a výška v kohoutku bývá v rozmezí 45–82 cm.[45][46][47][48][49] Obzvláště velcí jedinci mohou na délku dosáhnout až okolo 270 cm[50] a nejdelší zaznamenaný kus měřil 292 cm.[51] Velikost velmi záleží na poddruhu respektive na regionálních formách a habitatu. Největší jsou levharti perští (až 91 kg), cejlonští (až 77 kg), některé regionální populace levharta afrického (až 96 kg) a indického (přes 70 kg). Naopak nejmenší bývají levharti arabští (18–34 kg), jávští (30–45 kg) a levharti afričtí z provincie Kapsko (20–40 kg).[33][34][35][45][52] U levhartích poddruhů platí Bergmannovo pravidlo jen zčásti, neboť například levhart mandžuský žijící v chladných oblastech dálného východu dosahuje pouze průměrné velikosti (30–50 kg).[49] Jako nejtěžší divoký leopard, jaký byl kdy zvážen, bývá obvykle uváděn 96 kg těžký jedinec z Namibie.[53][54] Nicméně samec levharta indického jménem Balaji vážil v roce 1996 v době odchytu pro zoologickou zahradu Tirupati úctyhodných 108 kg. V zajetí byl vykrmen do obezity a postupně přibral na konečných 143 kg.[55][56] Samci jsou obvykle podstatně mohutnější než samice, nejvíce patrný je tento dimorfismus na hlavě. Hmotnost samců bývá nejčastěji o 30–50 % a někdy až o 100 % vyšší než u samic.[15][46] Typická hmotnost samic stanovená na základě měření 34 jedinců z různých afrických populací a Indie oscilovala mezi 21,2 a 54 kg, u samců při počtu vzorků 47 dosahovala hmotnost 30,9 až 62,6 kg.[14]

Hlava[editovat | editovat zdroj]

Hlava samic je středně velká, spíše štíhlejší, někdy až téměř gracilní (levhart arabský). U samců je tomu naopak, hlava bývá často robustní až masivní. Podobně velcí jaguáři mívají hlavu ještě poněkud větší. Délka lebky u samců se většinou pohybuje od 180 do 260 mm a u samic od 160 do 218 mm.[23][57][51] Největší změřená lebka patřila samci perského levharta a měla maximální délku 281 mm.[58] Lebky samců mají dobře vyvinutý sagitální hřeben, který u samic většinou téměř chybí.[59] Počet zubů mají levharti stejný jako všichni zástupci čeledi Felidae, nicméně vzácně může chybět druhý horní třenový zub či první horní stolička, celkový počet tak může kolísat od 26 do 30.[60][61] Obvyklý zubní vzorec odpovídající 30 zubům je . U mléčného chrupu chybí stoličky, tudíž počet zubů je 26.[62][63] Špičáky jsou poměrně masivní s širokou základnou (zhruba polovina délky), aby byla minimalizována možnost ulomení.[15] Délka z dásně vyčuhující části horního špičáku se většinou pohybuje od 25 do 37 mm.[63] Jazyk obsahuje ostré zpětně tvarované papily, které pomáhají při oddělování masa kořisti od kosti.[15]

Srst[editovat | editovat zdroj]

Levhart ležící v podrostu je špatně viditelný, neboť jeho srst má maskovací efekt.
Maskovací efekt kresby levhartí srsti v podrostu

Základní zbarvení je žlutavé, okrové, žlutošedé, žlutooranžové, někdy až velmi tmavě oranžové či cihlové. Břicho a vnitřní část nohou jsou světlé až téměř bílé. Černá kresba má podobu od drobných okrouhlých a oválných skvrn až po tmavé rozety bez vnitřní skvrny. Skvrny se nachází na hlavě, krku, spodních částech nohou a ocase. Na hřbetě, bocích těla a stehnech se vyskytují obvykle prázdné rozety. Výjimečně u některých poddruhů (levhart čínský, levhart indočínský, levhart africký) je možno zahlédnout malé skvrnky uvnitř rozet.[64] Odstín i hustota a velikost skvrn se liší podle jednotlivých geografických poddruhů. Navíc každý jedinec má svou unikátní kresbu, která je jakýmsi levhartím otiskem prstů.[15] Zbarvení uvnitř rozet bývá obvykle tmavší než barva jejich okolí.[65]

Relativně pestré zbarvení poskytuje ve skutečnosti účinné maskování, které způsobuje tzv. somatolýzu, což je jakési rozostření či rozpuštění obrysů těla v okolním prostředí, především v travním podrostu, polopouštním, křovinatém a lesním terénu.[66] Rudyard Kipling to ve své povídce „Jak levhart získal své skvrny“ (Bajky i nebajky) popsal takto: „‘Nyní jsi krasavec’, řekl Etiopan. ‘Můžeš ležet venku na suché zemi a budeš vypadat jako hromada oblázků. Můžeš ležet na holé skále a budeš vypadat jako kus slepence. Můžeš ležet na větvi a budeš vypadat jako sluneční svit procházející skrz listy; a můžeš ležet přímo uprostřed cesty a nebudeš připomínat nic zvláštního.’[67] Délka a hustota srsti se liší podle místa výskytu a podle ročního období. V létě a v teplých regionech měří chlupy většinou 1,5 až 2,5 cm. Nejdelší a nejhustší srst mívají levharti žijící v horách a ve vyšších zeměpisných šířkách, především tedy levharti perští, amurští a indičtí z podhůří Himaláje, u nichž může délka zimní srsti dosáhnout i přes 5 cm.[68] Počet chlupů na 1 cm² se pohybuje od 2000 do 3000 (pro srovnání u irbisa je to 4000). Poměr počtu pesíkových chlupů k počtu chlupů podsady je zhruba 1:4.[66][69] Černé chlupy bývají delší a jemnější než chlupy světlé.[69]

Barevné odchylky[editovat | editovat zdroj]

Všichni nezvykle zbarvení levharti představují pouhou barevnou odchylku či formu, a nejde tudíž o samostatné poddruhy. Barevnými odchylkami může být melanismus, abundismus, erytrismus a albinismus.[70]

Melanismus[editovat | editovat zdroj]

Ležící černý levhart v trávě, jemuž jsou vidět skvrny, neboť černá barva má oranžový nádech.
Melanicky zbarvený jedinec. Na fotografii jsou stále dobře viditelné klasické skvrny a rozety, neboť melanická barva srsti má celkově oranžový nádech.

Doposud byl melanismus, neboli černé zbarvení srsti, zaznamenán u 13 z 37 druhů kočkovitých šelem. U levhartů se vyskytuje poměrně často a je u nich zřejmě způsoben mutací genu Agouti Signaling Protein.[5][71] Je autozomálně recesivní (u jaguárů naopak autozomálně dominantní), což znamená, že i dva skvrnití levharti mohou být nositeli genu melanismu po rodičích a mít černého potomka.[68][72] V některých oblastech je poměrně běžný (jižní Indie, Jáva, méně často pak rovníková Afrika), jinde černé jedince najdeme velmi vzácně nebo vůbec ne (Arabský poloostrov, Dálný východ, mimo rovníkové oblasti Afriky). Na Malajském poloostrově, jižně od šíje Kra, jsou černí levharti dominantní formou a naopak běžně zbarvení jedinci jsou zde vzácní.[38][73] Melaničtí jedinci zvaní též černí panteři se běžně kříží s ostatními příslušníky druhu.[5] V jednom vrhu se mohou vyskytovat černá i skvrnitá koťata a to i v případě, že jsou oba rodiče zbarvení různě. Z údajů ze zoologických zahrad vyplývá, že melanické samice mívají nižší počet mláďat ve vrhu.[68] Ačkoliv má srst černou barvu, jsou vždy pod určitým úhlem viditelné skvrny a rozety, což znamená, že jejich odstín černé je jiný, většinou tmavší.[71][74] Důvody melanismu se stále zkoumají. V zásadě existují dvě hlavní teorie. Buď jde o druh kamufláže, která se vyvinula adaptací na tmavší prostředí hustého pralesa, anebo o odpověď organismu na některé druhy epidemií, jimiž regionální formy levharta prošly.[71][73]

Abundismus[editovat | editovat zdroj]

Levhart kráčející v kleci: jedná se o abundickou formu s nezvyklou kresbou
Abundicky zbarvený jedinec levharta perského

Abundismus či někdy též pseudomelanismus se projevuje změnou kresby skvrn a rozet do atypických tvarů. Takto zbarvení levharti mají obvykle hustěji rozmístěné skvrny propojené často do různých větších celků a obrazců. Abundismus je vzácnější než melanismus. Jedinci, kteří jsou takto zbarvení, bývají někdy označováni jako levharti královští.[74][70]

Erytrismus, albinismus[editovat | editovat zdroj]

Kromě melanismu a abundismu se vzácně u levhartů vyskytuje erytrismus a albinismus. Erytričtí neboli červení levharti se vyznačují červenohnědou barvou srsti, což může mít dvě podoby: buď je červenohnědě zbarvená všechna srst anebo jen skvrny a rozety, přičemž barva srsti mimo rozety je pak relativně světlá. V přírodě jsou extrémně vzácní, nejčastěji se vyskytují na severovýchodě Jižní Afriky, především v regionu Lydenburg (Mpumalanga). Takto zbarveným jedincům se někdy říká růžoví panteři či jahodoví levharti.[70][75][76] Důvody tohoto zbarvení jsou zatím neznámé a stále se zkoumají.[75]

Albinismus či částečný albinismus bývá u levhartů rovněž velmi neobvyklý, ačkoliv zprávy o něm pocházejí z mnoha částí areálu jejich výskytu.[68] Na rozdíl od melanických, abundických a erytrických jedinců mají albíni nižší šanci na přežití, neboť bílá srst je činí nápadnými, což jim stěžuje lov a naopak je samotné vystavuje puškám lovců jako dobře viditelnou a žádoucí trofej.[70]

Smysly a výkony[editovat | editovat zdroj]

Levhart skvrnitý je univerzálně stavěná kočkovitá šelma se zrakem přizpůsobeným k zachycení pohybu v širokém zorném poli a vidění za šera, naopak rozlišování barev pro něj nehraje zásadní roli.[77] Jeho sluch je schopen zachytit cca pětkrát vyšší zvukovou frekvenci než lidský (až 100 kHz).[78] Čich má relativně slabší, především ve srovnání se zástupci jiných čeledí šelem.[78][79] K získání hmatových vjemů slouží především vousky na čumáku - pomáhají orientovat se ve stísněném prostoru, informují šelmu o přesné poloze kořisti či jejich zranitelných částí.[78] Levhart se umí pohybovat velmi mrštně a neslyšně, podobně jako kočky podstatně menší, než je on sám.[79] Disponuje mohutnými čelistmi a ostrými zatažitelnými drápy a dokáže dobře běhat, skákat a šplhat. Jeho síla a mrštnost mu umožňují zabíjet a odtáhnout kořist větší než je on sám. Maximální rychlost, kterou je schopen vyvinout, se pohybuje okolo 60 km/h.[7][80] Tuto rychlost však udrží jen velmi krátce, neboť podobně jako většina koček není vytrvalý běžec. Umí skočit 6,5–8 m do dálky a 3 m do výšky.[79][81][80] Síla, obratnost a anatomie těla (podélně umístěné lopatky) uzpůsobená ke šplhání mu umožňují vylézt na jakkoliv rozměrné stromy. Patří mezi těch nemnoho koček, které umějí slézat zpět hlavou dolů.[68] Dokáže vynést do korun stromů živočichy podstatně těžší, než je on sám.[82] Například jeden levhart vytáhl do rozsochy stromu ve výšce 3,5 m 91kg mládě žirafy.[83] Stejnou kořist, zřejmě vážící až 125 kg, si jiný levhart vytáhl do výšky 5,7 m.[84]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Oranžovou byrvou vytvořená malba levharta na stěně jeskyně. Levhart stojí naproti malované hyeně, která je podstatně větší.
Cca 32 000 let stará malba levharta (vpravo) a hyeny z Chauvetovy jeskyně ve Francii

Levhart měl původně obrovský areál rozšíření, největší ze všech kočkovitých šelem.[85] Zabíral téměř 35 mil. km².[39] Ačkoliv mezi koncem 19. a začátkem 21. století došlo k jeho výraznému zmenšení a fragmentaci, stále jde z hlediska celkové plochy o největší areál mezi všemi kočkami,[23] ačkoliv může být v blízké době předstižen pumou.[86] Území, na němž je potvrzený výskyt k roku 2015, má rozlohu 8,5 mil. km², což je pouhých 25 % původní rozlohy. Na dalších cca 4,2 mil. km² je jeho výskyt nejistý (buď je zde zřejmě vyhynulý nebo pravděpodobně přítomný). Za posledních cca 100 let (začátek 20. až začátek 21. století) zmizel levhart z asi 21,9 mil. km².[8][39]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

Ve středním pleistocénu (před cca 1 mil. let) žili levharti kromě Afriky a Asie i v Evropě (zde v podobě subspecií Panthera pardus begoueni, Panthera pardus sickenbergi, Panthera pardus antiqua a později Panthera pardus spelaea[42]).[22][85] Jejich výskyt lze potvrdit z mnoha různých, především jeskynních, nalezišť.[9][87] Ještě v pozdním pleistocénu (před cca 100 000 až 24 000 lety) byla tato šelma spolu s dalšími kočkami poměrně hojnou součástí evropské fauny.[88] V průběhu poslední doby ledové z větší části Evropy mizí a to zřejmě o několik tisíc let dříve, než další druhy pleistocénní fauny (např. mamuti, lvi jeskynní, nosorožci srstnatí, medvědi jeskynní). Je však možné, že na území dnešního Španělska, Řecka a Ukrajiny přežívaly lokální populace levhartů i v holocénu, na některých místech asi až do 1. století n. l.[88][89] Nejvýchodnější cíp Evropy v podobě podhůří Kavkazu levharti (poddruhu Panthera pardus saxicolor) obývali ještě ve 20. století, ale v tomto případě nešlo o pozůstatek evropské, nýbrž výběžek asijské populace.[90]

Afrika[editovat | editovat zdroj]

Stojící levhart natočený levým bokem s kresbou podobající se jaguáří kresbě - tedy s většími skvrnami někdy vyplněnými tečkou
Levhart z afrického Tsava (Keňa). Tento se kresbou podobá jaguárovi, což ukazuje i jedna rozeta vyplněná skvrnou.

V Africe žije pouze jediný poddruh a to levhart africký (P. p. pardus). Až do začátku 20. století obýval levhart podstatnou část Afriky. Nevyskytoval se pouze na Sahaře (kromě malých ostrůvků) a v některých rozlohou marginálních oblastech (např. na vrcholech nejvyšších pohoří).[39] Z 97 % území Severní Afriky, kde dříve žili, levharti zmizeli. Jejich poslední nepatrné zbytky přežívají v Egyptě a možná i v pohoří Ahaggar v Alžírsku. Populace v Maroku velmi pravděpodobně již neexistuje, ale s jistotou to potvrdit ještě nelze.[8][39] V Západní Africe došlo k masivní fragmentaci areálu, většinou kvůli změně životního prostředí. Levharti zde stále žijí v Senegalu, Guinei, Libérii, Pobřeží Slonoviny, Burkině Faso, Ghaně, Beninu, Nigeru a Nigérii. Jejich výskyt je často omezen na nemnohé národní parky.[8][39] Ve Střední Africe lze levharty nalézt v Demokratické republice Kongo, v Kamerunu, Gabonu, Republice Kongo, Středoafrické republice, Čadu a v Jižním Súdánu. Zvláště v Dem. rep. Kongo došlo k rozkouskování areálu kvůli lidským aktivitám. Jádrovými oblastmi jsou poměrně velká a kompaktní území výskytu v Republice Kongo a Gabonu, respektive ve Středoafrické republice.[8][39] Etiopie, Keňa a Tanzánie jsou z hlediska výskytu levharta nejdůležitějšími státy Východní Afriky. Dále žije v severní Ugandě a v malých částech Somálska a Eritrey. Z Džibutska a Súdánu tato šelma buď zmizela nebo je zde velmi vzácná, v Zanzibaru se od konce 90. let 20. století rovněž nevyskytuje.[8][39][91] Jižní Afrika je oblastí s nejpočetnějšími a nejzdravějšími populacemi levharta, a tak je někdy považována za jakousi pevnost pro celý druh.[8] Levharti žijí v Angole, Namibii, Botswaně, Zambii, Zimbabwe a Mosambiku. Jihoafrická republika přišla v minulosti prakticky o veškerou centrální populaci a v současnosti se zde levharti vyskytují jen podél hranic, v údolí velkých řek a v některých pobřežních a horských územích.[8][39][92]

Asie[editovat | editovat zdroj]

V Asii žili levharti od břehů Rudého, Středozemního a Černého moře přes celou jihozápadní, jižní a jihovýchodní Asii, dále přes Čínu až po Koreu a oblasti východního Ruska. Kromě toho obývali i řadu ostrovů, především Jávu, Srí Lanku a další. Toto rozšíření je sice v zásadě platné i začátkem 21. století, ale areál byl výrazně fragmentován. V jihozápadní Asii žije poddruh levhart arabský (P. p. nimr), jehož baštou je Omán. V ostatních státech Arabského poloostrova (Jemen, Saúdská Arábie, možná SAE) se nacházejí jen velmi malé populace, v Izraeli přežívá několik málo kusů.[8][39] Poddruh levhart perský (P. p. saxicolor) má populačně nejsilnější základnu v Íránu, zatímco v Turecku, Iráku, Ázerbájdžánu, Arménii, Rusku, Gruzii, Turkmenistánu a Afghánistánu žijí jen malé roztříštěné populace. Výskyt v Uzbekistánu je nejistý. Pákistán se rozkládá na styku dvou poddruhů (l. perský a l. indický) a levhart zde žije v poměrně hojných počtech, ačkoliv i odtud z mnoha míst vymizel.[8][39] V Indii, Nepálu, Bhútánu, Bangladéši, Myanmaru a v malém množství i v jihozápadní Číně žijící levhart indický (P. p. fusca) je relativně početný, přičemž hlavní oblastí výskytu je podhůří Himaláje. Na Srí Lance se vyskytuje poddruh levhart cejlonský (P. p. kotyia).[8][39] V Myanmaru a státech Indočíny žijící poddruh levhart indočínský (P. p. dalacouri) byl donedávna považován za poměrně hojný, ale nejnovější výzkumy a data ukazují opak.[93] Stále relativně početné populace je možno nalézt v Malajsii a Thajsku, malé množství jedinců žije v Myanmaru, Kambodži a jižní Číně, z Laosu a Vietnamu šelma zřejmě vymizela.[8][39] Na Jávě žije kriticky ohrožený levhart jávský (P. p. melas). Pro mnohé vědce je záhadou, proč levhart nežije a v minulosti zřejmě ani nežil na Sumatře, ačkoliv je tento ostrov blíž kontinentální Asii než Jáva.[94][95] Někteří se domnívají, že na Sumatře a potažmo Bali se vyskytovat musel, jen k tomu zatím chybějí důkazy.[96] V minulosti žil i na Kangeanských ostrovech východně od Jávy. Předpokládá se, že sem byl zavlečen lidmi jako potenciální lovná zvěř.[97] Pouze v Číně se vyskytuje poddruh levhart čínský (P. p. japonensis), jehož celkový areal je těžko odhadnutelný. Nejvýchodněji žijící levhart mandžuský (P. p. orientalis) obývá v nepatrných počtech malé části východního Ruska a Číny a zřejmě zasahuje i na území KLDR.[8][39]

Populace[editovat | editovat zdroj]

Celková divoká populace levharta skvrnitého zřejmě dosahuje několika set tisíc jedinců, skutečně spolehlivá data pro přesné vyčíslení ale neexistují.[8] Existuje jen minimum údajů k africké populaci, která čítá mnoho desítek až několik stovek tisíc jedinců a tvoří tak většinu všech levhartů. V 80. letech 20. století sice byla celková subsaharská populace odhadnuta na cca 714 000 kusů (rozptyl 598 000 až 854 000), ale tento údaj byl záhy silně kritizován jako nadhodnocený a rozhodně nepřesný, vytvořený na základě neúplných údajů a neberoucí v úvahu množství faktorů, jako například úmrtnost na základě lidských aktivit.[98][99] Většina vědců se shodla, že skutečné číslo bude méně než poloviční.[99] Problém je, že chybějí spolehlivé údaje z mnoha zemí výskytu. V Gabonu byla v roce 1988 odhadnuta levhartí populace na 38 463, ale pozdější podrobný průzkum ukázal, že v národních parcích jich žije asi 2358 a výskyt mimo parky je poměrně malý.[100][101] K dispozici je i poměrně nedávný odhad počtu levhartů v Jihoafrické republice, kde jich v roce 2008 žilo okolo 4250.[102] K několika asijským poddruhům existují celkem přesné údaje. Počet levhartů mandžuských dosahuje asi 60–80 dospělých jedinců,[8][103] levhartů čínských 174–348,[104] levhartů jávských méně než 250[8] (i když optimistický odhad hovoří o 681 kusech[105]), levhartů cejlonských 700–950,[8] levhartů perských 800–1000[8] a levhartů arabských méně než 250.[8][106] Indie dlouho neuváděla žádné relevantní údaje k početnosti své levhartí populace, ale v roce 2015 byla shromážděna a publikována data, která hovoří o 12 000–14 000 jedincích.[107] Počty levhartů indických v ostatních státech nejsou známy, předpokládá se jen, že v Číně žije maximálně 20 jedinců.[104] Populace levharta indočínského se dočkala svého vyhodnocení v roce 2016. Potvrdil se rapidní pokles jak území výskytu (6,2 % z historického) tak počtu jedinců – ve volné přírodě jich žije jen 973–2503.[93]

V zajetí[editovat | editovat zdroj]

V počátcích chovu levhartů nebyla řešena příslušnost k jednotlivým poddruhům, takže docházelo k nekontrolované hybridizaci. S tímto problémem se i na začátku 21. století potýkají téměř všechny populace levhartů v zoologických zahradách.[108] Celkové množství těchto šelem žijících v zajetí není známo, nicméně existují orientační údaje k několika poddruhům. Počet chovaných levhartů arabských dosahuje přibližně 70 kusů,[109] levhartů perských něco přes 100,[110] levhartů cejlonských 60 až 70,[111] levhartů jávských několik desítek[112] a levhartů mandžuských okolo 200.[113] Levharti afričtí, indičtí, indočínští a čínští jsou chováni především v zemích svého původu, avšak jakékoliv přesnější informace o jejich celkových početních stavech chybějí.[114] Víme ale například, že roku 2008 žilo v indických zoo 395 jedinců levharta indického.[115]

Biotop[editovat | editovat zdroj]

Levhart v přírodě (video)

Z velkého rozsahu rozšíření je zřejmé, že levharti dokáží žít v mnoha typech přírodního prostředí. Nežijí pouze ve velmi suchých rozsáhlých pouštních oblastech, vysokohorských biotopech (v tropické Africe nad cca 4600 m n. m., v Himaláji nad cca 5200 m n. m.[8] a v západní Asii nad cca 3500 m n. m.[116]) a samozřejmě mimo zeměpisnou šířku svého rozšíření, tedy například v v tundrách a polárních územích. Hlavními faktory, které určují jejich výskyt, jsou dostatek kořisti, alespoň minimální množství vody a možnosti úkrytu.[85] Jelikož levhartům stačí pít v průměru zhruba jednou za tři dny[117] a výjimečně vydrží až deset dní,[85] dokáží se dlouhodobě pohybovat i v aridním klimatu, například v poušti Kalahari či při okrajích Arabského poloostrova. Rovněž tak se umí vyrovnat s tuhými zimami střední Asie či Dálného východu. Nevadí jim křovino-lesnatý biotop subtropů, velmi dobře se adaptovali na téměř bezlesý skalnatý terén (Kavkaz).[118] Pokud levharti nějaké prostředí přeci jen preferují, tak jsou to oblasti, kde se vyskytují stromy – ať už poměrně řídký porost akácií v savanách či husté lesy tropických oblastí Afriky a jižní Asie. Existují ještě dva faktory, jenž limitují jejich habitat – konkurence jiných velkých šelem, především tygrů a lvů, a přítomnost člověka. Ačkoliv se lidem většinou spíše vyhýbají, dokáží mnozí jedinci nepozorovaně koexistovat v jejich těsné blízkosti. Například v roce 1990 byli nalezeni tři levharti žijící ve staré parní lokomotivě na nádraží v Kampale (Uganda). Rovněž byla zjištěna přítomnost několika levhartů v Nairobi.[85] V indických městech je výskyt těchto šelem spíše pravidlem než výjimkou.[119][120]

Ekologie a biologie[editovat | editovat zdroj]

Chování, teritorialita[editovat | editovat zdroj]

Levhart je skrytě žijící samotářská šelma. Pokud je spatřen ve skupině, jde vždy o samici s mláďaty nebo pár během rozmnožování.[121] Obecně se předpokládalo, že je to převážně noční tvor, což v určitých oblastech, především tam, kde byl loven a obtěžován lidmi, platí.[122][123] Nejde však o pravidlo, neboť z mnoha jiných studií vyplývá, že tato kočkovitá šelma dokáže být aktivní za soumraku či svítání nebo kdykoliv během dne.[122][124][125][126] Ve velmi teplých regionech (během léta) se nicméně vyhýbá jakékoliv námaze v období kolem poledne, resp. brzy odpoledne.[127] Vodu nijak nevyhledává (na rozdíl od tygrů nebo jaguárů) a pokud to jde, využívá k jejímu překročení kameny, mosty či mělké brody, ale v případě nutnosti je schopen přeplavat i větší řeky.[79][128] Levhart velmi často odpočívá, nejlépe na místech, kde může zároveň sledovat své okolí. Jde tedy především o větší stromy, skály, návrší, kopečky. Jako úkryt a útočiště mu slouží i různé jeskyně, hustý podrost a členité skály. Někdy využívá i doupata zvířat, jenž zabil či kteří místo opustili, například dikobrazí.[129][130]

Levhart leží na velké větvi stromu a odpočívá.
Levhart odpočívající na stromě

Velikost teritoria levhartů záleží na pohlaví a biotopu. Samci mají obvykle větší teritorium, které zahrnuje území několika samic.[121] Obecně platí úměra, že čím méně kořisti, tím větší teritorium šelma má. V oblastech bohatých na kořist (NP Čitvan, NP Tsavo, NP Serengeti, Krugerův NP, Huai Kha Kaeng NP v Thajsku aj.) žijí samice na území o rozloze přibližně 6–18 km², kdežto samci 17–76 km². V Botswaně tato čísla mírně vzrůstají na 33 km² u samic a 40 až 69 km² u samců. V aridních oblastech a dalších místech chudších na kořist se plocha postupně zvětšuje. V izraelských pouštích žijí samice průměrně na 84 km² a samci na 137 km². Na dálném východě jde u samců až o 280 km². V severovýchodní Namibii měří teritoria samců průměrně 451 km² (od 210 po 1164 km²), samic mezi 183 a 194 km².[121][131][132] Legendární lidožrout z Rudraprayagu operoval na území o rozloze 1285 km², což byl i jeden z důvodů, proč se ho dlouho nedařilo zastavit.[130] Největší zjištěné teritorium vlastní samci v poušti Kalahari, průměrně jde o 2182 km².[132] Své území si jednotliví jedinci postupně procházejí, v průměru jim to trvá 7–10 dní.[133] Jde však jen o orientační údaj: někdy se zdrží na jednom místě několik dní, jindy projdou celé teritorium za jednu noc.[121] Například v Namibii ujdou průměrně 9,8 km denně (rozsah 0,8–17,8 km).[131] Ke značení teritoria používá levhart několik metod – postřik nápadných míst směsí moči a sekretu z anální žlázy, drásání kůry stromů drápy, hrabání země a méně často pak pokládání exkrementů.[15][130][134][135]

Komunikace[editovat | editovat zdroj]

Detail levharta s otevřenou tlamou a vyceněnými zuby
Výhrůžné gesto
Pohled na samici levharta zezadu. Jde dobře vidět bílá spodní část konce ocasu.
Matka komunikuje se svými mláďaty i pomocí bílé spodní části konce ocasu.

Levharti komunikuji pomocí pachů, zvuků a vizuálně. Pachy produkuje moč, anální žláza a výkaly. Výhodou čichové stopy je její dlouhá výdrž a možnost rozeznat jí bez ohledu na viditelnost. Pro člověka je levhartí pach zachytitelný asi v 30 m².[15] Levharti se rádi válejí ve vlastní moči a v moči přímorožce jihoafrického. Důvodem prvního chování je zřejmě lepší šíření vlastních chemických signálů, důvod druhého je neznámý.[15][136]

Ačkoliv bývá většinou tichá, v případě potřeby vydává tato šelma různorodé zvuky: řev, zvuk připomínající štěkání, ale nejběžnější vokalizace zní jako řezání dřeva.[15][137] Řvaní, které je podobné tygřímu (nicméně podstatně slabší), může levhart vydávat kdykoliv během dne, avšak častější je přeci jen za soumraku či svítání. Jedná se o důležitý teritoriální signál. Každý levhart má svůj specifický hlasový projev, podle něhož je rozeznatelný. Kromě toho dokáží levharti funět (přátelské setkání), vrnět, prskat, syčet, vrčet a mňoukat.[44][137][138][139] Mláďata umějí naříkat nízkým hlasem, především když jsou hladová nebo nespokojená.[137] Vizuální komunikace spočívající v mimice tváře, cenění zubů, měnění pozice uší a pohybování ocasem nebývá u levhartů tak častá, neboť jde o zvířata samotářská, která se málokdy potkávají. Mnohdy takto „hovoří“ samice s mládětem.[140][141]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Levhart je masožravec a predátor. Je uzpůsoben k aktivnímu lapání kořisti – má silné čelisti, ostré zatažitelné drápy, vynikající smysly, svalnaté a pružné tělo a poměrně účinné maskování. Je to potravní oportunista, který loví velkou škálu živočichů. Bylo zaznamenáno, že jen afričtí levharti mají na jídelníčku nejméně 92 druhů zvířat.[142] Pokud se k tomu přidá asijská populace, vzroste tento počet na vysoko přes sto druhů. Nejnovější studie zjistila, že levharti výrazně upřednostňují zvířata ve váhovém rozsahu 10–40 kg, přičemž nejčastější hmotnost jejich kořisti je 23–25 kg.[143]

Levhart je zakouslý do krku antilopy lesoň, která se nachází pod ním.
Levhart rdousící lesoně (Krugerův NP)

Podle tohoto široce pojatého srovnávacího výzkumu jsou nejběžnější kořistí levhartů v Africe různí kopytníci, především impala (Aepyceros melampus), chochlatka křovinná (Sylvicapra grimmia), antilopa travní (Raphicerus campestris), lesoň (Tragelaphus scriptus), prase bradavičnaté (Phacochoerus sp.), pakůň žíhaný (Connochaetes taurinus), gazela Thomsonova (Gazella thomsonii) a kančil vodní (Hyemoschus aquaticus). V Asii je to jelen čital neboli axis indický (Axis axis), sambar (Rusa sp.) a muntžak (Muntiacus sp.).[143] Kromě toho levhart podle oblasti výskytu loví následující zvířata: různé druhy hlodavců od myší a hrabošů po krysy, zajícovce, místní druhy prasat, srnců a jelenů, damany, divoké ovce a kozy a dikobraze. Z ptáků jde nejčastěji o holuby, perličky, koroptve, pávy, bažanty, někdy dokonce i pštrosy, supy a tučňáky[144]. Díky své schopnosti velmi dobře šplhat je levhart zřejmě největším přirozeným nepřítelem primátů[145] – napadá především hulmany, makaky, guerézy, kočkodany, mangabeje, šimpanze, bonoby, paviány. Útočí i na menší šelmy jako jsou promyky, cibetky, ženetky a jezevci. Občas si troufne i na medojeda nebo geparda. Výjimečně zaútočí i na mladého medvěda ušatého (Ursus thibetanus). V obzvláštní oblibě má psovité šelmy – napadá šakaly, lišky, dhouly, psíky mývalovité a další. Za kořist mu mnohdy padnou i různí plazi, například varani.[133][143][146][147][148] Jednotlivci se mohou specializovat na různé druhy zvířat v závislosti na jejich dostupnosti nebo na jiných faktorech, například pohlaví a stáří kořisti či samotného lovce.[149] Jsou tak známy případy levhartů, kteří výrazně preferovali dikobraze, nebo které „bavilo“ lovit veverky.[146][150] Jeden levhart z Ngorongoro zabil a snědl během 21 dnů 11 šakalů.[146] Z větších živočichů dokáže zabít mladé buvoly, žirafy, velbloudy a velké druhy antilop. Výjimečně napadne i takové zvíře jako je gorila.[128] V jihovýchodní Asii bývá jeho pravidelnou kořistí banteng, často vážící okolo 500 kg.[151] Nejtěžší zaznamenaný úlovek byla 900 kg těžká antilopa Derbyho (Taurotragus derbianus).[149] Během několika let může na stejném místě populace levharta změnit druh preferované kořisti. Například v čínské provincii Sečuán byl podle dlouhodobého výzkumu publikovaného roku 1993 hlavní kořistí nejprve muntžak chocholatý (Elaphodus cephalophus), ale postupně se levharti přeorientovali na hlodouna čínského (Rhizomys sinense).[152] V oblastech, kde žijí blízko lidských sídel, napadají často domácí zvířata od koček a psů, přes drůbež, ovce, kozy až po skot a vodní buvoly.[146][153] Psy domácí, záhadně v nocí mizící z rančů a vesnic, má v mnoha případech na svědomí levhart.[146] Podle průzkumu z let 2007 až 2009 provedeného v oblasti západní Maháráštry (Indie) tvoří psi 39 % zdejší levhartí kořisti.[153] V nouzi nepohrdnou ani hmyzem, rybami a obojživelníky.[8][48] Stravu si někdy doplňují rostlinným materiálem a občas i ovocem a zeleninou (například vodními melouny či okurkami). V suchých oblastech pouště Kalahari takto levharti získávají určitou část tekutin.[117] Občas dochází ke kanibalismu, obvykle ve formě infanticidy.[154][155][156] Pokud se v loveckém okrsku levharta nevyskytují větší konkurenti, průměrná hmotnost kořisti bývá obvykle vyšší než v opačném případě.[8] Samice loví častěji a menší zvířata než samci.[45]

Konzumace kořisti[editovat | editovat zdroj]

Když může, ke kořisti se levhart vrací, dokud ji nezkonzumuje celou. Z větších živočichů zanechá mnohdy jen bachor, rohy, kosti a kopyta. Nevadí mu, když je maso již hnijící a plné červů. Jím neulovené mršiny pojídá rovněž.[157] Zvíře konzumuje v naprosté většině již mrtvé, ale jsou zaznamenány případy, kdy například prase bradavičnaté požíral zaživa.[158] Obvyklá denní dávka potravy se pohybuje od 1 po více než 11 kg, maximálně je schopen za 24 hodin sníst asi 1/4 své váhy. Pokud je potřeba, dokáže dlouhé dny hladovět. Frekvence lovu závisí na velikosti naposledy zabité kořisti, dále na tom, zda jde o samici s mláďaty (častější lov), na množství zvířat a také na tom, jestli se mu podaří uchránit mršinu před konkurenty a mrchožrouty.[159] Ukrývání kořisti patří mezi častý postup po úspěšném lovu. V Africe si levharti mrtvá těla zvířat vynášejí většinou do korun stromů, v Asii preferují spíše hustou vegetaci. Toto chování však závisí na přítomnosti konkurenčních šelem a mrchožroutů. Například v NP Matopos v Zimbabwe, kde nežijí šakali a hyeny, byl z 38 úlovků jen jeden vytažen na strom.[160]

Lovecká taktika a úspěšnost[editovat | editovat zdroj]

Levhart stojí ve větvích stromu a má v čelistech kus opice.
Levhart se zabitou opicí

Levharti používají několik metod, jak se zmocnit kořisti. Nejčastěji se snaží, většinou přikrčeni k zemi a využívajíce vegetace, nepozorovaně přiblížit na co nejkratší vzdálenost k vyhlédnuté oběti. Během toho se dokáží dlouhé okamžiky nehýbat, pozorujíce při tom kořist. Plížení bývají různě dlouhá, často záleží na terénu a pohybu zvířat. Například v poušti Kalahari je průměrná stopovací vzdálenost 200 metrů, ale byly zaznamenány i 3400 metrů dlouhé lovy.[161] V travnatých oblastech, kde je možnost lepšího úkrytu, je pro pozorovatele prakticky nemožné detekovat plížícího se levharta na více než 50 metrů.[162] Obecně platí, že čím je hustší vegetace, tím snadněji se dokáže dostat ke kořisti. Další metodou lovu je ležení v úkrytu a čekání, až kořist sama dorazí na co nejbližší vzdálenost. Může jít o křoví, vysokou trávu, skálu či strom. Jinou možností uplatňovanou především při lovu domácích zvířat je metoda, kdy si pro kořist aktivně přijde do ohrad, chlívků či stájí. Primáty mnohdy uchvátí tak, že předstírá výpad do korun stromů, některé opice při tom zpanikaří a seskočí na zem, kde je pak levhart snadněji chytí.[163] Útok levhart provádí z nejkratší možné vzdálenosti, ideálně jen na několik metrů.[45] Rychle vyrazí a jedním či dvěma skoky se kořisti zmocní. Málokdy ji pronásleduje na vzdálenost větší než cca 40–50 metrů, ale opět záleží na typu prostředí.[162] V otevřeném terénu Kalahari je průměrná vzdálenost běhu za kořistí 64 metrů.[161] Menší zvířata zabíjí prokousnutím šíje či hlavy, větší obvykle zardousí silným stiskem krku. Někdy oběť usmrtí i prokousnutím jejího čumáku.[15][161] Úspěšnost lovu znovu závisí na prostředí a pohybuje se od 5 % do 38,1 %.[157]

Rozmnožování, naděje na dožití[editovat | editovat zdroj]

Páření[editovat | editovat zdroj]

Páření levhartů probíhá u afrických a asijských populací různě. V Africe k němu může docházet prakticky celoročně, v Asii nejčastěji v zimních měsících.[132] Samice dávají samcům najevo připravenost se pářit svým pachem. Estrus trvá obvykle 5–13 dní. Pokud nedojde k zabřeznutí, další říje následuje po 20–55 dnech.[132][164][165] Když samec najde partnerku, dojde k seznamovacím rituálům, které se projevují většinou vrčením a mírnou agresí. Pokud se obě zvířata již znají, samice se před samcem prochází, válí, otírá se o něj, šíří svůj pach a při tom sténá či vrčí.[165] Pak se přikrčí k zemi a samec na ní vleze seshora zezadu. Kopulace trvá okolo 3 vteřin. Během ejakulace kouše samec samici do krku, poté se samice obvykle otočí a samec odskočí. Intervaly mezi jednotlivými kopulacemi bývají 2–17 minut.[166] Spojení bývají doprovázena hlasitým vrčením a jsou velmi častá, jeden pár jich měl 60 během 9 hodin a z jiných pozorování byla vypočtena frekvence 100 za den.[164][166] Odlišné údaje přinesla studie levhartů indických z roku 2016 provedená na 38 jedincích (20 samců, 18 samic). Podle ní trvala průměrná kopulace 40 vteřin a intervaly mezi jednotlivými spojeními byly 1–181 minut.[165] Doba, po kterou je dvojice spolu, bývá velmi krátká. Obvykle to jsou jeden nebo dva, výjimečně až čtyři dny.[164] Samcova role pářením končí a na výchově mláďat se nijak nepodílí.

Březost a péče o mláďata[editovat | editovat zdroj]

Doba březosti se pohybuje od 88 do 112 dnů, nejčastěji je to 96 dnů.[132][164] Samice si mezitím najdou bezpečné doupě umístěné často v husté vegetaci, ve skalách, jeskyních, dutinách stromů či zemních norách.[164] Počet mláďat kolísá od jednoho do šesti, nejčastější počet jsou dvě. Vrhy s pěti nebo šesti mláďaty jsou vzácné, což je dané i tím, že samice má čtyři struky.[132] Melanické levhartice mají nižší průměrný počet mláďat (1,7) než normálně zbarvené (2,07).[164][167] Poměr pohlaví hovoří ve prospěch samic, údaje oscilují od 1,19:1 až k 1,7:1.[132][168][169] Mláďata se rodí slepá, měří 36 až 48 cm a váží od 280 (430) do 1000 g.[132][164] Prvních několik dní věnuje matka koťatům plnou péči a zprvu ani neloví. Vidět začínají po čtyřech až devíti dnech, matka je mezitím začne opouštět a vydává se na lov. Prvních několik měsíců je pro přežití mláďat klíčových, důležitá je především nedostupnost doupěte pro predátory (počítaje v to jiné levharty). Aby minimalizovala hrozbu, přesouvá samice mláďata do jiných doupat, nejde však o pravidlo. Frekvence přesunů je různá – obvykle jednou za 2 až 5 dní.[170] V některých oblastech (Izrael, Namibie) se samice vydávají na dlouhotrvající lovy a mláďata nechávají bez dozoru někdy až sedm dní. Maso začínají koťata jíst při hmotnosti 3 až 4 kg, kojení probíhá do doby, kdy váží asi 6 kg a jsou zhruba 4 měsíce stará.[170] Mláďata si své lovecké schopnosti trénují hrami a pronásledováním malých živočichů, jako jsou kobylky, motýli, ještěrky a ptáci. Sama lovit začínají zhruba ve věku 7 až 8 měsíců, kdy už mají rovněž trvalé zuby.[170] Levhartice nevěnují výcviku svých mláďat v umění lovu takovou péči jako například tygřice nebo lvice, důvodem je vyšší procento malé kořisti, jejíž chytání nevyžaduje tolik naučených schopností, ale většinou postačí instinkt.[170] Úmrtnost mladých jedinců během prvního roku života bývá 40–50 %.[164]

Dospělost[editovat | editovat zdroj]

Ve stáří 12 až 18 měsíců se mladí levharti stávají potravně nezávislí na matce, ale stále většinou žijí v její blízkosti. Skutečné nezávislosti v podobě hledání a zakládání vlastního teritoria dosahují ve věku 14 až 36 měsíců. Mladé samice obvykle zůstávají s matkou déle a teritorium si zakládají v její blízkosti.[170][171] Během hledání nového území mají levharti stále velkou úmrtnost, jíž mají na svědomí kromě velkých šelem a lidí i jedinci vlastního druhu - dospělí samci mnohdy zabíjejí mladé samce hledající teritorium. Když byli v Nepálu opatřeni tři 13 měsíců staří jedinci sledovacími zařízeními, zjistilo se, že jen jeden přežil dostatečně dlouhou dobu na to, aby se začal rozmnožovat.[172] První páření absolvují ve věku 24 až 52 měsíců, u samic je to většinou později než u samců.[172] Interval mezi jednotlivými vrhy bývá cca 15 až 29 měsíců. Samice jsou plodné do věku přibližně 13 let, samci mohou mít mláďata i později (nejstarší zaznamenaný otec měl 21 let).[44][172] Naděje na dožití bývá různá a závisí na mnoha faktorech. Existuje sice několik odhadů roční úmrtnosti dospělých zvířat (18 % až 25 %), ale jde jen o orientační čísla.[45] V divočině žijící jedinci umírají většinou do 12 let, v zajetí se mohou dostat i přes 20. Nejstarší známý divoký levhart měl 17 let, nejstarší jedinec v zajetí dosáhl věku 27 let.[44]

Hybridizace[editovat | editovat zdroj]

Čtyři vycpané exempláře leoponů – kříženců levharta a lva – stojí v místnosti muzea.
Skupina muzejních leoponů.

Levharti se mohou křížit se lvy, tygry, pumami a jaguáry.[173] Ve většině případů bývá pár složen z levhartice a samce jiné kočky, opačné případy jsou podstatně vzácnější. Kříženec jaguára s levharticí se nazývá „jagulep“ nebo „jaguleop“, levharta se lvicí „leopon“ nebo „lepon“, lva s levharticí „liard“ či „lipard“, tygra s levharticí „tigard“ a pumy s levharticí „pumapard“. Všechna tato zvířata byla zkřížena v umělém odchovu. Samci jsou téměř vždy neplodní, některé samice mohou mít další potomky.[174][175] Podle tradičních indických vyprávění dochází občas v přírodě k páření mezi velkými levhartími samci a tygřicemi. Jejich potomci se nazývají „dogla“. Britský lovec F. C. Hicks ve svém díle Forty Years Among The Wild Animals Of India (1910) popsal možného hybrida doglu takto: „Když jsem si prosekával cestu, vynořila se z trávy skvrnitá hlava nezvykle velkého pantera následována nezaměnitelnými pruhovanými rameny a tělem tygra, ačkoliv to vypadalo trochu jako špinavé, jako by se vyválelo v popelu. Podařilo se mi toto neobyčejné stvoření skolit jednou ranou do krku. Když jsem ho prozkoumal, zjistil jsem, že jde o velmi starého hybridního samce se zuby a drápy značně opotřebovanými. Jeho hlava a ocas byly čistě panteří, ale jeho tělo, ramena a krk tygří...“[176]

Konkurenti a nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Tygři, lvi a jiné kočky[editovat | editovat zdroj]

Levharti mají mnoho přirozených nepřátel a konkurentů, s nimiž se musejí potýkat. V Asii jsou to především tygři. Ti jsou při jakémkoli případném střetu tváří v tvář vždy potenciálními vítězi a levharti se podle toho chovají. Pokud má tygr tu možnost, obvykle levharta usmrtí.[177] Jelikož je jejich denní aktivita podobná, snaží se levharti vyhýbat tygrům prostorově a pohybují se často při okrajích jejich teritorií či v místech, kde citlivější tygry ruší přítomnost lidí.[123][178] Obecná poučka hovořící o tom, že tam, kde žije hodně tygrů, lze levhartů nalézt jen málo, do značné míry sice platí, ale záleží také na množství vhodné kořisti. Levharti loví většinou podstatně menší zvířata (průměr cca 25 kg vůči 97 kg u tygrů) a zabíjejí větší počet druhů než tygři.[179] V Národním parku Rajaji (Indie) došlo začátkem 21. století k reintrodukci tygrů do prostředí, kde byli levharti dominantním predátorem. Po několika letech se výrazně snížil počet levhartů (hustota klesla z 9,76 na 2,07 na 100 km²) a zároveň se jejich kořist posunula směrem k menším a domácím zvířatům (vzrůst z 6,8 % na 31,8 %).[180] Na území, kde se obě šelmy vyskytují spolu, musejí být levharti velmi pozorní. Indický ochránce přírody Billy Arjan Singh popsal případ, kdy se vydal se svou ochočenou levharticí do lesa. Její chování bylo bezstarostné a sebevědomé až do okamžiku, kdy zaznamenala přítomnost tygřice, která asi 50 metrů před nimi přešla přes cestu. Levhartice se okamžitě doslova přitiskla k zemi, pak se odplížila a zmizela v buši. Nakonec se sice objevila, ale počínala si stále extrémně opatrně s maximální snahou se ukrýt.[146] Vztah levhartů ke lvům je podobný, navíc si ale musí dávat pozor na to, že tyto velké kočky žijí ve smečkách. Velmi častou metodou, jak si před nimi levhart zachrání život, je útěk na strom.[45][146][171] Americký přírodovědec George Schaller odhadl, že v Serengeti je asi 5 % lví spotřeby masa získáno z kořisti levhartů.[157] Pokud však má možnost, zabíjí oběma silnějším bratrancům mláďata.[146] Vztah levhartů a irbisů nebyl zatím prozkoumán. Vůči gepardovi bývá levhart obvykle dominantním druhem, občas ho i zabije a sežere.[143][181] Obě dvě kočkovité šelmy jsou navíc přímými konkurenty, neboť preferují přibližně stejnou kořist (potravní překrytí 68,7 %).[155][182] K menším kočkám se chová levhart s jasnou převahou a pronásleduje je a zabíjí, kdykoliv může.[183][184] George Schaller zaznamenal příhodu, kdy levhart vnikl do ložnice jeho kamaráda, v níž leželi dva ochočení servalové a jednoho z nich popadl a odnesl.[171]

Hyeny, psovité šelmy a jiní[editovat | editovat zdroj]

Mrtvý dhoul, zabitý levhartem, je zaklesnutý ve větvích stromu.
Dhoul (Cuon alpinus) usmrcený levhartem a vytažený na strom

Hyeny skvrnité (Crocuta crocuta) jsou dalšími šelmami, které se snaží sužovat levharty a připravovat je o kořist. Pokud si ji levhart včas neskryje, hyeny obvykle uspějí. Velcí samci levhartů a někdy i odhodlané samice se nicméně hyenám občas postaví a svou potravu si uhájí.[157] Psovité šelmy patří mezi úhlavní nepřátele, konkurenty a zároveň oblíbenou potravu levhartů. Psi hyenovití (Lycaon pictus) v Africe, dhoulové (Cuon alpinus) a vlci (Canis lupus) v Asii představují významné soupeře, kteří, pokud operují ve smečce, levharty pronásledují, zabíjejí a berou jim kořist. Na druhou stranu, podaří-li se levhartovi překvapit osamocené jedince, vítězem bývá on.[185] Nesmiřitelnými nepřáteli levhartů jsou paviáni. Pokud tlupa vedená velkými samci tuto šelmu objeví, napadá ji tak dlouho, dokud neopustí oblast nebo se neskryje na nějaké nedostupné místo. Stává se i, že je při těchto útocích levhart zabit. Paviáni nechránění tlupou bývají naopak oblíbenou, nicméně nepříliš častou kořistí levharta.[146][186][187] Velcí krokodýli nilští, mořští a bahenní jsou příležitostnými predátory levhartů.[45] Dlouhodobým konkurentem levharta je i člověk. Některé skupiny lidských pastevců a lovců pravidelně loupí jeho kořist.[137][188]

Paraziti a nemoci[editovat | editovat zdroj]

Levharti jsou hostitelé mnoha exo- a endoparazitů. Napadají je různá klíšťata, blechy a roztoči.[155] Dále jde o plicní motolice (Paragominus westermani), tasemnice (Pseudophylidea), hlístice (Spiruroidea), měchovce (Ancylostomatidae a Aelurostrongylus), střevní a jaterní kapilárie (Capillaria) a parazitární svalovky (Sarcocystis).[44] Šelmu může postihnout mnoho nemocí, například Felinní imunodeficientní virus (FIV), Felinní coronavirus (FCoV), ptačí chřipka H5N1, vzteklina nebo hepatitida.[155] Některé populace levhartů může ohrozit i psinka. Je to i z toho důvodu, že psovité šelmy patří mezi vyhledávanou kořist tohoto predátora.[93]

Toxoplazma[editovat | editovat zdroj]

Levharti jsou podobně jako jiné kočky konečnými hostiteli parazita Toxoplasma gondii. Tento organismus má zajímavou strategii, jak se do levhartího (kočičího) těla dostat. Jeho mezihostiteli bývají živočichové, které má následně kočkovitá šelma zkonzumovat. Parazit u nich snižuje rychlost reakce a pocit pudu sebezáchovy.[189][190] Nedávný výzkum na šimpanzích, jejichž jediným přirozeným predátorem je právě levhart, ukázal, že toxoplazmou nakažení primáti ztratili svou vrozenou averzi vůči levhartí moči, což v praxi znamená, že se v přírodě nevyhýbají místům s pachem predátora a zvyšují tak šance na to být uloveni.[191]

Levhart a člověk[editovat | editovat zdroj]

Levhart měl a má pro lidskou společnost silný význam, neboť jde o velkou, výraznou, rozšířenou šelmu, která může být člověku nebezpečná. Přesto se vždy nacházel ve stínu v Asii tygra a v Africe lva.[192] Pro různé kultury a etnika symbolizoval různé, často kontroverzní vlastnosti: sílu, krásu a lstivost, ale také divokost a krutost.[193] Obzvláště špatnou reputaci požívali přinejmenším do 19. století černí levharti, kteří byli považováni za zvláště divoké a krvežíznivé.[194]

Historie a kultura[editovat | editovat zdroj]

Pravěk[editovat | editovat zdroj]

První známé zobrazení této šelmy se nachází v Chauvetově jeskyni ve Francii a je z období paleolitu. Druhá nejstarší malba (v tomto případě kombinovaná s reliéfem) stará cca 8000 let pochází z tureckého Çatal Hüyük a jedná se o dva levharty natočené hlavami k sobě. Plastika byla mnohokrát přemalovávána, takže její původní vzhled byl zcela změněn. Z dalších nálezů (například soška kypré bohyně-matky sedící mezi dvěma levharty) je zjevné, že kult velkých koček v této oblasti trval několik set let.[195][196]

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Ve starověkých kulturách Středomoří a Blízkého východu hrál levhart velmi důležitou roli. Především v oblasti staré Mezopotámie často reprezentoval různá božstva. Levharti symbolizovali také příslušenství k určité elitě neboli ukázku postavení a moc, dále ochranu a někdy i plodnost.[197] Faraoni, vysocí kněží a jiní prominenti ve starém Egyptě ukazovali svůj status mimo jiné nošením vzácných levhartích kožešin (dodávaných z Núbie jako zvláštní forma tributu).[197] Z Egypta (z roku 1500 př. n. l.) pochází i první malba krotkého levharta kráčejícího na vodítku po boku člověka.[198] V egyptské mytologii tvořil levhart jednu z podob bohyně Mafdet, ochránkyně před hady a štíry.[199] Z Egypta se zachovala i první legenda o tom, jak levhart získal své skvrny: bůh Anup tak chtěl zkazit Sutechovi maskování v podobě pouštního leoparda.[200]

Ve starověkém Řecku býval leopard spojován s kultem boha Dionýsa, který často nosil jeho kůži či na něm dokonce jezdil. Šelma symbolizovala divokou až divošskou přírodu, nevázanost a smyslnost.[201] Levhart zde obvykle platil za vzor statečnosti a bojovnosti. Nicméně Aristoteles ho naopak spolu s králíkem, myší, oslem a hyenou zařadil mezi zvířata bázlivá a zbabělá. Etruskové k nim měli také zvláštní vztah – v Tarquinii se našla místnost zvaná Hrobka levhartů, na jejíž stěně jsou vyobrazeny dvě tyto šelmy představující zřejmě ochránce hodující společnosti pod nimi.[202]

Staří Římané odchytávali levharty a využívali je jako bojová zvířata pro zápasy v arénách. Buď to pro ně znamenalo rychlou smrt v souboji s gladiátory nebo mohli nějakou dobu přežít, pokud byli nasazeni k zabíjení odsouzenců. Ztráty byly mnohdy enormní. Během 100 dní trvajících her u příležitosti otevření Kolosea zahynulo asi 9000 zvířat a z toho bylo 410 leopardů. Když v 6. století končily poslední dozvuky těchto masakrů, v oblasti severní Afriky a Blízkého východu levharti již prakticky nežili.[203] K vymizení lokálních populací šelem přispívalo i to, že bohatí Římané, a po nich někteří středověcí vládci, provozovali soukromé menažerie, v nichž se mohly nacházet i tisíce různých zvířat. Například císař Octavianus Augustus vlastnil 3500 zvířat, z čehož bylo 680 lvů a 600 levhartů a gepardů.[204]

Africké kmeny[editovat | editovat zdroj]

V původních afrických kmenových společenstvech byl levhart obávaný a zároveň obdivovaný predátor, který symbolizoval moc válečníků a náčelníků, neboť je odvážný a silný a zároveň mazaný.[205] Leoparda a nikoliv lva považují mnohé kmeny za skutečného krále zvířat. Důvodem je to, že levhart je údajně chytřejší a lepší lovec a zároveň je sám hůře ulovitelný.[206] U Zuluů a u tradičních společností v Beninu nošení leopardí kůže stále označuje královskou (náčelnickou) hodnost, přičemž králům je připisováno spojení lidské a levhartí osobnosti v jednu. Jeden beninský král si vydržoval několik levhartů odchycených v divočině a předváděl je při ceremoniálech. Během slavnosti Igue pak býval jeden levhart obětován, což mělo symbolizovat obnovení královské moci.[207] Kmen Igbů z Nigérie věří, že ti nejlepší lidé se znovuzrodí jako sloni nebo levharti.[208] Značně negativní obraz požíval levhart mezi domorodci na Zanzibaru: byl považován za průvodce kouzelníků a spolu prý mohli za veškeré zlo, které místní lidi postihovalo.[40] Na některých místech střední a západní Afriky existoval do poloviny 20. století krvavý kult tzv. leopardích mužů. Říkali si Anioto, nosili levhartí kůže a byli ozbrojeni ostrými kovovými háky, jimiž ubodávali své oběti k smrti. Provozovali rituály zahrnující v sobě kanibalismus, aby získali sílu a posílili i svůj kmen.[209][210]

Žido-křesťanský pohled[editovat | editovat zdroj]

V judaismu resp. křesťanství vychází obraz leoparda především ze Starého zákona. Je zde zpodobňován jako divoký, krutý, rychlý a mrštný predátor, nebezpečný zvláště pro domácí zvířata a děti. Ve vypodobnění království Božího, symbolizujícího mír a klid, tak má levhart harmonicky polehávat společně se lvem, dítětem a telátkem.[211]

Asie[editovat | editovat zdroj]

V perském kulturním prostředí hraje levhart důležitou úlohu. Patří mezi dvanáct zvířat tradičního kalendáře a byl symbolem íránského nového roku 2010.[212] V literatuře obvykle reprezentuje nebojácnost, statečnost, ale i zuřivost, zášť, marnivost a pýchu. V dobře známém příběhu Levhart a Měsíc se leopard, který vládne Zemi, rozhodne strhnout Měsíc z nebe, a tak vyleze na nejvyšší útes, skočí, aby měsíc popadl, ale místo toho padá a umírá.[213]

V centrální Indii v pohoří Sátpurá existuje mezi některými místními domorodci víra v jakési „panterodlaky“, čili bytosti, které můžou měnit svůj zevnějšek z lidského na levhartí a naopak. Lidožravý levhart z Kahání, který v polovině 19. století zabil desítky lidí, prý patřil mezi ně.[214] Ve staré Číně byl levhart považován za vtělení boha Ťi.[214] Patřil mezi zvířata symbolizující bojové schopnosti, jejichž výšivky na úředních oděvech označovaly hodnost čínských vojenských hodnostářů.[215] Nicméně šelma nehraje zásadní roli v čínské kulturní tradici a mytologii, zvláště ve srovnání s tygrem.[216] V tradičním šaolinském bojovém umění kung-fu představoval styl levharta jeden z klasických zvířecích stylů.[217]

Lovecký levhart[editovat | editovat zdroj]

Levhart nebyl nikdy tak populární lovecké zvíře jako například gepard či karakal. Nejstarší doklad o využívání levhartů k lovu pochází ze staré Mezopotámie z Uruku, přibližně z let 2600 až 2360 př. n. l. Archeologové objevili válcové pečetidlo, kde jsou v členitém terénu vyobrazeni dva muži lovící kozy a držící na vodítku levharta. Ve staré Indii byli levharti rovněž používáni jako lovecká zvířata. Cvičení levharti lovili jinak než gepardi a karakalové – využívali svou mrštnost a šplhací schopnosti ve skalnatém a nepřehledném terénu, aby chytali divoké ovce a kozy.[218]

Heraldika[editovat | editovat zdroj]

Historický heraldický levhart byl především ve středověku zobrazován jako lev (s hřívou a bez skvrn), neboť byl považován za křížence (bastarda) lva a pardála. Do erbu si ho proto mnohdy dávali významní levobočci, například Vilém Dobyvatel. Od heraldického lva se lišil tím, že kráčel po čtyřech natočený hlavou dopředu. Tato pozice se nazývala passant guardant. Ne vždy však zvíře v této pozici představovalo levharta, někdy šlo skutečně o lva. Rozlišení je tak mnohdy možné jen na základě historie vzniku erbu.[219][220][221] V moderní heraldice je levhart již velmi dobře rozpoznatelný, neboť mívá skvrny a rozety a je bez hřívy. Ve svém znaku má levharta Benin, Demokratická republika Kongo, Gabon, Malawi, Somálsko a jako lva passant guardant například Anglie, Estonsko, Ghana, Fidži či šlechtický rod Hohenlohe.

Levhart a moderní doba[editovat | editovat zdroj]

Konžský diktátor Mobutu Sese Seko na fotografii, kde má na hlavě čapku zhotovenou z levhartí kůže.
Mobutu Sese Seko ve své typické leopardí čapce

Mnoho sportovních klubů si vybralo levharta za svůj symbol, neboť zosobňuje vlastnosti ve sportu ceněné. Jde například o atletický klub Laffayette Leopards z Eastonu v Pensylvánii, fotbalový tým AFC Leopards z Nairobi a ženský tým amerického fotbalu The Atlanta Leopards.[222] Hokejový tým NHL Florida Panthers, jenž nese název po panterovi, tedy teoreticky po levhartovi, má ve skutečnosti ve svém znaku pumu floridskou.[223] Autobus firmy Leyland a osobní vůz firmy Nissan nesly název Leopard, ale konkurence a tradice značky Jaguar znamená, že na větší prosazení v autoprůmyslu bude vždy nahlíženo jako na pokus o imitaci.[224] V roce 2007 vydal Apple operační systém Mac OS X Leopard (verze 10.5), určený pro počítače Macintosh, o dva roky později nahrazený verzí 10.6 Snow Leopard.[225] Asi nejznámější užití symbolu leoparda ve 20. století bylo v americkém černošském levicovém hnutí Černí panteři (Black Panther Party) ustaveném v roce 1966. V jejich logu se nachází černý levhart ve skoku s rozevřenými čelistmi a vytasenými drápy.[226]

Kožešiny levhartů či jejich imitace, barevné vzory a zobrazení jsou stále hojně používány v módě, dekoraci, šperkařství či tatérství.[227] Konžský diktátor Mobutu Sese Seko, který se na veřejnosti téměř vždy objevoval ve své levhartí čepici, představuje velmi známý příklad využití kožešiny této šelmy v módě.[228][229]

Leopardi patří mezi jedno ze zvířat využívaných v cirkusech, i když ne tak hojně jako tygři a lvi. Často zde živoří v nuzných podmínkách a jsou vystaveni krutému zacházení.[227]

Levharti byli již od starověku námětem pro numizmatické vzory, což přetrvalo i do moderní doby. Šelmu je možno nalézt i na známkách především afrických a západoasijských zemí. Levharti figurují v mnoha výtvarných a literárních dílech. Patrně nejznámějším knižním levhartem je černý samec Baghíra z Knih džunglí od Rudyarda Kiplinga. Známou komiksovou postavou z dílny Marvel Comics je černošský superhrdina Black Panther, jehož první příběh se objevil v roce 1966.[230]

Útoky na lidi[editovat | editovat zdroj]

Fotografie zachycuje levharta zakousnutého do hlavy nahého chlapce. Oba leží a jsou mrtví, neboť levhart byl zabit hned poté, co chlapce usmrtil.
Gunsorský lidožrout byl usmrcen zrovna v okamžiku, kdy zabil svou poslední dvacátou oběť, chlapce z vesnice Somnapur (Seoni distrikt, Indie, 21. duben 1901).

Levharti se řadí spolu se lvy a tygry k těm zástupcům velkých koček, u nichž se poměrně pravidelně vyskytují lidožraví jedinci (u jaguárů jde o velkou vzácnost, u irbisů k tomu nedochází nikdy).[231] Ačkoliv se v poměru k počtu zvířat jedná o velmi malé procento, byly v historii zaznamenány již stovky případů lidožravých levhartů. Mezi lidožrouty se nepočítají jedinci, kteří napadli člověka ve stresu či sebeobraně, ale cílení vyhledávači lidí jako kořisti.

Důvody lidožroutství[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv z archeologických nálezů víme, že naši pravěcí předkové se stávali relativně běžnou součástí leopardího jídelníčku,[232] mají tyto šelmy od narození instinktivně daný léty vzájemného soužití vyvinutý respekt z člověka a pokud to jde, setkání s ním se vyhnou anebo jeho přítomnost ignorují (například, když si zvyknou na turisty na safari). Výjimečně však dojde k událostem, které tuto šelmu navedou na dráhu lidožrouta. Důvodů je několik. V některých případech je to zranění šelmy, často způsobené člověkem samým, jež mu znemožní lovit přirozenou kořist a hladové zvíře pak někdy zjistí, že ulovit lidi je velmi snadné. Propagátorem tohoto důvodu byl především britský lovec Jim Corbett, který však vycházel především ze studia tygřích lidožroutů. Dále může jít o staré jedince neschopné zabít rychlé divoké zvíře. Občas může levhart sežrat člověka víceméně omylem (náhodné zabití) či zkonzumovat nepohřbenou lidskou mrtvolu (epidemie, válečný konflikt), jeho maso mu zachutná, a pak se na tuto kořist začne zaměřovat. To byl zřejmě i případ lidožroutů z Panaru (cholera) a Rudraprayagu (španělská chřipka). V neposlední řadě je to lidožroutství z hladu, kdy nedostatek jiné kořisti donutí levharta napadat domácí zvířata, z nichž už je pak jen krůček k útokům na lidi.[233][234][235] Nalákat levharty k útokům může i nestandardní lidské chování, například potácení se v opilosti.[236][237] Mimo všechny tyto kategorie spadají případy, kdy levharti napadli člověka z důvodu pomsty za utrpěné příkoří. Jeden takový incident, kdy transportovaný levhart napadl skrz okénko vozu strážce rezervace, který se ho předtím snažil vystrnadit z klece špičatým klackem, a poté zalezl do kabiny nákladního vozu, přičemž si nechal pootevřené okénko, zaznamenal známý britský vědec Desmond Morris.[238]

Analýza levhartích lidožroutů[editovat | editovat zdroj]

Ze studií zahrnujících velké množství vzorků tří hlavních lidožroutů (lvů, levhartů a tygrů) vyplývá, že většina levhartů (80 %), kteří požírají lidi, jsou zdraví jedinci v nejlepších letech, čímž se liší především od tygrů (38 %).[188][239] Mají nicméně výraznou pohlavní diskrepanci. Peter Turnbull-Kemp, autor knihy The Leopard (1967), zjistil, že z do té doby známých 152 lidožroutů bylo jen 9 samic.[234][240] Levhart, jenž už se vydá na dráhu lidožrouta, se často stává velmi nebezpečným, těžko polapitelným zabijákem. Operuje většinou v noci, dokáže být tichý, lstivý a svým způsobem vynalézavý (otevíraní dveří), umí měnit taktiku a je schopen působit na velkém území. Málokdy reaguje na návnady a pasti, neboť ho většinou přestane zajímat jiná kořist než lidi.[234][235] Obdivovatel indické přírody Jim Corbett uvedl, že legendární lidožrout z Rudraprayagu si v jednom případě došel pro chlapce do místnosti, kde bylo natěsnáno 40 zcela bezbranných koz, přičemž musel buď přeskákat přes jejich hřbety či se jimi doslova prodrat, aniž by jedinou z nich zabil.[241] Lidožravý levhart napadá většinou ženy a děti a podobně jako tygr může snad i on být schopen rozeznat potenciálně nebezpečného (ozbrojeného) člověka, jemuž se raději vyhne.[242] Výsledkem všech těchto faktorů je v některých případech obrovský počet obětí lidožrouta. Zaznamenaným rekordmanem byl tzv. levhart z Panaru, který začátkem 20. století v indickém distriktu Almora zabil okolo 400 lidí.[243] Levhartí lidožrouti mají ještě některá další specifika. Naprostá většina případů pochází z Indie a Nepálu a to především z doby masivní urbanizace, tedy zhruba od konce 19. do první poloviny 20. století.[244] V Africe nejsou útoky tak časté, ačkoliv i zde existuje mnoho záznamů o zvířecích zabijácích, když například v 80. letech 19. století usmrtil v Somálsku jeden levhart asi 100 lidí.[245]

I začátkem 21. století jsou případy napadení levharty především v Indii poměrně běžné, ačkoliv většinou nejde o klasické lidožrouty, ale jedná se mnohdy o útoky zvířat, která se cítila ohrožena lidskými aktivitami (například samice s mláďaty si někdy zakládají doupata v třtinových polích).[246][247][248] Následkem levhartích útoků bylo a mnohdy stále je neselektivní vybíjení všech levhartů a dalších šelem v širokém okolí.[249][250] Podstatu lidožroutů dobře vystihl Jim Corbett, když zabil levharta z Rudraprayagu: „Ležel zde jen starý levhart, který se lišil od ostatních svého druhu tím, že měl šedivý čenich a chyběly mu hmatové vousky; nejnenáviděnější a nejobávanější zvíře celé Indie, jehož jediným zločinem – nikoli však proti zákonům přírody, ale proti zákonům lidí – bylo, že prolil lidskou krev; ne proto, aby je terorizoval, ale proto, aby mohl žít.“[251]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Místnost na letišti JFK je plná částí zvířat, především kůží, z nichž některé jsou levhartí.
Zabavené zvířecí části na letišti JFK

Hlavními hrozbami pro levharta jsou lidé a jejich aktivity.[8] Ty je možno rozdělit do několika kategorií. Za prvé je to lov kvůli trofejím (především kožešinám), který byl rozšířen hlavně do 70. let 20. století, ale začátkem 21. století stále probíhá.[252] Dále je to lov kvůli obchodu s částmi levhartího těla, které jsou následně využívány v orientální medicíně.[8][253][151] Třetí hrozbou je fragmentace životního prostředí, kdy se přirozený biotop levhartů mění na zemědělskou či obydlenou krajinu, přičemž tím lidé často i odstraňují či vytěsňují přirozenou potravu této kočkovité šelmy. Nicméně v tomto ohledu je levhart přizpůsobivější než například tygr či lev a dokáže poměrně úspěšně žít i v takto pozměněném biotopu. Jeho přítomnost v kulturní krajině však následně zažehává další konflikty, neboť levharti pak začnou napadat domácí zvířata a ohrožují i samotné lidi, a ti se je proto snaží ze svého životního prostředí vystrnadit.[8][254][255]

Útoky levhartů na dobytek jsou zřejmě nejdůležitějším důvodem, proč je lidé pronásledují.[256] Například v Bhútánu zabili levharti v letech 2004 a 2005 966 domácích zvířat (pro srovnání tygři za stejnou dobu 232, irbisové jen 32).[257] Nenávist k nim ještě zvyšuje fakt, že tyto šelmy mnohdy využívají bezbrannosti domácích zvířat a zabíjejí tzv. do zásoby (surplus killing), což znamená, že najednou usmrtí větší množství zvířat než jedno. Například v Provincii Kapsko byl zaznamenán případ, kdy jeden levhart při jednom incidentu pozabíjel 51 ovcí a jehňat,[258], v Bhútánu to bylo 22 ovcí za noc.[257] Výsledkem pak bývá odveta, někdy ve formě střílení, ale častěji v podobě kladení otrávených návnad či pastí. Vůči tomuto způsobu pronásledování jsou levharti velmi zranitelní.[259][260][261] Zemědělcům v některých státech Afriky je povolováno zabíjet levharty jako hrozbu pro dobytek i retrospektivně, tedy můžou šelmu zlikvidovat, a pak teprve na úřadech získat povolení.[8] Někdy stály za pronásledováním této šelmy i iracionální důvody – na Zanzibaru byli levharti považováni za společníky kouzelníků a původce zla a byli po generace pronásledováni. Od 60. let 20. století pak museli čelit vyhlazovací vládní kampani, jíž se podařilo svůj účel naplnit a šelmu do 90. let na ostrově vyhubit.[40]

Lov[editovat | editovat zdroj]

Lovec s puškou dřepí u zabitého levharta a pózuje fotografovi.
Lovec se zabitým levhartem (Namibie)

Trofejní, obchodní a rituální lov na levharty probíhal již od dávných dob. Na Jávě byli levharti součástí obětního obřadu Rampok Macan, rozšířeném zejména v 18. a 19. století, který spočíval v zabíjení tygrů a levhartů kopiníky za účelem očištění země od zla.[262] Organizací velkých loveckých akcí zaměřených především na tygry, ale druhotně též na levharty, prosluli indičtí maharádžové. Tyto hony, v první polovině 20. století často s aktivní britskou účastí, byly pořádány až do 60. let 20. století.[263]

Lovci ze západního civilizačního okruhu se ale angažovali především v Africe. Leopard byl v té době veden jako nebezpečný škůdce a podle toho k němu bylo přistupováno. Neexistovaly žádné kvóty omezující jeho zabíjení a záleželo jen na schopnostech lovců, kolik jich usmrtí. Levhart patřil mezi Velkou pětku afrických zvířat, jejichž střílení bylo považováno za ukázku odvahy, ba téměř za hrdinství. Šlo v zásadě o sport bohatých vrstev. Účastnily se ho i známé osobnosti veřejného života jako byl Theodore Roosevelt či Ernest Hemingway.[264] Například v letech 1968 až 1969 činily v důsledku lovu ztráty subsaharské populace levhartů 30 000 kusů.[252] Až teprve v 50. a výrazněji v 60. a 70. letech 20. století se pohled na tento druh „sportu“ postupně měnil a tyto masakry začaly být kritizovány.[264] V současnosti mají mnohé africké státy nastaveny kvóty na lov levhartů, které se pohybují od 5 do 500 kusů za rok. Příjem z tohoto podnikání je nemalý a dosahuje mnoha tisíc dolarů za jednoho levharta.[265]

V Číně byl levhart v 50. letech 20. století prohlášen spolu s tygrem za „škůdce v zemědělství“ a nemilosrdně pronásledován. Ročně bylo zabíjeno 2 až 3 tisíce levhartů a i když je šelma od 80. let chráněná, její populace je značně zdecimovaná.[104][266] V mnoha částech Asie, především v Indočíně, je začátkem 21. století největší hrozbou pro levharty nelegální lov kvůli částem jejich těl následně využívaných v orientální medicíně. Levharti v ní slouží jako náhražka za tygry, kteří jsou ještě podstatně vzácnější. Pytláci ale mají zájem i o jiná zvířata, takže některé oblasti jsou doslova zamořeny různými oky a dalšími pastmi, které decimují velké množství různých druhů. Výsledkem je tzv. defaunace, neboli vymizení populace středních a velkých živočichů z daného území.[93][151] V Indii bylo v letech 1994 až 2015 podle statistik Wildlife Protection Society of India (WPSI) ročně upytlačeno v průměru 192 levhartů, nicméně sama WPSI udává, že jde jen o zlomek skutečného množství.[267]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

První kroky k ochraně levhartů započaly tím, že lidé odložili pušky a místo nich brali do přírody fotoaparáty a kamery. Stále častěji k tomu docházelo po skončení druhé světové války. Z obdivovaných lovců se postupně stávaly vysmívané figurky a odsuzovaní barbaři.[268] V roce 1961 se velkého lovu na divokou zvěř účastnil jako host maharádžy z Džajpuru i Princ Filip (ironicky nově designovaný prezident britské sekce World Wildlife Fund), což vyvolalo velké pobouření britské veřejnosti a nakonec ho donutilo pomocí malého triku z akce vycouvat.[263] V roce 1972 vydala indická vláda Wildlife Protection Act, jenž stále platí, a který kromě jiného zakazuje jakýkoliv lov levhartů. Případná problémová zvířata mají být zajištěna a přemístěna.[269][270] V USA byl veškerý obchod s levhartími trofejemi ve stejném roce rovněž zakázán, ale o deset let později byl na nátlak lovecké lobby opět obnoven pro nekomerční využití.[271]

Levhart je v současnosti (2016) veden v CITES Appendix I jako zvíře, s nímž je obchod omezen na 2560 kusů v rámci 11 zemí Afriky.[8] Jednotlivé africké země však postupně zavádějí moratorium na komerční lov, neboť se snaží o obnovení levhartí populace a začínají preferovat příjmy z turistiky, která generuje větší zisky.[8][252] V asijských zemích je levhart většinou chráněn v rámci různých rezervací a národních parků. Ty však často nejsou dostatečně velké, aby udržely genetickou diverzitu populace této šelmy.[8]

Hlavními organizacemi s globální působností, které vytvářejí projekty zabývající se monitoringem a ochranou kočkovitých šelem včetně levharta jsou IUCN/SSC Cat Specialist Group a Panthera Corporation.[272][273]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) vede levharta jako živočicha zranitelného, přičemž 6 z 9 poddruhů má status buď ohrožený nebo kriticky ohrožený (navíc není ještě vyhodnocen status levhartů indočínského a čínského, jejichž počty také nejsou velké). V roce 2016 provedl IUCN rozsáhlou reklasifikaci druhu a v současnosti probíhá totéž u jednotlivých subspecií. V nedávné době vznikly projekty na záchranu a reintrodukci levhartů perských, mandžuských a arabských.[8][274][275][276]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.2. 4. září 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-18]
  2. STEIN, Andrew B.; HAYSSEN, Virginia. Panthera pardus (Carnivora: Felidae). Mammalian Species. 2013-06-12, roč. 45, čís. 900, s. 30. (Dále jen Stein a Hayssen 2013). Dostupné online [cit. 2016-07-11]. ISSN 0076-3519. DOI:10.1644/900.1. (anglicky) 
  3. KOŘÍNEK, Milan. Profil taxonu levhart Panthera pardus [online]. BioLib, [cit. 2016-07-17]. Dostupné online. (česky) 
  4. SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago and London : The University of Chicago Press, 2002. 452 s. ISBN 0-226-77999-8. S. 319, 336. (anglicky) (Dále jen Sunquist a Sunquist 2002). 
  5. a b c EIZIRIK, Eduardo; YUHKI, Naoya; JOHNSON, Warren E.. Molecular genetics and evolution of melanism in the cat family. Current biology: CB. 2003-03-04, roč. 13, čís. 5, s. 448–453. PMID: 12620197. Dostupné online [cit. 2016-02-29]. ISSN 0960-9822. PMID 12620197. (anglicky) 
  6. SCHALLER, George B.. Serengeti: a kingdom of predators. [s.l.] : Knopf. 138 s. Dostupné online. (anglicky)  
  7. a b NOWAK, Ronald M.. Walker's Mammals of the World. Baltimore : The Johns Hopkins University Press, 1999. 926 s. Dostupné online. ISBN 9780801857898. (anglicky)  
  8. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae STEIN, Andrew B. a kol. Panthera pardus [online]. www.iucnredlist.org, 2016, [cit. 2016-02-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b GHEZZO, Elena; ROOK, Lorenzo. The remarkable Panthera pardus (Felidae, Mammalia) record from Equi (Massa, Italy): taphonomy, morphology, and paleoecology. Quaternary Science Reviews. 2015-02-15, roč. 110, s. 131–151. Dostupné online [cit. 2016-07-14]. DOI:10.1016/j.quascirev.2014.12.020. (anglicky) 
  10. HARVALÍK, Milan. Proč je levhart levhart? [online]. Český rozhlas Dvojka, 2010-06-10, [cit. 2016-07-08]. Dostupné online. (česky) 
  11. HARPER, Douglas. Online Etymology Dictionary - leopard. www.etymonline.com [online].  [cit. 2016-07-10]. Dostupné online.  (anglicky) 
  12. a b Sunquist a Sunquist 2002, s. 319.
  13. Stein a Hayssen 2013, s. 31.
  14. a b Stein a Hayssen 2013, s. 33.
  15. a b c d e f g h i j Leopard (Panthera pardus) Fact Sheet, 2014 [online]. San Diego Zoo Global, [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky) 
  16. POCOCK, Reginald I.. The Classification of existing Felidae. Magazine of Natural History. 1917, roč. 20, čís. 8, s. 329–350. Dostupné online.  
  17. a b JOHNSON, Warren E.; EIZIRIK, Eduardo; PECON-SLATTERY, Jill. The Late Miocene Radiation of Modern Felidae: A Genetic Assessment. Science. 2006-01-06, roč. 311, čís. 5757, s. 73–77. PMID: 16400146. Dostupné online [cit. 2016-07-11]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1122277. PMID 16400146. (anglicky) 
  18. a b O’BRIEN, Stephen J.; JOHNSON, Warren E.. The Evolution of Cats. Scientific American. July 2007, roč. 297, čís. 1, s. 68–75. Dostupné online. DOI:10.1038/scientificamerican0707-68. (anglicky) 
  19. a b WERDELIN, Lars a kol.. The Biology and Conservation of Wild Felids. Příprava vydání David Macdonald, Andrew Loveridge. Oxford : OUP. 792 s. Dostupné online. ISBN 9780199234455. Kapitola Phylogeny and evolution of cats (Felidae), s. 59–82. (anglicky)  
  20. a b LEI, Wei; XIAOBING, Wu; ZHU, LiXin. Mitogenomic analysis of the genus Panthera. Science China Life Sciences. 2011-10-29, roč. 54, čís. 10, s. 917–930. Dostupné online [cit. 2016-07-11]. ISSN 1674-7305. DOI:10.1007/s11427-011-4219-1. (anglicky) 
  21. a b MAZÁK, Ji H.; CHRISTIANSEN, Per; KITCHENER, Andrew C.. Oldest Known Pantherine Skull and Evolution of the Tiger. PLOS ONE. 2011-10-10, roč. 6, čís. 10. Dostupné online [cit. 2016-07-11]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0025483. PMID 22016768. (anglicky) 
  22. a b c d e f UPHYRKINA, O., a kol. Phylogenetics, genome diversity and origin of modern leopard, Panthera pardus. Molecular Ecology. 2001, roč. 10, čís. 11, s. 2617–2633. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b c Stein a Hayssen 2013, s. 34.
  24. a b LI, Gang; DAVIS, Brian W.; EIZIRIK, Eduardo, a kol. Phylogenomic evidence for ancient hybridization in the genomes of living cats (Felidae). Genome Research [online]. Roč. 26, čís. 1 [cit. 2016-09-07], s. 1–11. Dostupné online. DOI:10.1101/gr.186668.114.  (anglicky) 
  25. BOOMGAARD, Peter. Frontiers of Fear: Tigers and People in the Malay World 1600-1950. New Haven and London : Yale University Press, 2001. 306 s. S. 31. (anglicky) (Dále jen Boomgaard 2001). 
  26. MAZÁK, Vratislav. Velké kočky a gepardi. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 192 s. ISBN 07-085-80. S. 80–84. (česky) (Dále jen Mazák 1980). 
  27. a b MITHTHAPALA, Sriyanie; SEIDENSTICKER, John; O'BRIEN, Stephen J.. Phylogeographic Subspecies Recognition in Leopards (Panthera pardus): Molecular Genetic Variation. Conservation Biology. 1996-08-01, roč. 10, čís. 4, s. 1115–1132. Dostupné online [cit. 2016-07-15]. ISSN 1523-1739. DOI:10.1046/j.1523-1739.1996.10041115.x. (anglicky) 
  28. KHOROZYAN, I.G.; BARYSHNIKOV, G.F.; ABRAMOV, A.V.. Taxonomic status of the leopard, Panthera pardus (Carnivora, Felidae) in the Caucasus and adjacent areas. Russian Journal of Theriology. 2006-01-01, roč. 5, čís. 1. Dostupné online [cit. 2016-09-23]. ISSN 1682-3559. (anglicky) 
  29. GIPPOLITI, Spartaco; MEIJAARD, Erik. Taxonomic uniqueness of the Javan Leopard; an opportunity for zoos to save it. Contributions to zoology Bijdragen tot de dierkunde. 2007-01-01, roč. 76, čís. 1. Dostupné online [cit. 2016-07-13]. ISSN 1383-4517. (anglicky) 
  30. MEIJAARD, Erik. Biogeographic History of the Javan Leopard Panthera pardus Based on a Craniometric Analysis. Journal of Mammalogy. 2004-04-12, roč. 85, čís. 2, s. 302–310. Dostupné online [cit. 2016-10-11]. ISSN 0022-2372. DOI:10.1644/BER-010. (anglicky) 
  31. a b WILTING, A.; PATEL, R.; PFESTORF, H.. Evolutionary history and conservation significance of the Javan leopard Panthera pardus melas. Journal of Zoology. 2016-08-01, roč. 299, čís. 4, s. 239–250. Dostupné online [cit. 2016-10-11]. ISSN 1469-7998. DOI:10.1111/jzo.12348. (anglicky) 
  32. BAILEY, Theodore N.. The African Leopard: Ecology and Behavior of a Solitary Felid. [s.l.] : Blackburn Press, 2005. 429 s. Dostupné online. ISBN 9781932846119. (anglicky) Google-Books-ID: 0HyXAAAACAAJ. 
  33. a b SPALTON, James A.; AL HIKMANI, Hadi M.. The Leopard in the Arabian Peninsula – Distribution and Subspecies Status. In BREITENMOSER Urs & Christine. CAT News Special Issue 1 – Status and Conservation of the Leopard on the Arabian Peninsula. [s. l.] : Cat Specialist Group, IUCN, 2006. Dostupné online.  (anglicky)
  34. a b MOQANAKI, Ehsan M., a kol. Are the Persian Leopards the Largest Subspecies?. Persian Leopard Newsletter. Červen 2010, čís. 2, s. 3. Dostupné online.  
  35. a b VAŠÁK, Jan. Levhart perský a jeho odchov v Zoo Jihlava. Živa. 2006, roč. 3, s. 134-136. Dostupné online.  
  36. a b c d e HOFRICHTEROVÁ, Alena. Ročenka českých a slovenských zoologických zahrad 2014. Praha : Zoologická zahrada hl. města Prahy, 2015. ISBN 978-80-85126-35-8. (česky)  
  37. a b c d e f Mazák 1980, s. 81–84.
  38. a b KAWANISHI, K.; SUNQUIST, M. E.; EIZIRIK, E.. Near fixation of melanism in leopards of the Malay Peninsula. Journal of Zoology. 2010-11-01, roč. 282, čís. 3, s. 201–206. Dostupné online [cit. 2016-07-14]. ISSN 1469-7998. DOI:10.1111/j.1469-7998.2010.00731.x. (anglicky) 
  39. a b c d e f g h i j k l m n JACOBSON, Andrew P.; GERNGROSS, Peter, a kol. Leopard (Panthera pardus) status, distribution, and the research efforts across its range. PeerJ. 2016-05-04, roč. 4. Dostupné online [cit. 2016-07-16]. ISSN 2167-8359. DOI:10.7717/peerj.1974. PMID 27168983. (anglicky) 
  40. a b c LUPTÁK, Peter. Vzácní savci Zanzibaru 2. Levhart, chocholatka a ostatní. Živa. 2009, čís. 1, s. 42. Dostupné online.  
  41. SPALTON, James A.; AL HIKMANI, Hadi M.. The Leopard in the Arabian Peninsula – Distribution and Subspecies Status. In BREITENMOSER Urs & Christine. CAT News Special Issue 1 – Status and Conservation of the Leopard on the Arabian Peninsula. [s. l.] : Cat Specialist Group, IUCN, 2006. Dostupné online.  (anglicky)
  42. a b c d e DIEDRICH, Cajus G.. Late Pleistocene leopards across Europe – northernmost European German population, highest elevated records in the Swiss Alps, complete skeletons in the Bosnia Herzegowina Dinarids and comparison to the Ice Age cave art. Quaternary Science Reviews. 2013-09-15, roč. 76, s. 167–193. Dostupné online [cit. 2016-12-07]. DOI:10.1016/j.quascirev.2013.05.009. (anglicky) 
  43. GHEZZO, Elena; ROOK, Lorenzo. The remarkable Panthera pardus (Felidae, Mammalia) record from Equi (Massa, Italy): taphonomy, morphology, and paleoecology. Quaternary Science Reviews. 2015-02-15, roč. 110, s. 131–151. Dostupné online [cit. 2016-12-07]. DOI:10.1016/j.quascirev.2014.12.020. (anglicky) 
  44. a b c d e HUNT, Ashley. Panthera pardus (leopard). Animal Diversity Web [online]. 2011 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online.  (anglicky) 
  45. a b c d e f g h HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. Londýn, Cape Town, Sydney Auckland : New Holland Publishers, 2011. 240 s. S. 40, 46.  
  46. a b Mazák 1980, s. 71.
  47. Sunquist a Sunquist 2002, s. 319, 336.
  48. a b NOWELL, Kristin; JACKSON, Peter. Wild Cats: Status Survey and Conservation Action Plan. Gland, Švýcarsko : IUCN/SSC Cat Specialist Group, 1996. 406 s. Dostupné online. ISBN 9782831700458. Kapitola Leopard, s. 25. (anglicky) (Dále jen Nowell a Jackson 1996). 
  49. a b HEPTNER, V. G.; SLUDSKII, A. A.. Mammals of the Soviet Union, Volume 2 Part 2 Carnivora (Hyenas and Cats). Washington D. C. : Smithonian Institution Libraries and The National Science Foundation, 1992. 822 s. Dostupné online. ISBN 9004088768. S. 210–211. (anglicky) (Dále jen Heptner a Sludskii 1992). 
  50. Leopard (Panthera pardus) Fact Sheet, 2014 [online]. San Diego Zoo. Global: Library, 2014, [cit. 2016-10-15]. Dostupné online.  
  51. a b SKINNER, J. D.; CHIMIMBA, Christian T.. The Mammals of the Southern African Sub-region. Cambridge, New York : Cambridge University Press, 2005. 900 s. Dostupné online. ISBN 9781107394056. S. 385-386. (anglicky) Google-Books-ID: F23lAgAAQBAJ. 
  52. STUART, C. T.. Notes on the mammalian carnivores of the Cape Province, South Africa. [s.l.] : Bontebook, 1981. 58 s. S. 44. (anglicky)  
  53. BURNIE, David; WILSON, Don E.. Animal. [s.l.] : DK. 634 s. Dostupné online. ISBN 9780789477644. (anglicky)  
  54. BRAIN, C. K.. The Hunters Or the Hunted?: An Introduction to African Cave Taphonomy. Chicago, Londýn : University of Chicago Press, 1981. 375 s. Dostupné online. ISBN 9780226070902. S. 91. (anglicky) (Dále jen Brain 1981). 
  55. Tirupati zoo's giant celebrity. The Hindu. 2010-11-02. Dostupné online [cit. 2016-07-16]. ISSN 0971-751X. (anglicky) 
  56. 27-yr-old leopard Balaji dies at Tirupati Zoo. archives.deccanchronicle.com [online]. Deccan Chronicle [cit. 2016-07-16]. Dostupné online.  (anglicky) 
  57. Heptner a Sludskii 1992, s. 220.
  58. MOQANAKI, Ehsan M., a kol. The Largest Leopard Skull in the World. Persian Leopard Newsletter. Září-Říjen 2010, čís. 4, s. 3. Dostupné online. (anglicky) 
  59. Sunquist a Sunquist 2002, s. 319.
  60. Mazák 1980, s. 29.
  61. Sunquist a Sunquist 2002, s. 6.
  62. Mazák 1980, s. 31.
  63. a b STANDER, P. E.. Field age determination of leopards by tooth wear. African Journal of Ecology. 1997, roč. 35, s. 156–161. Dostupné online.  
  64. DASGUPTA, Shreya. Indochinese leopard has disappeared from 94% of its historical range. news.mongabay.com [online]. 2016-08-10 [cit. 2016-09-24]. Dostupné online.  
  65. Mazák 1980, s. 70.
  66. a b Mazák 1980, s. 32.
  67. KIPLING, Rudyard. "How the Leopard Got His Spots" (Just So Stories). etc.usf.edu [online]. Lit2Go ETC [cit. 2016-07-18]. Dostupné online.  (anglicky) 
  68. a b c d e Sunquist a Sunquist 2002, s. 320.
  69. a b Stein a Hayssen, s. 35.
  70. a b c d HARTWELL, Sarah. Mutant Leopards. messybeast.com [online].  [cit. 2016-07-14]. Dostupné online.  (anglicky) 
  71. a b c SCHNEIDER, Alexsandra; DAVID, Victor A.; JOHNSON, Warren E.. How the Leopard Hides Its Spots: ASIP Mutations and Melanism in Wild Cats. PLOS ONE. 2012-12-12, roč. 7, čís. 12. Dostupné online [cit. 2016-07-13]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0050386. PMID 23251368. (anglicky) 
  72. MEYER, John R.. Black Jaguars in Belize?: A Survey of Melanism in the Jaguar, Panthera onca. biological-diversity.info [online]. September 1994 [cit. 2016-08-19]. Dostupné online.  (anglicky) 
  73. a b SUNQUIST, Fiona. Malasian Mystery: A new study reveals that the leopards of peninsular Malaysia are black rather than the typical spotted gold, but the question remains: Why? [online]. National Wildlife Federation, 2006-12-01, [cit. 2016-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. a b Mazák 1980, s. 75.
  75. a b PIRIE, Tara J.; THOMAS, Rebecca L.; FELLOWES, Mark D.E.. Erythristic leopards Panthera pardus in South Africa. Bothalia. , roč. 46, čís. 1. Dostupné online [cit. 2016-07-14]. ISSN 2311-9284. DOI:10.4102/abc.v46i1.2034. (anglicky) 
  76. DELL'AMORE, Christine. "Strawberry" Leopard Discovered—A First. National Geographic. 2017-04-14, roč. 2012-04-14. Dostupné online [cit. 2016-11-28].  
  77. BRAKEFIELD, Tom. Big Cats: Kingdom of Might. St. Paul (MN, USA) : Voyageur Press, 1993. 164 s. Dostupné online. ISBN 9781610603546. S. 19. (anglicky) (Dále jen Brakefield 1993). 
  78. a b c Brakefield 1993, s. 20.
  79. a b c d Heptner a Sludskii 1992, s. 257.
  80. a b Stein a Hayssen 2013, s. 36.
  81. Mazák 1980, s. 46.
  82. SMITHSONIAN CHANNEL. You'll Never Hear a Leopard Coming. [s.l.] : [s.n.], 2013. Dostupné online.  
  83. Mazák 1980, s. 77–78.
  84. Nowell a Jackson 1996, s. 26.
  85. a b c d e Sunquist a Sunquist 2002, s. 321.
  86. NIELSEN, C., a kol. Puma concolor (Cougar, Deer Tiger, Mountain Lion, Puma, Red Tiger). www.iucnredlist.org [online]. IUCN, 2016 [cit. 2016-09-16]. Dostupné online.  (anglicky) 
  87. DIEDRICH, Cajus G.. Late Pleistocene leopards across Europe – northernmost European German population, highest elevated records in the Swiss Alps, complete skeletons in the Bosnia Herzegowina Dinarids and comparison to the Ice Age cave art. Quaternary Science Reviews. 2013-09-15, roč. 76, s. 167–193. Dostupné online [cit. 2016-07-15]. DOI:10.1016/j.quascirev.2013.05.009. (anglicky) 
  88. a b SOMMER, R. S.; BENECKE, N.. Late Pleistocene and Holocene development of the felid fauna (Felidae) of Europe: a review. Journal of Zoology. 2006-05-01, roč. 269, čís. 1, s. 7–19. Dostupné online [cit. 2016-07-15]. ISSN 1469-7998. DOI:10.1111/j.1469-7998.2005.00040.x. (anglicky) 
  89. NAISH, Darren. Europe, where the sabre-tooths, lions and leopards are [online]. ScienceBlogs, 2008-03-12, [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. Heptner a Sludskii 1992, s. 212.
  91. GOLDMAN, Helle V.; WALSCH, Martin T.. When Culture Threatens the Conservation of Biological Diversity: The Tragic Case of the Zanzibar Leopard (Panthera pardus adersi). Scribd [online]. 2008 [cit. 2016-07-19]. Dostupné online.  (anglicky) 
  92. JACOBSON, et al. Profiles for Leopard (Panthera pardus) Range Countries [online]. 2016, [cit. 2016-10-15]. S. 32-33. Supplemental Document 1 to Jacobson et al. 2016. Dostupné online.  
  93. a b c d ROSTRO-GARCÍA, S.; KAMLER, J. F.; ASH, E.. Endangered leopards: Range collapse of the Indochinese leopard (Panthera pardus delacouri) in Southeast Asia. Biological Conservation. 2016-09-01, roč. 201, s. 293–300. Dostupné online [cit. 2016-09-22]. DOI:10.1016/j.biocon.2016.07.001. (anglicky) 
  94. Mazák 1980, s. 72–73.
  95. SEIDENSTICKER, John. Large Carnivores and the Consequences of Habitat Inzularization: Ecology and Conservation of Tigers in Indonesia and Bangladesh. In Miller, S. D. and Everett, D. D.. Cats of the World: Biology, Conservation, and Management. Washington, DC : National Wildlife Federation, 1986. Dostupné online. S. 1–41. (anglicky)
  96. WILKINSON, David M.; O'REGAN, Hannah J.. Modelling differential extinctions to understand big cat distribution on Indonesian islands. Global Ecology and Biogeography. 2003-11-01, roč. 12, čís. 6, s. 519–524. Dostupné online [cit. 2016-09-16]. ISSN 1466-8238. DOI:10.1046/j.1466-822X.2003.00063.x. (anglicky) 
  97. WHITTEN, Tony; SOERIAATMADJA, Roehayat Emon; AFIFF, Suraya. The Ecology of Java and Bali. Singapore : Tuttle Publishing, 1996. 1105 s. Dostupné online. ISBN 9781462905041. (anglicky) Google-Books-ID: aP_PAgAAQBAJ. 
  98. BALME, Guy A., a kol. An adaptive management approach to trophy hunting of leopards (Panthera pardus): a case study from KwaZulu-Natal, South Africa [online]. Oxford, New York: Oxford University Press, 2010, [cit. 2016-07-31]. In: Biology and Conservation of Wild Felids, Edited by David W. MACDONALD and Andrew J. LOVERIDGE. Dostupné online. (anglicky) 
  99. a b Sunquist a Sunquist 2002, s. 334.
  100. HENSCHEL, Philipp. The status of the leopard in Gabon and lessons learned for leopard research and management in W/C Africa [online]. Panthera, Parcs Gabon, 2006, [cit. 2016-08-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. HENSCHEL, Philipp. The conservation biology of the leopard Panthera pardus in Gabon: Status, threats and strategies for conservation. Göttingen : Georg-August-Universität zu Göttingen, 2008. 97 s. Dostupné online. (anglicky) Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades. 
  102. FRIEDMANN, Yolan; TRAYLOR-HOLZER, Kathy. Leopard (Panthera pardus) case study [online]. Mexico: CITES: NDF WORKSHOP CASE STUDIES, 2008, [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. STEWART, Will. There is such a thing as a free lunch! Number of highly endangered Siberian leopards living in the wild doubles after scheme to let them eat farmers’ livestock without being shot [online]. Mail Online, 2016-03-17, [cit. 2016-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. a b c LAGUARDIA, Alice; KAMLER, Jan F.; LI, Sheng. The current distribution and status of leopards Panthera pardus in China. Oryx. 2015-10-01, s. 1–7. Dostupné online [cit. 2016-07-18]. ISSN 1365-3008. DOI:10.1017/S0030605315000988. (anglicky) 
  105. JACOBSON, Andrew P., a kol. Profiles for Leopard (Panthera pardus) Range Countries. Supplemental Document 1 to Jacobson et al. 2016 [online]. PeerJ, 2016, [cit. 2016-09-22]. Dostupné online.  
  106. BREITENMOSER, Urs, a kol. Strategy for the Conservation of the Leopard in the Arabian Peninsula [online]. Sharjah: Cat Specialist Group, Species Survival Comission, 2010, [cit. 2016-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. BHATTACHARYA, Amit. Finally, India gets a count of its leopard numbers: 12,000-14,000 [online]. The Times of India, 2015-09-07, [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. VAŠÁK, Jan. Analýza chovu levharta skvrnitého (Panthera pardus ssp.) v České republice a na Slovensku. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Diplomová práce, 2009. 102 s. Dostupné online. S. 43. (Dále jen Vašák 2009). 
  109. Arabian leopards in captivity. www.yemenileopard.org [online]. Foundation for the Protection of the Arabian Leopard in Yemen [cit. 2016-10-18]. Dostupné online.  
  110. Vašák 2009, s. 44.
  111. Panthera pardus kotiya, Sri Lanka Leopard subspecies. Sightseeing-Lankatours [online].  [cit. 2016-10-18]. Dostupné online.  
  112. Vašák 2009, s. 46–47.
  113. Amur Leopard Factfile - Panthera pardus orientalis. ALTA Conservation. . Dostupné online [cit. 2016-10-18]. (anglicky) 
  114. Vašák 2009, s. 43–47.
  115. Vašák 2009, příloha 8.
  116. Heptner a Sludskii 1992, s. 240.
  117. a b BOTHMA, J. du P.. Water-use by southern Kalahari leopards. South African Journal of Wildlife Research. October 2005, roč. 35, čís. 2, s. 131–137. Dostupné online. (anglicky) 
  118. Heptner a Sludskii 1992, s. 241–242.
  119. SOUMYA, Elizabeth. The leopards of Mumbai: life and death among the city's 'living ghosts'. The Guardian [online]. 2014-11-26 [cit. 2016-07-19]. Dostupné online.  (anglicky) 
  120. CONNIFF, Richard. Learning to Live With Leopards [online]. National Geographic Magazine, 2015-11-10, [cit. 2016-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  121. a b c d Sunquist a Sunquist 2002, s. 329.
  122. a b Sunquist a Sunquist 2002, s. 322.
  123. a b CARTER, Neil; JASNY, Micah; GURUNG, Bhim. Impacts of people and tigers on leopard spatiotemporal activity patterns in a global biodiversity hotspot. Global Ecology and Conservation. 2015-01-01, roč. 3, s. 149–162. Dostupné online [cit. 2016-08-01]. DOI:10.1016/j.gecco.2014.11.013. (anglicky) 
  124. JENNY, David; ZUBERBÜHLER, Klaus. Hunting behaviour in West African forest leopards. African Journal of Ecology. 2005-09-01, roč. 43, čís. 3, s. 197–200. Dostupné online [cit. 2016-07-20]. ISSN 1365-2028. DOI:10.1111/j.1365-2028.2005.00565.x. (anglicky) 
  125. Heptner a Sludskii 1992, s. 256.
  126. Foundation for the Protection of the Arabian Leopard in Yemen [online]. www.yemenileopard.org, [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  127. ARIO, Anton. Javan Leopard (Panthera pardus melas) Among Human Activities: Preliminary Assessment on The Carrying Capacity of Mount Salak Forest Area, Mount Halimun-Salak National Park [online]. Conservation International Indonesia, 2007, [cit. 2016-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  128. a b Mazák 1980, s. 76.
  129. Heptner a Sludskii 1992, s. 255–256.
  130. a b c Mazák 1980, s. 78.
  131. a b STANDER, P. E.; HADEN, P. J.; KAQECE, Il. The ecology of asociality in Namibian leopards. Journal of Zoology. 1997-06-01, roč. 242, čís. 2, s. 343–364. Dostupné online [cit. 2016-07-23]. ISSN 1469-7998. DOI:10.1111/j.1469-7998.1997.tb05806.x. (anglicky) 
  132. a b c d e f g h Stein a Hayssen 2013, s. 37.
  133. a b Stein a Hayssen 2013, s. 38.
  134. Sunquist a Sunquist 2002, s. 329–330.
  135. GHODDOUSI, Arash a kol. Territorial marking by Persian Leopard (Panthera pardus saxicolor Pocock, 1927) in Bamu National Park, Iran. Zoology in the Middle East. 2008, roč. 44, s. 101–103. Dostupné online. (anglicky) 
  136. BOTHMA, J. du P.; COERTZE, R. J.. Scent-marking frequency in southern Kalahari leopards. South African Journal of Wildlife Research. October 2004, roč. 34, čís. 2, s. 163–169. Dostupné online. (anglicky) 
  137. a b c d Stein a Hayssen 2013, s. 40.
  138. Sunquist a Sunquist 2002, s. 330.
  139. Mazák 1980, s. 79.
  140. BOTHMA, Jacobus du P.. Carnivore Ecology in Arid Lands. [s.l.] : Springer, 1997. Dostupné online. (anglicky)  
  141. San Diego Zoo Animals: Leopard. animals.sandiegozoo.org [online].  [cit. 2016-07-21]. Dostupné online.  (anglicky) 
  142. Sunquist a Sunquist 2002, s. 323.
  143. a b c d HAYWARD, M. W.; HENSCHEL, P.; O'BRIEN, J.. Prey preferences of the leopard (Panthera pardus). Journal of Zoology. 2006-10-01, roč. 270, čís. 2, s. 298–313. Dostupné online [cit. 2016-07-22]. ISSN 1469-7998. DOI:10.1111/j.1469-7998.2006.00139.x. (anglicky) 
  144. BAMFORD, Helen. Leopard kills 33 endangered African penguins. IOL. 2016-06-22. Dostupné online [cit. 2016-12-05].  
  145. ISBELL, Lynne A. Predation on Primates: Ecological Patterns and Evolutionary Consequences. Evolutionary Anthropology. 1994, s. 61–71. Dostupné online. DOI:10.1002/evan.1360030207. (anglicky) 
  146. a b c d e f g h i Sunquist a Sunquist 2002, s. 324.
  147. Nowell a Jackson 1996, s. 25, 44, 79.
  148. Heptner a Sludskii 1992, s. 248–252.
  149. a b Sunquist a Sunquist 2002, s. 325.
  150. Očima levharta / Eye of the Leopard (film). [s.l.] : National Geographic, 2006. Dostupné online.  
  151. a b c HANCE, Jeremy. Another big predator in Southeast Asia faces extinction. The Guardian. 2016-08-31. Dostupné online [cit. 2016-09-22]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  152. JOHNSON, Kenneth G.; WEI, Wang; REID, Donald G.. Food Habits of Asiatic Leopards (Panthera pardus fusca) in Wolong Reserve, Sichuan, China. Journal of Mammalogy. 1993-08-20, roč. 74, čís. 3, s. 646–650. Dostupné online [cit. 2016-07-31]. ISSN 0022-2372. DOI:10.2307/1382285. (anglicky) 
  153. a b ATHREYA, Vidya; ODDEN, Morten; LINNELL, John D. C.. A cat among the dogs: leopard Panthera pardus diet in a human-dominated landscape in western Maharashtra, India. Oryx. 2016-01-01, roč. 50, čís. 01, s. 156–162. Dostupné online [cit. 2016-08-04]. ISSN 1365-3008. DOI:10.1017/S0030605314000106. (anglicky) 
  154. STEYN, V.; FUNSTON, P. J.. A case of cannibalism in leopards. South African Journal of Wildlife Research. October 2006, roč. 36, čís. 2, s. 189–190. Dostupné online. (anglicky) 
  155. a b c d Stein a Hayssen 2013, s. 39.
  156. ROBINSON, Julian. Nature's most brutal 'courtship': Cannibal leopard EATS female's cub so she is forced to mate with him. Mail Online. 2016-05-04. Dostupné online [cit. 2016-12-05].  
  157. a b c d Sunquist a Sunquist 2002, s. 328.
  158. ROB THE RANGER WILDLIFE VIDEOS. Leopard Vs Warthog: The Bloody Struggle (Full Sighting). [s.l.] : [s.n.], 2014. Dostupné online. (anglicky)  
  159. Sunquist a Sunquist 2002, s. 328–329.
  160. Sunquist a Sunquist 2002, s. 327.
  161. a b c Sunquist a Sunquist 2002, s. 326.
  162. a b Heptner a Sludskii 1992, s. 257.
  163. Sunquist a Sunquist 2002, s. 325–326.
  164. a b c d e f g h Sunquist a Sunquist 2002, s. 331.
  165. a b c ALLWIN, Boon; PA, Kalignan. The Reproductive Behavior of Indian Leopards (Panthera pardus fusca). Journal of Veterinary Science & Technology. 2016-09-15, roč. 7, čís. 5. Dostupné online [cit. 2016-10-04]. ISSN 2157-7579. DOI:10.4172/2157-7579.1000358. (anglicky) 
  166. a b LAMAN, Timothy; CHERYL, Knott. An observation of leopard (Panthera pardus Linnaeus) mating behaviour in Serengeti national Park. Tanzania. African Journal of Ecology. 1997-06-01, roč. 35, čís. 2, s. 165–167. Dostupné online [cit. 2016-08-05]. ISSN 1365-2028. DOI:10.1111/j.1365-2028.1997.069-89069.x. (anglicky) 
  167. ROBINSON, R.. The Breeding of Spotted and Black Leopards. Journal of The Bombay Natural History Society. 1969, roč. 66, s. 423–429. (anglicky) 
  168. SILVA, Mangala de; JAYARATNE, B.V. R.. Aspects of population ecology of the leopard (Panthera pardus) in Ruhuna National Park, Sri Lanka. Journal of South Asian Natural History. 1994, roč. 1, čís. 1, s. 3–13. (anglicky) 
  169. EDGAONKAR, Advait. Ecology of the leopard (Panthera pardus) in Bori Wildlife Sanctuary and Satpura National Park, India. Florida : University of Florida (PhD Dissertation), 2008. 135 s. Dostupné online. S. 71. (anglicky)  
  170. a b c d e Sunquist a Sunquist 2002, s. 332.
  171. a b c SCHALLER, George. Zlaté stíny, pádící kopyta. Praha : Mladá Fronta, 1980. 272 s. S. 183–190.  
  172. a b c Sunquist a Sunquist 2002, s. 333.
  173. Stein a Hayssen 2013, s. 41.
  174. HARTWELL, Sarah. Hybrid and mutant animals: Hybrid Felids. messy beast [online]. 2007-10-11 [cit. 2016-08-14]. Dostupné online.  (anglicky) 
  175. MCCARTHY, Eugene M.. Mammalian Hybrids - Cross Listings [online]. macroevolution.net, [cit. 2016-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  176. HICKS, F. C.. Forty Years among the Wild Animals of India. Allahabad : Moneer Press, 1910. Dostupné online. S. 185. (anglicky)  
  177. MCGUIRE, Caroline. Big cat fight! Video shows tigress and a leopard battle to the death [online]. Mail Online, 2016-06-15, [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  178. ODDEN, Morten; WEGGE, Per; FREDRIKSEN, Trude. Do tigers displace leopards? If so, why?. Ecological Research. 2010-05-29, roč. 25, čís. 4, s. 875–881. Dostupné online [cit. 2016-08-01]. ISSN 0912-3814. DOI:10.1007/s11284-010-0723-1. (anglicky) 
  179. SEIDENSTICKER, John. On the Ecological Separation between Tigers and Leopards. Biotropica. 1976-01-01, roč. 8, čís. 4, s. 225–234. Dostupné online [cit. 2016-08-01]. DOI:10.2307/2989714. (anglicky) 
  180. HARIHAR, Abishek; PANDAV, Bivash; GOYAL, Surendra P.. Responses of leopard Panthera pardus to the recovery of a tiger Panthera tigris population. Journal of Applied Ecology. 2011-06-01, roč. 48, čís. 3, s. 806–814. Dostupné online [cit. 2016-08-12]. ISSN 1365-2664. DOI:10.1111/j.1365-2664.2011.01981.x. (anglicky) 
  181. STEYN, Paul. Leopard Kills Cheetah in the Mara and Hoists it up a Tree [online]. The Safari Collection, 2014-12-18, [cit. 2016-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  182. RADLOFF, Frans G. T.; DU TOIT, Johan T.. Large predators and their prey in a southern African savanna: a predator's size determines its prey size range. Journal of Animal Ecology. 2004-05-01, roč. 73, čís. 3, s. 410–423. Dostupné online [cit. 2016-08-02]. ISSN 1365-2656. DOI:10.1111/j.0021-8790.2004.00817.x. (anglicky) 
  183. WILLUHN, Dietmar. Cat fight: leopard vs. caracal. Africa Geographic. 2016-02-08. Dostupné online [cit. 2016-11-10]. (anglicky) 
  184. STEYN, Villiers. Leopard catches African wild cat. www.outdoorphoto.co.za [online]. Outdoorphoto Blog, 2014-02-12 [cit. 2016-11-10]. Dostupné online.  
  185. KARANTH, K. Ullas; SUNQUIST, Melvin E.. Prey Selection by Tiger, Leopard and Dhole in Tropical Forests. Journal of Animal Ecology. 1995-01-01, roč. 64, čís. 4, s. 439–450. Dostupné online [cit. 2016-08-03]. DOI:10.2307/5647. (anglicky) 
  186. CHENEY, D. L.; SEYFARTH, R. M.; FISCHER, J.. Factors Affecting Reproduction and Mortality Among Baboons in the Okavango Delta, Botswana. International Journal of Primatology. , roč. 25, čís. 2, s. 401–428. Dostupné online [cit. 2016-08-03]. ISSN 0164-0291. DOI:10.1023/B:IJOP.0000019159.75573.13. (anglicky) 
  187. COWLISHAW, Guy. Vulnerability To Predation in Baboon Populations. Behaviour. 1994-01-01, roč. 131, čís. 3, s. 293–304. Dostupné online [cit. 2016-08-03]. ISSN 1568-539X. DOI:10.1163/156853994X00488. (anglicky) 
  188. a b TREVES, Adrian; NAUGHTON-TREVES, L.. Risk and opportunity for humans coexisting with large carnivores. Journal of Human Evolution. 1999-03-01, roč. 36, čís. 3, s. 275–282. Dostupné online [cit. 2016-08-03]. DOI:10.1006/jhev.1998.0268. (anglicky) 
  189. WEBSTER, Joanne P.. The Effect of Toxoplasma gondii on Animal Behavior: Playing Cat and Mouse. Schizophrenia Bulletin. 2007-05-01, roč. 33, čís. 3, s. 752–756. PMID: 17218613. Dostupné online [cit. 2016-11-01]. ISSN 0586-7614. DOI:10.1093/schbul/sbl073. PMID 17218613. (anglicky) 
  190. FLEGR, Jaroslav. Vliv parazita toxoplazmy na lidské chování, psychiku, sex, reprodukci a zdraví. Živa [online]. ziva.avcr.cz, 2016 [cit. 2016-11-01]. Dostupné online.  
  191. POIROTTE, Clémence; KAPPELER, Peter M.; NGOUBANGOYE, Barthelemy. Morbid attraction to leopard urine in Toxoplasma-infected chimpanzees. Current Biology. 2016, roč. 26, čís. 3. Dostupné online. DOI:10.1016/j.cub.2015.12.020. (anglicky) 
  192. Boomgaard 2001, s. 30.
  193. MORRIS, Desmond. Leopard. London : Reaktion Books, 2014. 158 s. S. passim. (anglicky) (Dále jen Morris 2014). 
  194. Boomgaard 2001, s. 33.
  195. Morris 2014, 14–17.
  196. HODDER, Ian. The Leopard's Tale: Revealing the Mysteries of Çatalhöyük. [s.l.] : Thames & Hudson, 2006. 288 s. Dostupné online. ISBN 9780500051412. (anglicky)  
  197. a b BRETSCHNEIDER, Joachim; NYS, Nadine. Research on the Iconography of the Leopard. Ugarit-forschungen. Internationales. 2008, s. 1-57. Dostupné online [cit. 2016-12-03].  
  198. Morris 2014, s. 18–20.
  199. Morris 2014, s. 20.
  200. Morris 2014, s. 20–21.
  201. Morris 2014, s. 23.
  202. Morris 2014, s. 24–25.
  203. Morris 2014, s. 99.
  204. Morris 2014, s. 101.
  205. Morris 2014, s. 27.
  206. Morris 2014, s. 31–32, 37.
  207. Morris 2014, s. 29–36.
  208. NWAFOR, Nze Chukwukadibia E.. Leopards of the Magical Dawn: Science and the Cosmological Foundations of Igbo Culture. Morrisville : Lulu Press, 2014. 209 s. Dostupné online. ISBN 9781312165144. (anglicky)  
  209. Morris 2014, s. 38–40.
  210. BOCKHAVEN, Vicky L. M. Van. The Leopard Men of the Eastern Congo (ca. 1890-1940): history and colonial representation. [s.l.] : University of East Anglia, School of Art History and World Art Studies, Sainsbury Research Unit (PhD Thesis), 2013. 337 s. Dostupné online. (anglicky)  
  211. DAY, Alfred Ely. Topical Bible: Leopard. biblehub.com [online].  [cit. 2016-09-04]. Dostupné online.  (anglicky) 
  212. FARHADINIA, Mohammad S., a kol. A Year for Leopards. Persian Leopard Newsletter. Duben 2010, čís. 1, s. 2. Dostupné online.  
  213. MOQANAKI, Ehsan M., a kol. The Leopard Story: A Fable of the Vanity. Persian Leopard Newsletter [online]. Iranian Cheetah Society, , Srpen 2010 [cit. 2016-12-02], s. 2. Dostupné online.  
  214. a b Leopard (Panthera pardus) Fact Sheet, 2014. Taxonomy & History.. ielc.libguides.com [online]. San Diego Zoo Library, 2014 [cit. 2016-12-01]. Dostupné online.  (anglicky) 
  215. XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. Praha : Karlova univerzita, 2000. ISBN 80-246-0093-5. S. 80.  
  216. ROBERTS, Jeremy. Chinese Mythology A to Z. New York : Facts On File, Inc, 2004. Dostupné online. S. 71, 119.  
  217. Shaolin Leopard fist (Shaolin Leopard Chuan). www.chineseshaolins.com [online].  [cit. 2016-12-02]. Dostupné online.  
  218. ALLSEN, Thomas T.. The Royal Hunt in Eurasian History. Filadelfie : University of Pennsylvania Press, 2006. 417 s. Dostupné online. ISBN 0812201078. S. 74–76. (anglicky) Google-Books-ID: WFls6zdc40QC. 
  219. FOX-DAVIES, Arthur Charles. A complete guide to heraldry. London, Edinburgh : T.C. & E.C. Jack. xii, 647 s. Dostupné online. (anglicky)  
  220. WOODCOCK, Thomas S.. The Oxford guide to heraldry. New York : Oxford University Press, Incorporated, 1990. 296 s. Dostupné online. ISBN 9780192116581. (anglicky)  
  221. Morris 2014, s. 57–58.
  222. Morris 2014, s. 58–59.
  223. SENINGEN, Scott. The Florida Panthers Have A New Logo And Uniforms [online]. Inquisitr, 2016-06-03, [cit. 2016-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  224. Morris 2014, s. 59–60.
  225. Morris 2014, s. 60.
  226. Morris 2014, s. 60–61.
  227. a b Morris 2014, s. 62–110.
  228. KIRBY, Matthew. Exploring leopard obsessions across the world – from Paris to the Congo. Konbini Nigeria. 2016-11-14. Dostupné online [cit. 2016-12-03]. (anglicky) 
  229. DIPIAZZA, Francesca Davis. Democratic Republic of Congo in Pictures. Minneapolis : Twenty-First Century Books, 2008. 84 s. Dostupné online. ISBN 9780822585725. (anglicky) Google-Books-ID: dvJJJu89amAC. 
  230. Black Panther. www.marveldirectory.com [online].  [cit. 2016-10-15]. Dostupné online.  
  231. Mazák 1980, s. 171–172.
  232. Brain 1981, s. 97–98.
  233. Mazák 1980, s. 174–176.
  234. a b c Sunquist a Sunquist 2002, s. 335.
  235. a b QUAMMEN, David. Monster of God: The Man-Eating Predator in the Jungles of History and the Mind. [s.l.] : W. W. Norton & Company. 528 s. Dostupné online. ISBN 9780393076301. (anglicky)  
  236. Man-eater leopard in Uttarakhand attacks only drunk men. english.pradesh18.com [online]. 2014-09-12 [cit. 2016-08-27]. Dostupné online.  (anglicky) 
  237. BLAKE, Matthew. Leopard targeting drunk men claims its 12th victim in India [online]. Mail Online, 2014-09-15, [cit. 2016-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  238. Morris 2014, s. 8–11.
  239. KERBIS PETERHANS, Julian C.; GNOSKE, Thomas Patrick. The Science of ‘Man-Eating’ Among Lions Panthera leo With a Reconstruction of the Natural History of the ‘Man-Eaters of Tsavo’. Journal of East African Natural History. 2001-01-01, roč. 90, čís. 1, s. 1–40. Dostupné online [cit. 2016-08-27]. ISSN 1026-1613. DOI:10.2982/0012-8317(2001)90[1:TSOMAL]2.0.CO;2. (anglicky) 
  240. TURNBULL-KEMP, Peter. The Leopard. Cape Town : [s.n.], 1967. (anglicky)  
  241. CORBETT, Jim. The Man-eating Leopard of Rudraprayag. [s.l.] : Oxford UP, 1947. 167 s. Dostupné online. S. 10. (anglicky) Dále jen Corbett 1947. 
  242. Mazák 1980, s. 178.
  243. CORBETT, Jim. The Temple Tiger and more Man-Eaters of Kumaon. Oxford, New York : Oxford UP, 1954. 190 s. Dostupné online. (anglicky)  
  244. Morris 2014, s. 53–56.
  245. ARNOLD, A. J. Major, a kol. Great and small game of Africa : an account of the distribution, habits and natural history of the sporting mammals…. London : Rowland Ward, Limited, 1899. 722 s. Dostupné online. S. 578. (anglicky)  
  246. SHASTRI, Parth. Leopards kill 12 in Junagadh, injure 48 in one year - The Times of India. The Times of India [online]. 2013-02-25 [cit. 2016-08-11]. Dostupné online.  (anglicky) 
  247. VIJAYAN, S.; PATI, B. P.. Impact of Changing Cropping Patterns on Man-Animal Conflicts Around Gir Protected Area with Specific Reference to Talala Sub-District, Gujarat, India. Population and Environment. , roč. 23, čís. 6, s. 541–559. Dostupné online [cit. 2016-08-11]. ISSN 0199-0039. DOI:10.1023/A:1016317819552. (anglicky) 
  248. NELSON, Dean. Man-eating leopard 'targeting drunks' in Indian Himalayas [online]. The Telegraph, 2014-09-12, [cit. 2016-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  249. KIMOTHI, Paritosh. Losers on both sides as man animal war rages. The Pioneer [online]. 2011-03-02 [cit. 2016-08-11]. Dostupné online.  (anglicky) 
  250. RATTAN, Tushar. Human-leopard conflict: big cats losing battle for survival [online]. Down to Earth, 2014, [cit. 2016-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  251. Corbett 1947, s. 158.
  252. a b c Nowell a Jackson 1996, s. 29.
  253. NOWELL, Kristin. Asian big cat conservation and trade control in selected range States: evaluating implementation and effectiveness of CITES Recommendations [online]. Traffic: The Wildlife trade monitoring network, June 2007, [cit. 2016-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  254. Nowell a Jackson 1996, 28–29.
  255. SHEHZAD, Wasim; NAWAZ, Muhammad Ali; POMPANON, François. Forest without prey: livestock sustain a leopard Panthera pardus population in Pakistan. Oryx. 2015-04-01, roč. 49, čís. 02, s. 248–253. Dostupné online [cit. 2016-08-19]. ISSN 1365-3008. DOI:10.1017/S0030605313001026. (anglicky) 
  256. Sunquist a Sunquist 2002, s. 333.
  257. a b SANGAY, Tiger; VERNES, Karl. Human–wildlife conflict in the Kingdom of Bhutan: Patterns of livestock predation by large mammalian carnivores. Biological Conservation. 2008-05-01, roč. 141, čís. 5, s. 1272–1282. Dostupné online [cit. 2016-08-19]. DOI:10.1016/j.biocon.2008.02.027. (anglicky) 
  258. STUART, C. T.. The incidence of surplus killing by Panthera pardus and Felis caracal in Cape Province, South Africa. Mammalia. 1986, roč. 50, čís. 4, s. 556–557. Dostupné online. (anglicky) 
  259. KUMAR, Ajay. Leopards killed by poisoned goat meat in Aravalli Hills [online]. Dailymail, 2015-03-13, [cit. 2016-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  260. Two leopards die of poisoning in Bandipur, experts allege villagers poisoned them to death [online]. The News Minute, 2016-07-13, [cit. 2016-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  261. MALLON, David a kol. Leopard Traps in Arabia. Wildlife Middle East [online]. 2008-06 [cit. 2016-03-05]. Dostupné online.  (anglicky) 
  262. WESSING, Robert. A Tiger in the Heart: the Javanese Rampok Macan. Bijdragen tot de Taal-, Land- en Volkenkunde. 1992, roč. 148, čís. 2, s. 287–308. Dostupné online. (anglicky) 
  263. a b Morris 2014, s. 48–49.
  264. a b Morris 2014, s. 41–46.
  265. Morris 2014, s. 46–48.
  266. JUTZELER, Eva, a kol. Leopard Panthera pardus. Cat News Spacial Issue 5: Cats in China. Podzim 2010, s. 30–33. Dostupné online. (anglicky) 
  267. WPSI's Leopard Poaching Statistcs. www.wpsi-india.org [online]. WPSI - Wildlife Protection Society of India [cit. 2016-10-17]. Dostupné online.  
  268. Morris 2014, s. 45.
  269. Morris 2014, s. 49.
  270. THE INDIAN WILDLIFE (PROTECTION) ACT, 1972. envfor.nic.in [online].  [cit. 2016-09-10]. Dostupné online.  (anglicky) 
  271. Morris 2014, s. 45–46.
  272. Species Survival Comission: Cat Specialist Group. www.catsg.org [online]. IUCN/SSC Cat Specialist Group [cit. 2016-11-06]. Dostupné online.  
  273. Panthera. www.panthera.org [online].  [cit. 2016-11-06]. Dostupné online.  
  274. Persian Leopards Return to Caucasus. World Wildlife Fund [online]. 2016-07-12 [cit. 2016-09-09]. Dostupné online.  (anglicky) 
  275. The Amur Leopard Reintroduction Program launched in Primorye. www.wwf.ru [online]. 2015-06-16 [cit. 2016-09-09]. Dostupné online.  (anglicky) 
  276. Foundation for the Protection of the Arabian Leopard in Yemen: Program & Strategy. www.yemenileopard.org [online].  [cit. 2016-09-09]. Dostupné online.  (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAILEY, Theodore N.. The African Leopard: Ecology and Behavior of a Solitary Felid. New York : Columbia University Press, 1993. ISBN 0-231-07872-2. (anglicky)  
  • EDGAONKAR, Advait. Ecology of the Leopard (Panthera pardus) in Bori Wildlife Sanctuary and Satpura National Park, India. Florida : University of Florida (PhD Dissertation), 2008. Dostupné online. (anglicky)  
  • HAMILTON, P. H.. The Leopard Panthera pardus and Cheetah Acinonyx jubatus in Kenya: Ecology, Status, Conservation Management. Svazek Part 1. [s.l.] : [s.n.], 1981. Dostupné online. (anglicky)  
  • HANCOCK, Dale. A Time with Leopards. Schrewsbury : Swan-Hill Press, 2000. Dostupné online. ISBN 1840371943. (anglicky)  
  • HEPTNER, Vladimir G.; SLUDSKII, A. A.. Mammals of the Soviet Union, vol. 2, part 2. Carnivora (Hyaenas and Cats). Washington D.C. : Smithonian Institution Libraries and National Science Foundation, 1992. Dostupné online. ISBN 07-085-80. (anglicky)  
  • MAZÁK, Vratislav. Velké kočky a gepardi. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1980. ISBN 07-085-80. (česky)  
  • MORRIS, Desmond. Leopard. Londýn : Reaktion Books, 2014. 224 s. Dostupné online. ISBN 1780232799. (anglicky)  
  • MYERS, Norman. The Leopard Panthera pardus in Africa. Morges (Švýcarsko) : IUCN, 1976. Dostupné online. (anglicky)  
  • SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago, London : University of Chicago Press, 2002. (anglicky)  
  • TURNBULL-KEMP, Peter. The Leopard. Cape Town : Howard Timmons Press, 1967. (anglicky)  
  • VAŠÁK, Jan. Analýza chovu levharta skvrnitého v (Panthera pardus ssp.) v České republice a na Slovensku. Brno, 2009. 102 s. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Laštůvka. Dostupné online. (česky)

Filmy[editovat | editovat zdroj]

  • The Arabian Leopard of Oman (česky Levhart arabský z Ománu). Velká Británie, 2008. ČSFD
  • Beauty and the Beasts: Leopard's Story (česky Kráska a netvor: Příběh o Levhartovi). USA, 1996. ČSFD
  • Eye of the Leopard (česky Očima levharta). USA, 2006. ČSFD
  • In Search of a Legend - Black Leopard (česky Hledání legendy: Černý leopard). JAR, 2005. ČSFD
  • The Invisible Leopard (česky Neviditelný levhart). Velká Británie, 2009. ČSFD
  • Leopards of Dead Tree Island. USA, 2012. IMDb
  • Leopard- A Darkness in the Grass. Velká Británie, 1986. IMDb
  • The Man-Eating Leopard of Rudraprayag. Velká Británie, 2005. ČSFD
  • Stalking Leopards. USA: National Geographic, 2002. IMDb
  • The Unlikely Leopard (česky Neobyčejný levhart). USA, 2012. ČSFD

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]