Kaplířové ze Sulevic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kaplířové ze Sulevic
Erb Kaplířů ze Sulevic
Erb Kaplířů ze Sulevic
Země České království
Tituly Hraběcí
Zakladatel Pešek Kaplíř ze Sulevic
Rok založení 11. století

Kaplířové ze Sulevic (Kaplirz de Sulewicz, nebo též Cappleri de Sulewicz) byli starý český vladycký rod. Svůj přídomek odvozovali od vsi Sulejovice u Lovosic.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kašpar Kaplíř ze Sulevic

V historických pramenech se jméno rodiny objevuje ve tvarech Kapléřové ze Sulevic, Kaplirz de Sulewicz, Cap(p)ler(i) de Sulewicz či Kappler von Sulewicz apod.).

V letech 1206–1217 je uváděn Bernard Kaplíř ze Sulevic (též Burchard nebo Buchard) jako 11. proboštem litoměřické kapituly sv. Štěpána a v letech 1236–1240 působil dokonce jako pražský biskup.

V první polovině 14. století se uvádí jako první předek rodu Pešek Kaplíř ze Sulevic. O několik let později se jeho rod rozdělil na několik větví. Objevil se například Kunat Kaplíř ze Sulevic (Kunadus Kapler de Sulewic), Petrman z Milešova či Petr Kaplíř ze Sulevic (v letech 1392–1393 rektor právnické univerzity v Praze, též probošt u kostela sv. Kříže ve Vratislavi). Hlavní větev založili bratři Hanuš a Bušek, k této větvi přibylo později dalších šest linií. V jejich držení byl majetek převážně na Lovosicku a Litoměřicku (např. Libochovany, Milešov, Nedvědíč, Újezd pod Ostrým, Solany, Skalku, Tuchořice či Netluky). Jedna z větví více než sto let vlastnila Vimperk. Po jistou dobu měli v držení i Zvíkov, který později vyměnili za Zbiroh.

Mezi nejznámější příslušníky rodu patří členové poslední třebívlické větve:

Exil[editovat | editovat zdroj]

Po porážce na Bílé hoře část rodu emigrovala, ale ne všichni se dokázali vyrovnat s exilem. Václav Kaplíř ze Sulevic po ročním pobytu v Drážďanech konvertoval v Praze ke katolické víře a dosáhl u císaře milost. V emigraci zůstala Anna Kaplířová, která si zakoupila dům v Drážďanech, a Kateřina Kaplířová (Catharina Kaplerin), jež si rovněž v roce 1628 koupila v Drážďanech dům za 6200 zlatých. Kateřina se v roce 1632 se omlouvala kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. Saskému za to, že mu nemůže poskytnout půjčku, protože má velkou rodinu. V roce 1636 s ní žila dcera s dvěma dětmi, tři služky a dalších šest osob z jiné šlechtické rodiny. Kateřina zemřela v roce 1639 ve věku 64 let a pohřbena byla ve Frauenkirche v Drážďanech.[1]

Erb[editovat | editovat zdroj]

Kaplířové měli původně ve znaku pouze orlí křídlo, které v průběhu doby změnilo barvu na stříbrnočerveně šachované v modrém poli, k němuž (po povýšení do hraběcího stavu) připojili erb s poloviční orlicí.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Hrzány z Harasova, kteří po vymření Kaplířů převzali jejich majetek, dále pak s Lobkovici, Kolovraty či Doupovci.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 pages s. ISBN 80-7017-008-5. S. 9, 187, 236. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Kaplířové ze Sulevic, s. 68-69. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]