Karbonatit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karbonatit
Karbonatit z brazilského Jacupiranga (stát São Paulo. Vzorek o rozměrech asi 20 cm X 14 cm, složení: tmavý minerál – magnetit, světlý – kalcit a zelený – olivín
Karbonatit z brazilského Jacupiranga (stát São Paulo. Vzorek o rozměrech asi 20 cm X 14 cm, složení: tmavý minerál – magnetit, světlý – kalcit a zelený – olivín
Zařazenímagmatická
Hlavní minerálykalcit, dolomit, natrolit, sodalit, apatit, baryt, fluorit, pyroxeny, nefelín
Akcesorieslídy, magnetit
Texturaporfyrická, zrnitá
Barvašedá, tmavě šedá

Karbonatit je méně často se vyskytující intruzivní magmatická hornina, která obsahuje více než 50% podíl karbonátů (uhličitanů). Karbonatity se vyskytují ve formě výplní vulkanických přívodních komínů, dajek, sillůbrekcií, protože karbonatitová láva je na povrchu nestabilní a na vzduchu rychle reaguje. Teplota karbonatitové lávy se pohybuje v intervalu 500 až 600 °C.

Lávový výlev sopky Ol Doinyo Lengai

Termín zavedl v roce 1921 W. C. Brøgger.[1]

Vznik a složení[editovat | editovat zdroj]

Vznik karbonatitového magmatu je předmětem diskusí a v současnosti se jejich původ odvozuje od následujících procesů:

  • přímý vývoj při velmi nízkém stupni parciálního tavení a diferenciace magmatu v plášti
  • nesmísitelnost karbonatitové a kremičité taveniny
  • extrémně frakční krystalizace taveniny

V minulosti se vědci domnívali, že mezi možné způsoby vzniku patří i magmatická asimilace starších karbonátových hornin, ale výzkum izotopového složení tyto předpoklady nepotvrdil.

Převládajícími oxidy karbonatitové lávy jsou CO2, Na2O a CaO. Oproti jiným lávám se lávy karbonatitové liší i vyšším obsahem nekompaktabilních prvků (Ba, Cs, Rb). Mezi hlavní minerály karbonatitů patří především uhličitany – např. natrolit, dále apatit, baryt, fluorit, z křemičitanů pyroxeny, olivín, sodalit a nefelín.

Rozlišuje se několik druhů karbonatitů. Kalcitické karbonatity se označují jako sövity (hrubozrnné) a alvikity (jemnozrnné). Dolomitické karbonatity se nazývají beforsity.[2] Existují i další typy železnatých a sodných karbonatitů.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Schéma karbonatitového vulkanického komplexu

Většinou jde o staré, proterozoické horniny (například archaické kratóny Ruska, Brazílie, Austrálie, Indie, USA, Kanady a Skandinávie), ze současnosti je známa jediná sopka, eruptující karbonatitové horniny – Ol Doinyo Lengai v Tanzanii. Celkově bylo na světě nalezeno 300 karbonatitových lokalit.

Karbonatitový vulkanismus je všobecně spojen s vnitrodeskovými extenzními strukturami, většinou v blízkosti ultrabazických nebo alkalických komplexů[3] v asociaci s alkalickými silikátovými magmatity (ijolity, urtity, nefelinickými syenity, méně s pyroxenity, peridotity, kimberlity a lamprofyry).

Využití[editovat | editovat zdroj]

Karbonatity mohou být zdrojem prvků vzácných zemin: lanthanoidů, uranu, fosforu, barya a jiných nekompatibilních prvků (hafnium, zirkonium a titan).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karbonatit na slovenské Wikipedii.

  1. Přehled názvů hornin [online]. www.geologie.estranky.cz. Dostupné online. 
  2. Krist, E., Krivý, M., 1985: Petrológia. Alfa, Bratislava, 464 s.
  3. Oružinský, V., 1993: Úvod do geológie ložísk rúd. Univerzita Komenského, Bratislava, 127 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]