Bohušovice nad Ohří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bohušovice nad Ohří

Průhled Tylovou ulicí, v pozadí kostel sv. Prokopa a Mikuláše
Znak obce Bohušovice nad OhříVlajka obce Bohušovice nad Ohří
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0423 564591
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Litoměřice (CZ0423)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Litoměřice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 8,6238 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 504 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 151 m n. m.
PSČ 41156
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa městského úřadu Husovo náměstí 42, 411 56 Bohušovice n.O.
Starosta Ivo Hynl
Oficiální web: www.bohusovice.cz
Email: mu@bohusovice.cz
Bohušovice nad Ohří v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Bohušovice nad Ohří
Bohušovice nad Ohří
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohušovice nad Ohří (německy Bauschowitz an der Eger) je město v okrese Litoměřice, které leží převážně na levém břehu řeky Ohře, zhruba 5 km jižně od Litoměřic, v těsném sousedství města Terezín. Na pravém břehu, necelé 2 km jihovýchodně od Bohušovic, se pak nalézá ves a místní část Hrdly. Město se rozkládá na území o rozloze 8,62 km². Podle úředních informací trvale žije na území města přibližně 2 500[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oblast byla osídlena v dávných dobách, o čemž svědčí archeologické nálezy šňůrové keramiky z pozdní doby kamenné, kostrové hroby z doby římské a z éry stěhování národů. Slovanské osídlení zde bylo prokázáno již v 6. století.

První písemná zmínka o Bohušovicích (Bvsouici) se váže k ustavení litoměřické kapituly roku 1057.[2] Původní název osady zněl Busovice a později Bušovice.[3] Osada se rozkládala na pahorku zvaném Citomín na severovýchodě. Dalším držitelem byl doksanský klášter a od roku 1384 litoměřická kapitula, která zde nechala postavit kostel. Za husitských válek stálo místní obyvatelstvo na straně stoupenců kalicha. Roku 1460 zastavil Zikmund[kdo?] obec Vilému z Konic a na Kamýku, odkud přešli ke Kaplířům ze Sulevic a nakonec zpět doksanskému klášteru. Za třicetileté války vpadli do obce roku 1631 Sasové a roku 1634 Švédové. Ti osadu vypálili včetně kostela. Nový kostel sv. Prokopa byl vystavěn v roce 1718. Obcí prošlo za sedmileté války pruské vojsko (bitva u Lovosic). Do života obce zasáhla i výstavba pevnosti Terezín v roce 1780. Významným podnětem k rozvoji obce se stala stavba železnice z Prahy do Drážďan (ke zprovoznění zdejšího úseku došlo v roce 1850) a postavení cukrovaru v roce 1870. Později byla vystavěna i mlékárna a pivovar. První statut města byl udělen roku 1920,[4] během druhé světové války byl nacisty odebrán. Znova byl statut města Bohušovicím nad Ohří udělen 6. října 1998.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Bohušovice nad Ohří[5][6]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 664 1 130 1 407 1 479 1 771 1 736 1 608 1 225 1 314 1 264 1 810 2 179 2 238 2 175
Domy 92 110 135 159 191 223 242 258 244 258 282 316 329 346

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Městské hospodářství je založené na zemědělství a potravinářské výrobě. Výroba a sklady jsou soustředěny především v okolí železniční stanice při jižním okraji města, zčásti zasahují až na katastr sousední obce Brňany. Zmínit lze výrobu hořčice (firma Konus), mlékárnu (Bohušovická mlékárna) a další firmy zabývající se zemědělskou prvovýrobou či zemědělským zásobováním.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město má napojení na blízkou dálnici D8 (jihovýchodně položený exit 35 Doksany či západně exit 45 Lovosice východ, oba vzdálené necelých 9 km po silnici) a prochází jím hlavní železniční koridor na trase Děčín–Praha. Železniční stanice Bohušovice nad Ohří je situována přímo v jižní části města, zhruba tři minuty chůze od náměstí. Obsluhují ji jak osobní vlaky, tak část rychlíků.

Za druhé světové války, kdy Bohušovice s Terezínem ležely na samotných hranicích Protektorátu Čechy a Morava, odtud vedla železniční vlečka až za hradby města Terezína, tudy nacisté dopravovali osoby židovského původu uvězněné v terezínském ghettu nejen do Terezína, ale i z Terezína do likvidačních koncentračních táborů smrti v Osvětimi i jinde.

Tato vlečka, dnes již zaniklá, byla po válce elektrifikována a zkrácena, sloužila pak až do devadesátých let 20. století místnímu podniku Zelenina Terezín, jako taková později posloužila i k natočení některých filmů, jejichž děj se vztahoval k Terezínu za druhé světové války. Díky silničnímu mostu přes řeku Ohři, spojujícímu Bohušovice a Hrdly, přes město také vede také jedna z alternativních cest na trase Praha–Litoměřice. Z Litoměřic sem přes Terezín zajíždí i linky místní autobusové dopravy.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

  • Ve městě se nachází digitální kino.
  • V roce 2007 město oslavilo 950 let od první písemné zmínky o obci. Vrcholem oslav byl kulturní program na Husově náměstí. Hudebním hostem byla kapela Čechomor.
  • Do roku 2008 se ve městě konal hudební festival Rockfest Bohušovice.
  • V květnu 2017 se v Bohušovicích uskutečnil nový hudební festival Eger fest.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bohušovicích nad Ohří.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Frank Wollman (1888–1969), literární historik, dramatik, slavista a vysokoškolský pedagog

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Svazek I. Praha : Nakladatelství ČSAV, 1954. S. 118.  
  3. Stanislav Růžička: Nechtěné město Bohušovice nad Ohří
  4. AUGUSTIN, Josef. Česká republika ve znacích, symbolech a erbech. Sokolov : Arbor, 1997. ISBN 80-901534-0-2. S. 20.  
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 384, 385.  
  6. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 295.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]