Puma americká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPuma americká
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď kočkovití (Felidae)
Podčeleď malé kočky (Felinae)
Rod Puma
Binomické jméno
Puma concolor
(Linné, 1771)
Rozšíření pumy americké
Rozšíření pumy americké
Sesterský druh
jaguarundi (Puma yagouaroundi)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Puma americká (Puma concolor) zvaná též horský lev, kaguár (či kuguár), stříbrný lev a případně i panter, je kočkovitá šelma. Jedná se o druhou největší kočkovitou šelmu Ameriky (po jaguárovi) a největšího zástupce malých koček. Může vážit i více než 100 kg a dosahovat celkové délky až 275 cm. Vyznačuje se šedou, béžovou či hnědou barvou srsti, mohutnými končetinami a relativně malou hlavou. Živí se především kopytníky, zvláště různými druhy jelenů. Napadá ale i menší zvířata a lidmi chovaný dobytek. Na svou kořist většinou útočí jedním skokem a následným kousnutím do krku ji usmrtí. Puma je podle norem IUCN vedená jako málo dotčený druh. Při predaci domácích zvířat a občasnými napadeními se dostává s lidmi do konfliktu a je na některých místech lovena.

Alternativní názvy[editovat | editovat zdroj]

Vědecké[editovat | editovat zdroj]

Lidové, místní[editovat | editovat zdroj]

  • kaguár
  • kuguár
  • lev horský (či horský lev)
  • lev stříbrný (či stříbrný lev)
  • lev americký (či americký lev)

Rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Puma je společně s kočkou divokou, rysem ostrovidem a levhartem skvrnitým kočkovitá šelma s největším areálem rozšíření. Obývá obě Ameriky, od Kanadského Yukonu přes Andy až k jižnímu cípu jižní Ameriky, a obzvláště zde, na jihoamerickém kontinentu, je i dnes široce rozšířena.[4][5]

Před příchodem bílých osadníků žila na celém území dnešních Spojených států, z východního pobřeží ale kvůli člověku vymizela a na Floridě je kriticky ohrožená (přežívá zde asi jen několik desítek exemplářů). Tehdy v ní lidé spatřovali hrozbu a považovali za nutné ji střílet. V USA tak přežívala výhradně jen v horských oblastech. Lov začal být patrněji omezován počátkem roku 1960 a její počty začaly opět růst. K návratu napomohla taktéž rostoucí populace jiné divoké zvěře, jíž se mohla posléze krmit. Ve Střední a jižní Americe žije puma na většině původních míst.[4][5] U zdejších populací předkolumbovského období byla puma uctívaným posvátným zvířetem.

Na počátku 90 let žilo v Kanadě asi 3500–5000 šelem, v USA přibližně 10 000 těchto šelem a populace ve Střední a Jižní Americe byla považována za výrazně větší, ale nebyla blíže hodnocena.[4] Na základě toho a dalších studií odborníci usuzují, že jen v Severní Americe se vyskytuje asi 20 000–30 000 šelem[6] a lze předpokládat, že oproti původním odhadům bude celkem reprodukce schopných jedinců více, než se předpokládalo – C. S. Blessley a T. D. Mangelsen ve své publikaci z roku 2000 uvádí, že ve 12 západních státech žilo zhruba 10 000–50 000 pum.[7] Mezinárodní svaz ochrany přírody v roce 2002 počítal s méně než 50 000 jedinci[8] a v roce 2008[9], stejně jako v posledním aktualizovaném vydání z roku 2015 se už k celkové populaci přesněji nevyjadřuje.[4] Z globálního hlediska není puma považována za ohroženou, ačkoli její stavy spíše klesají.[4][5] Zdá se ale, že severoamerická populace mírně roste a tak jsou zde, navzdory trvajícím hrozbám (viz kap. Ohrožení), odborníci optimističtější.[10][11]

Fyzické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Puma s otevřenou tlamou a viditelnými špičáky

Puma je velikostí srovnatelná s levhartem (v průměru je mírně větší), i když velikost se liší podle zeměpisné šířky a také dle případného sympatrického (překrývajícího se) výskytu s jaguárem – tam kde se vyskytují společně, mají pumy tendenci dorůstat menších rozměrů.[12] Obecně platí Bergmannovo pravidlo – pumy, které obývají tropické oblasti, jsou menší než ty, které žijí blíže k pólům. Samci bývají až o polovinu větší než samice.[5][13][14]

Puma má ostré, zahnuté, zatažitelné drápy s nimiž si pomáhá i při lovu
Lebka pumy

Puma americká je štíhlá, svalnatá kočka, hlava je v poměru k tělu malá a obličejová část je krátká. Má krátké a kulaté uši, otáčející se nezávisle na sobě a schopné zachytit i sebenepatrnější ruch. Blízko u sebe má posazené velké oči a zrak je jejím nejvyvinutějším smyslem. Díky němu spatří nepatrný pohyb hlodavce skrytého v porostu a dokáže přesně odhadovat vzdálenost. Velmi dobře vidí i za tmy. Puma je velmi silná a mrštná, k tomu jí napomáhají silné končetiny a velmi dlouhý, tlustý ocas. Pánevní končetiny jsou delší než přední, což jí dává sílu k dlouhým skokům (zřejmě až 12 metrů do dálky a 5 metrů do výšky). Rovněž dokáže poměrně rychle běžet, sprintem (na krátkou vzdálenost) údajně rychlostí až 80 km/h.[5][15][16] Mohutné svaly na hřbetě jí taktéž umožňují snadný pohyb po skalách a příkrých stržích.[5] K tomu je navíc obdařena zahnutými, plně zatažitelnými drápy (díky tomu se při chůzi neobrušují) a poměrně velkými polštářkovitými tlapami.[5] Vyznačuje se masivními, zploštělými a relativně krátkými špičáky. Studie (Christiansen, 2007) provedena na 28 jedincích uvádí, že má puma průměrnou korunkovou délku špičáku 28,6 mm (srovnatelnou s irbisem, ale kratší než všechny ostatní kočky rodů Panthera i Neofelis), s rozptylem 4,3 mm, tedy maximální délku 33 mm.[17][18][19] Výjimečně statní jedinci mohou mít špičáky pravděpodobně ještě větší, údajně až 40 mm dlouhé.[20] Jsou určené k uchopení a usmrcení kořisti, a jako všechny druhy koček, má i puma třenové zuby s hroty uzpůsobenými k drcení kostí.[5]

Dospělá puma americká dosahuje stejných i větších rozměrů než levhart, přesto patří mezi malé kočky

Srst je jednobarevná (z čehož je odvozen i latinský název; concolor – „stejnobarvá“), žlutohnědá, červenohnědá, hnědošedá i všechny odstíny mezi, záleží na tom, v kterém prostředí jedinec žije. Puma z tropických oblastí bývá zbarvena více do červena. Výskyt černé, melanické pumy nebyl vědecky potvrzen. Existují ale velmi světlá, leucistická puma, a velmi tmavá barevná varieta. Břicho a pysky jsou vždy světlejší až bílé. Typické znaky na těle pumy jsou tmavé skvrny po obou stranách čenichu, na zadní straně uší a případně i na konci ocasu. Koťata jsou do věku šesti měsíců tmavě skvrnitá, na ocase mají tmavší kroužky.

Puma se navzdory svému mohutnému vzrůstu řadí mezi malé kočky. Důvodem je stavba hlasového ústroji – kvůli zkostnatělému jazylkovému aparátu a imobilnímu hrtanu nedokáže hlasitě řvát, a tak pouze syčí, píská, prská nebo dlouze přede. Jejím nejbližším žijícím příbuzným je jihoamerický jaguarundi, šelma jen o málo větší než kočka domácí.[21]

Biologie a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Puma dokáže žít prakticky v jakémkoli prostředí – od vyprahlých pouští po vysoké hory. Díky tomu odolala lidskému útlaku ve 20. století a udržela se v oblastech Severní Ameriky, kde se její populace zase mírně rozrůstá
Mláďata pumy americké

Puma dokáže přežít prakticky v jakémkoli vhodném prostředí a pohybuje se téměř ve všech nadmořských výškách, například v Andách, jejichž nadmořská výška činí v průměru 4000 metrů.[23] Daří se jí v horách, v jehličnatém, smíšeném i listnatém lese, v tropických pralesích i ve stepích, a cizí jí nejsou ani vyprahlé pouště, kde teploty mnohdy překračují 40 °C. Výborně šplhá i plave, i když nerada. Kvůli své adaptabilitě se snadno dostává i do konfliktu s člověkem.[4][5]

Pumy jsou obvykle samotáři, setkávají se jen v době páření. Teritoria dospělých samců mívají rozlohu kolem 250 km², teritoria samic bývají menší, 50 až 150 km². Velikost teritoria ale závisí na množství vhodné kořisti a může se pohybovat od 1000 km² až k pouhým 25 km². Podle jednoho průzkumu se v Jižní Americe rozprostíralo asi 0,5–7 pum na území o rozloze 100 km². Teritorium si vyznačuje trusem a škrábanci v půdě nebo ve sněhu, skutečné boje mezi jedinci bývají vzácné.[5][24]

Potrava a způsob lovu[editovat | editovat zdroj]

Pumy se živí rozmanitou zvířenou, neboť obývají různé lokality. V severských oblastech výskytu jsou hlavni kořistí kopytníci, jako je jelenec ušatý, jelen lesní či jelen wapiti, nebo ovce tlustorohá, vidloroh a mláďata losů. V Latinské Americe často napadají lamy, kapybary a pekari, ale jelikož se na těchto místech vyskytují jaguáři, pro ně těžko přemožitelní potravní konkurenti, loví tak často i menší zvířata, jako jsou urzoni, bobři, pásovci, divoká prasata, veverky, králíci, mývalové, skunkové, malí hlodavci, hmyz (např. sarančata), plazi, ptáci (zmocnit se mohou i jihoamerických druhů tučňáků) a dokonce měkkýši a ryby (např. lososi). Případně dokáže ulovit i jiné predátory, jako jsou kojoti a kajmani, nebo jedince svého druhu. Mršinami se živí jen málokdy, nasytí se výhradně tím co si sami uloví. Mohou napadat i dobytek nebo jiná domácí zvířata, útoky přímo na člověka jsou poměrně vzácné.[5][23][25][26][27]

Díky dokonalému maskování loví ze zálohy, ke kořisti se nejprve připlíží a uchvátí ji i jen jediným skokem, často zezadu. Přidrží si ji svalnatýma předníma nohama, zatne do ni drápy a usmrtí ji drtivým stiskem čelistí, přičemž zvířeti prokousne vaz. Ulovenou kořist pak odtáhne (unese až sedminásobek své váhy) a zahrabe nebo ukryje pod vegetaci, kde je chráněná před ostatními masožravci, a kde se k ní puma může vracet, aby se nasytila. Obvykle loví za soumraku nebo za úsvitu, v případě potřeby i během denního světla. Dospělý jedinec si obstarává větší kořist jednou za 7–21 dní a na posezení pozře až 14 kg masa.[5]

Rozmnožování, dožití a nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Pumy nemají určité období rozmnožování, v Severní Americe ale většina koťat přichází na svět na konci zimy nebo brzy na jaře. Samice je říjná asi 8 dní, ale jelikož přicházejí do říje v různou dobu, mohou se samci pářit s vícero samicemi. Otíráním samice zanechá pachové stopy a hlasitým kvílením či vřískáním přivábí samce, kteří mezi sebou bojují o právo se s ní spářit. K skutečným soubojům dochází ale jen zřídka, samci nechtějí riskovat zranění a tak často postačí zastrašovací gesta, která buďto nezvaného hosta donutí opustit cizí teritorium, nebo se poražený toho svého vzdá a ponechá jej sokovi. Vítězný samec projeví samici svou náklonnost očicháváním a olizováním. Dvojice se páří několik dní až 70krát za den. Poté samec partnerku opustí a nestará se ani o mláďata, pouze střeží své teritorium a odhání tím jiné samce.[5][24]

Březost samice trvá 82–96 dní.[28][5] Koťata se rodí v doupatech vystlaných mechem a listím, ve skalních štěrbinách, jeskyních, v houštinách a na podobných chráněných místech. Počet mláďat v jednom vrhu se pohybuje v rozmezí od jednoho až po šest.[28] Každé váží 230–450 g.[28][5] Mají modré oči a skvrnitou srst, kresba se ztrácí až ve stáří šesti měsíců. Maso pozřou už v šesti týdnech, ale matka je kojí až tři měsíce. V tomto věku dostávají první lekce lovu. S matkou zůstávají i po odstavu, až dva roky. Sourozenci spolu zůstávají ještě déle, i několik měsíců poté, co se osamostatní. Samice pohlavně dospívají nejdříve v 18 měsících, samci o něco později. Rozmnožovat se ale začnou, teprve když mají vlastní teritorium, většinou je to ve dvou až čtyřech letech.[24]

V přírodě se dožívají 8–12 let, v zajetí mohou žít přes 20 let.[28] Kromě člověka jsou jejich přirozeným nepřítelem medvědi (např. baribal nebo grizzly), vlk obecný a také jedinci svého druhu.[5]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

V minulosti bylo popsáno až 32 poddruhů pumy americké, rozdělených podle barvy, místa výskytu a preferovaného stanoviště. Dva z nich, puma východní (P. c. couguar) a puma wisconsinská (P. c. schorgeri), jsou pokládány za vyhubené, a puma floridská (P. c. couguar) je kriticky ohrožená.[5]

Ovšem genetické studie mtDNA ukázaly, že si je mnoho popsaných poddruhů velmi podobných. Proto došlo k redukci na šest poddruhů [2][29][30]:

  • P. c. puma; jižní část Jižní Ameriky
  • P. c. anthonyi; východní oblasti Jižní Ameriky
  • P. c. cabreae; centrální oblasti Jižní Ameriky
  • P. c. concolor; severní část Jižní Ameriky
  • P. c. costaricensis; Střední Amerika
  • P. c. couguar; Severní Amerika

Po taxonomické revizi kočkovitých (IUCN/SSC Cat Specialist Group, 2017) rozlišují odborníci už pouze dva poddruhy[31]:

  • P. c. concolor; Jižní Amerika
  • P. c. couguar; Střední a Severní Amerika

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli je puma Mezinárodním svazem na ochranu přírody (IUCN) nyní považována za málo dotčenou, čelí řadě hrozeb, a některé poddruhy či oddělené populace (např. puma floridská) jsou vážně ohroženy. Proto je také zapsána v úmluvě CITES, jak v příloze II, tak i v příloze I. Nebezpečí představuje fragmentace stanovišť, pytláctví, tedy redukce její běžné kořisti, nebo odvetné zabíjení jí samotné, neboť se živí taktéž dobytkem a místy napadá i člověka, i když zřídka. Přestože byl lov pum od roku 1990 (Severní Amerika) a 1994 (Jižní Amerika) zakázán, obzvláště na většině území Spojených států je šelma stále legálně zabíjena.[4][5][23][24]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V zajetí se dobře rozmnožují, jsou proto častými chovanci zoologických zahrad. Od mládí chované pumy se dají ochočit, někdy se dokonce chovají i jako zvířata v zájmovém chovu, tzn. doma jako „mazlíček“.

V ČR je chová např. ZOO Tábor.[32]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. ↑ a b c KOŘÍNEK, Milan. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b ANDĚRA; Miloš. Puma (Puma concolor). 2000. Zvířata v horách. s. 60
  4. ↑ a b c d e f g NIELSEN, C., a kol. Puma concolor (Puma). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2015 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v DEWEY, Tanya; SHIVARAJU, Anupama. Puma concolor (cougar). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Mountain Lion Population in the U.S.. Mountain Lion Foundation [online]. [cit. 2019-09-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Spirit of the Rockies: The Mountain Lions of Jackson Hole. [s.l.]: Images of Nature 72 s. Dostupné online. ISBN 9781890310196. S. 51. (anglicky) Google-Books-ID: vLKuKR8xqGUC. 
  8. ↑ Cat Specialist Group. Puma concolor (Puma). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2002 [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ CASO, A, a kol. Puma concolor (Puma). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2008 [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. 
  10. ↑ ODFW Cougar Management Plan. www.dfw.state.or.us [online]. Oregon Department of Fish and Wildlife [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  11. ↑ Mountain Lions in California, Department of Fish and Game. web.archive.org [online]. 2007-04-30 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. ↑ a b c DE LA TORRE, Antonio; RIVERO, Marina. A morphological comparison of jaguars and pumas in southern Mexico. Therya. 2017-05-30, roč. 8, čís. 2, s. 117–122. Dostupné online [cit. 2019-08-26]. DOI:10.12933/therya-17-456. 
  13. ↑ a b c d e Mountain Lion (Puma concolor). tpwd.texas.gov [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ Florida Panther Facts. web.archive.org [online]. 2012-03-23 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  15. ↑ Frequently Asked Questions About Mountain Lions. Mountain Lion Foundation [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  16. ↑ Cougar. web.archive.org [online]. Zoological Wildlife Foundation, 2012-08-22 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  17. ↑ Porovnání špičáků několika druhů šelem, včetně pumy americké (fotodokumentace) ze studie Christiansen (2007)
  18. ↑ Špičák pumy americké v porovnání s levhartem skvrnitým (str. 158)
  19. ↑ CHRISTIANSEN, Per. Canine morphology in the larger Felidae: implications for feeding ecology. Biological Journal of the Linnean Society. 2007, roč. 91, čís. 4, s. 573–592. Dostupné online [cit. 2019-08-28]. ISSN 1095-8312. DOI:10.1111/j.1095-8312.2007.00819.x. (anglicky) 
  20. ↑ NATURAL KILLERS (predátoři z blízka), Pumy - Nesmiřitelný predátoři (21 díl), brožurka, str. 9
  21. ↑ WEISSENGRUBER, GE; FORSTENPOINTNER, G; PETERS, G. Hyoid apparatus and pharynx in the lion (Panthera leo), jaguar (Panthera onca), tiger (Panthera tigris), cheetah (Acinonyx jubatus) and domestic cat (Felis silvestris f. catus). Journal of Anatomy. 2002-9, roč. 201, čís. 3, s. 195–209. PMID: 12363272 PMCID: PMC1570911. Dostupné online [cit. 2019-08-25]. ISSN 0021-8782. DOI:10.1046/j.1469-7580.2002.00088.x. PMID 12363272. 
  22. ↑ SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago and London: The University of Chicago Press, 2002. 452 s. ISBN 0-226-77999-8. S. 252-277. (anglicky) 
  23. ↑ a b c Wildlife, Mountain Lion page. web.archive.org [online]. 2015-01-23 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  24. ↑ a b c d NOWELL, Kristin; JACKSON, Peter. Wild Cats: Status Survey and Conservation Action Plan. Gland, Švýcarsko: IUCN/SSC Cat Specialist Group, 1996. 406 s. Dostupné online. ISBN 9782831700458. S. 131-137. (anglicky) 
  25. ↑ TURNER, John W.; MORRISON, Michael L. Influence of Predation by Mountain Lions on Numbers and Survivorship of a Feral Horse Population. The Southwestern Naturalist. 2001, roč. 46, čís. 2, s. 183–190. Dostupné online [cit. 2019-08-25]. ISSN 0038-4909. DOI:10.2307/3672527. 
  26. ↑ IRIARTE, J. Agustin; FRANKLIN, William L.; JOHNSON, Warren E. Biogeographic variation of food habits and body size of the America puma. Oecologia. 1990-12, roč. 85, čís. 2, s. 185–190. PMID: 28312554. Dostupné online [cit. 2019-08-25]. ISSN 1432-1939. DOI:10.1007/BF00319400. PMID 28312554. 
  27. ↑ BBC One - Big Cats - Filming big cats. BBC [online]. [cit. 2019-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ a b c d KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 92-93. (česky) 
  29. ↑ O'BRIEN, S. J.; PECON-SLATTERY, J.; JOHNSON, W. E. Genomic ancestry of the American puma (Puma concolor). Journal of Heredity. 2000-05-01, roč. 91, čís. 3, s. 186–197. Dostupné online [cit. 2019-08-24]. ISSN 0022-1503. DOI:10.1093/jhered/91.3.186. (anglicky) 
  30. ↑ WILSON, Don E.; REEDER, DeeAnn M. Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference. [s.l.]: JHU Press 2201 s. Dostupné online. ISBN 9780801882210. (anglicky) Google-Books-ID: JgAMbNSt8ikC. 
  31. ↑ KITCHENER, A. C., a kol. A revised taxonomy of the Felidae. The final report of the Cat Classification Task Force of the IUCN/ SSC Cat Specialist Group. Cat News Special Issue 11 [online]. IUCN/SSC Cat Specialist Group, Winter 2017 [cit. 2017-12-25]. Dostupné online. 
  32. ↑ Oficiální webová stránka ZOO Tábor (puma americká)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago, London: University of Chicago Press, 2002. (anglicky) 
  • LOGAN, Kenneth A.; SWEANOR, Linda L. Desert Puma. Evolutionary Ecology and Conservation of an Enduring Carnivore. Washington, Covelo, London: Island Press, 2001. 497 s. 
  • NOWELL, Kristin; JACKSON, Peter. Wild Cats - Status Survey and Conservation Action Plan. Gland: IUCN, 1996. ISBN 2-8317-0045-0. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kočkovití
Malé kočky (Felinae)
Velké kočky (Pantherinae)
†Machairodontinae
†Proailurinae
Autoritní data: GND: 4176359-2 | LCCN: sh85109054 | WorldcatID: lccn-sh85109054
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Puma_americká&oldid=17930581“