Hrabě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: hrábě nebo Václav Hrabě.
Heraldická koruna pro šlechtický titul hrabě.

Hrabě je titul (hodnost) příslušníka vyšší šlechty. Přechýlenou formou je hraběnka a v češtině se taktéž používá neformální výraz komtesa pro neprovdanou dceru hraběte. Hraběti přísluší oslovení (titul) Hraběcí Milost, dnes také Excelence. Bývalým bezprostředním hrabatům přísluší oslovení Osvícenost.

V českých zemích se používal od roku 1627, kdy zde byly zavedeny říšské šlechtické hodnosti. Odpovídal ve Franské říši zavedenému titulu Graf. Hraběcí titul byl dědičný a zpravidla označoval všechny příslušníky rodu.

Anglický ekvivalent pro domácí šlechtu je titul earl, kdežto pro evropskou šlechtu se v angličtině používá slovo count.

Latinský ekvivalent zní comes (gen. sg. comitis, pl. comites; = „průvodce, společník“ jako derivát z fráze cum eo = jít s), do italštiny přešel jako „conte“, do francouzštiny jako „comte“, do španělštiny jako „conde“. České slovo "hrabě" pochází ze starohornoněmeckého grāveo, později gravo.

Hrabě byl původně královský úředník, ale zhruba od 9. století se tento titul stal dědičný. Od středověku je hrabě řazen mezi vyšší šlechtu. Oficiální oslovení hraběte je Excelence (dříve Vysokorodý pán nebo Hraběcí Milost). Pouze v případě mediatizované německé šlechty je správné oslovení Osvícenosti (Eure Erlaucht).

Ve starověkém Římě se jednalo o úřední titul, jejž používali doprovodci některých magistrátů.

Hraběcí titul se na rozdíl od řady jiných šlechtických hodností stal součástí šlechtické titulatury prakticky ve všech evropských monarchiích.

Ostatní varianty[editovat | editovat zdroj]

Seznam variant titulu[editovat | editovat zdroj]

Kromě uvedených označení, existují ještě některé neobvyklé tituly na hraběcí úrovni, ačkoli jich není tolik.

Dauphin byl dvakrát použitý titul v jižní Francii ještě předtím než se (neformálně) stal dvorním titulem následníka francouzského trůnu, podle provincie, která dodnes nese jméno Dauphiné.

Arcihrabě (francouzsky Archicomte) byl ojedinělý titul užívaný ve středověku flanderskými hrabaty, kteří byli zároveň pairy francouzské Koruny. Titul arcihrabat však pánům Flander francouzští králové nikdy oficiálně nepřiznali. Po včlenění Flanderského hrabství do Burgundského vévodství užívali titul arcihrabat (neoficiálně) i burgundští vévodové, ovšem titul nevázali na Flandry, ale na Svobodné burgundské hrabství (francouzsky Franche-Comté). Po vymření Burgundské dynastie již další vládci Franche-Comté - španělští Habsburkové a francouzští Bourboni arcihraběcí titul nenesli.

Hrabě-Vévoda (španělsky Conde-Duque) byl titul vzácně užívaný ve Španělsku, pokud šlechtic-grand vlastnil více titulů. Nejznámějším příkladem je první ministr krále Filipa IV., Don Gaspar de Guzmán, 3. hrabě Olivares a 1. vévoda ze San Lúcar la Mayor (od roku 1625). Užíval na vlastní přání titul Conde-Duque de Olivares, což bylo unikátní a v rozporu s obvyklou tradicí řadit vyšší tituly před nižší.

Hrabě-Baron (portugalsky Conde-Barão) titul užívaný řídce v Portugalsku obdobně jako Hrabě-Vévoda ve Španělsku. Příkladem může být Luís Lobo da Silveira, 7. baron z Alvita a 1. hrabě z Orioly (od roku 1653). V Lisabonu je dodnes náměstí po něm pojmenované Largo do Conde-Barão.

Hrabě baldachýnu (italsky Conte di Baldacchino) byl/je titul náležející v Papežském státě a Vatikánu dědičně hlavě rodu Soderini. Hlavy šesti významných rodů italských markýzů mají dědičně titul markýze baldachýnu s právem nést při slavnostních příležitostech po jedné tyčce šestisloupkového papežského baldachýnu nad Svatým otcem. Před baldachýnem pak kráčí hrabě Soderini nesoucí zlatou růži. Hrabě baldachýnu má nárok na titul Don, který v Itálii náleží jinak jen knížatům, vévodům a také markýzům baldachýnu. Význam titulů markýze a hraběte baldachýnu je však dnes velmi umenšen, neboť ceremonie s papežským baldachýnem se dnes již nepořádají.

Hrabě posvátného paláce v Lateráně (latinsky Comes palatinus Lateranus) je titul garantovaný a udílený papežem všem rytířům španělské kapituly Řádu Božího hrobu. Španělská kapitula je totiž ze všech řádových kapitul jediná, která je otevřená výlučně šlechticům.

Serdar byl vojensko - správní titul užívaný v Osmanské říši, zejména v oblasti dnešní Černé Hory a Srbska. Odpovídal zhruba hodnosti hraběte.

Německé země[editovat | editovat zdroj]

V německých zemích byl titul kombinovaný se jménem jurisdikce nebo místem, za něž byl tento šlechtic zodpovědný, např.

Titul Ženský titul / získaný sňatkem od manžela Území Poznámka
Markrabě (Markgraf) Markraběnka Markrabství Vládce pohraniční marky resp. markrabství, stojící mezi knížetem a hrabětem
Lankrabě (Landgraf) Lankraběnka Lankrabství Tzv. zemský hrabě zodpovědný pouze císaři
Okněžněný hrabě (Gefürsteter Graf) Okněžněná hraběnka Okněžněné hrabství Držitel říšského hrabství, postaveného na roveň knížectví, obvykle byl sám knížetem
Falckrabě (Pfalzgraf) Falckraběnka Falckrabství Doslova "palácový" hrabě, původně mělo v říši každé kmenové vévodství své falckrabství. Nejvyššího uznání dosáhlo lotrinské falckrabství, které povýšilo na Rýnské kurfiřtství
Župní hrabě (Gaugraf) Župní hraběnka Župa (Gau), Župní hrabství Původní forma hraběcího titulu vzniklá ve Franské říši v 9. století, ve 12. století převzali vládci žup Svaté říše tituly hraběcí, lankraběcí či jiné
Purkrabí (Burggraf) Purkraběnka Purkrabství Purkrabí, kastelán, správce a strážce hradu
Starohrabě (Altgraf) Starohraběnka hrabství, panství Titul náležející výlučně rodu Salm-Reifferscheidt
Porýnský hrabě (Rheingraf), Pustinný hrabě (Wildgraf), Křovinný hrabě (Raugraf) a Lesní hrabě (Waldgraf) Porýnská, Pustinná, Křovinná či Lesní hraběnka Porýnské, Pustinné, Křovinné či Lesní hrabství Zvláštní tituly jednotlivých větví rodu Emichovců (Emichonen) ze středního Porýní, tyto větve vymřely v 15. století a dnes některé z titulů převzal rod Salmů
Solní hrabě či Hallský hrabě (Salzgraf či Hallgraf) Solní či Hallská hraběnka Solní či Hallské hrabství Hrabě odpovědný za správu solních dolů v hrabství kolem Reichenhallu, dosazen králem Jindřichem IV. Ač se jedná vlastně o úředníka (viz níže), byla tato funkce spojená s držbou vlastního hrabství a navíc do ní byly dosazován jen osoby hraběcího původu z rodů hrabat z Dießenu a Wasserburgu.

Nešlechtická "hrabata" a dvorští falckrabí[editovat | editovat zdroj]

V německých zemích se též objevují archaická a dnes již zaniklá označení pro různé úřady obsahující slovo "Graf". Je to např. Deichgraf (vedoucí výstavby a správce pobřežních přímořských hrází), Hansegraf (úředník v hanzovních městech odpovědný za správu obchodních, celních a hanzovních záležitostí) nebo Gograf (na sz. Německa předsedající oblastního soudu). Ačkoli šlo o feudální úřady mnohdy udílené šlechtickým osobám, se skutečnými šlechtickými tituly mají společné stejně tak málo jako české termíny uhlobaron nebo karnevalový král.

Zvláštní postavení má titul dvorský falckrabí, německy Hofpfalzgraf a latinsky Comes palatinus (nemá nic společného s papežským Comes palatinus Lateranus, viz výše). Ve Svaté říši římské se tak označovali držitelé malých a velkých palatinátů (též komitiv). Šlo o privilegia, vydávaná římsko-německými panovníky a jimi pověřenými osobami (obvykle taktéž držiteli palatinátu), která svým nositelům umožňovala např. legitimizovat levobočky, jmenovat notáře, potvrzovat závěti, udílet erby a znaky, udílet či potvrzovat akademické hodnosti a vzácně také razit mince, pečetit červeným voskem či povyšovat do prostého šlechtického stavu. Palatináty získali šlechtici různých hodností i osoby nešlechtické. Dvorský falckrabí nebyl šlechtický titul.[1] Pokud ovšem někdo získal papežský titul lateránského hraběte a zároveň od císaře také palatinát, psával si titul spojenou formou Comes palatinus imperiali et papali auctoritate (falckrabí/palácový hrabě z pravomoci císařské i papežské), i když skutečným hraběcím titulem byl pouze titul papežský.

Hraběcí tituly podle zemí udělení[editovat | editovat zdroj]

Někteří panovníci udíleli šlechtě (tedy nejen hrabatům) takové tituly, z nichž šlo jednoznačně poznat, ve kterém státě či z moci kterého zeměpána byl takový titul udělen. V případě hrabat se takto odlišoval hrabě Svaté říše římské (něm. Reichsgraf), hrabě Prvního Francouzského císařství (franc. Comte de l´Empire), hrabě Oldenburské monarchie, který byl zároveň tzv. lenním hrabětem, tedy na rozdíl od "prostých" hrabat měl v rukou správu rodových statků (dánsky Lensgreve), hrabě Benátské republiky (ital. Conte Veneto)[2] a hrabě papežský, zvaný římský (ital. Conte di Romano pro italskou šlechtu, latinsky Comes Romanus pro cizince).

Hraběcí titul v různých evropských jazycích[editovat | editovat zdroj]

Následující seznam je založen na originálu Glossary na Heraldica.org, sestavený Alexanderem Krischnigem. Mužský tvar je následován ženským a pokud existuje i označení území, je ve třetím sloupci.

Etymologické derivace z latinského Comes[editovat | editovat zdroj]

Jazyk Mužský titul Ženský titul / získaný sňatkem od manžela území
Latinsky (středověkou, nikoli klasickou latinou) Comes Comitissa Comitatus
Italsky Conte Contessa Contea, Contado, Comitato
Francouzsky Comte – srov. var.: Comtor Comtesse Comté
Německy Graf Gräfin Grafschaft
Anglicky Earl = vztahuje se na britského hraběte / Count se aplikuje na všechny ostatní monarchie Countess (stejné použití jako Earl) Earldom pro titul Earl / County pro titul Count, ale v tomto případě označuje v anglosaských zemích také (především) územní správní jednotku
Španělsky Conde Condesa Condado
Hebrejsky רוזן (Rozen) רוזנת (Rozenet)
Albánsky Kont Konthesë
Irsky Cuntas (vedle Iarla = angl. Earl - srov. norsky: Jarl) Cuntaois
Řecky Κόμης (Komes) Κόμισσα (Komissa) Κομητεία (Kometéia)
Maďarsky Gróf Grófnő Megye
Maltsky Konti Kontessa
Monegasky Conte Contessa
Portugalsky Conde Condessa Condado
Rumunsky Conte Contesă Comitat
Rétorománsky Cont Contessa
Srbsky Grof Grofica Grofovija
Slovensky Gróf Grófka Grófstvo

Hraběcí rody v zemích České koruny[editovat | editovat zdroj]

Pronikání hraběcího titulu do českých zemí[editovat | editovat zdroj]

V rámci zemí Koruny české byl hraběcí titul zaveden teprve roku 1627 spolu s vydáním Obnoveného zřízení zemského (definitivně pak císařským nařízením z 25. března 1629 novelizovaným r. 1640).[3] Tehdy začaly v Čechách i vedlejších zemích platit oficiálně říšské tituly a zároveň začaly být udíleny hraběcí tituly české. Neoficiálně se ovšem hraběcí důstojnost v Čechách vyskytovala již dříve. Před Bílou horou užívali v království hraběcí titul např. Hardeggové, Gutštejnové, Salmové nebo Zrinští.[4] Formálně byla česká šlechta rozdělená jen na nižší stav, dělící se ještě na vladyky a rytíře a na stav vyšší, panský. Bohatí a hrdí čeští páni jen velmi neochotně, pokud vůbec, uznávali hodnost knížecí a před hrabaty říšskými, uherskými či jinými se naprosto odmítali sklonit. Od středověku až do roku 1627 lze však vysledovat několik mezníků v pronikání hraběcíh titulů do českého prostředí:

  1. První cizí (říšský) hraběcí rod usazený v českých zemích: purkrabí z Donína, jejichž jedna větev přichází mezi lety 1256 a 1286 do severních Čech[5] a jiná roku 1402 na Karlovarsko.[6]
  2. První rod z českých zemí povýšený do říšského hraběcího stavu: Šlikové z Chebska, resp. Kašpar Šlik, povýšený císařem Zikmundem dne 30. října 1437, resp. 8. srpna 1442[7] na hraběte z Passaunu. Titul přetrval i brzkou ztrátu tohoto říšského léna.[8]
  3. První hrabství v zemích Koruny české: 1459 povýšil Jiří z Poděbrad Kladsko na hrabství, což si nechává potvrdit i pro říši, neboť 1. srpna toho roku prohlašuje císař Fridrich III. Kladsko za říšské hrabství, trvale spojené s českou Korunou. Hrabaty kladskými se stali někteří Jiřího synové[9] a jejich potomstvo a dále také někteří zástavní držitelé Kladska.[10]
  4. První rod z českých zemí a českého mateřského jazyka povýšený mezi říšská hrabata: Gutštejnové, resp. Burian (II.) z Gutštejna, povýšený dne 14. února 1474 na říšského hraběte.[11] Titul získal na základě císařského diplomu a vykoupení českých lén Heidingsfeld a Mainbernheim ze zástavy městu Norimberk, čímž si opatřil bezprostřední hrabství.[12]
  5. První hraběcí titul Českého království: Heřman Černín z Chudenic povýšený českým králem Ferdinandem II. dne 7. května 1627 na hraběte zemí Koruny české.[13]

Některé české hraběcí rody[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo hrabě ve Wikislovníku

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Graf na německé Wikipedii a Count na anglické Wikipedii.

  1. ŽUPANIČ, Nová šlechta..., s. 56-60
  2. Tento titul ovšem nenáležel jen "skutečné" šlechtě republiky, ale od r. 1747 taktéž držitelům statků, uznaných jako benátská lenní hrabství (Contea). Po r. 1747 také bylo v Benátkách snadné tento titul získat za jistý obnos. Viz ŽUPANIČ, Nová šlechta..., s. 76
  3. BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. 1. vyd. Praha : Libri, 1994. 420 s. ISBN 80-901579-4-7. Heslo Šlechtická titulatura, s. 358.  
  4. ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta Rakouského císařství. 1. vyd. Praha : Agentura Pankrác, 2006. 452 s. ISBN 80-86781-08-9. S. 49, 85 (posl. pozn. č. 109).  
  5. VONDRÁČKOVÁ, Jitka. Purkrabí z Donína na Grabštejně. Gotické umění a jeho historické souvislosti. 2003, čís. 2, s. 245-270.  
  6. BOBKOVÁ, Lenka. Česko-míšeňská hranice na přelomu 14. a 15. stol. aneb Donínská válka. Historik zapomenutých dějin : sborník příspěvků věnovaných prof. dr. Eduardu Maurovi. 2003, s. 258-270.  
  7. První listina je s velkou pravděpodobností falsum. Předpokládá se však, že Kašpar Šlik hraběcí titul skutečně získal, pouze císařova smrt zabránila okamžitému zlistinění. Druhá z listin je vystavena císařovnou-vdovou a od její konfirmace je hraběcí titul Šliků nesporný.
  8. VINAŘ, Otakar. Pět století Šliků. 1. vyd. Praha : Klub pro českou heraldiku a genealogii, 1998. 174 s. ISBN 80-902448-4-X. S. 124; 126.  
  9. Konkrétně Viktorin, Jindřich, Hynek a záhy zesnulý Jiří. Dcery krále Jiřího byly z titulu kladských hraběnek vyloučeny, stejně jako králův nejstarší syn, slabomyslný Boček.
  10. FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek a kol.. Poděbradové: rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. (Šlechtické rody Čech, Moravy a Slezska; sv. 6). ISBN 978-80-7106-949-2. S. 239; 266.  
  11. Kolem hraběcího titulu Gutštejnů kolují dvě legendy. Údajný hraběcí titul Buriana staršího, otce prvního hraběte se opírá o údajný nápis comes na jeho nedochovaném nárobku (Burian I. zemřel r. 1462). Tento nápis však nikdy neexistoval. Tvrzení, že již předek Gutštejnů z řad Hroznatovců, nedoložený Zvěst, získal r. 1163 od Fridricha Barbarossy titul "hrabě z Mělníka" jako odměnu za statečnost při obléhání Milána r. 1158, je pouhou rodovou legendou, rozšířenou Paprockým a Balbínem.
  12. JÁNSKÝ, Jiří. Hroznatovci a páni z Gutštejna. 1. vyd. Domažlice : Nakladatelství Českého lesa, 2009. 567 s. ISBN 978-80-87316-02-3. S. 152-153.  
  13. FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. 1. vyd. Senftenberg : Karl Friedrich von Frank, 1967. 290 s. S. 212. (německy)  
  14. Rohanové získali v roce 1808 primogeniturní titul hraběte Francouzského císařství (Comte d´Empire). V Čechách a v Rakousku byli ovšem známí jako knížata a v předrevoluční Francii především jako vévodové podle práva primogenitury a jako tzv. zahraniční knížata (Princes Étrangeres). Jejich hraběcí titul zanikl jako ostatní napoleonské tituly po Napoleonově pádu 1815.
  15. České stránky o Rohanech [online]. [cit. 2017-01-03]. Dostupné online.