Bitva u Vídně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Bitva u Vídně (rozcestník).
Bitva u Vídně
Konflikt: Osmansko-habsburské války
Bitva u Vídně na rytině ze 17. století
Bitva u Vídně na rytině ze 17. století
Trvání: (14. červenec -) 12. září 1683
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: okolí Vídně, Rakousko
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: drtivé vítězství Habsburků
Změny území: {{{území}}}
Strany
Svatá liga:
Vlajka Republiky obou národů Polsko-litevská unie
Vlajka Svaté říše římské Svatá říše římská

Flag of the Habsburg Monarchy.svg Královské Uhersko
Vlajka Benátské republiky Benátská republika

Vlajka Osmanské říše Osmanská říše
vazalové:
Velitelé
Vlajka Republiky obou národů Jan III. Sobieski
Vlajka Republiky obou národů Stanisław Jan Jabłonowski
Vlajka Republiky obou národů Jan Dobrogost Krasiński
Vlajka Republiky obou národů Marcin Kątski
Vlajka Svaté říše římské Karel V. Lotrinský
Vlajka Svaté říše římské Ernst Rüdiger von Starhemberg
Flag of Electoral Saxony.svg Jan Jiří III. Saský
Flag of the Electorate of Bavaria.svg Maxmilián II. Emanuel
Vlajka Svaté říše římské Julius František Sasko-Lauenburský
Vlajka Svaté říše římské Georg Friedrich z Waldecku
Vlajka Osmanské říše Kara Mustafa Paša
Vlajka Osmanské říše Kara Mehmed z Diyarbakiru
Vlajka Osmanské říše Ibrahim z Budy
Vlajka Osmanské říše Abaza Sari Husajn
Vlajka Osmanské říše Paša z Karahisaru
Vlajka Krymského chanátu Murad Giraj
Síla
Flag of Austria.svg Vídeňská posádka:
15 000 mužů + 8 700 dobrovolníků, 370 děl
Vlajka Svaté říše římskéVlajka Republiky obou národůVlajka Bavorského kurfiřstvíVlajka Bádenska-WürttenberskaVlajka Saského kurfiřství
Osvoboditelská armáda:
39 700 pěších, 34 400 jezdců, 152 děl
celková síla: až 74 000 mužů
celkem až 100 000 mužů
Válečná vlajka Osmanské říšeVlajka Krymského chanátu
asi 138 000 mužů
dle některých odhadů
90 000 až 300 000 mužů,
130 děl + 19 středních kanónů
Ztráty
Flag of Austria.svg Vídeňská posádka:
12 000 mužů (během obléhání)
Vlajka Svaté říše římskéVlajka Republiky obou národůVlajka Bavorského kurfiřstvíVlajka Bádenska-WürttenberskaVlajka Saského kurfiřství
Osvoboditelská armáda:
asi 4500 mužů
Flag of Austria.svg Civilní ztráty:
44% vysídlených domů ve
Vídni a Dolních Rakousích,
30 000 popravených
křesťanů v osmanském zajetí
Válečná vlajka Osmanské říšeVlajka Krymského chanátu
20 000 při obléhání,
40 000 během bitvy,
5 000 zajatců
{{{poznámky}}}
Památní deska bitvy u Vídně

Bitva u Vídně (11.12. září 1683[1]) ukončující druhé obléhání Vídně na počátku velké turecké války byla jednou z klíčových událostí válek mezi Habsburky (resp. křesťanskou Evropou) a Osmanskou říší a jednu z nejvýznamnějších bitev 17. století. Předznamenala ukončení turecké expanze do střední Evropy a zahájila období strmého vzestupu Habsburské monarchie.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

Spojená říšská, habsburská a polská vojska čítající asi 70 000 mužů přitáhla 12. září k Vídni ve třech proudech, aby metropoli habsburského impéria osvobodila od obležení ze strany přibližně 150 000 mužů[pozn. 1] Kary Mustafy Paši, zahájeného o dva měsíce dříve. Kara Mustafa rozdělil armádu na dvě části, kde větší část nechal dokončit obléhání města a menší část přešla do obranných pozic. Křesťanská vojska vedl polský král Jan III. Sobieski. Na levém křídle stáli pod vedením Karla V. Lotrinského císařští opřeni o Dunaj u Leopoldsbergu. Ve středu byli Sasové pod vedením kurfiřta Jana Jiřího III., Bavoři a Švábové. Na pravé křídlo se přesouvaly polské oddíly (od Rosskopfbergu po Dreimarkstein). Jako první časně ráno 12 září zaútočili Turci, ale jejich útok byl odražen. Brzy poté Křesťané na levém křídle udeřili na turecké pozice. Během těžkých bojů říšská vojska obsadila několik důležitých tureckých stanovišť. Při neustálých tureckých protiútocích se kolem poledne Křesťanům podařilo dobýt silně opevněný Nussdorf a Heiligenstadt. Během bojů Turci zvětšili tlak na obléhanou Vídeň, kterou se začali snažit zběsile dobýt. V té době se polské vojsko prodíralo lesy dál na jih. Polským oddílům se podařilo dostat na místo určení teprve odpoledne. Polská pěchota vyčistila vinice na okraji lesa z nacházejících se tam janičárů a uvolnila tak místo pro jezdectvo. Během bojů Turci stáhli do ohrožené oblasti většinu svého početného jezdectva. Zprávy o tom se brzy dostaly k říšským a ti po 15 hodině znovu udeřili na turecké pozice. Do 17 hodiny se říšským podařilo přiblížit k centrální turecké obranné pozici (tzv. Türkenschanze). Král Jan vyslal na průzkum terénu jeden jízdní oddíl, který tryskem projel lokálními tureckými pozicemi a s těžkými ztrátami se vrátil do polského tábora. Průzkumníci přivezli dobré zprávy. Turci zde nepřipravili žádné překážky ani pasti pro jízdu. Hned poté v 18 hodin dal polský král pokyn k útoku. 14 tisíc polských kavaleristů a 4 tisíce německých jezdců udeřilo na turecké jezdectvo. Jako první z bitevního pole utekly zbytky Tatarů a brzy je následovaly prořídlé jednotky Spahisů. Polské jezdectvo pobilo také turecké pěšáky a během pronásledování utíkajících se prodralo až do hlavního tureckého tábora, ze kterého se dal na útěk také velitel Turků Kara Mustafa. K utíkajícímu tureckému veliteli a zbytkům jeho jezdectva se připojily také jednotky dosud obléhající Vídeň. Útok polského jezdectva trval půl hodiny. V této chvíli provedla výpad vídeňská posádka odblokovaná útěkem tureckých obléhacích oddílů. Turci stojící naproti říšským se dali také na útěk.

Složení osvoboditelské armády[editovat | editovat zdroj]

Složení osvoboditelské armády:[3]

Vlajka Republiky obou národů Vlajka Svaté říše římské jednotky pěší vojsko kavalérie děla celková síla
Vlajka Republiky obou národů Poláci a Litevci 10 200 14 000 28 24 200
Vlajka Svaté říše římské Císařští 8000 12 900 70 20 900
Vlajka Bavorského kurfiřství Bavoři 7500 3000 26 10 500
Vlajka Bádenska-Württenberska Němci z Frankónie a Švábska 7000 2500 28 9500
Vlajka Saského kurfiřství Sasové 7000 2000 16 9000
Celková síla jednotek 39 700 34 400 152 74 000

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Vlastní rozhodující bitva představovala první válečnou zkušenost pro Evžena Savojského. Při předchozí obraně Vídně se vyznamenal český šlechtic Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, který později předsedal dvorské válečné radě Habsburků. Duchovní podporu rakouskému vojsku zajišťoval kapucín Marek z Aviana. Na turecké straně v bitvě bojovaly oddíly Uhrů Imricha Tököliho.
  • Traduje se, že jeden vídeňský pekař na počest vítězství nad Osmanskou říší v roce 1683, kdy Turci obléhali Vídeň a jejich útok byl odražen, začal vyrábět rohlíky - pečivo ve tvaru půlměsíce, což je symbol islámu. Je-li to skutečně pravda či zda jde pouze o legendu, je však dnes složité dohledat.
  • Podle legendy nechali ustupující osmanští vojáci po bitvě na bojišti několik plných pytlů, které obsahovaly pražená kávová zrnka. Poté, co se jejich chutí seznámili obyvatelé Vídně, vznikla bohatá tradice výroby vídeňské kávy.
  • Sasové ukořistili v opuštěném tureckém táboře zásoby kávy, což mělo za následek otevření prvních kaváren v Drážďanech a v Lipsku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Odhady celkové velikosti tureckých armád se velmi různí a pohybují se v rozmezí 90 000 až 300 000 mužů. Podle jednoho zdroje osmanské síly pozůstávaly ze šedesátitisícové armády janičářů a sipahíjů, osmdesátitisícových pomocných sborů z Balkánu a armády divokých Tatarů.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Battle of Vienna - Timeline Index
  2. FERGUSON, Niall. Civilizace: Západ a zbytek světa. Překlad Emanuel Geissler. Praha : Argo/Dokořán, 2014. (Zip; sv. 43). S. 68.  
  3. DRNEK, Jan; VONDROVSKÝ, Václav. Hoši jako květ. Plzeň : Občanské sdružení STREET, 2010. ISBN 978-80-254-6937-8. S. 301. Dále jen: Drnek (2010).  str.13

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]