Měřín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městysi na Velkomeziříčsku. O části obce Rabyně pojednává článek Měřín (Rabyně).
Měřín
Severní část náměstí
Severní část náměstí
Znak městyse MěřínVlajka městyse Měřín
znakvlajka
Lokalita
Status městys
LAU 2 (obec) CZ0635 596116
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Velké Meziříčí
Okres (LAU 1) Žďár nad Sázavou (CZ0635)
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Historická země Morava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 981 (2020)[1]
Rozloha 17,87 km²
Nadmořská výška 487 m n. m.
PSČ 594 42
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa úřadu městyse Náměstí 106
594 42 Měřín
starosta@merin.cz
Starosta Ing. Jiří Servít
Oficiální web: www.merin.cz
Měřín
Měřín
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Měřín (německy Wollein[2]) je městys v okrese Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina. Leží při dálnici D1 10 km severozápadně od Velkého Meziříčí a 22 km východně od Jihlavy. Žije zde přibližně 2 000[1] obyvatel.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1298, ale obec je jistě starší. Patřila benediktinům v Třebíči, kteří měli v Měříně proboštství. Roku 1402 se Měřín označuje jako městečko a ve znaku má tři mnišské kapuce (nikoli zuby, jak se někde píše). Po husitských válkách se statku zmocnili šlechtici, majitelé Velkého Meziříčí (páni z Kravař, Pernštejnové atd.). Po konfiskaci statek koupili Collaltové a připojili k Brtnici.[3]

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[4]


Doprava[editovat | editovat zdroj]

Územím obce prochází dálnice D1 s exitem 134. Na území obce zasahují i silnice II/348 v úseku Polná - Měřín; silnice II/349 v úseku Měřín - Svatoslav a silnice II/602 v úseku Velké Meziříčí - Měřín - Jihlava. Silnice III. třídy jsou:

  • III/3491 Pustina - II/349 - Chlumek
  • III/3492 ze silnice II/349 na Geršov
  • III/3518 Měřín - Kamenička
  • III/35433 Měřín - Blízkov

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Měříně.
  • Kostel svatého Jana Křtitele, stavba z první poloviny 13. století (hlavní hmota trojlodí včetně kvadratického chóru a západní portál). Datování souvisí s datováním baziliky v Třebíči, s níž stavba souvisí. Ve druhé polovině 14. století přistavěn chór, sakristie a mariánská kaple, kolem roku 1575 vymalovaná freskami. V letech 1722–1725 zvýšena věž a po požáru roku 1768 nově zaklenuto kněžiště. Nejcennější památkou je románský ústupkový portál se sloupky, hlavicemi a tympanonem, všechno velmi vysoké úrovně z doby kolem 1250.
  • Kaple Panny Marie Sněžné snad z roku 1690.[5]
  • Výklenková kaplička - poklona Panny Marie Bolestné
  • Výklenková kaplička - poklona svaté Anny
  • Boží muka

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel Měřína[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2006 2013
Počet obyvatel 1 669 1 831 1 712 1 747 1 664 1 578 1 592 1 501 1 582 1 638 1 768 1 859 1 909 1 930 1 954

Školství[editovat | editovat zdroj]

  • Mateřská škola Měřín
  • Základní škola Měřín

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 48. 
  3. Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 2, str. 466n.
  4. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  5. Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 2, str. 466n.
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 600–601. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]