Bechlín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bechlín
Náves
Náves
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0423 564575
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Litoměřice (CZ0423)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Roudnice nad Labem
Historická země Čechy
Katastrální výměra 15,32 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 266 (2019)[1]
Nadmořská výška 209 m n. m.
PSČ 411 86
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Obecní úřad Bechlín, 41186 Bechlín 85
Starosta Alexander Suchý
Oficiální web: www.bechlin.cz
E-mail: ou.bechlin@tiscali.cz
Bechlín v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Bechlín
Bechlín
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bechlín je obec v okrese Litoměřice, k níž ještě patří vesnice Předonín a osada Benzinov. Je vzdálená 7 kilometrů od center Štětí a Roudnice nad Labem. V obci žije přibližně 1 300[1] obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název není odvozen ze středněhornoněmeckého výrazu pro potok, ale přivlastňovací příponou z osobního jména Bechla ve významnu Bechlův dvůr. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: de Bechlin (1295), in Bechlin (1380), de Biechlina (1385), de Bechlina (1404), na Bechlíně (1615), ve vsi Bechlinie (počátek sedmnáctého století).[2]

Historie obce[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelem vesnice pravděpodobně byl Bechlín z Bakova připomínaný roku 1290 v Ostrovském kodexu jako Behlin de Bacow.[3] První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1295, archeologické vykopávky však dokazují, že obec existovala i dříve. V tutéž dobu po uskutečnění sňatku dcer původního majitele byla obec rozdělena na části: kmenovou (bechlínskou), cítovskou (později hornobeřkovskou) a hraběcí (dolnobeřkovskou).

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

V šedesátých letech dvacátého století probíhal průzkum hydrogeologických poměrů České křídové pánve. V jeho rámci byl u Bechlína proveden vrt, který v hloubce 1204–1250 metrů v permokarbonských sedimentech zachytil zdroj silně mineralizované chlorido-sodné jodové železnaté vody se zvýšeným obsahem lithia a barya. Podle analýzy z roku 1967 voda obsahovala celkem 64,2 g.l−1 rozpuštěných minerálních látek. Ve vodě tehdy bylo kromě jiných prvků rozpuštěno 19 908 mg.l−1 sodíku, 36 797 mg.l−1 chloru, 1 586 mg.l−1 vápníku, 1 599 mg.l−1 hořčíku, 163,9 mg.l−1 železa, 5,3 mg.l−1 jodu, a 9,4 mg.l−1 lithia.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Bechlín[5][6]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 852 864 888 940 997 978 1 054 842 869 765 717 684 695 682
Domy 143 151 160 161 165 176 220 229 355 217 198 241 248 255
Data z roku 1961 zahrnují domy místní části Předonín.

Památky v obci[editovat | editovat zdroj]

Vila Augustina Švagrovského
  • Jako nejstarší památka by se dal považovat kostel svatého Václava a zvonice, kde jsou základy z 12. století a po různých přestavbách, přístavbách a následném požáru v roce 1666 znovu postaven v barokním slohu.
  • Další památka je pseudorenesanční vila Augustina Švagrovského (vila Švagrovských) s hrázděným patrem, kterou vybudoval Jan Zeyer, bratr básníka Julia Zeyera. Také zde často pobýval Jan Neruda, který zde psal fejetony a napsal tu sbírku Písně kosmické (trávil čas na bechlínské hvězdárně).[7]
  • Bechlínská škola je podle dostupných informací jednou z nejstarších v litoměřickém okrese. První vyučování začalo 9. října 1786.[7] Po dlouhých jednáních byla stará škola zbourána a nahrazena novou, která byla v roce 1927 vystavěna na novém místě a funguje dodnes.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Bechlín, s. 42–43. 
  3. SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Bechlín, s. 124. 
  4. KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 22–23. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 384, 385. 
  6. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 295. 
  7. a b JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Bechlín, s. 17. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]