Puma americká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPuma americká
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď kočkovití (Felidae)
Podčeleď malé kočky (Felinae)
Rod Puma
Binomické jméno
Puma concolor
(Linné, 1771)
Rozšíření pumy americké v roce 2010: červeně − jisté; růžově − možné; žlutě − vyhynulá či silně fragmentovaná
Rozšíření pumy americké v roce 2010: červeně − jisté; růžově − možné; žlutě − vyhynulá či silně fragmentovaná
Sesterský druh
jaguarundi (Puma yagouaroundi)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Puma americká (Puma concolor) zvaná též horský lev, kaguár (či kuguár), stříbrný lev a případně i panter, je druhá největší kočkovitá šelma Ameriky (po jaguárovi) a největší zástupce malých koček. Může vážit i více než 100 kg a dosahovat celkové délky až 275 cm. Vyznačuje se šedou, béžovou či hnědou barvou srsti, mohutnými končetinami a relativně malou hlavou. Živí se především kopytníky, zvláště různými druhy jelenovitých. Napadá však i menší zvířata a dobytek. Na svou kořist většinou útočí jedním skokem a následným kousnutím do krku ji usmrtí. Puma je podle norem IUCN vedená jako málo dotčený druh. Kvůli predaci domácích zvířat a občasným útokům na člověka se dostává s lidmi do konfliktu a je na některých místech lovena.

Alternativní jména[editovat | editovat zdroj]

Vědecké[editovat | editovat zdroj]

  • Felis concolor (původní vědecké jméno)[2][3]

Lidová, místní[editovat | editovat zdroj]

  • kaguár či kuguár
  • lev horský (či horský lev)
  • lev stříbrný (či stříbrný lev)
  • lev americký (či americký lev)
  • panter (pro pumu se tento název užívá na Floridě, obvykle se takto označuje levhart)[2][3]

Indiánská[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Puma je společně s kočkou divokou, rysem ostrovidem a levhartem skvrnitým kočkovitá šelma s největším areálem rozšíření. Obývá obě Ameriky, od kanadského Yukonu přes Andy až k jižnímu cípu Jižní Ameriky, a obzvláště na tomto kontinentu je i dnes široce rozšířena.[24][25]

Před příchodem bílých osadníků žila na celém území dnešních Spojených států, z východního pobřeží ale vlivem člověka vymizela a na Floridě je kriticky ohrožená (přežívá zde zřejmě jen několik desítek exemplářů). Kdysi v ní lidé spatřovali hrozbu a považovali za nutné ji střílet. V USA tak přežívala výhradně jen v horských oblastech. Lov začal být důsledněji omezován od roku 1960 a její počty začaly opět růst. K návratu napomohla také rostoucí populace jiné divoké zvěře, která jí slouží za potravu. Ve Střední a Jižní Americe žije puma na většině původních míst.[24][25] U tamních kultur předkolumbovského období byla puma uctívaným posvátným zvířetem. Jihoameričtí Kečuové věří, že když zahlédnou pumu, přinese jim to štěstí.[26]

Na počátku 90. let žilo v Kanadě asi 3500–5000 jedinců, v USA přibližně 10 000 těchto šelem a populace ve Střední a Jižní Americe byla považována za výrazně větší, ale nebyla přesněji odhadnuta[24] Na základě toho a dalších studií odborníci usuzují, že jen v Severní Americe se vyskytuje asi 20 000–30 000 kusů[27] a lze předpokládat, že oproti starším odhadům bude jedinců schopných reprodukce více, než se předpokládalo – C. S. Blessley a T. D. Mangelsen ve své publikaci z roku 2000 uvádějí, že ve 12 západních státech žilo zhruba 10 000–50 000 pum.[28] Mezinárodní svaz ochrany přírody v roce 2002 počítal s méně než 50 000 jedinci[29] a v roce 2008[30], stejně jako v posledním aktualizovaném vydání z roku 2015, se už k celkové populaci přesněji nevyjadřuje.[24] Z globálního hlediska není puma považována za ohroženou, ačkoli její stavy spíše klesají.[24][25] Zdá se však, že severoamerická populace mírně roste a odborníci jsou zde tedy, navzdory trvajícím hrozbám (viz kap. Ohrožení), optimističtější.[31][32]

Tělesné vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Puma s otevřenou tlamou a viditelnými špičáky

Puma je velikostí srovnatelná s levhartem (v průměru je mírně větší), i když velikost se liší podle zeměpisné šířky a také podle případného sympatrického (překrývajícího se) výskytu s jaguárem: tam, kde se vyskytují společně, mají pumy tendenci dorůstat menších rozměrů.[33] Obecně platí Bergmannovo pravidlo: pumy, žijící v tropické oblasti, jsou menší než ty, které žijí blíže k pólům – důsledek rozdílné dostupnosti potravy a klimatických poměrů. Samci bývají až o polovinu větší než samice.[25][34][35]

Puma má ostré, zahnuté, zatažitelné drápy s nimiž si pomáhá i při lovu
Lebka pumy

Puma americká je štíhlá, svalnatá kočka, hlava je v poměru k tělu malá a obličejová část je krátká. Má krátké kulaté uši, otáčející se nezávisle na sobě a schopné zachytit i sebenepatrnější ruch. Má velké, blízko u sebe posazené oči a zrak je jejím nejvyvinutějším smyslem. Díky němu spatří nepatrný pohyb hlodavce skrytého v porostu a dokáže přesně odhadovat vzdálenost. Velmi dobře vidí i za tmy. Puma je velmi silná a mrštná; k tomu jí napomáhají silné končetiny a velmi dlouhý, tlustý ocas. Pánevní končetiny jsou delší než přední, což jí dává sílu k dlouhým skokům (zřejmě až 12 metrů do dálky a 5 metrů do výšky). Rovněž dokáže poměrně rychle běžet, sprintem (na krátkou vzdálenost) údajně rychlostí až 80 km/h.[25][36][37] Mohutné svaly na hřbetě jí také umožňují snadný pohyb po skalách a příkrých stržích.[25] K tomu je navíc obdařena zahnutými, plně zatažitelnými drápy (díky tomu se při chůzi neobrušují) a poměrně velkými polštářkovitými tlapami – adaptace na svíraní kořisti.[25] Vyznačuje se masivními, zploštělými a relativně krátkými špičáky. Studie (Christiansen, 2007) provedená na 28 jedincích uvádí, že má puma průměrnou korunkovou délku špičáku 28,6 mm (srovnatelnou s irbisem, ale kratší, než všechny ostatní kočky rodů Panthera i Neofelis), s rozptylem 4,3 mm, tedy maximální délku 33 mm.[38][39][40] Výjimečně statní jedinci mohou mít špičáky pravděpodobně ještě větší, údajně až 40 mm dlouhé.[41] Jsou určené k uchopení a usmrcení kořisti a jako všechny druhy koček má i puma třenové zuby s hroty uzpůsobenými k drcení kostí.[25]

Dospělá puma americká dosahuje stejných i větších rozměrů než levhart, přesto patří mezi malé kočky

Srst je stejnobarvá (odtud i latinské druhové jméno concolor), žlutohnědá, červenohnědá, hnědošedá i všechny přechodné odstíny mezi nimi; záleží na tom, v jakém prostředí jedinec žije. Puma z tropických oblastí bývá zbarvena více do červena. Výskyt černé, melanické pumy nebyl vědecky potvrzen. Existuje však velmi světlá, leucistická puma, a také velmi tmavá barevná varieta. Břicho a pysky jsou vždy světlejší až bílé. Typickými znaky na těle pumy jsou tmavé skvrny po obou stranách čenichu, na zadní straně uší a někdy i na konci ocasu. Koťata jsou do věku šesti měsíců tmavě skvrnitá; na ocase mají tmavší kroužky.

Puma se navzdory svému mohutnému vzrůstu řadí mezi malé kočky. Důvodem je stavba hlasového ústroji – kvůli zkostnatělému jazylkovému aparátu a imobilnímu hrtanu nedokáže hlasitě řvát, a tak pouze syčí, píská, prská nebo dlouze přede. Jejím nejbližším žijícím příbuzným je jihoamerický jaguarundi, šelma jen o málo větší než kočka domácí.[42]

Biologie a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Puma dokáže žít prakticky v jakémkoli prostředí – od vyprahlých pouští po zasněžené hory. Díky tomu odolala lidskému útlaku ve 20. století a udržela se v oblastech Severní Ameriky, kde se její populace zase mírně rozrůstá

Puma dokáže přežít prakticky v jakémkoli vhodném prostředí a pohybuje se téměř ve všech nadmořských výškách, například v Andách, jejichž nadmořská výška činí v průměru 4000 metrů.[44] Daří se jí v zasněžených horách, v jehličnatém, smíšeném i listnatém lese, v tropických pralesích i ve stepích, a cizí jí nejsou ani vyprahlé pouště, kde teploty mnohdy překračují 40 °C. Výborně šplhá i plave, i když nerada. Kvůli své adaptabilitě se snadno dostává i do konfliktu s člověkem.[24][25]

Pumy jsou obvykle samotáři, setkávají se jen v době páření. Teritoria dospělých samců mívají rozlohu kolem 250 km², teritoria samic bývají menší, 50 až 150 km² (obvykle pod 100 km²[45]). Velikost teritoria však závisí na typu biotopu (tj. jaké jsou podmínky pro lov nebo zbudování doupěte), na množství vhodné kořisti a také na tom, na kolik jsou rušeny lidmi. Důsledkem toho se může pohybovat od 1300 km² až k pouhým 25 km². Podle jednoho průzkumu se v Jižní Americe rozprostíralo asi 0,5–7 pum na území o rozloze 100 km², v Severní Americe 0,5–4,9 pum/100 km². Teritorium si vyznačuje trusem a škrábanci v půdě nebo ve sněhu, skutečné boje mezi jedinci bývají vzácné.[25][45]

Potrava a způsob lovu[editovat | editovat zdroj]

Pumy se živí rozmanitou zvířenou, neboť obývají různé biotopy. V severských oblastech výskytu jsou jejich hlavni kořistí kopytníci, např. jelenec ušatý, jelen lesní či jelen wapiti, nebo ovce tlustorohá, vidloroh a mláďata losů. V Latinské Americe často napadají lamy, kapybary a pekari, jelikož se však na těchto místech vyskytují jaguáři, pro ně těžko přemožitelní potravní konkurenti, loví často i menší zvířata, jako jsou urzoni, bobři, pásovci, divoká prasata, veverky, králíci a zajíci, mývalové, skunkové, malí hlodavci (např. psouni prérioví), hmyz (např. sarančata), obojživelníci (žáby), plazi, ptáci (zmocnit se mohou i tučňáků) a dokonce měkkýši a ryby (např. lososi). V tropech šplhají do korun stromů za opicemi. Dokáže případně ulovit i jiné predátory, jako jsou kojoti a kajmani, nebo jedince vlastního druhu. Mršinami vezmou zavděk jen málokdy, živí se prakticky výhradně tím, co si sami uloví.[25][44][46][47][48]

Puma, vzhledem k energeticky náročnému životu v členitém horském terénu, který ji vyčerpává, loví často ze zálohy. Trpělivě vyčkává v úkrytu na vyvýšených místech, například na skaliskách nebo v korunách stromů. Díky dokonalému maskování se pak jen potichu připlíží a nic netušící kořist uchvátí i jen jediným skokem, často zezadu. Přidrží si ji svalnatýma předníma nohama, zatne do ní drápy a usmrtí ji drtivým stiskem čelistí, přičemž zvířeti prokousne vaz. Ulovenou kořist pak odtáhne (zvládne až sedminásobek své váhy) a zahrabe nebo ukryje pod vegetaci, kde je chráněná před ostatními masožravci a kde se k ní puma může vracet, aby se nasytila. Pokud ji při hodování vyruší člověk, ke kořisti se už zpravidla nikdy nevrátí a uloví si novou. Obvykle loví za soumraku nebo za úsvitu, v případě potřeby i za denního světla. Dospělý jedinec si obstarává větší kořist jednou za 7–21 dní a na posezení pozře až 14 kg masa.[25]

Útoky na hospodářská zvířata a lidi[editovat | editovat zdroj]

Pumy mohou napadat i dobytek nebo jiná domácí zvířata. Na jihovýchodě Brazílie mezi lety 2004 a 2007 napadly pumy celkem 47 hospodářských zvířat; nejčastěji koně (51 %) a následně skot (28 %), ovce (17 %) a kozy (4 %). Roční predace činila 12 ± 5 zvířat, což odpovídalo 0,4 % všech hospodářských zvířat (nepatrné procento).[49]

Útoky přímo na člověka jsou poměrně vzácné. Dochází k nim nejčastěji na jaře nebo v létě, kdy mladé pumy opouštějí své matky a hledají nové území. Napadá zejména děti nebo dospělé menšího vzrůstu, podle odborníků si je plete s kořistí (stejně jako zvíře se i člověka snaží rychle zpacifikovat zakousnutím do krku).[25][50][51] Případně se k takovému kroku uchýlí nemocní a hladoví jedinci, kteří si nedokážou obstarat běžnou potravu.[50][51] Někdy jsou pumě přisuzovány útoky, kterých se dopustily jiné šelmy.[52] V Severní Americe, během let 1890–1990, bylo hlášeno 53 potvrzených útoků na člověka nebo skupinu osob, 10 lidí při nich přišlo o život.[53][54] Do roku 2004 bylo v USA zaznamenáno celkem 88 útoků a dohromady 20 smrtelných.[54]

Rozmnožování, dožití a nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Mláďata pumy americké

Pumy nemají určité období rozmnožování, v Severní Americe ale většina koťat přichází na svět na konci zimy nebo brzy na jaře. Samice je říjná asi 8 dní, ale jelikož přicházejí do říje v různou dobu, mohou se samci pářit s více samicemi. Otíráním samice zanechá pachové stopy a hlasitým kvílením či vřískáním přivábí samce, kteří mezi sebou bojují o právo se s ní spářit. Ke skutečným soubojům dochází však jen zřídka, samci nechtějí riskovat zranění, a tak často postačí zastrašovací gesta, která buď nezvaného hosta donutí opustit cizí teritorium, nebo se poražený svého vzdá a ponechá je sokovi. Vítězný samec projeví samici svou náklonnost očicháváním a olizováním. Dvojice se páří několik dní až 70krát za den. Poté samec partnerku opustí a nestará se ani o mláďata, pouze střeží své teritorium a odhání tím jiné samce.[25][45]

Březost samice trvá 82–96 dní.[55][25] Koťata přicházejí na svět v létě, kdy je dostatek potravy, v doupatech vystlaných mechem a listím, ve skalních štěrbinách, jeskyních, v houštinách a na podobných chráněných místech. Počet mláďat v jednom vrhu kolísá od jednoho až po šest (průměr 2–4).[55] Novorozenci váží 230–450 g, jsou hluší a slepí.[55][25] Mají skvrnitou srst, která jim poskytuje lepší kamufláž. Tato kresba se ztrácí až ve stáří šesti měsíců. Kolem desátého dne se jim otevírají modře zbarvené oči, uši a také se jim prořezávají první zuby. Od této chvíle aktivita koťat roste a mláďata si spolu začínají hrát. Maso pozřou už v šesti týdnech, ale matka je kojí až tři měsíce. V tomto věku dostávají také první lekce lovu. S matkou zůstávají i po odstavu, až dva roky. Sourozenci spolu zůstávají ještě déle, i několik měsíců poté, co se osamostatní. Samice pohlavně dospívají nejdříve v 18 měsících, samci o něco později. Rozmnožovat se však začnou, teprve když mají vlastní teritorium; zpravidla je to ve dvou až čtyřech letech. Samice rodí jednou za dva roky.[25][45]

V přírodě se dožívají 8–12 let, v zajetí mohou žít přes 20 let.[55] Kromě člověka jsou jejich přirozeným nepřítelem medvědi (např. baribal nebo grizzly), vlk obecný a také jedinci vlastního druhu.[25]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

V minulosti bylo popsáno až 32 poddruhů pumy americké, rozlišených podle barvy, místa výskytu a preferovaného stanoviště. Dva z nich, puma východní (P. c. couguar) a puma wisconsinská (P. c. schorgeri), jsou pokládány za vyhubené, a puma floridská (P. c. couguar) je kriticky ohrožená.[25]

Genetické studie mtDNA však ukázaly, že si je mnoho popsaných poddruhů velmi podobných. Proto došlo k redukci na šest poddruhů [2][56][57]:

  • P. c. puma; jižní část Jižní Ameriky
  • P. c. anthonyi; východní oblasti Jižní Ameriky
  • P. c. cabreae; centrální oblasti Jižní Ameriky
  • P. c. concolor; severní část Jižní Ameriky
  • P. c. costaricensis; Střední Amerika
  • P. c. couguar; Severní Amerika

Po taxonomické revizi kočkovitých (IUCN/SSC Cat Specialist Group, 2017) rozlišují odborníci už pouze dva poddruhy[58]:

  • P. c. concolor; Jižní Amerika
  • P. c. couguar; Střední a Severní Amerika

Ekologický význam[editovat | editovat zdroj]

Jakožto vrcholový predátor se puma americká zásadně podílí na formování celého ekosystému. Pokud z krajiny mizí, přemnoží se velcí býložravci, kteří pak spásají křoviny v takové míře, že se hromadí mrtvá rostlinná hmota, která na konci vegetační sezóny usychá. To jsou příhodné podmínky pro vznik rozsáhlých lesních požárů. Mimo toho se vytváří volný prostor pro menší šelmy, jako jsou lišky, skunkové, jezevci či oceloti. Jejich populace rostou, což vede k poklesu stavů drobných savců a ptáků.[25][59][60]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli je puma Mezinárodním svazem na ochranu přírody (IUCN) nyní považována za málo dotčenou, čelí řadě hrozeb a některé poddruhy či oddělené populace (např. puma floridská) jsou vážně ohroženy. Proto je také zapsána v úmluvě CITES, a to jak v příloze II, tak i v příloze I. Nebezpečí představuje fragmentace stanovišť, pytláctví, tedy redukce její běžné kořisti, nebo odvetné zabíjení jí samotné, neboť se živí též dobytkem a občas napadne i člověka, i když pouze zřídka. Přestože byl lov pum od roku 1990 (Severní Amerika) a 1994 (Jižní Amerika) zakázán, obzvláště na většině území Spojených států je tato šelma stále legálně zabíjena.[24][25][44][45]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V zajetí se dobře rozmnožují, jsou proto častými chovanci zoologických zahrad. Od mládí chované pumy se dají ochočit, někdy se dokonce chovají i jako zvířata v zájmovém chovu, tzn. doma jako „mazlíčci“.

V ČR je chová např. Zoo Tábor.[61]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2020.2. 9. července 2020. Dostupné online. [cit. 2020-07-10]
  2. ↑ a b c KOŘÍNEK, Milan. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b ANDĚRA; Miloš. Puma (Puma concolor). 2000. Zvířata v horách. s. 60
  4. ↑ http://www.native-languages.org/aymara_animals.htm
  5. ↑ http://www.native-languages.org/apache_animals.htm
  6. ↑ http://www.native-languages.org/arapaho_animals.htm
  7. ↑ http://www.native-languages.org/assiniboine_animals.htm
  8. ↑ http://www.native-languages.org/cherokee_animals.htm
  9. ↑ http://www.native-languages.org/choctaw_animals.htm
  10. ↑ http://www.native-languages.org/chumash_animals.htm
  11. ↑ http://www.native-languages.org/hopi_animals.htm
  12. ↑ http://www.native-languages.org/seneca_animals.htm
  13. ↑ http://www.native-languages.org/yaqui_animals.htm
  14. ↑ http://www.native-languages.org/comanche_animals.htm
  15. ↑ http://www.native-languages.org/lakota_animals.htm
  16. ↑ http://www.native-languages.org/mojave_animals.htm
  17. ↑ http://www.native-languages.org/nahuatl_animals.htm
  18. ↑ http://www.native-languages.org/navajo_animals.htm
  19. ↑ http://www.native-languages.org/nez_animals.htm
  20. ↑ http://www.native-languages.org/mikasuki_animals.htm
  21. ↑ http://www.native-languages.org/cheyenne_animals.htm
  22. ↑ http://www.native-languages.org/shawnee_animals.htm
  23. ↑ http://www.native-languages.org/shoshone_animals.htm
  24. ↑ a b c d e f g NIELSEN, C., a kol. Puma concolor (Puma). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2015 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y DEWEY, Tanya; SHIVARAJU, Anupama. Puma concolor (cougar). Animal Diversity Web [online]. 2003 [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ MATHEWS, Suzanna. Revising Mrs. Robinson: Navigating Cougar-Cub Dating and Relationships. [s.l.]: Archway Publishing 177 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4808-2666-3. (anglicky) 
  27. ↑ Mountain Lion Population in the U.S.. Mountain Lion Foundation [online]. [cit. 2019-09-07]. Dostupné online. 
  28. ↑ Spirit of the Rockies: The Mountain Lions of Jackson Hole. [s.l.]: Images of Nature 72 s. Dostupné online. ISBN 9781890310196. S. 51. (anglicky) Google-Books-ID: vLKuKR8xqGUC. 
  29. ↑ Cat Specialist Group. Puma concolor (Puma). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2002 [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. 
  30. ↑ CASO, A, a kol. Puma concolor (Puma). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2008 [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. 
  31. ↑ ODFW Cougar Management Plan. www.dfw.state.or.us [online]. Oregon Department of Fish and Wildlife [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  32. ↑ Mountain Lions in California, Department of Fish and Game. web.archive.org [online]. 2007-04-30 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  33. ↑ a b c DE LA TORRE, Antonio; RIVERO, Marina. A morphological comparison of jaguars and pumas in southern Mexico. Therya. 2017-05-30, roč. 8, čís. 2, s. 117–122. Dostupné online [cit. 2019-08-26]. DOI:10.12933/therya-17-456. 
  34. ↑ a b c d e Mountain Lion (Puma concolor). tpwd.texas.gov [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  35. ↑ Florida Panther Facts. web.archive.org [online]. 2012-03-23 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  36. ↑ Frequently Asked Questions About Mountain Lions. Mountain Lion Foundation [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  37. ↑ Cougar. web.archive.org [online]. Zoological Wildlife Foundation, 2012-08-22 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  38. ↑ Porovnání špičáků několika druhů šelem, včetně pumy americké (fotodokumentace) ze studie Christiansen (2007)
  39. ↑ Špičák pumy americké v porovnání s levhartem skvrnitým (str. 158)
  40. ↑ CHRISTIANSEN, Per. Canine morphology in the larger Felidae: implications for feeding ecology. Biological Journal of the Linnean Society. 2007, roč. 91, čís. 4, s. 573–592. Dostupné online [cit. 2019-08-28]. ISSN 1095-8312. DOI:10.1111/j.1095-8312.2007.00819.x. (anglicky) 
  41. ↑ NATURAL KILLERS (predátoři z blízka), Pumy - Nesmiřitelný predátoři (21 díl), brožurka, str. 9
  42. ↑ WEISSENGRUBER, GE; FORSTENPOINTNER, G; PETERS, G. Hyoid apparatus and pharynx in the lion (Panthera leo), jaguar (Panthera onca), tiger (Panthera tigris), cheetah (Acinonyx jubatus) and domestic cat (Felis silvestris f. catus). Journal of Anatomy. 2002-9, roč. 201, čís. 3, s. 195–209. PMID: 12363272 PMCID: PMC1570911. Dostupné online [cit. 2019-08-25]. ISSN 0021-8782. DOI:10.1046/j.1469-7580.2002.00088.x. PMID 12363272. 
  43. ↑ SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago and London: The University of Chicago Press, 2002. 452 s. Dostupné online. ISBN 0-226-77999-8. S. 252-277. (anglicky) 
  44. ↑ a b c Wildlife, Mountain Lion page. web.archive.org [online]. 2015-01-23 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  45. ↑ a b c d e NOWELL, Kristin; JACKSON, Peter. Wild Cats: Status Survey and Conservation Action Plan. Gland, Švýcarsko: IUCN/SSC Cat Specialist Group, 1996. 406 s. Dostupné online. ISBN 9782831700458. S. 131-137. (anglicky) 
  46. ↑ TURNER, John W.; MORRISON, Michael L. Influence of Predation by Mountain Lions on Numbers and Survivorship of a Feral Horse Population. The Southwestern Naturalist. 2001, roč. 46, čís. 2, s. 183–190. Dostupné online [cit. 2019-08-25]. ISSN 0038-4909. DOI:10.2307/3672527. 
  47. ↑ IRIARTE, J. Agustin; FRANKLIN, William L.; JOHNSON, Warren E. Biogeographic variation of food habits and body size of the America puma. Oecologia. 1990-12, roč. 85, čís. 2, s. 185–190. PMID: 28312554. Dostupné online [cit. 2019-08-25]. ISSN 1432-1939. DOI:10.1007/BF00319400. PMID 28312554. 
  48. ↑ BBC One - Big Cats - Filming big cats. BBC [online]. [cit. 2019-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ PALMEIRA, Francesca Belem Lopes; TRINCA, Cristiano Trapé; HADDAD, Claudio Maluf. Livestock Predation by Puma (Puma concolor) in the Highlands of a Southeastern Brazilian Atlantic Forest. Environmental Management. 2015-10-01, roč. 56, čís. 4, s. 903–915. Dostupné online [cit. 2020-07-29]. ISSN 1432-1009. DOI:10.1007/s00267-015-0562-5. (anglicky) 
  50. ↑ a b US runner suffocates cougar after attack. BBC News. 2019-02-05. Dostupné online [cit. 2020-07-30]. (anglicky) 
  51. ↑ a b CNN, Eric Levenson. Cougars almost never attack humans. But here are possible reasons this one did.. CNN [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  52. ↑ FONSECA, Gabriel M.; PALACIOS, Rocío. An Unusual Case of Predation: Dog Pack or Cougar Attack?. Journal of Forensic Sciences. 2013, roč. 58, čís. 1, s. 224–227. Dostupné online [cit. 2020-07-29]. ISSN 1556-4029. DOI:10.1111/j.1556-4029.2012.02281.x. (anglicky) 
  53. ↑ Beier, Paul (1991). Cougar attacks on humans in United States and Canada. Wildlife Society Bulletin. Northern Arizon University. Dostupné z archívu. (anglicky)
  54. ↑ a b Confirmed mountain lion attacks in the United States and Canada 1890 – present. Arizona Game and Fish Department. Dostupné z archívu. (anglicky)
  55. ↑ a b c d KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 92-93. (česky) 
  56. ↑ O'BRIEN, S. J.; PECON-SLATTERY, J.; JOHNSON, W. E. Genomic ancestry of the American puma (Puma concolor). Journal of Heredity. 2000-05-01, roč. 91, čís. 3, s. 186–197. Dostupné online [cit. 2019-08-24]. ISSN 0022-1503. DOI:10.1093/jhered/91.3.186. (anglicky) 
  57. ↑ WILSON, Don E.; REEDER, DeeAnn M. Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference. [s.l.]: JHU Press 2201 s. Dostupné online. ISBN 9780801882210. (anglicky) Google-Books-ID: JgAMbNSt8ikC. 
  58. ↑ KITCHENER, A. C., a kol. A revised taxonomy of the Felidae. The final report of the Cat Classification Task Force of the IUCN/ SSC Cat Specialist Group. Cat News Special Issue 11 [online]. IUCN/SSC Cat Specialist Group, Winter 2017 [cit. 2017-12-25]. Dostupné online. 
  59. ↑ RITCHIE, Euan G.; JOHNSON, Christopher N. Predator interactions, mesopredator release and biodiversity conservation. Ecology Letters. 2009, roč. 12, čís. 9, s. 982–998. Dostupné online [cit. 2020-07-29]. ISSN 1461-0248. DOI:10.1111/j.1461-0248.2009.01347.x. (anglicky) 
  60. ↑ ROEMER, Gary W.; GOMPPER, Matthew E.; VAN VALKENBURGH, Blaire. The Ecological Role of the Mammalian Mesocarnivore. BioScience. 2009-02-01, roč. 59, čís. 2, s. 165–173. Dostupné online [cit. 2020-07-29]. ISSN 0006-3568. DOI:10.1525/bio.2009.59.2.9. (anglicky) 
  61. ↑ Oficiální webová stránka ZOO Tábor (puma americká)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago, London: University of Chicago Press, 2002. (anglicky) 
  • LOGAN, Kenneth A.; SWEANOR, Linda L. Desert Puma. Evolutionary Ecology and Conservation of an Enduring Carnivore. Washington, Covelo, London: Island Press, 2001. 497 s. 
  • NOWELL, Kristin; JACKSON, Peter. Wild Cats - Status Survey and Conservation Action Plan. Gland: IUCN, 1996. ISBN 2-8317-0045-0. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kočkovití
Malé kočky (Felinae)
Velké kočky (Pantherinae)
†Machairodontinae
†Proailurinae
Autoritní data: GND: 4176359-2 | LCCN: sh85109054 | WorldcatID: lccn-sh85109054
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Puma_americká&oldid=18883682“