Měřín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o městysi na Velkomeziříčsku. O části obce Rabyně pojednává článek Měřín (Rabyně).
Měřín

Severní část náměstí
Znak obce MěřínVlajka obce Měřín
znakvlajka
Lokalita
Status městys
LAU (obec) CZ0635 596116
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Okres (LAU 1) Žďár nad Sázavou (CZ0635)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Velké Meziříčí
Historická země Morava
Katastrální výměra 17,87 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 974 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 487 m n. m.
PSČ 594 42
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa úřadu městyse Náměstí 106
594 42 Měřín
Starosta Ing. Jiří Servít
Oficiální web: www.merin.cz
Email: starosta@merin.cz
Měřín
Měřín
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Měřín (německy Wollein[2]) je městys v okrese Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina. Leží při dálnici D1 10 km severozápadně od Velkého Meziříčí a 22 km východně od Jihlavy. Žije zde 1 974[1] obyvatel.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1298, ale obec je jistě starší. Patřila benediktinům v Třebíči, kteří měli v Měříně proboštství. Roku 1402 se Měřín označuje jako městečko a ve znaku má tři mnišské kapuce (nikoli zuby, jak se někde píše). Po husitských válkách se statku zmocnili šlechtici, majitelé Velkého Meziříčí (páni z Kravař, Pernštejnové atd.). Po konfiskaci statek koupili Collaltové a připojili k Brtnici.[3]

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[4]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Územím obce prochází dálnice D1 s exitem 134. Na území obce zasahují i silnice II/348 v úseku Polná - Měřín; silnice II/349 v úseku Měřín - Svatoslav a silnice II/602 v úseku Velké Meziříčí - Měřín - Jihlava. Silnice III. třídy jsou:

  • III/3491 Pustina - II/349 - Chlumek
  • III/3492 ze silnice II/349 na Geršov
  • III/3518 Měřín - Kamenička
  • III/35433 Měřín - Blízkov

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Měříně.
  • Kostel svatého Jana Křtitele, stavba z první poloviny 13. století (hlavní hmota trojlodí včetně kvadratického chóru a západní portál). Datování souvisí s datováním baziliky v Třebíči, s níž stavba souvisí. Ve druhé polovině 14. století přistavěn chór, sakristie a mariánská kaple, kolem roku 1575 vymalovaná freskami. V letech 1722-1725 zvýšena věž a po požáru roku 1768 nově zaklenuto kněžiště. Nejcennější památkou je románský ústupkový portál se sloupky, hlavicemi a tympanonem, všechno velmi vysoké úrovně z doby kolem 1250.
  • Kaple Panny Marie Sněžné snad z roku 1690.[5]
  • Výklenková kaplička - poklona Panny Marie Bolestné
  • Výklenková kaplička - poklona svaté Anny
  • Boží muka

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel Měřína[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2006 2013
Počet obyvatel 1 669 1 831 1 712 1 747 1 664 1 578 1 592 1 501 1 582 1 638 1 768 1 859 1 909 1 930 1 954

Školství[editovat | editovat zdroj]

  • Mateřská škola Měřín
  • Základní škola Měřín

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 48.  
  3. Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 2, str. 466n.
  4. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  5. Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 2, str. 466n.
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 600–601.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]