Svoboda shromažďovací

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Demonstrace Komunistického svazu mládeže proti umístění amerického radaru v Česku v roce 2007

Svoboda shromažďovací je základním lidským právem, které patří do kategorie práv politických. Zakotvena je v řadě národních i mezinárodních katalogů lidských práv, např. v čl. 19 Listiny základních práv a svobod, v čl. 11 Evropské úmluvy o lidských právech nebo v čl. 20 Všeobecné deklarace lidských práv.

Shromáždění je v lidskoprávní teorii tvořeno dvěma současně přítomnými prvky – prvkem vnějším (fyzickým), kterým je setkání několika osob, a prvkem vnitřním (psychickým), kterým je společný záměr, těch, kdo se shromáždili. Takovéto shromáždění požívá lidskoprávní ochrany. Svoboda shromažďovací úzce souvisí se svobodou projevu, neboť umožňuje realizovat tuto svobodu ve shromáždění; taktéž má úzkou vazbu na náboženskou svobodu, neboť náboženská shromáždění patří k základním projevům všech náboženství.

Výkon shromažďovacího práva v České republice[editovat | editovat zdroj]

Zákonná úprava realizace tohoto práva je obsažena v zákoně č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. Shromáždění nemůže být podmíněno povolením orgánu veřejné správy, což je garantováno už na ústavní úrovni Listinou základních práv a svobod, zákon pak upřesňuje, že občané mají právo se bez předchozího povolení pokojně shromažďovat. Tím se míní i různé pouliční průvody a manifestace, ovšem jen tehdy, pokud je cílem shromáždění jakožto politického práva využití svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, výměna informací a názorů nebo účast na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek, nikoli např. shromáždění související s poskytováním služeb. I přes nepodmíněnost shromáždění předchozím povolením je potřeba každou takovou akci předem ohlásit, s výjimkou shromáždění soukromých či církevních, a to alespoň pět dnů před konáním shromáždění místnímu obecnímu úřadu. Tento úřad pak může bezodkladně ohlášené shromáždění zakázat, ale jen tehdy, pokud by účel shromáždění směřoval k výzvám omezovat ústavní práva občanů, k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti, k násilí či hrubým neslušnostem, nebo k jinému porušování ústavy a zákonů. Proti zákazu shromáždění se jeho svolavatel může bránit u správního soudu, který rozhodne do tří dnů.

Svolavatelem shromáždění může být každý dospělý občan, skupina osob nebo i právnická osoba sídlící na území České republiky. Svolavatel pak zajišťuje řádný a klidný průběh shromáždění prostřednictvím určených pořadatelů, a pokud by shromáždění bylo rušeno, může požádat o zásah policii. Úřad, u nějž bylo shromáždění oznámeno, může vyslat svého zástupce, který bude průběh shromáždění monitorovat a pokud by došlo k událostem, které by odůvodňovaly jeho zákaz, může je na místě rozpustit, přičemž toto rozhodnutí případně provede policie. Účastníci shromáždění mají dbát pokynů svolavatele a po skončení akce se pokojně rozejít. Určitou zajímavostí, zavedenou až roku 2002,[1] je to, že nesmějí mít obličeje zakryté způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci.

Obecný zákaz shromáždění[editovat | editovat zdroj]

Už Listina základních práv a svobod ve svém čl. 19, odst. 2, stanoví, že shromažďovací právo lze na veřejných místech zákonem omezit, ovšem jen tehdy, pokud půjde o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Tak jsou na zákonné úrovni obecně zakázána shromáždění v okruhu 100 m od budov zákonodárných sborů a od budov Ústavního soudu nebo od míst, kde tyto instituce jednají.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 259/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění zákona č. 175/1990 Sb., a některé další zákony
  2. § 1 odst. 5 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím; § 25 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]