Škrdlovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Škrdlovice
kaple sv. Cyrila a Metoděje
kaple sv. Cyrila a Metoděje
Znak obce ŠkrdloviceVlajka obce Škrdlovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0635 596876
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Žďár nad Sázavou
Okres (LAU 1) Žďár nad Sázavou (CZ0635)
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 656 (2020)[1]
Rozloha 5,74 km²
Katastrální území Škrdlovice
Nadmořská výška 645 m n. m.
PSČ 592 21
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Škrdlovice 48
59101 Žďár nad Sázavou 1
Skrdlovice@Skrdlovice.cz
Starostka Ing. Hana Sochorová
Oficiální web: www.skrdlovice.cz
Škrdlovice
Škrdlovice
Další údaje
Kód části obce 162701
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Škrdlovice (německy Skerdlowitz) jsou obec v okrese Žďár nad SázavouKraji Vysočina. Žije zde 656[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1454. Název obce pochází z doby kolonizace a je vztahován k osobnímu jménu osazovatele Skrle, odtud Skrlovice. Jazykovým vývojem bylo doplněno písmeno „d“ čímž vznikl pozoruhodný, v Česku (a snad i na světě) ojedinělý název Škrdlovice s pěti samostatně stojícími souhláskami na začátku slova.

Sklárna[editovat | editovat zdroj]

Sklářskou huť Beránek na hutnicky zpracované sklo, později označovanou Sklárna Škrdlovice, založil roku 1941 sklář Emanuel Beránek (1899–1973) se svými bratry Jindřichem, Bohuslavem a Josefem při vlastním domě; ve výrobě pokračoval také jeho syn.[2] V roce 1948 byla sklárna znárodněna, od roku 1952 ji převzalo Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV) pro speciální, rukodělné zpracování skla. Mezi skláři se vystřídalo několik významných mistrů (například František Vízner, Jan Brož)[3]. Výroba volně tvarovaného hutního skla trvá dosud.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel Škrdlovic[4]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2006 2014
Počet obyvatel 834 851 778 762 753 704 664 558 607 559 570 574 579 624 655

Školství[editovat | editovat zdroj]

  • Základní škola a Mateřská škola Škrdlovice

Sport[editovat | editovat zdroj]

Motocyklová soutěž o Cenu Žďárských vrchů byla ve Škrdlovicích založena v srpnu roku 1973 na okruhu dlouhém 3,08 km. [5]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaple sv. Cyrila a Metoděje – moderní stavba; základní kámen k ní roku 1998 požehnal papež Jan Pavel II.
  • Staletá lípa – bizarně vyhlížející 15 m vysoký dutý kmen lípy velkolisté má v prsní výšce obvod 650 cm. Lípa stojí v nejstarší části obce u č.p. 13, při pravděpodobné trase Libické stezky, nejstarší spojnice mezi Prahou a Brnem, nazývané též knížecí. K lípě se váže pověst o zakladateli obce, uhlíři Skrlovi, který měl tuto lípu zasadit při založení obce. Kronikář v místní kronice napsal v roce 1930 o lípě odumírající, neboť blesk jí srazil korunu. Dnes má lípa nasazen nový vrch a kmenovou dutinou rostou vnitřní kořeny, což svědčí o tom, že se má k světu.
  • Kříž– 300 metrů východně od autobusové zastávky směrem na obec Světnov

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Lenka Marisol Klímová: Kluci Beránkovi: něco z historie rodu Beránků a sklárny ve Škrdlovicích. Škrdlovice 2014. ISBN 978-80-260-7436-6.
  3. Československé sklo, dějiny a vzorníky
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 604–605. 
  5. Jiří Wohlmut: Moravské a slezské závody a okruhy: Století moravského silničního závodění. Grada Publishers Praha 2020, s. 274-276.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]