Lamprofyr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lamprofyr
Mineta je typ lamprofyru s převahou K-živců nad plagioklasy a hojným biotitem a menším množstvím hornblendu. Přítomen může být olivín a augit. Vzorek horniny z Jáchymova
Mineta je typ lamprofyru s převahou K-živců nad plagioklasy a hojným biotitem a menším množstvím hornblendu. Přítomen může být olivín a augit. Vzorek horniny z Jáchymova
Zařazení magmatická hornina
Hlavní minerály podle mateřské horniny

Lamprofyr je intruzivně vulkanická tmavá magmatická hornina, která se vyznačuje vysokým obsahem mafitů s OH skupinou. Pokud je laprofyr rychle zchlazen je jeho zrnitost velmi jemná a uzavírá do sebe velké fenokrysty amfibolu nebo slídy. Na pohled se potom oba obsažené materiály, v jemnozrnné struktuře lamprofyru blýskají, neboť mají schopnost dokonalé štěpnosti. Lamprofyry většinou vytvářejí žíly nebo dajky, které protínají granitové plutony. Ty vznikají jako následné produkty tuhnutí hlavní části granitového magmatu.

Termín zavedl Karl Wilhelm von Gümbel v roce 1874.[1]

Složení[editovat | editovat zdroj]

V lamprofyrovém magmatu se nachází mnoho vody což potvrzuje obsah živců, slídy a amfibolu. Jejich fenokrysty totiž obsahují krystalovou vodu.

Lamprofyry jsou svým minerálním složením, strukturou a do určité míry i chemismem odlišné od běžných plutonických či vulkanických hornin.[2] Jsou intermediální[3]bazické, zřídka až ultramafické s porfyrickou strukturou, vyrostlicemi mafických minerálů. Mají vysoký (2–3 %) obsah K2O. Vyskytují se všeobecně v malém objemu, nejčastěji v žilách, dajkách, lapolitech a lakolitech.

Petrografie[editovat | editovat zdroj]

Obvykle jsou odvozeny ze syenitového, dioritového nebo gabrového magmatu – jsou proto řazeny mezi štěpné žilné horniny. Vyznačují se tmavou barvou a velkou hustotou. Od svých plutonických ekvivalentů se neodlišují jen texturou. Mají většinou porfyrickou strukturu, jsou však mezokrátní až melanokrátní. Obsahují minerály bohaté na železo a hořčík, hlavně biotit (případně Fe-flogopit), amfiboly a klinopyroxeny (barkevikit, augit). Živce a foidy (pokud jsou přítomny) se nacházejí převážně jen v základní hmotě. Olivíny, pyroxeny, biotit a plagioklasy jsou běžně postiženy hydrotermálními přeměnami. Běžně obsahují i kalcit, zeolity nebo hydrotermální minerály. Mají relativně vysoký obsah K2O, Na2O, H2O, CO2, P3O5 a Ba.[4]

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Klasifikační diagram QAPF pro lamprofyry

Rozdělují se na dvě základní řady:

Jako samostatné lamprofyry melilitického složení jsou řazeny alnöit a polzeit.

Klasifikace lamprofyrů
Světlé minerály Tmavé minerály
Živce Foidy Biotit Hornblend Augit
Or > Pl mineta vogesit
Or < Pl kersantit spessartit
Or > Pl Živce > Foidy sannait
Or < Pl Živce > Foidy camptonit
Foidy nebo sklo monchiquit

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Lamprofyry jsou rozšířeny celosvětově, často v oblastech s granitickými, granodioritickými nebo dioritickými intruzemi. Naleziště:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 170
  2. Kamenický, J., Hovorka, D., 1980, O návrhu subkomisie IUGS pre systematiku eruptív na klasifikáciu a nomenklatúru vulkanických a niektorých ďalších skupín hornín. Mineralia Slovaca, 12, 1, s. 75-88
  3. PETRÁNEK, Jan. Geologická encyklopedie on-line [online]. geology.cz [cit. 2009-08-16]. Dostupné online. 
  4. Le Maitre, R.W. (Editor) 2002: Igneous rocks: a classification and glossary of terms. Cambridge University Press, Cambridge, 256 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]