Vojnův Městec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vojnův Městec

Hospoda na návsi čp. 8
Znak obce Vojnův MěstecVlajka obce Vojnův Městec
znakvlajka
Lokalita
Status městys
LAU (obec) CZ0635 597091
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Okres (LAU 1) Žďár nad Sázavou (CZ0635)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Žďár nad Sázavou
Historická země Čechy
Katastrální území Vojnův Městec
Katastrální výměra 16,5 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 769 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 583 m n. m.
PSČ 592 22
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 1
Adresa úřadu městyse Vojnův Městec 27
59101 Žďár nad Sázavou 1
Starosta Karel Malivánek
Oficiální web: www.vojnuvmestec.cz
Email: obec.vmestec@worldonline.cz
Vojnův Městec
Vojnův Městec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojnův Městec (německy Münchsberg) je městys ležící na Vysočině, v CHKO Žďárské vrchy, přibližně 5 km jihovýchodně od Ždírce nad Doubravou a 14 km severozápadně od Ždáru nad Sázavou. Východně od obce probíhá historická zemská hranice mezi Čechami a Moravou. Žije zde 769[1] obyvatel. Protéká tudy Městecký potok, který je pravostranným přítokem řeky Doubravy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vojnův Městec patří mezi nejstarší české osady, které vznikly na pomezí Čech a Moravy v první vlně kolonizace zdejších hvozdů podél Liběcké stezky. Za zakladatele se považuje žďárský cisterciácký klášter. První zmínka o obci se datuje k roku 1293.

Název obce Vojnův Městec se vyvíjela postupně. V první polovině 14. století se osada jmenovala Heinrichsdorf (Jindřichova ves), poté povýšila na městečko Münprech. V dalších letech obýval městečko Vojna ze Štětína. V 15. století získala obec svůj přívlastek „Vojnův“ od posledního majitele Jana Vojny ze Štětí (později z Městce). Jan Vojna také jako jeden z posledních užíval Městeckou tvrz (ta se do dnešní doby nedochovala), která pravděpodobně byla vystavena na ochranu Liběcké stezky.

V době baroka zde zanechal svůj odkaz významný stavitel Jan Blažej Santini Aichel, a to stavbou Němečkova hostince z počátku 18. století. Městečko bylo také ovlivněno řadou válek. Za třicetileté války, v roce 1643, bylo vydrancováno Švédy. Napoleonovým vojskům se v roce 1805 musela obec vyplatit 500 zlatými. Oběti na životech občanů obce přinesla první i druhá světová válka. Na jejich památku je v obci vystaven památník padlých.

Od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status městyse.[2] V letech 2006–2010 působil jako starosta Ing. Josef Macek, od roku 2010 tuto funkci zastává Karel Malivánek.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel Vojnova Městce[3]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2006 2014
Počet obyvatel 1 345 1 402 1 362 1 418 1 436 1 321 1 407 974 949 856 769 727 707 718 777

Školství[editovat | editovat zdroj]

  • Mateřská škola Vojnův Městec
  • Základní škola Vojnův Městec

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Ondřeje
  • Vojnoměstecké zvony (1505, 1536 a 1999); další 3 zvony z let 1925 a 1929 byly zničeny za německé okupace v letech 1941–42
  • Kříž u kostela (1835)
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Bývalá radnice a zájezdní hostinec „U Němečků“ (autor stavby: Jan Blažej Santini-Aichel)
  • Hřbitovní kaple Sv. Antonína (1885–1887)

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Narodili se zde:

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Rozhodnutí č. 16 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 23. ledna 2007
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 606–607.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]