Parlament České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Parlament České republiky
Coat of arms or logo
Typ
Typ dvoukomorový parlament
Komory parlamentu - Senát
- Poslanecká sněmovna
Vedení
Předseda Senátu Milan Štěch, ČSSD
od 24. listopadu 2010
Předseda Sněmovny Jan Hamáček, ČSSD
od 27. listopadu 2013
Struktura
Členové 281
- 81 senátorů
- 200 poslanců
Czech_Senate_2014.svg
Senát
Politické subjekty
     ČSSD (25)
     KDU-ČSL (14)
     ODS (9)
     ANO 2011 (7)
     STAN (4)
     SZ (4)
     SLK (2)
     SPO (2)
     TOP 09 (2)
     S.cz (1)
     „OSN“ (1)
     HOPB (1)
     HPP 11 (1)
     KSČM (1)
     NK (1)
     OPAT (1)
     Ostravak (1)
     Piráti (1)
     SsČR (1)
     nezávislý kandidát (1)
Chamber_of_Deputies_of_the_Czech_Republic_2014.svg
Poslanecká sněmovna Politické subjekty
     ČSSD (50)
     ANO (47)
     KDU-ČSL (14)
     KSČM (33)
     TOP 09 (26)
     ODS (16)
     ÚSVIT (8)
     Nezařazení (6)
Volby
Senát
Volební systém
Dvoukolový většinový systém
Poslanecká sněmovna Volební systém Poměrný volební systém
Senát
Poslední volby

10.-11.října 2014
17.-18.října 2014
Poslanecká sněmovna Poslední volby
25.-26. října 2013
Zasedací sál
Zasedací sál Poslanecké sněmovny.jpg
Paláce na Malé Straně, Praha
Web
Senát
Poslanecká sněmovna

Parlament České republiky je dvoukomorový zákonodárný sbor České republiky. Je tvořen Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem (horní komora). Poslanecká sněmovna vznikla s osamostatněním České republiky k 1. lednu 1993 přejmenováním České národní rady. Poslanecká sněmovna je tvořena 200 poslanci volených na čtyři roky poměrným systémem. Senát byl poprvé naplněn až volbami na podzim roku 1996. Čítá 81 senátorů volených na šest let většinovým systémem, každé dva roky se obmění třetina senátorů. Sídlo Parlamentu České republiky na Malé Straně v Praze je určeno samostatným zákonem, který je zároveň prohlašuje za národní kulturní památku.[1][2]

Předchůdci[editovat | editovat zdroj]

Na českém území v minulosti měly působnost různé druhy sněmů, tedy český, moravský a slezský zemský sněm, rakouský Říšský sněm a různé československé parlamenty (národní shromáždění).

Česká republika, která vznikla 1. ledna 1969 původně pod názvem Česká socialistická republika v rámci federalizace Československa, získala svůj první sněm, Českou národní radu, přičemž zároveň měla své poměrné zastoupení i ve Sněmovně národů Federálního shromáždění.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Parlament České republiky vznikl na základě přechodného ustanovení čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky 1/1993 Sb. dnem účinnosti ústavy, tedy k 1. lednu 1993, z České národní rady, která se stala Poslaneckou sněmovnou pro volební období do 6. června 1996.

Čl. 106 odst. 2 ústavy stanovil, že do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát, který se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon, přičemž do nabytí účinnosti takového zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. Prozatímní Senát však nikdy zřízen nebyl a poslanecká sněmovna vykonávala funkce senátu až do podzimu roku 1996, kdy byl volbami naplněn řádný senát. Při prvních volbách do senátu bylo voleno všech 81 senátorů najednou, avšak pouze třetina z nich na plné šestileté funkční období, zbylé dvě třetiny měly volební období zkrácené na třetinu nebo na dvě třetiny.

Ústavní pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Strukturu a pravomoci parlamentu, způsob jeho rozhodování a způsob voleb jeho členů a podmínkách jejich mandátu stanoví ústava České republiky č. 1/1993 Sb., přijatá Českou národní radou, zejména v hlavě druhé, tj. v článcích 15 až 53. Některé podrobnosti stanoví zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky.

Parlament České republiky:

Sídlo a kanceláře[editovat | editovat zdroj]

22. září 1992 přijala Česká národní rada zákon č. 465/1992 Sb., o sídle České národní rady, účinný od 15. října 1992. Ten jako sídlo ČNR vymezil výčtem v příloze komplex budov čp. 176, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 6, 7, 8 a 518 na Malé Straně v Praze a zároveň v § 3 prohlásil celý tento komplex za národní kulturní památku a zmocnil vládu k vydání nařízení, kterým se stanoví způsob ochrany, což vláda učinila svým nařízením č. 118/1993 Sb.

Nově pak stanovil sídlo parlamentu, tedy obou jeho komor, jejich orgánů, poslanců, senátorů, Kanceláře Poslanecké sněmovny a Kanceláře Senátu zákon č. 59/1996 Sb., o sídle Parlamentu České republiky, který rovněž celý komplex prohlásil za národní kulturní památku. Tentýž zákon rovněž ustavil Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu jako státní rozpočtové organizace.

Sídlem Senátu je areál Valdštejnského paláce spolu s Valdštejnskou zahradou, Valdštejnskou jízdárnou a dále Kolovratským palácem a Malým Fürstenberským palácem.

Sídlo sněmovny se nachází ve třech blocích domů a paláců v oblasti mezi Malostranským a Valdštejnským náměstím, kolem Sněmovní a Thunovské ulice.[3] Patří k němu zejména Thunovský palác (čp. 176) při východní straně Sněmovní ulice), který pochází z konce 17. století, v letech 1779–1794 sloužil jako divadlo a roku 1801 jej koupili čeští stavové, kteří jej přebudovali na sněmovnu, kanceláře a archív Zemského výboru Království českého. Roku 1861 byl pro obnovený zemský sněm vybudován sál přes dvě patra výšky paláce, který slouží dodnes, jako hlavní jednací sál sněmovny. V roce 1918 zde byla vyhlášena Československá republika a roku 1920 přijata její ústava. V tomto bloku sídlí rovněž Kancelář Poslanecké sněmovny, jsou zde jednací sály sněmovních klubů a výborů. Dále k sídlu sněmovny patří dům čp. 1 na severní straně horní části Malostranského náměstí, v 19. století sídlo Českého místodržitelství a jezuitského gymnázia, a blok na severní straně dolní části Malostranského náměstí: čp. 6 (Palác Smiřických neboli U Montágů), čp. 7 (Šternberský palác), čp. 518 (dříve nazývaný Velikovský dům, na rohu Tomášské ulice) a čp. 8 (na rohu Thunovské a Tomášské ulice). Smiřický palác je význačný tím, že 22. května 1618 zde skupina protestantských šlechticů tajně smluvila na další den třetí pražskou defenestraci, která stála u počátku třicetileté války. Šternberský palác patřil za národního obrození k centrům českého kulturního a vědeckého života.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sídlo Parlamentu České republiky, MonumNet, Národní památkový ústav
  2. Sídlo Parlamentu České republiky, Památkový katalog, Národní památkový ústav
  3. Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna, Pragueout.cz, autor neuveden, copyright pro celý web datován 2007

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]