JZD Slušovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JZD Slušovice
Právní forma družstvo
IČO 00135348
Založeno 1952
Sídlo Slušovice, Československo
Klíčoví lidé František Čuba
Rozsah působení Česko, Slovensko
Oblast činnosti zemědělství
Produkty zemědělské produkty, pneumatiky, počítačová technika, biochemie
Služby výroba a pěstování
Obrat 7 miliard (rok 1989)
Zaměstnanci 6000 (1970)[zdroj?]
Slogan Každý člověk je k práci přinucen. Anebo INSPIROVÁN.
Zánik 2012
Některá data mohou pocházet z datové položky.

JZD Slušovice, později přejmenované na Družstevní agrokombinát Slušovice a Zemědělské obchodní družstvo FORUM[1] bylo jednotné zemědělské družstvo v někdejší střediskové obci, dnešním městě Slušovice, které svou úspěšností proslulo jako „socialistický zázrak“.[2] Po roce 1989 se majetek družstva přelil do více než 101 společností, z nichž však většina zkrachovala.[3] Samotné družstvo skončilo v likvidaci a následně v konkursu[1] s dluhy ve výši 5,768 mld. Kč.[4]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Vznik JZD Slušovice spadá do roku 1952. Již od roku 1963 stál v čele družstva František Čuba, který postupně družstvo dovedl k celonárodnímu věhlasu. Dle mnohých tehdejších i současných odborníků[kdo?] mělo zásadní vliv na úspěch podniku vedení Františka Čuby, který zavedl motivační faktory práce (např. existenční / strachu / seberealizace / radosti z práce). Čuba dle svých slov neměl od roku 1963 dovolenou a v tomtéž roce vyhlásil boj alkoholu mezi všemi družstevníky ve Slušovicích, který se ukázal jako funkční a účinný. Velmi dobře JZD AK Slušovice přestály i lokální ničivou bleskovou letní povodeň v červnu 1987, která velmi těžce zasáhla objekty AK Slušovice. Tržby družstva v roce 1989, kdy bylo na vrcholu, dosáhly 7 miliard korun, a bylo v zisku téměř 830 milionů.[zdroj?] Expandovalo do SSSR, Vietnamu či Egypta a spolupracovalo i s firmami v Itálii či Západním Německu.

Věhlasná byla slušovická zelenina pěstovaná na Valašském podhůří ve sklenících a na hydroponii, ve velkém se pěstovala kukuřice a choval skot. Zaváděly se moderní zemědělské postupy a počítačové technologie. Družstvo mělo široký přidružený výrobní program od biochemie (přípravky pro boj proti hmyzu, které se vyvážely např. do Asie, a další), přes jogurty, pneumatiky a počítače až po kravíny. Družstvo také dováželo zahraniční zboží tuzexového typu, které prodávalo ve vlastních prodejnách Kvatro. V osmdesátých letech byly pod JZD AK Slušovice začleňovány sousední JZD a aplikovány stejné agrární technologie, zejména pak nové plodiny a chemie pro dosažení vysoce nadstandardních výnosů oproti tehdejším standardům. Samotná obec Slušovice se v daném období výrazně rozrostla a zbohatla. Pořádaly se zde celorepublikově oblíbené koňské dostihy a tamější fotbalové družstvo se z okresního přeboru probojovalo až do II. ligy.

V letech 1986–87 byl vybudován čtyřproudový silniční přípoj na I49, který v rámci Slušovic odklonil dopravu od staré zástavby a prostoru dostihové dráhy. JZD Slušovice postupně rozšiřovalo aktivity do mnoha oblastí, namátkou lze jmenovat vlastní leteckou společnost Air Moravia nebo vybudování testovacích tratí pro západoněmeckou automobilku Audi v Československu. Proslul taky efektivní systém péče nesoucí název Klub důchodců, který garantoval péči každému, kdo v podniku pracoval alespoň po dobu 10 let.

Pád a sametová revoluce[editovat | editovat zdroj]

Dálnice do Slušovic

Období po roce 1990 popisuje Čuba jako údajnou záměrnou likvidaci Slušovic ze strany nové státní moci, kdy výsledkem byla nedůvěra zákazníků, neochota bank půjčit peníze apod. Toto období popsal také v rozhovoru pro slovenský časopis Farmár nebo v únoru 2010 pro časopis Ekonom.[5]

Od počátku roku 1990 se Občanské fórum JZD DAK Slušovice zabývalo stížnostmi na údajnou trestnou činnost vedení družstva, která ovšem nebyla nikdy prokázána. Údajně se mělo jednat o možné machinace po 17. listopadu 1989 (tunelování prostřednictvím nově zakládaných akciových společností, maskování daňových i jiných podvodů atd.). František Čuba vysvětloval tato tvrzení jako nesmyslná a vzniklá mimo jiné z nepochopení vnitřního fungování družstva, stejně jako vysvětlil vznikání nových akciových společností jako legální na základě tehdejších předpisů o transformaci družstev. 18. února 1990 se zdejší OF obrátilo na předsedkyni Výboru lidové kontroly ČR. Údaje ze stížností nepostačovaly k zahájení trestního stíhání, ale správa vyšetřování VB navrhla provést revizní šetření z úrovně VLK a ministerstev zemědělství a financí. Následně koncem června 1990 mělo dojít, podle nepřímých důkazů, k likvidaci některých dokladů o hospodaření JZD a souběžně došlo k vyloupení trezoru akciové společnosti MORAGRO, odkud byly kromě peněz odcizeny doklady o založení a hospodaření této společnosti. Tato likvidace a krádež nebyly nikdy později objasněny, při vyšetřování byli k pohovorům zváni pouze oznamovatelé, nikoliv podezřelí.[6]

Od podzimu 1989 do letních měsíců roku 1991 bylo založeno 101 akciových společností, do nichž přecházela majetková podstata bývalého družstva.[3] Sám Čuba připouští vznik 42 firem. První a. s., Ekotrans Moravia, byla proti vůli[zdroj?] komunistického režimu založena na základě rakousko-uherského zákona o akciových společnostech[zdroj?] již 29. června 1989 (zapsána do podnikového rejstříku 2. srpna). Jejími akcionáři bylo kromě Slušovic dalších 64 státních podniků včetně třineckých a vítkovických železáren či obuvnického Svitu, a cílem společnosti mělo být uskutečnění vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe. Mezi největší a nejproblematičtější akciové společnosti patřila Moragro, založená 17. prosince 1989 (zapsaná 8. ledna 1990).[6]

Družstvo bylo v roce 1990 přejmenováno na Družstevní agrokombinát Slušovice, v roce 1993 pak na Zemědělské obchodní družstvo FORUM.[1] V roce 1997 družstvo vstoupilo do likvidace, v roce 1999 byl na majetek družstva prohlášen konkurs.[1] Věřitelé přihlásili pohledávky ve výši 5,768 mld. Kč, když největším věřitelem byl finanční úřad Zlín s 5,6 mld. Kč.[4] Konkurz byl zrušen v roce 2011 po splnění rozvrhového usnesení,[1] když věřitelé dosáhli uspokojení ve výši 0,018 %.[4]

Výroba počítačů TNS[editovat | editovat zdroj]

Počítače řady TNS (zkratka pro „Ten Náš Systém“[7]) vyrábělo JZD Slušovice v letech 1985 až 1989. Původně byl počítač TNS určen pro agrární obory, kde neexistovala žádná podobná československá alternativa. Později se plánovalo jeho použití pro výuku programování na školách, kde se měl používat počítač pro školy a domácnosti Ondra podniku Tesla. Počítači TNS bylo osazeno několik školních učeben programování, například na matematickém Gymnáziu Mikuláše Koperníka, k masivnějšímu nasazení již nedošlo. Počítač Ondra používalo několik Domů pionýrů a mládeže v rámci svých kroužků výpočetní techniky.

Modely TNS[editovat | editovat zdroj]

Slušovické počítače
  • TNS HC s procesorem Z80 a pamětí RAM velikosti 128 kB. Pořizovací cena byla 25 000 Kčs.
  • TNS HC-8 měl paměť RAM o velikosti 256 kB, počeštěnou klávesnici (příkaz „enter“ zněl „vezmi“). Pracoval v 16 barvách. Fungoval také jako terminál k počítačům SMEP či JSEP. Měl již akustický modem pro telefonní linky. Umožňoval ovládání pomocí myši či joysticku. Na počítači běžel operační systém TNS-DOS a programy Wordstar a Supercalc. K programování využíval jazyky Fortran, COBOL, C, Prolog, Forth nebo Pascal.
  • TNS SL64 tvořil již kompaktní celek. Externí klávesnice vybavena konektorem FRB, který se připojoval do karty INT D*B. Jako monitor sloužil upravený televizor Merkur s audio výstupem. Tento model měl dvě 5,25palcové disketové mechaniky, pro ně byl určen řadič SAB 2797-B značky Siemens. Skříň pro disketové mechaniky měla stejné rozměry jako vlastní PC. JZD vyprodukovalo několik set kusů těchto PC.
  • TNS MCW byl závěrečným typem osmibitového počítače řady TNS. Vybaven byl pamětí RAM velikosti cca 1 MB. Využíval modulovou koncepci architektury. Uvnitř pracoval operační systém CP/M. Počítač měl klasické dvě 5,25palcové disketové mechaniky. Zdroj byl polské výroby.

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Slušovicemi byl inspirován film Hauři [8] uvedený do kin v roce 1987 (režisér Július Matula, literární předloha od Stanislava Váchy, později publikovaná jako román Hauři). Podobně jako tehdejší politická scéna byl film nejednoznačný, nové metody fiktivního moderního družstva obdivoval, ale zároveň je kritizoval jako vzdání se tradic a odlidštěný technokratismus.[9]

V roce 1988 novinář Stanislav Vácha vydal populárně naučnou publikaci Jak řídí Slušovice (168 stran).[10] Autor na základě svých stáží v JZD Slušovice rozebírá organizaci a vnitřní strukturu tohoto podniku a mechanismus jeho činnosti.

V roce 1999 natočil režisér Robert Sedláček dokument František Čuba: Slušovický zázrak,[11] který zpětně popisuje a vysvětluje hlavní faktory slušovického podniku i jeho porevoluční nucený rozpad.

Úspěch Slušovic se otiskl i do české populární kultury, písničkářská dvojice Miroslav Paleček a Michael Janík o Slušovicích složila písničku nazvanou Slušovice (vyšla na jejich CD Kukátko a něco navíc).[12] Píseň zazněla i ve velkém revuálním pořadu Československé televize z roku 1988, který se jmenoval Jedeme dál ze Slušovic a natáčel se u slušovického Parkhotelu.[13] O Slušovicích se rovněž hovoří ve filmu Zdeňka Trošky Slunce, seno a pár facek z roku 1989.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Úplný výpis z obchodního rejstříku: Zemědělské obchodní družstvo FORUM- v likvidaci, DrXXXVI 1373 vedená u Krajského soudu v Brně
  2. JANOŠKA, Martin. Po stopách socialistického slušovického zázraku. iDnes.cz [online]. 2006-08-15 [cit. 2009-09-15]. Dostupné online. 
  3. a b Za krach tvůrce Slušovic Čuby stát nemůže, řekl soud | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje. 2010-04-01. Dostupné online [cit. 2018-03-03]. (česky) 
  4. a b c Rozvrhové usnesení, jednací číslo: 26 (12) K 6/92 - 848
  5. Soňa Ludvighová: Slušovice - symbol úspechu, alebo zla?, 2. část, Agroserver.sk, převzato z týdeníku Farmár, číslo 7/2008
  6. a b PILOUS, Jiří F. Slušovická mafie v akci. Necenzurované noviny. 1995, čís. 6. Dostupné online. 
  7. Konstrukční elektronika - A Radio řada B 4/2008, článek Pětatřicáté výročí mikropočítačů, Ing. Karel Frejlach, strana 13
  8. Hauři ve Filmové databázi
  9. Petr Slinták: Hauři a perestrojka. Slušovické JZD jako inspirace přestavbového filmu
  10. Stanislav Vácha ve Slovníku české literatury po roce 1945 (projekt ÚČL AV ČR)
  11. JZD Slušovice na YouTube
  12. Paleček + Janík - Slušovice. www.velkyzpevnik.cz [online]. [cit. 2018-03-03]. Dostupné online. 
  13. http://www.info-slusovice.cz/news/168-vzpominate-na-porad-jedeme-dal-ze-slusovic-1988.html – neplatný odkaz !

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]