Bitva u Vídně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Bitva u Vídně (rozcestník).
Bitva u Vídně
konflikt: Osmansko-habsburské války
Bitva u Vídně, 12. září 1683
Bitva u Vídně, 12. září 1683
trvání: (14. červenec –) 12. září 1683
místo: okolí Vídně, Rakousko
výsledek: rozhodné vítězství protiturecké koalice
strany
Vlajka Osmanské říše Osmanská říše
vazalové:
Vlajka Polsko-litevské unie Polsko-litevská unie
Vlajka Svaté říše římské Svatá říše římská

Flag of the Cossack Hetmanat.svg Záporožští kozáci

velitelé
Vlajka Osmanské říše Kara Mustafa Paša
Vlajka Osmanské říše Kara Mehmed z Diyarbakiru
Vlajka Osmanské říše Ibrahim z Budy
Vlajka Osmanské říše Abaza Sari Husajn
Vlajka Osmanské říše Paša z Karahisaru
Vlajka Krymského chanátu Murad Giraj
Vlajka Moldavského knížectví Jiří Ducas
Vlajka Polsko-litevské unie Jan III. Sobieski

Vlajka Polsko-litevské unie Stanisław Jan Jabłonowski
Vlajka Polsko-litevské unie Jan Dobrogost Krasiński
Vlajka Polsko-litevské unie Marcin Kątski
Vlajka Svaté říše římské Karel V. Lotrinský
Vlajka Svaté říše římské Ernst Rüdiger von Starhemberg
Vlajka Svaté říše římské Jan Jiří III. Saský
Vlajka Svaté říše římské Maxmilián II. Emanuel
Vlajka Svaté říše římské Julius František Sasko-Lauenburský
Vlajka Svaté říše římské Georg Friedrich z Waldecku
Vlajka Svaté říše římské Evžen Savojský
Vlajka Svaté říše římské Livio Odescalchi
Vlajka Svaté říše římské Antonio Caraffa
Vlajka Svaté říše římské Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic
Vlajka Valašského knížectví Șerban Cantacuzino

síla
Vlajka Osmanské říšeVlajka Krymského chanátu
  • cca 140 000 mužů,
    až 170 000 mužů na
    začátku tažení,
    další odhady kolem
    90 000 až 300 000 mužů,
  • 130 děl + 19 středních kanónů
Flag of Austria.svg vídeňská posádka:
  • 15 000 mužů,
    + 8 700 dobrovolníků,
  • 370 děl,

Vlajka Polsko-litevské unieVlajka Svaté říše římské osvoboditelská armáda:

  • 39 700 pěších,
  • 34 400 jezdců,
  • 152 děl,

celková síla:
až 74 000 mužů,
dohromady až 100 000 mužů

ztráty
Vlajka Osmanské říšeVlajka Krymského chanátu
  • 8 000–15 000 během bitvy,
  • 5 000 zajatců
Flag of Austria.svg vídeňská posádka:
  • 12 000 mužů (během obléhání),

Vlajka Polsko-litevské unieVlajka Svaté říše římské osvoboditelská armáda:

  • asi 4 500 mužů,
  • 3 500 padlých či
    raněných
    (1 300 Poláků)

Flag of Austria.svg civilní ztráty:

Bitva u Vídně (11.12. září 1683[1]) ukončující druhé obléhání Vídně na počátku velké turecké války byla jednou z klíčových událostí válek mezi Habsburky (resp. křesťanskou Evropou) a Osmanskou říší a jednu z nejvýznamnějších bitev 17. století. Předznamenala ukončení turecké expanze do střední Evropy a zahájila období strmého vzestupu Habsburské monarchie.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Vídně na rytině ze 17. století

Spojená říšská, habsburská císařská a polská vojska čítající asi 70 000 mužů přitáhla 12. září k Vídni ve třech proudech, aby osvobodila metropoli habsburského impéria od dva měsíce trvajícího obležení. Ze strany přibližně 150 000 mužů[pozn. 1] Kary Mustafy Paši. Kívara Mustafa rozdělil armádu na dvě části, přičemž větší část nechal dokončit obléhání města a menší část poslal do obranných pozic. Vojska zachránců vedl polský král Jan III. Sobieski. Na levém křídle stáli pod vedením Karla V. Lotrinského císařští opřeni o Dunaj u Leopoldsbergu. Ve středu byli Sasové pod vedením kurfiřta Jana Jiřího III., Bavoři a Švábové. Na pravé křídlo se přesouvaly polské oddíly složené z Poláků, Litevců a Lipků (od Rosskopfbergu po Dreimarkstein).

Jako první časně ráno 12. září zaútočili Turci, ale jejich útok byl odražen. Brzy poté císařští na levém křídle udeřili na turecké pozice. Během těžkých bojů říšská vojska obsadila několik důležitých tureckých stanovišť. Při neustálých tureckých protiútocích se kolem poledne říšským vojákům podařilo dobýt silně opevněný Nussdorf a Heiligenstadt. Během bojů Turci zvětšili tlak na obléhanou Vídeň, kterou se snažili dobýt. V té době se polské vojsko prodíralo lesy dál na jih. Polským oddílům se podařilo dostat na místo určení teprve odpoledne. Polská pěchota vyčistila vinice na okraji lesa od janičárů a uvolnila tak místo pro jezdectvo. Během bojů Turci stáhli do ohrožené oblasti většinu svého početného jezdectva. Zprávy o tom se brzy dostaly k říšským, a ti po 15. hodině znovu udeřili na turecké pozice. Do 17. hodiny se říšským podařilo přiblížit k centrální turecké obranné pozici (tzv. Türkenschanze). Velitelem zachránců města byl volený polský král Jan III. Sobieski. Ten přikázal z kopce Kahlenberg (484 m n. m.) vyslat na průzkum terénu jeden jízdní oddíl, který tryskem projel lokálními tureckými pozicemi a s těžkými ztrátami se vrátil do polského tábora. Průzkumníci přivezli dobré zprávy. Turci zde nepřipravili žádné překážky ani pasti pro jízdu. Hned poté v 18 hodin dal polský král pokyn k útoku. 14 tisíc polských kavaleristů a 4 tisíce německých jezdců udeřilo na turecké jezdectvo.

Jako první z bitevního pole utekly zbytky Tatarů a brzy je následovaly prořídlé jednotky Sipahiů. Polské jezdectvo pobilo také turecké pěšáky a během pronásledování utíkajících se prodralo až do hlavního tureckého tábora, ze kterého se dal na útěk také velitel Turků Kara Mustafa. K utíkajícímu tureckému veliteli a zbytkům jeho jezdectva se připojily také jednotky dosud obléhající Vídeň. Útok polského jezdectva trval půl hodiny. V této chvíli provedla výpad vídeňská posádka odblokovaná útěkem tureckých obléhacích oddílů. Turci stojící naproti říšským se dali také na útěk.

Vítězná strana přišla k mnoha tisícům zajatců a k obrovské kořisti, naopak Osmané byli zatlačeni nazpět a Kara Mustafa byl na rozkaz sultána popraven. Jan III. Sobieski se stal válečným hrdinou, což uznali i samotní Turci, u kterých si vysloužil jméno Lev z Lechistanu.

Složení osvoboditelské armády[editovat | editovat zdroj]

Složení osvoboditelské armády:[3]

Vlajka Polsko-litevské unie Vlajka Svaté říše římské jednotky pěší vojsko kavalérie děla celková síla
Vlajka Polsko-litevské unie Poláci, Litevci a Lipkové 10 200 14 000 28 24 200
Vlajka Svaté říše římské císařští 8000 12 900 70 20 900
Vlajka Bavorského kurfiřství Bavoři 7500 3000 26 10 500
Vlajka Franckého krajeZnak Švábského kraje Němci z Frank a Švábska 7000 2500 28 9500
Vlajka Saského kurfiřství Sasové 7000 2000 16 9000
Celková síla jednotek 39 700 34 400 152 74 000

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Památní deska bitvy u Vídně
Památní deska na kopci Kahlenberg
  • Vlastní rozhodující bitva představovala první válečnou zkušenost pro Evžena Savojského. Při předchozí obraně Vídně se vyznamenal český šlechtic Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, který později předsedal dvorské válečné radě Habsburků. Duchovní podporu rakouskému vojsku zajišťoval kapucín Marek z Aviana. Na turecké straně v bitvě bojovaly oddíly Uhrů Imricha Tököliho.
  • Traduje se, že jeden vídeňský pekař na počest vítězství nad Osmanskou říší v roce 1683, kdy Turci obléhali Vídeň a jejich útok byl odražen, začal vyrábět rohlíky - pečivo ve tvaru půlměsíce, což je symbol islámu. Je-li to skutečně pravda či zda jde pouze o legendu, je však dnes složité dohledat.
  • Podle legendy nechali ustupující osmanští vojáci po bitvě na bojišti několik plných pytlů, které obsahovaly pražená kávová zrnka. Poté, co se jejich chutí seznámili obyvatelé Vídně, vznikla bohatá tradice výroby vídeňské kávy.
  • Sasové ukořistili v opuštěném tureckém táboře zásoby kávy, což mělo za následek otevření prvních kaváren v Drážďanech a v Lipsku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Odhady celkové velikosti tureckých armád se velmi různí a pohybují se v rozmezí 90 000 až 300 000 mužů. Podle jednoho zdroje osmanské síly se skládaly ze šedesátitisícové armády janičářů a sipahíjů, osmdesátitisícových pomocných sborů z Balkánu a armády divokých Tatarů.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Battle of Vienna - Timeline Index
  2. FERGUSON, Niall. Civilizace: Západ a zbytek světa. Překlad Emanuel Geissler. Praha: Argo/Dokořán, 2014. (Zip; sv. 43). S. 68. 
  3. DRNEK, Jan; VONDROVSKÝ, Václav. Hoši jako květ. Plzeň: Občanské sdružení STREET, 2010. ISBN 978-80-254-6937-8. S. 301. Dále jen: Drnek (2010).  str.13

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]