Granodiorit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Granodiorit
Granodiorit, Dúbrava, Nízké Tatry
Granodiorit, Dúbrava, Nízké Tatry
Zařazení vyvřelá hornina
Hlavní minerály křemen, plagioklas, ortoklas, biotit, amfibol
Akcesorie titanit, zirkon, magnetit, apatit
Textura zrnitá
Barva(y) bílá, šedá
Granodiorit amfibolicko-biotitický (Krhanice)
Granodiorit z lomu u obce Mrač

Granodiorit je hlubinná vyvřelá hornina s podstatným množstvím křemene. Je blízký žule (granitu), od které je makroskopicky těžko rozeznatelný. Označení zavedl v roce 1893 americký geolog G. F. Becker.[1]

Granodiority bývají světle šedé. Jejich stavba je všesměrná, obvykle rovnoměrně zrnitá, zřídka porfyrická.

Složení[editovat | editovat zdroj]

Granodiorit obsahuje v podstatném množství křemen, plagioklasdraselný živec, přičemž plagioklas nad draselným živcem převládá. Z dalších minerálů bývá často přítomen biotit a amfibol. Muskovit bývá přítomný pouze vzácně, a pokud ano, tak je vždy doprovázen biotitem. S turmalínem se u granodioritů, na rozdíl od žul nesetkáváme.[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Granodiority mnohdy tvoří rozsáhlá tělesa. Spolu s žulami jsou nejrozšířenějšími hlubinnými vyvřelými horninami. U nás se vyskytuje hojně např. ve středočeském nebo brněnském plutonu.[3]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Granodiorit je těžen a zpracováván v kamenickém průmyslu. Vyrábí se z něho např. dekorační obklady, různé obrubníky a dlažba.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.geologie.estranky.cz - Přehled názvů hornin (Online) prístup: 6.11.2008
  2. HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1.. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 33. 
  3. PETRÁNEK, Jan; A KOL. Encyklopedie geologie. 1.. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 352 s. ISBN 978-80-7075-901-1. S. 93. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]