Saranče
 Saranče |
|
 saranče obecná (Chorthippus parallelus) |
|
| Vědecká klasifikace | |
|---|---|
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Podtřída | křídlatí (Pterygota) |
| Řád | rovnokřídlí (Orthoptera) |
| Podřád | saranče (Caelifera) Ander, 1936 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Saranče, též sarančata, jsou velkou skupinou hmyzu, tradičně řazené mezi rovnokřídlé jako jejich podřád. Základní tělesnou stavbou se příliš neliší od své sesterské skupiny, kam patří kobylky a cvrčci. Mají protáhlé tělo, přední pár křídel je přeměněný v kožovité krytky a třetí pár nohou je uzpůsobený ke skákání. Všechna sarančata jsou býložravá.[1] Některá z nich se za jistých okolností sdružují do velkých hejn, která dokážou způsobit značné škody na zemědělských plodinách i jiné vegetaci. Určité druhy saranče se chovají jako krmný hmyz.
Saranče se vyskytují na celém světě, největší druhová pestrost je ale v tropech. V ČR žije asi 50 druhů. Některé saranče jsou běžným druhem, jiné jsou vzácné, jako glaciální relikt saranče horská, další jsou ohroženým druhem, například saranče vrzavá.
Stavba těla[editovat | editovat zdroj]
Saranče jsou středně velkým až velkým hmyzem. Jejich tělo je rozdělené na hlavu, hruď a zadeček, které na sebe hladce navazují. Hlava sarančí je hypognátní, ústní ústrojí směřuje dolů a poněkud dozadu.[2] Ústní ústrojí je kousací, složené z páru kusadel a páru čelistí, které sarančím umožňují konzumovat rostlinnou hmotu. Hlava obvykle nese velké složené oči a tykadla, která jsou poměrně krátká a skládají se obvykle z méně než 30 článků.[3] Hřbetní destička předohrudi tvoří velký štít, pronotum, který pokračuje i na boky, kde překrývá pleuru, boční stranu tělního článku. Hřbetní destička středohrudi a zadohrudi téměř srůstá. První dva páry nohou jsou kráčivé, poslední pár je výrazně větší s dobře vyvinutým stehnem, které nese svaly potřebné ke skákání. Saranče mají obvykle dva páry dobře vyvinutých křídel, přední pár tvoří kožovité krytky, zadní pár bývá blanitý a široký. Křídla ale mohou být také redukovaná nebo i zakrnělá. Zadeček je tvořený jedenácti články, u nadčeledi Acridoidea je první článek zadečku opatřený párovým sluchovým orgánem.[2] Zadní články zadečku jsou modifikované pro potřeby rozmnožování: samičky mají krátké a tlusté kladélko, samečci krátké a pevné párové a nečlánkované přívěsky, štěty neboli cerky, uložené v kapse tvořené zvětšeným břišním štítkem devátého zadečkového článku.[2]
Vnitřní anatomie sarančí je jednoduchá. Vole a žláznatý žaludek bývají velké, střední střevo se obvykle rozvětvuje na šest střevních laloků.[2] Centrální nervový systém je tvořený třemi hrudními a třemi až sedmi abdominálními zauzlinami.[2] Saranče dýchají vzdušnicemi, které mohou být u létavých a stěhovavých druhů modifikovány ve vzdušné vaky.[4]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Saranče jsou aktivní především během dne. Mnoho sarančí není dobrými letci, v nadčeledi Acridoidea je ale několik výborných letců, kteří dokáží letět celé hodiny.[4] Žijí obvykle jednotlivě. Jsou to gonochoristé a rozmnožují se pohlavně. Mnoho druhů sarančí cvrká, zvláště samci. Zvuk vzniká třetím stehen zadního páru nohou o křídelní krytky. Samečkové předávají samičce spermie v malých spermatoforech, kterých může být i několik. Samička klade vajíčka ve skupinách do půdy. Saranče žijící v mírném podzemním pásu často přezimují právě ve stadiu vajíček.[5] Proměna je nedokonalá, z vajíček se líhne pronymfa, dalších larválních instarů je tři až šest.[5] Nymfy se podobají dospělcům, nemají ale křídla.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GILLOTT, Cedric. Entomology. 3. vyd. London : Springer, 2005. 832 s. ISBN 978-1402031847. Kapitola 7, s. 187. (anglicky)
- ↑ a b c d e GILLOTT, Cedric. Entomology, s. 185
- ↑ GILLOTT, Cedric. Entomology, s. 191
- ↑ a b GILLOTT, Cedric. Entomology, s. 186
- ↑ a b GILLOTT, Cedric. Entomology, s. 187
