Turmalín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Turmalín
Turmalin arbuzowy, Madagaskar.JPG
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecproměnlivý
Identifikace
Barvarůzná podle odrůd
Vzhled krystaluprizmatické, jehličkovité
Soustavaklencová
Tvrdost7–7,5
Leskskelný
Štěpnostnedokonalá
Index lomunω=1,635 – 1.675
nε=1,610 – 1,650
Vrypbílý s barevným nádechem
Hustota2,9–3,2 g ⋅ cm−3
Rozpustnostv kyselinách nerozpustný
Ostatníturmalín má často výrazný pleochroismus

Turmalíny jsou skupina klencových minerálů, cyklické silikáty s komplikovaným chemickým vzorcem obecného tvaru AD3G6(BO3)3[T6O18]Y3Z, kde:

  • A = Ca2+, Na+, K+, nebo chybí ([ ]) [pozice není ve struktuře obsazena – vakantní]
  • D = Al3+, Fe2+, Fe3+, Li+, Mg2+, Mn2+
  • G = Al3+, Cr3+, Fe3+, V3+
  • T = Si4+, někdy s příměsí Al3+ a B3+
  • Y = O2− nebo OH
  • Z = F, O2− nebo OH

Název pochází ze sinhálského slova tura-malí- „kámen, který je znečišťován částečkami popela“, kterým se označovaly krystaly dovážené do Evropy z Cejlonu.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Magmatický, metamorfní, hydrotermální a v žilách alpského typu. Vzniká za velkého rozpětí tlaků a teplot, a to jak ve svrchním plášti Země (70–80 km), tak i v hloubce pouze několika kilometrů. Je hlavním nositelem boru v zemské kůře.

Lze jej i poměrně snadno připravit v laboratorních podmínkách v mikrokrystalické podobě.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Krystaly jsou prizmatické, jehličkovité, vždy podélně rýhované. Dále tvoří zrnité, kompaktní, stébelnaté až vláknité agregáty, uspořádané nepravidelně nebo paprsčitě (turmalínová slunce).

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Turmalín ze sbírek Národního muzea v Praze

Až na barvu a průhlednost má celá skupina turmalínů shodné vlastnosti.

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7–7,5, křehký, hustota 2,9–3,2 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle {1011}, lom lasturnatý, nerovný.
  • Optické vlastnosti: Barva: různá, podle odrůdy. Vyskytují se krystaly, které jsou v příčném nebo podélném směru vícebarevné. Lesk skelný, průhlednost: průhledný, průsvitný, neprůhledný (podle odrůdy), vryp bílý s barevným odstínem podle zabarvení odrůdy.
  • Chemické vlastnosti: Složení variabilní, nestálé, značné příměsi Fe3+, Mg, Mn, Ca, někdy také Ti, Cr, V, Li aj. V kyselinách nerozpustný. Tmavé odrůdy bohaté na hořčík a chudé na železo se před dmuchavkou taví, ostatní se netaví.
  • Elektrické vlastnosti: Pyroelektrický a piezoelektrický. Zahříváním a třením se konce krystalů nabíjejí opačným elektrickým nábojem.

Minerály skupiny turmalínu[editovat | editovat zdroj]

Elbait

GIA rozlišuje pět základních skupin podle obsahu stopových prvků:[1]

  1. Elbaity (barevné turmalíny). Tato skupina turmalínů je nejširší a tvoří ji nejznámější a nejoblíbenější šperkařské kameny. Mezi obvyklými stopovými prvky se objevuje sodík, lithium, hliník a příležitostně i měď. Nejčastěji se vyskytují ve vyvřelinách s obsahem žuly.
    • Elbait – Na(Li,Al)3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
    • Rubelit
    • Indigolit
    • Verdelit
    • Paraíba
    • Achroit
    • Melounový turmalín
    • Olenit – NaAl3Al6(BO3)3Si6O18(O,OH)4
    • Rossmanit – [ ](LiAl2)Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
  2. Dravity. Dravity barví hlavně sodík, hořčík a hliník a objevují se především v dolomitech a mramorových horninách.
  3. Uvity. Uvity zbarvuje vápník, hořčík a hliník a vznikají ve vápencích a dolomitech. Často se mísí s dravity. Tato odrůda se podobá dravitům, ale tvoří spíše krátké a tabulkové krystaly. Mívá různé barvy, ale nepatří k nejbroušenějším kamenům. Z Myanmaru pocházejí syté zelené krystaly, ze Srí Lanky zlatohnědé valouny turmalínu.
    • Uvit – (Ca,Na)(Mg,Fe2+)3Al5Mg(BO3)3Si6O18(OH,F)4
    • Savana
    • Feruvit – Ca(Fe2+,Mg)3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
  4. Skoryly. Obvykle černý a zcela neprůhledný skoryl může být vzácně i hnědočerný, modročerný nebo dokonce modrý. Skorylu dodává barvu železo a sodík. Nachází se v různých typech hornin.
    • Skoryl – NaFe2+3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
    • Buergerit – NaFe3+3Al6(BO3)3Si6O18(O,F)4
    • Foitit – [ ][Fe2+2(Al,Fe3+)]Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
    • Magneziofoitit – [ ](Mg2Al)Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
    • Povondrait – NaFe3+3Fe3+6(BO3)3Si6O18(O,OH)4
  5. Liddicoatity. Tato odrůda je bohatá na vápník, lithium a hliník. Nachází se v žulových vyvřelinách a nabízí širokou škálu barev.

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

amfibol, aktinolit, riebeckit, ilvait, beryl, andalusit

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

apatit, ortoklas, křemen, beryl, topaz

Využití[editovat | editovat zdroj]

Používá se v elektrotechnice, barevné odrůdy jako drahokamy. Pro klenotnické účely slouží hlavně elbaity, dravity, liddicoatity a některé barevné turmalíny, u kterých není ještě zřejmé jejich zařazení. Bezbarvé se dříve používaly také v optice – brousily se z nich čočky. Turmalín je jedním z možných materiálů, které se používají v žehličkách na vlasy.

Turmalíny se používají v léčitelství v Indii jako tlumiče bolestí, léčivé vody a ochranné talismany[zdroj?]. Dnes se turmalín někdy přidává jako prostředek pro snížení bolestivých stavů do krčních a bederních pásů při rehabilitacích. V tradičním hinduismu věří, že turmalín pomáhá najít rovnováhu mezi energiemi těla. V závislosti na barvě rovněž údajně ovlivňuje různé čakry.

Jako broušené se nejvíce cení paraiba turmalíny, indigolit a rubelit. Turmalíny jsou vícebarevné (melouny, mouřenínské hlavičky, řezy madagaskarských liddicoatitů). Pokrývají úplnou škálu barev.

Proslulé naleziště Dobrá Voda u Velkého Meziříčí poskytlo nový druh elbaitu, rossmanit. Povondrait byl pojmenován po profesoru Povondrovi, znalci turmalínů.

Turmalín je název z indického turamalí, „pokrytý prachem“. Turmalín je piezoelektrický a přitahuje tak částečky prachu a popela. Indové znali turmalíny z Hindukúše a Srílanky. Jedná se o nejsložitější silikát v přírodě. Japonští mistři zen-buddhismu ho pokládali za nepohyblivou živou bytost. Bráhmanismus ztotožňoval turmalín s šivalinga, sloupem absolutní záře Šivy, krále jogínů. Jak věhlasní mineralogové (Povondra, Hyrschl,…), i badatelé v historii a legendách o drahokamech (R. Nový, J. Bauer), věnovali a věnují turmalínu patřičnou pozornost. Pozoruhodná je jakási nadkvantově kybernetická teorie vycházející z Véd Roberta A. Nového o drahokamech jako databankách informačního pole nebo substance ákáši[zdroj?]. Turmalíny mají senzitivní osobě v meditaci nebo snění poskytovat poznatky o kosmologii a vícerozměrném pulsním čase (kálaspandana).[2]

V devadesátých letech různí myslitelé a umělci rozšířili indické znalosti o turmalínech v širší veřejnosti. Od té doby jak sběratelská, tak jakási metafyzikální, až psychotronická či léčitelská žádanost různých druhů a odrůd turmalínů nadále trvá. Nejproslulejší turmalíny českých zemí poskytla oblast pegmatitů Vysočiny. Skvostné byly krystaly velkých rubelitů z Dobré Vody u velkého Meziříčí a Řečice.[3]

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Rozšířený horninotvorný minerál, který se vyskytuje v horninách vyvřelých (v granitech, dioritech, pegmatitech, syenitech), přeměněných (v granulitech) i usazených. Z České republiky turmalíny, skoryly, rossmanity, elbaity (verdelit, rubelit, indigolit, achroit) a dravity z pegmatitů na Žďársku a Velkomeziříčsku.

Ve světě se vyskytují největší naleziště turmalínů v Africe, Afghánistánu, Brazílii, Kanadě, na Madagaskaru, v Mexiku, USA a na Srí Lance.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tourmaline Description. www.gia.edu [online]. Dostupné online. 
  2. NOVÝ, Robert. Kosmologie starověké Indie a soudobá kosmologie. Praha : 2002.
  3. NOVÝ, Robert. Turmalíny, největší tajemství mezi drahokamy. Sborník Národního muzea o turmalínech, extra lapis, Turmalíny.
  4. What Is Tourmaline Gemstone | Tourmaline Stone – GIA. www.gia.edu [online]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]