Tábor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o jihočeském městě. Další významy jsou uvedeny na stránce Tábor (rozcestník).
Tábor
Tábor, letecký pohled na Staré město od severu
Tábor, letecký pohled na Staré město od severu
Znak města TáborVlajka města Tábor
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0317 552046
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíTábor
Okres (LAU 1)Tábor (CZ0317)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel33 410 (2022)[1]
Rozloha62,22 km²
Nadmořská výška437 m n. m.
PSČ390 01
Počet domů5 146 (2021)[2]
Počet částí obce15
Počet k. ú.10
Počet ZSJ35
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Tábor
Žižkovo náměstí 3
390 01 Tábor
posta@mu.tabor.cz
StarostaŠtěpán Pavlík (Tábor 2020)
Oficiální web: www.taborcz.eu
Tábor
Tábor
Další údaje
Kód obce552046
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tábor (německy Tabor) je město ve stejnojmenném okrese, v Jihočeském kraji, 50 km severně od Českých Budějovic a 75 km jižně od Prahy. Leží na řece Lužnici. Žije zde přibližně 33 tisíc[1] obyvatel, a jde tak o druhé největší město v kraji, po Českých Budějovicích. Spolu se Sezimovým Ústím a Planou nad Lužnicí tvoří souměstí s více než 45 tisíci obyvateli. Tábor byl v letech 1437-1919 městem královským, v letech 1750-1850 a 1855-1862 městem krajským, metropolí Táborského kraje.

Tábor je významnou silniční a železniční křižovatkou i regionálním centrem turistického ruchu. Lákadlem pro návštěvníky je zejména historie husitského hnutí, neboť to byli právě husité, kteří město roku 1420 založili. Většina památek je soustředěna v historickém jádru města, jež se vyznačuje dokonale zachovalou sítí křivolakých uliček v gotickém duchu, a je památkovou rezervací. Hlavními památkami jsou gotické zbytky hradu Kotnov, Stará radnice, kde dnes sídlí Husitské muzeum, a kostel Proměnění páně na centrálním Žižkově náměstí. Renesanční je většina měšťanských domů v centru, významnou barokní památkou je Klokotský klášter. Technickou památkou je přehradní nádrž Jordán.

Je zde také největší zoologická zahrada v Jihočeském kraji (Zoo Tábor) a unikátní Divadlo Oskara Nedbala (D/O/N) se dvěma hledišti obrácenými z různých stran k jednomu jevišti. Největší jednorázovou kulturní akcí je hudební festival Mighty Sounds. Důležitým sportovním odvětvím je cyklokros, největším sportovním klubem je fotbalový FC Silon Táborsko. Významným byl kdysi tabákový a pivovarnický průmysl, dnes je klasický průmysl soustředěn spíše v blízké Plané (Madeta, Silon, Kovosvit), v Táboře samém funguje například výrobce zapalovacích svíček Brisk. Tábor do značné míry již ztratil charakter vojenského města, který měl od první republiky.

Tábor je jediné nekrajské město v Česku, ve kterém kromě okresního soudu sídlí také pobočka krajského soudu.

Název[editovat | editovat zdroj]

Mezi českými lingvisty převládá názor, že z husitského označení města Tábor (vzniklého podle biblické hory Tábor v Izraeli) vzniklo obecné označení pro vojenská ležení objevující se od 15. století v češtině, ale i v polštině a maďarštině.[3][4][5] Z něho pak vzniklo i označení pro stanové tábory k hromadné rekreaci dětí (dětský tábor, skautský tábor, pionýrský tábor), pak i pro rekreační pobyty s vyšší kvalitou ubytování a, s negativním kontextem, i pro koncentrační tábory.

Jiní lingvisté zastávají názor, že označení vojenských ležení pochází z turkotatarského slova tabur znamenající vojsko v obranném postavení nebo vozovou hradbu. Do maďarštiny, ve které se vyskytuje dodnes, se dostalo nejpozději v 11. století,[6] a přes maďarštinu se pak dostalo do češtiny.[3][7]

Na planetě Mars se nachází impaktní kráter, který je pojmenován podle města Tábor. Nachází se na souřadnicích 58,4°W, 35,8°S a má 19,5 kilometru v průměru.[8]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Před založením města[editovat | editovat zdroj]

Z prvního tisíciletí př. n. l. pocházejí zbytky milavečské a stradonické keramiky, která se našla pod dlažbou dnešního Špitálského náměstí.[9]

Je prokázáno poměrně intenzivní osídlení z doby halštatské a laténské. Zaznamenán byl i nález mince císaře Hadriána z doby římské. Nález známé bronzové figurky kance vedl mnohé badatele k předpokladu, že v prostoru budoucího středověkého města bylo ve 2. století př. n. l. vybudováno oppidum, dokonce snad Koridorgis, keltská osada uvedená na mapě Klaudia Ptolemaia. Tento názor je možné na základě novějších výzkumů téměř s určitostí zamítnout, nicméně menší keltské osídlení vyloučit nelze.[10] Bronzovou figurku kančíka objevili v druhé polovině 19. století při úpravách táborského pivovaru. Vědci ho považují za keltský votivní předmět.[11]

Archeologické výzkumy v historickém jádru města prokázaly osídlení ze 13. století. Písemné prameny týkající se této doby však chybí. Předpokládá se, že někdy po polovině 13. století zde Vítkovci založili poměrně rozsáhlou osadu pojmenovanou zřejmě Hradiště. Z roku 1267 existuje doklad o činnosti zdejších pánů Hněvka a Konráda. Zachycené pozůstatky staveb ovšem nesou ve velké míře stopy požáru, takže je možné, že osada byla vypálena. Buď při dobývání českým králem Přemyslem Otakarem II., který v tomto místě usiloval o založení nového královského města, anebo samotnými vítkovskými obránci, kteří tušili, že král zvítězí a chtěli, aby mu do rukou padlo jen spáleniště.[10][12] Snad se tak stalo roku 1268.

Přemysl Otakar II. nechal někdy mezi lety 1270 a 1272 celý prostor budoucího města obehnat důkladnou hradbou a na jihozápadním okraji plánované výstavby vybudovat mohutný hrad (jehož pozůstatkem je věž Kotnova). Jeho základy byly skutečně položeny, ale k rozvoji osídlení již nedošlo. Snahy o vytvoření nového centra panovnické moci skončily královou smrtí v roce 1278 a plocha pak nebyla až do 15. století souvisle osídlena.[10] Hrad měli, podle zmínky z roku 1370, v majetku páni z Ústí. Kostel sv. Filipa a Jakuba v podhradí je poprvé zmiňován k roku 1388.[13]

Husitský Tábor[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Táborský svaz.
Znak městské obce Hradiště hory Tábor užívaný do roku 1437

Na přelomu 13. a 14. století se v jižních Čechách, zejména na Táborsku a Jindřichohradecku, rozšířilo učení valdenských, které přinášeli kolonisté z německých zemí. Podle některých interpretací se stalo podhoubím jihočeských reformačních proudů ve století patnáctém.[14][15]

Roku 1412 donutil papežský zákaz Jana Husa, radikálního kazatele a kritika nepravostí v církvi, opustit Prahu. Nalezl útočiště na Kozím Hrádku nedaleko Sezimova Ústí (a dnešního Tábora).[16] Kázal zde často pod širým nebem k větším zástupům i "dům od domu", a silně tak přispěl k rozšíření husovského ideologie v okolí.

Byl to jeden z důvodů, proč se po Husově upálení v Kostnici roku 1415 právě tato oblast stala epicentrem nového hnutí navazujícího na jeho dílo, husitství. Jeho symbolem bylo přijímání pod obojí, a tedy mešní kalich. Husité, vykázaní z katolických kostelů, tehdy začali pořádat náboženské poutě na hory. Jednou z prvních těchto hor byl vrch Burkovák ležící asi 20 kilometrů od dnešního Tábora. Každé takové hoře říkali tito první husité Tábor. Příslušníkům novému hnutí se začalo tudíž také říkat táborité. Ti říkali místům svých shromáždění podle hory Tábor, která hraje velkou roli v Bibli, jak ve Starém, tak Novém zákoně.[17] Podle biblické Knihy soudců přikázala věštkyně Debora izraelskému vůdci Bárakovi: „Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů…“[18] Bárak ji poslechl a z této hory pak drtivě porazil kanaánské vojsko. Podle křesťanské tradice se na hoře Tábor událo Proměnění Páně (Matouš 17:1-6; Marek 9:9-18).

Centrem raného jihočeského husitství bylo Sezimovo Ústí. V listopadu 1419 se ústečtí husité vydali do Prahy na jednání s pražskými husity a císařem Zikmundem. Při té příležitosti svedli u Živohoště svou první bitvu (vyzbrojeni jen velmi primitivně, spíše zemědělskými nástroji). Při návratu se rozdělili - část se uchýlila do Plzně (kde se spojila se zkušeným vojákem Janem Žižkou) a část se vrátila do Sezimova Ústí. Tam však nebyli husité za hradby města již vpuštěni a pohybovali se poté v jeho okolí.

Hlava Jana Žižky z rámu táborského městského znaku ze staré radnice

Významným rysem husitství té doby, obzvláště toho jihočeského, byla chiliastická víra, tedy víra, že brzy dojde ke konci světa, armageddonské bitvě a sestupu božího království na zemi, dle proroctví ve Zjevení Janově.[19] Proto husité neusilovali zpočátku o stavbu nějakého sídla či opevnění. Husitští teologové nakonec vypočetli datum konce světa na 14. únor 1420. Když k němu nedošlo, byly zástupy i teologové uvrženi ve zmatek. Výsledkem byla nová ideologie hlásající, že bůh boj s Antikristem vložil na člověka (tato teologická klička je připisována Petrovi Hromádkovi z Jistebnice, Janovi z Bydlína nebo Janovi ze Smolína).[20] To vedlo k tomu, že jihočeské husitské hnutí se militarizovalo. Lidé se ozbrojili a začali hledat vhodné, vojensky dobře hájitelné sídlo. Rozhodli se nejprve dobýt Sezimovo Ústí (pro velkou část z nich rodné město). To se jim podařilo 21. února 1420. Ze strategických důvodů brzy obsadili nedalekou ostrožnu s nedokončeným hradištěm z časů Přemysla Otakara II. Obsazení snad velel Prokop z Kamenice nebo Petr Hromádka.[21] To byl zárodek města Tábora.

Husité, většinou sezimoústečtí měšťané, se brzy rozhodli začít na hradišti budovat město, zvláště poté, co nedaleké Sezimovo Ústí 30. března 1420 jako nebránitelné opustili a vypálili.[22] Novému městu zprvu říkali Hradiště hory Tábor, časem byl ale název zjednodušen na Tábor. Velkým impulsem k rozvoji města, zejména populačnímu, bylo vyhnání husitů z Plzně. Do Tábora plzeňské husity přivedl již jejich nový vojenský vůdce Jan Žižka. Na cestě do Tábora tito husité svedli svou první slavnou vítěznou bitvu - u Sudoměře (25. března 1420), kde Žižka prvně užil taktiky vozové hradby.[23]

Jan Goth: Plenění klášterů tábory

Do Tábora v následujícím období začali proudit sympatizanti husitství z celé země. Podle historiků přišli ze zhruba dvouset sídel. Třináct vsí a dvě města po exodu do Tábora zcela zanikly. Příchozí v drtivé většině mluvili česky. Byli odhodláni vytvořit nové společenství, „obec spravedlivých“ odmítající lidské zákony a řídící se pouze zákonem Božím. Zpočátku realizovali ideály křesťanského komunismu, tedy dobrovolného sdílení majetku bez soukromého vlastnictví.[24] Nově příchozí odevzdávali všechen svůj majetek do kádí na náměstí. Takto sebraný majetek byl rozdělován mezi členy obce podle jejich potřeb. Teoreticky si byli všichni rovni, žili prostým životem bez přepychu, na pořádek dohlíželi čtyři demokraticky zvolení hejtmani. Prvními čtyřmi hejtmany Tábora byli Mikuláš z Husi, Jan Žižka, Chval Řepický z Machovic a Zbyněk z Buchova.

Táboři zavedli některé revoluční novinky do praktikování křesťanství a do teologie: popírali existenci očistce, odmítali modlitby za mrtvé, zpověď i celibát, neuznávali moc svěcené vody, a to ani při křtu, neudělovali poslední pomazání, odmítali jakékoli zobrazování Krista.[25] Zcela zvláštní postavení, ve středověku neslýchané, získaly v Táboře ženy. Těm se bez výjimky dostalo vzdělání a podle některých pramenů měly získat i výjimečná práva, včetně práva na rozvod.[26] Vzdělání táborských žen ocenil později i papež Pius II. proslulým výrokem, že mnohé z nich znají Bibli lépe než kdekterý italský kněz (učinil tak ve spise Commentarius in quatuor libros De dictis et factis Alfonsi Regis Aragonum Antonii Panormitae). Velký důraz kladli Táboři též na vzdělávání dětí. „Tento proradný lidský rod má jen to dobré do sebe, že miluje vzdělanost," komentoval to Pius II.[27]

Táborská korouhev

Táborská obec měla od počátku vlastní vojsko. Zkušení velitelé, mezi nimi zvláště Žižka, cvičili tábority v boji a zacházení se zbraněmi. Brzy poté táborské vojsko provádělo úspěšné výpady do okolí, dobylo a vyplenilo kláštery v Milevsku, Louňovicích a Zlaté Koruně. Uloupený majetek byl jedním z hlavních zdrojů příjmů táborského společenství. Dobyté kláštery a kostely táborité vypalovali. Jejich vnitřní zařízení, vzácné knihy, sochy i obrazy ničili a pálili vedeni ideou obrazoborectví. S nepřáteli zacházeli husité stejně nelítostně jako katolická vojska s nimi.

List krále Zikmunda, jímž přikazuje Oldřichovi z Rožmberka, aby zbořil Tábor

V červnu 1420 byl Tábor napaden vojsky jihočeského šlechtice Oldřicha z Rožmberka. Táborité ovšem v bitvě o Tábor zvítězili, o rozehnání oblehatelů se zasloužilo především 350 jezdců vedených hejtmanem Mikulášem z Husi.[28] Táborský bojový svaz ovšem vyjížděl i na delší vojenské výpravy mimo město, slavnou je jeho účast v bitvě na Vítkově (14. července 1420), kde pomohl, pod Žižkovým velením, při odražení první křížové výpravy proti husitům, již vyhlásil papež Martin V.

Město se poměrně rychle rozrůstalo a dosáhlo až 3 000 obyvatel, ale táborský komunismus vydržel jen asi půl roku, do podzimu 1420. Pak táborité začali vybírat dávky od vesnických poddaných, a stali se tak feudální vrchností, která přijala zvyky jiných držitelů půdy.

Vraždění adamitů na kresbě Františka Ženíška

Po návratu do Tábora čelil Žižka sporu s radikály, pikarty Martina Húsky a Petra Kániše.[29] Ještě radikálnější opozici představovali adamité, o jejichž ideologii a praxi jsou ovšem známy spíše jen pomluvy jejich nepřátel - patří k nim i nahota a snad i orgie, do nichž - dle Žižky - měly být zapojovány i děti.[30] Žižka tyto radikály z Tábora vyhnal a část z nich i upálil na nedalekých Klokotech, kam se uchýlili (v místě dnešního Klokotského kláštera). Žižka v čele táborské armády dobyl poté řadu českých měst: Chomutov, Dvůr Králové, Poličku nebo Vysoké Mýto a porazil krále Zikmunda u Kutné hory (21. prosince 1421).

Na začátku roku 1423 začaly vedením Tábora zmítat nové spory (o jejichž povaze historici stále diskutují), které vyústily v to, že Žižka Tábor opustil a odvedl sebou část bojovníků, která pak fungovala jako polní vojsko bez stálého sídla (po Žižkově smrti roku 1424 se nazývali sirotci). Tábor ovšem zůstal husitským, prosadilo se tzv. umírněné pikartství Mikuláše Biskupce z Pelhřimova a Václava Korandy. Radikálové byli rozdrceni umírněnými husity v bitvě u Lipan roku 1434, takže ve městě po bitvě převážili - po vytlačení radikála Jana Roháče z Dubé - politicky umírnění husité (později nazývaní utrakvisté) naklonění ke kompromisu s králem Zikmundem Lucemburským.

Středověké opevnění Tábora dle Karla Thira

Zikmund na oplátku táboritům udělil mnohá privilegia, například právo várečné (takže na začátku 16. století bylo ve městě 13 pivovarů) a listinou z 25. ledna 1437 i městská práva, po vzoru Starého Města Pražského. Tábor se tak stal plnoprávným královským městem, se znakem, v němž se nad hradbami se dvěma věžemi vznáší říšský orel s lucemburským lvem na prsou. (Lucemburský lev byl později nahrazen lvem českým.) Město si smělo ponechat i veškerou kořist z husitských válek (jež byla nemalá). Z té se pak financoval budoucí rozvoj města. Ideový vliv si uchoval i po Lipanech Mikuláš Biskupec. Své myšlenky vtělil do spisu Vyznání a obrana Táborů. Zúčastnil se i basilejského koncilu, kde se husité dohodli s papežem na kompromisu zvaném basilejská kompaktáta.[31] Biskupec se však brzy dostal do sporů s Janem Rokycanou, představitelem hlavního utrakvistického proudu.

Signálem velkého smiřování s cizinou byla i návštěva Aenea Silvia Piccolominiho, budoucího papeže Pia II., přímo v Táboře.[32][33] Dojem na něj udělala fortifikace, jinak ovšem město nazval „hnízdo nepravosti a nedobytný pelech netvornými neřestmi zkažené mysli obludného rodu, jakého není na celé zemi, kterou oblévá moře“.[34]

V roce 1438 město obklíčila vojska Albrechta II. Habsburského, jehož táborští jako Zikmundova nástupce odmítli. K dobytí Tábora ale nedošlo. Táborští se postavili i rostoucí moci zemského správce Jiřího z Poděbrad a připojili se ke Strakonické jednotě, jež mu oponovala. V roce 1452 se však vzdali sedmnáctitisícovému Jiříkovu vojsku, uznali Poděbrada zemským správcem a zavázali se mu věrností.[35] Táborská církev se podřídila arcibiskupovi Janu Rokycanovi a naopak táborští duchovní vůdci Mikuláš Biskupec a Václav Koranda byli uvrženi do vězení. Město tak nebylo vydrancováno, přesto se rok 1452 považuje za konec husitského Tábora čili "Táborské republiky", jak se někdy uvádí.[36]

Další vývoj a události[editovat | editovat zdroj]

V roce 1492 byla pro vyřešení problémů se zásobováním vodou na východním okraji města vybudována přehrazením Tismenického potoka vodní nádrž Jordán, nejstarší přehradní nádrž ve střední Evropě. Byla nazvána podle řeky Jordán ve Svaté zemi. Vodní plocha byla třikrát větší než město samotné. Voda z nádrže byla vytlačována do vodárenské věže (svému účelu sloužila 365 let), odkud přitékala do sedmi městských kašen. Roku 1512 byla dokončena stavba chrámu Proměnění Krista Pána na hoře Tábor, roku 1521 byla postavena radnice (č. p. 1). V roce 1532 byl Tábor postižen velkým požárem, při kterém vyhořelo 366 domů, značně poškozen byl i hrad. V roce 1547 město kvůli účasti na nezdařeném povstání proti Ferdinandovi I. ztratilo veškeré pozemkové vlastnictví. Roku 1599 postihl město další velký požár, při němž shořelo více než 250 domů.

Tábor zachycený v díle Topographia Bohemiae, Moraviae Et Silesiae, rytina Matthäuse Meriana, 1650

V roce 1611 vyplenila Tábor pasovská vojska, kterým táborští neprozřetelně, jako spojenci krále Rudolfa II., otevřeli brány. Roku 1618 se táborští připojili k českému stavovskému povstání proti Habsburkům. Nevzdali se ani po bitvě na Bílé hoře, kde povstání zkrachovalo. V květnu 1620 proto město oblehlo císařské vojsko, kterému velel španělský generál Baltasar Marradas. Táborskou pevnost obléhaly čtyři tisíce pěšáků a šest stovek jezdců. Táborští marně čekali na slibovanou pomoc Mansfeldových vojsk. Až v listopadu roku 1621 se vzdali, poté co jim došly potraviny a veškerá munice.[37] Znamenalo to postihy: konfiskace, kontribuce (214 tisíc zlatých v letech 1621-1625) a nucené přijetí katolické víry. Na konci třicetileté války, po pěti dnech obléhání Švédy, které na jejich loupežné výpravě na jih Čech vedl generál Arvid Wittenberg, byl 23. srpna 1648 Tábor znovu dobyt. Město bylo vydrancováno, vyloupeny byli i chrámy, ženy a dívky odvlečeny do ležení. Město muselo zaplatit Švédům vysoké výpalné v hodnotě 60 000 zlatých.[38] Po skončení třicetileté války měl Tábor asi 1000 obyvatel, třetinu oproti husitským časům. Následná systematická rekatolizace byla zdánlivě stoprocentně úspěšná, ještě roku 1651 si však katolický kaplan stěžoval, že lidé odmítají chodit na bohoslužby, a přijetí cizí víry tak bylo pro většinu táborských zřejmě jen formální.[39] Rozvrat byl nejen duchovní, ale i ekonomický - roku 1658 zaznamenal královský komisař: „nacházíme to město velice schuzený a ruinirovaný bejti“.[39]

Císař Leopold I. roku 1660 povýšil artikule soukeníků pro řadu českých měst, včetně Tábora. To vedlo k rozvoji tohoto řemesla ve městě.[40] Soukeníci si udržovali také největší vliv v městské radě.[39] Roku 1680 postihl město mor.[41] V roce 1744 byl Tábor znovu dobyt, a to pruským vojskem.[42] V roce 1750 bylo město Marií Terezií povýšeno na město krajské, což přispělo k jeho rozvoji. Táborský kraj existoval v letech 1750-1850 a 1855-1862.

Pohled na Tábor, malba Lovra Janši z roku 1798

V roce 1841 bylo otevřeno první stálé divadlo, v budově sýpky, vedle Pražské brány, a v roce 1862 reálné gymnázium – první střední škola svého typu v tehdejší rakouské monarchii, a to s výlučně českým vyučovacím jazykem. Experimentální byla i výuka: průkopnicky bylo propojeno vzdělávání humanitního a technického směru. Reálka tehdy sídlila na náměstí Mikuláše z Husi, v budově kde se dnes nachází Základní a Mateřská škola Tábor. Rakousko-uherské úřady tuto instituci ovšem brzy zakázaly. Císař František Josef I. roku 1900 povolení obnovil, ovšem pod podmínkou, že bude pro školu postavena nová budova, což se stalo roku 1906 u břehu Jordánu (se vchodem z Náměstí Františka Křižíka) a v této budově táborské gymnázium (Gymnázium Pierra de Coubertina) sídlí dosud.

V roce 1871 byla do provozu uvedena železniční trať směřující z Prahy přes Tábor do Vídně. Roku 1872 začala větší výstavba táborského Nového města – od hradeb a bran Starého města směrem k nově vybudované železnici. Základní kámen nové městské části byl položen 18. září 1872. Dne 26. srpna 1877 byla za účasti 10 tisíc lidí na (dnes Žižkově) náměstí odhalena Myslbekova socha Jana Žižky. Byla však špatně odlita, a v roce 1884 ji tak nahradilo dílo sochaře Josefa Strachovského, které náměstí zdobí dodnes. Nápis na podstavec připravil historik František Palacký.[43]

Žižkovo náměstí roku 1876

V roce 1887 byla na místě prvního stálého divadla (v sýpce) a sousední zbořené Pražské brány postavena novorenesanční budova nového městského divadla. Autorem návrhu stavby byl architekt František Buldra. Dnes funguje pod názvem Divadlo Oskara Nedbala.

Dne 21. června 1903 byla zprovozněna první elektrická železnice v celém Rakousku-Uhersku, železniční trať Tábor–Bechyně, kterou projektoval František Křižík. Její součástí jsou dva mosty, z nichž kovový železniční most přes Lužnici pochází z roku 1902. Elektrárna potřebná k provozu trati dodávala energii zároveň pro městské osvětlení. V roce 1902 se ve dnech 3. srpna až 9. září v Táboře konala velká Jihočeská hospodářská, průmyslová a národopisná výstava – největší podnik tohoto druhu na českém jihu. Soustředila na sebe pozornost celých Čech i Moravy a přilákala řady krajanů z ciziny. Také v roce 1906 se konala v Táboře akce světového významu – vůbec první výstava o Janu Husovi.[44] V té době byli rozhodující politickou silou v Táboře mladočeši, jejich zástupce Alois Kotrbelec byl starostou rekordních devatenáct let (1899-1918).

Deska na nádraží v Táboře připomíná návštěvu prezidenta T. G. Masaryka 21. 12. 1918

V roce 1918, při cestě vlakem z exilu do vlasti, se v sobotu před polednem 21. prosince zastavil v zasněženém Táboře na vlakovém nádraží nově zvolený prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk a promluvil k velkému lidovému shromáždění.[45][46] Při té příležitosti vyslovil slavnou větu „Tábor je náš program“, neboť Masaryk měl jako protestant k husitskému Táboru a husitství vůbec silný vztah.[47]

T. G. Masaryk v Táboře 21. prosince 1918

Dne 25. března 1920, při příležitosti oslav 500. výročí založení města, prezident Masaryk opět navštívil Tábor a byl jmenován jeho čestným občanem. Znovu promluvil a vyzval, aby se Tábor stal „duchovním hlavním městem“ země.[47] V roce 1929 se v Táboře konala rozsáhlá Jihočeská průmyslová a hospodářská výstava spojená s výstavou československého válečnictví pořádanou ministerstvem národní obrany.[48][49] Výstavu provázely sjezdy, slavnosti a kulturní události. Výjimečnost akce potvrdila i další návštěva prezidenta Masaryka dne 30. června. Celkem výstavu navštívilo přes 230 tisíc osob. K Táboru měl blízko i druhý československý prezident Edvard Beneš, který si při jeho jižních hranicích nechal vystavět vilu, jehož manželka Hana v Táboře chodila do školy, a který Tábor navštívil roku 1938, v dramatických chvílích mobilizace.[50][51]

Husitská vojenská tradice vedla reprezentanty první republiky k tomu, že v Táboře zřídili vojenskou posádku.[52] Vojáci do Tábora přišli v roce 1932, a to 305. dělostřelecký pluk, který disponoval tou nejtěžší výzbrojí, kterou čs. armáda měla, včetně škodováckých moždířů ráže 305 milimetrů. Začala tak tradice Tábora jako „vojenského města“, která zcela nevyhasla dosud (v Táboře sídlí například Vojenská policie ČR a 42. mechanizovaný prapor), byť velká Kasárna Jana Žižky postavená ve 30. letech a rozkládající se na bezmála pěti hektarech na severu Tábora již byla zbořena.[53] V létě 1935 se v Táboře konal velký Slet sokolstva Pražského kraje, k němuž byl vydán stříbrný odznak se sokolem, siluetou hradu Kotnova a trikolorou.

Táborská průmyslovka, jeden z odkazů starosty Soumara

Tábor byl za první republiky specifický tím, že v něm měli nejsilnější politickou pozici národní socialisté. V roce 1932 kupříkladu v obecních volbách zvítězili naprosto drtivým způsobem, když získali rekordních 40,2 procenta hlasů.[54] S velkým odstupem skončili druzí národní demokraté, kteří získali 15 procent, a kteří měli v meziválečném Táboře také silnější postavení než ve zbytku republiky. Asi nejznámějším a nejúspěšnějším meziválečným starostou byl národní socialista Václav Soumar, který zahájil významné investice - město elektrifikoval i nechal postavit novou vodovodní síť. Dal také vystavět několik škol, včetně obchodní akademie a odborných škol na Maredově vrchu.[55][56] Prosadil též stavbu nemocnice nebo architektonicky významného Švehlova mostu (za komunistického režimu nazývaného Most Sokolovo). Ihned po začátku německé okupace byl Soumar zatčen, v rámci tažení proti "židozednářům v Táboře" (Soumar byl členem zednářské lóže Pravda vítězí) a byl poslán do koncentračního tábora Buchenwald.[57]

Nacistická okupace v Táboře: Jaroslav Krejčí řeční roku 1942

Po atentátu na Heydricha v roce 1942 se Tábor stal jedním z míst, kde němečtí okupanti realizovali svou pomstu na nevinném obyvatelstvu. Na popravišti vedle kasáren od 3. června do 3. července 1942 popravili 156 osob, z toho 20 žen. Osoby byly odsouzené stanným soudem gestapa, obvykle za „schvalování atentátu“, což jim ale před popravou ani nebylo sděleno. Zpočátku byli vražděni zejména občané Tábora. Gestapo řádilo zvláště na obchodní akademii, kde byl zatčen ředitel a několik profesorů, pochytáno bylo i několik tuláků z okolí. Posléze začali být na místo poprav voženi lidé z celých jižních Čech, ale také z Příbrami či Benešova.[58] Jedním z nich byl i sedmnáctiletý Antonín Stočes, jehož příběh po válce zachytil spisovatel Jan Drda v povídce Vyšší princip.[59] Na místě poprav vznikl v roce 1982 pomník z dílny sochaře Milana Váchy.[60]

Hotel Palcát

V roce 1942 došlo ke sloučení s okolními obcemi včetně Sezimova Ústí ve Velký Tábor. Toto spojení vydrželo pouze do roku 1945, kdy se po konci války tyto obce opět osamostatnily.

Národní socialisté pozice udrželi i po druhé světové válce a ve volbách roku 1946 zvítězili se 41,2 procenty. Komunisté, kteří v mnoha jiných městech zvítězili, skončili až druzí s 33 procenty. Po převratu v roce 1948 ovšem samozřejmě moc násilím získali.

Roku 1960 se stal Tábor střediskem velkého okresu, který zahrnul i dosavadní okres Soběslav, a části okresů Milevsko, Votice, Pacov a Týn nad Vltavou. V roce 1971 došlo k velkému rozšíření města opětovným připojením 11 okolních obcí, jež k městu Tábor patřily již v letech 1942 až 1945. Součástí tohoto sloučení však již nebylo Sezimovo Ústí, které začlenění do Velkého Tábora odmítlo.

Největšími investicemi za komunistické éry byla stavba panelových sídlišť na severu a jihu Tábora (Pražské sídliště, Náchodské sídliště, Sídliště nad Lužnicí zvané místními často Sojčák). Z jednotlivých staveb to pak byl zejména hotel Palcát, jehož slavnostního otevření se v roce 1978 zúčastnil i prezident Gustáv Husák.[61][62] Od roku 1969 v Táboře sídlilo velitelství Západního vojenského okruhu, pod nějž spadalo 80 procent vojáků Československé lidové armády.[63] Postoj jeho velitele Mojmíra Zachariáše během sametové revoluce roku 1989 značně přispěl k tomu, že armáda hroutící se komunistický režim nebránila.[64]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Lužnice v Táboře, jez Veselý

Historické jádro Tábora bylo založeno na vysokém ostrohu nad soutokem Lužnice a Tismenického potoka. Dnešní město se rozkládá zejména na okolní zvlněné plošině ve střední výšce 437 m nad mořem. Z geologického hlediska leží v Táborské pahorkatině, což je součást Středočeské pahorkatiny v České vysočině.

Nejvýše položená místa v Táboře jsou:

  • vrch Hýlačka (525 m n. m.) v místní části Větrovy, na něm stojí rozhledna vysoká celkově 36 m (vyhlídková plošina 550 m n.m.)
  • vrch Prodejník (493 m n.m.) u osady Zahrádka
  • kaplička na Svaté Anně (476 m n. m.) v místní části Měšice
  • Žižkovo náměstí, přímo v historickém centru Tábora (450 m n. m., vrchol kostelní věže ve výšce 528 m n.m.)

Nejníže naopak leží řeka Lužnice (380–390 m n. m.). Severně od centra, na Tismenickém potoce, se nachází vodní nádrž Jordán (plocha 51 ha, výška hladiny 423 m n.m.).

Významnou rekreační oblastí je lesní komplex Pintovka na jihozápadě katastru města. Lesy se prostírají také na severovýchodě v okolí Hlinic a Zárybničné Lhoty.

V Táboře u Lužnice se nachází zajímavý geologický útvar – Granátová skála. Základní horninou skály je migmatit, který se zde nachází ve dvou podobách – tmavší a světlejší úseky. Ve světlejších, mladších, místech se hojně vyskytují krystaly granátů typu almadinu, tradičně využívaného pro šperkařské účely v Orientu.[65]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání lidu v roce 1921 zde žilo v 1098 domech 12 561 obyvatel, z nichž bylo 6740 žen. Na 12 439 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 9 k německé a 13 k židovské. Žilo zde 7242 římských katolíků, 303 evangelíků, 3070 příslušníků Církve československé husitské a 345 židů.[66] Podle sčítání v roce 1930 zde žilo v 1584 domech 14 250 obyvatel, z toho 14 090 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 53 k německé. Žilo zde 7898 římských katolíků, 490 evangelíků, 2995 příslušníků Církve československé husitské a 311 židů.[67]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Tábor se započítáním připojených vsí[68]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 10 339 11 251 12 652 15 155 17 495 18 204 19 425 23 696 24 528 27 181 31 867 36 342 36 557 34 430
Počet domů 936 1 013 1 106 1 301 1 664 1 857 2 469 3 222 3 234 3 484 3 708 4 279 4 453 4 840
Vývoj počtu obyvatel a domů města Tábor bez místních částí[69]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 6 717 7 413 8 440 10 703 11 926 12 561 14 250 18 914 19 433 21 958 24 817 28 588 28 528 25 712
Počet domů 492 532 589 736 953 1 098 1 584 2 075 2 085 2 205 2 236 2 341 2 345 2 433

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Táboře.

Věž Kotnov, bývalý hrad[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kotnov.
Kotnov a Bechyňská brána

Hrad založený Přemyslem Otakarem II. a oddělený od města mohutnou hradbou a příkopem měl původně v každém nároží jednu věž – pravděpodobně dvě věže s kruhovým půdorysem a dvě s čtvercovým. Zachována zůstala pouze kruhová věž Kotnov s připojenou Bechyňskou branou. Druhá, takřka identická se nacházela v oblasti dnešní sladovny. Čtvercové (kvadratické) věže se nezachovaly. Jedna z nich, jihovýchodní, byla možná pouhou baštou U Zvoncóv (po požáru se mluví o shoření právě této bašty). Obytné i hospodářské prostory lemovaly obvodovou hradbu, plocha nádvoří byla štětována. V místech dnešního pivovaru se nacházela hradní kuchyň. V 15. století byl k hradu přistavěn parkán, na jehož jihovýchodním konci stála pátá věž, s bránou. Parkán existuje dodnes, v Táboře se říká „Na Parkánech“.

Požárem roku 1532 byl hrad velmi poškozen. Archeologové nalezli 20 cm silnou vrstvu popela. Hrad už ke své bývalé slávě nepovstal, byl naopak využíván pro hospodářské účely, vybudován zde byl pivovar. Ten už v současné době nefunguje, nyní je zde např. hotel nebo galerie. Hrad i Bechyňská brána jsou od roku 1962 národní kulturní památkou. Věž bývalého hradu vysoká 25 metrů je dnes přístupná jako vyhlídková a vede na ni 155 schodů.[70]

Stará radnice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Stará radnice (Tábor) a Žižkovo náměstí (Tábor).
Stará radnice

Stará táborská radnice na západní straně Žižkova náměstí patří k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. Stavba byla zahájena kolem roku 1440, ale k jejímu dokončení došlo až v roce 1521. Radnice má čtyři křídla, která obklopují malé nádvoří. Nejvýznamnější částí radnice je Velký sál s dokonale zvládnutou síťovou klenbou. Jde o druhý největší gotický sál se síťovou klenbou v České republice, hned po Vladislavském sále na Pražském hradě.[71] Sál má 250 metrů čtverečních. Architektem byl Wendel Roskopf.[72] V druhé polovině 17. století byla budova radnice přestavěna Antoniem de Alfierim do barokního stylu, ale v letech 1876–1878 byl radnici pod vedením Josefa Niklase vrácen její gotický ráz.

V současné době již radnice neslouží k zasedání zastupitelů, ale sídlí zde Husitské muzeum. Radnice též slouží k pořádání kulturních akcí a jako vstup do podzemních chodeb (rozsáhlé sklepy, tzv. lochy, z 15. a 16. století byly vyhloubeny ve skalním podloží v hloubce až 16 metrů, a jsou tak pozoruhodnou ukázkou technických dovedností pozdního středověku).[73][74] Radnice je národní kulturní památkou. Součástí radnice je věž, na níž se nacházejí neobvyklé hodiny s 24hodinovým ciferníkem místo obvyklého dvanáctihodinového. Obíhá po něm jen jedna ručička. Někdy jsou hodiny nazývány „táborský orloj“. Uvnitř budovy se nachází jezdecká socha Jana Žižky.

Kostel Proměnění Páně[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Proměnění Páně na hoře Tábor.
Kostel Proměnění Páně na hoře Tábor v Táboře

Pozdně gotický děkanský kostel v severozápadním rohu Žižkova náměstí byl vystavěn na přelomu 15. a 16. století na místě původního dřevěného chrámu, který podle dobových svědků připomínal spíše stodolu (tak ji nazval papež Aeneas Silvius Piccolomini, který Tábor navštívil roku 1451).[75][76] Stavitelem byl pražský mistr Staněk. Chrám je 46 metrů dlouhý a 26 metrů široký. Gotická věž je vysoká 77,8 metru (nejvyšší v jižních Čechách) a vede na ni přibližně 250 schodů.

Stavba se ovšem v čase měnila, získala nejprve renesanční štíty a ochoz, v roce 1677 pak byla přestavěna italským stavitelem Giovanim de Capaulim a kostel získal pod jeho vedením barokní ráz, zvláště díky typické barokní báni umístěné na vrchol věže. V letech 18961898 byl nicméně Josefem Mockerem regotizován. Byla přistavěna druhá sakristie a barokní oltář byl nahrazen oltářem neogotickým od řezbáře Josefa Krejčíka.

Původně byl kostel utrakvistický, od roku 1622 je katolický. Před kostelem se nachází barokní sousoší piety, později doplněné o sochy sv. Donáta a Floriána z dílny Ignáce Františka Platzera. Sousoší bylo na náměstí přeneseno z krypty augustiniánského kostela roku 1850. Od roku 1963 je kostel chráněn jako kulturní památka.

Jordán[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Jordán (Tábor).
Jordán

Vodní nádrž Jordán je nejstarší ve Střední Evropě, byla založena roku 1492 a vznikla přehrazením Košínského potoka. Z Jordánu pokračuje tok jako Tismenický potok, na kterém se těsně pod hrází nachází 18 metrů vysoký Jordánský vodopád. Nádrž má rozlohu okolo 50 hektarů a dosahuje hloubky až 18 metrů. Jeho sypaná hráz je vysoká 20 metrů a 284 metrů dlouhá. Zadržuje asi 3 miliony krychlových metrů vody. Nepřehlédnutelnou dominantou Tábora se stal nový harfový most přes Jordán vybudovaný v letech 1984–1991. Svými 26 závěsnými lany na vysokém pylonu připomíná dvojici harf. Most je dlouhý 212 metrů a široký 23 metrů.

Původně měla nádrž sloužit jako chovný rybník, ale později se ukázalo, že je na chov ryb příliš velká. Dnes slouží jako záložní zásobárna vody a je vítaným místem odpočinku obyvatel i turistů.

V roce 2013 začalo, poprvé od roku 1830, čištění a odbahňování Jordánu. Nádrž vydala desítky kilogramů nábojů do ručních zbraní a granátů, jak československé, tak i německé a sovětské výroby. Za raritní považují policisté puškový granát do signální německé pistole, sovětský protipancéřový puškový granát a deset českých granátů předválečné výroby.[77] Příčinou těchto nálezů je, že nedaleko sídlila od časů první republiky dělostřelecká vojenská posádka.

Kostnický dům[editovat | editovat zdroj]

Kostnický dům

Nejstarší historické zprávy o domu čp. 220 v dnešní Střelnické ulici jsou dochovány z roku 1521, kdy je uváděn jako majetek pasíře Prokopa. Části domu jsou však patrně ještě starší, kamenné partie některých zdí, jakož i pod domem se rozkládající rozsáhlé sklepy, vykazují stavební prvky z gotického období, tj. z 15. století. Po požáru v roce 1559 byl dům přestavěn v renesančním slohu.

Hlavní průčelí je orientováno do Pražské ulice a dnes je z této strany vchod do kavárny v přízemí. Nejvýraznějším prvkem je první patro domu vystupující z plochy průčelí arkýřem zaujímajícím téměř celou šířku domu. Arkýř spočívá na čtyřech konzolách, jejichž provedení má slohový vztah k renesanci. Další dominantou uličního průčelí je domovní štít, který je prolomen třemi lichými arkádami s oválným a polokruhovým záklenkem, na hraně s okosením, které vyznívá jako projev gotické tradice. Je pravděpodobné, že průčelí bylo v renesanci členěné sgrafitem.

V roce 1994 byl dům přebudován na penzion. Název Kostnický dům je novodobý, připomíná partnerství Tábora s německou Kostnicí a obě města jsou také společně jeho majiteli.[78] Pro svůj historický význam byl prohlášen za národní kulturní památku.

K dalším památkově chráněným městským domům patří domy Arbeiterova 4, Křížkova 7, Svatošova 8, Svatošova 10, Vodní 3, Žižkovo náměstí 18, Žižkovo náměstí 19, Dům u Lichviců (Žižkovo náměstí 5), Ctiborův dům (Žižkovo náměstí 6), Dlouhá čp. 344, Pražská čp. 156, Pražská čp. 155, Střelnická čp. 223 ad.

Augustiniánský klášter[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Klášter bosých augustiniánů (Tábor).
Klášter s kostelem

Po porážce protestantů na Bílé hoře byli do Tábora pozváni bosí augustiniáni, aby řídili rekatolizační (v případě Tábora spíše katolizační) proces.[79] Ti se rozhodli vystavět na dnešním náměstí Mikuláše z Husi klášter. Stavbu navrhl architekt Antonio de Alfieri. Je v čistě barokním slohu. Základní kámen byl položen v roce 1642, dokončen byl klášter v roce 1666. Jeho součástí byl Klášterní kostel Narození Panny Marie.

Klášter na počátku 19. století v souvislosti s josefínskými reformami ukončil svou činnost a jeho budova začala být využívána jako věznice. Tak fungovala i za první republiky. Dne 9. ledna 1923 zde proběhla první poprava v samostatném Československu. Když byl v Táboře v roce 1949 zrušen krajský soud, byla zrušena i věznice.[80] Objekt využívala k různým účelům armáda a v roce 1977 ho převedla na město. To ho dalo k dispozici Husitskému muzeu, které sem umístilo své depozitáře a ředitelství.

Část objektu však byla v roce 2019 zpřístupněna i veřejnosti, a to rajský dvůr, který prošel rekonstrukcí. V budově byla zřízena také galerie, nazvána byla Ambit, a bývalý klášter se tak stal důležitou kulturní institucí města.[81] Galerie Ambit i rajský dvůr jsou volně přístupny veřejnosti, ale jen v letních měsících.

Stará vodárna[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vodárenská věž (Tábor).
Stará vodárna

Nejvýznamnější renesanční stavbou v Táboře je tzv. stará vodárna. Nejstarší zmínka o ní pochází z roku 1502, ale možná vznikla už dříve, patrně souběžně s nádrží Jordán. Věž měla vyřešit problém, jak rozvést vodu po městě umístěném vysoko na kopci. Úsloví „nedovedeš vodu na Tábor“ bylo v českých zemích v 16. a 17. století široce rozšířené, několikrát ho ve svých textech užil i Jan Amos Komenský. Táborští, přesněji jistý mistr Jan, našli řešení v podobě unikátního čerpacího zařízení, které vodu z Jordánu vytlačovalo do věže postavené na hradbách 32 metrů nad hladinou. Odtud pak byla voda rozváděna dřevěným potrubím do (snad sedmi) městských kašen.

Původní zařízení se nedochovalo, roku 1559 ho sežehl požár, který poškodil i věž. Po obnově získala renesanční ráz. Byla vyzdobena obloučkovými štíty a typickými renesančními sgrafity. Svou původní funkci již neplní, v současnosti se zde nachází galerie.

Vodárna přiléhá k Tržnímu náměstí, kde se dodnes skutečně konají trhy i kulturní akce.[82] Nejstarší kašna, k níž byla z věže přiváděna voda, se nachází na Žižkově náměstí. Její renesanční podoba pochází z let 1567–1568 a jejím autorem byl Ondřej ze Sušice.[83]

Mária a vila bratří Nováků[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bílkova vila (Tábor).
Bílkova vila

Významnou památkou secesní architektury je Vila Mária v Příběnické ulici (čp. 738) ve vilové čtvrti Podhradí za Bechyňskou branou. Stavbě se obvykle říká Bílkova vila, neboť jejím spoluautorem byl významný architekt a sochař František Bílek, který se narodil v Chýnově nedaleko Tábora.

Patrová a terasovitá budova je nejvýznamnější ukázkou raného bruselsko-pařížského Art Nouveau v Česku. Bílkova vila byla vystavěna roku 1901. Budovu projektoval táborský stavitel T. Brdlík, ten ale přizval ke spolupráci Bílka, který pak vytvořil zdobené fasády a další výtvarné prvky v interiéru budovy.

Výtvarnému řešení dominuje motiv vosí hlavy na fasádě a na štítech vily. Symbol vosy měl odrážet od domu zlo.[84] Motiv vosí hlavy je možné vidět i na mřížích okének v soklu stavby. Hmyzí motiv je v secesní architektuře výjimečný, jinak v ní převládají motivy květinové. Souvisel s Bílkovým výtvarným založením, jeho přináležitostí k symbolismu. V roce 2007 byla stavba prohlášena kulturní památkou.

V její těsné blízkosti se nachází i další významná vila, vila bratří Nováků. Nese prvky novogotiky a novorenesance. Architekt František Novák usiloval o to, aby připomínala zámky ve stylu severské renesance. Na gotiku upomínají zejména boční věže.[85][86] Šlo o první stavbu v Podhradí. Od roku 1931 ve vile žil hudební skladatel Emanuel Maršík. V 50. letech 20. století zde byla školka, v 60. letech sloužila Okresní vojenské správě. Od 90. let 20. století zde byl známý penzion Černý leknín (název dle nejslavnější Maršíkovy opery). V něm byly ubytovány i hvězdy šoubyznysu, například kapela Boney M nebo zpěvák Marilyn Manson.[87]

Divadlo a Střelnice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Divadlo Tábor.
Divadlo Oskara Nedbala
Střelnice

Historismus 19. století v Táboře reprezentují dvě výjimečné stavby, budova Divadla Oskara Nedbala a spolkový dům Střelnice.

Novorenesanční Střelnice stojí v Žižkově ulici a postavena byla v letech 1894–1895. Jak název napovídá, původně šlo skutečně o střelnici, a to táborského střeleckého spolku. Od počátku však budova sloužila rovněž společenskému životu. Její rozlehlý sál byl využívaný k plesům, koncertům i jiným společenským akcím. Tuto funkci plnila až do 80. let 20. století, kdy byla uzavřena a začala být postupně rekonstruována. V 90. letech však její osud zkomplikovaly restituční spory. V roce 2003 ministerstvo kultury Střelnici prohlásilo kulturní památkou. Veřejnosti se znovu otevřela však až v roce 2006. Vrátila se do původní krásy i k původní společenské funkci, přestože je v soukromých rukou.[88]

Na místě současné budovy divadla se hrálo již od roku 1840. Současná podoba však vznikla až roku 1887 a stejně jako u Střelnice byl zvolen novorenesanční sloh. Divadlo bylo rekonstruováno v roce 1965 a tato rekonstrukce z něj učinila raritu. K jevišti bylo totiž ze strany připojeno ještě jedno hlediště.[89] Obvykle je to tak, že starý, menší sál (kapacita 300 diváků) se využívá pro komornější akce a koncerty, větší, modernější (650 diváků) pak k větším představením (ke kulturní náplni viz kapitola Kultura).

Husův park[editovat | editovat zdroj]

Husův park, pomník mistra Jana Husa od sochaře Františka Bílka

Táborské Husovo náměstí, kterému se obecně říká Husovy sady nebo park u nádraží, začalo vznikat po roce 1871 – po vybudování železnice a otevření nádraží v Táboře. Tehdy byla většina táborských obytných domů a městská brána vzdálena od nádraží 2 km.

Koncem 20. století dostal tento – časem už okolo zcela zastavěný – vnitroměstský prostor krásnější a vzdušnější tvář. Po roce 1991 totiž došlo k rozsáhlému přebudování celého areálu bývalé c.k. tabákové továrny z konce 19. století, ve městě známé jako „Tabačka“. Zmizely neprůhledné ploty a zdi i různé sklady a boudy. Rozlehlé budovy byly přeměněny na pracoviště okresních úřadů nebo obchody, byly vybudovány podzemní garáže a provedena sadová úprava okolí. Slavnostní předání proběhlo v listopadu 1997.

Při vstupu do Husových sadů – ze směru z centra města – od třídy 9. května (v letech 2005–2006 také zrekonstruované) můžeme obdivovat velkou sochařskou kompozici „Mistr Jan Hus“ od významného československého sochaře Františka Bílka (1872–1941). Pomník byl vybudován v letech 1927–1928 z iniciativy táborského „Spolku pro postavení Husova pomníku“. Odhalen byl 6. července 1928 u příležitosti 513. výročí Husova upálení v Kostnici. Sestává ze dvou částí. Na vysokém žulovém podstavci s nápisem „Plameny ubírati se ku pravdě“ stojí bronzová socha Jana Husa v nadživotní velikosti (výška 3 metry). Za ní se nachází trojúhelníkový žulový pomník o rozměrech 3 × 9 metru. Ten má připomínat rozevřenou knihu. Na vnější straně je k žulovým blokům připevněno pět bronzových reliéfů připomínajících události z Husova života. V čele je plastika Kozího hrádku, po obou jeho stranách vždy dvě desky o rozměrech 90 × 200 cm – vlevo je zobrazeno Husovo působení na Kozím hrádku („Káži mezi ploty, jenž slove Kozí“ a „Káži v lese pod lipů u hradu“), vpravo Husovo uvěznění a počátky husitství („Já, sluha boží v okovech“ a „Vznik božích bojovníků“).[90]

Botanická zahrada[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Botanická zahrada při VOŠ a SZeŠ v Táboře.
Budova Zemědělské školy (z roku 1903), za ní až k Jordánu se rozprostírá botanická zahrada
Botanická zahrada

Botanická zahrada byla založena roku 1866 a je druhou nejstarší v České republice.[91] Patří ke Střední zemědělské škole, která měla mezi lety 1900 a 1918 status vysoké školy.[92] Tou dobou zaznamenala botanická zahrada největší rozkvět. Zahrada zásobuje svými semeny své okolí od roku 1906, nyní zasílá semena do více než 400 míst po celém světě a na přibližně 100 míst po celé České republice. Zahrada se také zabývá projektem zaměřeným na obdělávání půdy bez použití umělých hnojiv a chemikálií. Je zapojena do projektu Florius.[93]

Návštěvníci Botanické zahrady mohou obdivovat více než 4 000 druhů rostlin, od teplomilných pěstovaných ve sklenících přes evropské i exotické druhy stromů až po různé druhy koření a obilovin. Nejzajímavější je asi druh pšenice pěstovaný už před 8000 lety. Největší část botanické zahrady zaujímá arboretum, kde roste na 400 druhů dřevin. Součástí arboreta je jezírko a alpinum. Jsou zde i tři skleníky se sbírkou orchidejí, masožravých rostlin, kaktusů a sukulentů.

Zahrada je celoročně bezplatně otevřena veřejnosti, vstupné se platí pouze ve sklenících.

Poutní kostel v Klokotech[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Klášter Klokoty a Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Klokoty).
Kostel v Klokotech

Od Kotnova údolím Tismenického potoka nebo z Pražského sídliště lze dojít k poutnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Klokotech. Jeho stavba započala v roce 1700, trvala 30 let a byla financována známými šlechtici a bohatými měšťanskými rodinami. Architektura poutního místa je pravděpodobně inspirována prací Jana Santiniho. Kostel samotný byl dokončen roku 1714. Během následujících let přibyly ambity a kaple.

Farní kostel byl na místě již ve 14. století, konaly se k němu mariánské poutě.[94] Za husitských válek byl kostel zničen a na faře bylo na příkaz Jana Žižky upáleno několik desítek členů sekty adamitů. Město Tábor prodalo Klokoty v roce 1679 za 4 000 grošů českých řádu benediktinů, kteří započali rozsáhlou barokní přestavbu. Tu ovšem dokončovalo z velké části město samo, neboť benediktini odtud odešli. Přesto je místo často i dnes nazýváno Klokotský klášter.

Kostel se řadí mezi nejvýznamnější památky v okolí a může se srovnávat s nejvýznamnějšími díly evropského baroka. V roce 2018 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky.[95] Kulturní památkou je i klokotská křížová cesta. Tvoří ji čtrnáct kamenných kapliček s mělkou nikou.

Barokní zámek Měšice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Měšice (zámek, okres Tábor).
Zámek Měšice

Tato budova s empírovou fasádou se nalézá ve východní části Tábora, ve směru Chýnov-Pelhřimov asi 2 km od Informačního centra na Žižkově náměstí. Původně renesanční tvrz byla v roce 1699 přestavěna Janem Josefem Carettem, hrabětem z Millesima, na barokní zámek. Dnešní majitel zámku, Jan Berwid-Buquoy, ho získal v roce 1997 za jednu korunu.[96] Opravil ho a zpřístupnil veřejnosti. Na zámku je k vidění expozice nábytku z pozůstalosti slavných historických osobností: jídelní stůl a pohovka Reinharda Heydricha, psací stůl, kožená pohovka a jídelní stůl s židlemi Clementine Churchillové, secesní postele z roku 1901 po Janu Masarykovi, komoda se zrcadlem z roku 1939 po Clausi Stauffenbergovi (hlavní organizátor atentátu na Hitlera) nebo secesní ložnice z roku 1904 po francouzském ministru zahraničních věcí Aristidu Briandovi. Majitel sbírky začal od roku 2022 některé její části rozprodávat v aukcích konaných na zámku.[97] Zámecký kostel byl postaven Janem Antonínem Votápkem z Ritterswaldu v roce 1751. Dne 26. března 2010 byl znovu vysvěcen kardinálem Miloslavem Vlkem.[98]

Synagoga[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Synagoga v Táboře.
Synagoga na snímku ateliéru Šechtl a Voseček

Existují zprávy o přítomnosti Židů v Táboře již od 16. století, ovšem ty jsou značně nejisté. Za rok příchodu Židů do Tábora tak historici označují obvykle rok 1621, kdy je v písemných pramenech doloženo, že byly do Tábora pozvány židovské rodiny Brašovských a Bechyňských (ze Soběslavi a Týna nad Vltavou), aby administrovaly majetkové vyrovnání táborských měšťanů se švédskými vojsky. Tito Židé se pak usadili na dnešním Tržním náměstí a v jeho okolí, měli zde i svou první modlitebnu. Táborská židovská komunita dlouho čítala osm rodin. Na konci 17. století to představovalo 39 osob. Roku 1840 pak 212 osob, na konci 19. století bylo sečteno 495 osob. Poté, co mohli začít po roce 1848 naplno podnikat, přispívali k ekonomickému rozvoji města. Židům patřila například sladovna u nádraží. Na konci 19. století již malá modlitebna nestačila, a tak byla v roce 1885 vystavěna nová synagoga mezi ulicemi Na Parkánech a Hradební. Vznikla podle projektu Josefa Staňka v maurském stylu, s novorománskými prvky. Svým účelům sloužila až do roku 1941, kdy ji uzavřeli nacisté. Od té doby sloužila hlavně jako skladiště. Transport táborských Židů do koncentračních táborů proběhl 12. a 16. listopadu 1942, lidí ze smíšených manželství pak na podzim 1944. Po válce se do Tábora vrátilo pouze 17 osob. Ti nedokázali vytvořit obec, která by tak velkou stavbu mohla spravovat, a tak ji převzala do správy židovská obec z Plzně. Ale ani ta nedokázala najít peníze na opravy. Uvažovalo se o zřízení koncertní síně a galerie, ale projekt zůstal nerealizován. V roce 1977 byla synagoga již ve zcela havarijním stavu a nakonec byla zbourána.[99] V roce 1992 byla instalována na místě pamětní deska. Jen ta zbyla také na starém i novém židovském hřbitově, oba zlikvidovali nacisté.[100]

Kostel husitské církve[editovat | editovat zdroj]

Kostel

Inspirována Masarykovými ideami, vznikla spolu s Československou republikou roku 1920 Církev československá husitská, jakožto "národní katolická církev". V Táboře měl její vznik značný ohlas a rychle se stala druhou největší církví ve městě, pod názvem Sbor Božích bojovníků Církve československé husitské. Roku 1921 měl 3070 členů, desetkrát víc než evangelická církev a asi o polovinu méně než katolická církev. V letech 1938–39 pro potřeby sboru vznikl v Táboře kostel. Stavba dle návrhu architekta Pavla Janáka se stala nejvýraznějším projevem funkcionalistické architektury v Táboře, konkrétně pak bývá označována za projev purismu. Využívá strmého svahu nad Budějovickou třídou, které dominuje. Na vrcholu pětatřicetimetrové hranolové věže je mohutný bronzový kalich. Stavba zahrnuje modlitebnu, farní dům, zvonici a kolumbárium. Do kněžiště bylo v březnu 1947 umístěno sousoší Božích bojovníků, kde vedle sebe stojí Kristus, Jan Žižka, Jan Hus, Jan Amos Komenský a Petr Chelčický. Je z dílny táborského sochaře Jana Vítězslava Duška. Objekt je od roku 2019, byť s potížemi, rekonstruován.[101] V roce 2020 byla stavba vyhlášena kulturní památkou.[102]

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Tábora

Město má 15 částí města[103]:

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Knihovna[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Městská knihovna Tábor.
Městská knihovna

První veřejná knihovna v Táboře byla založena roku 1897.[104] Dnes na ni navazuje Městská knihovna na adrese Jiráskova 1775. Zde knihovna sídlí od roku 1946. Zřizovatelem je město (od roku 2003), v dobách socialismu měla knihovna status knihovny okresní. Poskytuje veřejné knihovnické a informační služby včetně meziknihovní výpůjční služby. Nabízí volný přístup k internetu. Pořádá různé kurzy, výstavy, literární pořady a akce pro děti, seniory.

Knihovna spravuje několik poboček na území města (Pražské sídliště, Sídliště nad Lužnicí, Čekanice, Náchod).[105][106]

Budova v Jiráskově ulici je též nazývána Knihovna Hvězdárna, neboť na střeše budovy sídlí táborská hvězdárna, třetí nejstarší v republice.[107]

Husitské muzeum[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Husitské muzeum.
Část oltáře z Roudník ve sbírkách muzea

Nejvýznamnější kulturní institucí v Táboře je Husitské muzeum. Spravuje nejen prostory bývalé radnice na Žižkově náměstí, kde prezentuje stálou expozici Husité či středověké podzemí, ale i bývalý augustiniánský klášter s rajským dvorem a Galerií Ambit (tam dnes sídlí i vedení muzea), Bechyňskou bránu a věž Kotnov, která slouží i jako vyhlídka, a také Památník dr. Edvarda Beneše v nedalekém Sezimově Ústí, tedy bývalou vilu druhého československého prezidenta, s přilehlým parkem. Benešův památník byl Husitským muzeem otevřen v roce 2005. Na Kotnově je umístěna stálá expozice nazvaná Tábor, pevnost spravedlivých i královské město.

Pobočkou Husitského muzea je i Blatské muzeum v Soběslavi a Veselí nad Lužnicí, takže dosah této instituce je skutečně širší než městský. Muzeum též velmi úzce spolupracuje s Husovým domem v německé Kostnici, kde mistr Jan bydlel před osudným procesem a upálením.

Jádro sbírek muzea se začalo tvořit díky úsilí několika nadšených kantorů táborského gymnázia v polovině 19. století, kdy se vědomí o husitské tradici města začalo po desítkách let útlumu obnovovat. Nejznámějším z těchto kantorů byl August Sedláček proslulý jinak svým patnáctisvazkovým dílem o českých hradech a zámcích. Rada města schválila založení muzea 6. prosince 1878 jakožto muzea městského. Veřejnosti byly sbírky zpřístupněny o šest let později.[108] V roce 1960 bylo muzeum přejmenováno na Muzeum husitského revolučního hnutí. Po listopadu 1989 získalo název současný.

Soukromá muzea[editovat | editovat zdroj]

Exponát Muzea čokolády a marcipánu

Na Špitálském náměstí se nachází soukromé Muzeum lega. Turisty je oblíbeno nejen proto, že nabízí ke zhlédnutí modely Sochy Svobody, Tower BridgeEiffelovy věže nebo Tádž Mahalu sestavené z kostiček světoznámé stavebnice, ale i modely místních staveb, takže lze vidět kopii Benešovy vily v Sezimově Ústí, která je postavena z více než dvaceti tisíc kostiček nebo kopii táborské Střelnice z více než sto tisíc kostiček. Exponáty jsou sestaveny z celkem dvou milionů kostek. Muzeum vzniklo ze soukromé sbírky majitelky teprve v roce 2012, ale získalo si již velkou oblibu.[109]

Dalším muzeem je Muzeum čokolády a marcipánu, které se nachází v prostorách třech historických domů v Kotnovské ulici, k jejichž spojení však došlo již v 15. století, a vznikl tak jeden z největších domů ve městě (čp. 138). Muzeum vystavuje na ploše přes 1000 m2. K vidění je i marcipánový model Žižkova náměstí, spolkového domu Střelnice a hradu Kotnova. K nejproslulejším exponátům patří čokoládová socha Jaromíra Jágra. Oblíbené jsou i dílny, kde se návštěvníci učí s čokoládou pracovat. Muzeum zřídila soukromá majitelka, obchodnice s čokoládou, v roce 2006.[110]

V prosinci 2015 vzniklo ve sklepních prostorách domu U Lichviců na Žižkově náměstí Muzeum pivovarnictví. Seznamuje nejen s tradicí vaření piva, ale vystavuje i unikátní dobové fotografie z ateliéru Šechtl & Voseček, které dávají nahlédnout do podoby města v 19. století.[111] Zachovalo se asi 13 tisíc originálních skleněných negativů z let 1860–1938, které rodina Šechtlů v Táboře nafotila. Rodinou tradici založil roku 1865 Ignác Šechtl. Na jeho práci navázali Josef Jindřich Šechtl, Josef Šechtl a Marie Šechtlová.[112] Archiv těchto snímků se nachází v ulici Dukelských bojovníků.[113] Zapůjčovány k prezentaci jsou také do Hostince Pod kaštanem v Měšicích a jinam. Jako volná díla jsou také široce šířena po internetu.

Zoologická zahrada[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zoologická zahrada Tábor.
Zoo Tábor

Zoo Tábor je nejmladší zoologickou zahradou v České republice a největší na jihu Čech. Vznikla v roce 2015 díky milovníku zvířat a majiteli developerské společnosti Ekospol Evženu Korcovi, který takto zachránil zkrachovalý projekt z roku 2011 známý jako Zoo Tábor-Větrovy.[114] Při krachu staré zoo hrozilo i utracení zvířat a jejich strádání. I proto se Korec, známý svými aktivitami na ochranu zvířat (například podporou akce Konec doby klecové), do věci vložil. O celé akci napsal i knihu, která vyšla v roce 2016 pod názvem Jak jsem zachránil zoo v Táboře. Zoo chová sedmdesát druhů zvířat, z ohrožených je to například tygr ussurijský, medvěd baribal, medvěd hnědý, vlk arktický, makak jávský nebo fosa madagaskarská. Velká pozornost je věnována i papouškům (ara zelenokřídlý, kakadu molucký, amazoňan žlutokrký ad.). Zoo se rovněž podílí na návratu zubra evropského do české přírody. Areál zoo se nachází v části Větrovy, jižně od historického centra.

Housův mlýn[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Housův mlýn.
Housův mlýn

Housův mlýn byl vystavěn na základech mlýna ze 13. století, těsně pod hradbami na břehu Tismenického potoka. V těchto místech se v 15. století konaly bohoslužby husitských radikálů – adamitů. Údajně zde byli pohřbeni švédští dobyvatelé, kteří zahynuli při obléhání města v roce 1645. V 18. století vyrostl v tomto malebném zákoutí první umělecký parní mlýn spojený s lázněmi.

V současnosti je Housův mlýn významným kulturním centrem města. Nachází se zde například expozice zbrojí a zbraní, které byly vyrobeny a použity při natáčení filmů včetně například hollywoodských spektáklů Letopisy Narnie: Princ Kaspian nebo snímku Hellboy.[115]

Je zde také muzeum tortury a v průběhu roku se zde koná řada akcí, většinou spojených s historickými kostýmy a rekonstrukcemi: Keltský festival Lugnasad, Dobývání Tábora Švédy, Rytířský den při Táborských setkáních, Festival historických bojovníků nebo středověký silvestr. V mlýně též funguje škola historického šermu.

Zvláštní pozornost je věnována historii husitské, na přelomu května a června zde probíhají Husitské dny určené školním dětem.[116]

Táborské kulturní léto[editovat | editovat zdroj]

Akrobati Losers Circus na festivalu Komedianti v ulicích roku 2020

V oblasti živé kultury je nejvýznamnější akcí v táboře tzv. Táborské kulturní léto, festival konaný od června do září. Pod touto hlavičkou je sdružena celá série kulturních akcí, ať už jednorázových, nebo pravidelných. K těm pravidelným patří historický festival Táborská setkání, jehož součástí jsou tradiční průvody v historických kostýmech, šermířská vystoupení či ohňová šou. Jde o nejstarší pravidelnou akci Kulturního léta, jejíž prvý ročník se konal roku 1992.[117] K ní se časem přidružily další dvě významné pravidelné akce. Od roku 2011 je to festival Komedianti v ulicích, během nějž ulice starého města zaplní představitelé pouličního divadla a nového cirkusu z mnoha zemí světa.[118] Uměleckým šéfem a dramaturgem programu je přední český mim Radim Vizváry. Třetím pravidelným festivalem v rámci Táborského kulturního léta je Jazzový Tábor. Jazzmani hrají na Žižkově náměstí, k tradičním účastníkům patří Jiří Stivín nebo Antonín Gondolán. Na všechny tyto festivaly je tradičně vstup zdarma. Do Kulturního léta se zapojují všechny kulturní instituce v Táboře, včetně Divadla Oskara Nedbala, Husitského muzea, Klokotského kláštera, všech galerií (Galerie u Radnice, Galerie 140, Galerie Ambit, Vodárenská věž) nebo Hotel Palcát, kde se koná Táborský festival vína, jídla a kultury.[119] Již tradicí se stalo například vystoupení Divadla Járy Cimrmana v Divadle Oskara Nedbala. Součástí Táborského kulturního léta jsou i pietní akty v den upálení Jana Husa a ekumenická bohoslužba rovněž připomínající tuto událost. Nezřídka jsou součástí nostalgické jízdy na "Bechyňce", nejstarší elektrické trati v Česku.

Mighty Sounds[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Mighty Sounds.
Anti-Flag zahráli na festivalu v roce 2018

Další velkou akcí je hudební festival Mighty Sounds, který se koná vždy v červenci na letišti Čápův dvůr. Vznikl v roce 2005. Je znám jako "největší punkový festival v Česku", ale dle organizátorů je jeho zaměření širší, zahrnuje styly "punk, punkrock, rock’n’roll, hardcore, reggae, ska, rockabilly a indie rock".[120] Přes 80 procent vystupujících kapel je ze zahraničí. K nejslavnějším skupinám, které na festival přijely, patří Suicidal Tendencies[121], Anti-Flag[122], Ska-P, Gogol Bordello[123], Dropkick Murphys[124], Pennywise, Turbonegro[125], Dubioza kolektiv[126], Enter Shikari, Inner Circle, Zebrahead, Agnostic Front, Social Distortion[127], Biohazard nebo Dog Eat Dog. Každý rok přijede okolo 130 skupin, které hrají na pěti pódiích. Jedno pódium, tzv. Black Coffee Stage, je navíc vyhrazeno pro akustická vystoupení. Na jubilejní desátý ročník v roce 2014 přijelo 15 000 návštěvníků.[128] K doprovodnému programu patří skateboardové akce nebo tvorba graffiti. Prvních pět ročníků se konalo v Olší u Opařan, v roce 2010 se festival přesunul na táborské letiště. Festival Mighty Sounds je známý svým několikaletým sporem s Krajskou hygienickou stanicí Jihočeského kraje, která mu od roku 2010 ukládala vysoké pokuty za překročení hlukových limitů dle zákona o ochraně veřejného zdraví.[129] Pokutu pro festival zrušil Nejvyšší správní soud v červnu 2016.[130] Kvůli kauze se poté měnil i zákon o veřejném zdraví.[131] Festival má oporu v táborské radnici, někteří z organizátorů jsou členy táborské Pirátské strany.[132] K ceněným stránkám festivalu patří jeho grafický design, za nímž stojí Vojtěch Woody Troják.[133][134]

Další hudební život[editovat | editovat zdroj]

Logo metalového festivalu
Skupina Sunshine vznikla v Táboře

Druhým největším hudebním festivalem v Táboře je metalový Žižkův vraždící palcát, který se obvykle koná na Housově mlýně.[135] Tam vystoupili například Fleshgod Apocalypse.[136] U Jordánu, na Pintovce nebo ve spolkovém domě Střelnice se koná folkový festival Táborský koktejl. Na Žižkově náměstí probíhá každoročně festival romské hudby a tance Kerekate, jehož hvězdou bývala především Věra Bílá.[137] Od roku 2011 se koná festival Klasici v Táboře zaměřený na vážnou hudbu. Ke slavným hostům patřili pěvci Adam Plachetka a Kateřina Kněžíková, houslista Václav Hudeček, Kühnův sbor nebo hornista Radek Baborák.[138] Vystoupení se konají především na Střelnici a v Divadle Oskara Nedbala. Zakladatelem a organizátorem festivalu je houslista Symfonického orchestru Českého rozhlasu Tomáš Hubka.[139]

V 60. letech 20. století byl epicentrem táborského big beatu spolkový dům Střelnice, kde se konaly proslulé "střelácké čaje".[140] Po sametové revoluci se rockeři usadili zvláště v areálu Pintovka, kde se konal festival Táborská rocková mapa. Ve 21. století je srdcem rockového života v Táboře klub Garage (Soběslavská 2090), místními někdy zvaný též Na kopečku. Představil táborskému publiku českou rockovou špičku (Škwor, Monkey Business, Olympic, Anna K, Monika Načeva, Michal Pavlíček, Vladimír Mišík, Lenka Dusilová). Další významné místo hudebního života je kulturní centrum Milenium na Pražském sídlišti (kpt. Nálepky 2397), kde koncertovala rovněž řada českých rockerů (Vypsaná fiXa, Mňága a Žďorp, David Koller, Divokej Bill, Tři sestry), ale scéna se nevyhýbá ani popu (Tomáš Klus, Jelen, Ben Cristovao, Hana Zagorová, Dalibor Janda) a hip hopu (pravidelná akce The Hip Hop no. X). Pop jinak tradičně kraluje na scéně Divadla Oskara Nedbala (Aneta Langerová, Eva Pilarová, Dan Bárta, Janek Ledecký, Věra Špinarová) a v sále hotelu Palcát, kde vystupovali například Helena Vondráčková, Jaromír Nohavica, Ewa Farna, Lenka Filipová, Petra Janů, Tereza Kerndlová, Čechomor, Slza a kde kapela Kryštof roku 2016 startovala své turné Srdcebeat.[141] Největší koncerty se pak odehrávají na zimním stadionu na Pražském sídlišti, který se podařilo vyprodat Karlu Gottovi a Michalu Davidovi.[142] Okrajovější žánry mají v Táboře zázemí v klubech Orion (nám. F. Křižíka 496), Poslední Nota (9. května 1283) nebo Bardo (Palackého 358).

Hudebními skupinami, které vznikly v Táboře, jsou držitelé ceny Anděl Please The Trees[143] nebo Kalle, kteří získali Anděla již dvakrát.[144][145] Dále jsou to rockoví Sunshine[146], metaloví F.O.B, hiphouseoví Rapmasters, punková Peshata nebo jazzová Tarapaca.

Divadlo Oskara Nedbala[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Divadlo Tábor.
Malý sál Divadla Oskara Nedbala

Divadlo Oskara Nedbala je takzvanou stagionou, tedy scénou bez vlastního profesionálního souboru. Hostují v něm tedy umělci z celého Česka.[147] Pravidelně zde hrají například soubory Městských divadel pražských, Divadla Na zábradlí, Divadla pod Palmovkou, Národního divadla Brno nebo HaDivadla. Příležitost dostávají tradičně i místní ochotnické soubory, takže své první herecké krůčky na táborských prknech udělali i později slavní herci František Němec, Jiří Hrzán, Petr Svoboda nebo Jan Novotný. Uskuteční se zhruba 200 představení ročně, které vidí okolo 60 000 diváků.[148] Za komunistického režimu neslo divadlo jméno Ivana Olbrachta. Po roce 1990 přijalo jméno patrně nejslavnějšího táborského rodáka Oskara Nedbala. Jeho rodný dům, s pamětní deskou z roku 1936, stojí přímo naproti divadlu. Celorepublikově se divadlo nejvíce proslavilo patrně tím, že se zde v 80. letech 20. století natáčel oblíbený televizní cyklus Možná přijde i kouzelník (v malém sále).[149]

Velký sál

Divadelnictví má v Táboře tradici, staré divadlo fungovalo v letech 1840-1886 v přízemí budovy městské sýpky. Roku 1851 zde hrál Josef Kajetán Tyl. Hudební produkce zde dirigoval Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich i Oskar Nedbal. Nové divadlo bylo otevřeno 4. prosince 1887. Provoz byl zahájen předehrou ke Smetanově Hubičce, a poté táborští ochotníci předvedli Šubertovo drama Jan Výrava. V roce 1904 bylo divadlo elektrifikováno Františkem Křižíkem. Ve válečných letech 1942–1945 působil v Táboře profesionální soubor Jihočeského národního divadla, kterému byla v Českých Budějovicích dočasně zakázána činnost a kterému táborští ochotníci poskytli azyl. Po odvážné rekonstrukci divadla v roce 1965 vznikl velký sál s kapacitou 650 diváků, který vytvořil z divadla kulturní instituci s největší diváckou kapacitou v Jihočeském kraji. Otevíralo ho představení Jiráskovy Lucerny v podání souboru pražského Národního divadla, s Danou Medřickou v roli paní kněžny. Při otevření byl přítomen i ministr školství a kultury František Kahuda. Poslední rekonstrukce proběhla v letech 2019–2020, činnost byla obnovena 21. února 2020 koncertem Jihočeské filharmonie, s níž zazpíval Ondřej Ruml.[150]

Další živá kultura[editovat | editovat zdroj]

Tabook 2018

Od roku 2012 se v Táboře konal festival malých nakladatelů Tabook, který pořádalo nakladatelství Baobab.[151] Tradičně ho zahajoval spisovatel a bývalý rabín Karol Sidon.[152] Konal na na různých místech města, mj. též v bývalé Křižíkově elektrárně, bývalé trafostanici nebo bývalé truhlárně. Velký důraz kladl na fenomén knižní ilustrace (zvláště autorské) a obrazové knihy. Součástí festivalu tak byly výstavy ilustrátorů, českých i světových. Desátý ročník roku 2021 byl však patrně posledním.[153]

K dalším zaniklým festivalům patří festival amatérských filmů Videofest. Jeho organizátorem byl budoucí starosta města Štěpán Pavlík. Konalo se devatenáct ročníků, poslední v roce 2013, kdy byl hostem festivalu Jiří Menzel.[154]

V Tismenickém údolí pod Kotnovem se nachází malý amfiteátr, kde se koná řada kulturních akcí. Patří k nim především pravidelná akce Básníci pod širým nebem, kde jsou recitovány verše klasiků i současných básníků. Další akcí, která se zde koná, je kupříkladu Romfest.[155] V těsném sousedství amfiteátru se nachází hostel Cesta, který patří dvěma Američanům, Chrisi Rankinovi a jeho manželce Hillary Binderové, mj. hudebníkům z kapely Sabot, kteří se usadili v Táboře. Hostel rovněž funguje spíše jako kulturní a komunitní centrum, kde se koná řada akcí, zejména alternativní kultury.[156]

Tábor má již jen jeden biograf, Kino Svět na náměstí Františka Křižíka. Patří mezi tři nejnavštěvovanější kina v Jihočeském kraji a prvních dvacet v republice. Vybudovalo ho Družstvo invalidů v roce 1924, proto se původně nazývalo Kino invalidů. Od roku 1948 nese současný název. Ostatní táborská kina (kino Zborov, kinosál v Palcátu, Centrum na sídlišti Nad Lužnicí ad.) již zanikla.[157]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Na jihu Tábora, nad Sídlištěm nad Lužnicí, se nachází odpočinková zóna Komora, která patří k nejdůležitějším cyklokrosovým areálům v České republice. Každoročně se zde pořádají závody Světového poháru a třikrát se zde konalo také mistrovství světa v cyklokrosu (2001, 2010 a 2015). Cyklokrosový tým ČEZ Cyklo Team Tábor patří k nejlepším v republice. Jeho dres oblékali například Karel Camrda, Kamil Ausbuher, Martin Bína, Radomír Šimůnek ml. nebo Michael Boroš.[158][159]

V Táboře sídlí rovněž fotbalový klub FC Silon Táborsko.[160] Založen byl v roce 2012 po sloučení jihočeských klubů FK Spartak MAS Sezimovo Ústí a FK Tábor. Největším úspěchem klubu bylo dosažení třetího místa ve druhé nejvyšší soutěži v sezoně 2013/14. Tuto soutěž klub hraje i dnes. Družstva Táborska hrají své domácí zápasy na celkem čtyřech stadionech. Hlavním je stadion v Kvapilově ulici, který se nachází na západním břehu Jordánu a hraje na něm mužské družstvo. Dále se jedná o stadion v Sezimově Ústí (Sportovní areál Soukeník) a dva menší táborské stadiony Svépomoc a Viktoria, na kterém hrají mládežnická družstva. Od roku 1953 v Táboře působil také vojenský fotbalový klub. Strávil 22 sezón ve druhé nejvyšší soutěži. Nesl názvy DA Žižka, VTJ a Dukla.[161] V 90. letech fungoval jako béčko Dukly Praha. Zanikl v roce 1996 po zrušení základní vojenské služby. Své domácí zápasy hrával na Stadionu Míru. Vojnu si v Táboře odkroutila řada zejména pražských fotbalistů - Miloš Beznoska, Miloslav Denk, Pavel Chaloupka nebo Petr Vrabec, ale třeba i Brňák Karel Kroupa nebo Ostraváci Rostislav Vojáček, Alois Grussmann a Radomír Chýlek.

Hokejový klub HC Tábor byl založen v roce 1924 jako DSK Tábor. Tehdy své zápasy hrával na zamrzlém Jordánu. V současnosti hraje na zimním stadionu Tábor na Pražském sídlišti, který má kapacitu 4 992 diváků. V letech 1944–1947 hrál klub nejvyšší soutěž. V sezoně 1945/46 v ní skončil na 4. místě, což je největší úspěch v dějinách klubu. V Táboře v minulosti působil ještě jeden hokejový klub, vojenský VTJ Tábor. Šlo v podstatě o B-tým Dukly Jihlava, takže nemohl postoupit do nejvyšší soutěže, ačkoli výsledkově na to měl několikrát nárok. Vojenskou službu v Táboře tudíž vykonávala řada známých hokejistů, například Jiří Dopita. V roce 2011 se klub dostal do finančních potíží a byl přeřazen do nižších soutěží.

Sokolovna

Sokolská jednota v Táboře vznikla roku 1883.[162] V roce 1905 byla v Tyršově ulici otevřena reprezentativní sokolovna, vystavěná v secesním a novorenesančním slohu podle projektu Ludvíka Čížka.[163] Klub český turistů ve městě vznikl roku 1893.[164] Mj. vlastní a provozuje rozhlednu Hýlačka.

První atletický klub byl v Táboře založen již roku 1904. Na něj navázal klub SK Tábor, jehož člen, koulař František Douda, se stal prvním českým atletickým světovým rekordmanem.[165] Na klub dnes navazuje klub Atletika Tábor. Působí na Stadionu Míru, kde se již třikrát konalo atletické mistrovství republiky (2008, 2013, 2016). Stadion Míru leží u Jordánu, v těsné blízkosti Stadionu v Kvapilově ulici, kde hraje áčko fotbalistů, a dalších sportovních areálů, především plaveckého stadionu, postupně rekonstruovaného.[166] Atleti pořádají každoročně také Běh Starým městem, v roce 2021 proběhl již 22. ročník.

Na Letišti Tábor funguje úspěšný Aeroklub Tábor, jehož členem je i Martin Šonka, celkový vítěz Red Bull Air Race.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Táborské gymnázium

První písemná zmínka o škole v Táboře je z roku 1446, ale podle všeho se intenzivně vyučovalo již od samých počátků města, v kněžském domě vedle tehdy ještě dřevěného kostela. První husité dopřávali vzdělání všem bez rozdílu, chudým i bohatým, chlapcům i dívkám, dětem i dospělým - i mnozí starší lidé, kteří přišli do prvního Tábora, se zde skutečně naučili číst.[27]

Obchodní akademie

Tábor dnes nemá vlastní univerzitu, nicméně v roce 1994 zde Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích začala provozovat Katedru cestovního ruchu Zemědělské fakulty. Získala k dispozici za jednu korunu budovu bývalého Okresního výboru KSČ vybudovanou v roce 1986 ve Vančurově ulici. V roce 2005 však JČU svou katedru přesunula zpět do Českých Budějovic.[167] Následně do uvolněných prostor přešla Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, která zde vyučovala obor technologie potravin.[168] Ta odešla v roce 2014, načež budova definitivně ztratila vysokoškolský charakter, koupila ji soukromá firma a provozuje ji jako administrativní a společenské centrum, byť nadále pod názvem Centrum Univerzita Tábor. Vysoké školství tím z města ale zcela nezmizelo. Od roku 2010 totiž působí v Táboře též Slezská univerzita v Opavě, konkrétně její Filozoficko-přírodovědecká fakulta a Fakulta veřejných politik.[169][170] V roce 2014 otevřela českobudějovická soukromá Vysoká škola technická a ekonomická v Táboře své Centrum technických studií.[171][172] V letech 1900 až 1919 měla status vysoké školy také dnešní Vyšší odborná a střední zemědělská škola na náměstí T. G. Masaryka, tehdy pod názvem Královská česká hospodářská akademie. Tato škola vznikla 26. listopadu 1866, jakožto první svého druhu v Rakousko-Uhersku. VOŠ zde vznikla roku 1996.[173]

Nejvýznamnější středoškolskou institucí je Gymnázium Pierra de Coubertina, jehož kořeny sahají do roku 1862, současný název pak nese od roku 1999 - kvůli sekci dvojjazyčného česko-francouzského vyučování, jedné ze čtyř v Česku.[174] Dalšími významnými středoškolskými institucemi jsou Obchodní akademie a Vyšší odborná škola ekonomická v Jiráskově ulici, Střední průmyslová škola strojní a stavební v Komenského ulici a Střední škola obchodu, služeb a řemesel v Bydlinského ulici.

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Restaurace Goldie v hotelu Nautilus je gastronomických centrem Tábora

Ve 20. letech 21. století se v Táboře sešli tři reprezentanti Národního týmu kuchařů a cukrářů AKC ČR.

Restauraci Goldie hotelu Nautilus na Žižkově náměstí řídí od roku 2021 kapitán Národního týmu Jan Horký. V minulosti vedl restauraci Zlatá Praha v hotelu Intercontinental i Francouzskou restauraci v Obecním domě v Praze. Je absolventem školy Paula Bocuse. Připravoval menu například pro amerického prezidenta Baracka Obamu při jeho návštěvě v Praze.[175]

Další velkou gastronomickou osobností Tábora je kuchař Martin Svatek, který vedl Goldie před Horkým a od roku 2021 řídí kuchyň hotelu Palcát. Svatek je kuchařský mistr jižních Čech.[176][177]

Třetí reprezentant národního týmu Martin Pudil vede restauraci La Cave v hotelu Dvořák (bývalém pivovaru).[178]

Dalším proslulým místem gastronomie v Táboře je cukrárna Moccacafé na Pražské ulici, kterou řídí Jiří Hochman, absolvent zmrzlinové univerzity v Bologni. Na jeho zmrzliny se do Tábora lidé sjíždějí z celé republiky.[179] V roce 2017 jeho zmrzlina Paris–Brest vyhrála české kolo světové zmrzlinářské soutěže. V evropském finále v Rimini pak zvítězila u novinářské části poroty.[180]

Média[editovat | editovat zdroj]

Společnost Vltava Labe Media vydává Táborský deník (původně Táborské listy). Vychází od roku 1991.[181] Vznikl transformací z týdeníku Palcát vydávaného OV KSČ od roku 1959. O jeho vznik se pokoušel již roku 1945 spisovatel Ivan Olbracht, který v Táboře shodou okolností pobýval v době osvobození.[182] Redakce dnešního Táborského deníku sídlí v Českých Budějovicích, v Táboře má však pobočku na ulici 9. května.

Komunisté tiskovinu pod názvem Palcát drželi při životě ještě roku 1992, pak zanikl. Historie týdeníku byla později připomínána především při pokusech skandalizovat ředitele České televize Jiřího Janečka, který týdeník v 80. letech krátce vedl.[183] Týdeník Palcát byl jako nestranická tiskovina znovu obnoven v roce 1995, vycházel do roku 2005. Vydávaly ho soukromé společnosti Real servis, Aura Čkyně a Povex.

Od roku 1997 společnost Jihočeské týdeníky vydává týdeník Táborsko. Radnice vydává informační měsíčník Noviny táborské radnice. Vznikly již v roce 1991. Jihočeský klub sběratelů v Táboře vydává od roku 1968 dvakrát ročně časopis Kotnov.[184]

Zdravotnictví a sociální služby[editovat | editovat zdroj]

Starý špitál z roku 1443

Na první špitál v Táboře odkazuje dnešní Špitálská ulice, vznikl zde již roku 1443. Dochovala se tehdejší nemocniční kaple, již dnes využívá jako modlitebnu pravoslavná církev. Druhý špitál otevřeli v roce 1836 na náměstí Mikuláše z Husi, v souvislosti s cholerovou epidemií. Byl za tím účelem přebudován útulek pro chudinu. Dnes je zde veterinární ambulance. První moderní nemocnice v Táboře vznikla roku 1888 na tehdejší Wilsonově (dnešní Budějovické) ulici. Měla kapacitu 45, později 65 lůžek. Dnes v její budově sídlí poliklinika.[185]

Nemocnice Tábor

Táborská nemocnice byla založena 19. listopadu 1939, kdy bylo otevřeno první, chirurgické oddělení.[186] Ke slavnostnímu otevření došlo v roce 1940. Vznikla na místě zvaném Na Ptáku (u Klokot, dnes při Pražském sídlišti). Budova byla postavena dle návrhu architekta Jaroslava Starého, který zvolil progresivní řešení monobloku. Začínala s deseti lékaři a 390 lůžky. Na svou dobu byla mimořádně moderní, k pýchám patřilo rentgenové pracoviště, jež disponovalo i zařízením k ozařování nádorů. Dnes je druhou největší nemocnicí v kraji, k roku 2021 měla 1179 zaměstnanců. Vlastníkem je Jihočeský kraj. V roce 2020 byl otevřen nový, architektonicky originální psychiatrický pavilon, vystavěný dle návrhu architekta Jana Hochmana (Atelier H1).[187] V 90. letech začal být kolem nemocnice budován městem Tábor areál sociálních služeb. Klíčovou součástí se v roce 1998 stalo G-centrum, kde je domov pro seniory, pečovatelská služba, azyl pro ženy a matky a další sociální služby.[188] Naproti němu bylo v roce 2022 dobudováno Centrum pro seniory.[189] Stavbu navrhl liberecký ateliér SIAL. Slouží především pro pacienty s různými typy demence. Stála 252 milionů, šlo tedy o druhou největší investici v dějinách Tábora (po odbahnění Jordánu v roce 2014, jež stálo 466 milionů).

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Minulost[editovat | editovat zdroj]

Bývalý pivovar (dnes hotel)

Tradici mělo ve městě pivovarnictví. Král Zikmund Lucemburský udělil spolu s městskými právy Táboru i právo várečné. V roce 1612 založili právováreční měšťané obecní pivovar, a to v areálu hradu Kotnov. V 19. století, kdy se prosadila v pivovarnictví výroba piva plzeňského typu se spodním kvašením (vyžadujícím umělé chlazení), již pivovar technologicky nestačil. Začal se modernizovat, a to přistavováním nových budov směrem k Hradské bráně, která byla za tím účelem zbořena. Roku 1886 výstavba došla až k synagoze, naproti níž byla postavena nová pivovarská budova podle návrhu Ringhofferových závodů. Poslední přístavba proběhla v letech 1900-1903, kdy pivovaru musel ustoupit Feiglovský dům i bývalá městská šatlava. Vznikl tak areál v novorenesančním slohu. Pivo se zde vařilo až do 1. ledna 1981. Dalších jedenáct let fungovala v areálu alespoň stáčecí linka, kde byla stáčena piva z dalších závodů národního podniku Jihočeské pivovary, tedy například třeboňský Regent nebo protivínský Platan. V roce 1992 proběhla privatizace stáčírny, jenže se nepovedla a stáčírna zanikla.[190] V areálu pivovaru pak vznikl Hotel Dvořák, prostory starého středověkého pivovaru převzalo do správy Husitské muzeum. Zdálo se, že pivovarnické tradici v Táboře je nadobro konec. Ve 21. století ji ovšem několik nadšenců alespoň symbolicky obnovilo, když v roce 2018 založili dva minipivovary - sládek Tomáš Křížek si založil pivovar Křížek a v Domě u Lichviců vznikl pro zdejší Restauraci Beseda ve sklepení domu restaurační pivovar Beseda.[191] Zde se také nachází pivovarnické muzeum.[192]

Budova bývalé tabákové továrny

V roce 1881 byl položen základní kámen c. k. tabákové továrny, nadlouho největšího průmyslového podniku v Táboře i v Jihočeském kraji. Proslulá "tabačka" fungovala ještě za první republiky, zásobovala konzumenty především populárními cigaretami Zora a Egypt. Za komunistického režimu budovu továrny převzala armáda a vznikla zde kasárna, po sametové revoluci byla část budov zbořena, ve zbylých se usídlily okresní úřady, lékaři a obchody.[193]

Roku 1902 bylo založeno Mlékařské družstvo táborské (od roku 1945 známé pod zkratkou Madeta). Družstevní mlékárna byla postavena v roce 1906 na Soběslavské ulici. Roku 1913 se stala největším zpracovatelem mléka v Čechách. V roce 1968 však přímo z města firma odešla, když byl otevřen její nový závod v sousední Plané nad Lužnicí. Tento závod je dodnes největším podnikem společnosti Madeta, jež je třetí největší firmou Jihočeského kraje.[194] V Plané, ve zdejší rozsáhlé průmyslové zóně, již založil Tomáš Baťa, leží také dva další velké průmyslové závody: Silon (držitel unikátních patentů prof. Wichterleho) a Kovosvit.[195]

Po sametové revoluci patřila k největším průmyslovým podnikům v Táboře firma Faurecia Lecotex, výrobce autopotahů a jiných autokomponentů. Ještě v roce 2003 byla patnáctou největší v kraji, avšak roku 2009 zkrachovala.[196]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Zapalovací svíčka Brisk

Poslední velkou průmyslovou zónou Tábora je oblast na východ od nádraží, zejména kolem ulice Vožická. Na Vožické má sídlo i jedna z největších táborských firem současnosti: Brisk. Je plně česká, jejím stoprocentním vlastníkem je Mojmír Čapka. Vyrábí zapalovací svíčky, snímače a technickou keramiku. 96% své produkce vyváží, a to do 77 zemí světa. Výrobna zapalovacích svíček byla v Táboře založena v roce 1935 pod názvem Brita, za komunistů nesla název Jiskra a byla součástí koncernu PAL. Brisk vyrábí svíčky do vozů Škoda, Lamborghini, Seat, Volvo, Scania, Man, Audi ad.[197][198] Na Vožické sídlí i švýcarská firma Ypsotec, která v Táboře vyrábí kovové součástky do strojů, zařízení a montážních celků s extrémními nároky na přesnost a životnost.[199] Adresu Vožická využívá například i táborská společnost Unuodesign, jež byla v roce 2017 vyhlášena jihočeskou firmou roku.[200] Vyrábí dětské oblečení a vyvinula oblečení s ochranou proti UV záření.[201] "Za rohem", na Stránského ulici, sídlí i jedno z nejúspěšnějších českých družstev Dita, které se prosadilo s kojeneckým oblečením Little angel. Vzniklo již v roce 1956 jako pracovní příležitost pro zdravotně postižené.[202][203] Nedaleko sídlí i významný výrobce ložisek Cravt.[204] Z jinde sídlících firem patří k úspěšným Agrosoft vyrábějící technologie pro živočišnou výrobu.[205] Táborská firma Kalas Sportswear na sebe v roce 2022 upozornila tím, že šila kombinézu pro Mathieu Van der Poela na Tour de France.[206] Firmu založil bývalý trenér cyklokrosové reprezentace Čestmír Kalaš.[207]

Ohlas v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Titulní strana k originální Smetanově partituře Tábora
Jedno z vydání Jiráskova románu
Perón táborského nádraží, kde Švejk prožil závažnou patálii

Patrně nejslavnějším dílem, v němž jsou město Tábor a jeho historie zachyceny, je symfonická báseň Bedřicha Smetany nazvaná právě Tábor. Je součástí cyklu Má vlast a Smetana v této básni rozvinul motiv husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci. Smetana si k tomu poznamenal: "V sídle hlavním – v Táboře – zazněl tento zpěv zajisté nejmohutněji a nejčastěji."[208] Tábor se objevuje rovněž ve známé lidové polce Od Tábora až k nám nebo v lidové písni Běží liška k Táboru.

Počátky města jsou popsány v prvním díle trilogie Proti všem z pera Aloise Jiráska, nazvaném Skonání věku. Peripetie kolem adamitské sekty a jejího vyhnání z Tábora jsou zaznamenány ve třetím díle trilogie nazvaném Boží zástup. Toto Jiráskovo dílo bylo i zfilmováno režisérem Otakarem Vávrou v roce 1956 a také nese název Proti všem. K dalším literárním dílům, které zachycují vznik Tábora a jeho počátky, patří román Václava Kaplického Táborská republika.

Ve druhém díle Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války hlavní hrdina omylem zastaví vlak mířící do Českých Budějovic záchrannou brzdou. Odmítne zaplatit pokutu dvacet korun, načež je na táborském nádraží vyveden z vlaku a odveden k táborskému přednostovi stanice. Švejkův nevinný výraz přesvědčí jednoho z přihlížejících občanů, že je neprávem perzekvován a pokutu za něj zaplatí. Poté ho pozve do táborské nádražní restaurace, kde mu dá další peníze na lístek. Tyto peníze však Švejk vzápětí propije, nejprve sám a později spolu a maďarským vojákem, kterého v lokálu potká. Poté je zatčen vojenskou kontrolou, když se ukáže, že nemá žádné dokumenty. Poručík vojenského nádražního velitelství chce na Švejkovi vědět, proč neodjel do Budějovic dalšími vlaky, které od jeho vysazení jely, a Švejk odpoví: "Poslušně hlásím, pane lajtnant, že mně, mezitímco jsem čekal na ten nejbližší vlak, stihla ta nehoda, že jsem pil za stolem jedno pivo za druhým." Poručík pak zkonstatuje, že Švejk je patrně degenerovaný, když není schopen ani zapírat. Poté, co se ukáže, že Švejk nemá peníze na lístek, nechá ho poručík za trest jít do Budějovic pěšky. Švejk tedy vyrazí pěšky z Tábora, načež následuje jeho proslulá "budějovická anabáze" po jižních Čechách, při níž se mu nedaří držet směr jih.[209] V roce 1957 byla scéna z románu dosti věrně zobrazena i ve filmové adaptaci Karla Steklého Poslušně hlásím. Natáčela se skutečně na nádraží v Táboře. O klášteru v Klokotech hovoří Švejk s Balounem ve třetím dílu románu.[210]

Tábor byl lokací pro filmaře i mnohdy jindy. Vlakové nádraží je k vidění i v dětském filmu Malý Bobeš ve městě z roku 1962. Rok předtím točil v Táboře režisér Jiří Krejčík svůj film Labyrint srdce, vidět je v něm stará sladovna u nádraží, pouť se nachází v místě dnešního dopravního hřiště u Jordánu.[211] Různá místa z celého města jsou k vidění v komedii Blázni, vodníci a podvodníci.[212] V hudební televizní komedii s oblíbenou postavou proutníka Alfonse Karáska To byla svatba, strýčku! je to především Žižkovo náměstí. Ze zahraničních produkcí si Tábor vybraly zejména tvůrci filmu Iluzionista (natáčelo se hlavně v Divadle Oskara Nedbala a na Pražské ulici) a hororu Van Helsing (točilo se v Husitském muzeu).[213][214] V divadle se točil i snímek Jiřího Menzela Donšajni. Na hřbitově v Čekanicích se točily scény snímku Ivana Passera Intimní osvětlení.[215] V Čelkovicích se točily některé záběry filmu Gump - pes, který naučil lidi žít.

Tábor se objevil i v několika televizních seriálech. V Divadle Oskara Nedbala se točil seriál Největší z pierotů.[216] V táborské nemocnici u Pražského sídliště a Klokot se natáčel jeden z dílů detektivního seriálu Vraždy v kruhu. Nedaleko stojící Žižkova kasárna (dnes již zbouraná) je možno spatřit v několika dílech seriálu Velitel. Na Lužnici pod městem se pak odehrávají některé scény seriálu Když se slunci nedaří.

U příležitosti výročí 600 let existence města natočila Česká televize dokument Tábor – sen, město, symbol. Průvodcem pořadu byl herec Miroslav Táborský.[217]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Doprava v Táboře.
Bechyňka“ v Táboře

Kromě kulturních statků je Tábor významný i jako dopravní uzel – tradiční významný bod na trase PrahaČeské BudějoviceLinec (E55), která dnes vede východně okolo města, po dálnici D3. S ní se zde křižuje dálková silnice I/19 (Plzeň/Písek – Tábor – Pelhřimov). Přímo Táborem procházejí silnice II. třídy č. II/123, II/137 a II/603. Dálnice D3 dnes dobře spojuje Tábor s Budějovicemi, nikoli však s Prahou, neboť úsek přes střední Čechy stále chybí. Zahájení dostavby je plánováno na rok 2024, blokují ho však aktivisté, kteří nesouhlasí zejména s trasou přes dolní Posázaví.[218] Zajímavou technickou stavbou je Švehlův most přes Lužnici, který byl postaven v roce 1935 a již byl prohlášen kulturní památkou.

Železničním uzlem Tábor prochází páteřní dvojkolejná elektrifikovaná trať Praha – České Budějovice (č. 220, součást IV. tranzitního koridoru), z níž zde odbočují tratě č. 201 (směr Písek, Ražice), 202 (směr Bechyně) a 224 (směr Pelhřimov a Horní Cerekev). V Táboře zastavují nejen rychlíky, ale i tzv. jižní expres, který jezdí z Prahy do rakouského Lince. Po dokončení optimalizací na čtvrtém koridoru (očekáváno v roce 2022) by cesta vlakem z Tábora do Prahy měla trvat hodinu.[219] Dokončení optimalizace koridoru směrem na České Budějovice se očekává později, výhledově by cesta měla trvat pouze půl hodiny.[220]

Elektrická dráha Tábor–Bechyně byla první elektrizovanou železnicí v Česku, vyprojektoval ji František Křižík. Populární „Bechyňka“, která má vlastní nástupiště před budovou táborského nádraží, je dnes hlavně turistickou atrakcí.[221] Provoz na trati byl zahájen 21. června 1903. Velké debaty se vedou o tom, zda v rámci rekonstrukce vzít trati její středoevropskou unikátnost spočívající v napájení stejnosměrným proudem o napětí 1,5 kV (zbytek uzlu je napájen 25 kV střídavě).[222] Pro Bechyňku byl postaven i 174 m dlouhý železniční most přes Lužnici. Křižík pro trať zřídil v Táboře i elektrárnu, která je dnes technickou památkou a slouží i k účelům kulturním.[223]

Hned vedle železničního nádraží se nachází nádraží autobusové, které je rovněž významným dopravním uzlem. Tábor má vlastní městskou hromadnou dopravu tvořenou výhradně autobusy, projekt trolejbusové dopravy z konce 80. let nebyl nikdy realizován. Systém tarifně pokrývá i sousedící města Sezimovo Ústí a Planou nad Lužnicí. Má 15 linek, vozový park tvoří 36 vozů, nejvíce z nich je Iveco Urbanway 12 CNG. V důsledku postupné integrace lze jízdenku táborské MHD uplatnit i v některých příměstských autobusových spojích a v některých vlacích.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Další[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Spřátelené město:

Spolupráce:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. a b Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, nakl. LEDA, Voznice, 2001, ISBN 80-85927-85-3
  4. V. Machek: Etymologický slovník jazyka českého, 2., opr. a dopl. vydání, Praha 1968
  5. J. Holub, F. Kopečný: Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952
  6. http://othes.univie.ac.at/5084/1/2009-05-25_9847452.pdf - Christa Hlawinka, Slawische Sprachspuren im Mühlviertel
  7. srv. Josef Jungmann: Slovník česko-německý I–V., Praha 1834–1839
  8. Gazetteer of Planetary Nomenclature Feature Information – Tábor on Mars [online]. [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ROHÁČEK, Miloš. Teprve Slované začali éru trvalého osídlení Táborska. Táborský deník. 2009-11-16. Dostupné online [cit. 2022-07-07]. 
  10. a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Vítejte na Táborsku. Tábor: [s.n.], 2006. 130 s. ISBN 80-239-7075-5. S. 40. 
  11. Muzeum ukrývá kančíka i tolar s Husem. E15.cz [online]. [cit. 2022-07-07]. Dostupné online. 
  12. MUSIL, Josef. Mnoho otazníků okolo Hradiště, které krátce bylo, a pak zase nebylo. Táborský deník. 2016-11-06. Dostupné online [cit. 2022-07-23]. 
  13. DINTAR, Jiří. Kostel svatého Filipa a Jakuba v Táboře získal po 106 letech svůj vlastní zvon. Táborský deník. 2022-05-04. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  14. ČERVENKA, Jan. Muž, který změnil historii Česka? Skoro nikdo ho nezná, nevíme ani, jak se vlastně jmenoval. EuroZprávy.cz [online]. 2018-03-25 [cit. 2022-07-20]. Dostupné online. 
  15. ŠMAHEL, František. Crypto- et semi-vaudois dans la Bohême hussite. Revue de l'histoire des religions / Bibliografie dějin Českých zemí [online]. [cit. 2022-07-20]. Dostupné online. 
  16. ČERNÝ, Filip. Na Kozím hrádku u Tábora našel svého času azyl mistr Jan Hus. Dnes je z něj romantická zřícenina. Region [online]. Český rozhlas, 2022-06-16 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  17. ČORNEJ, Petr. Krvavý zrod husitské bašty: Proč dali husité nové obci právě jméno Tábor?. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2022-01-24 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Sd 4, 6 (Kral, ČEP)
  19. KAMINSKY, Howard. Chiliasm and the Hussite Revolution. Church History. 1957, roč. 26, čís. 1, s. 43–71. Dostupné online [cit. 2022-07-07]. ISSN 0009-6407. DOI 10.2307/3161801. 
  20. VESELÝ, Josef. 205. schůzka Toulek českou minulostí: Založení Tábora. Dvojka [online]. Český rozhlas, 1999-06-06 [cit. 2022-07-07]. Dostupné online. 
  21. MUSIL, Josef. Kdo skutečně založil Tábor? Jan Žižka to určitě nebyl. Táborský deník. 2016-09-14. Dostupné online [cit. 2022-07-07]. 
  22. ROHÁČEK, Miloš. Konec pro středověké Ústí odzvonila husitská revoluce. Táborský deník. 2010-02-28. Dostupné online [cit. 2022-07-07]. 
  23. KRUPKA, Jaroslav. Před 600 lety Žižka poprvé použil vozové hradby. Ze smrtící taktiky udělal trumf. Deník.cz. 2020-01-04. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  24. NODL, Martin. Táborský komunismus: ke genezi pojmu v historiografii 19. a 20. století. asep.lib.cas.cz [online]. [cit. 2022-07-07]. Dostupné online. 
  25. VESELÝ, Josef. Toulky českou minulostí, 215. schůzka: Hádání. Dvojka [online]. Český rozhlas, 1999-08-15 [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. 
  26. MUSIL, Josef. Otěhotníte bez mužů a porodíte bez bolesti, slibovali kněží. Táborský deník. 2012-06-03. Dostupné online [cit. 2022-07-31]. 
  27. a b MUSIL, Josef. Tento proradný lidský rod miluje vzdělanost. Táborský deník. 2012-05-13. Dostupné online [cit. 2022-07-31]. 
  28. Bitva o Tábor. www.husitsky-bedekr.cz [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  29. VESELÝ, Josef. 216. schůzka Toulek českou minulostí: Pikarti. Dvojka [online]. Český rozhlas, 1999-08-22 [cit. 2022-07-07]. Dostupné online. 
  30. I děvčička nejmenší musila smilniti! psal Žižka. Táborský deník. 2012-04-28. Dostupné online [cit. 2022-07-07]. 
  31. KRUPKA, Jaroslav. S Čechy mírně, jako když se krotí kůň. Jak vznikala Basilejská kompaktáta. Jindřichohradecký deník. 2021-06-05. Dostupné online [cit. 2022-07-12]. 
  32. KAMINSKY, Howard. Pius Aeneas among the Taborites. Church History. 1959, roč. 28, čís. 3, s. 281–309. Dostupné online [cit. 2022-07-07]. ISSN 0009-6407. DOI 10.2307/3162159. 
  33. Proč se tolik týráš postem? ptal se Silvius tlustého tábority. Táborský deník. 2012-06-10. Dostupné online [cit. 2022-07-07]. 
  34. Tábor. kralovskedilo.ktf.cuni.cz [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. 
  35. ŠATROVÁ, Alena. Nedobytný Tábor se vzdal bez boje. Táborský deník. 2013-09-01. Dostupné online [cit. 2022-07-07]. 
  36. Prvního září 1452 končí táborská republika. Táborský deník. 2012-05-27. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  37. MUSIL, Josef. Vlastními těly zatarasili obránci průlom v hradbách. Táborský deník. 2012-09-16. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  38. MUSIL, Josef. Při obléhání plukovník Thamb střelnou ránu obdržel. Táborský deník. 2012-11-04. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  39. a b c KOVÁČOVÁ, Lucie. Táborská městská samospráva a cechy v první polovině 17. století. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity - Historický ústav, 2009. Dostupné online. 
  40. CTIBOR, Jan. O průmyslu soukenickém v Táboře v druhé polovině předešlého století, ročník XIX.. Obzor národohospodářský XIX. (1914) [online]. [cit. 2022-07-23]. Dostupné online. 
  41. MUSIL, Josef. Utíkají, hynou, zaznamenával si kněz. Táborský deník. 2013-06-09. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  42. MUSIL, Josef. Procházky historií: Vezmeme si Tábor zpět, rozhodl princ Karel. Táborský deník. 2015-06-28. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  43. DVOŘÁK, Luboš. Socha Jana Žižky v Táboře už se halí do lešení. Podívejte se. Táborský deník. 2021-04-23. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  44. Byla instalována v budově školy na Parkánech (v celém přízemí a 1. patře) a od zahájení 29.7.1906 po dobu prázdnin ji zhlédlo 10 tisíc návštěvníků
  45. Vratislav Preclík: "Návrat prezidenta Masaryka do vlasti právě před sto lety" (20.-21. prosince 1918), in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, říjen - prosinec 2018, roč. XXVI. čís. 124. ISSN 1210-1648, str. 5 – 13
  46. Událost připomíná na nádraží umístěná pamětní deska (od jihočeského sochaře J.V.Duška)
  47. a b Přikrytý palcátem aneb Tábor je náš program. Plus [online]. 2018-01-17 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  48. Expozice byly (od zahájení 23. června 1929) v budovách reálky, školy na Parkánech, v sokolovně a v bývalé spořitelně a bylo ještě zbudováno vlastní výstaviště s pavilony na břehu Jordánu
  49. Historické fotografie ke 140. výročí založení české vyšší hospodářské a hospodářsko-průmyslové školy zemské v Táboře
  50. BENDOVÁ, Iva. Návštěva Edvarda Beneše v Táboře v roce 1938. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2018-09-19 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  51. HUBIČKA, Jan; ŠECHTLOVÁ, Marie. Prezident Edvard Beneš v Táboře (1938). Šechtl a Voseček [online]. 2020-04-21 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  52. Historie a současnost | Velitelství Vojenské policie Tábor. www.vptabor.army.cz [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  53. Kasárna Jana Žižky v Táboře mizí, místo nich vznikne park a hřiště. iDNES.cz [online]. 2020-02-10 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  54. Kronika Tábora z let 1922–1967, str. 233
  55. Václav Soumar, přísný starosta, který kdysi za deset let zvelebil Tábor. iDNES.cz [online]. 2018-07-08 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  56. Václav Soumar přivedl vodu i elektřinu. E15.cz [online]. [cit. 2022-04-17]. Dostupné online. 
  57. Táborští svobodní zednáři. www.husitskemuzeum.cz [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  58. Popravy v Táboře 3. 6. 1942 | Fronta.cz. www.fronta.cz [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  59. KOČOVSKÝ, Marek. Heydrichiáda pod Svatou Horou: vytržená stránka byla záminkou k popravám. iDNES.cz [online]. 2015-05-07 [cit. 2022-07-17]. Dostupné online. 
  60. Pomník obětem heydrichiády na místě jejich popravy v Táboře » Centrum pro dějiny sochařství. www.socharstvi.info [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  61. DINTAR, Jiří. Hotel Palcát ukázal svou novou tvář. Táborský deník. 2017-12-21. Dostupné online [cit. 2022-04-17]. 
  62. Podnikatelé nadhodnotili modernizaci Palcátu. Nechat si chtěli 20 milionů. iDNES.cz [online]. 2014-08-18 [cit. 2022-04-17]. Dostupné online. 
  63. Západní vojenský okruh [1969-1992] : Vojenské okruhy. Valka.cz [online]. [cit. 2022-07-17]. Dostupné online. 
  64. GAZDÍK, Jan. 1989: tanky zastavila schůzka s generálem. iDNES.cz [online]. 2007-11-13 [cit. 2022-07-19]. Dostupné online. 
  65. Granátová skála v Táboře. Kudy z nudy [online]. CzechTourism [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. 
  66. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 75. 
  67. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 352. 
  68. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-11]. S. 268, 269, záznam 90. Dostupné online. 
  69. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-11]. S. 268, 269, záznam 90-10. Dostupné online. 
  70. STOLINA, Radim. Husitské muzeum v Táboře | Vyhlídková věž Kotnov [online]. [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. 
  71. V táborské radnici odhalili schovaný vzácný strop a zpřístupní věž. iDNES.cz [online]. 2019-10-15 [cit. 2020-12-07]. Dostupné online. 
  72. Stará radnice. www.visittabor.eu [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  73. STOLINA, Radim. Husitské muzeum v Táboře | Chodby středověkého podzemí [online]. [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. 
  74. DEZORTOVÁ, Věnceslava. Tábor láká nejen historií, ale i do tajemného podzemí. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2012-07-10 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  75. Děkanský kostel Proměnění Páně na hoře Tábor - Sakrální architektura - Monumentální - kostely, kláštery - Česká republika - Jihočeský kraj. www.historickasidla.cz [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  76. KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Tábor - bašta husitů slaví 600 let od svého dramatického založení. Radio Prague International [online]. 2020-03-29 [cit. 2022-07-07]. Dostupné online. 
  77. Z bahna Jordánu vylovili torza revolverů a tři stovky rozbušek, iDNES.cz, 22. 3. 2013
  78. Kostnický dům | Konstanz Caffee & Pension Tábor. www.kostnickydum.cz [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  79. Klášterní kostel Narození Panny Marie s rajským dvorem | Tábor. www.visittabor.eu [online]. [cit. 2020-12-07]. Dostupné online. 
  80. LIŠKA, Jan. Tiché modlitby augustiniánů vystřídalo utrpení vězňů a popravy. Táborský deník. 2014-07-21. Dostupné online [cit. 2020-12-07]. 
  81. DINTAR, Jiří. Bývalý augustiniánský klášter v Táboře se dočkal rekonstrukce. Táborský deník. 2019-06-14. Dostupné online [cit. 2020-12-07]. 
  82. Vodárenská věž | Tábor. www.visittabor.eu [online]. [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. 
  83. Táborské kašny | Tábor. www.visittabor.eu [online]. [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. 
  84. Fasádu vily Mária zdobí motiv vosí hlavy, měl symbolicky odrážet zlo. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. 
  85. Vila bratří Nováků, Jihočeský. www.slavnevily.cz [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  86. Architektura vily bratří Nováků je inspirována gotikou i renesancí. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2015-07-29 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  87. PELTÁN, David. V pohádkovém Černém leknínu spali i Boney M. Táborský deník. 2012-05-15. Dostupné online [cit. 2022-07-11]. 
  88. Střelnice | Tábor. www.visittabor.eu [online]. [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. 
  89. Divadlo v Táboře má raritní dvojjeviště. Stál na něm i Iluzionista Edward Norton. České Budějovice [online]. 2016-06-12 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. 
  90. VANDROVCOVÁ, J.; VANDROVCOVÁ, L.; ZAJÍCOVÁ, L. Spolek pro postavení Husova pomníku v Táboře. In: VYBÍRAL, Z. Jan Hus 1415-2015. Tábor: Husitské muzeum v Táboře, 2015. S. 95–101.
  91. Botanická zahrada v Táboře - druhá nejstarší v ČR. Kudy z nudy [online]. CzechTourism [cit. 2020-12-9]. Dostupné online. 
  92. VOŠ a SZeŠ Tábor
  93. Botanická zahrada při VOŠ a SZEŠ v Táboře
  94. JANURA, Václav. Klokotská pouť. Český lid. 1925, roč. 25, čís. 7, s. 272–275. Dostupné online [cit. 2022-07-07]. ISSN 0009-0794. 
  95. Poutní areál Klokoty se stal národní kulturní památkou. www.jiznicechy.cz [online]. [cit. 2022-06-30]. Dostupné online. 
  96. Soukromé zámky, hrady a tvrze v Česku. Kdo v nich bydlí a jaké má plány. iDNES.cz [online]. 2018-05-12 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. 
  97. 1. aukce kuriozit, starožitností a sběratelství na Barokním zámku Měšice u Tábora. parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. 
  98. ŠATROVÁ, Alena. Měšickému zámeckému kostelu požehnal kardinál. Táborský deník. 2010-03-26. Dostupné online [cit. 2022-07-13]. 
  99. VANDROVCOVÁ, Jitka. Židé v Táboře. Husitské muzeum [online]. [cit. 2022-07-15]. Dostupné online. 
  100. Po náhrobcích židovského hřbitova se po léta šlapalo. Táborský deník. 2007-11-09. Dostupné online [cit. 2022-07-22]. 
  101. BĚLSKÝ, Michal. Úpravy v husitském kostele v Táboře začaly bez stavebního povolení. iDNES.cz [online]. 2019-11-22 [cit. 2022-07-15]. Dostupné online. 
  102. DANĚK, Milan. Budova husitského sboru v Táboře je kulturní památkou. www.propamatky.info [online]. [cit. 2022-07-15]. Dostupné online. 
  103. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. 2015-21-21 [cit. 2022-06-30]. Dostupné online. 
  104. Historie. www.knihovnatabor.cz [online]. [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. 
  105. Městská knihovna Tábor. www.knihovnatabor.cz [online]. [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. 
  106. Městská knihovna Tábor. www.facebook.com [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  107. Opravená táborská hvězdárna láká návštěvníky. www.kultura21.cz [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  108. STOLINA, Radim. Husitské muzeum v Táboře | Historie muzea [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  109. Muzeum Lega | Tábor. www.visittabor.eu [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  110. O muzeu. www.cokomuzeum.cz [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  111. Muzeum pivovarnictví | Tábor. www.visittabor.eu [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  112. HUBIČKA, Jan; ŠECHTLOVÁ, Marie. Šechtl a Voseček: Historické fotografie, výstavy, fotobanka, muzeum. Šechtl a Voseček [online]. 2020-05-21 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  113. Archiv fotografií ateliéru Šechtl & Voseček | Tábor. www.visittabor.eu [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  114. Byznysmen Korec koupil táborskou zoo. Zaplatí za ni 16,2 milionu korun. iDNES.cz [online]. 2015-04-21 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  115. Filmová zbrojnice | Housův mlýn. www.visittabor.eu [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  116. Housův mlýn. www.visittabor.eu [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  117. Táborská setkání slavila třicítku. I přes omezení si je lidi užili. www.kulturne.com [online]. [cit. 2022-06-30]. Dostupné online. 
  118. DINTAR, Jiří. Komedianti v ulicích obsadí Staré město. Táborský deník. 2019-08-01. Dostupné online [cit. 2022-06-30]. 
  119. Festival vína oslaví 600 let Tábora výletem do podzemí. Táborský deník. 2020-02-10. Dostupné online [cit. 2022-06-30]. 
  120. O festivalu. Mightysounds.cz [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  121. Mighty Sounds vyšperkují žánrová esa: Suicidal Tendencies, Ky-Mani Marley a The Subways. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2013-04-02 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  122. Mighty Sounds rozbíjí Tábor pro Anti-Flag nebo Royal Republic. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-07-13 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  123. Mighty Sounds s Gogol Bordello i Hentai Corporation. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2017-07-09 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  124. Mighty Sounds letos láká na Dropkick Murphys, Royal Republic nebo Anti-Flag. musicserver.cz [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  125. Festival Mighty Sounds pokračoval s Turbonegro či The Originators. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2019-07-14 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  126. V Táboře začíná festival Mighty Sounds, potěší fanoušky, méně už řidiče. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-07-12 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  127. Festival Mighty Sounds se Social Distortion a Dropkick Murphys v čele. Rock&Pop [online]. 2022-06-24 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  128. Mighty Sounds 2014: Oslavu navštívilo 15 000 lidí. Zůstane Mighty v Táboře?. www.kulturne.com [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  129. ŠÍDA, Jan. Mighty Sounds má problémy s hlukem. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2014-07-06 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  130. Soud zrušil Mighty Sounds pokutu za hluk. Festivalu vrátili čtvrt milionu. iDNES.cz [online]. 2016-06-27 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  131. Výjimku na limity hluku budou udělovat obce, slibuje novela. Aktuálně.cz [online]. 2015-01-29 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  132. Kandidátem na starostu za Piráty je v Táboře Martin Mareda. www.jcted.cz [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  133. HANZALOVÁ, Eva. I malý festival může být velké grafické divadlo. Našli jsme nejlepší a nejhorší vizuály letošního léta. Czech Design [online]. 2019-07-19 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  134. Vojtěch Woody Troják: Grafický designér, který dal tvář festivalu Mighty Sounds. Extra.cz [online]. 2017-10-10 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  135. Metalový svátek Žižkův vraždící palcát slaví padesáté pokračování s Hypnos. www.kulturne.com [online]. [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. 
  136. Tábor ovládne metal. Žižkův palcát bude opět vraždit. V Mileniu. www.kulturne.com [online]. [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. 
  137. ŠATROVÁ, Alena. Při zpívání se s Věrou Bílou všichni líbali a objímali. Táborský deník. 2015-08-03. Dostupné online [cit. 2022-07-14]. 
  138. DINTAR, Jiří. Světová kvalita míří do Tábora. Festival Klasici v Táboře chystá další koncerty. Táborský deník. 2021-10-14. Dostupné online [cit. 2022-07-17]. 
  139. KADLČÁKOVÁ, Eva. Chceme rozdávat radost, ta teď chybí, říká organizátor festivalu Klasici v Táboře. Na prvním koncertě zahraje i ukrajinské noneto. České Budějovice [online]. Český rozhlas, 2022-05-10 [cit. 2022-07-17]. Dostupné online. 
  140. KOLÁŘOVÁ, Libuše. S legendami táborského bigbítu znovu na čajích. www.jcted.cz [online]. [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. 
  141. Kapela Kryštof vyjíždí na totálně vyprodané turné. Startuje v Táboře. Informuji.cz [online]. [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. 
  142. DINTAR, Jiří. Své největší turné zahájil Karel Gott v roce 2012 v Táboře. Táborský deník. 2019-10-03. Dostupné online [cit. 2022-07-14]. 
  143. KOBLENC, Václav. Skupina Please The Trees má Anděla: Víc si věříme. Deník.cz. 2013-03-12. Dostupné online [cit. 2022-07-14]. 
  144. ŠMÍDOVÁ, Kamila. Táborská kapela Kalle získala již druhého Anděla. Táborský deník. 2018-03-22. Dostupné online [cit. 2022-07-14]. 
  145. DVOŘÁK, Luboš. Táborská kapela Kalle má severskou duši. Táborský deník. 2015-04-03. Dostupné online [cit. 2022-07-14]. 
  146. TUREK, Pavel. Cesta Sunshine na českou scénu přes Los Angeles. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. 
  147. ŠOBEROVÁ, Hana; POLÁKOVÁ, Andrea. Táborské divadlo nemá vlastní soubor, podle nové ředitelky je to ale výhoda. České Budějovice [online]. Český rozhlas, 2016-06-30 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  148. O nás | Divadlo Oskara Nedbala Tábor. www.divadlotabor.cz [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  149. Odhalení: Legendární Možná přijde i kouzelník. Natáčel se v nejunikátnějším divadle v Evropě!. celebrity.instory.cz [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  150. KOPŘIVA, Jan. Táborské divadlo otevírá po rekonstrukci. Architekti se inspirovali původní podobou z 60. let. České Budějovice [online]. Český rozhlas, 2020-02-17 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  151. ZUNOVÁ, Andrea. Tabook letos bude dříve, ale pak si dá pauzu. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2022-07-17]. Dostupné online. 
  152. KOPŘIVA, Jan. V Táboře začíná festival malých nakladatelů Tabook. Kromě knih nabídne třeba představení v maringotce. České Budějovice [online]. Český rozhlas, 2021-09-02 [cit. 2022-07-17]. Dostupné online. 
  153. KOLÁŘOVÁ, Libuše. Co chybí táborské kultuře?. www.jcted.cz [online]. [cit. 2022-07-17]. Dostupné online. 
  154. KOPŘIVA, Jan. Režisér Menzel přijede do Tábora, začíná Videofest. České Budějovice [online]. Český rozhlas, 2013-10-30 [cit. 2022-07-17]. Dostupné online. 
  155. POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Romfest roztančil Tismenické údolí. Táborský deník. 2019-09-24. Dostupné online [cit. 2022-07-17]. 
  156. Amerika je nuda, nevydržel bych tam žít. E15.cz [online]. [cit. 2022-07-17]. Dostupné online. 
  157. BLÁHOVÁ, Libuše. Táborské kino Svět prokouklo. Co možná nevíte o jeho historii. www.jcted.cz [online]. 2018-01-04 [cit. 2022-07-20]. Dostupné online. 
  158. JÁŠA, Kamil. Cyklokrosař Šimůnek bude jezdit za Tábor. Obohatí mladší závodníky. Deník.cz. 2016-03-03. Dostupné online [cit. 2022-07-18]. 
  159. JÁŠA, Kamil. Velký návrat. Michael Boroš je lídrem ČEZ CT Tábor. Českobudějovický deník. 2019-04-17. Dostupné online [cit. 2022-07-18]. 
  160. Fotbalové Táborsko má nové jméno, podpoří jej společnost Silon. iDNES.cz [online]. 2022-07-16 [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  161. JANDA, Josef. Mužstvo VTJ Tábor si na konci 70. let užívalo dominanci ve druhé lize nad rivalem z českobudějovického Dynama. www.jcted.cz [online]. [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. 
  162. Největší táborská sportovní organizace oslavila 135. výročí. Táborský deník. 2018-12-18. Dostupné online [cit. 2022-07-18]. 
  163. Sokolovna, Tábor. www.hrady.cz [online]. [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  164. KČT Tábor. www.kct-tabor.cz [online]. [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  165. František Douda – atlet a (nejen) první český světový rekordman. atletikatabor.cz [online]. [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  166. KOPŘIVA, Jan. Plavecký stadion v Táboře čekají další úpravy, město chce i zážitkový akvapark. České Budějovice [online]. Český rozhlas, 2020-02-16 [cit. 2022-07-19]. Dostupné online. 
  167. Tábor se snaží získat budovu Jihočeské univerzity. České Budějovice [online]. Český rozhlas, 2005-03-15 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. 
  168. Do Tábora se vrátí vysoká škola. iDNES.cz [online]. 2006-10-19 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. 
  169. PELTÁN, David. Do Tábora se vrátila vysoká škola. Táborský deník. 2010-10-15. Dostupné online [cit. 2022-07-13]. 
  170. ŠÍMOVÁ, Kateřina. Tábor včera poslal do světa 40 vysokoškoláků. Táborský deník. 2015-06-26. Dostupné online [cit. 2022-07-13]. 
  171. KREJČOVÁ, Kateřina. V Táboře už vystudují i techniku. Táborský deník. 2014-02-17. Dostupné online [cit. 2022-07-13]. 
  172. KOPŘIVA, Jan. V Táboře nově působí Centrum technických studií. Nabízí poměrně úzkou specializaci. České Budějovice [online]. 2014-02-15 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. 
  173. O škole. VOŠ a SZeŠ Tábor [online]. [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. 
  174. Jen čtyři gymnázia v republice nabízí česko-francouzské studium. Jedno z nich je v Táboře. České Budějovice [online]. Český rozhlas, 2022-05-17 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. 
  175. Jan Horký - nový šéfkuchař restaurace Goldie v hotelu Nautilus. České noviny [online]. ČTK, 2021-10-19 [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 
  176. NEZVALOVÁ, Mirka; POLÁKOVÁ, Andrea. Jeho lišková polévka je v Táboře vyhlášená. Pracovní nabídky z větších měst kuchaře Martina Svatka nelákají. České Budějovice [online]. Český rozhlas, 2021-07-24 [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 
  177. POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Šéfkuchař Martin Svatek a jeho tým polaskal chuťové buňky táborských zdravotníků. Táborský deník. 2021-12-24. Dostupné online [cit. 2022-07-16]. 
  178. BALLÍK, Milan. Tábor znovu revolučním městem. i60.cz [online]. [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 
  179. DAŇKOVÁ, Magdalena. Na zmrzlinu do Tábora jezdí lidé z celého Česka, jedna z příchutí ohromila i Italy. Aktuálně.cz [online]. 2019-07-25 [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 
  180. Moccacafé Tábor – sweet shop & coffee bar. Kudy z nudy [online]. CzechTourism [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 
  181. ŠATROVÁ, Alena. Děkujeme, že jste už 20 let s námi. Táborský deník. 2011-09-05. Dostupné online [cit. 2022-07-16]. 
  182. ŠATROVÁ, Alena. Ivan Olbracht prožil vítězné chvíle v Táboře. Burcoval dělníky. Táborský deník. 2015-05-14. Dostupné online [cit. 2022-07-22]. 
  183. Ředitel ČT Janeček vedl týdeník KSČ. Lidovky.cz [online]. 2009-02-25 [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 
  184. KREJČOVÁ, Kateřina. Mladí sbírají. V kurzu jsou hokejové karty. Táborský deník. 2014-02-27. Dostupné online [cit. 2022-07-16]. 
  185. ŠATROVÁ, Alena. Nemocnice pokřtila knihu o své sedmdesátileté historii. Táborský deník. 2010-12-18. Dostupné online [cit. 2022-07-20]. 
  186. POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Táborská nemocnice je už dáma v letech. Táborský deník. 2019-11-29. Dostupné online [cit. 2022-07-20]. 
  187. DINTAR, Jiří. Táborská nemocnice získala novou psychiatrii za 173 milionů. Táborský deník. 2020-10-08. Dostupné online [cit. 2022-07-20]. 
  188. DINTAR, Jiří. Táborské G-centrum pomáhá nejen seniorům už 20 let. Táborský deník. 2018-09-06. Dostupné online [cit. 2022-07-20]. 
  189. ŘEZÁČ, Vít. V Táboře slavnostně otevřeli nové Centrum pro seniory. www.jcted.cz [online]. 2022-06-09 [cit. 2022-07-20]. Dostupné online. 
  190. VANDROVCOVÁ, Jitka. Táborský pivovar. www.husitskemuzeum.cz [online]. 2016-02-27 [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  191. Pivovary ve městě Tábor. Pivníci.cz [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  192. ČERNÝ, Filip. V Táboře opět můžete cítit vůni sladu a mláta. V Muzeu pivovarnictví se pivo poznává i vaří. Region [online]. Český rozhlas, 2018-12-10 [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  193. Tabačka nevyrábí už 70 let, ale žije dodnes. Táborský deník [online]. 2017-05-29 [cit. 2017-11-17]. Dostupné online. 
  194. TOP firmy Jihočeského kraje: překvapivé výsledky. Finance.cz [online]. 2003-10-09 [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  195. MIKULKA, Milan. Na začátku byli Baťa, Wichterle a punčochy. Teď táborská firma Silon vyrábí tesil pro největší automobilky. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2016-06-23 [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  196. Lecotex po deseti letech v Táboře skončil. Jindřichohradecký deník. 2009-01-07. Dostupné online [cit. 2022-07-22]. 
  197. ŠATROVÁ, Alena. Brisk posiluje výrobu v Rusku i doma v Táboře. Táborský deník. 2017-11-24. Dostupné online [cit. 2022-07-22]. 
  198. DOMANSKÁ, Lucie. Táborská firma se stala dodavatelem značky Audi. Podnikatel.cz [online]. 2007-07-20 [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  199. DINTAR, Jiří. Táborský Ypsotec rozšiřuje výrobu. Na cestě je vybavení za 25 milionů. Táborský deník. 2021-11-09. Dostupné online [cit. 2022-07-22]. 
  200. Jihočeská firma roku vyrábí v Táboře dětské oblečení a látkové pleny. Budějcká Drbna [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  201. ŠTUKOVÁ, Karolína. Táborská firma dokončila vývoj oblečení, které chrání před UV zářením. Seznam Zprávy [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  202. Little Angel – pro malé andílky šijí v táborské Ditě. www.jcted.cz [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  203. ŠATROVÁ, Alena. Letos šedesátiletá táborská Dita si v soutěži vybojovala hned dvě ceny. Deník.cz. 2016-10-10. Dostupné online [cit. 2022-07-22]. 
  204. KOBLENC, Václav. Táborský Cravt chce stavět expediční centrum za desítky milionů. Industry.cz [online]. 2019-02-02 [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  205. SKŘIVÁNEK, Petr. Táborská firma Agrosoft vyvíjí dojícího robota. Týden.cz [online]. 2020-01-15 [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  206. PRAVDA, Petr. Vítěz bere 12 milionů, česká kombinéza za 80 tisíc. Zajímavosti Tour de France. Seznam Zprávy [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  207. Kalas. Forbes [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. 
  208. SÉQUARDTOVÁ, Hana. Bedřich Smetana. [s.l.]: Editio Supraphon 364 s. Dostupné online. Google-Books-ID: kstPAAAAYAAJ. 
  209. Na nádraží do Tábora, na pivo do Strakonic a pro zatčení do Putimi. Po stopách Švejkovy jihočeské anabáze. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-03-16 [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. 
  210. V Táboře. www.svejkmuseum.cz [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. 
  211. VANDROVCOVÁ, Lenka. Filmový Tábor II. Husitské muzeum [online]. [cit. 2022-07-15]. Dostupné online. 
  212. DVOŘÁK, Luboš. V ulicích Tábora táhlo auto vodníka na lyžích. Prachatický deník. 2012-08-18. Dostupné online [cit. 2022-07-02]. 
  213. Tábor město filmu: točili tu Iluzionistu, Van Helsinga i porno. E15.cz [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. 
  214. ŠATROVÁ, Alena. V Táboře americkou star zatkli četníci, v Krumlově si prožila první lásku. Táborský deník. 2012-03-23. Dostupné online [cit. 2022-07-11]. 
  215. DVOŘÁK, Luboš. Intimní osvětlení se linulo z Tábora a Mirotic. Táborský deník. 2012-02-28. Dostupné online [cit. 2022-07-02]. 
  216. DVOŘÁK, Luboš. Při natáčení Pierota odkryli fresku v divadle. Českobudějovický deník. 2015-03-07. Dostupné online [cit. 2022-07-11]. 
  217. POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Film: Tábor – sen, město, symbol. Táborský deník. 2020-03-18. Dostupné online [cit. 2022-07-02]. 
  218. Dostavba D3 začne v roce 2024, tvrdí vláda. Zcela nereálné, reagují odpůrci. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  219. OTTA, Edwin. Cesta vlakem z Prahy do Tábora se zkrátí na hodinu. Deník.cz. 2018-06-06. Dostupné online [cit. 2020-12-09]. 
  220. Vlakem z Budějovic do Prahy za pouhých 101 minut. Je ale potřeba dostavět koridor. České Budějovice [online]. 2019-01-20 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  221. Bechyňka. www.cestyapamatky.cz [online]. Start:2008- [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  222. Křižíkovu vlaku hrozí konec, Jihočeský kraj kývl na střídavé napětí Bechyňky. iDNES.cz [online]. 2020-02-18 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  223. V Táboře zachraňují Křižíkovu elektrárnu. Vznikne tu kulturní centrum. Český rozhlas České Budějovice [online]. 2018-03-16 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  224. První zlato: bláto a zima pomohly Karlu Camrdovi k titulu mistra světa. E15.cz [online]. [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  225. MAJER, Vladimír. Za Helenou Dziurovou - Fuchsovou. Táborský deník. 2021-03-15. Dostupné online [cit. 2022-07-17]. 
  226. Herec Jiří Hrzán má v Táboře sochu. Balancuje na zdi nad Jordánem. iDNES.cz [online]. 2019-11-22 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  227. ZUMR, Josef. Emanuel Chalupný, česká kultura, česká sociologie a Tábor: sborník příspěvků ze stejnojmenného symposia, konaného ve dnech 2.-3. října 1998 v Táboře. [s.l.]: Filosofia 412 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7007-129-8. Google-Books-ID: yXXwAAAAMAAJ. 
  228. KORTUS, Pavel. Šedesáté narozeniny oslaví ve středu legendární hokejový kanonýr Jiří Lála. Táborský deník. 2019-08-20. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  229. PEŘINOVÁ, Ludmila. Táborský rodák Oskar Nedbal. [s.l.]: Husitské muzeum v Táboře ve spolupráci s Mezinárodní společností Oskara Nedbala v Táboře 197 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87516-70-6. Google-Books-ID: ongAzwEACAAJ. 
  230. ORTMAN, Bohumil. Svůj poslední zápas Němeček prohrál. Českobudějovický deník. 2010-05-04. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  231. ŠATROVÁ, Alena. Zdeněk Rytíř si v Táboře hledal domek k žití. Táborský deník. 2015-04-11. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  232. MYLEROVÁ PAUROVÁ, Lucie. Táborskému rodákovi Václavovi Tillemu by bylo 149 let. Táborský deník. 2016-02-16. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  233. ŠATROVÁ, Alena. Narodil se v Táboře, zemřel až v kanadském Edmontonu. Táborský deník. 2013-08-07. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  234. ŠATROVÁ, Alena. Ze zámku pomýšlel na Hrad. Zůstal ale před branou. Deník.cz. 2017-12-10. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  235. KOBLENC, Václav. Zemřel filmový architekt Karel Černý, držitel Oscara za Amadea. Táborský deník. 2014-09-05. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  236. HOMOLOVÁ, Marie; KARÁSEK, Oldřich. 101 našich nejkrásnějších měst a městeček. Praha: BETA, 2005. ISBN 80-7306-179-1. S. 48. 
  237. ŠATROVÁ, Alena. Milan Nakonečný se stal 36. držitelem Ceny města Tábora. Táborský deník. 2017-06-29. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. 
  238. Jak bydlí pilot Martin Šonka: letecké křeslo i starožitné hodiny po babičce. Táborský deník. 2020-04-03. Dostupné online [cit. 2022-07-17]. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]