Kult předků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kult předků (neboli manismus) je forma náboženství, jejímž základem je uctívání zemřelých předků. Kult předků se objevuje u mnoha společenství, která věří v posmrtný život. Tito lidé také často věří, že jejich zemřelí příbuzní mohou do jejich života zasahovat. Chtějí si je naklonit a přimět je, aby nezasahovali do jejich života negativním způsobem. Začnou jim proto prokazovat různými způsoby úctu (přinášením obětin apod), čímž kult předků vzniká.

Uctívání předků se nemusí vztahovat jen na přímé příbuzné, ale může se týkat i zemřelých daného kmene. Zvláštní úcta bývá prokazována zemřelým, kteří se za svého života těšili výsadnímu nebo důležitějšímu postavení než většina jiných členů daného společenství.

Teorie manismu[editovat | editovat zdroj]

Předpísemní lidé běžně věřili v posmrtný život. Věřili také, že jejich zemřelí předci mohou jejich život podle libosti ovlivňovat a měnit. Aby zabránili jejich negativním vlivům, začali jim přinášet oběti a dary. Pomocí rituálů si zajišťovali jejich přízeň. Tak došlo k postupnému zbožštění zemřelých a vzniku náboženství.[1]

Někteří badatelé z konce 19. století v čele s Herbertem Spencerem považovali manismus za prvotní stupeň náboženství.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Břetislav Horyna: Úvod do religionistiky. Praha: Oikúmené, 1994, s. 34.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Heller, Jan; Mrázek, Milan: Nástin religionistiky, Praha: Kalich, 2004.
  • Horyna, Břetislav: Úvod do religionistiky, Praha: OIKÚMENÉ, 1994.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Religionistika
Animismus
Herbert Spencer