Velké Meziříčí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Velmez. Možná hledáte: Valmez.
Velké Meziříčí

Střed města od severu. V popředí řeka Oslava, vlevo Nová synagoga, vpravo kostel svatého Mikuláše.
Znak obce Velké MeziříčíVlajka obce Velké Meziříčí
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0635 597007
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Okres (LAU 1) Žďár nad Sázavou (CZ0635)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Velké Meziříčí
Historická země Morava
Katastrální výměra 40,66 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 11 593 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 425 m n. m.
PSČ 594 01 až 594 41
Zákl. sídelní jednotky 23
Části obce 8
Katastrální území 8
Adresa městského úřadu Radnická 29/1
594 01 Velké Meziříčí
Starosta Ing. Radovan Necid
Oficiální web: www.mestovm.cz
Email: mestovm@mestovm.cz
Velké Meziříčí
Red pog.svg
Velké Meziříčí
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velké Meziříčí (německy Groß Meseritsch) je město v okrese Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina, 31 km východně od Jihlavy na soutoku řek Oslavy a Balinky. Někdy se mu také říká zkráceně Velmez nebo také Medřič.[zdroj?] Ze soutoku obou řek také pochází dnešní název Velké Meziříčí.

Město leží v těsné blízkosti dálnice D1, která město překlenuje mostem Vysočina na svém 144. kilometru. V roce 2016 zde žilo přes 11 600 obyvatel. Ve znaku má červený štít se sedmi stříbrnými pery zasazenými ve zlatém perisoniu.

Asi 4 km od Velkého Meziříčí leží vodní nádrž Mostiště, které zásobuje pitnou vodou celou širší oblast kolem města. V okolí města lze nalézt mnoho přírodních scenérií, například Balinské údolí a údolí Nesměř.

Město oslavilo v roce 2008 600. výročí od udělení plných městských práv od Lacka z Kravař.

Pověsti o vzniku[editovat | editovat zdroj]

Židovská čtvrť – prampouchy

O bájném vzniku města hovoří humanisté. Podle nedochovaného spisu J. A. Komenského nazvaného De antiquis Moraviae regibus měl hrad stojící na území nynějšího města patřit mezi nejstarší na českém území. Další pověsti vznikly kolem roku 1500 za působení faráře Jána Turza z Betlanovců. Založení hradu bylo kladeno do doby před naším letopočtem, což nelze doložit ai archeologickými prameny. Báje na místo dnešního zámku lokalizují hrad Marburg (jinak Marobudum), který měl být vystavěn králem Markomanů a v polovině 5. století vypálen hunským králem Attilou. Tento hrad měl v roce 638 obnovit Sámo pod názvem Samohrad a pro své manželky. Na hradě měl zemřít devátý moravský král Hormidor, pohřbený pak v Brně na Špilberku.

Podle privilegia Ferdinanda I. z roku 1548 mělo město být vystavěno v roce 1009. Na toto datum se odvolával tehdejší majitel panství Jan z Pernštejna. Další domnělá zmínka o Mezirici uvádí k roku 1197 darování panství klášteru třebíčských benediktinů. Tato listina byla zfalšována Antonínem Bočkem, jak dokázal archivář Jindřich Šebánek[2].

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o městě je z roku 1236, kdy se uvádí Budislav z Meziříčí, roku 1281 následuje Znata z Meziříčí a roku 1286 Jindřich z Meziříčí.[3] V letech 1330 - 1330 držel hrad Jan z Meziříčí, jímž začíná souvislá posloupnost majitelů hradu. Roku 1377 se meziříčské panství skládalo z hradu, městečka Meziříčí a čtrnácti vsí: Čikov, Březka, Rohy, Olší, Lhota (později zanikla), Jestřabí, Zhořec, Lavičky, Hrbov, Radslavičky, Bochovičky (později zanikly), Pohořílky, Budeč a Veselí. Městská práva získalo Velké Meziříčí v roce 1408, kdy panství držel a hrad přebudoval Lacek z Kravař. Kolem roku 1424 se město stalo významným opěrným bodem husitů na Moravě a v letech 1434 - 1515 město patřilo Pánům z Lomnice. Městská privilegia roku 1548 obnovil král Ferdinand I. Habsburský a od roku 1594 držel Velké Meziříčí zemský hejtman Ladislav Berka z Dubé.

Za třicetileté války bylo město osmkrát vypleněno. Roku 1723 město a zámek zachvátil velký požár a od příštího rok držela město Marie Eleonora z Lichtenštejna, rozená hraběnka z Öttingen-Spielbergu. V roce 1886 město získalo vlakové spojení postavením trati ze Studence, její prodloužení do Křižanova, otevřené ke konci roku 1953, si vyžádalo částečné přeložení trati na území města, včetně stavby nového nádraží.[4]

V roce 1945 se odehrál tzv. Velkomeziříčský masakr a v roce 1968 do města dorazila sovětská okupační vojska (středa 21. srpna 1968).

V letech 2006–2010 působil jako starosta František Bradáč, od roku 2010 tuto funkci zastává Radovan Necid. Členové městské rady byli oznámeni již po podpisu koaliční smlouvy, tuto podepsali čtyři sdružení a strany: ODS, ČSSD, Volba pro město a Nezávislí.[5] Radovan Necid funkci starosty ve volbách v roce 2014 obhájil. Členové městské rady byli oznámeni již po podpisu koaliční smlouvy, tuto podepsalo šest sdružení a stran: ANO 2011, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, To pravé Meziříčí a Volba pro město.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel Velkého Meziříčí[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2012
Počet obyvatel 6 792 7 221 7 021 6 877 6 959 7 335 7 170 7 676 8 424 9 091 10 505 11 518 11 811 11 750

Školy ve městě[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 došlo ke sloučení dvou škol s podobným zaměřením ve Velkém Meziříčí, a to ke sloučení Hotelové školy a Obchodní akademie Světlá a Střední školy řemesel a služeb Velké Meziříčí. Nově sloučené školy používají název Hotelová škola Světlá a Střední odborná škola řemesel Velké Meziříčí.[7]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Volejbalový klub TJ Spartak Velké Meziříčí patří ve Velkém Meziříčí již k tradicím a je to jeden z nejlepších mládežnických klubů v ČR. Junioři i kadeti z klubu hrají nejvyšší českou soutěž (extraligu) již od roku 2000.[zdroj?] Jednou z největších osobností českého i evropského volejbalu je libero Martin Kryštof, který pochází právě z Velkého Meziříčí.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Velkém Meziříčí.

Ve Velkém Meziříčí[editovat | editovat zdroj]

Náměstí od radnice

Muzea a galerie[editovat | editovat zdroj]

Významné firmy ve městě[editovat | editovat zdroj]

  • Alpa, a.s. - hlavní výrobní závod
  • Vezeko, s.r.o.- hlavní výrobní závod
  • Poex Velké Meziříčí, a.s. - hlavní výrobní závod

Části města[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Katastrem města prochází dálnice D1 s exitem 146 (Velké Meziříčí-východ). Územím prochází krátký úsek silnice II/354 z Ostrova nad Oslavou na silnici II/602; silnice II/360 v úseku Křižanov - Velké Meziříčí - Třebíč; silnice II/392 v úseku Velké Meziříčí - Tasov a silnice II/602 v úseku Velká Bíteš - Velké Meziříčí - Měřín. Silnice III. třídy na území města jsou:

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Městskou hromadnou dopravu ve Velkém Meziříčí provozuje společnost ZDAR, a. s. MHD byla zavedena 21. září 2001. Od jízdního řádu 2004/2005 byly zrušeny večerní spoje. Tvoří ji tři linky 1, 2, 3. Linka 1 je pro obyvatele Velkého Meziříčí, kteří jsou zaměstnáni ve firmách Motorpal a Výtahy. Linka 2 je páteřní linkou. Dvěma spoji spojuje město se sousední obcí Oslavice. Linka 3 spojuje Dolní Radslavice s Velkým Meziříčím.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Jindřich Šebánek, Moderní padělky v moravském diplomatáři Bočkově, Brno 1936.
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách a na Moravě, díl I., Jižní Morava. Ladislav Hosák, Metoděj Zemek a kolektiv autorů. Svoboda Praha 1981, s. 247-248
  4. ŽelPage. Popis trati 252 Křižanov - Studenec - Česká republika [online]. ŽelPage, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.  
  5. MAŠOVÁ, Lenka. Jména radních znají ve Žďáře i v Meziříčí. Třebíčský deník. 27. 10 2010, čís. 249, s. 2. Dostupné online.  
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 604–607.  
  7. NEUWIRTHOVÁ, Eva. Změny v síti středních škol na Vysočině [online]. Jihlava: Kraj Vysočina, 29. 7. 2014, rev. 29. 7. 2014, [cit. 2014-09-15]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách a na Moravě, díl I., Jižní Morava. Ladislav Hosák, Metoděj Zemek a kolektiv autorů. Svoboda Praha 1981, s. 247-249.
  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / 8. díl V-Ž. Praha : Libri, 2011. 896 s. ISBN 978-80-7277-410-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]