Štětí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Štětí
Město Štětí z Hošteckého vrchu  (v pozadí Elektrárna Mělník)

Město Štětí z Hošteckého vrchu
(v pozadí Elektrárna Mělník)

znak obce Štětívlajka obce Štětíznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0423 565709
kraj (NUTS 3): Ústecký kraj (CZ042)
okres (LAU 1): Litoměřice (CZ0423)
obec s rozšířenou působností: Litoměřice
pověřená obec: Štětí
historická země: Čechy
katastrální výměra: 53,85 km²
počet obyvatel: 8 861 (1. 1. 2016[1])
nadmořská výška: 155 m n. m.
PSČ: 411 08, 411 73
zákl. sídelní jednotky: 23
části obce: 10
katastrální území: 10
adresa městského úřadu: Městský úřad Štětí
Mírové nám. 163
411 08 Štětí
starosta / starostka: Mgr. Tomáš Ryšánek
Oficiální web: www.steti.cz
Ofic. web MÚ: 86.63.219.6:5653/Gordic/Ginis/App/UDE01/FramesetKategorie.aspx
E-mail: mesto@steti.cz
Štětí na mapě
Štětí
Red pog.svg
Štětí
Zdroje k infoboxu a částem obce

Štětí (německy Wegstädtl) je město, které leží na pravém břehu Labe, s velkými papírnami (největšími v České republice), v polokruhu obklopeném svahy stoupajícími na sever a na východ k vysočině (západní okraj Dubské plošiny). Tyto svahy se sklání na jih a na mnoha místech byly porušeny někdejšími vodopády. Takto vytvořeným stržím se říkalo „Příkopy“.[2] Na druhém břehu Labe se táhne zalesněná výšina.

Dominantu okolí tvoří vrch Špičák (281 m) v blízkosti Stračí. Kopec je na několika místech rozštěpen a v těchto rozštěpech se vyskytují zvětralé čedičové kuličky. Ze Špičáku je pěkná vyhlídka na Labe a částečně i na město. Mezi další významné body krajiny patří především historicky známá hora Říp (459 m), vysoká čedičová kupa, vzdálená 10 km a Sovice (273 m), zčásti zalesněný svědecký vrch. Nedaleký chráněný přírodní útvar Radouň je znám výskytem vstavače vojenského (druh orchideje). Dále se zde nachází koniklec, sasanka hajní, vítod chocholičnatý, hořeček brvitý atd. Severně od města se také nachází přírodní památka Bílé stráně u Štětí vyhlášená v roce 2013.

Ke Štětí patří ještě devět místních částí: Radouň, Chcebuz, Brocno, Čakovice, Počeplice, Stračí, Újezd, Veselí a na druhém břehu Labe Hněvice. Město je s výměrou 53,85 km² druhým největším v okrese a má velkou spádovou oblast, která se jednoduše označuje jako Štětsko.

Město leží 50 km severně od Prahy a 16 km od Mělníka.

Název[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dochovaný název města dle historických listin z let 1314 a 1467 je Sstiet [Štiet],[3] s největší pravděpodobností od slova štít, resp. záštita.[4] V pečeti městyse z roku 1555 je uveden název Steeti a v pozemkové knize z roku 1625 název Stieti. Friedrich Bernau zase uvádí jako původní název města Styet, údajně dle názvu základu v blízkosti vod, snad střežen vodními stavbami.[3] Dle Ing. arch. Miloše Bílka, bývalého kronikáře města, označoval název "Styet" ve 14. a 15. století jednoduše pravý labský břeh.[5] Jiné prameny uvádí, že název vznikl od štětu tkalcovské štětky.[4] Tuto informaci však nelze věrohodně doložit, přestože byl v minulosti ve městě velký punčochářský cech. Skutečný tvar jména Štětí je nalézán od roku 1572.[3]
Německý název města vznikl z původního českého názvu ve spojení se 6. pádem „ve Štětí“ v 17. století.[3] Z německých dochovaných textů z 1. poloviny 17. století je původní přeměna ještě velmi znatelná (1620Wischstettel, 1623Weestatel, Weschstetel apod.). Po třicetileté válce se do názvu dostala písmena g a k (1653Wegkstätel, 1664 - Wegstettel, 1687 - Weegstädtl).[3] Název města nebyl jednotný a měl mnoho tvarů. Důvodem byl hlavně fakt, že v té době bylo Štětí městysem (Stadtel, Städtel). Ustálil se až od roku 1796 název Wegstädtl (městečko u cesty popř. městská cesta).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Radnice

Podle nálezů předmětů při výkopech v roce 1933 (kostry skrčenců, střepy nádob a předměty sloužící podle odhadu odborníků k zatížení sítí), spadají počátky osídlení Štětí do období tzv. Únětické kultury.[6] Ke konci 1. tisíciletí osídlilo krajinu české etnikum. Zpráva kronikáře Hájka z Libočan, že Štětí v roce 1203 bylo zatopeno velkou povodní a po zničení na jiném místě opět vystavěno, má spíše podobu pověsti než písemného důkazu, ale skutečné průkazné listiny pocházejí z roku 1312.[6] Nejstarší knihy jsou známy od roku 1593 a 1627. Současná radnice je renesanční16. století. Dříve však sloužila jako budova okresního soudu. Předchozí dvě radnice se nedochovaly. Barokní kostel svatého Šimona a Judy s malbami od J. Kramolína byl postaven v roce 1785 na místě malého kostelíka pobořeného 28. a 29. února 1784 povodní.[7] V minulosti bylo Štětí opakovaně zasaženo živelnými pohromami. V letech 1716, 1788 a 1851 vypukly ve městě požáry. K tomu přišla epidemie cholery v roce 1803. Povodeň v roce 1784 a velká povodeň v roce 1845 zaplavily více než 70 domů.[8] Velké škody město také utrpělo při ničivé povodni v roce 2002, kdy se voda dostala až na centrální náměstí.
Štětí bylo ve 14. století součástí panství Mělník. V obci byl poplužní dvůr, který přenechala spolu s obcí královna Eliška pražskému měšťanovi Palduinovi. Ten prodal v roce 1314 část dvora a statky 24 sedlákům, kteří zde žili, jako dědičný majetek německého práva. Štětí, původně královský majetek, bylo často zastavováno různým vrchnostem. Nejvýznamnější z nich byl hofmistr českého království Zdislav Berka z Dubé. Vymohl v roce 1549 pro městečko u krále Ferdinanda I. pečeť a znak. V modrém štítě je stříbrná věž s otevřenou branou, dvěma okny, stínkami, červenou střechou a makovicí. Přes věž je šikmo zobrazená černá ostrev, znak Berků z Dubé. Nový zástavní pán, Jiří st. z Lobkowicz, se v roce 1579 násilně zmocnil městské samosprávy. Vzal občanům provozované vářečné právo piva, sebral jim pozemkové knihy, sirotčí rejstříky, obecní truhlu a vzdorující radní uvrhl do mělnického zámeckého vězení. Starosta a celá obec museli o nápravu žádat císaře Rudolfa II. Štětštím se podařilo od císaře získat majestát 20. srpna 1608, kde jim bylo potvrzeno na věčné časy vařit pšeničné a ječné pivo a výslovně uznáno právo volného přesidlování a právo odkazovat majetek bez zásahu vrchnosti. Město mělo také právo nižší a vyšší soudní, tedy hrdelní moc. Štětí bylo jediné v panství s tímto soudním právem.[9] Začátkem 17. století byly ve Štětí dva domy ve vlastnictví šlechticů. Jeden byl Kaplířův dům, který náležel Vojtěchu Vladislavu Vostrovskému Kaplířovi ze Sulevic a druhý vlastnil rytíř Felix Čejka z Olbramovic.

Pečeť města Štětí

Přílivem Němců po skončení třicetileté války ve 2. polovině 17. století získalo město německý charakter i jméno Wegstädtl. Katolická liga během 11. listopadu 1620 vyplenila město a zabila mnoho obyvatel. V letech 1640 a 1648 udělali totéž několikrát vojska švédská, která zabili asi dvě třetiny obyvatel. Město tak zpustlo. Také v sedmileté válce došlo k rabování a přesídlování. Po invazi Prusů v roce 1778 do Čech v době bramborové války došlo k několika potyčkám mezi pruskými a rakouskými vojsky v oblasti města.[8] Vlivem těchto válečných útrap a živelných pohrom byla ve městě bída a hlad i po napoleonských válkách. Často zde dlouhodobě přespávali vojáci z důvodu výhodného umístění. V roce 1654 tvořilo Štětí 63 usedlostí, v roce 1770 jich město mělo 114, v roce 1849 už 220 a v roce 1918 300 popisných čísel a okolo tisíce obyvatel.[7] V té době spadalo město pod okresy Dubá a později Roudnice nad Labem (od roku 1949). Až do 50. let 20. století bylo Štětí městem převážně zemědělským s nárazovými vlnami některých řemesel. Například v roce 1832 bylo ve městě 75 mistrů cechu punčochářského. Před třicetiletou válkou mělo Štětí vlastní lázně.[10] Až do 2. světové války město provozovalo pivovar,[11] k jehož provozu získalo právo od Rudolfa II. a koželužnu s výrobou řemenů. Od roku 1949 vznikají na místě cukrovaru[12] papírny, které se během 25 let staly největším papírenským závodem ve Střední Evropě. Díky tomu vzrostl počet obyvatel na 8000 a připojením devíti obcí na 9200. Roku 1960 byl roudnický okres zrušen a Štětí tak bylo připojeno k okresu Litoměřice. Toto spojení bylo poněkud nevhodné, jelikož město mělo v minulosti vazby do středních Čech k Mělníku a Praze, než do severních Čech. V roce 1998 proběhla výstavba centrálního náměstí, které alespoň částečně vylepšuje vzhled města, postižený bytovou výstavbou ve formě betonových sídlišť. Při výstavbě sídlišť, centrálního náměstí a silničního obchvatu padla za oběť velká část původních budov a stavení.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Štětí
Počet obyvatel

[13] [14] [15]

Rok sčítání Počet obyvatel
1869 4 855
1880 5 137
1890 5 056
1900 4 902
1910 4 768
1921 4 969
1930 4 982
1950 3 628
1961 5 724
1970 7 016
1980 9 054
1991 8 571
2001 9 197
2004 9 165
2006 9 144
2008 9 614
2010 9 225
2012 9 020

Vývoj obyvatel byl ovlivněn především výstavbou severočeských papíren v 50. letech 20. století, kdy následně probíhala mohutná výstavba panelových domů a věžáků ve městě. Vlivem toho se počet obyvatel během 30 let více než zdvojnásobil. Nejvíce obyvatel mělo Štětí v srpnu 2008, kdy přesáhlo hranici 10 tisíc obyvatel včetně cizinců, trvale žijících na území města (přesněji 10 024)[16]. Informaci potvrzuje i vyjádření místostarosty, že ve městě žije přibližně 600 cizinců, kteří se však nezapočítávají pro účely výpočtu rozpočtového určení daní, nejsou tak uváděni v oficiálních statistikách Českého statistického úřadu.[17] Od této doby počet obyvatel stabilně klesá.

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Štětí [18] [13]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1 502 1 714 1 725 1 731 1 775 1 854 1 950 1 695 3 910 5 303 7 529 7 360 8 058 7 637
Domy 258 250 269 268 275 289 380 449 569 543 505 448 510 590
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Počeplice a Stračí.


Národnostní složení města

Graf Štětí dle národnosti k datu 31.12.2011
Národnost Procento
Česká 92.49%
Moravská 0.13%
Slovenská 2.53%
Polská 0.28%
Německá 0.23%
Ruská 0.03%
Ukrajinská 0.18%
Vietnamská 0.14%
Ostatní 0.70%
Nezjištěno 3.28%

Veškeré údaje byly převzaty ze stránek města a Českého statistického úřadu.[19][20]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

První doložené zmíňky jsou z roku 1312 o vsi se 24 hospodářstvími. Štětí bylo ve středověku poměrně chudé a převážně zemědělské. Městu se podařilo v roce 1557 získat privilegium na přívoz s rybolovem v Labi[21] a roku 1608 od císaře Rudolfa II. získat vářečné právo.[9] Začátkem 17. století byl ve Štětí obecní dvůr, kovárna a 72 hospodářství. Obecní dvůr byl v roce 1776 zrušen. V 19. století se v oblasti pěstovaly obvyklé druhy obilí, okopaniny, pícniny, chmel a luštěniny, z nichž se dařilo obzvláště čočce. Postupně se zvyšovalo pěstování ovoce, zejména švestky a višně.[21] Do 50. let 20. století se na stráních pěstovalo víno a na východě, na písčitých pozemcích chřest.[22]
Ve městě bylo mnoho obuvnických mistrů, které ale počtem překonal punčochářský cech. Téměř v každém domě byl tkalcovský stav, na kterém se pletly punčochy. Ještě v roce 1832 se tímto řemeslem živilo 155 obyvatel. Jelikož se ale punčochářství také rozšířilo v Sasku, zdejší upadalo, až zaniklo. Vyráběné zboží, vlněné punčochy a bavlněné noční čepice, bylo prodáváno pražským kupcům a kramářům, zvláště pak na výročních trzích. Punčochy byly trvanlivé a pravobarevné a měly v zemi dobrou pověst. Kromě punčochářství a obuvnictví byly ve městě ještě cechy tkalců plátna, krejčích a řezníků.[23]
V letech 1787 a 1797 byly zřízeny lodní mlýny, které ale byly následkem regulací Labe zrušeny. Dále pak fungovala obecní cihelna, výroba kamenných desek, továrna na vozy a cementárna. Jiné průmyslové podniky po krátkém trvání byly také uzavřeny, například větrný mlýn (zrušen 1804), parní mlýn (shořel) a klihárna (zrušena 1888). Do 20. století fungovaly továrna na usně a výrobu řemenů, pivovar a cukrovar.[23]

Bývalý pivovar ve Štětí, fotografie z r. 1929

Dům čp. 113 u břehu Labe, továrna na usně (koželužna), vybudovala v roce 1920 německo-židovská firma Rudolf Heller a syn. Budova a přilehlý areál (domy čp. 115, 116 a 117) sloužily jak k výrobě, tak k ubytování zaměstnanců. Na dvoře stál vysoký komín s kotelnou, studna a nádrže. V halách se věšely a vysoušely kůže z dobytka. Těsně před koncem 2. světové války v dubnu 1945, při náletu na hněvickou rafinérii benzínu, bylo shozeno též několik bomb před koželužnu a tlaková vlna rozbila všechna okna nejen v koželužně, ale i v blízkých domech. Po válce znárodněný podnik neprosperoval, výroba byla tedy ukončena v roce 1949. V roce 1954 byla přestavěna na obytný dům s 20 bytovými jednotkami pro papírnu.[24]
První informace dokládají, že ve Štětí existoval pivovar již v 16. století. Na začátku 17. století byl spojen se starou radnicí a v pozemkové knize bývá označen jako obecní dvůr až do roku 1661, kdy se postavil nový obecní dvůr. Během třicetileté války byl zpustošen a znovu obnoven až v roce 1650. Pivovar byl původně městský, později se však stal výhradním majetkem občanů.[11] V 18. století se v pivovaru uvařilo asi 800 sudů piva ročně. Štětí zůstalo jediným městem v okrese, které si i přes všechny útrapy dokázalo pivovar udržet.[10] V roce 1852 částečně vyhořel a v letech 1916–1919 byl mimo provoz. Ukončil svoji činnost v roce 1934.[25]
Cukrovar zahájil provoz 13. ledna 1871. Byl postaven na dobrém místě, přesto však zůstal ztrátový z důvodu neschopného vedení továrny. Po 10 letech byl prodán židům Vilému Witenbergovi a M. Hellerovi. Krátce na to plně obnovil provoz, proběhla modernizace a byla postavena vlečka ze stanice rakouské Severozápadní dráhy (nynější stanice Štětí). Za první republiky změnil majitel Rudolf Kürschner cukrovar na rafinerii. V meziválečném období zaměstnával přibližně 40 pracovníků. Po roce 1939 nacisté arizovali cukrovar židovským rodinám. Cukrovar fungoval až do roku 1948. V roce 1949 byl zrušen při revizi státního hospodářství a průmyslu. Zařízení bylo zastaralé a v ponechané budově vznikla papírna.[12]
V roce 1950 se komunální podnik České pily, poblíž železniční trati u Stračí, přejmenoval na národní podnik Sport.[26] V podniku se vyrábělo tělocvičné nářadí, tenisové rakety, zahradní nábytek, ribstole apod. Podnik se v průběhu času přejmenoval na Sport Artis a.s. Před rokem 1989 to byl druhý největší podnik ve městě (asi 180 zaměstnanců) a jediný podnik ve Štětí, kromě papírny, co nabízel pracovní příležitosti.[27] V roce 1991, během Davis Cupu, podepsal tenista Tomáš Šmíd roční smlouvu s firmou, že bude hrát jako první československý profesionál s raketou domácí výroby. Jednalo se o typ s profilovanou hlavou, který se v podniku začal vyrábět ještě v tomtéž roce. Dále se ve firmě vyráběly hokejky pro Kanadu.[28] Podnik spolupracoval s rakouskou firmou Fischer, přesto však neprospíval a v roce 1992 se Sport Artis ocitl v likvidaci. Pracoviště ve Štětí bylo dáno do aukce. Do roku 1998 však nikdo o areál neprojevil zájem, a tak postupně chátrá.[29]

Papírny ve Štětí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Papírny Štětí.
Papírny z Bílých strání u Štětí

Byly založeny 1. ledna 1949 jako národní podnik Papírny Štětí.[30] Prvním výrobkem byla šedá strojní lepenka v roce 1952. Hlavní technologická část papírny byla zprovozněna v letech 1956–1958 a Rotostroj[31][p 1] se následně budoval v letech 1960 až 1968. První novinový papír vyjel z linky 11. května 1963 a byl schopen vyrobit 250 tun papíru denně.[32] V průběhu let se zde vystřídalo několik firem. Asi nejznámější v minulosti byla výroba novinového papíru firmou Norske Skog Štětí, do které firma během několika let investovala velké částky. Celkově se investice se po třech letech vyšplhaly téměř na 0,5 miliardy Kč. Kvalitu výroby podporovalo kvalitní dřevo, na kterém si firma zakládala. Díky tomu podíl Norske Skog Štětí na trhu novinového papíru v České republice byl 60 %. Rotostroj 12. května 2008 po modernizaci dosáhl rekordu, kdy byl schopen vyrobit 453 tun papíru za den (130 tisíc tun za rok), při této produkci papírna spotřebovala 140 tisíc tun dřeva. Z finančních důvodů byla výroba novinového papíru ve Štětí ve druhém čtvrtletí roku 2008 po 45 letech firmou Norske Skog ukončena. Důvodem ukončení výroby bylo zajištění konkurenceschopnosti ostatních výrobních závodů novinového papíru Norske Skog v Evropě. O zaměstnání přišlo na 210 zaměstnanců.[33]
Nyní se v areálu nachází několik firem zajišťujících výrobu několika druhů papíru (např. krycí, strojově hlazené, pytlové, ceninové a speciální) a také největší tuzemský výrobce papíru Mondi Štětí a. s. Dále se zde nachází další firmy, které zajišťují veškerou dopravu a logistiku.

V celém areálu původně pracovalo přibližně 3 600 zaměstnanců.[22] Vlivem modernizace, inovací a automatizací však v současnosti pracuje v komplexu méně než třetina tohoto počtu.

Prádelna[editovat | editovat zdroj]

Na okraji města, směrem k Radouni, byla dokončena v roce 1991 a ještě téhož roku zprovozněna 12. března štětská prádelna jako společnost Prádelna Štětí a.s., pod hlavičkou Okresního podniku služeb v Litoměřicích.[34] Již po výstavbě bylo předem zřejmé, že prádelna bude vysoce ztrátová, pokud se jí neujme větší soukromý investor.[34]

Vrátnice a vjezd do prádelny

Provoz prádelny je rozdělen na dvě části, tzv. špinavou část, kde je přijímáno znečištěné prádlo, a čistou část, kde je prádlo odesíláno zpět zákazníkům. Veškeré praní probíhá elektronicky, kdy prádlo prochází pracím tunelem a zaměstnanci pak nastaví pouze program praní dle znečištění a typu prádla. Prací stroj má 17 komor a uvnitř něj se nachází samostatné zóny na předpírku, praní a máchání. Každá z těchto zón má svou vlastní prací lázeň a každá prací linka může pojmout až 800 kg prádla. Čistá část začíná zónou máchání, které taktéž probíhá kompletně elektronicky, včetně vysoušení. Veškeré zařízení a zaměstnanci, kteří přechází do čisté zóny, se důkladně dezinfikují (prochází přes dezinfekční komoru) a je nutností používat krycí oděv. Vyprané prádlo zaměstnanci skládají a rovnají tak, aby dále pokračovalo do velkého žehlícího stroje. Tento stroj je schopen vyžehlit až 1 tunu prádla za hodinu. Stroj si sám prádlo dle potřeby napne a složí. Pokud je nalezeno špatně vyprané prádlo, zaměstnanec jej označí a linka ho sama pošle jiným výstupem zpět do prací zóny nebo k čištění skvrn. V čisté části je umístěn i sklad, kde je prádlo rozděleno dle vlastnictví na část v majetku prádelny a zvlášť jednotliví zákazníci. Uvnitř se nachází i švadleny na drobné opravy.[35]
V prádelně pracuje až 120 zaměstnanců ve dvousměnném provozu. Prostředí v čisté části je sterilizované téměř jak na operačním sále. Sterilitu prostředí ověřuje Zdravotní ústav Ústeckého kraje pomocí otisků a stěrů. Vliv prádelny na životní prostředí je minimální, čtyřikrát ročně jsou odebírány vzorky z odpadní vody. Například zákonné limity fosforu jsou 10 mg/l, prádelna má naměřeno však pouze pětinu tohoto množství. Klienti prádelny jsou především nemocnice a ubytovací zařízení, nejčastěji nemocnice v Roudnici, Litoměřicích a dvě fakultní nemocnice v Praze. Objednávka probíhá elektronicky a dodání je až přímo na místo, kde proběhne výměna za prádlo špinavé. Klienti můžou využít i prádlo, které je ve vlastnictví prádelny a nemusí se tak starat o údržbu. Prádelnou prochází až 400 tun prádla měsíčně.[35]
V roce 2007 společnost Prádelna Štětí a.s. zanikla fúzí s firmou RENATEX GROUP a.s., kdy byla samotná firma též zrušena a nově pojmenována RENATEX CZ, a.s. s novým sídlem v Ostravě. V souvislosti se zvyšujícími se zakázkami z Čech, především z Prahy, byla prádelna v roce 2009 koupena společností Chrištof, s.r.o.

Obchodní řetězce a další firmy[editovat | editovat zdroj]

Ve městě jsou pouze dva známější řetězce s obchody potravin, konkrétně Penny Market (u silnice II/261) a malý supermarket Tesco (v centru). Menší prodejci jsou například Esomarket, Pramen.cz, Můjobchod, Proton (elektrospotřebiče), Teta (drogerie) a Bala. V letech 1992–2008 fungoval největší maloobchodní i velkoobchodní prodejce IT techniky ve městě, CPS Štětí v.o.s. Na místě původní prodejny v roce 2012 vznikly dvě nové firmy s podobným sortimentem, zvlášť maloobchod s IT a telekomunikační technikou (BROŽ - VÁPENÍK s.r.o.) a velkoobchod s papírnictvím (ERIBO PAPÍR s.r.o.). Samostatné větší firmy s jiným zaměřením jsou Slamont Štětí (instalace telekomunikačních zařízení a rozvodů, zabezpečovacích a měřících systémů), ERAM (zajišťování elektřiny pro objekty), Texal (zemědělství), Průmstav Štětí (stavebnictví a zámečnické práce), Schulte (výroba malířských válečků), Auris (průmyslová automatizace), Rate (výroba a distribuce tepla), Papkon (údržba strojů a výroba náhradních dílů) a Unistroj (výroba obráběných a jiných dílů pro stroje).
V roce 2007 koupila společnost Lidl autobusové nádraží ve Štětí od Ústeckého kraje s vidinou budoucí výstavby prodejny v místě vysoké průjezdnosti osobních automobilů. Firma chtěla nádraží rekultivovat a přiměřeně zmenšit vzhledem k dnešní obsazenosti jednotlivých nástupišť a současně tak, aby bylo dostatečné parkoviště u budoucí prodejny. Součástí byla i stavba nového kruhového objezdu na obchvatové komunikaci. Zastupitelstvem města byla dvakrát zamítnuta žádost firmy ke stavebnímu povolení, jelikož znamenalo změnu územního plánu a mělo také vybránu jinou oblast pro tyto účely, v místě naproti prádelnám, kde se nachází novostavby. Pro firmu tato oblast ale nebyla výhodná z hlediska přístupnosti. Napotřetí se nakonec po referendu, kde bylo víceméně rozhodnutí občanů jasné, povedlo prosadit alespoň změnu územního plánu. Situace však nic neřešila, jelikož se v místě budoucího autobusového nádraží plánuje nový sjezd z mostu. Lidl tak odstoupil od svých původních záměrů a stavbu prodejny nadále neplánuje, nádraží tak postupně chátrá.[36][37]

Elektrárny[editovat | editovat zdroj]

Malá vodní elektrárna Štětí z račického břehu Výstavba malé vodní elektrárny probíhala v letech 2012-2015 ve formě EPC kontraktu firmami Metrostav a.s a Zakládání staveb a.s. poblíž zdymadla Štětí. Stavba stále přibližně 964 miliónů Kč bez DPH a po dokončení byla předána společnosti Energeia o.p.s. jako MVE Štětí. Dle vyjádření vedení firmy byla elektrárna postavena za účelem vytváření finančních prostředků pro charitativní účely.[38] Byly vybudovány speciální rybí přechody tak, aby elektrárna neovlivňovala faunu řeky a zároveň odpuzovací zařízení tak, aby se ryby nedostaly do vtokového objektu. Elektrárnu pohání dvě přímoproudé Kaplanovy turbíny v provedení PIT o průměru oběžného kola 5,10 metru. Maximální výkon každé z nich je 3,23 MW a dosažitelný provozní výkon elektrárny je 5,8 MW. Roční výroba elektřiny dosahuje průměrně 31,5 GWh.
Solární elektrárna ve Štětí Za prádelnou, směrem na Radouň, v katastrálním území Štětí I se nachází 8 fotovoltaických zařízení. Celkový jejich výkon je 217,56 kW. Vlastníkem je MEDTEC-VOP spol. s r.o. [39]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Město má pěší zónu, 2 domy s pečovatelskou službou, městskou tržnici, obchodní dům, poštu, velké množství restauračních zařízení, 3 hotely (pouze dva z nich však poskytují ubytování) a penzion. Pěší zóna vychází z centrálního náměstí, kde se nachází např. městská knihovna a informační středisko, různé obchody a obchůdky, ale také obecní a soukromé byty. Kolem města je obchvatová komunikace, podél které a směrem na Stračí se staví malometrážní byty a nové rodinné domky pro mladé rodiny.
Ve městě se nachází pět mateřských škol, čtyři základní školy (z nichž je jedna speciální) a jedna umělecká škola se zaměřením na hudební nástroje a zpěv. Štětí je současně místem Vyšší odborné školy obalové techniky a Střední školy, která vznikla sloučením SOŠ a VOŠ obalové techniky (v ulici Kostelní) a SOŠ technické (v ulici Pivovarská) rozhodnutím zřizovatele školy, tedy Ústeckým krajem. Taktéž zde působí Dům dětí a mládeže Štětí (DDM Štětí), které zajišťuje různé kroužky, volnočasové aktivity a zájezdy pro děti od předškolního věku až do dospělosti. Lékařskou péči zajišťuje Dům lékařských služeb se dvěma dalšími středisky a několika samostatnými ordinacemi. Ve městě chybí pouze ortopéd a neurolog.

Kulturní život zajišťuje 3D kino a kulturní středisko města, mimo jiné s šedesátičlenným dechovým orchestrem a několika mažoretkovými soubory, beatovými, country a rockovými kapelami. První mažoretkový soubor v republice, ještě v tehdejším Československu, vznikl v roce 1971 právě ve Štětí.[40] Zakladateli byli skladatel a dirigent Jaroslav Bílý a učitel, hudebík a dirigent Václav Kučera z Chebu. I přes počáteční nedůvěru tehdejších politiků, se vystupování mažoretek ujalo jako běžná součást vystupování dechových orchestrů.[41] Jednou za 2 roky je ve městě tradičně pořádán národní festival dechových orchestrů (FEDO) s mnoha zahraničními účastníky, včetně mažoretek. Festival začíná vždy průvodem městem a končí megakoncertem všech orchestrů. Každoročně na podzim se koná Jarmark, který je spojen s různými zábavními a pouťovými atrakcemi a během roku také mnoho menších akcí, např. pálení čarodějnic zakončené ohňostrojem u Labe, Rockový kotrmelec, Štětský varhanní podzim v kostele sv. Šimona a Judy, Štětský tuplák (country-folk festival se soutěží v pití piva) a Štětská ostrev (ukázka historického šermu a bitev). Postupně byly v místních částech obnoveny místní poutě jako např. Stračenská pouť, Radouňská pouť, Počeplická pouť apod.

Národní festival dechových orchestrů (FEDO)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Národní festival dechových orchestrů.
Monstrkoncert FEDO 2016

Festival dechových orchestrů ve Štětí (či jen FEDO Štětí) je, co do počtu účastníků, druhý největší mezinárodní festival dechové hudby v České republice hned po Kmochově Kolíně. Zakladatelem byl velmi úspěšný skladatel a dirigent Jaroslav Bílý, který dal vzniknout i několika jiným dechovým festivalům po republice (např. ve Zlíně).[42]
Jednotlivé ročníky se již od počátku drží stále podobných osnov. První den, v pátek, dorazí účastníci festivalu a po krátkém vystoupení jsou přivítáni starostou města na radnici. Následující den dopoledne probíhají koncerty v různých částech města, poté se uskuteční průvod jednotlivých kapel v doprovodu mažoretkových skupin a odpoledne koncert na Husově náměstí. Poslední ročníky jsou soboty uzavírány vystoupením mažoretek u věžáků a ohňostrojem. V neděli, po dopoledních představeních, proběhne odpoledne tradiční Monstrkoncert, kde vystupují všichni účastníci společně.[42]
9. září 1969 se uskutečnil 1. ročník festivalu jako součást Štětského kulturního podzimu. Na festivalu probíhala třídenní soutěž, kterou vyhrála štětská sestava pod vedením pana Bílého. Festival vyvrcholil 14. září, kdy proběhl slavnostní průvod městem a následně Monstrkoncert, na kterém vystoupilo současně 200 hudebníků. Následujícího ročníku se zúčastnil první zahraniční orchestr, z bývalé Jugoslávie. Do roku 1978 se FEDO konal každý rok, následně však jednou za 2 roky. Do současné doby se tak zúčastnilo festivalu velké množství mažoretkových skupin, hudebníků, kapel a orchestrů z několika desítek zemí (nejen Evropských) a tuzemska. Každý ročník se pravidelně zúčastní festivalu přibližně kolem 1 000 účinkujících.[42]
V roce 2008 byl zahájen 1. ročník festivalu rockových dechových orchestrů (FERODO), který probíhá současně s FEDO, avšak poblíž skateparku u Labe. Tento festival má spíše publikum mladších ročníků.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Informace o první škole v oblasti je z roku 1609 v pozemkové knize.[43] Do roku 1677 se ve Štětí vyučovalo výhradně českým jazykem. Následující roky probíhala radikální germanizace a začalo se zde vyučovat oficiálně pouze německy. Úsilí vybudovat ve městě českou školu bylo marné, kvůli odporu místních Němců. Děti z českých rodin tak museli cestovat a nechat se převážet přes Labe, které bylo jazykovou bariérou, na druhou stranu do sousedních Račic, kde se nacházela česká škola. Plných 242 let se tak ve Štětí nevyučovalo česky. V roce 1919 byla zřízena česká obecní škola, do které se přihlásilo 131 dětí ryze českého původu. Současně s obecní školou vznikla i mateřská školka. Ve stejné době vznikaly i školy v okolí např. v Radouni, na Chcebuzi a nebo v Hoštce. Vznikly díky zájmu předsedy tehdejší správní komise Aloisovi Paulemu. Ve škole z počátku fungovaly 3 třídy a vyučovalo se ve dvou místnostech v přízemí německé obecní školy. Ještě tentýž rok bylo vyučování rozšířeno o další místnost a malý kabinet bez oken. V roce 1921 byly přiškoleny obce Počeplice a Stračí. Poté, v roce 1927, vznikla ve Stračí samostatná obecní škola. Teprve až v roce 1933 byl ve Štětí položen základní kámen k výstavbě samostatné budovy českých škol - mateřské, obecní a měšťanské. Během výkopů byly odkryty hroby skrčenců z doby bronzové.

Základní školy[editovat | editovat zdroj]

Masarykova škola z r. 1934

Masarykova škola (ZŠ TGM, dříve také 1. ZŠ) byla slavnostně otevřena v roce 1934.[44] Otevření provázelo problémy s fanatickými henleinovci, kteří se pokoušeli budovu školy několikrát zapálit. To mělo vyústit k velké rvačce, jelikož přijížděli Němci z blízkých vesnic jako podpora a Češi přijížděli zase např. z Mělníka, Brandýsa či Roudnice. Nakonec však zasáhla státní policie a včas město uzavřela. Prvním ředitelem školy byl v letech 1934–1938 Augustin Lukeš. Při začlenění města do nacistického Německa v roce 1938 byly české školy zrušeny a znovu obnoveny po osvobození a následném opuštění ruských posádek v roce 1945.[44] Ve škole se vyučuje v devíti třídách, jazykových učebnách, dílnách, počítačové pracovně a cvičné kuchyni. V areálu školy je také zahrada, tělocvična a hřiště.
Základní škola ve Školní ulici (ZŠ Školní, dříve též 2. ZŠ) byla slavnostně otevřena 3. září 1961 a o den později byl zahájen nový školní rok.[45] Budova školy byla postavena stavební správou ve Štětí, Pozemní stavby Pardubice n.p. s měsíčním zpožděním. Škola byla postavena především z důvodu nedostatečné kapacity Masarykovy školy. Při rozdělení přišlo na školu 473 dětí, které byly rozděleny do patnácti tříd. Prvním ředitelem byl jmenován A. Blahoš.[45] V areálu školy jsou kromě samotných vyučovacích tříd i počítačové učebny, dílny, kuchyně, školní zahrada a nově přebudované hřiště s dvěma hracími plochami (jedno s umělou trávou na fotbal a druhé s umělým povrchem na košíkovou a odbíjenou), školní jídelna a družiny. Z důvodu nedostatečné kapacity školy a velkého zájmu bude na části zahrady doděláván přístavek s dalšími místnostmi.
Základní škola v ulici Ostrovní (ZŠ Ostrovní, dříve též 3. ZŠ) byla otevřena v roce 1981[46] a nachází se poblíž silnice II/261. Díky úzké spolupráci se Sportcentrem Labe má škola velmi blízko k veškerým sportovním aktivitám ve městě. Škola má v areálu dvě tělocvičny, dětské dopravní hřiště, velké hřiště pro míčové hry, školní družiny a sportovně zaměřené družiny, posilovnu a počítačovou učebnu. V budově školy sídlí také Centrální školní jídelna ve Štětí, která má druhé pracoviště na ZŠ Školní. Také zde funguje Speciální základní škola pro žáky, kteří nemohou být přijati na ostatní základní školy. V nevyužívaných místnostech ZŠ se také nachází jedna z mateřských škol města.
Základní umělecká škola v ulici Horova (ZUŠ Štětí) byla založena roku 1959 v budově bývalé mateřské školky jako Hudební škola. Výuka je určena zejména pro žáky základních škol spádové oblasti Štětí. Zvláště talentovaní žáci jsou připravováni k dalšímu studiu na vyšších umělecký školách. Ve škole se vyučuje v hudebním a výtvarném oboru. V hudebním oboru se jedná o teoretické znalosti a základy (hudební nauka) a sborový zpěv, dále pak hra na kytaru (klasická i elektrická), bicí nástroje, akordeon, klavír, trubka, fagot, klarinet, zobcovou flétnu a různé kombinace v komorní hře. Žáci také vystupují v sálech Kulturního střediska a různých soutěžích. Výtvarný obor je rozdělen na plošné tvorby (malby, kresby a grafika), prostorové (práce s materiálem, např. sádrou a hlínou) a objektové s akční (prostředí a aktivity v krajině). Studium je rozděleno do tří fází – přípravné, sedmileté základní a poté tříleté. Vybraná tvorba je potom vystavena např. v městské knihovně nebo městském kině.[47]

Střední školy a Vyšší odborná škola[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vyšší odborná škola obalové techniky a Střední škola Štětí.
Vchod do budovy střední školy v ulici Kostelní

V minulosti ve Štětí existovaly dvě střední školy. První z nich, Střední odborná škola technická (dříve také SOU a SOŠ) byla otevřena 5. září 1963 jako Odborné učiliště n.p. SEPAP Štětí. Zaměřena byla především na manuálně zručné absolventy základních škol (truhlář, elektrikář, strojní mechanik, zámečník, krejčí atd.), kteří by pak našli uplatnění v místní papírně. Byly zde vyučovány tříleté učební obory ukončené závěrečnou zkouškou a čtyřleté studijní obory ukončené maturitní zkouškou. Pro absolventy středních odborných učilišť zde byla také dvouletá nástavbová studia na učební obory, které byly ukončené maturitní zkouškou. Druhá, Střední průmyslová škola papírenská byla otevřena v roce 1983 s oborem Výroba celulózy a papíru. Škola byla převedena z města Hostinné, kde působila původně 32 let a byla vedena ředitelem SPŠ chemické v Lovosicích ing. Karlem Cermánkem, protože škola byla její součástí. V roce 1987 se škola osamostatnila a následně roku 1988 přešel na školu obor Obalová technika z pražské VOŠ a SPŠ grafické. V roce 1993 začala škola vyučovat obor Management aplikace osobních počítačů, tedy první IT obor, který byl později rozšiřován o další obory, již v rámci České republiky (např. v roce 1995 studijní obor 12-87-6/12 Informační technologie – správce počítačové sítě), z důvodu enormního zájmu studentů. Obory v informační technologii jsou v současnosti základním kamenem školy, tak jako se modernizací obalová technika dostala až ke grafickému designu, který se zpracovává také na počítačích. V roce 1996 odmaturovali poslední studenti studijního oboru Výroba celulózy a papíru, jelikož o tento obor již nebyl zájem.
Vyšší odborná škola vznikla v návaznosti na obor Obalové techniky na stávající Střední průmyslové škole v roce 1996 se studijním oborem Obalový a grafický design. Škola tak byla přejmenována na SOŠ a VOŠ obalové techniky. Je se svým zaměřením a vybavením pro tento obor jediná v republice. Jde o obor multidisciplinární, kde se spojují nároky na studenty v kreativní a konstrukční oblasti a studenti také musí znát materiály a jejich vlastnosti. Hlavními předměty jsou např. dějiny výtvarné kultury (DVK), obalové a tiskové techniky (OTT), nauka o materiálu (NAM), počítačová grafika (PGR), konstrukční design (KOD) spolu s praktickými cvičeními (PAC). Volitelné předměty v 1. a 2. roč. Signmaking nebo Multimediální tvorba. Organizace studia je stejná jako na vysoké škole, tedy s přednáškami, zápočty a zkouškami. Výhodou je ale čtyřměsíční praxe ve čtvrtém semestru ve firmách. Studenti také na rozdíl od vysokých škol skládají v závěrečné zkoušce (absolutoriu) zkoušku z cizího odborného jazyka. U absolutoria také obhajují praktickou práci na různá témata, např. obalový set pro hračky, sklo, kosmetiku, potraviny, nápoje (včetně všech propagačních aj. materiálů), ale také se již řešil např. dřevěný obal pro ultralight. V roce 2006 byla škola přejmenována na VOŠ obalové techniky a Střední škola.
Roku 2007 byly střední školy sloučeny do jedné, rozhodnutím zřizovatele školy, tedy Ústeckým krajem. Název školy zůstal z původní průmyslové, která se nachází v ulici Kostelní.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Sportovní vyžití obyvatel umožňuje fotbalový a atletický areál s kurty pro tenis a házenou, který vznikl v roce 1971.[48] Ve městě pracuje tělovýchovná organizace Mondi Packaging Paper Štětí a.s., jejíž součástí jsou další sportovní oddíly, např. fotbalový klub SK Štětí, herna stolního tenisu, Asociace sportů pro všechny, volejbal, cyklistika, jachting, kanoistika, skateboard, florbal aj. Na okraji města se nachází otevřené koupaliště s tobogánem, které bylo v roce 2013 znovuotevřeno po kompletní rekonstrukci. Opravy provázely dosti sporné finanční částky, které se měly do prací vložit, čímž se rekonstrukce protáhla na 2 roky.[49][50] Nyní se zde nachází například hřiště pro plážový volejbal, hřiště na minigolf a různá občerstvení. Na nábřeží u Labe je moderní park s dětskými hřišti a posezením a také skatepark s u-rampou pro freestyle sporty. Dále po směru řeky se nachází budova Českého rybářského svazu, který provozuje různé aktivity a kroužky. Dosti často se v ranních hodinách podél celého nábřeží objevují rybáři s pruty, tak jako z druhé strany řeky. I když voda není právě nejčistější, je Štětí na seznamu zdravých měst a každým rokem se čistota Labe zlepšuje. Podél Labe se nacházel Areál vodních sportů pro veslaře, kanoisty a jachtaře, který byl naprosto zničen povodněmi v letech 2002, 2006 a 2013. V minulosti zde byly provozovány tzv. Sluneční lázně jako náhrada za koupaliště, kde probíhala rekonstrukce. Přesto však fungovaly dále i po znovuotevření koupaliště. Areál již v současné době neexistuje, jelikož proběhla demolice zničených objektů a po přebudování bude sloužit jako ubytovna a tréninkové centrum Labe Arény pro sportovce s tréninkovou dráhou na Labi v délce 10 kilometrů.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Štětí se nachází na hranici Dolnooharské tabule (v níž leží větší částí) a Ralské pahorkatiny (resp. Dokeské pahorkatiny) v údolí úrodného Polabí, které je z jedné strany obklopeno svahy a z druhé strany ohraničeno řekou Labe. V minulosti řeka procházela tímto údolím, proto zde v historii docházelo k častým záplavám. Původní osídlení bylo tedy na levém břehu a nyní je na pravém, vzhledem k současnému korytu řeky. Tuto informaci dokládá i úryvek z knížky Miloše Bílka Štětská historie:

Úrodná polabská krajina s kdysi bohatým rybolovem byla osídlena odpradávna, mnohem dříve než na památný Říp měl podle pověsti vystoupit praotec Čech v čele našich slovanských předků. Četné archeologické nálezy dokládají nepřetržité osídlení zdejší krajiny již od třetího tisíciletí před naším letopočtem. V té době ještě Labe teklo velkým obloukem pod severovýchodními svahy a zdejší pravěká sídliště asi ležela na jeho tehdejším levém břehu (nebo na ostrově?) v říčním meandru.[51]

Tedy nejspíše vlivem větší záplavy se změnilo koryto řeky. Půda údolí je tvořena vrstvami písčitých a jílovitých naplavenin (Diluvium – Aluvium), stráně jsou z opukového vápence. Výjimkou je nedaleký kopec Špičák, který protrhl vápencovou vrstvu ve tvaru nízkého čedičového kužele.[22] Nejnižší nadmořská výška je v oblasti nábřeží Labe (152 m n. m.), nejvyšší v katastrálních územích Štětí I a II je nad papírnou na Bílých stráních (230 m n. m.) a nejvyšší nadmořskou výšku v celé oblasti Štětí má Újezdský Špičák (348 m n. m.).

Klimatické podmínky[editovat | editovat zdroj]

Podnebí v místě je mírné až teplé, dle Köppenovy klasifikace podnebí patří město do oblasti Dfb, tedy chladnější verze vlhkého kontinentální podnebí. Nad územím se však stýká i s podnebím oceánickým díky Golfskému proudu. Oblast se nachází v mírném podnebném pásu na severní polokouli, je tedy charakterizována dlouhými, teplými a často suchými léty s občasnými výkyvy teplot a krátkou mírně teplou zimou. Přechodná období, jaro a podzim, jsou velmi krátká.

Štětí – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
Nejvyšší teplota [°C] 15,3 13,9 21,1 27,6 32,8 40,8 41,8 42 33,8 21,8 18,1 13
Průměrná teplota [°C] 0,9 1,4 5,7 11,6 15,8 19,1 21,6 20,6 15,5 9,5 6,5 2,1
Nejnižší teplota [°C] -11,5 -5,5 -2 0,7 2,5 8,3 9,8 7,3 4 0 -3,5 -9,8
Zdroj: R A T E s.r.o. - měření teploty ve Štětí (2007-2016)[52] 28.5.2016

Ovzduší[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památka Radouň

Ovzduší je v oblasti dosti postiženo, proto je častým tématem obyvatel města a okolí. Největším důvodem jsou místní papírny, blízká elektrárna Mělník a kamiónová doprava. Při příjezdu od Litoměřic jsou umístěny odkalovací nádrže, které jsou nejčastějším původcem zápachu ve městě. Zajímavostí je, že v nádržích byl spatřen vzácný Šťovík bahenní, který je považován za rostlinu ohroženou vyhynutím. V širším okolí způsobují zápach plyny vypouštěné ze samotných papíren, resp. papírenských komínů. Může se jednat o látky oxidu siřičitého, TRS (sloučeniny redukované síry), konkrétně sirovodík, metylmerkaptan a dimetyldisulfidy, dále pak benzo[a]pyren a ozón. Ve městě se nachází měřící stanice v oblasti knihovny města a bývalého učiliště, které však v minulosti prokazovaly jistou nespolehlivost častými výpadky v době, kdy hodnoty přesahují maximální povolené limity. Proto byl štětským zastupitelstvem v roce 2016 ustanoven výbor životního prostředí ze zástupců města a papíren. Město usiluje o vybudování trvalé měřící stanice s nezávislým monitoringem. V současné době se jedná se Zdravotním ústavem v Ústí nad Labem, tak aby město bylo připojeno do celostátní sítě měřících stanic, které jsou od města vzdáleny a nelze tak účinně měřit koncentraci látek v místě. Obava z mělnických elektráren vychází z připravované výstavby nové spalovny odpadů, s ohledem na dřívější události, týkající se spalování odpadů v čížkovické cementárně.[53][54]

Turistika a příroda[editovat | editovat zdroj]

Město je vhodnou výchozí destinací pro pěší turistiku a cykloturistiku. I přes průmyslový ráz samotného města se v okolí nachází několik historických a přírodních památek a útvarů, ochranných pásem s ohroženými rostlinami a živočichy, četné lesy a louky a několik dalších turisticky zajímavých míst.

Chráněné lokality v katastrálním území Štětí a jeho místních částí:

Přírodní památka Bílé stráně u Štětí
  • Pěší turistika
  • Cykloturistika
  • Cyklistická trasa 2 2 - (Labská cyklotrasa): Špindlerův Mlýn - Mělník - Hněvice - Děčín
  • cyklomodrá turistická značkaCyklistická trasa 24 24: Štětí (nádraží Hněvice) - Stračí - Liběchov - Mělník
  • Cyklistická trasa 0057 0057: Lhota - Tuhaň - Chcebuz - Brocno - Liběchov
Poloostrov v hněvickém katastru Blízký poloostrov spadající pod katastr Štětí, který je nedaleko Hněvic, je hojně využíván k lovu ryb. Označení ostrov vzniklo před regulací Labe, kterou prováděla pražská firma LANNA v letech 19081910. Tehdy byl už bahnem zanesený kanál zavezen hlušinou ze stavby jezu (za tímto účelem byly položeny koleje). Na ostrově byly louky, v roce 1878 byl zalesněn. Přes kanál vedla lávka. V meziválečném období byly na ostrově polní cestičky, zahradní restaurace a malé koupaliště pro děti. Po přebudování jezu v roce 1970 se zvedla hladina řeky, tím i spodní vody o 50 centimetrů a stromy začaly odumírat. Po několika zvýšeních vody byl ostrov zcela zpustošen a cestičky již nebyly obnoveny.[22] V současné době se zde nachází soukromý pozemek firmy RockOil, po zbylé části vede cyklostezka Labe z druhé strany.
Příměstský les Žampich Mezi Štětím, Stračím a Počeplicemi se nachází malý příměstský les Žampich, který měří na délku přibližně 1,5 kilometru. Často je využíván dětskými kroužky a školami pro tvorbu různých her v prostředí přírody. V lese jsou často zakládány protizákonné černé skládky.

Památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Štětí.

Kostel sv. Šimona a Judy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel svatého Šimona a Judy (Štětí).
Barokní kostel sv. Šimona a Judy z 2. pol. 18. st.

Spisovatel Friedrich Bernau se prvně zmiňuje, že tento farní kostel existoval již v roce 1300, tedy v době nejstaršího osídlení v oblasti. Průkazné listiny však pochází až z roku 1352, kdy je uveden ve vizitačním protokolu českých farností. Přestože byl kostel vystaven nejspíše na umělém pahorku, byl často ohrožován různými živelnými pohromami, proto není dodnes známá původní podoba kostela. Údajně vyhořel v první polovině 15. století a byl rekonstruován v roce 1452 ze dřevěných trámů. V minulosti se u kostela nacházel též i hřbitov. Původní svatyně byla těžce poškozena na počátku třicetileté války v roce 1620, kdy prošlo přes město vojsko protestantů. Oprava začala v roce 1626 pod patronátem hraběte Viléma Slavaty, zástavního držitele mělnického panství. Tento kostel byl dosti menší proti původnímu, jehož základy byly nalezeny při opravách po povodních v roce 2002. Největší katastrofa postihla kostel v roce 1784 velkými povodněmi (ledovou dřenicí), kdy z kostela zůstala pouze opukou vyzděná věž zvonice.[55] Ještě 22. července téhož roku byl položen základní kámen nového kostela, který byl posvěcen kněžnou z Lobkowicz, Marií Ludmilou Czerninovou. Rekonstrukce kostela trvala rok a byl postaven v barokním stylu, který byl zachován do současné podoby. V roce 1930 byl restaurován architektem Jaroslavem Majorem a střecha z taškové krytiny byla opravena v letech 1998-2000. Po dokončení velkých oprav v roce 2002 uvnitř i vně kostela, byl po pár dnech opětovně zaplaven řekou do výšky 1,6 metru nad úrovní podlahy. Vahou vody se podlaha propadla do hloubky až 4 metrů a kostel se musel znovu opravovat.
Na kostele jsou umístěny sluneční hodiny s nápisem: Una eris tua ultima (Jednou bude Vaše poslední). Část vnitřní výbavy pochází z rušených pražských kostelů. Mramorový hlavní oltář byl zakoupen z kostela Sv. Václava na Malostranském náměstí a vytvořil jej pražský kameník a mramorář Lauermann. Oltář je zasvěcen svatým Šimonu a Judovi Tadeáši. V kostele se nachází celkem tři oltáře. Zbývající boční dva oltáře jsou evangelní, zasvěcen Panně Marii a epištolní, zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Ilusivní fresky za všemi oltáři a tři nástropní fresky (klenba presbytáře, strop lodi a strop nad kůrem) vymaloval malíř Josef Kramolín. Vyřezávané lavice pochází z kostela Sv. Františka u Anežského kláštera.
Původně v kostele byly 4 zvony. Největší z nich, Jesus Christus Salvátor, váží 1,02 tuny s velkým českým nápisem, že byl pořízen k založení chrámu do města Štětí hrabětem Slavatou. Tři z nich byly za 2. světové války zrekvírovány. Zvon Salvátor byl však po válce vykoupen a usazen zpět na své místo. V kostele jsou tak dodnes 2 zvony. Od 3. května 1958 je kostel chráněn jako kulturní památka České republiky.[56]

Sochy sv. Jana Nepomuckého[editovat | editovat zdroj]

Sochy se nacházejí v těsné blízkosti kostela sv. Šimona a Judy na Husově náměstí směrem k Labi. Nejedná se o původní lokalitu soch, každá z nich sem byla přemístěna z jiného místa. Levá socha, která je umístěna na vysokém hranolovitém podstavci, byla původně umístěna na Velkém náměstí (dnešní Mírové náměstí). Pravá socha má mohutnější podstavec a jsou na ní vyobrazeny také dva andílci, volutové motivy a reliéf. Pochází z 1. poloviny 18. století. Autoři ani jedné ze soch nejsou známi.

Farní budova[editovat | editovat zdroj]

Fara s bránou

Farní budova poblíž kostela nejspíše existuje již od středověku. Dle dochovaných historických pramenů ze 17. století, objekt původně sloužil i jako farní škola. Rekonstruována byla v letech 1737 až 1738. V roce 1784 byla smetena ničivou povodní, tak jako blízký kostel. Následně po opravě kostelu také probíhala rekonstrukce farní budovy následujícího roku. Jako většina památek na Štětsku je i tato budova pozdně barokního stylu, konkrétně v dekoru lizénových rámů. Při vjezdu k faře se nachází klenutá brána se segmentovým štítkem. Na faře dnes sídlí římskokatolická farnost Štětí nad Labem. Stejně jako kostel je i fara zapsána jako kulturní památka České republiky.[57]

Sousoší T. G. Masaryka a Eduarda Beneše[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o jediné známé sousoší prvních dvou československých prezidentů. Nachází se na pozemku 1. základní školy (Masarykova škola), jejichž autorem byl sochař Václav Šára z Příbrami. Sousoší má velmi smutnou až prokletou historii. Sochy byly hotové v roce 1938 a připraveny v Bezručových sadech k slavnostnímu odhalení na 28. října k 20. výročí existence Československa. Štětí však bylo začátkem října obsazeno německou armádou v rámci anexe pohraničí a odhalení se tak neuskutečnilo. Naopak, sousoší bylo narychlo odvezeno do neobsazeného Mělníka na předměstí Šopka československou armádou. Tam zůstalo během 2. světové války zakopané v jedné pile. Po válce bylo sousoší v roce 1948 opět připraveno k odhalení, k němuž také nedošlo, z důvodu komunistického převratu. Na dalších 20 let tak zůstalo sousoší schované ve skladě stavebnin ve Štětí. Sochy však byly nakonec vztyčeny 28. října 1968, opět v rozporuplnou dobu, po okupaci sovětských vojsk. V roce 1970 sochy opět zmizely a 7. března 1990, po 140 letech od narození T. G. Masaryka byly naposledy odhaleny.

Další památky[editovat | editovat zdroj]

Kaple sv. Antonína Paduánského Kaple sv. Antonína Paduánského je malá budova v Bezručových sadech. Jedná se původně o hřbitovní kapli postavenou roku 1850 v novorománském slohu, u které býval druhý městský hřbitov. Rekonstrukce kaple proběhla v roce 1995 a nyní slouží jako evangelická modlitebna.
Kaple Nejsvětější Trojice Kaple Nejsvětější Trojice byla postavena na konci 18. století v pozdně barokním slohu, v místě hromadného hrobu padlých vojáků z bitvy, která proběhla v oblasti, kde se nyní nacházejí papírny.
Archa ze Štětí V kapli Nejsvětější Trojice byl nalezen rozměrný dvoukřídlý oltář z období let 1520–1530, který je označován jako Archa ze Štětí. Jméno autora tohoto díla je neznámé, avšak je označován po svém největším díle, tedy jako Mistr oltáře ze Štětí. Oltář je složen z reliéfně zdobených desek. Na predele je vyřezávaný reliéf Poslední večeře, pravé křídlo zobrazuje křest Krista s Janem Křtitelem a žehnajícím Bohem. Vnější strana oltářních křídel je malovaná. Je zde vyobrazen sv. Václav se sv. Ludmilou a krajinným motivem v pozadí. Oltář nejprve putoval z kaple do kostela sv. Šimona a Judy, kde se nacházel v rozebraném stavu. Později, v letech 1998–2000, byl restaurován.[58] Poté byl dlouhodobě zapůjčen Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích.
Pomník padlých a radnice Pomník padlých s nápisem 9.5.1945 před radnicí se vztahuje ke dni osvobození, pomník však není původní. Byl na Mírové náměstí převezen před rekonstrukcí Bezručových sadů, kde byl umístěn. V minulosti u radnice stála vysoká socha císaře Josefa II., postavená v roce 1883 jako oslava stoletého výročí zrušení nevolnictví a vydání tolerančního patentu v roce 1781. V tuto dobu se ještě nejednalo o budovu radnice, nýbrž o budovu okresního soudu. Socha byla stržena československými vojáky v roce 1918. Následně zde byl vystaven pomník obětem 1. světové války, který byl také odstraněn, někdy po roce 1945. Na pomníku byly některá jména rodáků a obyvatel města, kteří zemřeli či zůstali nezvěstní.

Památky a zajímavosti v nejbližším okolí[editovat | editovat zdroj]

  • barokní solnice s bránou v Počeplicích
  • vesnická památková zóna lidové architektury se zachovalými dřevěnými hrázděnými domy, empírovými statky v Brocně
Jeden z mnoha hrázděných domů v Brocně

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Franz Reichelt se svým parašutistickým oblekem

Ve Štětí se nenarodila žádná slavná či významná osoba ve světě, snad jen Franz Reichelt, který byl amatérský vynálezce a průkopníkem parašutismu. Později provedl seskok, při kterém se mu neotevřel padák a na místě zemřel. Přesto však jeho snaha nebyla až tolik marná a dala později základ sportu zvanému wingsuiting. Město je však spojeno s významnějšími osobnostmi v různých obdobích života. Často se jedná o osobnosti, které přijeli za zaměstnáním a pracovali v místních papírnách. Přesto však nejvýznamnější historickou osobou meziválečného Štětí je jistě Augustin Lukeš, který ještě ve vojenském obleku dorazil do poněmčeného města, kde začal vyučovat, vychovávat mládež a přednášet pro dospělé. Později se stal ředitelem škol a poté i starostou města. Během války zemřel v Osvětimi. In memoriam mu bylo uděleno válečné vyznamenání a byl také jmenován školním inspektorem. Štětí po něm pojmenovalo ulici, ve které žil a k uctění památky byla instalována mramorová deska na jeho rodném domě.

Rodáci

Významné osobnosti

Augustin Lukeš

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Ve středověku fungovala doprava z důvodu špatných cest hlavně po řece. Například ještě začátkem 20. století ve městě neexistovaly kamenné cesty ani ulice.

Pozemní komunikace[editovat | editovat zdroj]

Okresní silnice byly založeny v roce 1850 a roku 1880 byly položeny základy současné silnice II. třídy II/261, která vedla z Hoštky do Liběchova. Druhá silnice (nynější silnice III. třídy III/26122), která vede z centra do Radouně, směrem na Dubou byla vytvořena ve stejnou dobu. Dále se pak lze dostat z města do vedlejšího Stračí (silnice III. třídy III/26121). Na druhé straně, podél toku Labe vede silnice III. třídy III/24050 ze směru Mělník a Hněvice, poté se napojuje na štětský most a dále prochází Račicemi, Zálužím a Dobříní. Silnice III. třídy III/24049 slouží jako dálniční přivaděč z dálnice D8 - exit 29, která je vzdálená 14 kilometrů; prochází přes obchvat Roudnice nad Labem, Předonínem a končí poblíž Račic, u podjezdu vlečky nedalekého seřaďovacího nádraží papíren. Tam se napojuje na silnici z Hněvic.

Štětské mosty[editovat | editovat zdroj]

Most přes Labe ve Štětí

O přemostění ve Štětí se uvažovalo již za Rakouska-Uherska. Po otevření státní dráhy u Hněvic se v roce 1851 město rozhodlo postavit pontonový most, který byl realizován roku 1856 a zůstal zde až do regulace Labe v roce 1909.[61] Během let 1898–1902 byla ustanovena komise ze zástupců z okresů Dubá a Litoměřice, která měla za cíl konečné vyřešení přemostění přes Labe. Po zásahu rakouských vojenských orgánů však byla komise zrušena. V roce 1908 byl dočasně postaven přes Labe poslední pontonový most, který zůstal v provozu až do roku 1973. Ten byl nahrazen mezi Štětím a Hněvicemi mostem betonovým, především v souvislosti se stavbou Severočeských papíren (SEPAP), jehož realizace probíhala v letech 1969–1973. Původně sloužil pouze vlečce, pěším a příležitostnému příjezdu sanitek. Později však byl rozšířen o dva třímetrové pruhy po každé straně vlečky, takže dnes jde vlastně o most sdružený sloužící železnici a silnici. V podélném směru jde o spojitý nosník o pěti polích o rozpětí 45 metrů, 3 × 71 metrů a znovu 45 metrů. Most je 15 metrů široký a jeho celková délka činí 326 metrů. Po dokončení obchvatu v Roudnici nad Labem byl měl být též využíván jako nejrychlejší přípojka na dálnici D8.[62]
Nynější stav mostu je nevyhovující, pro chodce nebezpečný, především v nočních hodinách. Most není osvětlen, má velmi nízké zábradlí a úzká vozovka je v bezprostřední blízkosti chodníku. Taktéž neukáznění cyklisté jedoucí v protisměru po chodníku, neosvětleni v noci, stav nezlepšují. Stávající oprava a úprava chátrajícího mostu je v nedohlednu, jelikož vlastník mostu (Ústecký kraj) nemá dostatek finančních prostředků pro tyto účely.[63]

Vlakové spoje[editovat | editovat zdroj]

Štětí je město 2 rychlíkových stanic. Starší z nich, nynější stanice Hněvice, která se nachází za mostem, byla původní stanicí Štětí. Byla však později přejmenována v rámci výstavby tratě a stanice na sever od města. Zprovozněna byla v roce 1851 při výstavbě trati z Prahy do Podmokel, z které se později stal významný železniční koridor Praha - Drážďany. Stanice byla přebudována v letech 1999–2001. Hněvická nádražní budova pochází z meziválečného období z roku 1924. Ve stanici zastavují veškeré vnitrostátní rychlíky. Mezinárodní rychlíky a vlaky lepší kvality projíždí.
Nad městem se nachází stanice Štětí na trati z Lysé do Ústí nad Labem. Byla vybudována v roce 1874 Rakouskou severozápadní dráhou jako součást koridoru mezi Vídní a Děčínem. Přestavěna byla v roce 1958, kdy byla eliktrifikována a zdvojkolejněna. Přesto však funguje v současnosti spíše jako vedlejší trať na druhé straně řeky. Ve stanici zastavují všechny vlaky osobní přepravy, tedy i rychlíky. Ze stanice Štětí také měla vycházet jiná trať, směřující přes Radouň, Snědovice, kolem Dubé až do Doks, v celkové délce 36 km. Mělo se tak stát v době, kdy město patřilo pod politický okres Dubá, tedy důvodem nejspíše bylo významnějšího propojení okresního města s okolím. Trať však byla na začátku 20. století vybudována ze Štětí pouze do Zakšína a později byla slepá trať kompletně zrušena. Proto také Zakšín (německy Sackschienen) znamená v doslovném překladu Slepá kolej.[64]
Obě nádraží jsou vzdálena cca 20–30 minut chůze z centra města, avšak lze na ně dorazit též navazujícími autobusovými spoji.

  • stanice Štětí (Os, Sp, R) - Trať 072 ( (Kolín -) Lysá nad Labem - Stará Boleslav - Všetaty - Mělník - Štětí - Litoměřice - Ústí nad Labem)
  • stanice Hněvice (Os, Sp, R) - Trať 090 ( (Praha Masarykovo nádraží / Praha hl.n. -) Vraňany - Hněvice - Roudnice nad Labem - Lovosice - Ústí nad Labem - Děčín)

Autobusové spoje[editovat | editovat zdroj]

  • zastávky ve Štětí - Štětí aut. nádr., Štětí Sepap, Štětí zdymadla, Štětí Mírové nám., Štětí centrum, Štětí sídliště, Štětí hotelový dům, Štětí prádelna, Štětí žel. přejezd
  • městská autobusová doprava ve Štětí: jedna linka Břetislava Kafky, ve stejné trase jezdí i další linky

Přímé spoje z měst[editovat | editovat zdroj]

  • v Ústeckém kraji: Budyně nad Ohří, Hoštka, Libochovice, Litoměřice, Lovosice, Roudnice nad Labem, Terezín, Úštěk
  • ve Středočeském kraji: Liběchov, Mělník, Neratovice
  • v Libereckém kraji: Dubá
  • Praha: Březiněves, Ďáblice, Ládví

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Rotostroj je název velkého papírenského stroje, který vyráběl novinový papír. Jméno pochází podle druhu papíru, který vyráběl, tzv. rotační papír.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2016 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2016-04-29, [cit. 2016-05-04]. Dostupné online.  
  2. Kronika Štětí - kniha 1, s. 5
  3. a b c d e MÍCHAL, Václav; KUBÁT, Jaroslav; KUREŠ, Zdeněk. Kronika Štětí - kniha 1. Další kronikáři Josef Chrtek, Vlasta Chrtková, Irena Kabátová, vytvořeno i ze zápisků K. Pankratze. Štětí : Místní národní výbor Štětí n.L., 1945–1978. 604 s. Dostupné online. S. 4. Historiografie. 
  4. a b O historii farnosti Štětí nad Labem Katolická farní kolatura Štětí nad Labem
  5. BÍLEK, Miloš Ing. arch.. Kronika města Štětí - kniha 4. Štětí : město Štětí, 1995-2002. 444 s. Dostupné online. S. 1.  
  6. a b Kronika Štětí - kniha 1, s. 6
  7. a b Kronika Štětí - kniha 1, s. 9
  8. a b Kronika Štětí - kniha 1, s. 25
  9. a b Kronika Štětí - kniha 2, s. 12
  10. a b Kronika Štětí - kniha 2, s. 13
  11. a b Kronika Štětí - kniha 1, s. 10
  12. a b Kronika Štětí - kniha 1, s. 11
  13. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 390, 391.  
  14. Český statistický úřad. Demografická ročenka měst 2001–2010. Praha : Český statistický úřad. Dostupné online. e-4018-11. S. Tab. 479 Štětí.  
  15. Český statistický úřad. Demografická ročenka měst 2005–2014. Praha : Český statistický úřad. Dostupné online. 130066-15. S. Tab. 486 Štětí.  
  16. Fiskální federalismus, zima 2010 Bankovní institut vysoká škola (BIVŠ)
  17. Diskuzní fórum - Novější údaje o obyvatelstu ve Štětí Štětí.cz
  18. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 300.  
  19. Strategický plán rozvoje města Štětí - profil města (PDF), strana 22 Štětí.cz
  20. Národnostní složení obce Štětí www.odhadonline.cz
  21. a b Kronika Štětí - kniha 2, s. 14
  22. a b c d KABÁTOVÁ, Irena; ŠLAPÁK, Jindřich. Kronika Štětí - kniha 2. Štětí : městský národní výbor Štětí, 1979-1989. 392 s. Dostupné online. S. 9, 10.  
  23. a b Kronika Štětí - kniha 1, s. 21, 22
  24. Štětí, nad papírnou www.ceskestredohori.info
  25. Pivovary S,Š www.pivovary.info
  26. Kronika Štětí - kniha 1, s. 130
  27. Kronika města Štětí - kniha 4, s. 152, 153
  28. Kronika města Štětí - kniha 3, s. 70
  29. Kronika města Štětí - kniha 4, s. 197
  30. Kronika Štětí - kniha 1, s. 111
  31. Kronika Štětí - kniha 1, s. 263
  32. Kronika Štětí - kniha 1, s. 335
  33. BÍLEK, Miloš Ing.arch.; JANOŠ, Vít Ing.; ŠACH, Borek. Kronika města Štětí - kniha 5. Štětí : městský úřad Štětí, 2003-2011. 508 s. Dostupné online. S. 207. Historiografie. 
  34. a b ŠLAPÁK, Jindřich. Kronika Štětí - kniha 3. Štětí : městský úřad Štětí, 1990-1994. 190 s. Dostupné online. S. 70, 71. Historiografie. 
  35. a b Prádelnou ve Štětí projde měsíčně až 400 tun prádla Litoměřický deník
  36. Soubor článků - téma Lidl ve Štětí Litoměřický deník
  37. Supermarket Lidl ve Štětí? Zatím nebude, čeká se na opravu mostu MojePodřipsko.cz
  38. Malá vodní elektrárna Štětí je ojedinělý projekt sociálního podnikání Silnice-železnice.cz
  39. Seznam fotovoltaických elektráren www.elektrarny.pro
  40. Mažoretky se v Českolovensku poprvé objevily ve Štětí Polabské noviny
  41. Zemřel dirigent Velkého dechového orchestru Jaroslav Bílý ČTK České noviny
  42. a b c Historie festivalu Fedo.cz
  43. Kronika Štětí - kniha 1, s. 29
  44. a b http://www.zstgm-steti.cz/index.php/nase-skola/historie
  45. a b http://www.zssteti-skolni.cz/o-skole/historie
  46. Kronika Štětí - kniha 2, s. 99
  47. http://www.zus-steti.cz/o-zus-steti.html
  48. Kronika Štětí - kniha 2, s. 11
  49. Koupaliště letos neotevřou. Kvůli chybnému projektu. Litoměřický deník
  50. Za rekonstrukci koupaliště dá město jednou tolik Litoměřický deník
  51. BÍLEK, Miloš. Štětská historie. [s.l.] : [s.n.], 2002. Dostupné online. S. 126. (česky)  
  52. http://www.rate-steti.cz/mereni-teploty.html
  53. Kouřící komíny bude hlídat ve Štětí nová měřící stanice Litoměřický deník
  54. Štětí trápí znečištěné ovzduší. Nejen z Mondi, ale i mělnické elektrárny. MojePodřipsko.cz
  55. Kronika Štětí - kniha 1, s. 35
  56. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2016-05-31]. Katalogové číslo 155028 : Kostel sv. Šimona a Judy, Štětí. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  57. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2016-05-31]. Katalogové číslo 154995 : Fara, Štětí. Památkový katalog. MonumNet: [3]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [4].  
  58. Eva Votočková, Lenka Helfertová, Markéta Pavlíková, Restaurování oltáře ze Štětí, in: Hrubá Michaela, Hrubý Petr (ed.): Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách, Ústí nad Labem 2008, 317.
  59. ALLIOT, David; WERNER-RICHTER, Ulrike. Tschö mit Ö: Dumme Todesfälle aus der Geschichte. [S.l.]œ Bastei Lübbe. 2014, s. 27. Dostupné online. ISBN 978-38-387-5339-3. (německy) 
  60. Der Todessprung vom Eiffelturm. Wiener Bilder. 2 1912, roč. 17, čís. 6, s. 24. Dostupné online. (německy) 
  61. Kronika Štětí - kniha 1, s. 23
  62. DUŠAN, Josef. Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. [s.l.] : Libri, 1999. 471 s. Dostupné online. ISBN 978-80-859-8374-6. S. 358. (česky)  
  63. Most ve Štětí se brzké opravy nedočká, kraj nemá peníze Severočeský deník
  64. V Nedamově mělo být železniční nádraží pro Dubou. Fikce? Nikoli, historie. Dubáček.net

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dubské Švýcarsko: Okolí Dubé, Doks, Máchova jezera, Bezděze, Mšena, Kokořína, Liběchova, Štětí, Úštěku a České Lípy : [Turistický průvodce] : ... s mapou tur. zn. cest .... [s.l.] : [s.n.], 1936. 263 s. Dostupné online. (česky)  
  • Almanach k 15 letům trvání školy ve Štětí: 1983-1998. [Štětí] : Střední odborná škola a Vyšší odborná škola obalové techniky, 1998. 136 s. Dostupné online. ISBN 978-80-902-5403-9. (česky)  
  • BÍLEK, Miloš; GHISLAINE, M.. Štětská historie. [Štětí] : [s.n.], 2002. 126 s. (česky)  
  • Štětí-Liběchov a okolí na starých pohlednicích. [s.l.] : Prášíl, 2004. 70 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903-0676-9. (česky)  
  • WÄTZIG, Ralf. Vzpomínka na Ernsta Kreische (1902-1944) ; Odboj německých sociálních demokratů v letach 1938 až 1945 proti hitlerovskému Německu v severních Čechách ; Dokumentace semináře konaného 08. září 2006 ve Štětí. [s.l.] : SPD Arbeitsgemeinschaft Euroregion Elbe Labe, 2008. 26 s. Dostupné online. (německy)  
  • BÍLEK, Miloš. Štětsko, historie a současnost. [Štětí] : Město Štětí, 2010. 199 s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-9887-3. (česky)  
  • KRCH, Martin. Štětí v době třicetileté války. [Štětí] : Město Štětí, odbor kultury, 2010. 18 s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-8069-4. (česky)  
  • KRCH, Martin. Wegstädtl - Štětí 1312-2012. [Štětí] : Město Štětí, 2012. 24 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-2430-9. (česky)  
  • 40 let mažoretek ve Štětí: letní promenádní koncert : 2. června 2013. [Štětí] : Město Štětí, kulturní a informační zařízení města Štětí, 2013. 16 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-4630-1. (česky)  
  • VITALIJ, Marek; PRÁŠIL, Petr. Štětí a okolí na starých pohlednicích. Překlad do němčiny Hana Kyralová. 40. vyd. [Hostivice] : Baron, 2014. 228 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86914-77-0. (česky a německy) V knize je více než 400 historických pohlednic. 
  • 50 let bigbítu ve Štětí. [Štětí] : Město Štětí, 2014. 40 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-6616-3. (česky)  
  • KULHÁNEK, Radomil. 70 let dechové hudby ve Štětí. Svazek 40. [Štětí] : Město Štětí, 2015. 28 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-8432-7. (česky)  

Kroniky města

  • PANKRATZ, Karel. Štětí : [s.n.], ?–1945. (německy) Ztracená kronika v roce 1945. 
  • MÍCHAL, Václav; KUBÁT, Jaroslav; KUREŠ, Zdeněk. Kronika Štětí - kniha 1. Další kronikáři Josef Chrtek, Vlasta Chrtková, Irena Kabátová, vytvořeno i ze zápisků K. Pankratze. Štětí : Místní národní výbor Štětí n.L., 1945–1978. 604 s. Dostupné online.  
  • KABÁTOVÁ, Irena; ŠLAPÁK, Jindřich. Kronika Štětí - kniha 2. Štětí : městský národní výbor Štětí, 1979-1989. 392 s. Dostupné online.  
  • ŠLAPÁK, Jindřich. Kronika Štětí - kniha 3. Štětí : městský úřad Štětí, 1990-1994. 190 s. Dostupné online.  
  • BÍLEK, Miloš Ing. arch.. Kronika města Štětí - kniha 4. Štětí : město Štětí, 1995-2002. 444 s. Dostupné online.  
  • BÍLEK, Miloš Ing. arch.; JANOŠ, Vít Ing.; ŠACH, Borek. Kronika města Štětí - kniha 5. Štětí : městský úřad Štětí, 2003-2011. 508 s. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Videa


Růžice kompasu Hoštka Radouň Chcebuz Růžice kompasu
Račice Sever Stračí
Západ   Štětí   Východ
Jih
Hněvice Počeplice Ješovice
Město Štětí

Brocno • Čakovice • Hněvice • Chcebuz • Počeplice • Radouň • Štětí • Stračí • Újezd • Veselí