Cerrado

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cerrado na mapě Jižní Ameriky
Vegetace Cerrado

Cerrado [sɨ.ˈʁa.du] IPA je druhý největší biom Jižní Ameriky (hned po Amazonií) nacházející se v Brazílii. Je jedním z největších komplexů savan a lesů na světě s obrovskou druhovou bohatosti flory a fauny. Jeho velikost je okolo 2 mil. km² a zabírá přibližně 21 % plochy Brazílie, v porovnání je to téměř polovina rozlohy Evropské unie. Název Cerrado pochází ze starého portugalského výrazu pro „zavřený“ nebo „hustý“, který se používal pro místa, která lze jen obtížně projíždět koňmo.

Situace[editovat | editovat zdroj]

Zasahuje na území mnoha federativních států Brazílie: Distrito Federal (100 %), Goiás (97 %), Tocantins (91 %), Maranhão (65 %), Mato Grosso do Sul (61 %), Minas Gerais (57 %) a částečně do států Bahia, Mato Grosso, Paraná, Piauí a São Paulo. Jeho poloha je téměř totožná s náhorní plošinou v centrální Brazílii oddělující tři rozlehlé vodní systémy řek Amazonka, Paraná/Paraguay a São Francisco. Vytváří poměrně suchý koridor spojující dvě ještě sušší oblasti, na severovýchodě Brazílie Caatinga a na jihozápadě ChacoParaguayi, Bolívii a Argentině. Odděluje dvě největší jihoamerické oblasti vlhkého tropického lesa, amazonský prales na západě a severozápadě a Atlantický les na východě a jihovýchodě.

Výškový rozdíl je poměrně velký, Cerrado se nachází v rozmezí téměř od hladiny moře po 2000 m (vrchol Pico do Sol 2070 m v Serra da Caraça), přitom jen asi 10 % leží 900 m a výše nad mořem. Průměrné teploty jsou místně variabilní, bývají od 18 °C do 28 °C a dešťové srážky jsou také rozděleny nestejnoměrně. V mnoha oblastech v tamním létě (období dešťů v říjnu až dubnu) naprší od 800 do 1600 mm a během zimy (období sucha od dubna do září) nastanou veliká sucha, která jsou také hlavní příčinou vzniku tamní specifické flory. Většina málo úrodné půdy je dystrofická s nízkým pH (4,3 až 6,2), nedostatkem vápníku, hořčíku, fosforu, draslíku, organické hmoty a naopak s nadbytkem hliníku. Je převážně dobře odvodněná a ne často se vyskytují údolí bohatá na vysokou spodní vodu.

Krajina Cerrado

Vegetace[editovat | editovat zdroj]

V Cerrado je vegetace směsicí dvou druhů. Za vysoké rostliny jsou považovány stromy a vysoké keře (nejméně 1,3 m) a za nízké rostliny drobné keře a byliny. Stromy i keře mají typické rysy savan zachvacovaných požáry. Jsou nízké, zkroucené, s ohni odolnou kůrou často silně zkorkovatělou. List mívají tlustou pokožku, hluboké průduchy, jsou tuhé, často mají silicifikovanou tkáň. Hluboké kořenové systémy mají mnoho spících pupenů, ze kterých opětovně rostliny raší a rychle regenerují. Letniček tam vyrůstá málo, předpokládá se, že ze všech rostlin asi 6 %.

V průběhu teplých letních měsíců za dešťů se vše zazelená. S nástupem zimy a sucha nejdříve zežloutne tráva a pak postupně žloutnou a opadávají listy keřů a stromů, některé jsou bez listů dříve, jiné je shazují později a některé vůbec ne. Tamní rostliny jsou dobře uzpůsobeny dlouhým suchým obdobím i častým požárům.

Oblasti Cerrado mají podle hustoty a typu vegetace svá pojmenování. Pro suché louky bez keřů se používá pojmenování „campo limpo“. Oblast luk s řídce rozptýlenými keři se nazývá „campo sujo“. Pro louky rozptýleně porostlé keři a stromy se užívá název „campo cerrado“. Další fáze s ještě slušnou bylinnou vegetací ale již dominujícími keři a stromy vysokými 3 až 8 m, kdy jejich zápoj je aspoň 30 %, se jmenuje „cerrado“. Poslední etapa, kde již vyrůstají stromy vysoké nad 8 m a jejich zápoj je nad 50 %, je pojmenována „cerradão“. Soudí se, že v oblastech s málo úrodnou půdou a nízkými dešťovými srážkami (a řídce se opakujícími požáry) může být cerradão vrcholnou etapou vývoje Cerrado.

Cerrado není jen suchá vyprahlá savana, ale jsou tam i oblasti pravidelně více či méně vlhké, ve kterých vyrůstají poměrně husté lesy obývané mnohými živočichy.

Opadavé a poloopadavé lesy[editovat | editovat zdroj]

V Cerrado se na místech s hlubokou půdou a přiměřeně zásobovaných vodou vyskytují rozsáhlé opadavé a poloopadavé lesy. Tyto oblasti jsou hlavně na aluviálních sedimentech a v údolích s rozrušenými minerálními horninami (půdy jsou tam také obzvláště vhodné pro zemědělství a proto jsou tamní lesy často systematicky likvidovány). Opadavé lesy rostou v sušších oblastech na hranicích s biomy Caatinga a Chaco a jako indikační druhy se tam vyskytují: Anadenanthera colubrina, Aspidosperma subincanum, Dilodendron bipinnatum, Dipteryx alata, Handroanthus impetiginosus a Myracrodruon urundeuva. Poloopadavé lesy rostoucí v převážné střední části Cerrado jsou druhově bohatší, tvoří křižovatku mezi suchými opadavými lesy, lužními lesy a deštnými pralesy v okolí Cerrado.

Lužní lesy[editovat | editovat zdroj]

Téměř všechny vodní toky jsou v Cerrado lemovány stále zelenými lužními lesy (asi 10 % z celkové rozlohy), které mají i přes dlouhá suchá období zajištěnou dostatečnou vláhu. Klíčovým faktorem pro jejích výskyt je hluboká půda a celoroční, vysoká hladina spodní vody. V okolí řek a potoků mohou být i bažinaté oblasti, pro které jsou charakteristickými druhy: Calophyllum brasiliense, Hedyosmum brasiliense, Magnolia ovata, Richeria grandi a Xylopia emarginata. Na „jen“ mokrých půdách rostou hlavně: Endlicheria paniculata, Hieronyma alchorneoides, Protium spruceanum a Pseudolmedia laevigata. Na sezónně zaplavovaných místech se nejčastěji vyskytují: Ficus obtusiuscula, Inga vera a Salix humboldtiana. Hojného světla na přechodech lesů a luk využívají: Callisthene major, Lamanonia ternata, Piptocarpha macropoda a Vochysia tucanorum, stinná stanoviště naopak vyhledávají: Cheiloclinium cognatum a Siparuna guinensis. V tamních lužních lesích se hojně vyskytují univerzalisté rostoucí i v opadavých lesích nebo na loukách: Casearia sylvestris, Copaifera langsdorffii, Hymenaea courbaril, Protium heptaphyllum, Schefflera morototoni, Tapirira guianensis, Tapirira obtusa a Virola sebifera.

V lužních lesích vyrůstají druhy stromů a keřů odlišné od zbytku Cerrado a jejich rozmanitost je velmi vysoká, ještě větší než v ostatních částech, není ale ještě spolehlivě prošetřena. Je zjištěno, že lužní lesy na severu a západě jsou silně příbuzné s amazonským deštným pralesem zatímco ty ve středu a na jihu mají afinitu se stále zelenými a opadavými lesy na jihovýchodě.

Travnaté porosty[editovat | editovat zdroj]

V okolí velkých řek se vyskytují též trvalé lužní porosty mající zajištěnou trvalo vlhkost a mnohdy bývající i pravidelně dlouhodobě zaplavovány. Výše položené pastviny (campo rupestre) sahající až na vrcholky náhorních plošin jsou v podstatě jen sezónní travnaté porosty, které mají skladbu rostlin uzpůsobenou silnému přísunu vody v období dešťů a extrémnímu nedostatku vlhkosti v období sucha.

Požár v Cerrado

Biologická rozmanitost[editovat | editovat zdroj]

Flora[editovat | editovat zdroj]

Rozmanitost rostlinstva v Cerrado je překvapující. Neúplný seznam stromů a vyšších keřů z roku 1977 udává 774 druhů patřících do 261 rodů, z nichž je 336 druhů (43 %) endemických. Další sčítání z roku 1999 již uvádí 973 druhů z 337 rodů a dosud nebyla celá oblast spolehlivě prověřena. Nejrozšířenější jsou rostliny z čeledí bobovitých (153 druhů), malpighiovitých (43 druhů), myrtovitých, (43 druhů), melastomatovitých (32 druhů) a mořenovitých (30 druhů). V mnoha oblastech přesvědčivě dominuje čeleď Vochysiaceae se 23 druhy stromů. Nejvíce se vyskytujícími rody jsou Byrsonima (22 druhů, malpighiovité) a Myrcia (18 druhů, myrtovité). Nejrozšířenější dřevinou je Qualea grandiflora z čeledě Vochysiaceae. Extrémní rozmanitost zde činí až 150 druhů na 1 ha, obecně je však mnohem nižší, nejnižší zjištěná je 10 druhů. Údaje se týkají prostorů mimo stále zelených lužních lesů.

Počet druhů rostlin rostoucích v přízemní vrstvě Cerrado, tj. bylin a drobných keříků, je ještě mnohem větší a není dosud na tak rozsáhlé ploše spolehlivě kvantifikován. Odhaduje se, že celkový počet rostlinných druhů se blíží k 10 000 (dosud je katalogizováno více než 6500) a mnohé z nich jsou endemické.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Zvláštním aspektem biologické rozmanitosti Cerrado je ztráta velkých savců. Velcí býložravci byli zlikvidováni v důsledku převahy severoamerické fauny, která na toto území přešla přes Panamskou šíji asi před 3 milióny let v pozdním pliocénu. Jediné zachované zbytky původních savců jsou: různí hlodavci (Rodentia), chudozubí (Xenarthra), ploskonosí (Platyrrhini) a vačice (Didelphimorphia). Znovuzavedení spásání flory spuštěním chovu dobytka a koní pomalu obnovuje stav, který panoval před spojením obou Amerik.

Cerrado obývá asi přes 190 druhů savců, z těch větších to jsou: jaguár americký, jelenec pampový, mravenečník velký, ocelot velký, pásovec velký, pes hřivnatý a tapír jihoamerický. Dále lze tam spatřit asi 600 druhů ptáků, přes 220 plazů a 180 obojživelníků. Přestože je tato oblast považována za poměrně suchou, v několika mohutných řekách žije asi 800 druhů sladkovodních ryb.

  • Několik savců žijících v Cerrado

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na území Cerrada žije lidská populace již po více než 10 000 let, od prvních lovců a sběračů až po drobné zemědělce, tito neměli žádný podstatný vliv na integritu ekosystému stejně jako počátky portugalské kolonizace soustředěné na atlantické pobřeží. V oblasti dosud je asi 38 etnických skupin původního obyvatelstva v celkovém počtu asi 45 000 osob, jsou to národy a nárůdky: Bororo, Canela, Karajá, Kayapó, Krahô, Quilombola, Xavante, Xerente a další, kteří používají okolo 300 druhů tamní flory jako potraviny, léky nebo suroviny pro řemeslné výrobky.

První příchod nových osadníků začal až v 18. století, byli to hledači zlata a drahých kamenů. Vznikaly první cesty a železnice, které otevřely možnosti pro rozvoj chovu dobytka. Rančerství, které zůstalo hlavní hospodářskou aktivitou až do poloviny 20. století, mělo negativní vliv na ekosystém stejně jako postupně přibývající rostlinná výroba. Postupně s výstavbou nového hlavního města Brazílie Brasília ve státě Goiás v jádru Cerrado začaly vznikat megaprojekty silnic a vodních elektráren, které byly nutné pro nebývalý vzrůst počtu obyvatel a následné rozšiřování zemědělství i průmyslu.

I zde bylo Cerrado, nyní generální prokuratura

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Rozlehlé plochy s hlubokou a úrodnou zeminou byly přeměněny na ornou půdou a stromy v neúrodných oblastech byly vykáceny. V roce 2000 pocházelo z Cerrado 35 % rostlinné produkce Brazílie, např. 60 % sóji a 25 % obilovin, chová se tam asi 40 miliónů kusů dobytka.

Původně se lidé domnívali, že cerrado je nevyužitelné pro zemědělství z důvodu velké kyselosti a hlinitosti půdy. V 60. letech ovšem výzkumníci z brazilské agentury Embrapa (Empresa Brasileira de Pesquisa Agropecuária, Brazilská společnost pro zemědělský výzkum) objevili, že ji lze zúrodnit přidáním vhodného množství fosforu a vápna. Výzkumníci také vyvinuli tropické odrůdy sóji, do té doby rostliny mírného pásu.

Díky tomu bylo dosaženo obrovského pokroku a rozvoje brazilského zemědělství. Dnes cerrado produkuje 70% brazilského skotu a díky zavlažování a výše zmíněným technikám úpravy půdy je také významným producentem sóji, kukuřice, rýže a kávy. Dále je produkována celulóza používaná k výrobě papíru.

Laureát Nobelovy ceny míru Norman Borlaug popsal cerrado jako poslední nevyužitou plochu úrodné zemědělské půdy na světě. V roce 2006 byla třem mužům, kteří se na zúrodnění cerrada podíleli, udělena World Food Prize, kterou založil právě Borlaug. Byli to Alysson Paolinelli, bývalý brazilský ministr zemědělství a výzkumníci půd Edson Lobato z Brazílie a A. Colin McClung z USA.

Celkem 37,3 % cerrada bylo zcela přeměněno na hospodářskou krajinu, zatímco 41,4 % je používáno pro chov dobytka a produkci dřevěného uhlí. Odhaduje se, že zůstalo neporušeno pouze 432,814 km² (21,3 %) původní vegetace.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Navzdory své velikosti a významné biologické rozmanitost je toto území jen málo zastoupeno v jinak rozsáhlé brazilské soustavě chráněných území, je tam zařazeno asi jen 168 tis. km² (8 % rozlohy), k tomu je možno připočíst ještě asi 90 tis. km² (4,5 %) domorodých území, ve kterých platí částečná ochrana krajiny.

Nejdůležitější chráněná území jsou: národní park Emas[p 1], národní park Chapada dos Guimarães, národní park Chapada dos Veadeiros[p 1], státní park Jalapão, národní park Nascentes do Parnaíba a národní park Serra da Canastra.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Brazilské národní parky Emas a Chapada dos Veadeiros jsou přírodním světovým dědictvím UNESCO.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • BONVICINO, C. R.; LEMOS, B.; WEKSLER, M. Brazilian Journal of Biology vol.65 no.3: Small mammals of Cerrado ... [online]. Instituto Internacional de Ecologia, São Carlos, SP, Brasil, rev. 08.2005, [cit. 2012-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • OLIVEIRA-FILHO, A. T.; RATTER, J. A. The Cerrado of Brazil: Vegetation Physiognomies and Woody Flora of the Cerrado Biome. New York, USA : Columbia University Press, 2002. (anglicky) 
  • Cerrado [online]. Conservation International, Arlington, VA, USA, [cit. 2012-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Cerrado Biome [online]. Fundação Oswaldo Cruz, Rio de Janeiro, Brasil, [cit. 2012-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • HANCE, Jeremy. Cerrado [online]. Rhett Butker, Mongabay.com, [cit. 2012-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]