Lisabon

Lisabon ; Lisboa
	po směru hodinových ručiček: Park Eduarda VII., Praça do Comércio se čtvrtí Alfama, katedrála Sé de Lisboa, panoramatický pohled na město z Castelo de São Jorge s mostem 25. dubna, Belémská věž a Parque das Nações s mostem Vasca da Gamy.
	; Znak ; Vlajka
Poloha
Souřadnice	38°42′29″ s. š., 9°8′20″ z. d.
Nadmořská výška	28 m n. m. - 130 m n. m.
Časové pásmo	UTC±00:00; UTC+01:00
Stát	Portugalsko
Region	Metropolitní oblast Lisabonu
Distrikt	Lisabon
	Lisabon Lisabon, Portugalsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	100,05 km²
Počet obyvatel	545 796 (2021)
Hustota zalidnění	5 455,2 obyv./km²
Správa
Starosta	Fernando Medina
Oficiální web	www.lisboa.pt
Telefonní předvolba	021
PSČ	1000-1990
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lisabon (portugalsky Lisboa /ližboa/) je hlavní a největší město Portugalska. Žije zde přibližně 546 tisíc^[2] obyvatel, aglomerace čítá více než 3 000 000 obyvatel.

Jde o nejzápadnější hlavní město na evropské pevnině a rozkládá se na relativně malé ploše 84,92 km². Vzhledem k tomu, že současné hranice města jsou definovány v úzké návaznosti na jeho původní historické jádro, jsou všechna jeho předměstí jako Loures, Odivelas, Amadora a Oeiras formálně považována za samostatné obce v rámci jeho metropolitní oblasti.

Historie

Podle archeologických nálezů lze usuzovat, že na území pozdějšího Lisabonu existovalo již od 12. století př. n. l. fénické obchodní středisko. Fénický termín Allis Ubbo (čili „bezpečný přístav“) je ostatně jedním z možných výkladů původu názvu Lisabon. Řekům bylo osídlení známo pod jménem Olissipo, které bylo převzato lidovou latinou ve formě Olissipona.

Za punských válek stálo Olissipo na straně Římanů a stalo se za odměnu součástí Římské říše s rozsáhlými privilegii (pod názvem Felicitas Julia). Lisabon pod římskou vládou prosperoval a patřil k ohniskům křesťanství na Pyrenejském poloostrově.

Ve 4. a 5. století n. l. trpělo vpády Alanů a Vandalů a následně bylo začleněno do vizigótské říše.

Někdy kolem roku 711 bylo město dobyto Maury (za nich se nazývalo al-ʾIšbūnah, arabsky الأشبونة), kteří je ovládali až do roku 1147, kdy je v rámci reconquisty dobyl s pomocí anglických, francouzských a německých rytířů první portugalský král Afonso. Hlavním městem Portugalského království se Lisabon stal až o více než sto let později – v roce 1255.

Na přelomu 15. a 16. st., za vlády krále Manuela I., vzrostla důležitost města. V té době se Portugalsko stalo koloniální říší. Každý den připlouvalo do města několik lodí naplněných zbožím a Lisabon se brzy stal jedním z nejbohatších měst v Evropě. ^[3]

Dne 1. listopadu 1755 zasáhlo město jedno z nejničivějších zemětřesení v historii Evropy , které spolu s následnými požáry a vlnou tsunami zničilo velkou část města. Zahynulo tehdy asi 60 000 až 100 000 obyvatel.^[4] Velké škody způsobila městu také napoleonská vojska na počátku 19. století a následně modernizační zákony, které způsobily vyloupení řady klášterů a církevních budov.

Lépe se začalo dařit městu v polovině 19. století, kdy byla zahájena moderní výstavba, město bylo rozšířeno a bylo založeno několik parků a významné kulturní instituce.

Pamětihodnosti

Hrad svatého Jiří (Castelo de São Jorge), stojí v nejvyšším bodě městského vrchu, v nejstarší lisabonské čtvrti Alfama. Původně zde stávalo hradiště, později maurská královská rezidence. Pevnost v roce 1755 poškodilo zemětřesení, v letech 1938–1940 byla zrekonstruována do současné romantické podoby. Nejstarší částí pevnosti je palác Paco de Alcácova z doby okolo roku 1300.
Katedrála Sé, založena roku 1147, vystavěna ve 12. až 14. století, s prvky románskými, gotickými a barokními; v křížové chodbě jsou odkryty základy maurských a římských hradeb
Národní muzeum starého umění
Národní muzeum archeologie
Muzeum Calousta Gulbenkiana
Klášter São Vicente de Fora, pozdně renesanční z let 1582 až 1627
Diamantový dům (Casa dos Bicos), sídlo šlechtického rodu Albuquerqueů z poloviny 16. století, palác byl dostavěn v roce 1983
Kostel svatého Rocha (Igreja de São Roque), renesanční kostel z 16. století, který nezasáhlo zemětřesení; výjimečná je kaple Sao Joao s drahými kameny, zlatem a vzácnými dřevinami
Convento do Carmo, s troskami kostela Igreja do Carmo
Kostel a klášter Matky boží (Madre de Deus), kostel byl zrestaurovaný po roce 1755, významný je klášterní kapitulní sál a reprezentační sál, Muzeum azulejos
Basílica da Estrela, barokně-novoklasicistní chrám vystavěný v letech 1779–1790
Synagoga v Lisabonu, stavba z roku 1902–1904
Aqueduto das Águas Livres, lisabonský akvadukt z 18. století; stavba začala v roce 1731 pod vedením italského architekta A. Canevariho
Náměstí Praça do Comércio, s Vítězným obloukem (Arco da Rua Augusta)
Náměstí Praça Dom Pedro IV. s budovou Národního divadla D. Maria II. z let 1842–1846
Pěší zóna Rua Augusta s řadou domů s cennými fasádami, s obchody a kavárnami
Elevador da Santa Justa historický výtah z roku 1902 od architekta R. Mesniera di Ponard, Eiffelova žáka
Lanové dráhy Bica, Glória a Lavra z konce 19. století^[5]
Avenida da Liberdade, 1,5 km dlouhá hlavní třída
Palác svatého Benedikta, sídlo parlamentu
Palác Fronteira, renesanční palác s historickou zahradou

Belém

Klášter řádu sv. Jeronýma ve čtvrti Belém (Mosteiro dos Jerónimos) – zapsán v seznamu světového dědictví UNESCO
Belémská věž (Torre de Belém) – zapsána v seznamu světového dědictví UNESCO
Památník objevitelů (Padrão dos Descobrimentos) z roku 1960

Městské části

Město Lisabon je rozděleno na 24 městských částí (freguesia, civilní farnost). Každá městská část má svoji samosprávu volenou místními občany. Až do listopadu 2012 byl počet městských částí 53, poté byl zákonem "Lei n.º 56/2012" snížen.

Za významnější lze považovat původní historické názvy čtvrtí, jako je Alfama (nejstarší lisabonská čtvrť, název pochází z arabského slova Al-hamma), Baixa (centrum města, čtvrť vznikla po zemětřesení v roce 1755), Bairro Alto (horní čtvrť, centrum kaváren, barů, knihkupectví, leží severně od náměstí Praça de Camões), Belém (čtvrť na západě města, předměstí Lisabonu se dvěma památkami zapsanými v seznamu UNESCO), Estrela, Alcântara, Graça, Anjos, Xabregas a další.

Seznam lisabonských městských částí

Doprava

Veřejnou dopravu ve městě zajišťuje síť metra, která má čtyři linky, dále příměstská železnice, tramvaje (včetně proslulých historických linek), množství lanovek či výtahů a samozřejmě autobusy.

Město má několik silničních okruhů, na západ Lisabonu směřuje dálnice A5, na jih dálnice A2, na východ dálnice A12 a na sever dálnice A1 a dálnice A8.

Mosty

Lisabon se rozkládá především na pravém břehu řeky Tejo v jejím estuárovitém ústí do Atlantského oceánu. Proto byl první lisabonský most 25. dubna (Ponte 25 de Abril, na paměť Karafiátové revoluce) vybudován až v 60. letech 20. století. Slavnostně otevřen byl 6. srpna 1966 a nejprve pojmenován Ponte Salazar. Je dlouhý 2277,64 m a v maximálním bodě vysoký 70 m, vede po něm dálnice A2 a železniční trať.

V roce 1998 Portugalci slavili 500. výročí přelomové plavby Vasca da Gamy do Indie. Kromě velkolepého Expa 98 proběhlo i slavnostní otevření mostu Vasca da Gamy (Ponte Vasco da Gama) na dálnici A12. Ten je s délkou 17,2 km nejdelší most v EU a druhý nejdelší most v Evropě (po Krymském mostě). Výškou 148 m patří k nejvyšším stavbám v Portugalsku. Je zhotoven tak, aby jeho konstrukce vydržela silné seismické otřesy.

Sport

Nejpopulárnějším sportem ve městě je fotbal. V Lisabonu sídlí tři přední portugalské kluby: Benfica, Sporting a Os Belenenses. Benfica hraje své domácí zápasy na stadionu Estádio da Luz, který je oceněn pěti hvězdičkami UEFA, stejně jako stadion Sportingu Estádio José Alvalade. V roce 2004 bylo v Lisabonu sehráno několik zápasů Eura 2004.

Jiné populární sporty ve městě jsou golf, futsal, hokejbal, vodní sporty a další.

Fotogalerie

čtvrť Baixa a hrad sv. Jiří
hrad sv. Jiří, Castelo de São Jorge
katedrála Sé de Lisboa
náměstí Praça do Comércio
nám. Dom Pedro IV, Rossio
São Vincente de Fora, ve středu
kostel S. Engrácia, Panteao Nacional
Camõesovo náměstí, Chiado
Park Eduarda VII
Basílica da Estrela
Most Vasca da Gamy
lisabonský přístav
klášter jeronymitů
Oceanárium

Osobnosti

Antonín z Padovy (1195–1231), teolog, františkánský mnich
Jan XXI. (1215–1277), 187. papež od září roku 1276 až do své smrti
João de Castro (1500–1548), důstojník, mořeplavec a hydrolog
Isabela Portugalská (1503–1539), manželka císaře Svaté říše římské Karla V. a španělská královna
Sebastião José de Carvalho e Melo (1699–1782), politik a diplomat
Leonor de Almeida Portugal, markýza de Alorna (1750–1839), básnířka a malířka, představitelka preromantismu
Michal I. Portugalský (1802–1866), portugalský (vzdoro)král během portugalské občanské války v letech 1828 až 1834
Camilo Castelo Branco (1825–1890), spisovatel a překladatel
Karel I. Portugalský (1863–1908), král Portugalska a Algarve od roku 1889 až do své smrti
Gago Coutinho (1869–1959), námořník, pilot a historik
Óscar Carmona (1869–1951), generál a politik, prezident Portugalska v letech 1926–1951
Fernando Pessoa (1888–1935), spisovatel a básník
Manuel II. Portugalský (1889–1932), poslední král Portugalska a Algarve v letech 1908–1910
Mário de Sá-Carneiro (1890–1916), spisovatel a básník
Mário Soares (1924–2017), politik, premiér Portugalska v letech 1976–1978 a 1983–1985 a prezident Portugalska v letech 1986–1996
Jorge Sampaio (1939–2021), politik, právník, starosta Lisabonu, prezident Portugalska v letech 1996–2006
António Guterres (* 1949), generální tajemník Organizace spojených národů
José Manuel Barroso (* 1956), politik, premiér Portugalska v letech 2002–2004 a 11. předseda Evropské komise v letech 2004–2014
António Costa (* 1961), politik, právník, starosta Lisabonu, premiér Portugalska od roku 2015
Patrícia Mamonaová (* 1988), atletka, mistryně Evropy v trojskoku z roku 2016, stříbrná medailistka z LOH 2020
Bernardo Silva (* 1994), profesionální fotbalista a reprezentant

Partnerská města

Alžír, Alžírsko (1988)
Asunción, Paraguay (2014)
Athény, Řecko
Água Grande, Svatý Tomáš a Princův ostrov (1993)
Betlém, Stát Palestina (1995)
Bissau, Guinea-Bissau (1985)
Brasília, Brazílie
Budapešť, Maďarsko (1992)
Buenos Aires, Argentina (1992)
Cacheu, Guinea-Bissau (1988)
Curitiba, Brazílie (2005)
Čching-tao, Čína (2010)
Chaj-men, Čína (2011)
Kyjev, Ukrajina (2000)
Luanda, Angola (1988)
Macao, Čína (1982)
Madrid, Španělsko (1979)
Maputo, Mosambik (1982)
Miami, Spojené státy americké (1987)
Montevideo, Uruguay (1993)
Moskva, Rusko (1997)
Panadží, Indie (1989)
Paříž, Francie (1998)
Peking, Čína (2010)
Praha, Česko
Praia, Kapverdy (1983)
Rabat, Maroko (1988)
Rio de Janeiro, Brazílie (1980)
San Salvador, Salvador (1995)
São Tomé, Svatý Tomáš a Princův ostrov (1985)
Sofie, Bulharsko (2001)
Toronto, Kanada (1987)
Tunis, Tunisko (1993)
Záhřeb, Chorvatsko (1977)

Odkazy

Reference

↑ National Institute of Statistics. Dostupné online. [cit. 2018-09-19].
1 2 Národní institut statistiky. Dostupné online. [cit. 2022-09-19].
↑ PODHORSKÝ, M.: Portugalsko. 2. vydání, freytag a berndt 2005. 191 s. ISBN 80-86236-02-1. S. 118.
↑ KEJLOVÁ, Tamara. Jedna z největších katastrof, o níž mnozí netuší. Zkáza Lisabonu omezila moc církve a zplodila seismologii. ČT24 [online]. 2017-11-01 [cit. 2021-05-10]. Dostupné online.
↑ Lanovky a výtahy - Historie městské dopravy v Lisabonu [online]. K-REPORT český dopravní server [cit. 2025-09-04]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lisabon na Wikimedia Commons
Průvodce Lisabon ve Wikicestách
Slovníkové heslo Lisabon ve Wikislovníku
Câmara Municipal de Lisboa – oficiální stránky města Lisabon

[fcc1e348db11956979b7d8135c13fbe252445486-1] National Institute of Statistics. Dostupné online. [cit. 2018-09-19].

[030c400d53a461b712d4ab89d146a52db73b2851-2] 1 2 Národní institut statistiky. Dostupné online. [cit. 2022-09-19].

[3] PODHORSKÝ, M.: Portugalsko. 2. vydání, freytag a berndt 2005. 191 s. ISBN 80-86236-02-1. S. 118.

[4] KEJLOVÁ, Tamara. Jedna z největších katastrof, o níž mnozí netuší. Zkáza Lisabonu omezila moc církve a zplodila seismologii. ČT24 [online]. 2017-11-01 [cit. 2021-05-10]. Dostupné online.

[5] Lanovky a výtahy - Historie městské dopravy v Lisabonu [online]. K-REPORT český dopravní server [cit. 2025-09-04]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Portugalsko – Portugal – (P)

Regiony (NUTS II)	Alentejo • Algarve • Centro • Metropolitní oblast Lisabonu • Norte • Azory • Madeira

Společenství obcí a metropolitní oblasti kontinentálního Portugalska (NUTS III)	Alentejo Central • Alentejo Litoral • Algarve • Alto Alentejo • Alto Minho • Alto Tâmega • Ave • Baixo Alentejo • Beira Baixa • Beiras e Serra da Estrela • Cávado • Douro • Lezíria do Tejo • Médio Tejo • Oeste • Região de Aveiro • Região de Coimbra • Região de Leiria • Tâmega e Sousa • Terras de Trás-os-Montes • Viseu Dão Lafões • Metropolitní oblast Lisabonu • Metropolitní oblast Porta

Distrikty kontinentálního Portugalska	Aveiro • Beja • Braga • Bragança • Castelo Branco • Coimbra • Évora • Faro • Guarda • Leiria • Lisabon • Portalegre • Porto • Santarém • Setúbal • Viana do Castelo • Vila Real • Viseu

Autonomní regiony	Azory • Madeira

Hlavní města Evropy

Nezávislé státy	Amsterdam (Nizozemsko) • Andorra la Vella (Andorra) • Athény (Řecko) • Bělehrad (Srbsko) • Berlín (Německo) • Bern (Švýcarsko) • Bratislava (Slovensko) • Brusel (Belgie) • Budapešť (Maďarsko) • Bukurešť (Rumunsko) • Dublin (Irsko) • Helsinky (Finsko) • Kišiněv (Moldavsko) • Kodaň (Dánsko) • Kyjev (Ukrajina) • Lisabon (Portugalsko) • Londýn (Spojené království) • Lublaň (Slovinsko) • Lucemburk (Lucembursko) • Madrid (Španělsko) • Minsk (Bělorusko) • Monaco-Ville (Monako) • Moskva (Rusko) • Nikósie (Kypr) • Oslo (Norsko) • Paříž (Francie) • Podgorica (Černá Hora) • Praha (Česko) • Reykjavík (Island) • Riga (Lotyšsko) • Řím (Itálie) • San Marino (San Marino) • Sarajevo (Bosna a Hercegovina) • Skopje (Severní Makedonie) • Sofie (Bulharsko) • Stockholm (Švédsko) • Tallinn (Estonsko) • Tirana (Albánie) • Vaduz (Lichtenštejnsko) • Valletta (Malta) • Varšava (Polsko) • Vatikán (Vatikán) • Vídeň (Rakousko) • Vilnius (Litva) • Záhřeb (Chorvatsko)

Teritoria, kolonie a zámořská území	Douglas (Man) • Episkopi (Akrotiri a Dekelia) • Gibraltar (Gibraltar) • Karyés (Athos) • Longyearbyen (Špicberky) • Mariehamn (Alandy) • Olonkinbyen (Jan Mayen) • Saint Helier (Jersey) • Saint Peter Port (Guernsey) • Tórshavn (Faerské ostrovy)

Územní celky se sporným mezinárodním postavením	Cchinvali (Jižní Osetie) • Ajaccio (Korsika) • Priština (Kosovo) • Severní Nikósie (Severní Kypr) • Suchumi (Abcházie) • Tiraspol (Podněstří)