Přeskočit na obsah

Oslavice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oslavice
Znak obce OslaviceVlajka obce Oslavice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecVelké Meziříčí
Obec s rozšířenou působnostíVelké Meziříčí
(správní obvod)
OkresŽďár nad Sázavou
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel748 (2024)[1]
Rozloha6,38 km²[2]
Katastrální územíOslavice
Nadmořská výška476 m n. m.
PSČ594 01
Počet domů222 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduOslavice 1
594 01 Velké Meziříčí
oslavice@quick.cz
StarostaIng. Pavel Janoušek
Oficiální web: www.oslavice.cz
Oslavice
Oslavice
Další údaje
Kód obce596337
Kód části obce113191
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oslavice (německy Groß Woslawitz) je obec v okrese Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina. Žije zde 748[1] obyvatel.

Kolem obce prochází železniční trať Křižanov - Studenec a frekventovaná silnice II/360 z Třebíče do Velkého Meziříčí spojující Třebíč s dálnicí D1. Na západ od obce se nachází Balinské údolí, které bylo v roce 1984 vyhlášeno jako tzv. zóna klidu a později jako přírodní park. Obcí protéká potok Oslavička.

Sousedními obcemi sídla jsou Velké Meziříčí, Baliny, Osové, Oslavička a Rohy.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1355. První zmínky o obci jsou z roku 1320, kdy se připomíná Budivoj z Oslavice a Ermila, jeho manželka. Podle dochovaných pramenů obec náležela pánům z Moštišť, později Bušku z Mystřibořic, Janovi z Meziříčí a v průběhu staletí zde působila celá řada dalších majitelů. Při reformách v polovině 19. století byla obec přičleněna k Velkému Meziříčí, potom se osamostatnila v roce 1920 a v roce 1990.

Narodil se tu a působil Jan Pospíšil (1845–1925), starosta obce, poslanec Moravského zemského sněmu a na přelomu 19. a 20. století poslanec Říšské rady.[4][5]

V letech 2006–2010 působil jako starosta Ladislav Vafek, od roku 2010 tuto funkci vykonává Ing. Pavel Janoušek.

Kultura a vybavenost obce

[editovat | editovat zdroj]

V obci funguje kulturní dům, který byl postaven v roce 1962. Působí zde také Spolek Oslavických žen. Na začátku srpna se zde koná pouť na svatou Annu a na konci srpna také dětský den, v příležitosti konce letních prázdnin.

Sportovní fanoušci mohou využít tenisové kurty u kulturního domu nebo nové fotbalové hřiště. Pro děti zde funguje dětské hřiště, které bylo postaveno v roce 2009 místním sborem dobrovolných hasičů.

Od roku 1910 zde funguje základní škola od 1. do 5. ročníku a od roku 2013 také mateřská škola. Pro katolíky je zde také kaple Božího Milosrdenství postavena v roce 2006.

Dobrá dopravní dostupnost je autobusy, které spojují Velké Meziříčí a Třebíč a Velké Meziříčí a Hodov. Vlaky zajišťují dopravu mezi Velkým Meziříčí a Studencem.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel Oslavice[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2016
Počet obyvatel 312 352 386 407 502 576 546 526 446 445 493 508 580 663 695
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. PALÁNOVÁ, Hana: Poslanci Moravského zemského sněmu za okresy Jihlava a Třebíč v letech 1861 – 1914 [online]. muni.cz [cit. 2014-04-22]. Dostupné online. 
  5. Úmrtí bývalého poslance a vzorného hospodáře. Národní listy. Červen 1925, roč. 65, čís. 161, s. 2. Dostupné online. 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 600–601. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]