Puma americká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPuma americká
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďkočkovití (Felidae)
Podčeleďmalé kočky (Felinae)
RodPuma
Binomické jméno
Puma concolor
(Linné, 1771)
Rozšíření pumy americké v roce 2010: červeně – jisté; růžově – možné; žlutě – vyhynulá či silně fragmentovaná
Rozšíření pumy americké v roce 2010: červeně – jisté; růžově – možné; žlutě – vyhynulá či silně fragmentovaná
Sesterský druh
jaguarundi (Puma yagouaroundi)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Puma americká (Puma concolor) zvaná též horský lev, kaguár (či kuguár), stříbrný lev a případně i panter, je druhá největší kočkovitá šelma Ameriky (po jaguárovi), čtvrtá největší na světě (po lvu, tygrovi a již zmíněném jaguárovi) a největší zástupce malých koček, přestože dosahuje větších rozměrů, nežli třeba levhart africký, který se řadí mezi velké kočky. Puma může vážit i více než 100 kg a dosahovat celkové délky až 275 cm. Vyznačuje se šedou, béžovou, hnědou až červenou barvou srsti, mohutnými končetinami a relativně malou hlavou. Tato vysoce přizpůsobivá šelma žije takřka všude na rozsáhlém území Ameriky, od kanadského Yukonu po nejjižnější část And v Jižní Americe. Upřednostňuje hustě zarostlé biotopy, ale poradit si dokáže i v otevřené a suché krajině. Kromě člověka žádný jiný druh savce Nového světa tak rozsáhlé území neobývá.

Puma je teritoriální kočka a své území si značí pachem (třením, močí, trusem či škrábanci). Velikost teritorií klesá nebo roste podle toho, v jakém prostředí se pumy pohybují a s jakou koncentrací kořisti se potýkají. Jako schopný lovec a predátor si puma dokáže obstarat jakoukoli dostupnou potravu. Živí se především kopytníky, zvláště různými druhy jelenovitých. Napadá ale i menší zvířata a dobytek. Preferuje plíživou techniku, načež svou kořist přepadne jedním skokem a následným kousnutím do krku ji usmrtí. O potravu musí často soupeřit se zdatnějšími šelmami, jako jsou medvěd grizzly a medvěd baribal. Vypořádat se občas musí i se smečkami vlků nebo kojotů. Lidem se obvykle vyhýbá a k útokům na člověka dochází jen velmi vzácné.

Pumy nemají určité období rozmnožování, může vrcholit v létě a na začátku podzimu, v Severní Americe většina koťat přichází na svět na konci zimy nebo brzy na jaře. Samice je říjná 8–9 dní. Do říje přichází v různou dobu a může se tak pářit s vícero samci. K pohlavnímu aktu dochází po dobu několika dní a až 70krát denně. Březost samice trvá 82–96 dní. Počet mláďat v jednom vrhu kolísá od jednoho až po šest (obvykle má samice 2–4 koťata). S matkou zůstávají až dva roky (v průměru 15 měsíců). Rozmnožovat se pumy začnou ve dvou až čtyřech letech. V divočině se mohou dožít maximálně asi 18 let, v zajetí až 30 let.

Před příchodem bílých osadníků žila na celém území dnešních Spojených států, z východního pobřeží ale vlivem člověka vymizela a na Floridě je kriticky ohrožená (přežívá zde zřejmě jen několik desítek exemplářů). Kdysi v ní lidé spatřovali hrozbu a považovali za nutné ji střílet. V USA tak přežívala výhradně jen v horských oblastech. Lov začal být důsledněji omezován od roku 1960 a její počty začaly opět růst. Ve Střední a Jižní Americe žije puma na většině původních míst.

Puma je podle norem IUCN vedená jako málo dotčený druh, ale v důsledku rostoucí populace lidí a vlivem urbanizace se dostává čím dál více do konfliktu s člověkem. Přichází o své přirozené prostředí a kvůli predaci domácích zvířat je na některých místech stále legálně i ilegálně lovena.

Alternativní jména[editovat | editovat zdroj]

Vědecké[editovat | editovat zdroj]

  • Felis concolor (původní vědecké jméno)[2][3]

Lidová, místní[editovat | editovat zdroj]

  • kaguár či kuguár
  • lev horský (či horský lev)
  • lev stříbrný (či stříbrný lev)
  • lev americký (či americký lev)
  • panter (pro pumu se tento název užívá na Floridě, obvykle se takto označuje levhart)[2][3]

Indiánská[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Puma je společně s kočkou divokou, rysem ostrovidem a levhartem skvrnitým kočkovitá šelma s největším areálem rozšíření. Obývá obě Ameriky, od kanadského Yukonu přes Andy až k jižnímu cípu Jižní Ameriky, a obzvláště na tomto kontinentu je i dnes široce rozšířena.[24][25]

Před příchodem bílých osadníků žila na celém území dnešních Spojených států, z východního pobřeží ale vlivem člověka vymizela a na Floridě je kriticky ohrožená (přežívá zde zřejmě jen několik desítek exemplářů). Kdysi v ní lidé spatřovali hrozbu a považovali za nutné ji střílet. V USA tak přežívala výhradně jen v horských oblastech. Lov začal být důsledněji omezován od roku 1960 a její počty začaly opět růst. K návratu napomohla také rostoucí populace jiné divoké zvěře, která jí slouží za potravu. Ve Střední a Jižní Americe žije puma na většině původních míst.[24][25] U tamních kultur předkolumbovského období byla puma uctívaným posvátným zvířetem. Jihoameričtí Kečuové věří, že když zahlédnou pumu, přinese jim to štěstí.[26]

Na počátku 90. let žilo v Kanadě asi 3500–5000 jedinců, v USA přibližně 10 000 těchto šelem a populace ve Střední a Jižní Americe byla považována za výrazně větší, ale nebyla přesněji odhadnuta[24] Na základě toho a dalších studií odborníci usuzují, že jen v Severní Americe se vyskytuje asi 20 000–30 000 kusů[27] a lze předpokládat, že oproti starším odhadům bude jedinců schopných reprodukce více, než se předpokládalo – C. S. Blessley a T. D. Mangelsen ve své publikaci z roku 2000 uvádějí, že ve 12 západních státech žilo zhruba 10 000–50 000 pum.[28] Mezinárodní svaz ochrany přírody v roce 2002 počítal s méně než 50 000 jedinci[29] a v roce 2008[30], stejně jako v posledním aktualizovaném vydání z roku 2015, se už k celkové populaci přesněji nevyjadřuje.[24] Z globálního hlediska není puma považována za ohroženou, ačkoli její stavy spíše klesají.[24][25] Zdá se však, že severoamerická populace mírně roste a odborníci jsou zde tedy, navzdory trvajícím hrozbám (viz kap. Ohrožení), optimističtější.[31][32]

Tělesné vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Puma s otevřenou tlamou a viditelnými špičáky

Puma je velikostí srovnatelná s levhartem (v průměru je mírně větší), i když velikost se liší podle zeměpisné šířky a také podle případného sympatrického (překrývajícího se) výskytu s jaguárem: tam, kde se vyskytují společně, mají pumy tendenci dorůstat menších rozměrů.[33] Obecně platí Bergmannovo pravidlo: pumy, žijící v tropické oblasti, jsou menší než ty, které žijí blíže k pólům – důsledek rozdílné dostupnosti potravy a klimatických poměrů. Samci bývají až o polovinu větší než samice.[25][34][35]

Puma má ostré, zahnuté, zatažitelné drápy s nimiž si pomáhá i při lovu
Lebka pumy

Puma americká je štíhlá, svalnatá kočka, hlava je v poměru k tělu malá a kulatá, obličejová část je krátká. Oblast čela vysoká a klenutá. Čelist je krátká a podsaditá. Uši jsou krátké a kulaté, otáčející se nezávisle na sobě a schopné zachytit i sebenepatrnější ruch. Má velké, blízko u sebe posazené oči a zrak je jejím nejvyvinutějším smyslem. Díky němu spatří nepatrný pohyb hlodavce skrytého v porostu a dokáže přesně odhadovat vzdálenost. Velmi dobře vidí i za tmy. Zorničky jsou maximálně rozšířené, aby zachytily co možná nejvíce světla. Na očním pozadí má šelma vrstvu speciálních buněk, které světlo odráží zpět a tím výrazně zlepšují obraz toho, co zvíře vidí – v noci vidí 6krát lépe než člověk. Puma je velmi silná a mrštná; k tomu jí napomáhají silné končetiny a velmi dlouhý, tlustý ocas. Pánevní končetiny jsou delší než přední, což jí dává sílu k dlouhým skokům (zřejmě až 12 metrů do dálky a 5 metrů do výšky). Rovněž dokáže poměrně rychle běžet, sprintem (na krátkou vzdálenost) údajně rychlostí až 80 km/h.[25][36][37][38] Mohutné svaly na hřbetě jí také umožňují snadný pohyb po skalách a příkrých stržích.[25] K tomu je navíc obdařena zahnutými, plně zatažitelnými drápy (díky tomu se při chůzi neobrušují) a poměrně velkými polštářkovitými tlapami – adaptace na svíraní kořisti.[25]

Zubní vzorec dospělého jedince vypadá následovně: I 3/3, C 1/1, P 3/2, M 1/1 = celkem 30 zubů.[25][39] Vyznačuje se masivními, zploštělými a relativně krátkými špičáky. Studie (Christiansen, 2007) provedená na 28 jedincích uvádí, že má puma průměrnou korunkovou délku špičáku 28,6 mm (srovnatelnou s irbisem, ale kratší, než všechny ostatní kočky rodů Panthera i Neofelis), s rozptylem 4,3 mm, tedy maximální délku 33 mm.[40][41][42] Výjimečně statní jedinci mohou mít špičáky pravděpodobně o něco větší, údajně až 40 mm dlouhé.[43] Jsou určené k uchopení a usmrcení kořisti a jako všechny druhy koček má i puma třenové zuby s hroty uzpůsobenými k drcení kostí.[25] Karnasiální zuby (horní třenové zuby a dolní stoličky) má masivní a dlouhé, řezáky malé a rovné.[25] Její chrup roste přibližně do stáří dvou let a tehdy dosáhne své plné velikosti.[44] Špičáky se s postupem věku opotřebovávají a přicházejí o svou původní délku.[44]

Dospělá puma americká dosahuje stejných i větších rozměrů než levhart, přesto patří mezi malé kočky

Srst je stejnobarvá (odtud i latinské druhové jméno concolor), žlutohnědá, červenohnědá, hnědošedá i všechny přechodné odstíny mezi nimi; záleží na tom, v jakém prostředí jedinec žije. Puma z tropických oblastí bývá zbarvena více do červena. Výskyt černé, melanické pumy nebyl vědecky potvrzen. Existuje však velmi světlá, leucistická puma, a také velmi tmavá barevná varieta. Břicho a pysky jsou vždy světlejší až bílé. Typickými znaky na těle pumy jsou tmavé skvrny po obou stranách čenichu, na zadní straně uší a někdy i na konci ocasu. Koťata jsou do věku šesti měsíců tmavě skvrnitá; na ocase mají tmavší kroužky.

Puma se navzdory svému mohutnému vzrůstu řadí mezi malé kočky. Důvodem je stavba hlasového ústroji – kvůli zkostnatělému jazylkovému aparátu a imobilnímu hrtanu nedokáže hlasitě řvát, a tak pouze syčí, píská, prská nebo dlouze přede. Jejím nejbližším žijícím příbuzným je jihoamerický jaguarundi, šelma jen o málo větší než kočka domácí.[45]

Fyzické parametry[editovat | editovat zdroj]

  • Výška v kohoutku: 45–76 cm[25][34][33]
  • Celková délka: 150–275 cm.[25][34] Samec obvykle dosahuje délky 240 cm, samice okolo 200 cm.[46]
  • Délka ocasu: 53–96 cm[25][34]
  • Hmotnost: 20–105 kg[25][34][33], rekordní jedinci i přes 120 kg.[47] Samec obvykle 53–100 kg (v průměru 62 kg), samice 29–64 kg (v průměru 42 kg).[46]
  • Délka zadních nohou: 22–29,5 cm[39]
  • Rozměr uší: 7,5–10 cm[39]
  • Tvar a rozměr lebky: krátká, široká a zaoblená, přesahuje délku 13 cm.[39] Růst lebky se zastaví při dovršení 7–9 let v případě samců, v 5–6 let u samic.[44]
  • Průměrná tělesná teplota: 37,6 °C[48]

Biotop a teritoriální chování[editovat | editovat zdroj]

Puma dokáže žít prakticky v jakémkoli prostředí – od vyprahlých pouští po zasněžené hory. Díky tomu odolala lidskému útlaku ve 20. století a udržela se v oblastech Severní Ameriky, kde se její populace zase mírně rozrůstá

Puma dokáže přežít prakticky v jakémkoli vhodném prostředí a pohybuje se téměř ve všech nadmořských výškách, například v Andách, jejichž nadmořská výška činí v průměru 4000 metrů.[49] Daří se jí v zasněžených horách, v jehličnatém, smíšeném i listnatém lese, v tropických pralesích i ve stepích, a cizí jí nejsou ani vyprahlé pouště, kde teploty mnohdy překračují 40 °C. Výborně šplhá i plave, i když nerada. Vzhledem k rostoucí lidské populaci z níž plyne ztráta přirozeného prostředí, ale i kvůli své pozoruhodné adaptabilitě se snadno dostává do konfliktu s člověkem.[24][25]

Pumy jsou obvykle samotáři, setkávají se jen v době páření. Teritoria dospělých samců mívají rozlohu kolem 250 km², teritoria samic bývají menší, 50 až 150 km² (obvykle pod 100 km²[50]). Velikost teritoria však závisí na typu biotopu (tj. jaké jsou podmínky pro lov nebo zbudování doupěte), na množství vhodné kořisti a také na tom, na kolik jsou rušeny lidmi. Důsledkem toho se může pohybovat od 1300 km² až k pouhým 25 km². Například v sušších oblastech s menší koncentrací kořisti jsou teritoria větší. Podle jednoho průzkumu se v Jižní Americe rozprostíralo asi 0,5–7 pum na území o rozloze 100 km², v Severní Americe 0,5–4,9 pum/100 km².[25][50][51]

Většinu dne obvykle prospí a aktivnější bývají za soumraku nebo v noci. Při svých toulkách mohou denně urazit 32–40 km.[52] Kočky mezi sebou komunikují nejčastěji prostřednictvím zanechaných pachových stop. Teritorium si vyznačují otíráním, močí, trusem a škrábanci na padlých kmenech, v půdě nebo ve sněhu. Skutečné boje mezi jedinci bývají vzácné.[25][50][51]

Z výzkumu za pomoci GPS obojků, který se věnoval sezónní variabilitě stanovišť v kanadské provincii Alberta, vyplynulo, že v létě pumy nejčastěji setrvávají v blízkosti vodních ploch nebo přímo v mokřadech, případně v lesích nebo u jejich hranic. V zimě se pumy stahují do lesů a vyhovují jim opět ty oblasti, kde mají přístup k nějakému zdroji vody. Jiné kočky upřednostňují svahy nebo se pohybují na okrajích lesů. Samice s mláďaty se pohybují výhradně po stráních a vyhýbají se otevřeným zemědělským krajinám. Všechny sledované pumy se striktně vyhýbaly silnicím.[53]

Potrava a chování při lovu[editovat | editovat zdroj]

Pumy se živí rozmanitou zvířenou, neboť obývají různé biotopy. Krmí se prakticky vším co dokážou ulovit – malým hmyzem nebo více než půltunovými býložravci. V severských oblastech výskytu jsou jejich hlavni kořistí kopytníci, např. jelenec ušatý, jelen lesní či jelen wapiti, nebo ovce tlustorohá, vidloroh a mláďata losů. V Latinské Americe často napadají lamy, kapybary a pekari, jelikož se však na těchto místech vyskytují jaguáři, pro ně těžko přemožitelní potravní konkurenti, loví často i menší zvířata, jako jsou lenochodi, urzoni, bobři, pásovci, divoká prasata, veverky, králíci a zajíci, mývalové, skunkové, vačice, malí i větší hlodavci (např. psouni prérioví, nutrie říční, paky), hmyz (např. sarančata), obojživelníci (žáby), plazi, ptáci (např. labutě černokrké nebo tučňáky) a dokonce měkkýši a ryby (např. lososi). V tropech šplhají do korun stromů za opicemi. Zvládne případně ulovit i jiné predátory, jako jsou kojoti, kajmani či aligátoři. Plazi, s kterými si puma poradí, jsou obvykle velcí od 45,7 do 152,4 cm, ale na Floridě se obzvlášť zdatná puma dokázala zmocnit až 269,2 cm dlouhého aligátora, což je od roku 2008 největší registrovaný krokodýl zabitý touto šelmou. Soustředí se také na jedince vlastního druhu. Mršinami vezmou zavděk jen málokdy, živí se prakticky výhradně tím, co si sami uloví.[25][49][54][55][56][57][58]

Například ve středních Andách v Kolumbii tvoří hlavní potravu pum králíci pouštní (50 %) a další středně velcí až velcí savci jako jsou hlodavci – kuandové, paky (19%), vačice (10 %), lenochodi (9 %) a jeleni – mazama červený (9 %).[59] V Patagonii, pro pumy žijící ve střední oblasti Argentiny, je hlavní složku potravy lama guanako (75 %).[60]

Puma u potravy

Puma, vzhledem k energeticky náročnému životu v členitém horském terénu, který ji vyčerpává, loví často ze zálohy. Především má relativně malou kapacitu plic, takže není stavěná k běhu na velkou vzdálenost. Raději trpělivě vyčkává v úkrytu na vyvýšených místech, například na skaliskách nebo v korunách stromů. Díky dokonalému maskování se pak jen potichu připlíží a nic netušící kořist uchvátí i jen jediným skokem, často zezadu. Přidrží si ji svalnatýma předníma nohama, zatne do ní drápy a usmrtí ji drtivým stiskem čelistí, přičemž zvířeti prokousne vaz. Ulovenou kořist pak odtáhne (zvládne až sedminásobek své váhy) a zahrabe nebo ukryje pod vegetaci, kde je chráněná před ostatními masožravci a kde se k ní puma může vracet, aby se nasytila. Pokud ji při hodování vyruší člověk, ke kořisti se už zpravidla nikdy nevrátí a uloví si novou. Obvykle loví za soumraku nebo za úsvitu, v případě potřeby i za denního světla. Dospělý jedinec si obstarává větší kořist jednou za 7–21 dní a na posezení pozře až 14 kg masa. Za celý rok jedna puma uloví asi 860 až 1300 kg potravy.[25][61]

Puma má relativně krátkou trávicí soustavu, která je uzpůsobena rychlému naplnění snadno stravitelnou hmotou, tedy vnitřnostmi a svalovinou. Žere hlavně játra, srdce nebo setrvá v dutině břišní, ale nepozře obvykle střeva nebo žaludek, stejně jako jejich obsah. Nepolyká srst a kůži, kterou by trávila velmi špatně. K odstranění chlupů používá řezáky, drobné dlátovitě tvarované zuby umístěné mezi špičáky. Přestože má velmi krátkou obličejovou partii a tlamu, její velké špičáky leží blíž k čelistnímu kloubu a stoličkám, díky čemuž v nich má puma nesmírnou sílu k usmrceni a roztrhání kořisti. V zadní časti čelisti jsou uloženy třenové zuby a velmi ostré stoličky, kterými ukusuje menší kousky masa a drtí kosti. Hlavu musí natáčet na stranu, aby se to, co potřebuje ukousnout, dostalo až dozadu na stoličky. Stejně jako jiné šelmy potřebuje i puma kvůli vysoce proteinové stravě dostatek tekutin. Vodu často získává z krve oběti, kterou záměrně hltá. Krev totiž tvoří z 80 % voda.[25][62][63][64]

Potravní konkurenti[editovat | editovat zdroj]

Mladá puma v konfrontaci s kojoty

Kromě člověka nemá zdravá dospělá puma prakticky žádného přirozeného nepřítele, ale vrcholným predátorem je jen v některých oblastech svého výskytu. Na severu interaguje s dalšími silnými šelmami, jako jsou medvěd grizzly, medvěd baribal a vlk obecný (respektive s jeho smečkou, samotný vlk nebývá pro dospělou pumu hrozbou), a na jihu zčásti soutěží s obvykle silnějším jaguárem. Zcela bezkonkurenční je puma v dolní oblasti Jižní Ameriky.[65][66]

Z výzkumu v severoamerickém Yellowstonském národním parku vyplývá, že medvěd grizzly celkem očekávané zaujímá dominantní postavení, ale dochází i k situacím, kdy není schopen vypořádat se s hrozbou ze strany pum nebo vlků. Medvědům se puma obecně snaží vyhnout a vyhledává pak tu potravu, u které medvědi nebývají (tzn. menší kořist). S vlkem soutěží puma o potravu zejména v zimě. V souboji jeden na jednoho má puma americká obvykle navrch, ale vlčí smečce už sólová kočka nedokáže konkurovat. Početné smečky vlků pumu okrádají o kořist nebo ji i zabijí. V jednom případě napadla a zabila smečka asi 7 až 11 vlků dospělou matku pumy s mláďaty. Naproti tomu osamělí vlci jsou v jisté nevýhodě a existují případy, kdy jsou napadány pumou. Tito predátoři mezi sebou neustále soupeří o území a kořist. Z tohoto důvodu vlci částečně ovlivňují dynamiku populace pum, načež může být z některých oblastí doslova vyhnána.[67][68][69][70][71][72] Pokud je ale dostatek různorodé kořisti, puma se vlkům dokáže úspěšně vyhýbat a nedělá ji problém zaměřit se na jinou vhodnou potravu.[73]

V jižním areálu svého výskytu má puma americká prakticky jediného konkurenta, jímž je jaguár americký. V závislosti na lokalitě mohou být pumy menší nebo větší než jaguáři, ale nemívají tak svalnatou či mohutnou postavu a jejich hmotnost je v průměru nižší. Ačkoli se jejich území překrývají, oproti pumě se o něco silnější jaguár zaměřuje obvykle na větší kořist, což snižuje pravděpodobnost přímé konkurence mezi oběma kočkami, pakliže se puma soustředí na jiné, maximálně středně velké živočichy (zbývá dost místa i potravy pro obě šelmy). Hojnost středně velké kořisti a také heterogenita biotopu jsou patrně těmi ekologickými faktory, které značně usnadňují koexistenci pum a jaguárů.[74][75][76][77]

Puma je naopak silným konkurentem i přirozeným nepřítelem menších kočkovitých, lasicovitých a psovitých šelem, jimiž jsou rys červený, rys kanadský, rosomák sibiřský a kojot prérijní, a ovlivňuje jejich populaci.[65] Kojoti se ale občas soustředí na její mláďata a v přesile dokážou zahnat i urostlejší, avšak mladé pumy.[78]

Útoky na hospodářská zvířata[editovat | editovat zdroj]

Statná puma z Jižní Ameriky

Pumy mohou napadat i dobytek nebo jiná domácí zvířata. Na jihovýchodě Brazílie mezi lety 2004 a 2007 napadly pumy celkem 47 hospodářských zvířat; nejčastěji koně (51 %) a následně skot (28 %), ovce (17 %) a kozy (4 %). Roční predace činila 12 ± 5 zvířat, což odpovídalo 0,4 % všech hospodářských zvířat (tj. nepatrné procento).[79]

Přesto je puma americká kvůli takovýmto útokům často pronásledována a tzv. nápravně zabíjena, aby se počet takových situací snížil na úplné minimum. Nicméně studie publikovaná v roce 2013 paradoxně ukazuje, že po likvidaci starší populace pum zanedlouho dochází k ještě častějším atakům, když do neobsazených oblastí zavítají jiné mladé pumy, které odlišně reagují na člověka a nejsou naučeni se mu vyhýbat. Tito jedinci zdánlivě jednoduchou kořistí nepohrdnou a k predaci tak dochází mnohem častěji, než v případě původních koček.[80]

Útoky na člověka[editovat | editovat zdroj]

Útoky přímo na člověka jsou poměrně vzácné, obecně jej nepovažují za možnou potravu (tzn. nejsou v mládí na takový druh kořisti naučeni), ale strach z člověka prakticky nemají. Smrtelné útoky jsou pak extrémně vzácné, tak ojedinělé, že v porovnání s nimi člověk mnohem častěji umírá na údery blesku způsobené bouřkou.[81] Při desetileté studii divokých pum v Novém Mexiku se odborníci ocitli často velmi blízko těmto šelmám, obvykle na vzdálenost 18,5 metru, načež nedošlo prakticky k žádným výhružným signálům, natož k útokům. Poněkud nervóznější byly pouze samice s mláďaty.[82] K incidentům dochází zejména na severoamerickém kontinentu, v Jižní Americe nejsou útoky prakticky vůbec hlášeny.

V Severní Americe, během let 1890–1990, bylo hlášeno 53 potvrzených útoků na člověka nebo skupinu osob, 10 lidí při nich přišlo o život.[83][84] Do roku 2004 bylo v USA zaznamenáno celkem 88 útoků a dohromady 20 smrtelných.[84] V průběhu let 2005 až 2018 došlo pouze k třem smrtelným útokům. V roce 2008 byl zabit a zčásti sežrán 55 letý muž v obci Pinos Altos v Novém Mexiku, jehož zohavené tělo bylo nalezeno poblíž jeho mobilního domu.[85] K dvěma dalším fatálním incidentům došlo v roce 2018 – v květnu puma zabila 32 letého muže při projížďce na kole v městě North Bend ve Washingtonu (cyklista si pravděpodobně nasazoval spadlý řetěz a mezitím ho puma napadla),[86] v září byla napadena a zabita 55 letá žena na horské stezce v Mount Hood National Forest v Oregonu.[87]

Výstražná cedule upozorňující na možný střet s pumou ve Spojených státech v Kalifornii. Radí, jak se v takové situaci zachovat: 1. neotáčet se k šelmě zády a pomalu ustupovat, 2. snažit se být co největší (zůstat ve vzpřímené poloze), 3. dbát na ochranu dětí, které puma napadá nejčastěji, 4. pokud dojde k útoku, snažit se s šelmou bojovat

Lze předpokládat, že k takovému kroku se mohou uchýlit nemocní a hladoví jedinci, kteří si nedokážou obstarat běžnou potravu, ale skutečnost je taková, že útočí mnohdy zcela zdravé pumy. Nezdráhají se pohybovat v příměstských nebo městských oblastech, což kromě jiného značí, že populace pum roste.[88][89][90] Někdy jsou pumě přisuzovány útoky, kterých se dopustily jiné šelmy.[91]

K incidentům dochází nejčastěji na jaře nebo v létě, kdy mladé pumy opouštějí své matky a hledají nové území. Útoky se mohou stupňovat následkem rostoucí populace lidí expandující do rozhraní mezi městy a divočinou. Povětšinou mladí a hladoví jedinci napadají zejména děti nebo dospělé menšího vzrůstu, podle odborníků si je pletou s kořistí (podobně jako zvíře se i člověka snaží rychle zpacifikovat zakousnutím do krku).[25][88][89][85] V roce 1996 puma napadla rodinu při vyjížďce na koních, přičemž se soustředila na nejmenšího člena skupiny, teprve šestiletého Stevena. Matka seskočila z koně a přišla synovi na pomoc, zatímco jedenáctiletá dcera a starší třináctiletý syn spěchali pro pomoc. Vyděšená matka kouskem ulomené větve několikrát pumu udeřila, čímž na sebe strhla pozornost. Syna se jí sice podařilo zachránit, ale než pomoc dorazila, při statečném boji s velkou šelmou sama podlehla vážným zraněním. Od tohoto incidentu pumy v dalších letech napadaly opět převážně malé děti v podobném nízkém věku (od 4 do 6 let).[90]

V roce 2021 se dospělému Američanovi při pěší túře v kaňonu Big Cottonwood v Utahu podařilo přežít blízký střet s pumou, která ho sice několik minut pronásledovala, syčela a cenila zuby, ale muže nakonec nenapadla. Běžce pravděpodobně zachránilo to, že zachoval klid, zůstal ve vzpřímené poloze, neotočil se k šelmě zády, hlasitě na ni mluvil a pomalu před ní ustupoval, což jsou v podstatě obecná doporučení odborníků. Část incidentu se muži podařilo natočit na mobilní telefon.[92]

Rozmnožování, dožití a nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Mláďata pumy americké

Pumy nemají určité období rozmnožování, může vrcholit v létě a na začátku podzimu, ale v Severní Americe většina koťat přichází na svět na konci zimy nebo brzy na jaře. Samice pohlavně dospívají nejdříve v 18 měsících, samci o něco později. Rozmnožovat se však začnou teprve, když mají vlastní teritorium; zpravidla je to ve dvou až čtyřech letech. Samci jsou schopní reprodukce do stáří nejméně 20 let, samice do věku nejméně 12 let a rodí jednou za dva roky.[25][46][50][51]

Samice je říjná asi 8–9 dní, ale jelikož přicházejí do říje v různou dobu, mohou se samci pářit s více samicemi. Otíráním samice zanechá pachové stopy a hlasitým kvílením či vřískáním vábí samce. Typické pachové stopy zanechává také samec, čímž upozorňuje ostatní samce na svou přítomnost a také tím podává informace potenciální družce, která tyto pachy zkoumá a hodnotí. Výměšek pachové žlázy zanechává dlouhotrvající pronikavý odér, který má nejvyšší vypovídající hodnotu o tom, kdo je kdo, jaké má sociální postaveni a jestli je připraven se pářit. Klíčovým aspektem se zdá být tělesná hmotnost samců – větší hmotnost obecně znamená větší zdatnost a fyzickou dominanci, ale další studie naznačují, že samice se při výběru partnera soustředí na mnohem více znaků, ačkoli doposud neúplně pochopených. Samci tak mezi sebou bojují o právo se s ní spářit. Ke skutečným soubojům dochází však jen zřídka, samci nechtějí riskovat zranění, a tak často postačí zastrašovací gesta, která buď nezvaného hosta donutí opustit cizí teritorium, nebo se poražený toho svého vzdá a ponechá jej sokovi. Vítězný samec projeví samici svou náklonnost očicháváním a olizováním. Samice potřebuje jakousi fyzickou předehru, aby se začala uvolňovat vajíčka, k čemuž jí napomůže škádlení a jiné hravé dovádění se samcem. Pokud je již připravena, dvojice se páří několik dní (někdy pouhý jeden den, jindy spolu zůstávají po dobu až dvou týdnů) a ke kopulaci dochází 50krát nebo až 70krát za den. Poté samec partnerku opustí a nestará se ani o mláďata, pouze střeží své teritorium a odhání tím jiné samce.[25][50][51]

Březost samice trvá 82–96 dní.[93][25] Koťata přicházejí na svět v létě, kdy je dostatek potravy, v doupatech vystlaných mechem a listím, ve skalních štěrbinách, jeskyních, v houštinách a na podobných chráněných místech. Počet mláďat v jednom vrhu kolísá od jednoho až po šest (průměr 2–4).[93] Novorozenci váží 230–450 g, jsou hluší a slepí.[93][25] Mají skvrnitou srst, která jim poskytuje lepší kamufláž. Tato kresba se ztrácí až ve stáří šesti měsíců. Kolem desátého dne se jim otevírají modře zbarvené oči, uši a také se jim prořezávají první zuby. Od této chvíle aktivita koťat roste a mláďata si spolu začínají hrát. Maso pozřou už v šesti týdnech, ale matka je kojí až tři měsíce. V tomto věku dostávají také první lekce lovu. Pokud matka není v dosahu mláďat, komunikuje s nimi, jakož i oni s ní, nenápadným zvukem, který se velmi podobá jednoduchému ptačímu zpěvu (resp. cvrlikání). Díky tomu na sebe koťata nestrhnou pozornost, pokud se poblíž nachází nebezpečný predátor.[94] S matkou zůstávají i po odstavu, až dva roky (v průměru 15 měsíců). Sourozenci spolu zůstávají ještě déle, i několik měsíců poté, co se osamostatní. První rok přežije asi 70 % mláďat.[25][46][50]

V přírodě se dožívají 8–12 let, případně i 18 let, ale zřídkakdy žijí déle než 9 let. Samice se dožívají obvykle vyššího věku (asi 12–14 let[95]), nežli samci (asi 8–10 let[95]). Pumy žijící v oblastech, kde jsou loveny, mají mnohem kratší průměrnou délku života. V zajetí mohou žít přes 20 let (například až 23,8 let, nebo dokonce 30 let).[38][93][46][44][95][96] Kromě člověka jsou jejich přirozeným nepřítelem (zejména ve smyslu hospodářské soutěže) medvědi – baribal nebo grizzly, vlk obecný, zčásti kojoti a také jedinci vlastního druhu (viz Potravní konkurenti).[25]

Taxonomie a evoluce[editovat | editovat zdroj]

Puma odpočívající na stromě

Puma je umístěna v podčeledi Felinae, malých kočkovitých šelem, zatímco velké kočky jsou umístěny v podčeledi Pantherinae. Předci rodiny Felidae (kočkovití) žili v Asii přibližně před 11 miliony lety. Evoluční historie je založena pouze na analýze mtDNA (mitochondriální DNA) a konkrétnější taxonomické otázky tak zůstávají nevyřešeny. Nejbližším žijícím příbuzným pumy je jaguarundi a také gepard (ve srovnání s jinými kočkami má puma a gepard dlouhou a flexibilní páteř), nicméně otázka vztahu pumy a geparda není spolehlivě vysvětlena.[97][98]

Původně byla puma řazena do rodu Felis (kočka), kam se řadí i kočka domácí. Nesla binomické jméno Felis concolor (z latinského „concolor“ = „stejnobarvá“, s odkazem na její monotónní barvu srsti), které ji přiřadil známý švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1771, ale roku 1834 ji skotský přírodovědec Sir William Jardine umístil jako poměrně odlišný druh do samostatného rodu Puma, kde se nyní nachází společně s jaguarundim, mnohem menší kočkovitou šelmou původem z Ameriky.[99][100]

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Podle nedávné studie genomů společný předek současných rodů Leopardus (ocelot, margay aj.), Lynx (rysové), Puma, Prionailurus (asijské malé kočky) a dalších z linie Felinae migroval přes Beringovu úžinu do Ameriky přibližně před 8,5–8 miliony lety (viz zaniklá pevnina Beringie). Do Jižní Ameriky se severoamerické kočkovité šelmy dostaly poté, co oba kontinenty a část Střední Ameriky propojila Panamská šíje asi před 4–3 miliony lety a proběhla známá „výměna druhů“.[97][101]

Smilodon, pravěká kočkovitá šelma, která mohla vážit až 400 kg

Studie poukázaly na vysokou genetickou podobnost mezi populacemi pum ze Severní Ameriky, což naznačuje, že jsou to nedávní potomci malé skupiny předků. Culver a kol. předpokládá, že původní populace severoamerických pum vyhynula během pleistocénu asi před 10 tisíci lety, společně s dalšími velkými savci jako byli smilodoni. Dnešní severoamerickou populaci pum považuje za potomky jihoamerických zvířat, která přibližně ve stejné době začala migrovat na sever.[101]

V argentinské provincii Catamarca byl nalezen koprolit pravděpodobně patřící pumě, jehož stáří bylo po podrobné analýze odhadnuto na 16 573–17 002 let. V koprolitu byly nalezeny stopy po škrkavce šelmí, což je hlístice parazitující v tenkém střevě hostitele. Tato zjištění naznačují, že pumy i paraziti existovali v Jižní Americe přinejmenším od pozdního pleistocénu.[102]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

V minulosti bylo popsáno až 32 poddruhů pumy americké, rozlišených podle barvy, místa výskytu a preferovaného stanoviště. Dva z nich, puma východní (P. c. couguar) a puma wisconsinská (P. c. schorgeri), jsou pokládány za vyhubené, a puma floridská (P. c. couguar) je kriticky ohrožená.[25]

Genetické studie mtDNA však ukázaly, že si je mnoho popsaných poddruhů velmi podobných. Proto došlo k redukci na šest poddruhů [2][103][104]:

  • P. c. puma; jižní část Jižní Ameriky
  • P. c. anthonyi; východní oblasti Jižní Ameriky
  • P. c. cabreae; centrální oblasti Jižní Ameriky
  • P. c. concolor; severní část Jižní Ameriky
  • P. c. costaricensis; Střední Amerika
  • P. c. couguar; Severní Amerika

Po taxonomické revizi kočkovitých (IUCN/SSC Cat Specialist Group, 2017) rozlišují odborníci už pouze dva poddruhy[105]:

  • P. c. concolor; Jižní Amerika
  • P. c. couguar; Střední a Severní Amerika

Hybridi[editovat | editovat zdroj]

Hybrid pumapard v roce 1904

Na Floridě vznikají hybridi poté, co se řídká populace floridských panterů kříží s jinou subspecií pumy z Texasu, která sem byla člověkem záměrně vypuštěna. Toto kontroverzní opatření mělo za cíl zachránit lovem zdecimovanou floridskou populaci, ale ředí genetickou čistotu ohroženého západního poddruhu. Zoologové vycházeli z toho, že oba poddruhy kdysi žily v těsném sousedství a vzájemně se stýkaly. Vznikla tak nová generace hybridních pum, které jsou oproti čistokrevným floridským energičtější, mohutnější a rychleji se rozmnožují.[106][107]

V zajetí záměrně docházelo ke křížení pumy s levhartem, jejichž hybrid byl nazván pumapard. Bez ohledu na to, jestli se narodí samici pumy nebo samici leoparda, je ve výsledku pumapard o polovinu menší kočka, která trpí poruchou růstu (tzv. nanismem). Má dlouhé tělo podobné pumě (úměrné končetinám, ale přesto kratší než oba rodiče), ale krátké nohy. Srst je různě popsána jako písčitá nebo šedavá s hnědými, kaštanovými či světlými rozetami.[108]

Role v ekosystému[editovat | editovat zdroj]

Jakožto zčásti vrcholový predátor se puma americká zásadně podílí na formování celého ekosystému. Pokud z krajiny mizí, přemnoží se velcí býložravci, kteří pak spásají křoviny v takové míře, že se hromadí mrtvá rostlinná hmota, která na konci vegetační sezóny usychá. To jsou příhodné podmínky pro vznik rozsáhlých lesních požárů. Mimo toho se vytváří volný prostor pro menší šelmy, jako jsou lišky, skunkové, jezevci či oceloti. Jejich populace rostou, což vede k poklesu stavů drobných savců a ptáků.[25][109][110]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Puma v národním parku Torres del Paine

Ačkoli je puma Mezinárodním svazem na ochranu přírody (IUCN) nyní považována za málo dotčenou, čelí řadě hrozeb a některé poddruhy či oddělené populace (např. puma floridská) jsou vážně ohroženy. Proto je také zapsána v úmluvě CITES, a to jak v příloze II, tak i v příloze I. Nebezpečí představuje fragmentace stanovišť, střety s vozidly, pytláctví, tedy redukce její běžné kořisti, nebo odvetné zabíjení jí samotné, neboť se živí též dobytkem a občas napadne i člověka, i když pouze zřídka. Přestože byl lov pum od roku 1990 (Severní Amerika) a 1994 (Jižní Amerika) prakticky zakázán, obzvláště na většině území Spojených států je tato šelma stále legálně zabíjena.[24][25][49][50]

Lov je zakázán v Kalifornii, Kostarice, Hondurasu, Nikaragui, Guatemale, Panamě, ve Venezuele, v Kolumbii, Francouzské Guyaně, Surinamu, Bolívii, Brazílii, Chile, Paraguayi, Uruguayi a na většině území Argentiny. Alespoň regulovaný je na zbytku míst Spojených států a v Kanadě, s výjimkou Texasu.[24] Texas je jediným americkým státem, kde pumy nepodléhají žádné ochraně. Je zde považována za škůdce obtěžujícího divokou zvěř či dobytek. Zastřelena může být prakticky kdykoli a téměř kýmkoli, bez ohledu na sezónu, počtu zabitých, na pohlaví nebo stáří zvířete. Na tuto skutečnost reagovali někteří ochránci přírody, kteří pod záštitou neziskové organizace Balanced Ecology, Inc. (BEI) spustili v roce 2009 záchranný projekt zaměřený na ochranu pum v těchto lokalitách. Cílem projektu bylo zvýšit povědomí o stavu a ekologické úloze pumy a lépe pochopit a zmírnit negativní postoj z řad vlastníků hospodářských statků, jejichž dobytek puma příležitostně napadá.[111][112]

Puma opatřená GPS obojkem

Výzkumem v jižní Kalifornii publikovaném v roce 2015 bylo zjištěno, že navzdory ochraně nepřežije ročně až 44,2 % pum (tedy téměř polovina označených koček), za jejichž úmrtí může převážně člověk. Nejčastěji umíraly pumy na silnicích při kolizích s vozidly (28 %) nebo kvůli schváleným odvetným likvidacím (17 %). Dále v důsledku ilegálních odstřelů nebo požáru, k němuž také došlo vinou člověka. Tato 13letá studie ukazuje na vysoké riziko mortality spojené s fragmentací, demografickou izolací a urbanizací, načež je tím kriticky ohrožena genetická variabilita i životaschopnost samotných populací pumy.[113]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Klíčovým aspektem, pomocí kterého lze chránit nebo ještě zachránit některé populace pum, je prosazování ochrany jejich stanovišť; tzn. účinnější ochrana dobytka (aby nedocházelo k predaci ze strany pum a k následnému odvetnému zabíjení) a vzdělávací programy či kampaně zaměřené proti sportovnímu lovu. Výzkumy ukázaly, že nízkému riziku vyhynutí čelí v těch oblastech, které mají rozlohu větší než 2 200 km², neboť tyto populace se jeví jako demograficky stabilní.[114]

Chov v zajetí[editovat | editovat zdroj]

V zajetí se dobře rozmnožují, jsou proto častými chovanci zoologických zahrad. Od mládí chované pumy se dají ochočit, někdy se dokonce chovají i jako zvířata v zájmovém chovu, tzn. doma jako „mazlíčci“. Stejně jako v přírodě se i pumy v zajetí krmí masem; například hovězím, koňským, klokaním, králičím, jelením či kuřecím, doplněným vitamíny.[46]

V ČR je chová např. Zoo Tábor.[115]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-07]
  2. ↑ a b c KOŘÍNEK, Milan. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b ANDĚRA; Miloš. Puma (Puma concolor). 2000. Zvířata v horách. s. 60
  4. ↑ http://www.native-languages.org/aymara_animals.htm
  5. ↑ http://www.native-languages.org/apache_animals.htm
  6. ↑ http://www.native-languages.org/arapaho_animals.htm
  7. ↑ http://www.native-languages.org/assiniboine_animals.htm
  8. ↑ http://www.native-languages.org/cherokee_animals.htm
  9. ↑ http://www.native-languages.org/choctaw_animals.htm
  10. ↑ http://www.native-languages.org/chumash_animals.htm
  11. ↑ http://www.native-languages.org/hopi_animals.htm
  12. ↑ http://www.native-languages.org/seneca_animals.htm
  13. ↑ http://www.native-languages.org/yaqui_animals.htm
  14. ↑ http://www.native-languages.org/comanche_animals.htm
  15. ↑ http://www.native-languages.org/lakota_animals.htm
  16. ↑ http://www.native-languages.org/mojave_animals.htm
  17. ↑ http://www.native-languages.org/nahuatl_animals.htm
  18. ↑ http://www.native-languages.org/navajo_animals.htm
  19. ↑ http://www.native-languages.org/nez_animals.htm
  20. ↑ http://www.native-languages.org/mikasuki_animals.htm
  21. ↑ http://www.native-languages.org/cheyenne_animals.htm
  22. ↑ http://www.native-languages.org/shawnee_animals.htm
  23. ↑ http://www.native-languages.org/shoshone_animals.htm
  24. ↑ a b c d e f g h NIELSEN, C., a kol. Puma concolor (Puma). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2015 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad DEWEY, Tanya; SHIVARAJU, Anupama. Puma concolor (cougar). Animal Diversity Web [online]. 2003 [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ MATHEWS, Suzanna. Revising Mrs. Robinson: Navigating Cougar-Cub Dating and Relationships. [s.l.]: Archway Publishing 177 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4808-2666-3. (anglicky) 
  27. ↑ Mountain Lion Population in the U.S.. Mountain Lion Foundation [online]. [cit. 2019-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-13. 
  28. ↑ Spirit of the Rockies: The Mountain Lions of Jackson Hole. [s.l.]: Images of Nature 72 s. Dostupné online. ISBN 9781890310196. S. 51. (anglicky) Google-Books-ID: vLKuKR8xqGUC. 
  29. ↑ Cat Specialist Group. Puma concolor (Puma). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2002 [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. 
  30. ↑ CASO, A, a kol. Puma concolor (Puma). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2008 [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. 
  31. ↑ ODFW Cougar Management Plan. www.dfw.state.or.us [online]. Oregon Department of Fish and Wildlife [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  32. ↑ Mountain Lions in California, Department of Fish and Game. web.archive.org [online]. 2007-04-30 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  33. ↑ a b c DE LA TORRE, Antonio; RIVERO, Marina. A morphological comparison of jaguars and pumas in southern Mexico. Therya. 2017-05-30, roč. 8, čís. 2, s. 117–122. Dostupné online [cit. 2019-08-26]. DOI:10.12933/therya-17-456. 
  34. ↑ a b c d e Mountain Lion (Puma concolor). tpwd.texas.gov [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  35. ↑ Florida Panther Facts. web.archive.org [online]. 2012-03-23 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  36. ↑ Frequently Asked Questions About Mountain Lions. Mountain Lion Foundation [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  37. ↑ Cougar. web.archive.org [online]. Zoological Wildlife Foundation, 2012-08-22 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  38. ↑ a b RUSSELL, Link. Cougars (Mountain Lions). Washington Department of Fish and Wildlife. 2005. Dostupné online (anglicky)
  39. ↑ a b c d TRANI, Margaret K.; CHAPMAN, Brian R. Mountain lion, Puma concolor. The land manager's guide to mammals of the South. Durham, NC: The Nature Conservancy; Atlanta, GA: U.S. Forest Service. 2007, s. 457–462. Dostupné online [cit. 2021-05-28]. (anglicky) 
  40. ↑ Porovnání špičáků několika druhů šelem, včetně pumy americké (fotodokumentace) ze studie Christiansen (2007)
  41. ↑ Špičák pumy americké v porovnání s levhartem skvrnitým (str. 158)
  42. ↑ CHRISTIANSEN, Per. Canine morphology in the larger Felidae: implications for feeding ecology. Biological Journal of the Linnean Society. 2007, roč. 91, čís. 4, s. 573–592. Dostupné online [cit. 2019-08-28]. ISSN 1095-8312. DOI:10.1111/j.1095-8312.2007.00819.x. (anglicky) 
  43. ↑ NATURAL KILLERS (predátoři z blízka), Pumy - Nesmiřitelný predátoři (21 díl), brožurka, str. 9
  44. ↑ a b c d GAY, S. W.; BEST, T. L. Age-Related Variation in Skulls of the Puma (Puma concolor). Journal of Mammalogy. 1996-02-16, roč. 77, čís. 1, s. 191–198. Dostupné online [cit. 2021-05-28]. ISSN 1545-1542. DOI:10.2307/1382720. (anglicky) 
  45. ↑ WEISSENGRUBER, GE; FORSTENPOINTNER, G; PETERS, G. Hyoid apparatus and pharynx in the lion (Panthera leo), jaguar (Panthera onca), tiger (Panthera tigris), cheetah (Acinonyx jubatus) and domestic cat (Felis silvestris f. catus). Journal of Anatomy. 2002-9, roč. 201, čís. 3, s. 195–209. PMID: 12363272 PMCID: PMC1570911. Dostupné online [cit. 2019-08-25]. ISSN 0021-8782. DOI:10.1046/j.1469-7580.2002.00088.x. PMID 12363272. 
  46. ↑ a b c d e f Draft Terms of Reference for Puma (Puma concolor) (environment.gov.au). Dostupné online. (anglicky)
  47. ↑ SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago and London: The University of Chicago Press, 2002. 452 s. Dostupné online. ISBN 0-226-77999-8. S. 252-277. (anglicky) 
  48. ↑ Cougar (Puma concolor) longevity, ageing, and life history. genomics.senescence.info [online]. [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 
  49. ↑ a b c Wildlife, Mountain Lion page. arizona.sierraclub.org [online]. 2015-01-23 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  50. ↑ a b c d e f g NOWELL, Kristin; JACKSON, Peter. Wild Cats: Status Survey and Conservation Action Plan. Gland, Švýcarsko: IUCN/SSC Cat Specialist Group, 1996. 406 s. Dostupné online. ISBN 9782831700458. S. 131-137. (anglicky) 
  51. ↑ a b c d ALLEN, Maximilian L.; WITTMER, Heiko U.; HOUGHTALING, Paul. The Role of Scent Marking in Mate Selection by Female Pumas (Puma concolor). PLOS ONE. 2015-10-21, roč. 10, čís. 10, s. e0139087. Dostupné online [cit. 2021-05-28]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0139087. (anglicky) 
  52. ↑ Predator Defense - Protecting Cougars at Risk. www.predatordefense.org [online]. [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ SMEREKA, Corey A.; FRAME, Paul F.; EDWARDS, Mark A. Seasonal habitat selection of cougars Puma concolor by sex and reproductive state in west-central Alberta, Canada. Wildlife Biology. 2020/11, roč. 2020, čís. 4, s. wlb.00735. Dostupné online [cit. 2021-06-13]. ISSN 0909-6396. DOI:10.2981/wlb.00735. 
  54. ↑ TURNER, John W.; MORRISON, Michael L. Influence of Predation by Mountain Lions on Numbers and Survivorship of a Feral Horse Population. The Southwestern Naturalist. 2001, roč. 46, čís. 2, s. 183–190. Dostupné online [cit. 2019-08-25]. ISSN 0038-4909. DOI:10.2307/3672527. 
  55. ↑ IRIARTE, J. Agustin; FRANKLIN, William L.; JOHNSON, Warren E. Biogeographic variation of food habits and body size of the America puma. Oecologia. 1990-12, roč. 85, čís. 2, s. 185–190. PMID: 28312554. Dostupné online [cit. 2019-08-25]. ISSN 1432-1939. DOI:10.1007/BF00319400. PMID 28312554. 
  56. ↑ BBC One - Big Cats - Filming big cats. BBC [online]. [cit. 2019-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ MCBRIDE, Roy; MCBRIDE, Cougar. Predation of a Large Alligator by a Florida Panther. Southeastern Naturalist. 2010/12, roč. 9, čís. 4, s. 854–856. Dostupné online [cit. 2021-05-28]. ISSN 1528-7092. DOI:10.1656/058.009.0420. 
  58. ↑ RAU, Jaime R.; JIMÉNEZ, Jaime E. Diet of Puma (Puma concolor, Carnivora: Felidae) in Coastal and Andean Ranges of Southern Chile. Studies on Neotropical Fauna and Environment. 2002-12-01, roč. 37, čís. 3, s. 201–205. Dostupné online [cit. 2021-05-28]. ISSN 0165-0521. DOI:10.1076/snfe.37.3.201.8567. 
  59. ↑ CASTILLO, Diana Camila Muñoz; ARBELÁEZ, Pauline Perry; ARIAS-MONSALVE, Héctor Fabio. Food habits of the Cougar Puma concolor (Carnivora: Felidae) in the Central Andes of the Colombian Coffee Region. Papéis Avulsos de Zoologia. 2020-06-08, roč. 60, s. e20206023–e20206023. Dostupné online [cit. 2021-06-13]. ISSN 1807-0205. DOI:10.11606/1807-0205/2020.60.23. (anglicky) 
  60. ↑ LLANOS, Romina; TRAVAINI, Alejandro. Diet of puma (Puma concolor) in sheep ranches of central Patagonia (Argentina). Journal of Arid Environments. 2020-06-01, roč. 177, s. 104145. Dostupné online [cit. 2021-06-13]. ISSN 0140-1963. DOI:10.1016/j.jaridenv.2020.104145. (anglicky) 
  61. ↑ WILD, Paula. The Cougar: Beautiful, Wild and Dangerous. [s.l.]: D & M Publishers, 2013. 290 s. ISBN 978-1-77162-003-1. S. 130. (anglicky) 
  62. ↑ Rancher's Guide To Predator Attacks on Livestock; alberta.ca (anglicky)
  63. ↑ HOLLEY, Dennis. General Biology II: Organisms and Ecology. [s.l.]: Dog Ear Publishing, 2017. 1018 s. ISBN 978-1-4575-5404-9. S. 786. (anglicky) 
  64. ↑ CORY, Amy. Amy Cory's Cougar Website. Kapitola Nutrition. bioweb.uwlax.edu [online]. [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ a b ELBROCH, L. Mark; KUSLER, Anna. Are pumas subordinate carnivores, and does it matter?. PeerJ. 2018-01-24, roč. 6. PMID: 29379688 PMCID: PMC5786880. Dostupné online [cit. 2021-05-27]. ISSN 2167-8359. DOI:10.7717/peerj.4293. PMID 29379688. 
  66. ↑ BUSCH H., Robert. The Cougar Almanac: A Complete Natural History of the Mountain Lion. Lyons Press, 2004. 160 s. ISBN 978-1-59228-295-1.
  67. ↑ ELBROCH, Mark a kol.; Nowhere to hide: pumas, black bears, and competition refuges | Behavioral Ecology | Oxford Academic.
  68. ↑ ELBROCH, Mark. Mountain Lions Versus Black Bears. National Geographic Society Newsroom [online]. 2014-11-01 [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ KAUFFMAN, Jason. Idaho Mountain Express: Predators clash above Elkhorn - March 4, 2009. archives.mtexpress.com [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. 
  70. ↑ MAUGHAN, Ralph. Park wolf pack kills mother cougar. forwolves.org [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. 
  71. ↑ MAUGHAN, Ralph. Wolf B4 Killed by Mountain Lion?. forwolves.org [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. 
  72. ↑ GUGLIOTTA, Guy. In Yellowstone, It's a Carnivore Competition. forests.org [online]. 2013-07-23 [cit. 2021-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  73. ↑ KORTELLO, Andrea D.; HURD, Thomas E.; MURRAY, Dennis L. Interactions between cougars (Puma concolor) and gray wolves (Canis lupus) in Banff National Park, Alberta. Écoscience. 2007-06-01, roč. 14, čís. 2, s. 214–222. Dostupné online [cit. 2021-05-28]. ISSN 1195-6860. DOI:10.2980/1195-6860(2007)14[214:IBCPCA2.0.CO;2]. 
  74. ↑ Sympatric Jaguar and Puma. Ecology of Big Cats of North and South America.. www.ecology.info [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. 
  75. ↑ NÚÑEZ, Rodrigo; MILLER, Brian; LINDZEY, Fred. Food habits of jaguars and pumas in Jalisco, Mexico. Journal of Zoology. 2000, roč. 252, čís. 3, s. 373–379. Dostupné online [cit. 2021-05-27]. ISSN 1469-7998. DOI:10.1111/j.1469-7998.2000.tb00632.x. (anglicky) 
  76. ↑ IRIARTE, J. Agustin; FRANKLIN, William L.; JOHNSON, Warren E. Biogeographic variation of food habits and body size of the America puma. Oecologia. 1990-12-01, roč. 85, čís. 2, s. 185–190. Dostupné online [cit. 2021-05-27]. ISSN 1432-1939. DOI:10.1007/BF00319400. (anglicky) 
  77. ↑ SCOGNAMILLO, Daniel; MAXIT, Inés Esperanza; SUNQUIST, Mel. Coexistence of jaguar (Panthera onca) and puma (Puma concolor) in a mosaic landscape in the Venezuelan llanos. Journal of Zoology. 2003, roč. 259, čís. 3, s. 269–279. Dostupné online [cit. 2021-05-28]. ISSN 1469-7998. DOI:10.1017/S0952836902003230. (anglicky) 
  78. ↑ Cougars vs. coyotes photos draw Internet crowd. missoulian.com [online]. 2013-04-11 [cit. 2021-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  79. ↑ PALMEIRA, Francesca Belem Lopes; TRINCA, Cristiano Trapé; HADDAD, Claudio Maluf. Livestock Predation by Puma (Puma concolor) in the Highlands of a Southeastern Brazilian Atlantic Forest. Environmental Management. 2015-10-01, roč. 56, čís. 4, s. 903–915. Dostupné online [cit. 2020-07-29]. ISSN 1432-1009. DOI:10.1007/s00267-015-0562-5. (anglicky) 
  80. ↑ PEEBLES, Kaylie A.; WIELGUS, Robert B.; MALETZKE, Benjamin T. Effects of Remedial Sport Hunting on Cougar Complaints and Livestock Depredations. PLoS ONE. 2013-11-19, roč. 8, čís. 11. PMID: 24260291 PMCID: PMC3834330. Dostupné online [cit. 2021-05-25]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0079713. PMID 24260291. 
  81. ↑ US DEPARTMENT OF COMMERCE, NOAA. Lightning Victims. www.weather.gov [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ SWEANOR, Linda L.; LOGAN, Kenneth A.; HORNOCKER, Maurice G. Puma responses to close approaches by researchers. Wildlife Society Bulletin. 2005, roč. 33, čís. 3, s. 905–913. Dostupné online [cit. 2021-05-25]. ISSN 1938-5463. DOI:10.2193/0091-7648(2005)33[905:PRTCAB2.0.CO;2]. (anglicky) 
  83. ↑ Beier, Paul (1991). Cougar attacks on humans in United States and Canada. Wildlife Society Bulletin. Northern Arizon University. Dostupné z archívu. (anglicky)
  84. ↑ a b Confirmed mountain lion attacks in the United States and Canada 1890 – present. Arizona Game and Fish Department. Dostupné z archívu. (anglicky)
  85. ↑ a b http://www.wildlife.state.nm.us/publications/press_releases/documents/2008/062308pinosaltoslion.html (archivovaná verze)
  86. ↑ STEVENS, Matt. Cougar Attacks Two Bicyclists in Washington State, Killing One. The New York Times. 2018-05-20. Dostupné online [cit. 2021-05-25]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  87. ↑ DARRAH, Nicole. Cougar apparently killed Oregon woman missing for nearly 2 weeks, investigators say. Fox News [online]. 2018-09-11 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. ↑ a b US runner suffocates cougar after attack. BBC News. 2019-02-05. Dostupné online [cit. 2020-07-30]. (anglicky) 
  89. ↑ a b CNN, Eric Levenson. Cougars almost never attack humans. But here are possible reasons this one did.. CNN [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  90. ↑ a b ZAIDLE, Don. Cougar Attacks Family on Horses. The myths and realities of cougar attacks in the great outdoors [online]. Outdoor Life, 2019-01-22 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. ↑ FONSECA, Gabriel M.; PALACIOS, Rocío. An Unusual Case of Predation: Dog Pack or Cougar Attack?. Journal of Forensic Sciences. 2013, roč. 58, čís. 1, s. 224–227. Dostupné online [cit. 2020-07-29]. ISSN 1556-4029. DOI:10.1111/j.1556-4029.2012.02281.x. (anglicky) 
  92. ↑ VLK, Martin. Američan byl blízko jisté smrti, hleděl jí přímo do tváře - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  93. ↑ a b c d KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 92-93. (česky) 
  94. ↑ Animal Sound Identification Guide. WildlifeRemoval.com [online]. 2019-02-22 [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  95. ↑ a b c Cougar - Yellowstone National Park (U.S. National Park Service). www.nps.gov [online]. [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. ↑ Scratch. bigcatrescue.org [online]. 2008-11-19 [cit. 2021-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  97. ↑ a b PECON-SLATTERY, Jill; EIZIRIK, Eduardo; MURPHY, William J. The Late Miocene Radiation of Modern Felidae: A Genetic Assessment. zenodo.org. 2006-01-06. Dostupné online [cit. 2021-06-01]. DOI:10.1126/science.1122277. 
  98. ↑ BARNETT, Ross; BARNES, Ian; PHILLIPS, Matthew J. Evolution of the extinct Sabretooths and the American cheetah-like cat. Current Biology. 2005-08-09, roč. 15, čís. 15, s. R589–R590. PMID: 16085477. Dostupné online [cit. 2021-06-01]. ISSN 0960-9822. DOI:10.1016/j.cub.2005.07.052. PMID 16085477. (English) 
  99. ↑ NASCIMENTO, F. O.; GARBINO, G. S.T. On the available names for the northern and eastern South American subspecies of Puma concolor (Linnaeus, 1771) (Mammalia: Felidae) and their type localities. Zootaxa. 2013-05-02, roč. 3646, čís. 2, s. 194. Dostupné online [cit. 2021-06-01]. ISSN 1175-5334. DOI:10.11646/zootaxa.3646.2.8. 
  100. ↑ JARDINE, William. The naturalist's library. [s.l.]: Edinburgh, W. H. Lizars; [etc., etc.] 416 s. Dostupné online. 
  101. ↑ a b CULVER, M. Genomic ancestry of the American puma (Puma concolor). Journal of Heredity. 2000-05-01, roč. 91, čís. 3, s. 186–197. Dostupné online [cit. 2021-06-01]. DOI:10.1093/jhered/91.3.186. 
  102. ↑ PETRIGH, Romina S.; MARTÍNEZ, Jorge G.; MONDINI, Mariana. Ancient parasitic DNA reveals Toxascaris leonina presence in Final Pleistocene of South America. Parasitology. 2019/09, roč. 146, čís. 10, s. 1284–1288. Dostupné online [cit. 2021-06-01]. ISSN 0031-1820. DOI:10.1017/S0031182019000787. (anglicky) 
  103. ↑ O'BRIEN, S. J.; PECON-SLATTERY, J.; JOHNSON, W. E. Genomic ancestry of the American puma (Puma concolor). Journal of Heredity. 2000-05-01, roč. 91, čís. 3, s. 186–197. Dostupné online [cit. 2019-08-24]. ISSN 0022-1503. DOI:10.1093/jhered/91.3.186. (anglicky) 
  104. ↑ WILSON, Don E.; REEDER, DeeAnn M. Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference. [s.l.]: JHU Press 2201 s. Dostupné online. ISBN 9780801882210. (anglicky) Google-Books-ID: JgAMbNSt8ikC. 
  105. ↑ KITCHENER, A. C., a kol. A revised taxonomy of the Felidae. The final report of the Cat Classification Task Force of the IUCN/ SSC Cat Specialist Group. Cat News Special Issue 11 [online]. IUCN/SSC Cat Specialist Group, Winter 2017 [cit. 2017-12-25]. Dostupné online. 
  106. ↑ DELL'AMORE, CHristine. Hybrid Panthers Helping Rare Cat Rebound in Florida. Animals [online]. Natonal geographic news, 2010-09-25 [cit. 2021-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. ↑ DERR, Mark. Texas Rescue Squad Comes to Aid of Florida Panther. The New York Times. 1999-11-02. Dostupné online [cit. 2021-06-01]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  108. ↑ Pumapard. www.bionity.com [online]. [cit. 2021-06-01]. Dostupné online. 
  109. ↑ RITCHIE, Euan G.; JOHNSON, Christopher N. Predator interactions, mesopredator release and biodiversity conservation. Ecology Letters. 2009, roč. 12, čís. 9, s. 982–998. Dostupné online [cit. 2020-07-29]. ISSN 1461-0248. DOI:10.1111/j.1461-0248.2009.01347.x. (anglicky) 
  110. ↑ ROEMER, Gary W.; GOMPPER, Matthew E.; VAN VALKENBURGH, Blaire. The Ecological Role of the Mammalian Mesocarnivore. BioScience. 2009-02-01, roč. 59, čís. 2, s. 165–173. Dostupné online [cit. 2020-07-29]. ISSN 0006-3568. DOI:10.1525/bio.2009.59.2.9. (anglicky) 
  111. ↑ Balanced Ecology Inc. | Charity Navigator Profile. www.charitynavigator.org [online]. [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  112. ↑ TPWD: Mountain Lions. tpwd.state.tx.us [online]. 2010-01-26 [cit. 2021-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  113. ↑ VICKERS, T. Winston; SANCHEZ, Jessica N.; JOHNSON, Christine K. Survival and Mortality of Pumas (Puma concolor) in a Fragmented, Urbanizing Landscape. PLOS ONE. 2015-07-15, roč. 10, čís. 7, s. e0131490. Dostupné online [cit. 2021-05-28]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0131490. PMID 26177290. (anglicky) 
  114. ↑ BEIER, Paul. Determining Minimum Habitat Areas and Habitat Corridors for Cougars. Conservation Biology. 1993, roč. 7, čís. 1, s. 94–108. Dostupné online [cit. 2021-06-02]. ISSN 1523-1739. DOI:10.1046/j.1523-1739.1993.07010094.x. (anglicky) 
  115. ↑ Oficiální webová stránka ZOO Tábor (puma americká)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago, London: University of Chicago Press, 2002. (anglicky) 
  • LOGAN, Kenneth A.; SWEANOR, Linda L. Desert Puma. Evolutionary Ecology and Conservation of an Enduring Carnivore. Washington, Covelo, London: Island Press, 2001. 497 s. 
  • NOWELL, Kristin; JACKSON, Peter. Wild Cats - Status Survey and Conservation Action Plan. Gland: IUCN, 1996. ISBN 2-8317-0045-0. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kočkovití
Malé kočky (Felinae)
Velké kočky (Pantherinae)
†Machairodontinae
†Proailurinae
Autoritní data: GND: 4176359-2 | LCCN: sh85109054 | WorldcatID: lccn-sh85109054
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Puma_americká&oldid=20064779“