Angola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Angolská republika
República de Angola
Vlajka Angoly
Vlajka
Znak Angoly
Znak
Hymna: Angola Avante‬
Geografie

Angola (orthographic projection).svg Poloha Angoly

Hlavní město: Luanda
Rozloha: 1 246 700 km² (22. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Morro do Moco (2 620 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 12°20′ j. š., 17°21′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 17 024 000 (59. na světě, 2007)
Hustota zalidnění: 14 ob. / km² (208. na světě)
HDI: 0.564 (střední) (143. na světě, 2007)
Jazyk: portugalština, bantuské jazyky
Náboženství: křesťanství 89 % (římskokatolické 69 %, protestantské 20 %), animismus 11 %
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Vznik: 11. listopad 1975 (nezávislost na Portugalsku)
Prezident: José Eduardo dos Santos
Předseda vlády: Paulo Kassoma
Měna: kwanza (AOA)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 024 AGO AO
MPZ: ANG
Telefonní předvolba: +244
Národní TLD: .ao
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Angola (Angolská republika, República de Angola) je stát ležící na jihu Afriky s 1600 km dlouhým pobřežím Atlantiku. Na severu hraničí s Kongem (201 km s distriktem Cabinda, který je oddělen od zbytku Angoly územím DR Kongo) a DR Kongo (2511 km), na východě se Zambií (1110 km) a na jihu s Namibií (1376 km).

Angola se dělí na 18 provincií. K největším městům náleží: Luanda (2 022 000), Huambo (400 000), Benguela (155 000), Lobito (150 000), Lubango (105 000), Namibe (100 000). Nejvyšším bodem je Morro Môco s 2 620 m n. m.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Portugalská západní Afrika.
Královna Nzinga při mírových jednání s portugalským guvernérem, 1657

Od 14. století bylo území součástí konžské říše, později říše Ndongo. V roce 1483 přistál u ústí řeky Kongo objevitel Diego Cão a zemi začali kolonizovat Portugalci. Mezi lety 1641 až  1648 Luandu okupovali Nizozemci. V roce 1648 Portugalsko Luandu znovu získalo a začalo expandovat i do okolního Konga a Ndonga a definitivně zvítězili v roce 1671. Dne 12. května 1886 pak byla Angola prohlášena za oficiální portugalskou kolonii.

V 90. letech 19. století se stala portugalskou kolonií a v roce 1951 zámořskou kolonií pod názvem Portugalská západní Afrika. Když Portugalsko odmítlo pokračovat v dekolonizaci, zformovala se tři hnutí usilující o nezávislost: Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA), Národní osvobozenecká fronta Angoly (FNLA) a Svaz pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA). V roce 1975 Portugalsko udělilo nezávislost všem svým koloniím (s výjimkou Macãa).

Dějiny konce 20. století[editovat | editovat zdroj]

Po 14 letech guerillové války byla v roce 1975 vyhlášena nezávislost. Portugalsko předalo vládu MPLA. Krátce poté vypukla mezi MPLA, UNITA a FNLA občanská válka. V občanské válce zahynulo přes 500 000 lidí. FNLA později nechala bojovat jenom UNITA a MPLA. Během studené války měla vládní levicová MPLA podporu Sovětského svazu a Kuby, zatímco povstalce z UNITA podporovaly USA a Jižní Afrika.[1] V roce 1992 se obě frakce dohodly, že se z Angoly stane pluralitní stát, ale po volbách UNITA prohlásil, že byly zmanipulované, a boje propukly znovu.

Politická mapa Angoly

Dne 12. března 1983 UNITA obsadila obec Alto Catumbela, kde zničila místní celulózku, papírnu a trafostanici. Při této akci unesla i skupinu československých expertů s jejich rodinami, kteří zde působili. Ve skupině 66 zajatých bylo 28 mužů, 17 žen a 21 dětí. Během únosu většina zajatých absolvovala pochod v délce 1320 km, při němž jeden muž zemřel. Následně byl proveden přesun nákladními auty na základnu Jamba na jihu Angoly. První skupina skládající se z žen, dětí a sedmi mužů se vrátila 1. července 1983. Druhá skupina složená ze zbylých 20 mužů se po roční internaci v buši vrátila do ČSSR 23. června 1984.

V roce 1994 byl zahájen mírový proces, který spočívá v zapojení UNITA do vlády. V roce 1997 byla nastolena vláda národní jednoty. Vůdce UNITA Jonas Savimbi získal statut vůdce nejsilnější opoziční strany. Boje ale pokračovaly a v roce 1999 musel generální tajemník OSN prohlásit mírový proces za neúspěšný.

22. února 2002 byl Jonas Savimbi zastřelen a mezi frakcemi byl uzavřen klid zbraní. Nástupce J. Savimbiho Lucamba Gato uzavřel v dubnu téhož roku s vládní MPLA mírovou dohodu. Hnutí UNITA vzdala svou ozbrojenou činnost a postavila se do role nejsilnější opoziční strany. Zdá se, že se situace v zemi normalizuje.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Angoly.

Angolský stát je velmi úzká pobřežní nížina, která přechází v náhorní plošiny. Většina území Angoly je pokryta rozsáhlou vnitrozemskou plošinou o výšce kolem 1500 m n. m. Jenom uprostřed země se zdvihá nejvyšší plošina Bié, které se místně říká Planalto, s masívem Morro Môco (2620 m n. m.). Směrem k pobřeží tato plošina klesá do úzkého pásu nížin. Na severozápadě země zasahuje rozsáhlejší nížina přes ústí řeky Kongo až k přístavu Cabinda.

Podnebí na jihu Angoly a podél pobřeží je suché a tropické. Od listopadu do dubna na severu panuje období dešťů. Klima pobřežních oblastí ochlazuje studený Benguelský proud, zřejmě největší studený proud na světě. Tento proud upravuje počasí v zemi na velice přijatelné pro Evropany.

Provincie Angoly

Administrativní rozdělení[editovat | editovat zdroj]

18 provincií (provincia, mn. č. provincias):

Politika[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je politická moc soustředěná v rukou prezidenta. Výkonná moc se skládá z prezidenta, předsedy vlády a sboru ministrů. Sbor ministrů se pravidelně schází, aby řešil politické záležitosti. Guvernéři 18 provincií jsou jmenováni prezidentem. Ústava z roku 1992 určuje pravomoci vlády a práva a povinnosti občanů. Právní systém je postaven na portugalském. Soudy působí jen ve 12 ze 140 obvodů. Nejvyšší soud působí jako odvolací orgán. Ústavní soud nikdy nebyl ustanoven.

Prezident oznámil, že vláda má zájem vypsat v roce 2006 volby, později však byly tyto opět odloženy. Od roku 1992[2] se tedy parlamentní volby konaly poprvé 5. září roku 2008.[3][4] V těchto posledních volbách zvítězilo MPLA s 81% hlasů.[5]

Přehled nejvyšších představitelů[editovat | editovat zdroj]

11. 11. 1975 – 10. 9. 1979 – António Agostinho Neto – prezident; MPLA-PT
10. 9. 1979 – 21. 9. 1979 – José Eduardo dos Santos – úřadující prezident; MPLA-PT
od 21. 9. 1979 – José Eduardo dos Santos – prezident; MPLA-PT

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Angoly.
Nová těžební věž, červen 2010

Kvůli čtvrt století trvajícím bojům měla Angola rozvrácenou ekonomiku. Po skončení občanské války (2002) začala intenzivněji využívat bohaté přírodní zdroje, mezi něž patří ropa (v současnosti po Nigérii a Alžírsku třetí největší africký producent[6]), zlato, diamanty, úrodná půda, lesy a vody bohaté na ryby. 85 % obyvatel se živí z vlastní zemědělské činnosti. Především díky ziskům z ropy, prodávané hlavně do Číny, se Angola stala jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik Afriky.[7] Angolská vláda se v souvislosti s pořadatelstvím Afrického poháru národů 2010 rozhodla investovat miliardu dolarů na rozvoj infrastruktury (stavba stadionů, hotelů, telekomunikací, letišť a silnic).[7] Realizací byly pověřeny čínské stavební firmy.

Angola byla prioritní zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. Cílem ČR bylo pomoci Angole k potravinové soběstačnosti skrze rozvoj zemědělství a zlepšit situaci ve válkou naprosto rozvráceném sektoru vzdělání. V plánu je i podpora projektů zaměřených na dopravní infrastrukturu a zdravotnictví.[8] Roku 2010 byla Angola vyřazena z prioritních zemí české rozvojové pomoci, na místě dále působí česká humanitární organizace Člověk v tísni, především v oblasti základního vzdělávání a rozvoje zemědělství.[9]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Demografie Angoly.
Hlavní město Luanda

V roce 1970 žilo v Angole 5.6 milionů lidí.[10] Podle sčítání z roku 2014 měla Angola 24 383 301 obyvatel.[11] Z toho 71 % jich žilo na venkově a zbylých 29 % ve městech. Délka života je u mužů průměrně 43 let, u žen 47. Tedy asi o 25 let méně než v ČR.

Úředním jazykem je portugalština, ale většina národa mluví bantuskými jazyky. Portugalština jakožto jazyk bývalého kolonizátora je nicméně v Angole podstatně rozšířenější než v okolních zemích, je mateřským jazykem 39 % populace.[12] To má několik příčin – portugalské kolonie Benguela a Luanda existovaly již od 15. století a od počátku 20. století Portugalci budovali po celé zemi školy, takže na konci koloniálního období mezi lety 1961–1974 měly děti v téměř celé Angole přístup k vyučování v portugalštině. V této době byla portugalština již mateřským jazykem většiny obyvatel měst – a právě z městského prostředí vzešla MPLA, strana v angolské občanské válce. Naopak FNLA a UNITA byly proti portugalštině vzhledem k jejich regionálním kořenům, ale MPLA nakonec v občanské válce zvítězila. Během občanské války i po ní proběhly masivní migrace z venkova do měst, což dále posiluje úlohu portugalštiny.

Mezi největší skupiny patří 39 % Ovimbundu a 25 % Kimbundu. Přibližně z poloviny převládá tradiční víra, dále pak římští katolíci a protestanti. V Angole jsou přítomny tři hlavní etnické skupiny: Ovimbundu, Kimbundu a Bakongo, mluvící různými bantuskými jazyky. Portugalština je nejdůležitějším a oficiálním jazykem. Portugalci a nedávno přistěhovalí Číňané tvoří největší skupiny neangolského obyvatelstva. Před rokem 1975 žilo v Angole 350 000 Portugalců, ale mnoho jich odešlo po získání nezávislosti. Velké množství obyvatel sousedního Konga uprchlo do Angoly před konžskou občanskou válkou, od roku 2003 angolská vláda deportovala ze země více než 400 000 Konžanů.[13] Na jihovýchodě se také vyskytují kmeny Křováků.

Procentní zastoupení jednotlivých národností[editovat | editovat zdroj]

  • Ovimbundové 37 %
  • Mbundové 22 %
  • Kongové 13 %
  • Luimbe-Ngangulelové 5 %
  • Nyaneka-Humbové 5 %
  • Mesticové 2 %
  • ostatní 16 %

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Obituary: Jonas Savimbi, Unita's local boy, 25. února 2002. BBC News.
  2. "Angola election chief denies bias", BBC News, September 4, 2008.
  3. "L'Angola fixe aux 5 et 6 septembre 2008 les élections législatives", AFP (Jeuneafrique.com), December 27, 2007 (francouzsky).
  4. "Angolan leader sets election date", BBC News, December 28, 2007.
  5. Dugger, Celia W.."Governing Party in Angola Wins Election in a Landslide, Official Results Show", New York Times, 2008-09-09. Ověřeno k 2008-09-12. 
  6. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2173rank.html
  7. a b -lgtt-. Fotbal za ropu. Týden. únor 2009, čís. 6/2009, s. 46.  
  8. Program rozvojové spolupráce mezi Angolou a ČR na období 2006-2010 http://www.rozvojovestredisko.cz/files/angola.pdf
  9. http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/angola
  10. "Angola holds census". IOL News. 16. května 2014.
  11. http://www.ine.gov.ao/xportal/xmain?xpid=ine Instituto Nacional de Estatístitica (INE) - Resultados preliminares do censo geral - 2014
  12. http://poing.me/layar/Colombia/brochuranoCrop.pdf
  13. "Calls for Angola to Investigate Abuse of Congolese Migrants". Inter Press Service. 21. května 2012

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Angola ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Angola ve Wikislovníku
  • Přehled politického vývoje Angoly
  • Informace o Angole - česky
  • Josef Klíma. 1985. Angolská anabáze. Naše vojsko. Praha. (Vyprávění některých zajatých Čechů jednotkou UNITA v roce 1983)
  • Angola - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Angola (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Angola Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of African Affairs. Background Note: Angola [online]. U.S. Department of State, 2011-04-11, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Angola [online]. [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Pretorii. Souhrnná teritoriální informace: Angola [online]. Businessinfo.cz, 2011-01-25, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky) 
  • CLARENCE-SMITH, William Gervase; THORNTON, John Kelly, a kol. Angola [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)