Vikuňa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVikuňa
alternativní popis obrázku chybí
Rodina lam Vikuňa (Vicugna vicugna) v zajetí v liberecké Zoo
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída Savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď velbloudovití (Camelidae)
Rod lama (Vicugna)
Binomické jméno
Vicugna vicugna
Molina, 1782
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vikuňa, nebo lama vikuňa (Vicugna vicugna) je divoký druh lamy žijící ve vysokých Andách jižního Peru a Bolívie a v severních oblastech Argentiny a Chile. Většina zvířat je chráněna a chová se i v rozsáhlých přírodních rezervacích a v oplocených oborách, jako je např. Kala-Kala v Peru. Určitý počet zvířat se chová na výzkumných stanicích v polodomestikovaném stavu. Byly popsány dva geografické poddruhy, Lama vicugna vicugna Molina 1782, vyskytující se jižně od 180 j. č., je větší a světlejší barvy než L. v. mensalis Thomas 1917. Je považována za předka alpaky. Postrádá na rozdíl od L. v. vicugna chomáč chlupů na hrudi.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vikuňa patří svým vzrůstem mezi nejmenší lamy, dosahuje výšky 96 cm a hmotnosti 45 - 55 kg. Je to půvabné, velmi čilé zvíře. Má malou hlavu s velkýma očima, dlouhý a tenký krk. Končetiny jsou dlouhé, hrudník je hluboký, břicho vtažené a záď menší. Srst je velmi krátká, 2 až 3 cm dlouhá, zlatohnědé barvy. L. v. mensalis má chomáč delších bílých chlupů na hrudi.

Vikuňa je velmi prudce reagující zvíře a může na krátkou vzdálenost běžet rychlostí až 60 km/h. Výtěžnost srsti je asi 150 g ročně. Rouno se považuje za nejkvalitnější na světě. Je dvojího druhu, podobně jako u lamy divoké. Jemná podsada je hnědožluté barvy a hrubší pesíky mají cihlově červený odstín. V období vlády Inků se každé čtyři roky pořádal obrovský hon na vikuně a divoké lamy. Zvířata se ostříhala a znovu se vypustila. Hrubší srst z lamy divoké se rozdělila mezi lid a jemná srst z vikuní patřila Inkovi. Maso ze zvířat, která byla zabita při honu, bylo rozdáno lidu. Ze srsti se vyrábějí jemné látky, v dřívějších dobách byly vyhrazeny pouze pro šlechtu. Maso vikuní má charakter zvěřiny, svalstvo obsahuje vysoké procento myoglobinu, a proto má tmavší barvu než u domestikovaných druhů. Kůže je velmi ceněna a užívá se k výrobě luxusního koženého zboží, jako jsou kabelky, peněženky aj. Zajímavostí je takřka konstantní pH mléka vikuní, tedy 7.[zdroj?]

Strava[editovat | editovat zdroj]

Dávají přednost oblastem bohatým na pastvu a se zdroji vody. Živí se bylinami a některými sukulentními rostlinami.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-12]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]