Kněževes (okres Žďár nad Sázavou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kněževes
status: obec
LAU 2 (obec): CZ0635 595853
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (LAU 1): Žďár nad Sázavou (CZ0635)
obec s rozšířenou působností: Žďár nad Sázavou
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální území: Kněževes nad Oslavou
katastrální výměra: 7,7 km²
počet obyvatel: 151 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 549 m n. m.
PSČ: 594 44
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Kněževes 27
59444 Radostín nad Oslavou
starosta / starostka: Pavel Petr
Oficiální web: www.obecknezeves.cz

Kněževes
Red pog.svg
Kněževes
Zdroje k infoboxu a částem obce

Kněževes (německy Knieschewes) je obecokrese Žďár nad SázavouKraji Vysočina. Žije zde přibližně 150 obyvatel. V údolí západně od obce protéká řeka Oslava.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1370.

V obci bude možné již brzy navštívit muzeum zaměřené na dějiny regionu, které našlo své sídlo v areálu zdejší tvrze a zámku.

Vývoj počtu obyvatel Kněževsi[2]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 270 282 269 238 261 270 257 250 234 222 190 171 169

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

V obci Kněževes (nad Oslavou) se nachází řada kulturních památek. Mezi nejstarší pamětihodnosti obce patří areál bývalého loveckého zámku, který podle výsledků důsledného archivního i terénního průzkumu zpracovatele stavebně historického průzkumu, archeologů i majitele objektu ve svých zdech dodnes obsahuje výjimečně dobře dochované gotické jádro původní kněževeské tvrze. Vrcholně gotická tvrz prošla podle stejného zdroje pozdně středověkou přestavbou. Nedlouho poté byla doplněna o renesanční přístavbu, která zformovala budovu do blokové podoby. Objekt byl snad již v průběhu druhé poloviny 17. století využíván jako letohrádek, který sloužil jako správní středisko rozsáhlého kněževeského polesí. V této době byl v držení hraběcího rodu z Kounic, od roku 1676 pak hraběcího rodu z Ugarte. Již v polovině 17. století se zde také uvádí hajný. Další obdobné doklady pocházejí ze 30. let 18. století. Situaci kněževeského polesí názorně dokladují ještě mapy z druhé poloviny 18. a počátku 19. století. Stavba zámku byla za Marie Eleonory Holštýnské, provdané vévodkyně z Guastally a Sabionetty okolo poloviny 18. století z části výrazně barokně upravena pro potřeby vrchnosti, kdy zde vzniká velký lovecký sál s dosud výjimečně autenticky zachovalým dřevěným trámovým stropem, zdobeným bohatou profilací s řezbami, a klenutý kabinet. V průběhu druhé poloviny 18. století však v rámci reorganizace lesní správy meziříčského panství ztrácí zámek na významu a jeho stavba je připojena k areálu usedlosti čp. 3. Budova je však i poté příležitostně užívána vrchností po celé devatenácté a první čtyři desetiletí dvacátého století až do roku 1943, a to zejména v době honů, kdy se zde odehrávala společenská část programu spojená s hostinou. Pro tento účel byly v budově zřízeny jednoduché pokoje pro příležitostné ubytování hostů.

Mimo téměř intaktně dochovaný pozdně gotický palác tvrze jsou v budově zachovány i cenné konstrukce z doby barokní přestavby. Jde zejména o rozměrnou, atypicky formovanou, černou kuchyni a velký sál se zmíněným trámovým stropem, který byl po desetiletí ukrytý pod omítaným podhledem (původní trámový strop byl zakryt pravděpodobně již v průběhu první poloviny 19. století). Zámecká budova je zastřešena vysokou mansardovou střechou, původně doplněnou o věž se zvonem (věž byla sejmuta, zvon se však zachoval a po obnově věže bude navrácen zpět).

K hlavní budově přiléhají klasicistní stáje a částečně podsklepená stodola (sklepy jsou renesančního a pozdně barokního stáří). V areálu jsou dochovány fragmenty zástavby staršího dvora, zrušeného při spojení zámku s usedlostí čp. 3. Nejvýraznějším zbytkem tohoto dvora je izolovaně situovaná brána, nápadně umístěná v zadní části parcely.

V současné době je připravována publikace, která bude zaměřena na historický vývoj stavebních památek a osídlení obce Kněževes. V rámci publikace bude řešena také historie zdejšího šlechtického sídla. Práce na publikaci probíhá formou důsledné archivní rešerše v kombinaci s průzkumem terénu. Výše uvedené i zcela nové informace k dějinám sídla i obce zde budou doplněny o patřičné citace archivních pramenů.

  • Barokní kaple sv. Floriána na návsi (kulturní památka)
  • Lovecký zámek (čp. 3) s gotickým jádrem, renesančními, pozdně barokními a klasicistními přístavbami (kulturní památka)
  • Zděná brána původního vjezdu do areálu tvrze (dvora při tvrzi), opatřená masivními opěráky, umístěná v zahradě čp. 3
  • V areálu loveckého zámku (čp. 3) je umístěna půlkruhová renesanční kašna, původně pocházející ze zámku Stránecká Zhoř (kulturní památka)
  • Trojice barokních kamenných křížů z roku 1780 (kulturní památky)
  • Kamenný kříž z roku 1920 umístěný v JV části návsi
  • Kamenný kříž umístěný ve východním okraji obce (u čp. 61), při silnici na Bory
  • Dřevěný misijní kříž z roku 2014 umístěný u kaple sv. Floriána

Společenský život[editovat | editovat zdroj]

Samospráva obce od roku 2016 vyvěšuje 5. července moravskou vlajku.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 598–599.  
  3. https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=10154086143850661&id=224337820660

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]