Přeskočit na obsah

Parlament České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Parlament České republiky
Znak
Základní informace
Typdvoukomorový parlament
KomorySenát
Poslanecká sněmovna
Vedení
Předseda SenátuMiloš Vystrčil (ODS)
od 19. února 2020
Předsedkyně SněmovnyMarkéta Pekarová Adamová (TOP 09)
od 10. listopadu 2021
Složení
Senát
Senát
Počet členů81 senátorů
Vláda (73)
     Klub ODS a TOP 09 (36)
     Klub STAN (18)
     Klub KDU-ČSL (12)
     Klub SEN 21 a Piráti (6)
     nezařazený do klubu (1)
Opozice (8)
     Klub ANO a ČSSD (6)
     nezařazení do klubu (2)
Složení
Poslanecká sněmovna
Poslanecká sněmovna
Počet členů200 poslanců
Vláda (108)
     ODS (34)
     STAN (33)
     KDU-ČSL (23)
     TOP 09 (14)
     Piráti (4)
Opozice (91)
     ANO (71)
     SPD (20)
Ostatní (1)
     nezařazení (1)
Volby
Volební systémdvoukolový většinový (Senát)
poměrný (PS)
Předchozí volby23.–24. září 2022
30. září-1. října 2022
(Senát)
8.–9. října 2021(PS)
Oficiální web
Senát
Poslanecká sněmovna

Parlament České republiky je dvoukomorový zákonodárný sbor České republiky. Je tvořen Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem (horní komora). Poslanecká sněmovna vznikla s osamostatněním České republiky k 1. lednu 1993 přejmenováním České národní rady. Poslanecká sněmovna je tvořena 200 poslanci volenými na čtyři roky poměrným systémem. Senát byl poprvé naplněn až volbami na podzim roku 1996. Čítá 81 senátorů volených na šest let většinovým systémem, každé dva roky se obmění třetina senátorů. Sídlo Parlamentu České republiky na Malé Straně v Praze je určeno samostatným zákonem, který je zároveň prohlašuje za národní kulturní památku.[6][7]

Předchůdci[editovat | editovat zdroj]

Na českém území v minulosti měly působnost různé druhy sněmů, tedy český, moravský a slezský zemský sněm, rakouský Říšský sněm a různé československé parlamenty (národní shromáždění).

Česká republika, která vznikla 1. ledna 1969 původně pod názvem Česká socialistická republika v rámci federalizace Československa, získala svůj první sněm, Českou národní radu, přičemž zároveň měla své poměrné zastoupení i ve Sněmovně národů Federálního shromáždění.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Parlament České republiky vznikl na základě přechodného ustanovení čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky 1/1993 Sb. dnem účinnosti ústavy, tedy k 1. lednu 1993, z České národní rady, která se stala Poslaneckou sněmovnou pro volební období do 6. června 1996.

Čl. 106 odst. 2 ústavy stanovil, že do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát, který se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon, přičemž do nabytí účinnosti takového zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. Prozatímní Senát však nikdy zřízen nebyl a poslanecká sněmovna vykonávala funkce senátu až do podzimu roku 1996, kdy byl volbami naplněn řádný senát. Při prvních volbách do senátu bylo voleno všech 81 senátorů najednou, avšak pouze třetina z nich na plné šestileté funkční období, zbylé dvě třetiny měly volební období zkrácené na třetinu nebo na dvě třetiny.

Ústavní pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Strukturu a pravomoci parlamentu, způsob jeho rozhodování a způsob voleb jeho členů a podmínkách jejich mandátu stanoví Ústava České republiky (č. 1/1993 Sb.), přijatá Českou národní radou, zejména v hlavě druhé, tj. v článcích 15 až 53. Některé podrobnosti stanoví zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky.

Parlament České republiky:

Sídlo a kanceláře[editovat | editovat zdroj]

Dne 22. září 1992 přijala Česká národní rada zákon č. 465/1992 Sb., o sídle České národní rady, účinný od 15. října 1992. Ten jako sídlo ČNR vymezil výčtem v příloze komplex budov čp. 176, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 6, 7, 8 a 518 na Malé Straně v Praze a zároveň v § 3 prohlásil celý tento komplex za národní kulturní památku a zmocnil vládu k vydání nařízení, kterým se stanoví způsob ochrany, což vláda učinila svým nařízením č. 118/1993 Sb.

Nově pak stanovil sídlo parlamentu, tedy obou jeho komor, jejich orgánů, poslanců, senátorů, Kanceláře Poslanecké sněmovny a Kanceláře Senátu zákon č. 59/1996 Sb., o sídle Parlamentu České republiky, který rovněž celý komplex prohlásil za národní kulturní památku. Tentýž zákon rovněž ustavil Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu jako státní rozpočtové organizace.

Sídlem Senátu je areál Valdštejnského paláce spolu s Valdštejnskou zahradou, Valdštejnskou jízdárnou a dále Kolovratským palácem a Malým Fürstenberským palácem.

Sídlo sněmovny se nachází ve třech blocích domů a paláců v oblasti mezi Malostranským a Valdštejnským náměstím, kolem Sněmovní a Thunovské ulice.[8] Patří k němu zejména Thunovský palác (čp. 176) při východní straně Sněmovní ulice), který pochází z konce 17. století, v letech 1779–1794 sloužil jako divadlo a roku 1801 jej koupili čeští stavové, kteří jej přebudovali na sněmovnu, kanceláře a archív Zemského výboru Království českého. Roku 1861 byl pro obnovený zemský sněm vybudován sál přes dvě patra výšky paláce, který slouží dodnes, jako hlavní jednací sál sněmovny. V roce 1918 zde byla vyhlášena Československá republika a roku 1920 přijata její ústava. V tomto bloku sídlí rovněž Kancelář Poslanecké sněmovny, jsou zde jednací sály sněmovních klubů a výborů. Dále k sídlu sněmovny patří dům čp. 1 na severní straně horní části Malostranského náměstí, v 19. století sídlo Českého místodržitelství a jezuitského gymnázia, a blok na severní straně dolní části Malostranského náměstí: čp. 6 (Palác Smiřických neboli U Montágů), čp. 7 (Šternberský palác), čp. 518 (dříve nazývaný Velikovský dům, na rohu Tomášské ulice) a čp. 8 (na rohu Thunovské a Tomášské ulice). Smiřický palác je význačný tím, že 22. května 1618 zde skupina protestantských šlechticů tajně smluvila na další den třetí pražskou defenestraci, která stála u počátku třicetileté války. Šternberský palác patřil za národního obrození k centrům českého kulturního a vědeckého života.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Zahrnuje senátora Tomáše Goláně, zvoleného jako nestraníka za hnutí SEN 21, který však v říjnu 2020 vstoupil do ODS.[1]
  2. Zahrnuje senátora Zdeňka Hrabu, zvoleného za hnutí STAN, které však v říjnu 2022 opustil a přestoupil do klubu ODS a TOP 09.[2]
  3. Senátor Jaroslav Zeman, zvolený za ODS, který v prosinci 2020 přestoupil do SLK.[3]
  4. Senátor Jan Holásek, zvolený jako nestraník za Hradecký demokratický klub, se sice na komunální úrovni s hnutím rozešel a založil vlastní hnutí Rozvíjíme Hradec, v Senátu nicméně stále spolupracuje s HDK jako jeho nominant.[4][5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vstup do ODS [online]. tomasgolan.cz, 2020 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  2. GRIČOVÁ, Andrea. Prvním místopředsedou Senátu bude Drahoš, Růžička jej nahradí ve školském výboru. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-10-20 [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. 
  3. JEŽEK, Petr. Dlouholetý starosta a senátor Jaroslav Zeman je novým členem SLK. Naše Pojizeří.cz [online]. 2020-12-02 [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. 
  4. SPRINGEROVÁ, Pavlína. Jan Holásek vystoupil ze zastupitelského klubu HDK [online]. Hradecký demokratický klub, 2021-10-05 [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. 
  5. Rejstřík politických stran a hnutí - Ministerstvo vnitra České republiky [online]. aplikace.mvcr.cz [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. 
  6. Sídlo Parlamentu České republiky, MonumNet, Národní památkový ústav
  7. Sídlo Parlamentu České republiky, Památkový katalog, Národní památkový ústav
  8. Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna Archivováno 18. 11. 2010 na Wayback Machine., Pragueout.cz, autor neuveden, copyright pro celý web datován 2007

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLÁŘ, Petr; PECHÁČEK, Štěpán; SYLLOVÁ, Jindřiška. Parlament České republiky 1993-2001 (stav k 31. 5. 2001). Praha: Linde Praha, 2002. 296 s. ISBN 80-7201-325-4. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]