Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
Vysoká škola báňská v Ostravě

Aula VŠB-TU Ostrava
Zkratka VŠB–TUO[1]
Rok založení 1945
Typ školy veřejná[2]
Vedení
Rektor prof. RNDr. Václav Snášel, CSc.
Kvestor Ing. Zdeněk Hodula
Kancléř Ing. Jana Nowaková, Ph.D.
Prorektor pro studium Ing. Zdeňka Chmelíčková, Ph.D.
Prorektor pro mezinárodní vztahy a sociální záležitosti doc. Ing. Radim Halama, Ph.D.
Prorektor pro vědu a výzkum prof. Ing. Petr Praus, Ph.D.
Prorektor pro rozvoj a investiční výstavbu doc. Ing. et Ing. František Kuda, CSc.
Předseda akademického senátu Mgr. Lenka Jurčíková, Ph.D.
Počty akademiků (k roku 2013[3])
Počet bakalářských studentů 12 636
Počet navazujících studentů 5582
Počet doktorandů 1361
Počet ostatních studentů 1
Počet akademických pracovníků 1468
Další informace
Počet fakult 7
Sídlo Ostrava
http://www.vsb.cz/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava (VŠB–TUO) navazuje na činnost Báňské akademie (pozdější Vysoké školy báňské) v Příbrami, která byla v roce 1945 přesunuta z Příbrami do Ostravy. Dnešní název školy zachycuje přechod od dřívější úzce zaměřené báňské školy k plnohodnotné technické univerzitě. Rektorem je od září 2017 prof. RNDr. Václav Snášel, CSc.

VŠB-TUO poskytuje vzdělání ve 124 akreditovaných studijních programech v bakalářském, magisterském i doktorském stupni. Na VŠB–TUO studuje přes 20 000 studentů, přičemž počet zahraničních studentů každoročně narůstá (1400 zahraničních studentů v roce 2014).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vysoká škola báňská (Příbram).

Výuka byla v Ostravě zahájena 7. listopadu 1945 za obtížných podmínek – vyučovalo se v sedmi objektech rozptýlených po celém městě. Mezi lety 1948 a 1949 se počty studentů 1. ročníku ztrojnásobily, takže r. 1951 došlo k rozdělení školy na fakulty hornickou, s prvním děkanem doc. K. Benešem a hutnickou s děkanem doc. T. Chlebovským. Výrazný rozvoj hornictví a hutnictví v padesátých letech si vynutil i rozvoj adekvátního strojírenství. Založení Vysoké školy báňského strojnictví v Ostravě se sídlem v Brušperku (jejím prvním děkanem se stal prof. RNDr. Milan Mikan) proto mělo pro další rozvoj hornictví a hutnictví značný význam. Učební plán studia byl vypracován po dohodě s fakultou oboru strojního a elektroinženýrství brněnské techniky tak, aby umožňoval vzájemný přechod posluchačů. Po přičlenění této školy k VŠB vznikla roku 1951 fakulta báňského strojnictví, zahrnující i původní ústavy VŠB (elektrotechniky, obecného strojnictví, dopravnictví a horního a hutního strojnictví). Sídlem fakulty se stala bývalá budova gymnázia na Šrámkově náměstí v Ostravě. Prvním děkanem se stal doc. Ing. B. Kaňkovský. Později se fakulta rozšířila o řadu nových kateder a laboratoří, které byly umístěny v šesti dalších budovách. Ve školním roce 1963/64 vznikla na fakultě báňského strojnictví specializace strojírenské technologie.

I když si fakulta ponechala původní báňsko-strojírenské specializace, rozšířil se tak její strojírenský profil natolik, že v r. 1968 byla přeměněna na fakultu strojní a později v roce 1977 po vzniku a rozvoji elektrotechnických oborů – došlo k dalšímu přejmenování na fakultu strojní a elektrotechnickou. Roku 1974 se všechna pracoviště fakulty přemístila do nového areálu VŠB v Ostravě-Porubě. Po akademiku F. Čechurovi byl v roku 1950 pověřen vedením VŠB prof. RNDr. R. Rost, třetím rektorem roku 1951 se stal prof. dr. Ing. V. Mydlarčík. Za jeho funkčního období počet studentů VŠB překročil hranici dvou tisíc a škola se ve školním roce 1952/53 rozrostla na pět fakult (přibyly fakulty geologická a ekonomická). Ukázalo se však, že toto členění je nepříliš vhodné a ekonomicky neúnosné. Proto byl od roku 1959 počet fakult zredukován pouze na tři: hornicko-geologickou, hutnickou a fakultu báňského strojírenství. S rostoucími nároky na řízení školy se rozšiřoval i její správní aparát (řízení školy se 700 posluchači po roku 1945 původně zajišťovali jen rektor s kvestorem, čtyřmi úředníky a jedním zřízencem), takže přestala vyhovovat původní budova rektorátu (ve vile u Nové radnice) a rektorát byl roku 1953 přemístěn do budovy bývalého kláštera na Dvořákové ulici.

Roku 1955 se stal čtvrtým poválečným rektorem prof. Ing. B. Kaňkovský a pátým roku 1959 prof. dr. T. Chlebovský. V jeho funkčním období počet posluchačů VŠB již překročil hranici tří tisíc a studium bylo ze čtyřletého rozšířeno na pětileté. Počet objektů VŠB rozmístěných po celém území města Ostravy však již v této době dosáhl sedmnácti a značně ztěžoval provoz školy i styk mezi rektorátem, fakultami, katedrami, posluchárnami i laboratořemi. Proto prof. Ing. arch. J. Moučka a později prof. Ing. R. Kittrich, DrSc. začali připravovat projekci nového areálu VŠB, jehož výstavba byla zahájena roku 1965 – ve funkčním období šestého ostravského rektora VŠB prof. RNDr. B. Růžičky, CSc. Výstavba hlavních objektů školy v Porubě však byla dokončena až ve funkčním období sedmého poválečného rektora, prof. RNDr. O. Hajkra, DrSc., roku 1973.

Ve funkčním období prof. RNDr. O. Hajkra DrSc. vzrostl počet studentů VŠB v letech 1970 až 1985 téměř čtyřnásobně. Vznikly nejen nové studijní obory (mj. obory technika požární ochrany a bezpečnosti průmyslu, systémové inženýrství, ekonomika průmyslu a národohospodářského plánování, roku 1971 obor silnoproudé elektrotechniky, od roku 1977 na všech fakultách obory automatizované systémy řízení), ale od 1. dubna 1977 byla na VŠB zřízena ekonomická fakulta (jejímž prvním děkanem se stal prof. Ing. J. Mikeska, DrSc.), takže větší část absolventů školy již byla vychovávána pro jiné obory než hornictví a hutnictví. Dosavadní pětileté studium bylo v souladu s celostátní koncepcí převedeno v roce 1977 v některých oborech na čtyřleté (studium při zaměstnání se zkrátilo na pětileté). Dostavěly se další tři objekty kolejí a Báňská měřící základna. Rovněž byla zahájena výstavba geologického pavilonu, nové menzy a připravena výstavba ústřední knihovny VŠB. Osmým poválečným rektorem se roku 1985 stal prof. Ing. V. Mynář, DrSc. S jeho jménem je spjata dostavba Vysoké školy báňské (roku 1988 dokončen geologický pavilon a roku 1989 otevřena nová menza v Ostravě-Porubě, prováděla se výstavba ústřední knihovny VŠB a studijního centra, dále přechod správy školy na automatizované systémy řízení a zejména výrazné posílení počtu profesorů, docentů, doktorů i kandidátů věd, vyučujících na VŠB).

V závěru roku 1989 došlo na území celého státu k výraznému demokratizačnímu hnutí, na němž se aktivně podíleli také studenti Vysoké školy báňské. Důsledkem tohoto obrodného procesu byl v závěru roku 1989 a opětovně roku 1990 zvolen velkou většinou v demokratických volbách devátý ostravský rektor VŠB prof. Ing. Tomáš Čermák, CSc.

Původní název Vysoká škola báňská v Ostravě škola změnila k 1. lednu 1995[4] na Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. V současnosti VŠB – TU Ostrava směřuje mezi přední české a evropské univerzity nabízející technické a ekonomické vzdělání, produkující aplikovaný i základní výzkum a zajišťující potřebný odborný poradenský, konzultační a expertizní servis průmyslu, bankovnímu i podnikatelskému sektoru včetně nabídky celoživotního vzdělání.

Fakulty[editovat | editovat zdroj]

Hlavní areál univerzity v Ostravě-Porubě

VŠB-TUO poskytuje vzdělání v rámci sedmi fakult a dvou celouniverzitních studijních programů:

Výzkum a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Výzkum na VŠB-TUO je možné rozdělit do šesti výzkumných oblastí, ve kterých vědecká činnost probíhá ve výzkumných centrech a ústavech, včetně Národního Superpočítačového Centra. Těchto šest výzkumných oblastí zahrnuje:

  • Suroviny, energetika a ekologie
  • Informační technologie
  • Konkurenceschopné strojírenství
  • Nové materiály, konstrukce a technologie
  • Řízení, rozhodování a modelování ekonomických a finančních procesů
  • Bezpečnostní výzkum

VŠB-TUO nabízí širokou škálu stáží a postdoktorandských pozic. Centrum pro transfer technologií podporuje vědce v rozvoji komerčního potenciálu jejich inovací, čímž napomáhá překlenout rozdíl mezi akademickou a komerční sférou.

VŠB-TUO také provozuje Podnikatelský inkubátor, který poskytuje podporu začínajícím a spin-off firmám.

Významní absolventi[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Heyrowský (1802–1863), profesor těžby, těžních zařízení a důlního měření 1849–1863
  • Josef Theurer (1862–1928), profesor matematiky a fyziky 1895–1926, rektor Vysoké školy báňské v Příbrami
  • František Mařík (1884–1966), profesor větracích zařízení
  • Bohuslav Stočes (1890–1969), profesor geologie, rektor ve 30. letech, známý v Česku i zahraničí
  • František Čechura (1887–1974), profesor důlního měření, rektor v letech 1945–1950
  • Alois Řiman (1896–1966), zakladatel důlního plánování
  • Richard Doležal (1921–2005), profesor důlního procesního inženýrství
  • Petr Šnapka (* 1943), profesor ekonomie a managementu
  • Tomáš Čermák (* 1943), rektor VŠB–TUO
  • Václav Roubíček (1944–2010), profesor požární techniky, rektor v letech 1997 až 2003, dřívější člen Senátu ČR

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Přehled vysokých škol v ČR – 1. Veřejné vysoké školy. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky - MŠMT.cz [online]. . Dostupné online.  
  2. Příloha č. 1 k zákonu č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. - Veřejné vysoké školy v České republice. Zákon o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky via ZakonyProLidi.cz [online]. . Dostupné online.  
  3. Výroční zpráva o činnosti VŠB - TUO za rok 2013 [online]. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, [cit. 2015-03-07]. S. 25, 41. Dostupné online.  
  4. § 1 zákona č. 192/1994 Sb., o změně názvu některých vysokých škol uvedených v příloze zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]