Přeskočit na obsah

Česká zemědělská univerzita v Praze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Česká zemědělská univerzita v Praze
Vysoká škola zemědělská v Praze (1952–1995)
Logo univerzity
Logo
Kovové logo ČZU před rektorátem
Kovové logo ČZU před rektorátem
Motto
Jsme živá univerzita
ZkratkaČZU
Rok založení1952
Typ školyveřejná
Vedení
Rektorprof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.
Prorektor pro strategii a transfer technologií a 1. prorektorprof. Ing. Jan Banout, Ph.D.
Prorektor pro mezinárodní vztahyprof. Ing. Martin Hanel, Ph.D.
Prorektorka pro záležitosti udržitelnostidoc. Ing. Lenka Wimmerová, MSc., Ph. D.
Prorektor pro vědu a výzkumprof. Dr. Ing. Luboš Borůvka
Prorektorka pro vnitřní záležitostidoc. Ing. Lucie Stanislavská Kvasničková, Ph. D.
Prorektor pro pedagogickou činnostprof. Ing. Jiří Remeš, Ph.D.
Prorektor pro kvalitu vzdělávací a tvůrčí činnostiprof. Ing. Petr Valášek, Ph.D.
Kvestor Ing. Jakub Kleindienst
Počty akademiků (k roku 2024[1])
Bakalářských studentů13 638
Magisterských studentů5 591
Doktorandů656
Studentů celkem19 930
Akademických pracovníků1 150
Další informace
Počet fakult6 + 1 institut
SídloSuchdol (Praha)
AdresaKamýcká 129, Praha, 165 00, Česko
Zeměpisné souřadnice50°7′48,01″ s. š., 14°22′24,88″ v. d.
KampusSuchdol, Praha
http://www.czu.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU) je veřejná vysoká škola univerzitního typu se sídlem v Praze–Suchdole. Založena byla v roce 1952 a skládá se ze šesti fakult a jednoho institutu. Do roku 1995 nesla název Vysoká škola zemědělská v Praze.[2] V angličtině používá oficiální název Czech University of Life Sciences Prague (CZU).

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Pokud pomineme historii zemědělských a přírodovědných oborů na Univerzitě Karlově, historie ČZU začíná v roce 1906, kdy byl zřízen čtyřletý zemědělský obor při České vysoké škole technické. Děkanem se stal biolog profesor Julius Stoklasa.

První Československá republika

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920 vznikla Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství při Českém vysokém učení technickém (ČVUT). V té době škola sídlila v Havlíčkových sadech. V roce 1936 se přestěhovala do nově postavených budov v Dejvicích. V roce 1920 získala škola zestátněný dvůr rodiny Lichtensteinů v Uhříněvsi a Netlukách s mlýnem Podleskem, kde zřídila školní statek (Školní závod zemědělský Uhříněves II.), nejprve v pronájmu a v roce 1923 ho odkoupila.[3]

Podle smlouvy ze dne 21. února 1923 obnášela kupní cena za pozemky o rozloze 575 ha s veškerými právy, povinnostmi a budovami 2 970 000 Kč. Kromě toho byl převzat živý i mrtvý inventář, osev a zásoby za celkovou částku 1 800 000 Kč. Do kupní smlouvy byly pojaty i ostatní přináležející pozemky, lesy a rybníky. Po vydání zákona č. 404 Sb. z. a n. ze dne 18. prosince 1922 o úpravě hospodaření ve státních závodech, byl v roce 1925 dosavadní Správní výbor závodu přeměněn na ředitelství skládající se ze čtyř zástupců profesorského sboru Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Praze, ze dvou zástupců zemědělské praxe a ze dvou zástupců Družstva hospodářských lihovarů. Ředitelství v Uhříněvsi bylo přeměněno na Místní správu, všechny záležitosti spadaly do kompetence ministerstva školství, při kterém byl zřízen Správní sbor a stálá revisní komise. Závod se stal státním podnikem, na kterém posluchači Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Praze vykonávali po celý rok povinnou a prázdninovou praxi.[4]

Třetí Československá republika a ČSSR

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článcích Československé zemědělské školství po roce 1952 a Uhříněves (zámek).

Vysoké zemědělské školství v Praze bylo v roce 1945 obnoveno v rámci Českého vysokého učení technického pod názvem Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství. Škola měla sídlo v Dejvicích, kde existovala až do 8. července 1952, kdy byla vládním nařízením č. 30 Sb. vytvořena samostatná Vysoká škola zemědělská v Praze (VŠZ), rozdělená na tři fakulty: Agronomickou fakultu, Fakultu ekonomiky a organizace socialistického zemědělství a Fakultu mechanizační. Studium lesnictví bylo odděleno a Lesnická fakulta zůstala součástí ČVUT až do roku 1959, kdy byla na přechodnou dobu přičleněna k VŠZ. V roce 1964 byla však zrušena a začala fungovat jako samostatná jednotka, Vědecký lesnický ústav, který byl v roce 1981 přebudován na Ústav aplikované ekologie a ekotechniky.

V roce 1960 vznikla v rámci Vysoké školy zemědělské v Praze ještě Provozně ekonomická fakulta v Českých Budějovicích, dnes Agronomická fakulta Jihočeské univerzity. Snahou vládnoucí KSČ bylo z nově zřízené VŠZ v Praze vytvořit hlavní školské zařízení k přípravě vedoucích kádrů pro JZD či obecně pro stranický a úřední aparát zabývající se zemědělstvím.[5]

V první polovině 60. let se celá pražská VŠZ přestěhovala do nově budovaného areálu v Praze-Suchdole. Stala se tak jedinou školou amerického typu v Československu, tedy školou, kde jsou všechny fakulty, koleje i další zázemí na jednom místě.

Změny v obsahu studia po roce 1945

[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1945 nastaly změny v obsahu řádného studia. Ve školním roce 1948/1949 byly do učebního plánu zařazeny předměty ze společenských nauk a výuka ruského jazyka, od roku 45/46 branná výchova a nauka o obraně státu. Od roku 1950 byla pro všechny posluchače povinná výuka marxismu-leninismu v rozsahu čtyř hodin týdně po dobu čtyř let. Ve školním roce 1951/1952 byla pro muže zavedena po jednom dni v týdnu vojenská příprava, čímž se absolventům vojenská služba zkrátila na šest měsíců. Již ve školním roce 1950/51 začali na tehdejší VŠZL studovat absolventi dělnických přípravek, kteří se také aktivně podíleli na práci školní organizace KSČ. Při školním závodě Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Uhříněvsi byly od roku 1951 z podnětu ministerstva zemědělství pořádány kurzy k výcviku družstevníků JZD. První týdenní praktický kurz pro družstevníky jednotlivých krajů ve dnech 26. 2. – 3. 3. 1951 byl uspořádán pro výuku strojního dojení. Úkolem těchto absolventů pak bylo provádět výcvik dojičů strojního dojení v JZD po jednotlivých krajích. Další kurzy byly uspořádány pro obvodní zootechniky.[6]

Studium do roku 1952 trvalo čtyři roky (osm semestrů). Od roku 1952 bylo pětileté a v roce 1981 bylo opětovně zkráceno na čtyři roky. V roce 1952/53 bylo studium rozděleno na technický a pěstební obor a prodlouženo na 9 semestrů, přičemž 9. semestr sloužil ke zpracování diplomové práce. Usnesením vlády z 11. listopadu 1952 bylo na vysokých školách na některých fakultách zřízeno večerní studium pro pracující, kam byli uchazeči přijímáni na základě zkoušky podle zvláštních předpisů, a dálkové studium. To bylo na lesnické fakultě zavedeno ve školním roce 1953/1954, a to pro 15 až 20 posluchačů. V letech 1958 až 1962 proběhly na agronomické fakultě dva čtyřleté cykly studia vybraných stranických pracovníků, celkem je absolvovalo 54 osob. Od roku 1956 se studium prodloužilo na 10 semestrů. Ve školním roce 1959/1960 byla na škole zavedena pro dělnické kádry studijní forma v podobě tříletých dálkových kurzů pro vybrané pracovníky.[7] K tomu vydalo ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství 4. srpna 1960 prováděcí směrnice, kterými upravilo zkrácené vysokoškolské a středoškolské studium pro kádry JZD a socialistických zemědělských závodů.[8]

Podle těchto směrnic se zřizuje při vysokých školách v Praze, Brně a Nitře tříleté speciální inženýrské vysokoškolské studium. Dále se zřizuje studium vybraných skupin předmětů při jmenovaných vysokých zemědělských školách (agrotechnika, zootechnika, zemědělská meliorace, ekonomika a organizace socialistických závodů). Při zemědělských technických, popřípadě mistrovských školách, se zřizuje jednoleté studium pro funkcionáře JZD a ostatních zemědělských socialistických závodů. Posluchači tříletého speciálního inženýrského vysokoškolského studia a posluchači vybraných skupin předmětů na vysokých školách zemědělských jsou nemocensky pojištěni a důchodově zabezpečeni.

Sociální zabezpečení: věstník SÚSZ, 1957, s. 9

Jednoleté studium pro funkcionáře JZD a ostatních socialistických zemědělských závodů bylo zřízeno při středních zemědělských školách ve studijních oborech: pěstitelsko-chovatelský, ekonomický a mechanizační. Posluchači těchto škol, kterými byli vyspělí dělníci a rolníci, pak byli po jednoletém přípravném studiu přijati na vysoké školy. Studium nahrazovalo dělnickým kádrům středoškolské studium zakončené maturitou.[9] Po absolvování zkráceného tříletého vysokoškolského studia obdrželi absolventi titul inženýra, který byl rovnoprávný s inženýrským titulem řádného vysokoškolského studia.[10]

Česká republika

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 se stala součástí VŠZ také Lesnická fakulta, která v této době plně obnovila svou činnost. 1. ledna 1995 se pak Vysoká škola zemědělská v Praze na základě zákona 192/1994 Sb. transformovala na Českou zemědělskou univerzitu v Praze.

Lesnická fakulta ČZU roku 1997 přesídlila do areálu školy v Suchdole. V roce 2003 změnila název a stala se Fakultou lesnickou a environmentální. V roce 2007 se potom rozdělila na dvě nové fakulty a vznikla Fakulta lesnická a dřevařská a Fakulta životního prostředí.

V roce 2005 byl zřízen Institut vzdělávání a poradenství, který zajišťuje pedagogické vzdělávání studentů, doktorandů i akademických pracovníků ČZU a systémové vzdělávání pracovníků středních odborných škol a učilišť v souvisejících oborech.

Od roku 2013 na univerzitě začala fungovat Fakulta tropického zemědělství, která vznikla na základě rozhodnutí akademického senátu ČZU z původního Institutu tropů a subtropů.

V roce 2015 a 2016 byly na ČZU otevřeny největší investiční projekty od doby výstavby suchdolského areálu, a to Dřevařský pavilon Fakulty lesnické a dřevařské a druhá část Mezifakultního centra environmentálních věd. Současně se v rámci operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace podařilo uskutečnit několik projektů zaměřených na pořízení profesionálního laboratorního vybavení.[11]

Součásti univerzity

[editovat | editovat zdroj]
Pohled na areál od Studijního a informačního centra

V současné době se Česká zemědělská univerzita v Praze skládá z 6 fakult, 1 institutu, 1 celouniverzitního pedagogického pracoviště a 2 školních podniků.

Školní podniky ČZU

[editovat | editovat zdroj]
  • Statky ČZU v Lánech
  • Lesy ČZU v Kostelci nad Černými lesy
  • Vinařství ČZU v Chloumku u Mělníka

Další součásti univerzity

[editovat | editovat zdroj]
  • Centrum infekčních nemocí zvířat
  • Veterinární ambulance
  • Potravinářský pavilon
  • Pivovar Suchdolský Jeník
  • Dětské skupiny Poníček
  • Podnikatelský inkubátor PointOne

Studentské spolky na ČZU

[editovat | editovat zdroj]

Na ČZU působí mnoho studentských spolků. Například:

  • Asociace studentů při ČZU v Praze
  • BeFair na ČZU
  • iZUN, Zemědělské Univerzitní Noviny ČZU
  • CULS Prague Formula Racing[12]
  • Studentská Unie ČZU
  • ČZU:GO!
  • Elitní projekty ČZU
  • AIESEC
  • IAAS
  • ASA
  • PUPEN
  • Spolek myslivců při FLD ČZU v Praze
  • Studentský zájmový spolek FLD ČZU v Praze
  • Vysokoškolský LGBT klub
  • Manažerský klub
  • Akční tým PEF
  • Univerzitní tým roztleskávaček Wild Cheerleaders
  • Kolejní rada KaM ČZU

Rektoři

[editovat | editovat zdroj]

Zemědělství na vysokých školách v Česku

[editovat | editovat zdroj]

Známí absolventi

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Výroční zpráva o činnosti za rok 2024 [online]. Česká zemědělská univerzita v Praze [cit. 2026-02-02]. S. 117-118, 126. Dostupné online. 
  2. ↑ § 5 zákona č. 192/1994 Sb., o změně názvu některých vysokých škol uvedených v příloze zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  3. ↑ Ryska Petr: Praha neznámá II, Grada Publishing a.s., 27.04.2017, s. 223.
  4. ↑ Zemědělský archiv: časopis věnovaný vědě a praxi výroby zemědělské. Praha: Zemědělský archiv, 1934, s. 395.
  5. ↑ Petr Blažek, Michal Kubálek: Politicky motivované vylučování studentů v zakladatelském období komunistického režimu (Černá kapitola z dějin vysokého zemědělského a lesnického školství v Praze), s. 111 [online]. Uherské Hradiště: Sborník, 9/2004 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Věstník Československé akademie zemědělské, díl 25, Akademie, 1951, s. 251.
  7. ↑ Historie. FLD [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ Sociální zabezpečení: věstník SÚSZ. Státní úřad sociálního zabezpečení, Czechoslovakia. Ministerstvo práce a sociálních věcí, SÚSZ, 1957, s. 9.
  9. ↑ Socialistické Zemědělství, svazek 10, vydání 7-12, 1960.
  10. ↑ Život strany, časopis Komunistické strany Československa. Ústřední výbor, Rudé právo, 1974, 1-14, s. 60.
  11. ↑ Webová prezentace ČZU https://www.czu.cz/cs/r-7210-o-czu
  12. ↑ ML, Vlastimil Lisák. CULS Prague Formula Racing. CULS Racing [online]. [cit. 2025-04-13]. Dostupné online. 
  13. ↑ https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180214mons-zdenek-wasserbauer-prijme-v-kvetnu-biskupske-sveceni

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PECHAR, Josef. Vysoká škola zemědělská v Praze-Suchdole. [ČSR]. 1967, čís. 5, s. 271–276. ISSN 0300-5305. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Česká zemědělská univerzita v Praze
Samosprávné orgány
Fakulty
Ústavy a pracoviště
Demonstrační pracoviště
Veřejné vysoké školy v Česku
Praha
České Budějovice
Plzeň
Ústí nad Labem
Liberec
Hradec Králové
Pardubice
Jihlava
Brno
Olomouc
Ostrava
Opava
Zlín
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Česká_zemědělská_univerzita_v_Praze&oldid=25656402“