Rio de Janeiro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rio de Janeiro
Município do Rio de Janeiro
Montagem Rio de Janeiro.jpg
Rio de Janeiro – znak
znak
Rio de Janeiro – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice 22°54′30″ j. š., 43°11′47″ z. d.
Nadmořská výška 0 - 1021 m n. m.
Časové pásmo UTC -3
Stát Brazílie BRA
Region Jihovýchodní
Stát Rio de Janeiro
Rio de Janeiro
Red pog.svg
Rio de Janeiro
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 1 260 km²
Počet obyvatel 6 476 631 (2015[1])
Hustota zalidnění 4 781 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokality krajina Rio de Janeira
mezi horami a mořem
Typ kulturní dědictví
Kritérium v, vi
Odkaz 1100 (anglicky)
Zařazení 2012 (36. zasedání)
Správa
Starosta Eduardo Paes
Vznik 1. března 1556
Zakladatel Portugalci
Oficiální web www.rio.rj.gov.br
Telefonní předvolba +55
PSČ 20000-000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rio de Janeiro IPA: ['rɪjɔ 'dɛʒa,nɛjrɔ] (česky Lednová řeka) je brazilské město ve stejnojmenném spolkovém státu na jihovýchodním pobřeží země na ploše 1 260 km². Po São Paulu je druhým největším brazilským městem a šestým největším v Americe. V roce 2014 zde žilo přes 6 400 000 obyvatel a v celé městské oblasti pak přes 11 600 000 obyvatel. Město bylo založeno v roce 1565 portugalskými kolonisty. V letech 1763–1960 bylo hlavním městem Brazílie.

Patří mezi nejnavštěvovanější turistická místa na jižní polokouli, především díky svým karnevalům, sambě, plážemi Copacabana a Ipanema s bílým pískem a 30 m vysoké soše Krista Vykupitele (Cristo Redentor), která je umístěna na hoře Corcovado v národním parku Tijuca a shlíží na celé Rio de Janeiro. Další dominantou města je Cukrová homole (Pão de Açúcar), která nabízí výhledy na město. Hlavní vstupní branou pro zahraniční turisty je mezinárodní letiště Rio de Janeiro-Galeão na ostrově Gubernador v zátoce Guanabara. Přírodní památky ve městě (pláž Copacabana, národní park Tijuca, hora Cukrová homole, botanická zahrada) jsou od roku 2012 součástí světového dědictví UNESCO. Městu samotnému se v portugalštině přezdívá "Cidade Maravilhosa" (úžasné město) – obyvatelům města pak "Carioca".

Rio má dlouhodobé problémy s kriminalitou a násilím, které souvisí především s existencí tzv. favel – chudinských čtvrtí, ve kterých bydlí téměř čtvrtina populace a které jsou mimo přímou kontrolu města a státu. Tyto městské čtvrti, zasazené především do kopců, jsou ovládány drogovými gangy nebo polovojenskými milicemi.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jako první Evropané místo navštívil 1. ledna 1502 portugalský mořeplavec Gaspar de Lemos. Ten byl kapitánem lodi, jež byla součástí flotily Pedra Álvarese Cabrala, objevitele Brazílie. Členem výpravy byl na pozvání krále Manuela I. údajně i italský mořeplavec Amerigo Vespucci. Přistáli v zátoce Guanabara a podle složení vody mylně usoudili, že se jedná o ústí nějaké velké řeky. Místo proto bylo nazváno Rio de Janerio (Lednová řeka).

15. listopadu 1555 se na ostrůvku Seripige v zátoce Guanabara vylodilo 500 francouzských kolonistů a začali zde budovat pevnost Forte Coligny. Tu roku 1560 Portugalci zničili a 1. března 1565 založili na pobřeží město São Sebastião do Rio de Janeiro na počest svatého Šebestiána, patrona portugalského krále Sebastiána I. Portugalská koloniální správa přesunula 27. ledna 1763 hlavní město ze Salvadoru do Rio de Janeria. V roce 1808 se sem po napoleonské invazi do Portugalska uchýlila i královská rodina a město se oficiálně stalo do roku 1821 hlavním městem Portugalska. Stalo se tak jediným mimoevropským hlavním městem evropské země. 21. dubna 1960 se novým hlavním městem stala nově vybudovaná Brasília vzdálená 930 km severozápadně ve vnitrozemí.

Dne 2. září 1947 zde byl ratifikován tzv. Rijský pakt. V letech 1960–1975 tvořilo území města spolkový stát Guanabara.

V roce 2016 se zde konaly letní olympijské hry, třetí olympijské hry na jižní polokouli. Rio de Janeiro bylo prvním městem na jihoamerickém subkontinentu a druhým latinskoamerickým městem, které olympijské hry pořádalo (v roce 1968 proběhly olympijské hry v Mexiku).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání lidu v roce 2010 v samotném městě žilo 5 940 224 obyvatel, z nichž 51,2 % bylo bělochů, 36,5 % míšenců, 11,5 % černochů, 0,7 % asiatů a 0,1 % indiánů. Po São Paulu je druhým největším brazilským městem a šestým největším v Americe. V roce 2014 žilo v celé městské oblasti pak přes 11 600 000 obyvatel.

Před evropskou kolonizací zde žilo nejméně sedm domorodých kmenů hovořících dvaceti jazyky. Část z nich se připojila k Portugalcům. Ti byli postupně asimilováni. Zbytek se přidal k Francouzům a ten byl vyhlazen. Na počátku 20. století sem přesídlilo několik set tisíc Portugalců. Byla tím silně ovlivněna kultura a architektura města. Zdejší černošská komunita vznikla z angolských a mosambických otroků. Tanec samba má původ právě v černošské kultuře, která silně ovlivnila i zdejší karneval.

V roce 2011 se 64,6 % obyvatel hlásilo k římskokatolické církvi, 20,1 % k jiným křesťanským církvím a 8 % bylo ateistů.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Brazílie je velmi rozlehlá země, takže je jasné, že počasí se bude v jednotlivých regionech lišit. Ocitáme se na jižní polokouli, a proto jsou zde roční období opačně než například u nás. Brazilská zima trvá od června do srpna a léto od prosince do února. Obecně můžeme brazilské klima označit jako tropické s průměrnými ročními teplotami kolem 22°C. V brazilské buši na severovýchodě země dosahují průměrné teploty 28°C a nejnižší průměrné teploty lze čekat na náhorních rovinách v jižní části státu. 

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Taxi[editovat | editovat zdroj]

Taxíky jsou asi ten nejlepší způsob, jak se po Riu dopravovat. Všechny taxíky s povolením poznáte podle jejich žluté barvy a modrého pruhu, který mají vyvedený po boku. Ceny nejsou nastaveny nikterak vysoko, pokud si připočtete fakt, že se přemístíte vcelku rychle a bezpečně, jsou opravdu dobrou volbou. V případě zájmu se můžete domluvit s taxikářem na okružní jízdě městem za fixní cenu (zpravidla okolo 400 Kč). Mezi největší taxislužby v Rio de Janeiru patří Central de Taxi, Ouro Taxi a Yellow Taxi. Po usednutí to taxíku si nejprve zkontrolujte, zdali je zapnutý taxametr - pokud není, raději vystupte.

Autobus[editovat | editovat zdroj]

Autobusy jsou levným a výhodným způsobem dopravy zvláště tehdy, pokud se potřebujete přepravovat po centru města (Zona Sul). V této čtvrti se nachází většina turistických památek, takže zde jezdí mnoho linek a frekvence autobusů je vysoká. Dobrodružnější povahy mohou v hotelu požádat o seznam potřebných linek a cestu k dané turistické památce potom absolvovat jen v autobuse. Městské autobusy jsou sice levnou variantou, ale i ony mají několik much. Tak především ve večerních a v nočních hodinách jich po městě jezdí velmi málo, navíc bývají vozy zpravidla přeplněny návštěvníky barů a diskoték. V Riu neexistují žádné jízdenky, za přepravu se platí přímo řidičovi, popřípadě průvodčímu v každém jednotlivém autobuse. Zvýšenou pozornost věnujte svým cennostem, kapsáři zde nejsou nikterak vzácní.

Metro[editovat | editovat zdroj]

Metrô Rio je užitečný a rychlý způsob přepravy zpravidla mezi delšími vzdálenostmi, například na cestě z pláže Copacabana do centra města. Metro je rychlé, klimatizované a od roku 2006 jsou všechny cedule, mapy a hlášení jak v portugalštině, tak v angličtině. Evropana mohou zarazit některé vagóny metra s růžovou samolepkou na okně, ve kterých mohou jezdit jen ženy. Má se tak zabránit případnému sexuálnímu harašení. Pokud chcete předejít problémům s ochrankou metra, růžově označeným vagónům se raději vyhněte.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Hrubý domácí produkt Rio de Janeria je po São Paulu největším v zemi a 30. největší na světě. V roce 2008 činil asi 201 miliard dolarů, což činilo 5,1 % HDP celé Brazílie. Největší podíl na městské ekonomice mají služby (65,5 %) následované obchodem (23,4 %), průmyslem (11 %) a zemědělstvím (0,04 %). Ročně město navštíví 2,8 milionu zahraničních turistů.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ESTIMATIVAS DA POPULAÇÃO RESIDENTE NO BRASIL E UNIDADES DA FEDERAÇÃO COM DATA DE REFERÊNCIA EM 1º DE JULHO DE 2015 [online]. Instituto Brasileiro de Geografia e Estatística, [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. (portugalsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DE MOURA, Alga Ferreira. Rio de Janeiro - město a jeho reformy. Od sanitární kampaně k olympijským hrám. Dějiny a současnost. , roč. 2016, čís. 5, s. 10-13. ISSN 0418-5129.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]