Rybník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Rybník (rozcestník).
Dolní ratajský rybník, součást rybniční soustavy, využívaný k chovu ryb, Hlinsko

Rybník, někdy označovaný jako vodohospodářská stavba, je vodní dílo typu umělé vodní nádrže určené především k chovu ryb, vodní drůbeže a obecně plní i funkci přirozeného zadržování (retence) vody v krajině.[1]

Součástí rybníku je nádrž, přírodní dno, hráz a technická vybavenost nutná k regulaci vodní hladiny, s možností vypouštění a slovení rybníku.[2] Kromě většinou průtočné vodní nádrže se zatopenými pozemky na úroveň hladiny vody při navrženém průtoku, má přítokovou a odtokovou část, popřípadě obtokovou stoku (tzv. obtokový rybník).

V krajině je rybník vnímán jako krajinný prvek, jednotlivý nebo tvoří skupiny samostatných nebo vzájemně vodními toky propojených rybníků do tzv. rybniční soustavy, využívající přírodní poměry a terén, například ve vhodných hydrogeologických lokalitách. Rybník může mít také význam prvku zahradní architektury používaného v sadovnické tvorbě, rybníky i soustavy rybníků využívá též k napodobení říčního toku.

Z hlediska katastrálního zákona je vodní plocha rybníku druhem pozemku zapisovaném do katastru nemovitostí.[3] Rybník je součástí pozemku ve smyslu ustanovení občanského zákoníku.[4] Vlastník pozemku, na kterém je vybudován, nemůže být vyloučen z podílu na vlastnictví rybníku jinak, než ze zákona. Jinak jsou také posuzovány vlastnické vztahy k rybníku a pozemku, na kterém byl vybudován, vzniklé před účinností Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Typy a systém rybníků[editovat | editovat zdroj]

Dělení rybníků podle umístění v krajině[editovat | editovat zdroj]

– dle zdroje vody[editovat | editovat zdroj]

Rybníky se podle způsobu zásobení vodou dělí na:

  • nebeské, plněné dešťovou vodou
  • pramenité, zdrojem je vodní pramen
  • říční
  • potoční
  • se slanou vodou, především v jihovýchodní Asii, v Česku se nevyskytují

– dle příslušnosti k rybniční soustavě[editovat | editovat zdroj]

Rybníky mohou být ojedinělé (izolované) nebo mohou být v rybniční soustavě s napájecími, odvodňovacími náhony a obtokovými stokami pro regulaci přítoku a odtoku vody. Největší rybniční soustavy v Čechách jsou v okolí (abecedně řazeno) Blatné, Českých Budějovic, Hluboké nad Vltavou, Chlumce nad Cidlinou, Jindřichova Hradce, Pardubic, Třeboně a Vodňan.

– dle okolností ovlivňující prostředí v rybníce[editovat | editovat zdroj]

Rybníky dělíme podle okolí na polní, luční, lesní, návesní a ostatní, podle klimatu na vrchovinné a nížinné, podle složení vody přitékající do rybníka, velikosti rybníka, průměrné hloubky, velikosti břehového koeficientu, složení podloží rybníku a dalších kritérií. Tyto charakteristiky rybníka určují vhodnost pro jeho konkrétní hospodářské využití.

Dělení rybníků podle hospodářských kritérií[editovat | editovat zdroj]

– dle druhového složení populace ryb[editovat | editovat zdroj]

V Česku dominují kaprové rybníky, časté jsou i pstruhové, podle charakteru rybníka jsou v menší míře chovány i další druhy ryb.

– dle funkce rybníků a dalších rybníkářských nádrží[editovat | editovat zdroj]

  • hlavní rybníky jsou plochou největší rybníky, dokončuje se v nich produkční turnus ryb a výstupem je vážná (tržní) ryba, jsou to všechny nejznámější rybníky
  • plůdkový předvýtažník a plůdkový výtažník, výtažník slouží k chovu mladých ryb, technologie chovu závisí na konkrétním druhu ryb
  • komorové rybníky, slouží ke komorování (zimování) ryb před vysazením do hlavních rybníků
  • sádky
  • mateční rybníky pro chov generačních ryb
  • Dubraviovy rybníčky[5] pro přirozený výtěr ryb v malých rybníčcích
  • karanténní nádrž, izoluje ryby od okolí, používá se při podezření na nákazu nebo při chovu GMO
  • stabilizační (biologické) rybníky, především stabilizují složení vody a produkce ryb má druhotný význam, zřizují se za výpustmi odpadů z potravinářského průmyslu (mlékárny, jatka), kořenové čističky i jiné provozy
  • rybníky pro rybníkářský výzkum

– dle intenzity hospodaření[editovat | editovat zdroj]

Rybníky dělíme na extenzivní, polointenzivní a intenzivní, kritériem je rozsah hnojení, vápnění a dalších zásahů.

– dle bonity[editovat | editovat zdroj]

Rybníky s ročním hektarovým výnosem:

  • nad 200 kg ryb
  • nad 100 kg a pod 200 kg ryb
  • nad 50 kg a pod 100 kg ryb
  • pod 50 kg ryb
  • rybníky hospodářsky nepoužitelné, např. chemicky kontaminované laguny

Další funkce rybníků[editovat | editovat zdroj]

Vedle chovu ryb mohou rybníky poskytovat i jiné produkty:

  • Na březích rybníků zařízení pro chov hus nebo jiné vodní drůbeže.
  • V Maďarsku a zemích jihovýchodní Evropy jsou rybniční rákosiny pravidelně sklízeny, rákosí se využívá k výrobě doškových střech. V Česku není vhodné klima pro pěstování kvalitního rákosí.
  • Speciálním chovem mohou ryby získávat speciální vlastnosti, příkladem je superkapr.
  • Některé rybníky se využívají k chovu žab, raků nebo k lovu vybraných druhů volně žijících vodních ptáků.
  • V zamokřených zátopách rybníků jsou často vysazována stromořadí babek (vhodně řezané vrby), ze kterých se sklízí proutí pro košíkářství.
  • V některých zemích se rybniční bahno zpracovává na hnojivo. V Česku zákonná úprava považuje rybniční bahno za odpad.
  • Na rybníce může být instalována malá vodní elektrárna. Příkladem je rybník Rožmberk s instalovaným výkonem 260 kW.
  • Experimentálně se filtruje nežádoucí biomasa (především přemnožené sinice) a zkoumají se možnosti jejího zpracování na biopaliva. Toto využití je ve fázi vývoje.
  • V minulosti se v zimě na rybnících těžily bloky ledu pro ledárny.

Rybníky mohou být využívány k vodním sportům, vodním radovánkám, sportovnímu rybářství, sportovnímu lovu ptáků a bruslení ve volné přírodě. Rybníky pro rekreaci jsou obhospodařovány zpravidla méně intenzivním způsobem, což zajišťuje dobrou kvalitu vody.

Důležitou funkcí rybníku je zadržování vody (retence) v krajině:

  • Vodní kapacita rybníku vyrovnává průtok a tlumí povodňovou vlnu.
  • Některé rybníky plní úlohu protipožární vodní nádrže, proto se nenechávají dlouhodobě vypouštěné.
  • Rybníky jsou také meliorační stavbou, v zamokřeném území stahují vodu do jednoho místa k výtoku z rybníku.
  • Biologické pochody v rybníku mohou zlepšovat kvalitu protékající vody, viz biologické rybníky.

Části rybničního díla a terminologie[editovat | editovat zdroj]

Vypuštění a výlov rybníka[editovat | editovat zdroj]

  • Loviště se rozdělují na loviště:
  • 1. Loviště v rybníku,
  • 2. Loviště pod hrází na vzdušné straně hráze - významně snižuje namáhavost práce, práci zrychluje a kvalitu zvyšuje, po vypuštění ryb do loviště umožňuje rybník ihned napustit pro plnění dalších účelů vodního díla, například akumulace, energetické využití apod. Využití mechanizace, usnadnění a rychlost práce, kooperace.
  • 3. Loviště centrální, které slouží pro více rybníků a z těchto rybníků má do prostoru loviště společnou stoku. Zde přichází do úvahy nejvyšší možné využití mechanizace, kooperace a kvality.
  • Loviště je odbahněná jáma v nejhlubší části rybníka nebo pod hrází na suché straně hráze, kde je nutné vzdouvat vodu pro ryby nebo podle potřeby jinde v centrálním lovišti, která má zpravidla tvar kvádru nebo oválu. Při vypuštění rybníka se ryby hromadí v lovišti, které se ihned nevypouští. Loviště pod hrází má výhodu v možném přívodu čisté okysličené vody ze zpravidla přilehlých toků. Pokud má vodní dílo více účelů, například akumulace vody pro energetické využití, může být rybník ihned napouštěn po vypuštění ryb do loviště pod hrází na suché straně hráze vypouštěcím potrubím a s rybami může být manipulováno později a podle potřeb. Pokud má rybník vypouštěcí potrubí dřevěné, je nutná v navazujícím lovišti taková výška hladiny, aby dřevěné potrubí bylo zajištěno trvale pod vodou a dřevo bez přístupu kyslíku nehnilo. Loviště pod hrází nebo centrální bývá oplocené, aby se zabezpečilo proti nezvaným hostům a z loviště pod hrází na suché straně hráze je možné dlouhodobě prodávat čerstvé ryby zákazníkům na přímo. V takovémto lovišti je snazší použití mechanizace, snižuje se namáhavost práce, při přítoku čisté kyslíkaté vody se zlepšuje prostředí pro ryby, výlov se časově zkracuje. Loviště pod hrází na suché straně hráze nebo centrální loviště má mnoho výhod z mnoha hledisek, proto je z mnoha hledisek výhodnější.
  • Loviště pod hrází na suché straně hráze i centrální loviště se vlivem proudu vody nanesených nánosů a naplavenin z rybníku velmi snadno zanáší, proto je třeba po každém výlovu loviště vyčistit od bahna a rybníky včas odbahňovat. Loviště pod hrází i loviště centrální jsou mnohem snadněji odbahnitelná různými sacími mechanismy umístěných na nákladních automobilech jejichž automatizace i prvky na ovládání sacího potrubí velmi usnadňují práci a zvyšují rychlost i efektivitu významným snižováním časové náročnosti i nákladů. Bahno je sice nebezpečný odpad z mnoha hledisek(mikroorganismy, chemické zatížení, olověné broky, apod.), ale pokud rozbor vyhoví a pomocí odstředivého zařízení sacího bagru se vytřídí broky je velmi vhodným materiálem na všechnu zemědělskou půdu, kde následně významně zvyšuje výnosy. Ekonomika starého Egyptu byla mnohem víc než značným rozsahem závislá na pravidelných bahnitě výživných záplavách Nilu
  • Kádiště je zpevněné místo v blízkosti loviště, kde jsou vytažené ryby manipulovány. Kádiště je s korunou hráze spojeno schody (malé rybníky) nebo sjezdem a výjezdem pro nákladní automobily (velké rybníky).
  • Bort je zpevněný okraj loviště.
  • Systém stok na dně rybníka brání vzniku tůní při vypouštění, urychluje vysychání dna při letnění a tvoří vodoteče ve vypuštěném rybníku.
  • Výpusť umožňuje vypuštění a napuštění rybníku. V praxi se používají různá konstrukční řešení (stavidlo, čap, požerák, lopata, čerpadlo).
  • Kaberna (též očapí) je brlení ohrazující čap.

Hráz rybníka[editovat | editovat zdroj]

  • Hráz je postavena z místních přírodních materiálů. Vzdušná strana hráze a koruna je zpevněna duby a další vegetací. Po hrázi obvykle vede cesta.
  • Berma je nápadné zesílení hráze u paty.
  • Bezpečnostní přeliv (jalový splav) zabraňuje přelití vody přes korunu a následné protržení hráze.
  • Česle znemožňují vyplavení ryb bezpečnostním přelivem.
  • Odtokové potrubí odvádí vodu z rybníka. Vzácně se používá i ražená odtoková štola.
  • Ve vývařišti se tlumí kinetická energie vytékající vody.

Napájení rybníků a vodní plocha[editovat | editovat zdroj]

  • Náhon přivádí vodu k rybníku. Náhon může mít délku až několik desítek kilometrů (např. Zlatá stoka).
  • Obvodová stoka odkládání část přitékající vody, která se pak vůbec nedostane do rybníka. Důvody stavby obvodové hráze jsou zpomalení výměny vody, ochrana před povodní, snížení množství naplavenin a zabránění splavování hnojiv z okolních polí přímo do rybníka.
  • Zátopa jsou zaplavené pozemky při běžném vzdutí hladiny.
  • Výtopa zahrnuje i další pozemky, kde je vyloučeno jiné hospodářské použití. Pozemky ve výtopě mohou být silně podmáčené, zatopené při vyšším vzdutí hladiny a podobně.
  • Katastrální území rybníka by mělo obsahovat celou výtopu.

Hospodářské zásahy[editovat | editovat zdroj]

  • Při letnění a zimování se rybník nechává vypuštěný.
  • Při odbahňování se odstraňují nežádoucí sedimenty.
  • K vápnění rybníků se používá pálené vápno nebo mletý vápenec.
  • Pro zvýšení úživnosti se rybníky hnojí nebo přikrmují.

Pomůcky používané při výlovu[editovat | editovat zdroj]

  • Nádobí je souhrnný výraz pro všechno náčiní, které se užívá při výlovu.
  • Plot je dlouhá síť, která brání rybám v úniku z loviště.
  • Klika je tyč, která se zaráží do rybničního dna.
  • Nevod je rybářská síť určená k výlovu.
  • Ferule (též rybářské právo) je odznak, který se ukazuje při tradičních výlovech.
  • Bidlo je tyč. Údery bidla o vodu se plaší ryby.
  • Mechanickým keserem se dnes vytahují ryby z loviště.
  • Dříve se z loviště ryby ručně vybíraly do řešátek.

Ekosystém rybníků[editovat | editovat zdroj]

Rybníky mají po stránce biologické, krajinářské i estetické mimořádný význam v intenzivně zemědělsky využívané krajině. Bývají významným hnízdištěm vodního ptactva a důležitou zastávkou tažných ptáků. V jejich okolí se vyskytuje mnoho významných chráněných druhů, např. bekasina otavní, bukáček malý, čáp černý a čáp bílý, volavka popelavá, hohol severní, chřástal vodní, orlovec říční, rákosník velký, a mnoho druhů kachen. Najdeme zde i raka říčního, čolka horského, ropuchu obecnou i ropuchu zelenou, rosničku zelenou a další druhy obojživelníků. Z rostlin také např. kotvice plovoucí.

Rybník je velice rozmanitý ekosystém, v jehož čele stojí konzumenti jako štika, a dole v pomyslné pyramidě jsou řasy, plankton, a nejspodněji anorganická příroda. Vzhledem k tomu, že rybník je dílem člověka, nemá zdaleka tak vyrovnaný ekosystém jako horské říčky či přírodní jezera. Některé rybníky jsou zarostlé rákosím či obsazené sinicemi, kterým chybí přirozený konzument. Rybníky, na rozdíl od jezer, vyžadují trvalou péči, čistění a výlovy ryb.

V bahně se dodnes hojně nalézají napadané olověné broky po lovu kachen. Kachny cedí svým vrubozobým zobákem drobné mikroorganismy a s touto činností se jim mnohdy broky dostanou do žaludku a tímto způsobem dochází v organismu kachny k pomalé otravě, kdy vnitřní povrch žaludku kachny je doslova lesklý olovem. Pokud kachna ač zatím pouze přiotrávena ještě je schopna letu a je ulovena, dostává se na stůl zpět člověku. Ten se kuchyňskou úpravou ulovené kachny může takto významně přiotrávit olovem. Je třeba broky do loveckých nábojů materiálově změnit tak, aby neškodily, ale naopak ve změněné nové materiálové podobě postupně prospívaly jako hnojivo prvkem, který je v půdě pro život užitečný.

Rybníky v Česku[editovat | editovat zdroj]

Rybník Šmatlík v Praze-Hrnčířích

V českých zemích sahá tradice rybníkářství do 12. století, tradiční rybníkářskou oblastí jsou jižní Čechy. Rybníky byly zakládány po celém území dnešní České republiky, kromě horských oblastí, kde se tak dělo jen výjimečně.

Největším českým rybníkem s plochou 4,89 km² a maximální hloubkou 6 m je Rožmberk, vybudovaný na řece Lužnici, severně od Třeboně.

V jižních Čechách se nachází další velké rybníky, Horusický rybník (4,16 km²) u Veselí nad Lužnicí, Bezdrev (3,94 km²) u Hluboké nad Vltavou, Dvořiště (3,37 km²), Velký Tisý (3,17 km²), Dehtář (2,46 km²) a také Svět (2,15 km²) a Opatovický (1,65 km²), před rozdělením původně jediný rybník (3,80 km²), u Třeboně. Rybník Svět má při normálním stavu objem 0,33 mil. m3 nadržené vody, dokázal však zadržet více než 10 mil. m3 vody v roce 2002 při povodních.

V Polabí leží například Bohdanečský rybník (2,49 km²), u Doks rybník s názvem Máchovo jezero (2,84 km²) dosahující hloubky až 12 metrů. V Česku celkem okolo 21 000 rybníků. Počet velkých rybníků se v současné době prakticky nemění, některé menší však zanikají.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. [online]. [cit. 2017-05-02]. Dostupné online. 
  2. Ministerstvo vnitra České republiky. Portál veřejné správy: Zákon č. 99/2004 Sb. (o rybářství) [online]. [cit. 2017-12-23]. Dostupné online. 
  3. Ministerstvo vnitra České republiky. Portál veřejné správy: Zákon č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí [online]. [cit. 2017-12-23]. Vodní plocha viz ustanovení § 3, odst. 2. Dostupné online. 
  4. Ministerstvo vnitra České republiky. Portál veřejné správy: Zákon č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) [online]. [cit. 2017-12-23]. Ustanovení § 506, odst. 1 (součásti pozemku). Dostupné online. 
  5. Rybářství Třeboň: Dubraviova metoda pro přirozený výtěr kaprů [online]. [cit. 2017-12-23]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]